Dvojslovné názvy se používají pro označení krátkých a plochých kostí.

Dvojslovné názvy jsou často tvořeny slovem os (ossis n.) – kost a jeho bližším určením, většinou přídavným jménem (ve tvaru pro střední rod!) označujícím krajinu (viz tab. 17, popř. kap. 3.7.1), např. os nasāle – kost nosní, os temporāle – spánková kost. Přídavné jméno může být také 1., 2. deklinace, např. os zygomaticum – kost lícní, os sacrum – kost křížová.

U názvů obratlů je vedoucí podstatné jméno vertebra, ae femininum a podle něho je přídavné jméno rodu ženského, např. vertebra cervīcālis – obratel krční, vertebra thōrācica – obratel hrudní atd.

V anatomii, což je popisná disciplína, tzn. mezi medicínskými odvětvími vpodstatě disciplína teoretická, se používá zde i množné číslo, které by jinde v praxi bylo velmi nepřesné, např. vertebrAE, cervīcālĒS – obratle krční (podle vena a tumorADJ), vertebrAE thōrācicAE (podle vena a tumor).

Velmi podobně i u názvů žeber. Costa, ae je rovněž femininum, takže costa vēra – žebro pravé, množné číslo užívané v anatomii costae vērae – žebra pravá, costa fluctuāns (od fluctuāns, antis jednovýchodné přídavné jméno) – žebro volné, costae fluctuantēs – žebra volná.

Přívlastek neshodný, neboli spojení dvou podstatných jmen, prvního z nich v prvním, druhého ve druhém pádě (viz tab. 4, popř. kap. 3.5) se u těchto názvů používá jednak v diagnostice (nejčastěji zlomenina čeho), jednak v anatomii k označení částí kostí či jejich útvarů (tělo kosti, výběžek kosti apod.).

Sledujte možnosti použití těchto názvů po slově zlomenina:

frāctūra /1. p./ ossis nasālis /2. p./ – zlomenina kosti nosní (podle vēna, corpus, corpus)

frāctūra /1. p/ ossis zygomaticī /2. p./ – zlomenina kosti lícní (podle vēna, corpus, cavum)

Sledujte použití názvů obratlů po slově zlomenina:

frāctūra vertebrae cervīcālis – zlomenina obratle krčního (podle vēna, vēna, tumor)

frāctūra vertebrae thōrācicae – zlomenina obratle hrudního (podle vēna, vēna, vēna)

Také tyto kosti mají své části. Častěji jsou ale tyto části vyjádřeny přívlastkem shodným, kde přídavné jméno je utvořeno z názvu kosti, např. crista īliaca – hřeben kosti kyčelní, symfȳsis pūbica – spona stydká.

Dvojslovné názvy kostí také nalezneme ve spojení s přídavným jménem, tzn. s přívlastkem shodným. (viz tab. 6, popř. kap. 3.8)

Kosti lebky jsou často pravo-levé, např. os nasāle dextrum – kost nosní pravá – kde shoda je kvůli podstatnému jménu os v rodě středním (zde podle corpus, corpus, cavum). Podobně os temporāle sinistrum – levá kost spánková atd. Typ os zygomaticum bude dextrum et sinistrum – kost lícní pravá a levá, typ os ischiī rovněž dextrum et sinistrum – kost sedací pravá a levá. Vždyť shoda je vždy se slovem os!

Obratle a žebra se počítají, při tom se užívá číslovek řadových, které mají tvary shodné s přídavnými jmény 1., 2. deklinace, např. prīmus, a, um – první, secundus, a, um – druhý, tertius, a, um (čti tercijus) – třetí, decimus, a, um – desátý. Např. costa tertia (dx.) – žebro třetí (vpravo), ovšem i číslovky se píší většinou číslicemi! Podobně vertebra thōrācica secunda – obratel hrudní druhý (psáno často vert. Th. II).

Protože se názvy kostí často používají v 2. pádě, ve slovníčku v této kapitole naleznete mnohdy plné znění tohoto pádu.