thesis - Theses
thesis - Theses
thesis - Theses
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích<br />
Zdravotně sociální fakulta<br />
Zdravotně sociální problematika klientů se schizofrenií<br />
v Kraji Vysočina<br />
bakalářská práce<br />
Autor práce: Alena Moravcová<br />
Studijní program: Rehabilitace<br />
Studijní obor: Rehabilitační – psychosociální péče o postižené děti, dospělé a<br />
seniory<br />
Vedoucí práce: Mgr. Lenka Maťhová<br />
Datum odevzdání práce: 4. května 2012
Abstrakt<br />
Cílem teoretické části práce je popsat diagnostiku, formy a příznaky, průběh a<br />
prognózu, léčbu a fáze léčby schizofrenie, zdravotní a sociální služby pro lidi<br />
s duševním onemocněním schizofrenie. Popsány budou problémy sociální, osobní,<br />
klinické atd.), se kterými se osoby se schizofrenií potýkají.<br />
Prvním cílem praktické části práce je zjistit, jaké dopady (rodinné, sociální,<br />
pracovní, zdravotní a ekonomické) má schizofrenie na život klientů. Druhým cílem<br />
praktické části práce je zjistit, jak se klienti se schizofrenií vyrovnávají s problémy,<br />
které toto onemocnění přináší.<br />
Ke zpracování praktické části bakalářské práce jsem zvolila kvalitativní<br />
výzkum. Ke sběru dat jsem použila metodu dotazování a techniku polořízeného<br />
rozhovoru. Rozhovor byl proveden se šesti respondenty. Z toho byli čtyři respondenti<br />
z Fokusu Vysočina Pelhřimov a dva respondenti z Denního stacionáře Lada Pacov o.s..<br />
Vlastní výzkum byl proveden na přelomu března a dubna roku 2011.<br />
Výzkum ukázal, že pět respondentů není schopno navázat trvalý vztah. Všem<br />
respondentům v době ataky nemoci vždy pomohla rodina. Vyloučení ze společnosti<br />
pociťují tři respondenti a osamostatnit se doposud povedlo dvěma respondentům.<br />
Pomoc s komunikací na úřadech potřebují tři respondenti. Všichni respondenti mají<br />
změněnou pracovní schopnost. Čtyři nemocní zažili finanční problémy a dva<br />
respondenti vůbec nerozhodují o svých financích.<br />
Výsledky této práce budou nabídnuty laické i odborné veřejnosti, Fokusu<br />
Vysočina Pelhřimov a Dennímu stacionáři Lada Padov o.s.. Mohou posloužit<br />
k rozšíření povědomí o této nemoci.
Abstract<br />
The aim of the theoretical part of this <strong>thesis</strong> is to describe diagnosing, forms and<br />
symptoms, progress and prognosis, therapy and its parts of schizophrenia; health and<br />
social services for people suffering from schizophrenia mental disturbance. In the <strong>thesis</strong><br />
I will describe social, clinical, personal and other problems that people with<br />
schizophrenia have to face.<br />
The first goal of the practical part of this <strong>thesis</strong> is to find out what impact<br />
schizophrenia has on clients family, their social and working life as well as health and<br />
economical situation. The second goal is to find out how the clients with schizophrenia<br />
actually deal with problems brought by the illness.<br />
I have used the qualitative research method for practical part of my bachelors<br />
<strong>thesis</strong>. Research data were collected by survey and semi-structured interviews.<br />
Interviews were carried out with six respondents. Four of them were from Fokus<br />
Vysočina Pelhřimov and two respondents were from Day Care Centre Lada Pacov o.s..<br />
The research itself was carried out in March/April 2011.<br />
The research showed that five respondents are not able to have a long-term<br />
relationship. All respondents were supported by their families during the illness attacks.<br />
Three respondents felt exluded from the society and only two respondents managed to<br />
become self - dependent so far. Three respondents need help when communicating with<br />
office authorities. All respondents have a reduced capacity to work. Four of them have<br />
had financial problems in the past and two of them do not handle their finances at all.<br />
The outcome of this <strong>thesis</strong> will be offered to both specialists and general public,<br />
Fokus Vysočina Pelhřimov and Day Care Centre Lada Pacov o.s.. It can help to raise<br />
public awareness of this mental illness.
Prohlášení<br />
Prohlašuji, že svoji bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně pouze<br />
s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.<br />
Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím<br />
se zveřejněním své bakalářské práce, a to – v nezkrácené podobě – v úpravě vzniklé<br />
vypuštěním vyznačených částí archivovaných fakultou – elektronickou cestou ve<br />
veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých<br />
Budějovicích na jejich internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského<br />
práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž<br />
elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb.<br />
zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby<br />
kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s<br />
databází kvalifikačních prací <strong>Theses</strong>.cz provozovanou Národním registrem<br />
vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.<br />
V Českých Budějovicích dne 4.5.2012 .......................................................<br />
Alena Moravcová
Poděkování<br />
Tímto bych ráda poděkovala Mgr. Lence Maťhové za odborné vedení, cenné<br />
rady a trpělivost při zpracování bakalářské práce. Mé poděkování také patří celému<br />
vedení i respondentům Fokusu Vysočina Pelhřimov a Dennímu centru Lada, o. s. za<br />
jejich pomoc při realizaci výzkumu.<br />
Také děkuji svým rodičům a příteli za velkou podporu v mém studiu.
Obsah<br />
Úvod ............................................................................................................................ - 9 -<br />
1. SOUČASNÝ STAV .............................................................................................. - 10 -<br />
1.1 Schizofrenie .................................................................................................... - 10 -<br />
1.1.1 Psychopatologické změny ....................................................................... - 11 -<br />
1.1.2 Vlivy vyvolávající schizofrenii ................................................................ - 11 -<br />
1.1.3 Příznaky .................................................................................................. - 13 -<br />
1.1.3.1 Příznaky obecně ................................................................................. - 13 -<br />
1.1.3.2 Pozitivní a negativní příznaky ............................................................ - 13 -<br />
1.2 Formy schizofrenie ........................................................................................ - 16 -<br />
1.2.1 Simplexní schizofrenie ............................................................................. - 16 -<br />
1.2.2 Paranoidní schizofrenie ........................................................................... - 16 -<br />
1.2.3 Hebefrenní schizofrenie ........................................................................... - 16 -<br />
1.2.4 Katatonní schizofrenie ............................................................................. - 17 -<br />
1.2.5 Reziduální schizofrenie ............................................................................ - 17 -<br />
1.2.6 Nediferiencovaná schizofrenie ................................................................ - 17 -<br />
1.2.7 Postschizofrenní deprese ......................................................................... - 18 -<br />
1.2.8 Jiná schizofrenie ...................................................................................... - 18 -<br />
1.3 Diagnostika schizofrenie ................................................................................ - 18 -<br />
1.3.1 Klinická diagnostika ................................................................................ - 18 -<br />
1.3.2 Operencionalizovaná diagnostika ........................................................... - 19 -<br />
1.3.3 Diferenciální diagnóza ............................................................................. - 19 -<br />
1.4 Průběh a prognóza ......................................................................................... - 20 -<br />
1.5 Léčba ............................................................................................................... - 21 -<br />
1.5.1 Fáze léčby ................................................................................................. - 22 -<br />
1.5.2 Rodina a léčba .......................................................................................... - 23 -<br />
1.5.3 Nežádoucí účinky antipsychotik .............................................................. - 25 -<br />
1.6 Dopady schizofrenie ....................................................................................... - 28 -<br />
1.6.1 Osobní dopady schizofrenie ..................................................................... - 28 -<br />
1.6.2 Rodinné dopady schizofrenie ................................................................... - 29 -<br />
- 6 -
1.6.3 Sociální dopady schizofrenie ................................................................... - 29 -<br />
1.6.4 Pracovní dopady schizofrenie .................................................................. - 30 -<br />
1.6.5 Ekonomické dopady ................................................................................. - 30 -<br />
1.7 Zdravotnické služby ...................................................................................... - 30 -<br />
1.8 Sociální služby ................................................................................................ - 31 -<br />
2. CÍLE A HYPOTÉZY ............................................................................................. - 34 -<br />
2.1 Cíl práce .......................................................................................................... - 34 -<br />
2.2 Hypotézy ......................................................................................................... - 34 -<br />
2.3 Operancializace pojmů .................................................................................. - 35 -<br />
3. METODIKA .......................................................................................................... - 36 -<br />
3.1 Metody a techniky sběru dat ......................................................................... - 36 -<br />
3.2 Charakteristika výzkumného souboru ........................................................ - 36 -<br />
3.3 Realizace výzkumu ........................................................................................ - 37 -<br />
3.2.1 Fokus Vysočina Pelhřimov ...................................................................... - 38 -<br />
3.2.2 Centrum denních služeb Lada o.s. – ....................................................... - 38 -<br />
4. VÝSLEDKY .......................................................................................................... - 39 -<br />
4.1 Výsledky rozhovorů respondentů z Fokusu Vysočina Pelhřimov ............. - 39 -<br />
4.2 Výsledky případových studií respondentů s Občanského sdružení Lada - 56 -<br />
4.3 Shrnutí výsledků ............................................................................................ - 64 -<br />
5. DISKUZE .............................................................................................................. - 66 -<br />
6. ZÁVĚR .................................................................................................................. - 71 -<br />
7. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ....................................................................... - 72 -<br />
9. PŘÍLOHY .............................................................................................................. - 76 -<br />
- 7 -
Seznam použitých zkratek<br />
Č.<br />
Tzv.<br />
Viz.<br />
- 8 -
Úvod<br />
Téma Zdravotně sociální problematika klientů se schizofrenií v Kraji Vysočina<br />
jsem si vybrala, protože v mém blízkém okolí žije člověk s duševním onemocněním<br />
schizofrenie. Snažím se pochopit jeho problémy a být dotyčnému oporou. Proto jsem<br />
snažila dozvědět o této nemoci co nejvíce.<br />
Schizofrenie je závažné psychotické onemocnění s prevalencí 1 – 1,5 %<br />
v populaci. Tato nemoc se vyskytuje ve všech kulturách a na všech kontinentech.<br />
Člověk s tímto duševním onemocněním bývá stigmatizován a výrazně se zhoršuje jeho<br />
kvalita života. Schizofrenie má dopady na všechny oblasti života. Tato nemoc se<br />
nevyhýbá ani slavným osobnostem jako je John Forbes Nash Jr., který obdržel nobelovu<br />
cenu. Jeho životní příběh můžeme vidět i ve filmu Čistá duše. Ve filmu jsou dobře<br />
vidět pozitivní příznaky nemoci a jejich obrovský zásah do života člověka.<br />
Cílem teoretické části práce je popsat diagnostiku, formy a příznaky, průběh a<br />
prognózu, léčbu a fáze léčby schizofrenie, zdravotní a sociální služby pro klienty s<br />
duševním onemocněním. Popsány budou problémy (sociální, osobní, klinické atd.), se<br />
kterými se osoby se schizofrenií potýkají.<br />
Prvním cílem praktické části práce je zjistit, jaké dopady (sociální, rodinné,<br />
pracovní, zdravotní a ekonomické) má schizofrenie na život klientů.<br />
Druhým cílem praktické části práce je zjistit, jak se klienti se schizofrenií<br />
vyrovnávají s problémy, které toto onemocnění přináší.<br />
Vlastní výzkum byl proveden s klienty Fokusu Vysočina Pelhřimov a Denního<br />
centra Lada Pacov, o.s. na přelomu března a dubna v roce 2011. Bakalářskou práci jsem<br />
nedokončila v roce 2011 z důvodu přerušení studia.<br />
Pro účel svého výzkumu používám slovo klient, které označuje člověka<br />
s duševním onemocněním schizofrenie, který využívá zdravotní nebo sociální služby.<br />
- 9 -
1. SOUČASNÝ STAV<br />
1.1 Schizofrenie<br />
Schizofrenie je závažné psychotické onemocnění, které významně narušuje<br />
schopnost nemocného srozumitelně se chovat a jednat v souladu s okolnostmi (42).<br />
Jedním z charakteristických jevů je pocit, že jsou v myšlení, jednání a cítění ovlivněny<br />
vnějšími kontrolovanými silami (8). Vztah nemocného ke skutečnosti se mění (42).<br />
Je ovlivněno vnímání, myšlení. City dosahují takové intenzity, že člověk<br />
s duševním onemocněním schizofrenie špatně nebo vůbec nedokáže odlišit, co je<br />
skutečné a co ne (26). Takový člověk se odcizuje ostatním lidem. Schizofrenie vede ke<br />
změnám osobnosti, postihuje pracovní schopnost a snižuje kvalitu života (28). Je to<br />
vleklé onemocnění se sklonem k chronicitě (42).<br />
Název schizofrenie v roce 1911 použil prvně v odborné literatuře švýcarský<br />
psychiatr Eugen Bleuer. Před ním už ji popsal německý psychiatr Emil Kraeplin pod<br />
názvem „ dementia praecox“, což znamená předčasné zhloupnutí. Pokládal tuto nemoc<br />
za endogenní, z neznámých příčin vznikající. Kraeplin považoval selhání rozumových<br />
schopností a s ním spojeného chátrání osobnosti již v mladém věku až do celkového<br />
úpadku, za charakteristický společný rys několika v té době popisovaných onemocnění<br />
(42).<br />
Schizofrenií je označována skupina onemocnění, které jsou součástí lidstva od<br />
nepaměti. Toto onemocnění bylo rozšířeno ve všech historický epochách. Postupně se<br />
měnili vnější projevy onemocnění, hlavně obsah bludů, halucinací a způsobu, jakým na<br />
ně nemocný reaguje. Příznaky měli i lidé slavných jmen jako Isaac Newton, švédský<br />
přírodovědec Emanuel Swedeborg nebo anglický malíř a básník Villiam Blake (28).<br />
Tato nemoc se stejně často vyskytuje v různých kulturách a kontinentech.<br />
Prevalence nemoci je asi 1 % až 1,5 % v populaci, to znamená, že onemocní jeden<br />
člověk ze sta. Více postihuje mladší věk a to mezi 16 – 25 lety častěji muže a ženy mezi<br />
25 – 30 rokem života, může ovšem propuknout i mnohem později (26).<br />
- 10 -
1.1.1 Psychopatologické změny<br />
U této nemoci se na mozku mohou nacházet morfologické změny. Mezi<br />
nespecifickými patologickými změnami se objevují tyto nálezy: rozšíření postranních<br />
mozkových komor, rozšíření korových rýh a korová atrofie. Také se vyskytuje rozšíření<br />
třetí komory mozkové, snížení objemu temporálního laloku, gyrus temporali superior,<br />
hippocampu, amygdaly a gyrus parahippocampalis. (25)<br />
U schizofrenie dochází k poruchám myšlení. Může se týkat formální stránky<br />
jako jsou zárazy, magické nebo nesouvislé myšlení, vyskytují se také bludy. Mezi další<br />
psychopatologické změny patří poruchy emotivity, vnímání, poruchy osobnosti,<br />
volného konání (hypobúlie, abúlie) (22).<br />
1.1.2 Vlivy vyvolávající schizofrenii<br />
I přes intenzivní výzkum, není známá jasná konečná příčina, která by jasně<br />
vysvětlila vznik této nemoci (42). Dodnes je zvažována řada teorií o vniku schizofrenie<br />
– teorie zátěže a dispozice, virová, genetická, rodinná, dopaminová a další (27). Nyní<br />
víme, že neexistuje jediná hlavní příčina tohoto onemocnění. Jde o společné působení<br />
faktorů biologických a psychosociálních (42). Hlavními příznakem biologických<br />
faktorů je dědičnost. Víme, že se dědí řada vlastností a povahových rysů, ale i různé<br />
choroby (27). V populaci je prevalence přes 1%, ale u rodičů, kde je jeden z nich<br />
nemocný schizofrenií, se pravděpodobnost, že dítě onemocní také, zvyšuje na 12 %.<br />
Jsou-li nemocní oba rodiče tak u dítěte je pravděpodobnost 40 %, u jednovaječných<br />
dvojčat až 47 % (25). Výzkum dvojvaječných dvojčat dokázal, že se dědí dispozice<br />
k nemoci, ale ne nemoc jako taková (27). Intenzivní výzkumy prokázaly, že neexistuje<br />
specifický gen, který by způsoboval schizofrenii. Na rozvoji onemocnění se podílí<br />
mnoho různých, ale nevýznamných genů (29).<br />
Mezi biologické faktory patří dopaminová teorie. Zabývá se zvýšením<br />
dopaminu na synapsích (25). Zjistilo se, že u lidí nemocných schizofrenií je<br />
nerovnováha v souhře dopaminového a serotoninového systému. Při nadbytku<br />
- 11 -
dopaminu se aktivizují nervové buňky a v mozku je přenášeno velmi mnoho informací.<br />
Mozek má problém tyto informace zpracovat a to vede k halucinacím. Dochází ke<br />
změněnému vnímání sebe a okolního světa. Mezi další přenašeče patří serotonin,<br />
ovlivňuje cyklus spánku a bdění, příjem potravy, agresivitu, emoce (27). Při velkém<br />
množství dopaminu a nerovnováhy dopaminu a serotoninu vznikají nejrůznější<br />
psychické příznaky. V poslední době se pozornost soustředila místo dopaminu na<br />
synapsích, na denzitu postsynaptických receptorů D2 a na dopaminový deficit<br />
v prefrontální kůře (25).<br />
K vzniku virové teorie vedlo zjištění, že onemocní-li matka infekcí během<br />
těhotenství nebo dojde k poporodním komplikacím, tak u těchto dětí častěji projeví<br />
schizofrenie (26). Ale ani tyto informace nedokázaly uspokojivě vysvětlit vznik<br />
schizofrenie (27).<br />
Mezi psychosociální faktor patří rodina. Základní je vztah mezi matkou a<br />
dítětem, který může být dvojznačný. Vztah může být vzájemně závislý s nadměrně<br />
ochraňující matkou, nebo vzájemně odcizený s příliš kritizující matkou. Matku většinou<br />
charakterizuje agresivní, dominantní, přitom však nejisté chování (27). Rodiny<br />
schizofreniků jsou popsány tak, že nemají jasně definované sexuální a generační<br />
hranice, poskytují málo ochrany a emoční vřelosti. Ke všemu cizímu mají nedůvěru.<br />
V rodinách se také vyskytují emoční boje. Rodiče bývají mnohem více svázáni se svou<br />
původní rodinou než s rodinou, kterou založili. Často se v rodinách nalézají patologické<br />
vazby rodič – dítě (17).<br />
Teorie zátěže a dispozice říká, že se na vzniku schizofrenie podílí kombinace a<br />
vzájemného působení sociálních a biologických faktorů. Ty pak vytvářejí dispozici<br />
k onemocnění. Ta je vytvořena nadměrnou citlivostí (hypersenzitivita) (27) a dědičnou<br />
nebo získanou vlohou, vedoucí k selhání adaptivních funkcí duševního života pod<br />
vlivem zátěže (25).<br />
- 12 -
1.1.3 Příznaky<br />
1.1.3.1 Příznaky obecně<br />
Málokdy dochází k onemocnění náhle a nečekaně. Tomu může předcházet<br />
období i několika let, kdy se tito lidé postupně uzavírají a přerušují sociální kontakty<br />
(27). Tato nemoc se vyznačuje se poruchami myšlení, vnímání a nepřiměřenou,<br />
oploštělou efektivitou (16). Nemocní jsou nedůvěřiví a úzkostní. Může vznikat<br />
nespavost, poruchy přijmu potravy (14). Lidé s duševním onemocněním schizofrenie<br />
bývá narušen filtr třídění informací. Běžné události z okolí mohou vnímat tak, že vše<br />
má pro ně zvláštní význam a důležitost. Mají pocit, že se vše vztahuje k nim osobně<br />
(16). Postupně se mohou vyvinout bludná přesvědčení a časté pocity pronásledování<br />
(27). Člověku s duševním onemocněním schizofrenie se může zdát, že mu nějaká síla<br />
odnímá myšlenky. Bývají přítomny bludy nejrůznějšího obsahu (perzekuční,<br />
vztahovačné, erotomanické, religiózní, extrapotenční, hypochondrické,…). Vnímání<br />
bývá často narušeno halucinacemi sluchovými (hlasy), zrakovými. Méně se vyskytují<br />
chuťové, čichové a tělesné halucinace. Lidé s duševním onemocněním schizofrenie se<br />
často domnívají, že jejich nejniternější pocity, myšlenky, činy jsou známy nebo sdíleny<br />
s ostatními lidmi ze svého okolí (16). Někdy se objevují náboženské i mimozemské<br />
zážitky, které někdy probíhají jako extáze s mimosmyslovým vnímáním. Jiné prožívání<br />
mění realitu, často se nemocní dokážou slušně orientovat v přítomnosti, navenek se<br />
dokáží přizpůsobit a psychotické prožívání se objevuje jen občas, zlomkovitě. Chování<br />
a jednání u člověka s duševním onemocněním schizofrenie je hluboce ovlivněno<br />
psychotickými prožitky a jeho vnitřním světem. Jeho vnitřní prožitky jsou silnější než<br />
reálné. Lidé s duševním onemocněním schizofrenie jim zcela uvěří a naopak přestanou<br />
věřit svému okolí (27).<br />
1.1.3.2 Pozitivní a negativní příznaky<br />
Mezi pozitivní příznaky schizofrenie patří halucinace, poruchy myšlení - bludy,<br />
dezorganizace řeči, dezorganizované chování nebo katatonní projevy (18).<br />
- 13 -
Halucinace jsou falešné smyslové vjemy. Vznikají díky zkreslenému vnímání<br />
reality bez zjevné příčiny. Můžou se projevit u všech pěti smyslů, ale nejčastější jsou<br />
sluchové (22). Ty bývají náhradou vztahů. Podle Pepla jsou halucinace rozděleny na<br />
sedm vývojových fází. Na počátku nemoci se hlasy projevují mírně. Člověk s duševním<br />
onemocnění schizofrenie si přivolává někoho, s kým by mohl hovořit. To mu přináší<br />
úlevu a jeho komunikace s okolím upadá. S častými reálnými hlasy, přestává být<br />
možnost s nimi hovořit. Okolí si všímá nastalých změn a kritizuje je. Tato situace<br />
vyvolává úzkost a dochází k navrácení se k hlasům. Ty však nejsou již příjemné a<br />
uspokojující, ale stávají se vyčítavé, jsou více konkrétní a poté zcela kontrolují daného<br />
člověka. Ten se snaží hlasy utišit a uzavírá s nimi kompromis. Díky tomu přestává být<br />
člověk s duševním onemocněním schizofrenie odpovědný za své chování. Hlasy mohou<br />
být vtíravé, terorizující, vyhrožující, vyčítavé, příkazové (34). Nejčastěji se setkáváme<br />
z halucinacemi intrapsychickými. Při těchto halucinacích má nemocný pocit, že mu<br />
myšlenky někdo odnímá, ozvučuje, zveřejňuje, komentuje nebo vnucuje (27).<br />
Při optických halucinacích můžeme vidět různé tvary, barvy, osoby a celé<br />
barvité scény (27). Nejčastěji se objevují osoby, které vnikají k člověku s duševní<br />
nemocí schizofrenie do bytu, přehrabují se ve věcech, pozorují ho. Tato halucinace<br />
většinou nahání pacientům hrůzu (42). Halucinace čichové a chuťové se většinou<br />
projevují spolu (27). Člověk cítí různé pachy jako spálená guma, umělá hmota, pekelná<br />
síra, otrávený plyn. Jídlo má podivnou chuť a tak obsahuje jed, který mu tam dali jeho<br />
nepřátelé (42). Při halucinacích tělesných má nemocný zvláštní pocity po těle. Objevuje<br />
se pálení, elektrizování, změny tělesných orgánů, různých dotyků (27). Při pohybu<br />
končetin, polohy těla, mluvidel nemocný věří, že tyto pohyby způsobuje někdo cizí.<br />
Například mu vkládá slova do úst (42).<br />
U formálních poruch myšlení ztrácí pacient schopnost rozlišovat podstatné od<br />
nepodstatného. Myšlení dělá nesouvislý, nelogický dojem. Může se objevit záraz<br />
(myšlenka zmizí), rozpad myšlenek, myšlenkový přeskok nebo používání slov může<br />
být dvojsmyslné (v jednom slově obsaženy dvě myšlenky). Objevují se i novotvary.<br />
Mezi poruchy myšlenkového obsahu patří bludné ideje, výtvory a představy. Mezi<br />
nejčastější formy bludných představ patří pronásledování, ovlivňování a vztahovačnost.<br />
- 14 -
Při porozumění bludu, by jsme si měli položit otázku, jak moc se zhroutila kontrola<br />
prožívání. Proto by jsme měli zjistit jak moc tento blud tuto ztrátu kompenzuje (7).<br />
Bludy můžeme rozdělit do několika skupin podle obsahu a převažující patické nálady.<br />
Bludy megalomanické se projevují manickou, hypomanickou a veselou náladou.<br />
V těchto bludech považuje své schopnosti za bezmezné. Týká se to tělesných,<br />
duševních schopností a vlastností. Například je přesvědčen, že je vznešeného původu<br />
(originární blud). Další typ bludu se nazývá úkorný nebo mikromanický. Vyznačují se<br />
úzkostnou depresivní náladou. Je zde značné pesimistické hodnocení svých tělesných,<br />
duševních projevů a postojů. Například má člověk s duševním onemocním schizofrenie<br />
pocit, že zavinil neštěstí své rodiny, nebo že je nemocen. Obviňuje se z věcí, které<br />
neudělal, a z vlastností, které nemá. Může mít i pocit, že zničil celé lidstvo. Třetí<br />
skupinou jsou bludy perzekuční nebo o pronásledování. Tyto bludy se podmiňují<br />
vztahovačností a podezřívavostí. Například se vyznačují vztahovačností poznámek<br />
druhých nebo nějaké události, které se daného člověka netýkají (41).<br />
Mezi pozitivní příznaky patří také dezorganizace řeči (18). Vyznačuje se<br />
nedostatečným využitím řeči. Objevují se neologismy, zvláštní intonace, dikce,<br />
nesouvislosti a zárazy. Toto může vést až k rozpadu řeči (42).<br />
Dezorganizované chování nebo katatonní projevy patří do pozitivních příznaků<br />
(18). Dělí se na produktivní nebo stuporózní formu. Produktivní forma se vyznačuje<br />
zvýšeným počtem mimických a pantomimických pohybů, často stereotypních, dále je<br />
výrazná mimika a gestikulace. Stuporózní forma se vyznačuje útlumem. Může se<br />
projevit pouze zmenšenou pohyblivostí nebo až úplnou strnulostí trvající i týdny. Může<br />
také nastat takzvaná vosková ohebnost, vyznačuje se nadměrnou pasivitou vnuceným<br />
nastavení těla, které je často velmi nepohodlné. Takový člověk v nich setrvává velmi<br />
dlouho (42). Dalšími projevy jsou negativismus, mutismus (18).<br />
Mezi negativní příznaky patří oslabení až ztráta vůle. Věci, které člověka dříve<br />
bavili a věnoval se jim, tak nyní o ně nemá zájem. Uzavírá se a stahuje do sebe. Někdy<br />
přestává mluvit, pít a jíst. Dalším příznakem je postupné snížení a ochuzení citového<br />
prožívání (27) tzv. otupení a oploštění emocí (18). Člověk s duševním onemocněním<br />
schizofrenie se chová jakoby se ho nic nedotýkalo a vše mu bylo jedno. Také se<br />
- 15 -
objevují poruchy nálady. Pocity pronásledování a stavy vnitřní nejistoty doprovází<br />
úzkost. Ta vyvolá pocity méněcennosti, beznaděje a strach, že nemocný se už nikdy<br />
neuzdraví. To může vést až k sebevraždě. Někdy se tyto pocity mohou objevit i opačně,<br />
takže je přítomna veselá nálada s velkým sebevědomím (27). Postupně člověk<br />
s duševním onemocněním ztrácí vztahy s okolím a vzniká výrazná sociální izolace (18).<br />
1.2 Formy schizofrenie<br />
1.2.1 Simplexní schizofrenie<br />
Poměrně málo objevující se forma charakterizována oploštěním emotivity,<br />
prohlubujícím se autismem, sníženou vůlí, chudostí myšlení (23), vztahovačností,<br />
nápadnou leností a sociální nepřizpůsobivostí (35). Takto nemocní jedinci ztrácejí<br />
zájem o své okolí. koníčky, povinnosti (23). Izolují se (35). Čas tráví poleháváním,<br />
potulováním se, mají zájem pouze o jídlo a kouření (23). Přestávají o sebe dbát,<br />
nezvládají běžné požadavky života. Jejich myšlení se může zhoršit až na úroveň<br />
demence (35).<br />
1.2.2 Paranoidní schizofrenie<br />
V klinickém obrazu se objevuje blud s paranoidním obsahem a halucinace,<br />
nejčastěji sluchové, které dávají pacientovi příkazy a hrozí (35). Časté jsou také<br />
intrapsychické a tělové halucinace (6). Člověk je vztahovačný, patologicky podezíraví,<br />
má pocit ohrožení, pronásledování a že ho chce někdo zničit. Občas se objeví<br />
patologická žárlivost. Projevuje hypobulie, emoční otupělost, nenápadnost. V chování<br />
se objevuje agresivita zaměřená proti domnělým nepřátelům (35).<br />
1.2.3 Hebefrenní schizofrenie<br />
Tato forma vzniká v adolescenčním nebo raném věku.V počátcích bývá obtížné<br />
ji odlišit od bouřlivé puberty (31). Zasahuje do rozvoje osobnosti v době, kdy se vytváří<br />
- 16 -
a stabilizuje identita jedince, proto mívá špatnou prognózu. Hebefrenní schizofrenie se<br />
jeví jako prohloubená, protahovaná puberta s podivným způsobem uvažování. Projevuje<br />
se šaškováním, klackovitým chováním (35), dezorganizovaným myšlením, bizarní<br />
zdobivostí, pseudofilozováním, grimasováním a nepřiléhavým chováním (31). Zrakové<br />
halucinace jsou nejčastější (6).<br />
1.2.4 Katatonní schizofrenie<br />
Katatonní schizofrenie se projevuje poruchami chování (31) a motoriky (35).<br />
Dělíme ji na produktivní a stuporózní formu (35). Produktivní forma se vyznačuje<br />
neobvyklími pohyby, impulzivními činy, vzrušeností, povelovým automatismem (31).<br />
Nemocný může stále opakovat určité věty, slova i pohyby. Neproduktivní (stuporózní)<br />
forma se projevuje celkovým zpomalením nebo útlumem celé motoriky a ztrátou vůle.<br />
Pacient se přestane mluvit, hýbat se a dlouho vydrží v jedné i nepohodlné poloze.<br />
Nemocný se chová jako loutka a bývá negativistický. Halucinace mu zakazují jíst,<br />
mluvit, jednat. Pacient se může stát velmi nevyzpytatelný, protože nevíme k čemu jej<br />
halucinace vyzvou. Katatonní schizofrenie se dnešní době stala vzácnou (35).<br />
1.2.5 Reziduální schizofrenie<br />
Reziduální schizofrenie se označuje za chronický stav schizofrenie. Po vymizení<br />
pozitivních příznaků zůstávají převážně ty negativní (31). Mezi projevy patří oploštělá<br />
emotivita, podivínství spojené často s lenošností, nemotivovanou toulavostí,<br />
zanedbáváním sebe i okolí. Vznikají často nové deformované vztahy. V řeči a myšlení<br />
se objevují podivnosti (28).<br />
1.2.6 Nediferiencovaná schizofrenie<br />
Nediferenciovaná schizofrenie splňuje všechny kriteria schizofrenie, zahrnuje<br />
však velké množství příznaků více forem a tak nelze určit typ schizofrenie (28).<br />
- 17 -
1.2.7 Postschizofrenní deprese<br />
Jako postschizofrenní depresi označujeme případ, kdy pacient měl v posledním<br />
roce jasné příznaky schizofrenie a současně v posledních dvou týdnech měl příznaky<br />
deprese (23).<br />
1.2.8 Jiná schizofrenie<br />
Například sem zahrnujeme cenestopatickou Hubertovou schizofrenii. Tato<br />
schizofrenie se vyznačuje hypochondrickým stesky. Pacient bývá dlouhodobě<br />
vyšetřován avšak není objeven žádný somatický ani laboratorní nález (31). Až<br />
bizarnost a výklad vzniků stesků, například bolest v útrobách mi způsobil soused<br />
nebezpečnými paprsky, vede ke správné diagnóze (23).<br />
1.3 Diagnostika schizofrenie<br />
V diagnostice provádíme klinické vyšetření duševního stavu a zjišťujeme<br />
anamnestické údaje. Diagnostika lze pouze stanovit jen analýzou chování a prožívání.<br />
Dodnes neexistuje testová nebo laboratorní metoda, která by lépe stanovila diagnózu.<br />
Používají se psychologické testovací metody zahrnující i metody zobrazovací a<br />
neuropsychologické testy. Metody biochemické a neurofyziologické mají spíš<br />
doplňkovou úlohu (11).<br />
1.3.1 Klinická diagnostika<br />
U klinické diagnostiky lékař sbírá údaje o prožívání a chování člověka. Tyto<br />
údaje se snaží doplnit svým vlastním pozorováním. Údaje potom vyhodnocuje, zvažuje<br />
jejich psychopatologický význam a závažnost dle kontextu. Je k tomu potřeba mít určité<br />
zkušenosti a cvik. Symptomy schizofrenie mají různou váhu a ta se mění podle<br />
- 18 -
kontextu. Kontext znamená, že se zváží životní situace člověka s duševním<br />
onemocněním schizofrenie, jeho postoje a přítomnost příznaků. Diagnostická vodítka<br />
podle MKN jsou tříděny do několika skupin. Za prvé to je slyšení vlastních myšlenek,<br />
vkládání, odnímání a vysílání myšlenek. Za druhé sem patří kontrolovací, ovlivňovací<br />
bludy, specifické myšlenky, cítění, jednání, prožitky pasivity, které se týkají pohybů<br />
těla a údů. Do třetí skupiny zahrnujeme halucinované hlasy. Ve čtvrté se vyskytují<br />
bludy, které jsou v naší kultuře nepatřičné nebo nepřijatelné. Z těchto skupin by<br />
minimálně měl být přítomen jeden jasný příznak nebo dva méně zřetelné. Pak se může<br />
určit diagnóza schizofrenie F20. Ostatní příznaky jako jsou zárazy, negativní příznaky,<br />
katatonní jednání, změny chování a jiné, slouží jako diagnostické vodítko k určení<br />
druhu schizofrenie. Příznaky by měli trvat alespoň jeden měsíc (28).<br />
1.3.2 Operencionalizovaná diagnostika<br />
Je standardizované vyšetření duševního stavu dané jasnými pojmy a pravidly.<br />
Diagnostika se tím stává spolehlivější. Používají se kritéria diagnostického a<br />
statistického manuálu (DSM4), která jsou mezinárodním standardem. Tyto kritéria se<br />
dělí na čtyři skupiny. Mezi charakteristické skupiny patří bludy, halucinace, negativní<br />
symptomy, dezorganizovaná řeč a jednání, katatonní symptomy. Během jednoho měsíce<br />
by se měly objevit dva z těchto příznaků. Další kritériem je sociální a pracovní chování.<br />
Za třetí by měly souvislé známky nemoci přetrvávat šest měsíců. V tomto období měly<br />
přítomny po jeden měsíc příznaky z prvního kritéria. Ve čtvrtém kritériu se lékař snaží<br />
vyloučit ostatní nemoci jako je manická, depresivní a smíšená epizoda (28).<br />
1.3.3 Diferenciální diagnóza<br />
Před konečným určení diagnózy schizofrenie se musí vyloučit ostatní<br />
psychotické stavy jako toxické psychózy, různé poruchy a organické etiologie (25).<br />
Používají se k tomu detailní anamnézy, laboratorních testů, somatické vyšetření i za<br />
použití zobrazovacích metod (11). Pokud se objeví mozkové onemocnění, jiné<br />
- 19 -
somatické onemocnění nebo užívání psychoaktivních látek bývá diagnóza schizofrenie<br />
vyloučena (25). Odlišit schizofrenii od ostatních psychóz, jako je depresivní,<br />
manicko/bipolární, schizoafektivní, schizotypní porucha, nám pomáhá klinická<br />
vyšetření a anamnéza (11).<br />
1.4 Průběh a prognóza<br />
Onemocnění schizofrenie má nejčastěji počátek během dospívání a rané<br />
dospělosti. Toto onemocnění se začíná rozvíjet postupně s prodromálními příznaky.<br />
Příznaky prodromální se objevují před vlastním onemocněním (27). Toto období se<br />
vyznačuje různými nápadnostmi, jako jsou povahové změny, změny zájmů, úzkostnost,<br />
hloubavost, nespavost, vztahovačnost. Tyto náznaky se mohou projevit už v dětském<br />
období. Začátek onemocnění se projeví buď náhle nebo plíživě (25). U plíživého<br />
průběhu může dojít před vypuknutím choroby k zhoršení výkonu například<br />
v zaměstnání, ve studiu, v péči o sebe sama. Člověk s duševním onemocnění<br />
schizofrenie se izoluje od společnosti, jeví se jako citově otupělý, nebo naopak se chová<br />
dráždivě a nápadně (35). Toto období trvá tři až pět let (27). Po tomto období následuje<br />
krystalizační fáze (progredientní stadium) (42). Tato fáze se vyznačuje celkovým<br />
neklidem, úzkostí a nejistotou. Je zde významný pocit, že je něco v nepořádku. Děje se<br />
něco divného a ohrožujícího. Toto si člověk s duševním onemocněním schizofrenie<br />
nedokáže vysvětlit. Nevyzná se a nerozumí světu. Mívá pocity změny jeho osobnosti.<br />
Tyto pocity vedou k tomu, aby se nadměrně pozoroval. Všechny změny vzbuzují u<br />
nemocného strach a úzkost. Začínají se objevovat halucinace, které pacient vnímá jako<br />
reálné informace. Následuje vysvětlení situace a vznik bludu. Pocit, že konečně<br />
pochopil situaci, vede k úlevě. Toto všechno vede k bludnému uvažování, např.<br />
nemocný sice vidí chodce, ale myslí si, že ho pronásleduje. Vše má skrytý smysl,<br />
nepotřebuje žádné důkazy on prostě ví, že to tak je (35). Po zaléčení následuje stádium<br />
stabilizace. Říká se, že třetina nemocných se po první atace zcela uzdraví, u druhé<br />
- 20 -
třetiny probíhá onemocnění v atakách a relapsech, a poslední třetina se dostává do<br />
chronického stádia (27).<br />
Vznik atak není náhodný. Většinou je ovlivněn stresem vyvolaného<br />
bezvýchodnou situací, ztrátou bližního, virózou, nadměrnou kritikou aj. U ataky se<br />
znovu rozvijí příznaky psychózy, to vede k medikamentózní léčbě nebo hospitalizaci.<br />
Každá ataka je velkou zátěží jak pro nemocného a i pro jeho okolí. Lepší je se relapsům<br />
(znovunávrácení nemoci) vyhýbat. Po relapsu dochází ke změně v psychice a fungování<br />
v různých oblastech života pacienta (27). Chronický průběh vyvolává nepříznivé změny<br />
jako je úbytek adaptačních schopností, které můžou vést až k postupnému úpadku<br />
osobnosti (35).<br />
S bilancováním nemoci, kdy člověk ztratil přátele, zaměstnání, školu, nemocný<br />
má komplexy méněcennosti a strach z nálepky duševně nemocného, se objevují<br />
sebevražedné pokusy. Až 10 % lidí s duševně onemocněním schizofrenie spáchá<br />
sebevraždu v prvním roce po stanovení diagnózy (27). Lidé s duševním onemocnění<br />
schizofrenie mají celkově vyšší úmrtnost v důsledku somatických komplikací a různých<br />
nehod. Až 50 % zneužívá alkohol a tři čtvrtiny intenzivně kouří. Toto vše zvyšuje<br />
morbiditu, ale i má vliv na metabolismus antipsychotik (25).<br />
Onemocnění s náhlým začátkem s přítomností pozitivních příznaků má<br />
příznivější prognózu. Na nemocného také lépe působí pokud studují, mají práci,<br />
partnera a rodinu. Také je důležité zachovat si své záliby, původní životní styl a dobrá<br />
spolupráce nemocného, rodiny a lékařů. Méně příznivá prognóza se vyznačuje plíživým<br />
začátkem a přítomností negativních příznaků (27).<br />
1.5 Léčba<br />
Léčba schizofrenie vyžaduje komplexní přístup (11). Při začátku léčby by měl<br />
lékař navázat dobrý terapeutický vztah a stanovit individuální plán. Důležitá je<br />
spolupráce pacienta, jeho rodiny a terapeutického týmu (25). Léčba se zaměřuje na<br />
farmakoterapii s antipsychotiky (11), psychosociální intervenci a pomoc v oblastech<br />
jako jsou vztahy, bydlení a finance. Konečným cílem léčby je snížení mortality,<br />
- 21 -
morbidity, snížení závažnosti a frekvence opakovaní epizod. Komplexní a kontinuální<br />
péče je potřeba po celý život (6).<br />
1.5.1 Fáze léčby<br />
Cílem akutní fáze léčby je odstranit pozitivní příznaky (6) a stabilizovat stav<br />
(25). Během prvních dvou týdnů se nasazují antipsychotika. Začíná se nízkou a dobře<br />
tolerovanou dávkou, která se postupně zvyšuje. Postupně by se měl člověk s duševním<br />
onemocněním schizofrenie dostat na dobře tolerovanou dávku, to je taková, která<br />
pacienta nevystavuje dlouhodobě nežádoucím účinkům (25). Efekt terapie lze posoudit<br />
po 4 – 8 týdnech. Pokud nejsou antipsychotika účinná měla by se zaměnit za jiná.<br />
V psychosociální intervenci se snažíme o minilizaci stresu, jasnou komunikaci,<br />
toleranci, podporu a strukturované prostředí. Pacient by měl být informován o léčbě.<br />
Navazují se vztahy s rodinou a terapeutickým týmem (6).<br />
Po 4 – 8 týdnech začíná fáze stabilizace. Cílem této fáze je snaha udržet získané<br />
zlepšení. Pacient se většinou vrací domů z hospitalizace (31) a pokouší se adaptovat na<br />
své rodinné a sociální prostředí (6). Stále přetrvávají negativní příznaky a kognitivní<br />
deficit. Tyto příznaky ustupují jen pomalu, doba trvání je asi 6 – 12 měsíců.<br />
U některých pacientů mohou mírně přetrvat. V tomto období je velká náchylnost<br />
k relapsu (25). Důležité pro nemocného je stanovit si dosažitelné cíle. Mělo by se<br />
přihlížet k větší zranitelnosti a křehkosti stavu. Pokud se pacient při dané medikaci<br />
zlepšil, měli by jsme ve stejné dávce pokračovat a monitorovat jeho stav (6).<br />
V udržovací (25) neboli stabilní fázi se snažíme o prevenci relapsu, dosažení<br />
remise a její udržení . Dlouhodobá remise je zaměřena na další zlepšení s možností<br />
uzdravení. V psychosociální intervenci je důležitá rodina, která se snaží nemocného<br />
pracovně zapojit. Lze využít i chráněné zaměstnání (6). Léčba antipsychotiky se<br />
považuje za dlouhodobou, ale po první atace by měla trvat minimálně dva roky. Při<br />
rozhodování o vysazení antipsychotik je důležité zvážit rizika s tím spojená. Je důležité<br />
probrat s nemocným jeho životní plány a zátěž spojenou s nimi. Také by jsme měli<br />
přihlížet k vývoji nemoci a opakovaným relapsům. Počet relapsů se zvyšuje počtem<br />
- 22 -
prodělaných epizod (25). Člověku s duševním onemocněním schizofrenie, který nemá<br />
žádné příznaky, můžeme zkusit pozvolně snižovat dávku antipsychotik (11).<br />
1.5.2 Rodina a léčba<br />
Na počátku onemocnění si rodina neuvědomuje, že je jeden její člen nemocný.<br />
Člověk s duševním onemocněním se uzavírá, odmítá kontakt se světem a chová se<br />
jinak, divně. Rodina nechápe, proč se tak chová, co se změnilo. Toto chování vzbuzuje<br />
u rodiny pocit ohrožení a nejistoty. Z toho vyplývá chování rodiny k nemocnému a jeho<br />
odmítání. Většinou je nenapadne, že by se mohlo jednat o duševní nemoc, nebo si to<br />
myslet nechtějí.<br />
Rodina není schopna porozumět nemocnému a ani ho pochopit. Je bezradná a někdy<br />
jsou u ní vyvolány pocity odporu, ohrožení i obav. Snaží se nemocného izolovat.<br />
Velkou roli zde hraje neznalost a informovanost o této nemoci. A to posiluje bezradnost<br />
a bezvýchodnost situace (35).<br />
Postoje a chování rodiny se změní, potom co se dozví, že daný člen rodiny je<br />
nemocný a co má za diagnózu. Potvrzení diagnózy působí na rodinu jako zátěž, s níž se<br />
musí vyrovnat. Reakce rodiny má svou dynamiku a lze jí rozdělit na několik fází podle<br />
zpracování této zátěže (35).<br />
a) Fáze popření skutečnosti je bezprostřední reakce rodiny na duševní chorobu<br />
jednoho jejího člena. Vyznačuje se krátkým prožitkem hrůzy, spojený<br />
s pocity bezmoci a úzkosti. Jako prvotní obranou reakcí je popření popřípadě<br />
bagatelizace. Rodinní příslušníci se chovají, jako by se nic nedělo.<br />
O problémech nemocného se nemluví, protože pro ně nemoc vlastně<br />
neexistuje. Odmítá se a zakrývá skutečnost. Pro rodinu je to méně zatěžující,<br />
než aby se byli schopni s nemocí rychle smířit. Rodina se snaží nemoc před<br />
okolím zatajit a z toho důvodu, že je sociální stigmatem (35).<br />
- 23 -
) Fáze hledání příčiny, respektivě viny za vznik nemoci. Tato fáze se<br />
vyznačuje postupným přijetím skutečnosti a jejím zpracováním. Fáze<br />
popírání nevydrží dlouho, protože nemocný svým chováním přinutí ostatní<br />
členy rodiny přiznat, že trpí duševním onemocněním. Jako jeden z mnoha<br />
projevů přijetí skutečnosti je hledání příčiny, kdo za to může. Rodina hledá<br />
jak u sebe tak v okolí různé viníky, řeší otázku, proč k této situaci došlo.<br />
Rodiče se často obviňují, že za to mohou oni. V tomto období je běžnou<br />
reakcí hněv, zlost a zklamání (35). Hledání viny je nepraktické a nesmyslné.<br />
Škodí rodině i pacientovi (27).<br />
c) Fáze hledání pomoci a léčby. V této fázi dojde ke zpracovávání problému.<br />
Rodina začne hledat pomoc a různé druhy léčení, které by vedli ke zlepšení<br />
situace. Laik bývá přesvědčen, že existuje možnost úplného vyléčení.<br />
Předsudky rodiny mohou ovlivnit vztah k terapii. Mohou léčbu odmítat,<br />
hlavně jedná-li se o hospitalizaci. Toto je vnímáno jako hanba rodiny. Pokud<br />
není léčení rychlé a efektivní, jak očekávají. Začnou hledat i jinou pomoc.<br />
Pokud jejich snaha nemá dostatečný výsledek dochází k rezignaci, že se nedá<br />
nic dělat. Tato bezmocnost představuje pro příbuzného velkou psychickou<br />
zátěž. To všechno vede ke zvýšené únavě a následné rezignaci rodinných<br />
příslušníků ke spolupráci při léčbě (35).<br />
d) Poslední fáze se vyznačuje náhledem na situaci a jejím přijetím. Pokud se<br />
rodině podaří překonat všechny zátěže, pak je zde možnost dosáhnout<br />
realistického postoje. Tento postoj je dobrý základ další spolupráce a vede ke<br />
správné podpoře duševně nemocného. Rodina má náhled na situaci. Nyní je<br />
schopna přijmout dosažitelné východisko. Když rodina tuto fázi zvládne,<br />
vede to k pozitivnímu výsledku. Následuje nové uspořádání vztahů mezi<br />
členy rodiny. Rodina se přizpůsobí takovému způsobu života, jenž je pro<br />
všechny včetně nemocného přijatelný. Bohužel však v některých případech<br />
rodina tuto zátěž nezvládá, rozpadá se a pak je na řadě ústavní péče (35).<br />
- 24 -
Rodiny pečující o člověka s duševním onemocním schizofrenie to zvládají, aniž by<br />
měly nějaké potíže. Členové rodiny hůře snáší je-li nemocný pasivní například dívá-li se<br />
na televizi, poslouchá hudbu a spí. U rodičů, takto nemocných dětí, se rozvine<br />
chronický zármutek. Tito rodiče se i méně rozvádějí, na rozdíl od rodičů, kteří ztratili<br />
dítě. Rodiče schizofreniků prožívají smutek méně intenzivněji, za to se vždy vše rozjitří<br />
při relapsu nemocného (5). Rodina by měla získat podporu i pro sebe nejen pro<br />
nemocného. Členové rodiny mají svůj život a potřeby, a nemohou se stále věnovat<br />
nemocnému. Existují různé psychoterapie a svépomocné skupiny a bylo by dobré,<br />
kdyby rodina něco z toho navštěvovala (35).<br />
Vztahy v rodině mají vliv na průběh schizofrenie. Dobré fungování rodiny a její<br />
zapojení do léčby snižuje výskyt relapsů až o 20 %. Proto jsou rodiny zapojeni do<br />
psychoedukace. Probíhají i ve skupinách. Rodiny se sejdou u odborníka a dozvídají se<br />
informace o nemoci, prognóze, léčbě. Členové rodiny sami zjišťují své komunikační<br />
zlozvyky a trénují vhodnější komunikaci. Jsou informování, jak řešit svízelné situace a<br />
jak mají poskytnout emoční podporu (25).<br />
Během léčby farmaky a psychoterapie je potřeba, aby do léčby byli zapojeni i<br />
ostatní příslušníci rodiny. Proto by měla být běžná rodinná psychoterapie. Je snaha, aby<br />
se v rodině vytvořilo ,,příznivé klima“ bez prudkých emocí a výčitek, hádek a<br />
mentorování až se nemocný vrátí (27).<br />
1.5.3 Nežádoucí účinky antipsychotik<br />
Antipsychotika jsou léky, kterými se hlavně léčí psychotické příznaky (3), jako<br />
jsou halucinace, bludy, zklidňují nebo oživují motoriku, pomáhají proti úzkosti,<br />
depresivním nebo mánickým náladám (24).<br />
Antipsychotika dělíme do dvou skupin. Jsou to antipsychotika první a druhé<br />
generace. Mezi první generaci (neuroleptika) patří například haloperidol, thiridazin,<br />
perfenazin. Do druhé generace nazývané jako atypická psychotika patří např. risperidon,<br />
alanzapin, ziprasidon a jiné (3). V rámci klinického zkoušení, které je dnes striktně<br />
- 25 -
stanoveno, se za zlatý standart považuje prokazatelná účinnost ve srovnání s placebem<br />
v randamizovaných studiích (38).<br />
Klasická antipsychotika první generace byla hlavně účinná u léčby halucinací,<br />
bludů a formálních poruch myšlení. Arntipsychotika druhé generace mají širší účinek.<br />
Jsou učinná při léčbě nebo korekci všech tří skupin příznaků schizofrenie. Negativní<br />
příznaky se vyznačují tím, že standardní psychické funkce jsou snížené či vymizelé. U<br />
pozitivních příznaků se schizofrenie vyjadřuje nadměrnou psychickou funkcí,<br />
změněným vnímáním, chováním a jiným jednáním, dříve již zmíněném. U kognitivních<br />
příznaků dochází například disorganizaci myšlení, omezení nebo stažení intelektových i<br />
jiných kognitivních schopností (3).<br />
Mezi vedlejší motorické účinky antipsychotik první generace patří akatizie,<br />
dystonie, parkinsonizmus, tardivní dyskinezie. Mezi dalšími vedlejšími účinky jsou<br />
amenorea, galaktose, gynekomastie, hyperprolaktinemie, posturální hypotenze, sedace,<br />
přírustek hmotnosti, reflexní tachykardie, sexuální poruchy, poruchy akomodace,<br />
zhoršení glaukomu, tachykardie, sucho v ústech, zácpa, zbytnění prostaty, retence<br />
moče, retrográdní ejakulace, poruchy pozornosti, soustředění, kognitivní poruchy,<br />
bradypsychismus (3).<br />
Antipsychotika druhé generace jsou nejen lépe snášena, ale i mají větší spektrum<br />
účinnosti. Antipsychotika druhé generace mají mnohem menší extrapyramidové<br />
příznaky (25) a psychomotorický útlum (3). Atypická antipsychotika můžeme rozdělit<br />
do tří skupin podle mechanismu účinku (25).<br />
a) V první skupině se nalézají selektivní antagonisté dopaminových receptorů (25).<br />
Do této skupiny patří amisulprid a sulpirid. Amisulprid se indikuje u<br />
schizofrenie s pozitivními, negativními a depresivními příznaky. Mezi<br />
nežádoucími účinky se může vyskytnout zvýšená hladina prolaktinu nebo<br />
extrapyramidové příznaky. Extrapyramidové reakce ovlivňuje výše dávky (3).<br />
Sulpirid patří mezi nejpoužívanější antipsychotikum v interní medicíně. Používá<br />
se při léčbě schizofrenie, akutní depresivní poruchy, ale i při léčbě<br />
dyspeptických problémů a vředové gastroduodenální chorobě. Nežádoucí účinky<br />
jsou obdobné jako u amisulpridu (3).<br />
- 26 -
) U druhé skupiny se používá zkratka SDA, to znamená, že to jsou antagonisté<br />
serotoninových a dopaminových receptorů (25). Mezi ně patří risperidon,<br />
ziprasidon, a také sertindol, který však u nás a i ve většině jiných zemí není<br />
k dispozici. Risperidon se používá při léčbě schizofrenie, u poruch chování při<br />
demenci a schizoafektivních poruch. Mezi nežádoucími účinky se mohou<br />
vyskytnout kardiovaskulární komplikace jako jsou hypotenze, závratě, synkopy,<br />
tachykardie. Mezi dalšími vedlejšími příznaky se vyskytuje dyspepsie,<br />
obstipace, nauzea, zvýšení hmotnosti a prolaktinu. U psychických vedlejších<br />
účinků jsou nejčastější insomnie, agitovanost, zvýšení úzkosti (3).<br />
Druhým lékem této skupiny, který se vyskytuje u nás je ziprasidon. Používá se<br />
k léčbě schizofreních psychóz, a to kognitivních, afektivních, pozitivních i<br />
negativních příznaků. Tento přípravek je velmi dobře snášen. Z vedlejších<br />
příznaků se vyskytuje agitovanost, insomnie, někdy nauzea, hypotenze, závratě<br />
(3).<br />
c) Třetí skupině se říká MARTA, to znamená, že to jsou antagonisté<br />
multireceptorů. Patří sem klozapin, olanzapin, quetiapin a zopein.<br />
Klozapin byl uveden do praxe již v roce 1972 a stal se prototypem 2. generace<br />
antipsychotik (25). Měl by se podávat tehdy, pokud jsme již vyzkoušeli 2 - 3<br />
jiná antipsychotika. Mezi vedlejšími příznaky se může vyskytnout sedace,<br />
hypotenze, zvýšení tělesné hmotnosti, obstipace, retence moči, poruchy oční<br />
akodomace. Někdy se objevují závratě, tachykardie a sexuální poruchy, poruchy<br />
srdečního rytmu a hypersalivace (3).<br />
Mezi dalšími léky této skupiny patří olanzapin. Tento lék je určen pro<br />
schizofrenní psychózy a schizoafektivní nebo bipolární poruchy. Mezi<br />
nežádoucí účinky můžeme hlavně zařadit sedaci, zvýšení hmotnosti. Občas se<br />
také vyskytuje hypotenze, závratě, sucho v ústech, porucha oční akodomace a<br />
obstipace (3).<br />
- 27 -
Dalším lékem v této řadě je quetiapin. Při léčbě schizofrenních pacientů koriguje<br />
afektivní, pozitivní, negativní a i kognitivní příznaky. Mezi vedlejšími účinky<br />
nalezneme zvýšení tělesné hmotnosti, sedaci, hypotenzi, tachykardii a závratě<br />
(3).<br />
Posledním antipsychotikem této řady je zotepin (3), který byl objeven u nás ve<br />
Výzkumném ústavu farmacie a biochemie v Praze. Mezi nežádoucí příznaky<br />
tohoto léku patří suchost sliznic, tachykardie, zvýšení hmotnosti, sedace,<br />
hypotenze a výjimečné při vyšších dávkách epileptické záchvaty (25).<br />
Některé z těchto uvedených léků jako je olanzapin, ziprasidon a risperidon se mohou<br />
použít v podobě injekčního preparátu k akutní aplikaci. Risperidon se může podávat i<br />
v tekuté formě. Olanzapin je zase zpracován na rychle rozpustné tablety (11).<br />
1.6 Dopady schizofrenie<br />
Tato nemoc mění prožívání člověka k sobě samému a i ve vztahu k okolí. Mění<br />
se základní kvality duševního života jako je vnímání, myšlení, city, chování (26). Toto<br />
onemocnění se vyznačuje vysokou mírou pracovní neschopnosti a trvalou invaliditou,<br />
má také dopad na rodiny nemocných (25).<br />
1.6.1 Osobní dopady schizofrenie<br />
Z kognitivních dovedností se zhoršuje kapacita paměti, pozornost a snižuje se i<br />
schopnost řešení problémů (25). Stává se, že člověk s duševním onemocněním<br />
schizofrenie má pocit, že necítí nic. Neumí se radovat, když se mu něco povede. Ztratil<br />
pocit štěstí. Lidé s duševním onemocněním schizofrenie někdy pociťují prázdnotu.<br />
Rychleji se unaví a tím se snižuje jejich výkonnost (26). Můžou pociťovat smutek,<br />
netečnost, podezíravost. Občas mohou slyšet hlasy (13). Tato nemoc má vliv na<br />
sexualitu a intimní život (37), toto se odráží v navazování sexuálních vztahů. Tyto<br />
- 28 -
problémy by neměl nemocný odsouvat. Sexuální problémy sama o sobě tato nemoc<br />
neprodukuje (30).<br />
1.6.2 Rodinné dopady schizofrenie<br />
Propukne-li psychóza u jednoho člena rodiny, tak často dochází k obviňování<br />
sebe i okolí. Také rodina obviňuje pacienta, že způsobil krizi v rodině. Rodina by si<br />
měla uvědomit, že nemoc se týká pouze pacienta, a její léčení patří do rukou odborníků.<br />
Rodina může pouze napomáhat k léčení. Vzniklá krize se ale týká všech členů v rodině.<br />
Odborníci mohou krizi osvětlit, ale nemohou ji léčit. Krizi si musí řešit rodina sama<br />
(13).<br />
1.6.3 Sociální dopady schizofrenie<br />
V partnerském vztahu bývají tito lidé sociálně staženější. Také jsou méně aktivní<br />
a mají méně společenských kontaktů než jejich vrstevníci. Člověk s duševním<br />
onemocněním schizofrenie si často vztah přeje, ale není schopný ho navázat. Částečně<br />
také proto, že nemoc propukne v období, kdy by se měly partnerské vztahy utvářet (37).<br />
Nyní existuje program, kde se nacvičují základní dovednosti, jako je vnímání sociální<br />
situace, neverbální komunikace, aktivní naslouchání, empatie. Člověk s duševním<br />
onemocněním schizofrenie si také vyzkouší jak projevit přiměřeně negativní emoce,<br />
zahájení, udržení a ukončení rozhovorů (25). Schizofrenie má vyšší prevalenci u nižších<br />
společenských vrstev, částečně to je dáno tím, že se snížily možnosti k získání a<br />
uplatnění vyšší kvalifikace. Takový člověk se neumí správně zařadit do společenské<br />
vrstvy, která by odpovídala jeho premorbidnímu stavu (31). Člověk s duševním<br />
onemocněním schizofrenie nese i břímě sociálního hodnocení své choroby. Stává se, že<br />
tuto nemoc považuje za trest. Tato nemoc se stává určitým stigmatem, předsudkem,<br />
pohodlnou zkratkou určenou k hodnocení konkrétního člověka. Otázka duševního<br />
zdraví je již dlouho otevřená. Proto roku 1992 byla přijata Organizací spojených národů<br />
- 29 -
ezoluce č. 119. Tato rezoluce je určena ke zlepšení péče o lidi duševně nemocné (1)<br />
(Příloha č.1).<br />
1.6.4 Pracovní dopady schizofrenie<br />
Práce patří mezi základní lidské potřeby (37). Prací dochází k socializaci<br />
člověka. Rozvíjí se sociální iterakce a schopnost určité činnosti (20). V akutní fázi<br />
nemoci je člověk s duševním onemocněním schizofrenie práceneschopný. Psychóza<br />
může vést k trvalé invalidizaci, ale neznamená to, že by nemohli vůbec pracovat. Pokud<br />
se ničemu nevěnuje hrozí pocit nudy, neužitečnosti, nenaplněnosti a dochází<br />
k zhoršování psychického stavu (37). Existují programy, kde snaží nacvičit pracovní<br />
dovednosti. Obvykle se k tomu používají chráněné dílny (11). Aby se zlepšovala<br />
psychika člověka s duševním onemocněním schizofrenie, tak je dobré se věnovat práci,<br />
u které jsou výsledky hned vidět. Jedná o manuální práce, při kterých vzniká něco<br />
užitečného a hezkého. Nejvhodnější povolání jsou zahradník, krejčí, zedník, tesař,<br />
kadeřník a jim podobné (37).<br />
1.6.5 Ekonomické dopady<br />
Schizofrenie je třetí nejdražší onemocnění. Nejedná se pouze o drahé léky, ale i<br />
to, že onemocnění zasáhne člověka v produktivním věku. Člověk s duševním<br />
onemocnění schizofrenie, vůbec nenastoupí do práce a netvoří ekonomické hodnoty. Je<br />
často závislý na rodičích a pobírá invalidní důchod. Pokud nemá rodiče ocitá se na ulici<br />
jako bezdomovec (12).<br />
1.7 Zdravotnické služby<br />
Zdravotnické služby lze poskytovat ústavně i ambulantně (39). V každém okrese<br />
nalezneme, jako ambulantní službu, minimálně jednoho psychiatra. Většinou se jedná o<br />
soukromá zdravotnická zařízení (13).<br />
- 30 -
Do lůžkových služeb patří psychiatrické léčebny a psychiatrické oddělení<br />
nemocnic. Tyto instituce jsou řízené státem (13). K roku 2010 byla psychiatrická<br />
lůžková péče zajištěna na 31 oddělení nemocnic, ve 20 psychiatrických léčebnách a ve<br />
3 jiných lůžkových zařízeních (Příloha č. 2). Průměrně pro onemocnění schizofrenie se<br />
vyžadovala délka hospitalizace více jak 100 dnů (21).<br />
Zdravotní péči můžeme rozdělit podle naléhavosti jejího poskytnutí. Patří sem<br />
neodkladná péče, jejímž úkolem je zamezit stavům, které bezprostředně ohrožují život.<br />
Další péče je akutní. Tato péče se snaží odvrátit zhoršení akutního stavu, a volí postup,<br />
při kterém by člověk s duševním onemocněním neměl ohrožovat sebe nebo své okolí.<br />
Také sem patří nezbytná a plánovaná péče (40) .<br />
Zdravotní péči lze ještě rozdělit podle účelu poskytnutí a to na: preventivní,<br />
diagnostickou, dispenzární, léčebnou, posudkovou, léčebně rehabilitační a<br />
ošetřovatelskou péči (40).<br />
1.8 Sociální služby<br />
Mezi sociální služby patří sociální poradenství, služby sociální prevence a<br />
služby sociální péče (33). Cílem sociálních služeb je podporovat vlastní rozvoj uživatele<br />
a jeho soběstačnost. Snahou je, aby si udržel svůj životní styl a vrátil se do domácího<br />
prostředí. Mezi základní činnosti sociálních služeb patří pomoc s péčí o vlastní osobu,<br />
pomoc z domácností, s ubytováním, poskytnutím informací, zprostředkování kontaktu<br />
se společenským prostředím aj. (32).<br />
Sociální poradenství se dělí na základní a odborné. Součástí všech druhů sociální<br />
služeb je základní poradenství (32).<br />
V ČR se vyskytují služby sociální péče, které mohou využít i lidé s duševním<br />
onemocněním schizofrenie. Mezi ně patří podpora samostatného bydlení, denní<br />
stacionáře, týdenní stacionáře, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení (33) .<br />
Podpora samostatného bydlení je terénní služba, která zajišťuje pomoc při chodu<br />
domácnosti, zprostředkovává kontakty se společenským prostředím, pomáhá při<br />
- 31 -
uplatnění práv a oprávněných zájmů jedince. Zabývá se sociálně terapeutickou,<br />
výchovnou, vzdělávací a aktivizační činností (33).<br />
Denní a týdenní stacionáře pomáhají při zvládání běžných úkonů péče o vlastní<br />
osobu, pomáhají při osobní hygieně, poskytují stravu a bydlení nebo jej zajišťují. Mezi<br />
jejich aktivity patří výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Zprostředkovávají<br />
kontakt s okolním prostředím, pomáhají při prosazování práv a zájmů. Věnují se<br />
terapeutické činnosti. Tyto činnosti jsou za úplatu (32).<br />
Domovy se zvláštním režimem jsou určeny pro osoby, které mají sníženou<br />
soběstačnost. Režim v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto<br />
osob (33).<br />
Chráněné bydlení patří mezi dlouhodobé pobytové služby a je za úplatu.<br />
Chráněné bydlení může být individuální nebo skupinové. Osoba, která využívá tuto<br />
formu bydlení, má k dispozici podle potřeby osobního asistenta. Služba zajišťuje<br />
ubytování, poskytnutí stravy. Dále nabízí pomoc při zajištění chodu domácnosti. Tato<br />
služba zprostředkovává kontakt se společenským prostředím a pomoc při prosazování<br />
práv a zájmů. Mezi služby chráněného bydlení také patří terapeutické, vzdělávací,<br />
výchovné a aktivizační činnosti (32).<br />
Služby sociální prevence se snaží zabránit sociálnímu vyloučení osob. Mezi<br />
služby, které mohou duševně nemocní využívat, patří: služby následné péče, sociálně<br />
terapeutické dílny, terapeutické komunity, sociální rehabilitace aj. (33).<br />
Služby následné péče mohou být pobytové nebo ambulantní. Vyznačují se<br />
sociálně terapeutickou činností, zprostředkováním kontaktů s okolím. Nabízí také<br />
pomoc při uplatňování práv a obstarávání osobních záležitostí (33).<br />
Sociálně terapeutické dílny jsou určeny pro osoby se sníženou soběstačností,<br />
kteří nejsou konkurence schopni na otevřeném, ale i chráněném trhu práce.<br />
Prostřednictvím sociálně pracovní terapie se snaží o zdokonalování pracovní terapie<br />
(33).<br />
Terapeutické komunity nabízejí pobytové služby i na přechodnou dobu, pro<br />
osoby duševně nemocné, kteří se chtějí začlenit do běžného života (33).<br />
- 32 -
Sociální rehabilitace může být poskytnuta pomocí ambulantní, terénních, pobytových<br />
služeb. Sociální rehabilitace se vyznačuje specifickými činnostmi, které vedou<br />
k nezávislosti, samostatnosti a soběstačnosti osob (33).<br />
- 33 -
2. CÍLE A HYPOTÉZY<br />
2.1 Cíl práce<br />
Cílem teoretické části práce je popsat diagnostiku, formy a příznaky, průběh a<br />
prognózu, léčbu a fáze léčby schizofrenie, zdravotní a sociální služby pro<br />
klienty/pacienty s duševním onemocněním. Popsány budou problémy (sociální, osobní,<br />
klinické atd.), se kterými se osoby se schizofrenií potýkají.<br />
Prvním cílem praktické části práce je zjistit, jaké dopady (sociální, rodinné,<br />
pracovní, zdravotní a ekonomické) má schizofrenie na život klientů.<br />
Druhým cílem praktické části práce je zjistit, jak se klienti se schizofrenií<br />
vyrovnávají s problémy, které toto onemocnění přináší.<br />
2.2 Hypotézy<br />
Hypotéza nebyla stanovena, protože byl zvolen kvalitativní výzkum. Pro tento<br />
účel byly stanoveny tyto výzkumné otázky (VO).<br />
HVO1: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů?<br />
DVO1: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v osobní oblasti?<br />
DVO2: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v rodinné oblasti?<br />
DVO3: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v sociální oblasti.<br />
DVO4: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v zdravotní oblasti?<br />
DVO5: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v pracovní oblasti?<br />
DVO6: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v ekonomické oblasti?<br />
HVO2: Jak se klienti vyrovnávají s nemocí schizofrenie a problémy, které toto<br />
onemocnění přináší?<br />
- 34 -
2.3 Operancializace pojmů<br />
Schizofrenie – závažné duševní onemocnění, při němž dochází k poruchám vnímání,<br />
myšlení, jednání a cítění (36)<br />
Klient – subjekt, který využívá sociální služby (19)<br />
Dopad - je určitá činnost, vztah nebo stav, ve kterém je člověk s duševním<br />
onemocněním schizofrenie znevýhodněn<br />
Dopady na osobní oblast – do této oblasti zahrnuji péči o sebe, vztah k sobě a nemoci,<br />
navázání trvalého vztahu<br />
Dopady na rodinnou oblast – zahrnuje vztahy mezi rodinou a člověkem s duševním<br />
onemocněním schizofrenie a opačně<br />
Dopady na sociální oblast – vedení plnohodnotného samostatného života, udržování a<br />
získávání přátel, komunikace se svým okolím, výrazné omezení alkoholu a zákaz drog,<br />
komunikace s úřady<br />
Dopady na pracovní oblast – vzdělání, získání a udržení práce, pracovní schopnost<br />
Dopady na zdravotní oblast – vedlejší účinky léků a pravidelná medikamentace, jiné<br />
výrazné příznaky nemoci, jiné diagnózy spojené se schizofrenií, měnění léků<br />
Dopady na ekonomickou oblast – platební schopnost, finanční závislost na rodině,<br />
půjčování peněz<br />
- 35 -
3. METODIKA<br />
3.1 Metody a techniky sběru dat<br />
Ke sběru dat jsem použila kvalitativní výzkum. Kvalitativním výzkumem se<br />
nedosahuje výsledků statistickými metodami, ale vyprávěním, nasloucháním a kladením<br />
otázek (10).<br />
Použila jsem metodu dotazování – techniku polořízeného rozhovoru. Rozhovor<br />
je rozdělen na sedm částí., mezi které patří: identifikační otázky, vzdělání, zdravotní<br />
stav, klient a onemocnění, rodinné zázemí a sociální kontakty, zaměstnání a záliby,<br />
socioekonomická stránka.<br />
Začínala jsem vždy identifikačními otázkami, které zahrnují pohlaví, věk,<br />
rodinný stav a počet dětí. Za druhé následovaly otázky na vzdělání. Současný zdravotní<br />
stav je třetí okruh otázek. Ve čtvrtém okruhu otázek jsem se ptala na klienta a<br />
onemocnění, které zahrnují otázky od vývoje nemoci, negativních příznaků až po<br />
vyrovnávání se s nemocí. Pátý okruh se týká vztahů v rodině a vztahů s okolním<br />
světem. Udržení zaměstnání a koníčků zahrnuje šestý okruh otázek. Na<br />
socioekonomickou stránku jsem se ptala naposledy. Ne vždy jsem dodržela pořadí<br />
otázek, protože respondent se často sám rozpovídal a tím odpovídal na otázky<br />
v přeházeném pořadí.<br />
Odpovědi respondentů byly zapsány na záznamový arch (Příloha č.3). Získaná<br />
data jsem zpracovala formou případové studie. Záznamové archy mám uloženy<br />
v soukromém archivu.<br />
3.2 Charakteristika výzkumného souboru<br />
Základní soubor tvořilo 25 klientů z chráněných dílnách Fokusu Vysočina<br />
Pelhřimov. Výběrový soubor tvořilo 7 lidí s duševním onemocněním schizofrenie.<br />
Z toho 2 klienti odmítli rozhovor. Jeden klient byl vyřazen, protože nesplňoval<br />
kritérium věku. Cílový soubor byl vybrán, abych měla stejný počet žen i mužů, a<br />
- 36 -
splňovali kritérium věku mladé, střední a starší dospělosti. Bohužel mnoho uživatelů<br />
nebylo ochotno účastnit se výzkumu, tak jsem cílový soubor doplnila o dva uživatele<br />
s Občanského sdružení Lada, kteří byli ochotni vést se mnou rozhovor a splňovali<br />
kritérium věku a diagnózy.<br />
Z Fokusu Vysočina Pelhřimov cílový soubor tvoří 2 ženy ve věku 25 a 36 let, a<br />
2 muži ve věku 23, 35 let. Do tohoto cílového souboru byli zařazení muž a žena ve věku<br />
44 a 45 let z Občanského sdružení Lada.<br />
Kritérium pro výběr cílového souboru byl souhlas respondentů se zapojením do<br />
výzkumu, diagnóza schizofrenie, ochota spolupracovat a splnění věkové kvóty. Věková<br />
kvóta byla zvolena z důvodu ukázání vývoje nemoci v a schopnosti člověka s duševním<br />
onemocněním schizofrenie vyrovnat se v průběhu času.<br />
Všichni respondenti byli na začátku informováni, jak bude výzkum probíhat.<br />
Byli ujištěni, nikde nebudou uvedeny jejich jména nebo iniciály z důvodu zachování<br />
anonymity.<br />
3.3 Realizace výzkumu<br />
V akademickém roce 2010/2011 jsem začala sbírat podklady pro svoji<br />
bakalářskou práci studiem literatury. V listopadu a začátkem prosince 2010 jsem<br />
sestavovala okruhy k polořízenému rozhovoru.<br />
Pro účely mého výzkumu jsem obrátila na Fokus Vysočina, na organizaci<br />
v Pelhřimově, kde jsem trávila odbornou praxi. Po seznámení s pracovníky, jsem je<br />
poprosila o pomoc s realizací výzkumu.<br />
Druhou praxi jsem trávila v Občanském sdružení Lada v Pacově o.s., kde jsem<br />
seznámila s klienty, kteří měli diagnózu schizofrenie.<br />
Vlastní výzkum jsem prováděla na přelomu března a dubna roku 2011. Vlastní<br />
výzkum probíhal u respondentů z Fokusu Vysočina Pelhřimov u mě doma, týkalo se to<br />
4 respondentů. Tuto variantu jsem zvolila jako poslední možnost z důvodu zajištění<br />
soukromí a klidu vzhledem povaze otázek. Nabízela jsem i jiné varianty, kde bychom se<br />
mohli sejít a provést rozhovory, ale respondenti se nikde necítili dostatečně bezpečně.<br />
- 37 -
V chráněných dílnách jsme nenašli žádné klidné místo a na veřejných místech měli<br />
obavy, aby nás někdo neslyšel. Vlastní rozhovor trval mezi 40 až 60 minut.<br />
S respondenty z Občanského sdružení Lada jsem prováděla výzkum v uzavřené<br />
odpočinkové místnosti dne 5. dubna 2011, kde byl klid a nikdo nás nerušil. Výzkum<br />
jednoho respondenta probíhal cca 40 - 60 minut.<br />
3.2.1 Fokus Vysočina Pelhřimov<br />
Fokus v Pelhřimově byl založen roku 1995. Posláním Fokusu Vysočina<br />
Pelhřimov je podporovat lidi s duševním onemocněním nebo s jiným handicapem.<br />
Snaží se prosazovat myšlenku, že člověk s duševním onemocněním potřebuje nejen<br />
lékařskou péči, ale i mnohostrannou podporu při zvládání života. Snaží se o posílení<br />
jejich samostatnosti a sebedůvěry. Fokus Vysočina nabízí individuální pomoc klientům<br />
v jejich přirozeném prostředí. Fokus Vysočina Pelhřimov se dělí oddělení: komunitní<br />
tým, chráněné bydlení, tým podpory zaměstnávání, sociálně terapeutická dílna a<br />
chráněné dílny (9).<br />
3.2.2 Centrum denních služeb Lada o.s.<br />
Stacionář Lada je určen pro dospělé osoby s mentálním a kombinovaným<br />
postižením. Centrum vzniklo s iniciativy rodičů, aby tito lidé měli určité zázemí a mohli<br />
rozvíjet své schopnosti. Centrum zahájilo provoz v roce 2002. Denní stacionář nabízí<br />
individuální pomoc a podporu při zvládání běžného života. Denní centru podporuje<br />
osoby s mentálním a kombinovaným postižením v seberealizaci, v samostatnosti,<br />
soběstačnosti, uspokojování svých potřeb a v posilování sebevědomí. Také rozvíjejí<br />
jejich znalosti, dovednosti, sociální a pracovní návyky (4).<br />
- 38 -
4. VÝSLEDKY<br />
4.1 Výsledky rozhovorů respondentů z Fokusu Vysočina Pelhřimov<br />
Případová studie 1<br />
Identifikační otázky<br />
Pohlaví: žena<br />
Věk: 25<br />
Rodinný stav: svobodná, bezdětná, bez přítele<br />
Vzdělání<br />
Respondentka vystudovala střední školu zakončenou maturitou. V té době neměla<br />
diagnózu schizofrenie a tak neměla žádné větší problémy se studováním. Bavily jí<br />
jazyky, které bez problémů úspěšně studovala.<br />
Poté nastoupila na vyšší odbornou školu se zaměřením na cestovní ruch, kde se již<br />
objevily první problémy se soustředěním. Na praxi v cizině zažila první ataku, byla však<br />
schopna přicestovat do Prahy k babičce, která ji odvezla k lékaři.<br />
Respondentka uvádí: ,,Mám tyto problémy studiem: nemohu udržet tolik potřebnou<br />
pozornost, soustředěnost, jsem často unavená a vyčerpaná. Hůř si zapamatovávám<br />
studium. Tyto problémy neřeším, prostě jsem opustila školu.“<br />
Po zaléčení začala navštěvovat Fokus Vysočina Pelhřimov, kde pracuje v chráněných<br />
dílnách. Cca po 4 letech nemoci se pokusila navštěvovat kurz esperanta, ale asi po půl<br />
roce kurzu zanechala.<br />
Respondenta uvedla: ,,Nedaří se mi zapamatovat slovíčka, tak rychle jako dříve.<br />
Musela jsem tomu více věnovat, což pro mě bylo hodně náročné.“<br />
Zdravotní stav<br />
- 39 -
Na otázku jaký je Váš současný zdravotní stav, odpověděla respondentka: ,,Můj<br />
zdravotní stav je stabilizovaný“.<br />
Běžná virová onemocnění se u respondentky objevují sezóně, tak jednou, dvakrát do<br />
roka. Respondentka nemá žádné problémy s poruchami příjmu potravy. Snaží se jíst<br />
pravidelně a udržovat si hmotnost.<br />
Svůj zdravotní stav řeší pouze se svým lékařem. Léky užívá pravidelně. Běžná<br />
onemocnění konzultuje se svým praktickým lékařem.<br />
Respondent a onemocnění<br />
Respondentka první ataku měla v 21 letech. V té době byla v Řecku na praxi. Objevily<br />
se u ní sluchové halucinace, které jí přikazovaly, co má dělat. Pod jejich vlivem zrušila<br />
letenku domů.<br />
Respondentka uvádí: ,,Naštěstí jsem měla silný pocit, že když se vrátím domu, že mě<br />
hlasy přestanou pronásledovat. Svěřila jsem kolegyním, které mi zajistily místenku<br />
v autobuse do Prahy. Celou cestu jsem hlasy neslyšela. V Praze jsem navštívila babičku,<br />
kde jsem přestala mluvit. Hlas mi to nařídil. Babička nevěděla, co se mi stalo a odvezla<br />
mě k lékaři.“<br />
Respondentka byla prvně hospitalizována v Bohnicích a poté převezena do ústavu v<br />
Jihlavě. Hospitalizován byla jednou, 6 týdnů. Respondentce se v ústavě nelíbilo, ale<br />
dodržovala denní režim. Velmi jí chyběla rodina.<br />
Respondentka uvedla: ,,Když jsem dozvěděla, že mám tuto nemoc, tak jsem si pod tím<br />
neuměla nic představit. Nevěděla jsem, co tato nemoc obnáší a jak mi změní život.<br />
Postupem času jsem přišla na to, jak moc mě tato nemoc změnila.“<br />
Respondentka se cítí hodně unavená, často je vyčerpaná, připadá si ustrašenější, má<br />
strach se seznamováním s lidmi.<br />
- 40 -
Mezi dopady nemoci uvedla: ,,Musela jsem ukončit studium na VOŠ. Nyní nemohu mít<br />
zaměstnání na plný úvazek, ani jiné zaměstnání na míň hodin. Necítím se na to.“<br />
Postrádá průbojnost a otevřenost při jednání s lidmi. Není schopna navázat vztah. Chybí<br />
jí samostatnost při zabezpečení svých potřeb. O vše se jí starají rodiče.<br />
Po propuštění z hospitalizace docházela na psychoterapeutické sezení. Nyní navštěvuje<br />
1 měsíčně svého psychiatra a užívá pravidelně léky.<br />
Mezi příznaky nemoci respondentka uvedla: ,,Zažila jsem halucinace, bludy, neklid,<br />
úzkost, strach, vztahovačnost, přestala jsem věřit lidem. Hlas mi přikázal, abych<br />
nemluvila, tak jsem nemluvila.“<br />
Respondentka zažila tyto nežádoucí účinky léčby: alergii (vyrážka), ospalost, neklid,<br />
větší únavu, napětí, třes, úzkosti, zvětšování tělesné hmotnosti, pocity rozrušení, tiky do<br />
nohy, nesoustředěnost. Také má pocit pomalejšího metabolismu.<br />
S těmito příznaky se svěřila svému lékaři. Nejvíce jí vadí ospalost a únava. Lékař tyto<br />
problémy neřeší, protože jsou dobře pokryty pozitivní příznaky.<br />
Na otázku jestli zažila znovuoživení svých zdravotních problémů, odpověděla<br />
respondentka, že ne. Pouze někdy má pocity sledování a vztahovačnosti.<br />
Rodinné zázemí a sociální kontakty<br />
Respondentka bydlí u rodičů. Dříve byla zařazena v chráněném bydlení Fokusu<br />
Vysočina Pelhřimov. Respondentka uvedla, že bydlela v jedné místnosti, kterou<br />
neuklízela, nevařila a prádlo j. O nic se nezajímala, pouze spala a chodila pracovat na<br />
pět hodin do chráněných dílen.<br />
Respondentka mi řekla: ,,Rodina, potom co se dozvěděli, že jsem nemocná, se ke mně<br />
chová beze změny. Jen v domácích povinnostech mě šetří.“<br />
- 41 -
Respondentka pociťuje vyloučení ze společnosti. Připadá si jiná, divná, má pocit, že se<br />
lidé kolem ní přetvařují. Na otázku jestli vyloučení ze společnosti kvůli této nemoci<br />
pociťuje i její rodina, odpověděla: ,,Nevím, nikdy jsme se o tom nebavily.“<br />
Kontakt s přáteli si udržela, ale zůstalo jich méně. S ostatními lidmi se snaží vycházet,<br />
ale pociťuje již uvedené vyloučení ze společnosti.<br />
Zaměstnání a koníčky<br />
Respondentka před nemocí neměla trvalé zaměstnání, vydělávala si pouze příležitostně<br />
na brigádách. Po zaléčení začala pracovat v chráněných dílnách na 5 hodin. Cítí se<br />
hodně unavená. Ani lékař ji nepomohl tento problém vyřešit. V dílnách je spokojená a<br />
práce ji baví.<br />
Respondentka přiznavá: ,,Svým koníčků se moc nevěnuji, jsem příliš unavená, ale<br />
chodím do kina, cestují nebo se věnuji našemu pejskovi. Když jsem byla zdravá, tak jsem<br />
ráda navštěvovala diskotéky, stýkala se s kamarády, četla jsem. Nyní mi dělá problémy<br />
najít si nové kamarády. Stydím se a tak nemám s kým navštěvovat společensky kulturní<br />
akce.“<br />
Socioekonomická stránka<br />
Respondentka uvádí: ,,Při vyřizování různých záležitostí na úřadech mi musí někdo<br />
pomáhat. Pociťuji trému a strach, že nezvládnu vše potřebné vysvětlit a zařídit.“<br />
Nyní pobírá invalidní důchod 2. stupně a mzdu ze zaměstnání v chráněných dílnách. Co<br />
se týká financí, tak respondentku podporují rodiče. Peníze si půjčuje od rodičů, pokud si<br />
přeje koupit dražší věc. S finančními problémy se setkala po obdržení důchodu, který ji<br />
byl špatně vypočítán. Později se na tento omyl přišlo a zbývající část důchodu ji byla<br />
doplacena. Od té doby je více finančně samostatnější.<br />
- 42 -
Shrnutí<br />
Respondentka žena ve věku 25 let, 1 hospitalizovaná, od 21 let nemocná, nyní ve<br />
psychickém stavu stabilizovaném. Pracuje ve chráněních dílnách Fokusu Vysočina<br />
Pelhřimov. Pobírá 2. stupeň invalidní důchodu. Vztahy s okolím navazuje opatrně, stydí<br />
se a má pomalejší tempo řeči.<br />
Schizofrenie měla tyto dopady na život respondentky:<br />
Osobní oblast: navázání trvalého vztahu s opačným pohlavím<br />
Sociální oblast: dopad na osamostatnění respondenta, pomoc s komunikací na úřadech,<br />
pociťuje vyloučení ze společnosti, nemoci pít alkohol<br />
Pracovní oblast: neuplatnění v oboru, odkládání a určitá lenost se dál vzdělávat,<br />
změněná pracovní schopnost<br />
Zdravotní oblast: nežádoucí účinky léčby, pravidelné braní léků, vliv na soustředění,<br />
únava, pomalejší tempo řeči a problém uchopit a vyjádřit myšlenky<br />
Ekonomická oblast: finanční problémy, finanční nesamostatnost<br />
Tato respondentka se vyrovnala s nemocí tak, že ji akceptovala, snaží se dodržovat<br />
všechny pokyny lékaře. Věří, že bude docházet pouze ke zlepšení nemoci. Problémy,<br />
které tato nemoc přinesla, řešila postupně s pomocí rodičů, svého lékaře a organizace<br />
Fokus Vysočina Pelhřimov.<br />
Případová studie 2<br />
Identifikační údaje<br />
Pohlaví: muž<br />
Věk: 23<br />
Rodinný stav: svobodný, bezdětný, bez přítelkyně<br />
- 43 -
Vzdělání<br />
Respondent vystudoval dřevařskou průmyslovou školu. Školu dokončil bez větších<br />
potíží, i přesto, že v 17 onemocněl. Studium se mu prodloužilo o rok. V 17 letech byl<br />
hospitalizován dvakrát v Havlíčkově Brodě a mezi hospitalizacemi brigádně pracoval.<br />
Poté pokračoval ve studiu na dřevařské průmyslové škole, kterou úspěšně zakončil<br />
maturitou. Do budoucna by se rád přihlásil na Vyšší odbornou školu ve Volyni obor<br />
dřevostavby.<br />
Zdravotní stav<br />
Respondent uvedl: ,,Momentálně se cítím dobře,“ řekl bych, ,,můj zdravotní stav je<br />
stabilizovaný.“<br />
Jiná onemocnění, jako poruchy příjmu potravy, nebo běžná virová onemocnění nemá a<br />
ani se u něj nevyskytují. Cítí se až na psychické onemocnění zdráv.<br />
Respondent a onemocnění<br />
Respondent onemocněl v 17 letech. Od svých cca 15 let skoro každý den pil alkohol a<br />
kouřil měkkou drogu konopí. Respondent uvedl: ,,Zjistil jsem, že nejsem v pořádku<br />
teprve tehdy, když moje přítelkyně během třech dní otěhotněla, potratila a rozešla se<br />
mnou. Absolutně jsem se ztratil. Nechápal jsem, co se děje. Přišel jsem domů a měl jsem<br />
hrozný vztek.“<br />
V té době si respondent psal deníky. Rodiče si je přečetly a odvezly ho do léčebny<br />
v Havlíčkově Brodě.<br />
Respondent uvádí: ,,Teprve v léčebně jsem si uvědomil, že nejsem v pořádku. Do té<br />
doby jsem si vůbec neuvědomoval, že skutečná realita je jiná, než realita ve které žiji.“<br />
- 44 -
Respondent uvedl tuto reakci na diagnózu schizofrenie: ,,Nevěděl jsem, co to je a<br />
neuvědomoval jsem si, co je to za nemoc.“ Poté následovalo velké zlehčování, které trvá<br />
dodnes.<br />
Respondent uvádí: ,, Díky nemoci, mám nižší sebevědomí a pronásleduje mě strach<br />
z ustání nemoci.“<br />
Přesto pravidelně konzumuje alkohol a příležitostně kouří konopí.<br />
Dopady nemoci na život respondenta bylo hlavně prodloužení doby studia, touha, ale<br />
neuskutečnění studia na VOŠ, projevení agrese doma, rodiče mají ze syna strach, chtějí,<br />
aby se odstěhoval. Diagnóza respondenta je paranoidní schizofrenie. To znamená, že<br />
respondent byl agresivní na základě bludů a halucinací. Každodenní aplikace léků, a<br />
jejich vedlejší účinky, považuje respondent za velmi nepříjemné. Jako důležitý dopad<br />
nemoci jsou čtyři pokusy o suicidium.<br />
V některých případech byl respondent hospitalizován agresivní, po zklidnění injekčně<br />
aplikovanými léky, byl zbytek hospitalizací již klidný.<br />
Respondent poznamenal: ,,Při první hospitalizaci, jsem se seznámil se starším pánem,<br />
který mu vše ukázal, zasvětil mě do denního provozu. Denní režim mi nevadí a nemám<br />
s ním žádné větší problémy.“<br />
Respondent uvádí: ,,Celkem jsem byl hospitalizován pětkrát v léčebně Jihlavě a třikrát<br />
v Havlíčkově Brodě. Z toho čtyřikrát jsem se pokusil si vzít život. Dál o tom nechci<br />
mluvit.“<br />
Mezi příznaky nemoci respondent řadí: halucinace, bludy, úzkost, agresi, hyperaktivitu,<br />
vztahovačnost, strach z lidí a nedůvěru.<br />
U respondenta se vyskytla jako vedlejší příznak léků opuchlost a bolest kloubů. Tyto<br />
problémy respondent řešil navštívením lékaře a změnou léku.<br />
- 45 -
Respondent uvedl, že osmkrát zažil zhoršení zdravotního stavu, z toho čtyřikrát se<br />
pokusil o sebevraždu, protože neviděl jiné řešení nemoci. Respondent měl<br />
postschizofrenní deprese a vždy byl hospitalizován. Respondent si nyní přeje žít<br />
samostatný, plnohodnotný život, s co nejmenšími omezeními.<br />
Rodinné zázemí a sociální kontakty<br />
,,Bydlím u rodičů, ale mám domluveno, že od příštího týdne bude bydlet u kamarádky,“<br />
říká respondent, ,,sám do pronájmu jít nemůžu, nemám na to peníze.“<br />
Když se rodina dozvěděla o respondentově nemoci, velice těžko to nesla a neposkytla<br />
mu žádné úlevy. „Mám pocit, že se ke mě chovají hůře než předtím,“ říká respondent,<br />
„asi za to může moje agrese.“<br />
Pocit vyloučení ze společnosti kvůli této nemoci nikdy nezažil a kontakt s přáteli si<br />
udržel. Řekl jim vše o své nemoci a hospitalizaci. Každý jeho kamarád se s tím<br />
vyrovnal po svém a nyní toto téma zlehčují a žertují spolu. Vztahy s ostatními lidmi<br />
nemá problém udržet. Kontakty navazuje přirozeně, beze strachu.<br />
Zaměstnání a koníčky<br />
Před nemocí studoval a pracoval brigádně pouze o prázdninách. Mezi první a druhou<br />
hospitalizací v 17 letech pracoval jako truhlář, nebo pomocný pracovník na stavbách.<br />
Po druhé hospitalizaci dostudoval školu. Nyní pracuje v chráněných dílnách pět hodin<br />
denně a chodí vypomáhat na stavby.<br />
Respondent uvádí: ,,Bez práce se nudím. Musím si neustále hledat brigády na víkendy.<br />
Jinak se z toho zblázním. Se zvládáním práce žádné problémy nemám.“<br />
- 46 -
Mezi jeho zájmy patří poslouchání hudby metal, rybaření a posezení s přáteli.<br />
Respondent uvádí: ,,Moje zájmy se vůbec nezměnily a z jejich realizací nemám vůbec<br />
žádné problémy.“<br />
Socioekonomická stránka<br />
Respondent uvádí: „Záležitosti na úřadech si vyřizuji sám. Občas mě někdo<br />
doprovodí.“<br />
Pobírá 3. stupeň invalidního důchodu. Respondent mi řekl: ,,S důchodem a se mzdou<br />
z chráněných dílen, nemám problém vyjít. Ale až se příští týden odstěhuji, tak se bojím,<br />
že mi budou chybět peníze.“<br />
Po diagnostice nemoci, dříve než dostal důchod, měl finanční problémy. Z této situace<br />
mu pomohli rodiče, kteří ho zcela zaopatřily. Peníze si zásadně nepůjčuje.<br />
Shrnutí<br />
Muž 23 let, 8 hospitalizovaný, od 17 let nemocný, nyní ve psychickém stavu<br />
stabilizovaném. Pracuje ve chráněních dílnách Fokusu Vysočina Pelhřimov a pobírá<br />
plný invalidní důchod. Vztahy s okolím navazuje bez problémů. U respondenta je<br />
význačný velký třes rukou.<br />
Schizofrenie měla tyto dopady na život respondenta:<br />
Osobní oblast: snížení sebevědomí, neustálý strach z nemoci, 4 pokusy o suiciidum<br />
Rodinná oblast: zhoršení vztahů v rodině, špatné vyrovnávání se synovou nemocí,<br />
strach ze synovi agresivity<br />
Sociální oblast: dopad na osamostatnění respondenta<br />
Pracovní oblast: neuplatnění v oboru, odkládání a určitá lenost se dál vzdělávat<br />
Zdravotní oblast: nežádoucí účinky léčby, zákaz alkoholu, pravidelné braní léků, třes<br />
rukou<br />
Ekonomická oblast: finanční problémy, finanční nesamostatnost<br />
- 47 -
U tohoto respondenta dochází k určité stabilitě a vyrovnání se s nemocí až po pěti<br />
letech. Nyní se cítí v pořádku, i přes čtyři pokusy o suiciidum. Tvrdí, že je vyrovnán se<br />
situací a snaží se žít produktivní, ničím neomezovaný život, nijak se neomezuje, co se<br />
týká konzumace alkoholu a kouření konopí. Problémy bral, tak jak přicházely a<br />
postupně s rodinou se je snažil řešit.<br />
Případová studie 3<br />
Identifikační otázky<br />
Pohlaví: žena<br />
Věk: 36<br />
Rodinný stav: ovdovělá s dcerou a s přítelem<br />
Vzdělání<br />
Respodentka vystudovala střední zemědělskou školu, kterou zakončila maturitní<br />
zkouškou. Respondentka uvedla: ,,Po tom co mi bylo, lépe jsem začala navštěvovat kurz<br />
esperanta a kurz pletení z pedigu. Problémy se vzděláním jsem žádné neměla.“ Kurz<br />
esperanta ji baví a žádné větší problémy se studiem nemá.<br />
Zdravotní stav<br />
Současný zdravotní stav respondentky je stabilizovaný, bez větších výkyvů. Běžná<br />
virová onemocnění se u respondentky objevují pouze sezóně, jednou nebo dvakrát do<br />
roka. Poruchy příjmu potravy nemá. Respondentka uvedla: „Pokaždé, když se zhorší<br />
můj psychický stav, začnou mě bolet záda. Tento problém řeším vždy se svým obvodním<br />
lékařem, nebo léky na bolest.“<br />
Respondent a onemocnění<br />
Respondentka uvedla: ,,První ataku jsem dostala ve 29 letech. Pocity, že nejsem<br />
v pořádku, jsem zažívala nějaký čas předtím. Rok předtím jsem měla pocit, že mě chtějí<br />
- 48 -
vyhodit z práce, že si o mě ostatní zaměstnanci povídají. Byla jsem hodně unavená a<br />
nemohla jsem spát. V práci si začínali všímat mé vyčerpanosti.“<br />
Při první atace nemoci měla sluchové halucinace a bludy o tom, že jí propustí z práce.<br />
Respondentka k tomu uvedla: ,, Moje bludy měly reálný základ, protože po zaléčení mě<br />
propustili. Jsem přesvědčená, že jsem pracovala dobře a chyby jsem nedělala. Mám<br />
neustále obavy, že se něco stane.“<br />
V 29 letech byla jednou hospitalizovaná na 8 týdnů v léčebně Jihlavě, kde se<br />
dozvěděla, že má tuto nemoc. Respondentka mě upozornila: ,,Byla jsem z toho velmi<br />
nešťastná. Po vrácení domů jsem nebyla schopná cokoli dělat. Žila jsem v posteli,<br />
dokonce jsem tam i jedla. Taky jsem pořád spala.“<br />
Jejímu manželovi v té době našli rakovinu, na kterou zemřel. O dceru se v té době<br />
postarali rodiče. Nakonec začala navštěvovat Fokus Vysočina Pelhřimov.<br />
Respondentka uvádí: ,,Tuto nemoc beru jako zkušenost. Díky ní si mnohem víc vážím<br />
života. Mám radost z každého dne, kdy se cítím dobře.“<br />
Dopady nemoci na její život uvádí: ,, V době nemoci jsem nebyla dostatečnou oporou<br />
svému manželovi a také jsem se nedokázala postarat sama o sebe. Jednu věc se jsem<br />
naučila, a to odpočívat.“<br />
Hospitalizace probíhala v klidu, ale v ústavu se jí nelíbilo. Respondentka uvádí:<br />
,,Nechápala jsem, proč nemůžu mít u sebe své věci. Nakonec jsem si zvykla. Hodně mě<br />
bavila práce v keramické dílně.“<br />
Respondentka měla tyto příznaky: halucinace – nutkavé hlasy, bludy, úzkosti, neustálý<br />
strach, že se něco stane, únava, nesoustředěnost.<br />
- 49 -
Jako vedlejší účinky léčby zmiňuje malátnost. Se svým psychiatrem tento problém<br />
neřešila.<br />
Znovuoživení nemoci nezažila. Respondentka mě upozornila: ,,Někdy se cítím velmi<br />
vyčerpaná a unavená, proto se stane, že prospím třeba dva dny v celku.“<br />
Rodinné zázemí a sociální kontakty<br />
Respondentka bydlí v domku sama s dcerou (16 let), o kterou se již dokáže sama<br />
postarat. Přítele má, ale pouze se navštěvují.<br />
Když se respondentka a poté celá rodina dozvěděla o její nemoci, tak se celá rodina<br />
semkla a vzájemně se podporovala. Rodiče respondentky se postarali o dceru. Manžel,<br />
ač byl sám vážně nemocný rakovinou, respondentku velmi podporoval a staral se o ni.<br />
Když zemřel vypomohli ji rodiče.<br />
Pocit vyloučení ze společnosti respondentka, ani její rodina nezažila. Respondentka má<br />
názor: ,,Kdo chce, ten se baví a kdo nechce, ať si trhne.“ Vztahy s přáteli si po nemoci<br />
udržela, ale někteří známí se s ní přestali stýkat, což ji nevadí. S ostatními lidmi vychází<br />
dobře a kontakty navazuje bez problémů.<br />
Zaměstnání a koníčky<br />
Před nemocí a při začátku nemoci pracovala respondetka jako laborantka. Poté, co<br />
onemocněla s ní byl rozvázán pracovní poměr. Po čase strávený doma nastoupila do<br />
chráněných dílen Fokusu Vysočina Pelhřimov, kde pracuje 5 let. Práci ze začátku<br />
nezvládala, usínala při ní. Postupně si navykla na pracovní režim a nyní již nemá žádné<br />
problémy, až na občasnou únavu. Pracuje ráda v keramické dílně.<br />
Před nemocí měla respondentka tyto zájmy: zahrádka, pletení, ruční práce s dcerou,<br />
čtení. Nyní se věnuje pouze zahrádce a občas čte časopisy.<br />
- 50 -
Obtíže při realizaci svých koníčků respondentka zažila. Uvádí určitou lenost, nechuť,<br />
zvýšenou únavu, úzkost.<br />
Socioekonomická stránka<br />
Respondentka říká: ,,Sama si zařizuji, co je potřeba, takže i věci na úřadě.“<br />
Pobírá 3. stupeň invalidního důchodu. Její finanční situace je uspokojivá. K plnému<br />
invalidnímu důchodu si přivydělává v chráněných dílnách. S finančními problémy se<br />
setkala, když jí zemřel manžel. Naštěstí prý měla našetřeno, a tak se jí období od smrti<br />
manžela do přiznání důchodu podařilo překlenout. Peníze si nikdy nepůjčuje, ani<br />
nepůjčovala.<br />
Shrnutí<br />
Respondentka ve věku 36 let, 1 hospitalizovanou, od 29 let nemocnou, nyní<br />
v psychickém stavu stabilizovaném. Pracuje v chráněný dílnách Fokus Vysočina<br />
Pelhřimov. Pobírá plný invalidní důchod. Vztahy s okolím navazuje bez problémů.<br />
Schizofrenie měla tyto dopady na život respondenta:<br />
Osobní oblast: neschopnost péče o sebe samu, více si váží života<br />
Rodinná oblast: neschopnost postarat se o dceru, nedostatečná podpora umírajícího<br />
manžela<br />
Pracovní oblast: neuplatnění v oboru, neschopnost práce na plný úvazek, změněná<br />
pracovní schopnost<br />
Zdravotní oblast: nežádoucí účinky léčby, bolesti zad následují poté, co se cítí<br />
psychicky špatně, častá únava a vyčerpanost<br />
Ekonomická oblast: finanční problémy<br />
Respondentka se s nemocí již vyrovnala. Na začátku nemoci byla velmi nešťastná, ale<br />
naučila se s schizofrenií žít. Začala ji brát jako zkušenost z které se má poučit. Přiznává,<br />
že už nikdy nebude tak výkonná jako zdravý člověk, ale přesto snaží žít naplno. Naučila<br />
se odpočívat a tzv. ,,vychutnat si život“.<br />
- 51 -
Případová studie 4<br />
Identifikační otázky<br />
Pohlaví: muž<br />
Věk: 35<br />
Rodinný stav: svobodný, bezdětný, bez přítelkyně<br />
Vzdělání<br />
Respondent vystudoval střední odbornou školu, obor prodavač. Studium zakončil<br />
maturitní zkouškou. Kromě této školy se jinému vzdělávání nevěnoval. Problémy se<br />
studiem neměl.<br />
Zdravotní stav<br />
Současný zdravotní stav respondenta je stabilizovaný. Běžná onemocnění jako je kašel,<br />
rýma se respondentovi vyhýbají. Respondent uvádí: ,,Nemám žádné poruchy příjmu<br />
potravy. Jediné s čím jsem často nemocný jsou záněty ledvin.“ Své zdravotní problémy<br />
se snaží řešit preventivně. Pravidelně navštěvuje svého psychiatra, bere léky, snaží se<br />
dodržovat denní režim a dává si pozor, aby neprochladl.<br />
Respondent a onemocnění<br />
Respondent onemocněl ve 22 letech, odmítnul uvést, co se s ním dělo, než byl<br />
hospitalizovaný. Pouze mi řekl, že ho policisté odvezli do léčebny Bohnice. V té době<br />
bydlel a pracoval v Praze. Respondent uvedl:,, Toulal jsem se po Praze, vůbec jsem si<br />
neuvědomoval, kde jsem a co dělám. Skutečná realita šla mimo mě. I když jsem byl již<br />
nějaký čas v léčebně, tak jsem si vůbec neuvědomoval kde jsem, a že jsem nemocný. Po<br />
nějakém čase začaly zabírat léky a já měl pocit vystřízlivění. V té době jsem si uvědomil<br />
svoji nemoc.“<br />
- 52 -
Respondent po sdělení diagnózy sestřičkou uvádí: ,,Vůbec jsem nechápal, že jsem tak<br />
vážně nemocný, jak uvádí sestřička. Nevěřil jsem tomu. Cítil jsem se dobře. Brzy jsem<br />
byl hospitalizován po druhé, kdy jsem naopak nemoc považoval za velmi vážnou a vše<br />
vnímal mnohem hůře, než byla realita.“<br />
Nemoc respondenta změnila, uvědomil si, že nemůže žít jako dříve. Začal si vážit dní,<br />
kdy je mu dobře a může chodit do práce nebo se věnovat svým zálibám. Naučil se<br />
odpočívat a nesnaží se být takový detailista. Váží si rodiny, hlavně otce, který se o něj<br />
zpočátku staral a podporoval ho.<br />
Za velký dopad nemoci považuje to, že nemá tzv. ,,váhu slova“. Vadí mu, že ho<br />
nejbližší rodina ignoruje. Myslí tím určitou nevšímavost, nevědí o čem se s ním mají<br />
bavit.<br />
Respondent mi sdělil tyto příznaky nemoci: nespavost, religiózní bludy a halucinace,<br />
neklid, úzkost, pocit, že ho někdo pronásleduje, vztahovačnost.<br />
Respondent uvádí: ,,Zažil jsem tyto nežádoucí účinky léčby, jako je zvýšená chuť k jídlu,<br />
alergie, ospalost, neklid, únavu, napětí, malátnost, pocit rozrušení, světloplachost,<br />
slabost, třes, úzkosti a neustálé přibírání na váze. Tyto problémy jsem řešil se svým<br />
lékařem.“<br />
Respondent je nemocný 13 let a za tu dobu vystřídal více medikamentů. Nyní je<br />
spokojen s lékem, který má pouze jeden vedlejší účinek, a to je zvýšená chuť k jídlu.<br />
Respondent zažil asi 9 znovuoživení nemoci, z toho byl 7 hospitalizovaný. Problém<br />
řešil vždy se svým psychiatrem. Kromě první hospitalizace, kde byl 3 týdny v léčebně<br />
Bohnice a poté převezen na 6 týdnů do léčebny Jihlava, byl vždy v léčebně Jihlavě.<br />
Respondent uvádí, že se mu v léčebně nelíbí. Má pocit, že se nesmí vyjádřit, neboť bývá<br />
špatně pochopen. S denním režimem nemá problémy, vždy si postupně zvykne.<br />
- 53 -
Rodinné zázemí a sociální kontakty<br />
Respondent bydlí sám a je plně soběstačný. Po první hospitalizaci bydlel u otce, který o<br />
něj pečoval.<br />
Chování rodiny k respondentovi bylo různorodé. Otec, který je rozvedený, vše přijal a<br />
snažil synovi pomoci. Bratr, který má vlastní rodinu, nemoc akceptoval, ale jeho<br />
manželka se s touto situací neuměla smířit a tak se k respondentovi chovala necitlivě.<br />
Vzdálenější příbuzenstvo, jako jsou tety, mají tendenci respondenta ignorovat, mají<br />
z něho strach. Respondent uvádí, že jim nedal příčinu, aby se ho báli.<br />
Vyloučení ze společnosti pociťoval hlavně na začátku nemoci. Jeho rodina tento pocit<br />
neměla. Respondent uvádí: ,, Kontakt s přáteli jsem si udržel. S některými jsem se<br />
přestal vídat, ale to považuji za přirozený vývoj vztahů v životě. Někteří se oženili,<br />
založili rodiny, přestěhovali a tak. Akorát mě mrz, že se s jedním kamarádem<br />
nestýkáme. Nevím proč.“<br />
S ostatními lidmi vychází dobře. Vztahy navazuje přirozeně, umí se bránit a stát si za<br />
svým názorem.<br />
Zaměstnání a koníčky<br />
Respondent uvádí: ,,Před nemocí jsem pracoval jako prodavač. Po zaléčení nemoci<br />
jsem zkoušel pracovat na plný úvazek, ale dlouhodobě to bylo neúnosné. Byl jsem příliš<br />
vyčerpaný a nemoc se znovuoživila.“<br />
Po 3 hospitalizaci zažádal o invalidní důchod a začal navštěvovat Fokus Vysočina<br />
Pelhřimov. Později začal pracovat v chráněných dílnách 5 hodin denně a je zde velmi<br />
spokojený. Cítí-li se dobře, chodí o víkendu vypomáhat do vinárny. Pracovat ho baví,<br />
ale nemá rád stereotyp.<br />
Mezi jeho zájmy patří poslouchání hudby, čtení a sledování filmů. Jeho záliby jsou<br />
stejné před nemocí i po nemoci. Při realizaci zálib má někdy problém se soustředěností,<br />
cítí se roztěkaně.<br />
- 54 -
Socioekonomická stránka<br />
Záležitosti na úřadech si vyřizuje sám. Pobírá 2. stupeň invalidního důchodu a má<br />
pravidelný příjem z chráněných dílen, kde pracuje. S penězi vyjde, ale mnoho finanční<br />
prostředků navíc mu nezbývá. Finanční problémy měl v roce 2000 až 2001 než mu<br />
přiznali invalidní důchod. V té době se o něj postaral otec. Peníze si půjčuje pouze od<br />
otce a to do částky 500 Kč, kterou je schopen o příští výplatě vrátit.<br />
Shrnutí<br />
Respondent 35 let, 9 došlo k znovuoživení nemoci, z toho 7 hospitalizovaný, od 22 let<br />
nemocný, nyní ve psychickém stavu stabilizovaném. Pracuje v chráněných dílnách<br />
Fokusu Vysočina Pelhřimov. Pobírá 2. stupeň invalidního důchodu. Kontakt s okolím<br />
navazuje bez problémů.<br />
Schizofrenie měla tyto dopady na život respondenta:<br />
Osobní oblast: více si váží sám sebe, více domýšlí důsledky problémů, neschopnost<br />
navázat trvalý vztah a založit rodinu<br />
Rodinná oblast: určité stigma v rodině, rozmazlování otcem, ignorování ostatními<br />
členy rodiny<br />
Sociální oblast: žádné problémy<br />
Pracovní oblast: nemůže pracovat na plný úvazek, budování kariéry, změněná<br />
pracovní schopnost<br />
Zdravotní oblast: mnoho vedlejších účinků léčby, střídání léků, neustálé<br />
znovuoživování nemoci – hodně hospitalizací, vliv na soustředění, pravidelné braní léků<br />
Ekonomická oblast: finanční problémy, půjčky<br />
Respondent uvádí: ,,S nemocí jsem po 13 letech stále nevyrovnal. Je velice těžké s ní žít.<br />
Neustále musím hlídat zátěž, kterou postupuji. Často jsem hospitalizován, ale v ústavu<br />
se mi nelíbí. Mám pocit, že se točím v bludném kruhu. Vše se snažím brát jako<br />
- 55 -
zkušenost, ale mám pocit trestu. Změnil jsem přístup k životu a začal si vážit sám sebe.<br />
Snažím se plnohodnotně prožít dny, kdy je mi lépe.“<br />
4.2 Výsledky případových studií respondentů s Občanského sdružení Lada<br />
Případová studie 5<br />
Identifikační otázky<br />
Pohlaví: žena<br />
Věk: 45<br />
Rodinný stav: svobodná, bezdětná, bez přítele<br />
Vzdělání<br />
Respondentka studovala na středním odborném učilišti, obor zahradnice. Studium<br />
nedokončila a před nemocí ani po onemocnění se již nezkoušela vzdělávat. Měla<br />
problémy se soustředěností, udržením pozornosti, zapamatováním si učiva. Tyto<br />
problémy nijak neřešila<br />
Zdravotní stav<br />
Respondentka uvádí: ,,Cítím se dobře. Kašel a rýmu mívám 6 nebo 7 do roka, vždy když<br />
se zhorší můj psychický stav.“ Jako problém se zažíváním uvádí silné průjmy. Nijak je<br />
neřeší a při ostatních onemocněních navštěvuje obvodního lékaře.<br />
Respondent a onemocnění<br />
Respondentka onemocněla ve 22 letech. Uvádí: ,,Měla jsem vztek a tak jsem zaútočila<br />
na své rodiče. Vyhrožovala jsem jim, že někoho podříznu.“ Ohrožovala jak sebe, tak<br />
- 56 -
okolí. Rodiče zavolali lékaře, který respondentku hospitalizoval. Byla ji<br />
diagnostikována paranoidní schizofrenie.<br />
Teprve po sdělení lékařů si uvědomila svoji nemoc. Respondentka uvedla: ,,Už si<br />
nepamatuji, jak jsem reagovala, když jsem se dozvěděla, že mám tuto diagnózu. Nijak si<br />
neuvědomuji, že by mě tato nemoc nějak změnila.“<br />
Respondentka žije ve své realitě, je vztahovačná, někdy má bludy nebo halucinace,<br />
protože zapomíná brát pravidelně léky. Neuvědomuje si jaké dopady měla tato nemoc<br />
na její život, ale stěžuje si: „Musím brát prášky. Lidi se na mě divně dívají a někteří mi<br />
chtějí ublížit.“ Pokud má takový stav, bývá agresivní. Je schopna ohrožovat své okolí<br />
nebo sebe, je neklidná a roztěkaná. Na nic se nesoustředí a má myšlenkové zárazy.<br />
Pravidelně navštěvuje svého psychiatra, tuto službu jí zajišťuje Občanské sdružení Lada<br />
Pacov. Léčení respondentky probíhalo nárazově, vždy když začala být agresivní, tak<br />
byla ambulantně ošetřena. Poté co začala respondentka navštěvovat Občanské sdružení<br />
Lada, tak se pravidelná návštěva lékaře a správné užívání léků, stalo pravidlem.<br />
Hospitalizovaná byla asi 3 a to v léčebně Jihlavě. Problémy s hospitalizací si<br />
nepamatuje.<br />
Respondentka mi nepřímo přiznala tyto příznaky nemoci: halucinace, bludy, třes,<br />
neklid, úzkost, vztahovačnost, agresi.<br />
Mezi nežádoucí účinky léčby zařazuje: zvýšenou chuť k jídlu, alergii, ospalost, neklid,<br />
únavu, nespavost, napětí, malátnost, pocit rozrušení, třes, bolest hlavy, úzkosti, zvýšení<br />
hmotnosti. Tyto problémy nijak neřeší.<br />
U této respondentky dochází k znovuoživování nemoci, na základě vysazování<br />
medikace. Klientka nechápe, jakým způsobem je nemocná a vše bere jako přirozenou<br />
věc.<br />
- 57 -
Rodinné zázemí a sociální kontakty<br />
Respondentka bydlí s maminkou, protože sama by se nezaopatřila. Potom co se rodina<br />
dozvěděla, jak je respondentka nemocná, tak se semkla a o dceru se stará dodnes. Nyní<br />
už má pouze maminku. Respondentka ani její rodina nemá pocit vyloučení ze<br />
společnosti.<br />
Dále uvádí: ,,Nikoho nepovažuji za svého kamaráda, ale chtěla bych si najít přítele,<br />
abych nebyla sama. S ostatními vycházím dobře.“ Kontakty navazuje bez problémů a je<br />
velmi upovídaná.<br />
Pravidelně dochází do Denního stacionáře Lada Padov o.s., kde má vztahy s ostatními<br />
uživateli a personálem, přesto je nepovažuje za přátele.<br />
Zaměstnání a koníčky<br />
Respondentka říká: ,,Před nemocí a po první hospitalizaci jsem pracovala jako<br />
uklízečka. Po hospitalizaci jsem pociťovala velkou únavu, vyčerpání a nechuť cokoli<br />
dělat.“<br />
Tyto problémy řešila výpovědí a zažádáním o invalidní důchod. Zaměstnání ji nebavilo.<br />
Mezi své zájmy uvádí počítání jednoduchých příkladů, vyšívání a práce s dřevem.<br />
Jako koníček před nemocí uvádí: ,,Ráda jsem navštěvovala místní zábavy a tancovala.“<br />
Socioekonomická stránka<br />
Záležitosti na úřadech vyřizuje s maminkou, nebo s někým z Denního centra Lada<br />
Padov o.s.. Pobírá 3. stupeň invalidního důchodu a jiný příjem nemá. O její finance se<br />
stará maminka, která ji dá každý den určitou hotovost, protože by sama celý důchod<br />
hned utratila. Respondentka neví jestli její rodina zažila nějaké finanční problémy.<br />
Nemá přehled o hospodaření se svými penězi. Někdy si půjčuje peníze od maminky, ale<br />
jak vysoké částky, to respondentka neuvedla.<br />
- 58 -
Shrnutí<br />
Respondentka 45 let, 3 hospitalizovaná, od 22 let nemocná, nyní se cítí vyrovnaně a<br />
klidně. Navštěvuje pravidelně Denní stacionář Lada Padov o.s.. Pobírá plný invalidní<br />
důchod. Kontakt s okolím navazuje bez problémů. Je na ní patrná roztěkanost a<br />
nesoustředenost.<br />
Schizofrenie měla tyto dopady na život respondenta:<br />
Osobní oblast: není schopna navázat trvalý vztah s opačným pohlavím,<br />
Rodinná oblast: celý život o ni pečuje rodina<br />
Sociální oblast: má pocit, že nemá přátele a domnívá se, že se jí lidé vysmívají,<br />
dopad na osamostatnění respondenta, pomoc s komunikací na úřadech<br />
Pracovní oblast: nemůže pracovat na plný úvazek, změněná pracovní schopnost<br />
Zdravotní oblast: mnoho vedlejších účinků léčby, střídání léků, neustálé<br />
znovuoživování nemoci, vliv na soustředění, nepravidelné braní léků, roztěkanost,<br />
agrese<br />
Ekonomická oblast: nesamostatnost v rozhodování ve finanční oblasti<br />
Respondentka uvádí, že ji nemoc nezměnila. Bere tuto nemoc jako součást sebe samé.<br />
Vůbec se nenaučila rozeznávat rozdíly, kdy má příznaky nemoci, a kdy prožívá<br />
skutečnou realitu. Pokud pravidelně užívá léky, tak se cítí lépe. Je méně roztěkaná, více<br />
soustředěná a není agresivní. Dobře navazuje sociální kontakty a nemá pozitivní<br />
příznaky nemoci.<br />
K vyrovnání s nemocí u této klientky nedochází, je spokojená, s tím co má.<br />
- 59 -
Případová studie 6<br />
Identifikační otázky<br />
Pohlaví: muž<br />
Věk: 44<br />
Rodinný stav: svobodný, bezdětný, bez přítelkyně<br />
Vzdělání<br />
Respondent studoval Střední odborné učiliště v Kamenici na Lipou. Nejdříve studoval<br />
obor živočišná výroba, a poté přešel na obor opravář strojů. Ani jeden z oborů<br />
nedokončil.<br />
V 17 letech onemocněl a projevily se u něj pozitivní i negativní příznaky schizofrenie.<br />
Měl problémy se soustředěností a pamětí. Problémy se studiem řešil doučováním. Nyní<br />
se respondent snaží číst odbornou literaturu o přírodě a historii.<br />
Zdravotní stav<br />
Současný zdravotní stav respondenta je stabilizovaný. Když jsem se zeptala<br />
respondenta, jak často má běžná virová onemocnění, tak odpověděl: ,,Vůbec nestůňu,<br />
jsem zdravý, ale co mě trápí je ta porucha příjmu potravy, často totiž zvracím, tak 3, 4<br />
do měsíce.“ Tento problém nijak neřeší.<br />
Respondent a onemocnění<br />
Respondent si uvědomil, že není v pořádku o prázdninách u lékaře, kam ho poslali<br />
rodiče. Na první průběh ataky schizofrenie si již moc nepamatuje, bylo mu 17 let.¨<br />
Respondent byl třikrát hospitalizován v léčebně Jihlava. Hospitalizace probíhala<br />
v klidu. ,,Denní režim mi nevadil,“ uvádí respondent, ,,po čase jsem si zvykl. Nevěděl<br />
- 60 -
jsem, proč jsem hospitalizovaný. Po čase jsem se začal cítit lépe. Kamarádka, která mě<br />
navštívila mi sdělila mou diagnózu.“<br />
Respondent uvádí: ,,O této nemoci jsem nikdy neslyšel a nevěděl jsem, co obnáší. Ani<br />
jsem si moc neuvědomoval, co se mnou děje. Po sdělení diagnózy jsem pociťoval<br />
určitou úlevu, že vím, co mi je.“Po hospitalizaci respondent prožil postschizofrenní<br />
depresi.<br />
Respondent uvádí: ,,Tato nemoc mě nijak nezměnila, cítím se pořád stejný.“<br />
Mezi dopady na svůj život uvádí: ,,Mrzí mě, že nemám žádnou školu. Taky jsem pořád<br />
sám, bez přítelkyně. Taky bych si přál svojí rodinu, ale co je to platný, když ji neuživím<br />
a s žádnou nemohu zůstat. Taky jsem často unavený.“<br />
Mezi příznaky nemoci zařazuje: halucinace, bludy, úzkost, agresi, nesoustředěnost,<br />
zhoršení paměti.<br />
Respondent zažil za 27 let nemoci tyto vedlejší účinky léčby: zvýšená chuť k jídlu,<br />
alergii, ospalost, únavu, nespavost, neobvyklé pohyby, malátnost, světloplachost,<br />
slabost, třes, bolest hlavy, úzkosti, zvýšení hmotnosti, brnění v končetinách. Tyto<br />
problémy řeší se svým psychiatrem, změnou léků.<br />
Znovuoživení nemoci zažil 3, vždy byl hospitalizovaný a pokaždé ho odvezli rodiče.<br />
Respondent uvádí: ,,Začal jsem být agresivní a tak jsem potřeboval zklidnit. Díky těmto<br />
hospitalizacím jsem se naučil částečně rozeznávat příznaky nemoci. Od té doby beru<br />
pravidelně léky.“<br />
Rodinné zázemí a sociální kontakty<br />
Respondent bydlí s rodiči a tvrdí: ,,Sám bych bydlet nezvládl. Rodiče mají statek, tak se<br />
jim snažím pomáhat s prací.“<br />
- 61 -
Respondent nemá pocit, že by se k němu rodina chovala jinak, poté co se dozvěděli, že<br />
je nemocný. Jeho rodina nikdy neměla pocit vyloučení ze společnosti, ale sám<br />
vyloučení pociťuje.<br />
Kontakt s přáteli si udržel, ale myslí si: ,, Mám jich velmi málo. Za své přátele považuji<br />
lidi z Denního stacionáře Lada. Vztahy se svým okolím nepovažuji za dobré. Mám pocit,<br />
že se mi ostatní vysmívají.“<br />
Zaměstnání a koníčky<br />
Před nemocí nepracoval, ale po zaléčení začal pracovat na pile. Po určitém čase, nebyl<br />
schopen práci vykonávat, a proto si zažádal o invalidní důchod.<br />
Mezi své záliby uvádí četbu, zahradu, hudbu – hraje na harmoniku a akordeon,<br />
vyřezává ze dřeva. Těmto zálibám se věnuje celý život.<br />
Jako obtíž s realizací svých zájmů uvádí horší soustředění, paměť, únavu a vyčerpanost.<br />
Socioekonomická stránka<br />
Záležitosti na úřadech vyřizuje s rodiči. Jak vyzvedávat důchod na poště mu vysvětlili<br />
rodiče a od té doby tam chodí sám.<br />
Respondent pobírá 3. stupeň invalidního důchodu. O jeho finance se starají rodiče, kteří<br />
mu dají každý den určitou hotovost. Celý život se o respondenta pečují rodiče, nikdy se<br />
neosamostatnil. Peníze si půjčuje do výše 100 Kč.<br />
Shrnutí<br />
Respondent 44 let, 3 hospitalizovaný, od 17 let nemocný, nyní v psychickém stavu<br />
stabilizovaném. Pravidelně navštěvuje Denní stacionář Lada Padov o.s.. Pobírá plný<br />
invalidní důchod. Kontakt s okolím navazuje pomaleji.<br />
- 62 -
Schizofrenie měla tyto dopady na život respondenta:<br />
Osobní oblast: není schopen mít trvalý vztah s opačným pohlavím, dopad na<br />
osamostatnění respondenta<br />
Rodinná oblast: rodiče o respondenta celý život pečují<br />
Sociální oblast: málo přátel, pocit vyloučení ze společnosti, pomoc s komunikací na<br />
úřadech<br />
Pracovní oblast: neschopnost dokončit studium, nezvládnutí pracovní činnosti,<br />
nezaměstnanost<br />
Zdravotní oblast: vedlejší účinky léků, střídání a užívání medikamentů, agrese,<br />
nesoustředěnost, horší paměť, průjmy<br />
Ekonomická oblast: nesamostatnost<br />
Respondent uvádí, že si na nemoc nezvykl a nevyrovnal se s ní. Je pro něho těžké<br />
vyrovnat se s tím, že má horší paměť a je nesamostatný. Také mu velmi vadí, že není<br />
schopen si najít partnerku. Je však zajímavé, že pokus o osamostatnění od rodičů za<br />
celý svůj život nezkusil. Stěžuje si, že nemůže chodit do práce, pomáhat rodičům, a<br />
málo pamatuje.<br />
- 63 -
Případ.<br />
studie<br />
1<br />
2<br />
3<br />
4<br />
5<br />
6<br />
4.3 Shrnutí výsledků<br />
Tab. Č. 1. Dopady na život respondentů<br />
Osobní<br />
oblast<br />
neschopnost navázat<br />
trvalý vztah<br />
snížení sebevědomí,<br />
neustálý strach<br />
z nemoci, 4 pokusy o<br />
suiciidum,<br />
neschopnost navázat<br />
trvalý vztah<br />
více si váží života,<br />
problémy s péčí o<br />
sebe samu<br />
více si váží sám sebe,<br />
domýšlí problémy do<br />
důsledků,<br />
neschopnost navázat<br />
trvalý vztah a založit<br />
rodinu<br />
neschopnost navázat<br />
trvalý vztah,<br />
neschopnost navázat<br />
trvalý vztah,<br />
Rodinná<br />
oblast<br />
zhoršení vztahů,<br />
špatné vyrovnání<br />
se synovou<br />
nemocí<br />
neschopnost<br />
klientky postarat<br />
se o své blízké<br />
stigma v rodině,<br />
rozmazlování<br />
otcem<br />
celý život o ni<br />
pečuje rodina<br />
celý život o něj<br />
pečuje rodina<br />
Sociální<br />
oblast<br />
osamostatnění<br />
respondenta,<br />
pomoc s komunikací<br />
na úřadech,<br />
pociťuje vyloučení ze<br />
společnosti,<br />
nemocí pít alkohol<br />
osamostatnění<br />
respondenta,<br />
sám komunikuje<br />
s úřady,<br />
nemoci pít alkohol<br />
(denně pije)<br />
sama komunikuje s<br />
úřady<br />
sám komunikuje s<br />
úřady<br />
bez přátel, má pocit,<br />
že okolní lidé se ji<br />
vysmívají,<br />
osamostatnění<br />
respondenta,<br />
pomoc s komunikací<br />
na úřadech<br />
málo přátel, pocit<br />
vyloučení ze<br />
společnosti,<br />
osamostatnění<br />
respondenta, pomoc<br />
s komunikací na<br />
úřadech<br />
- 64 -<br />
Pracovní<br />
oblast<br />
neuplatnění v oboru,<br />
problémy se<br />
vzděláním, změněná<br />
pracovní schopnost<br />
neuplatnění v oboru,<br />
problém dál se<br />
vzdělávat<br />
změněná pracovní<br />
schopnost,<br />
neuplatnění v oboru<br />
změněná pracovní<br />
schopnost,<br />
neuplatnění v oboru<br />
změněná pracovní<br />
schopnost<br />
nedokončení studia,<br />
změněná pracovní<br />
schopnost<br />
Zdravotní<br />
oblast<br />
pravidelné braní léků,<br />
nežádoucí účinky<br />
léčby, vliv na<br />
soustředění, větší<br />
únava<br />
nežádoucí účinky<br />
léčby, pravidelné<br />
braní léků, třes<br />
nežádoucí účinky<br />
léčby,<br />
bolesti zad<br />
nežádoucí účinky<br />
léčby, střídání léků,<br />
časté hospitalizace<br />
nežádoucí účinky<br />
léčby, nepravidelná<br />
konzumace léků,<br />
roztěkanost, agrese<br />
nežádoucí účinky<br />
léčby, střídání léků,<br />
horší paměť, průjmy,<br />
agrese<br />
Ekonomická<br />
oblast<br />
finanční problémy,<br />
finanční<br />
nesamostatnost<br />
finanční problémy,<br />
finanční<br />
nesamostatnost<br />
finanční problémy<br />
finanční problémy<br />
nesamostatnost<br />
nesamostatnost
Komentář:<br />
Mým.cílem bylo zjistit jaké dopady má schizofrenie na život člověka. Dopady<br />
schizofrenie sem si rozdělila na situace v osobním, rodinném, sociálním, pracovním,<br />
zdravotním a ekonomickém životě. Tabulka ukazuje, že čtyři respondenti nejsou<br />
schopni navázat trvalý vztah. Všem respondentům v době ataky nemoci vždy pomohla<br />
rodina. Vyloučení ze společnosti pociťují tři respondenti z 6 a osamostatnit se doposud<br />
povedlo dvěma respondentům. Pomoc s komunikací na úřadech potřebují tři nemocní.<br />
Všichni respondenti mají změněnou pracovní schopnost. Čtyři nemocní zažili finanční<br />
problémy a dva respondenti vůbec nerozhodují o svých financích.<br />
Tab. č. 2 Angažovanost v řešení dopadů v osobní, rodinné, sociální, pracovní,<br />
zdravotní a ekonomické oblasti<br />
Případová<br />
studie<br />
1<br />
Osobní<br />
oblast<br />
Rodinná<br />
oblast<br />
Sociální<br />
oblast<br />
nezabývá nezabývá Rodina<br />
Fokus<br />
Vysočina<br />
Pelhřimov<br />
2 nezabývá nezabývá Přátelé<br />
3 Sama Sama<br />
Rodina<br />
- 65 -<br />
Pracovní<br />
oblast<br />
Chráněné<br />
dílny<br />
Chráněné<br />
dílny<br />
Sám<br />
Sama Chráněné<br />
dílny<br />
4 nezabývá nezabývá Sám Chráněné<br />
dílny<br />
Zdravotní<br />
oblast<br />
Ekonomická<br />
Oblast<br />
Psychiatr Rodina<br />
Důchod<br />
Mzda<br />
z chráněných dílen<br />
nezabývá Rodina<br />
Důchod<br />
Mzda<br />
z chráněných dílen<br />
Obvodní lékař Sama<br />
Důchodu<br />
Mzda<br />
z chráněných dílen<br />
Psychiatr<br />
Obvodní lékař<br />
Sám<br />
Rodina<br />
Důchod<br />
Mzda<br />
z chráněných dílen<br />
5 nezabývá Rodina Rodina nezabývá Denní stacionář Rodina<br />
Denní<br />
stacionář<br />
Důchodu<br />
6 nezabývá Rodina Rodina nezabývá Psychiatr Rodina<br />
Důchod<br />
Legenda: nezabývá – respondent neřeší dopady v této oblasti
5. DISKUZE<br />
V praktické části mé bakalářské práce jsem zkoumala dopady nemoci<br />
schizofrenie na život respondentů. Snažila jsem se zjistit, jak se s těmito problémy<br />
vyrovnávají, a jak zvládli akceptovat tuto nemoc. S respondenty jsem se seznámila<br />
v rámci své odborné praxe. Z počátku si respondenti udržovali odstup. Pro některé<br />
z nich bylo velmi těžké se mnou komunikovat o svých problémech.<br />
a) Identifikační otázky<br />
Mezi identifikační údaje jsem zařadila pohlaví, věk, rodinný stav a počet dětí. K<br />
výzkumu jsem si vybrala 3 muže a 3 ženy, aby přibližně splňovali věkové kritérium<br />
odstupu 10 let. Chtěla jsem podchytit různý dopady této nemoci. U rodinných vztahů<br />
jsem si všímala, jestli je respondent schopen navázat trvalý vztah s opačným pohlavím.<br />
Jako jeden výsledek z výzkumu mi vyšlo, že z 6 respondentů, pouze 1 respondentka má<br />
1 dítě a byla vdaná.<br />
b) Vzdělání<br />
Dále z výzkumu vyplynulo, že 3 respondenti č. 1, 5, 6 na základě nemoci<br />
nedostudovali. V 1 případě jde o VOŠ a ve 2 případech jde o učiliště. Dva respondenti<br />
č. 3 a 4 dostudovali před vypuknutím nemoci a respondent č. 2 po zaléčení nemoci<br />
dostudoval SOŠ. Z rozhovorů vyplynulo, že všech šest respondentů by se chtělo dál<br />
vzdělávat, ale cítí se často vyčerpaní, nesoustředění a pociťují zhoršení paměti.<br />
c) Zdravotní stav<br />
Svůj zdravotní stav momentálně považuje všech 6 respondentů za stabilizovaný.<br />
Jako určité omezení respondenti vnímají požívání léků. Jedna respondentka bere léky<br />
nepravidelně, ostatní respondenti dodržují medikaci. Z výzkumu vyplynulo, že všichni<br />
respondenti zažily vedlejší účinky léčby. Čtyři respondenti řešili tento problém se svým<br />
lékařem.<br />
- 66 -
d) Klient a onemocnění<br />
Benson uvádí: ,,1/3 pacientů se nakonec zcela vyléčí, 1/3 nemocných se sice<br />
uzdraví, ale dochází u nich k opakovaným relapsům a 1/3 nemocných se nevyléčí<br />
vůbec“ (2). Neznám názor lékaře, tak nemohu posoudit, jestli jsou respondenti vyléčeni,<br />
ale z výzkumu vyplynulo, že dvě respondentky č.1 a 3 byly hospitalizovány jednou, 2<br />
respondenti č. 4 a 5 třikrát a zbývající dva respondenti č. 4 a 2 osmkrát a sedmkrát. Až<br />
na jednoho respondenta č. 2 všichni přiznávají, že se cítí častěji unavení a vyčerpaní.<br />
Také bych chtěla upozornit, že respondenti považují za problém, že nemohou<br />
konzumovat alkohol. Pět respondentů se omezuje a pijí pouze ve výjimečných<br />
případech a to malé množství. Jeden respondent č.2 však konzumuje alkohol každý den<br />
a občas kouří i marihuanu. Vzhledem k vzniku jeho nemoci toto považuji za<br />
nezodpovědné.<br />
e) Rodinné zázemí a sociální kontakty<br />
O všechny respondenty v době propuknutí nemoci pečovala rodina. Pouze dva<br />
respondenti č. 3, 4 se po zaléčení dokázali osamostatnit a bez cizí pomoci o sebe<br />
pečovat. Velmi mě zaujala kauzuistika z knihy Schizofrenie v kauzuistikách, kde člověk<br />
s duševním onemocněním schizofrenie se o sebe dokázal postarat, i když pravidelně<br />
nebral léky. Nějaký čas bydlel v jeskyni, kterou si docela pohodlně zařídil. Na rozdíl od<br />
čtyř respondentů č. 1, 2, 5, 6 z mého výzkumu, kteří se o osamostatnění ani nepokusili, i<br />
když by si to přáli.<br />
Respondenti č. 2 a 6 uvádějí, že by nezvládli financování samostatného bydlení.<br />
Nakonec z rozhovoru vyplynulo, že se jim maminka o všechno postará, tak proč by se<br />
stěhovali. Myslím, že to je celkový problém mladých lidí v dnešní době, nejen<br />
nemocných. Čtyři respondenti č. 1, 2, 3, 4 si také udrželi kontakt se svými přáteli.<br />
Čtyři respondenti č. 1, 4, 5, 6 pociťují určité stigma z toho, že jsou nemocní.<br />
Každý to však vnímá úplně z jiného úhlu. Nejstarší respondentka č. 5 pociťuje určitý<br />
výsměch od okolí. Nejstarší respondent č. 6 si myslí, že díky nemoci není schopen najít<br />
přátele. Podle něj je to důvod, proč se s ním nikdo nebaví a má pocit ,,úšklebků“.<br />
Nejmladší respondentka č. 1 zase vnímá, že je jiná. Nerozumí si s ostatními. Já bych<br />
- 67 -
k tomu přidala i určitou plachost. Cítí se označená a divná. Respondent č. 4 mě<br />
upozornil, že jako stigma vnímá, že v rodině nemá tzv. ,,váhu slova“. Považuje za<br />
chybu i to, že ho otec v době po nemoci rozmazloval, dělal vše za něj. Jeho vzdálenější<br />
rodina má problém akceptovat jeho nemoc. Respondenta to velmi mrzí. Domnívám se,<br />
že nejlepší přístup byl ostatních respondentů byl, kdy se svému okolí svěřili a nechali na<br />
okolí, jak se s tím vyrovná. Oni akceptovali pouze odpověď. Také se mi líbí, že vnitřně<br />
se nepovažují za podivíny, ale jsou vyrovnáni sami se sebou.<br />
f) Zaměstnání a koníčky<br />
Z výzkumu vyplynulo, že po atace nemoci zkoušeli tři respondenti č. 4, 5, 6<br />
pracovat na plný úvazek. Bohužel uvádí, že práce na plný úvazek byla neúnosná.<br />
Zbývající tři respondenti č. 1, 2, 3 po zaléčení nastoupili rovnou do chráněných dílen. I<br />
tak uvádí, že bylo pro ně obtížné znovu získat pracovní návyky. Toto se shoduje<br />
s knihou Léčíme se s psychózou, kde uvádí, že v chráněných dílnách dochází k nácviku<br />
pracovních návyků. Je zde mnohem méně stresových faktorů, které lidem s duševním<br />
onemocněním schizofrenie nedělají dobře (26). Všechny respondenty baví, když mohou<br />
pracovat. Pouze respondent č. 4 uvedl, že nemá rád stereotyp.<br />
Respondenti č. 2, 4, 6 uvádí, že jejich záliby jsou stejné jako v době před<br />
nemocí. Respondentky č. 1, 5 se přestaly věnovat některým svým zájmům. Všimla jsem<br />
si, že tyto záliby jsou spojeny se společenským životem. Tři respondenti 2, 4, 6,<br />
zajímavé, že to jsou muži, s provozováním svých zálib neměli žádný problém. Věnují se<br />
jim pořád stejně. Poslední respodentka č. 3 ztratila zájem o ruční práce, kterým se před<br />
nemocí hodně věnovala.<br />
g) Socioekonomická stránka<br />
Čtyři respondenti č. 2, 3, 5, 6 pobírají 3. stupeň invalidního důchodu a dvěma<br />
respondentům č. 1, 4 je přiznán 2. stupeň invalidního důchodu. Dva respondenti č. 5 a 6<br />
pobírající plný invalidní důchod a o svých penězích nerozhodují. Jejich rodiče jim vždy<br />
dají určitou část peněz na nezbytné výlohy. Ostatní respondenti nakládají se svými<br />
penězi podle svého uvážení. Všichni respondenti zažili v době nemoci finanční<br />
- 68 -
problémy. Pouze jedna respondentka č. 3 překlenula své finanční problémy sama. Měla<br />
našetřené peníze. Ostatní respondenty podporovala finančně rodina. Je zajímavé, že<br />
pokud si respondenti půjčují, tak je to v rámci několika stovek.<br />
Vyrovnání se s nemocí<br />
Výzkumná otázka jak se respondent vyrovnává s nemocí nebyla snadná.<br />
Souhlasím, že nemoc zasáhla respondenty v mladém věku. V době kdy se navazují<br />
trvalé vztahy s opačným pohlavím a popřípadě dochází k osamostatnění respondenta. Je<br />
zajímavé, že ženy se s tímto problémem lépe vyrovnaly. Nemoc se snaží brát, jako<br />
životní událost, s kterou se musí poprat a uvědomují si, že tuto událost nelze změnit.<br />
Dívají se vpřed. Každá se s touto nemocí vyrovnala jinak.<br />
Dva respondenti č. 4. a 6 uvedli, že se s nemocí doposud nevyrovnali.<br />
Respondent č. 2 tvrdí, že tuto situaci zvládl, ale vzhledem k jeho čtyřem pokusům o<br />
sebevraždu a neakceptaci omezení alkoholu, zákazu drog, bych řekla, že je vyrovnán<br />
s nemocí pouze na povrchu. Sám uvádí, že z ní má neustálý strach, ale omezovat se<br />
v životě ničím nechce.<br />
35 muž, který žije s touto nemocí již 13 let, říká, že se s touto nemocí stále<br />
nevyrovnal. Působil vždy přirozeně a vyrovnaně. Měl vždy vše promyšleno a snažil si<br />
brát z života jen to nejlepší. Někdy mu bylo lépe, někdy hůře, ale působil vždy<br />
připraveně. Velmi mě zaskočilo, když mi řekl: ,,Mám pocit trestu, neustále se točím<br />
v bludném kruhu.“ Toto shoduje s tím, co uvádí Baudiš: ,,Deprese, obsedantně úzkostná<br />
porucha a schizofrenie jsou stále ještě mnohými v hloubi duše považované za trest či<br />
vyšší mocí napřažený prst ukazující na člověka, který si chorobu zavinil svou špatnou<br />
péčí o dar duše.“(1)<br />
Do té doby nepůsobil, tak odevzdaně. Přišel mi jako bojovník, který se lehce<br />
nevzdává. Přesto jeho časté zhoršování stavu a mnoho hospitalizací pravděpodobně<br />
nevede k pozitivnímu myšlení. Je pak velmi těžké věřit tomu, že by se mohl uzdravit.<br />
Poslední z mužů respondent č. 6 tvrdí, že si na nemoc nezvykl a nevyrovnal se<br />
s ní. Dává ji za vinu, že si nemůže najít partnerku, nezaložil rodinu, neosamostatnil se,<br />
- 69 -
že má málo přátel. Rád by pracoval, ale vždy se na něco vymluvil. Hlavně mu vadí, že<br />
nedostudoval, protože má horší paměť. Přijde mi, že tento muž se neustále na něco<br />
vymlouvá, ale v životě nepodniknul nic, aby se trochu osamostatnil. Tento muž působí<br />
příjemně, je zachovalý a dobře se s ním komunikuje. Je nepravděpodobné, že by se<br />
nějaké ženě nelíbil. Přesto trvalý vztah není schopen navázat. Mám z něho pocit, že je<br />
se vším takto spokojen. Rodiče mu zařídily docela pohodlný život a on ho nechce<br />
měnit.<br />
Domnívám se, že ženy se vyrovnávají s touto nemocí lépe. Respondentkam č. 1<br />
je nejmladší, a byla hospitalizována jenom jednou. Nemoc akceptovala a smířila se s ní.<br />
Myslí, že už se nikdy nebude opakovat. Doufá, že nyní bude jenom docházet ke<br />
zlepšení zdravotního stavu. Působí vyrovnaně, někdy trochu odevzdaně. Pečlivě<br />
dodržuje pokyny lékaře. Za čtyři roku nedošlo k zhoršení nemoci, tak se na vše dívá<br />
pozitivně.<br />
Druhá respondentka byla velmi nešťastná, když se dozvěděla, že je takto<br />
nemocná. K její nemoci se přidružily i závažné rodinné problémy, přesto všechno<br />
zvládla. Líbí se mi, že tuto nemoc bere jako zkušenost, s které se má poučit. Také<br />
přijala i tu situaci, že už nikdy nebude tak výkonná jako zdravý člověk. Přesto bojuje a<br />
snaží se žít naplno.<br />
Poslední nejstarší respondentka č. 5 uvádí, že se s nemocí nemusela vyrovnávat.<br />
Ona ji bere jako součást samu sebe a nedokáže rozeznat příznaky nemoci. Jak uvádí<br />
Kučerová léčení takového pacienta je velmi složité (15), kasuistika číslo 1 z Kučerové<br />
je podobná kazuistice respondentky. Tyto kasuistiky se shodují v tom, že ve svých<br />
prožitcích nemocní nespatřují nic podivného. Neberou-li pravidelně léky bývají<br />
agresivní ke svému okolí. Respondentka má však štěstí, že navštěvuje denní stacionář<br />
Lada, kde jeho pracovníci dohlédnou, aby si léky aspoň ráno vzala.<br />
Všichni respondenti řešili problémy, které přinesla tato nemoc se svojí rodinou.<br />
Také jim pomohly organizace jako je Fokus Vysočina a Denní centrum Lada o.s..<br />
Z provedeného výzkumu lze vyvodit následující hypotézu, kterou je nutno ověřit<br />
na větším počtu respondentů.<br />
H1: Lidé nemocní schizofrenií zažili alespoň jeden nežádoucí účinek léčby.<br />
- 70 -
6. ZÁVĚR<br />
Téma Zdravotně sociální problematika klientů se schizofrenií v Kraji Vysočina<br />
jsem si vybrala, protože v mém blízkém okolí žije člověk s duševním onemocněním<br />
schizofrenie. Snažím se pochopit jeho problémy a být dotyčnému oporou. Proto jsem<br />
snažila dozvědět o této nemoci co nejvíce.<br />
Cílem teoretické části práce bylo popsat diagnostiku, formy a příznaky, průběh a<br />
prognózu, léčbu a fáze léčby schizofrenie, zdravotní a sociální služby pro klienty s<br />
duševním onemocněním. Byly popsány problémy (sociální, osobní, klinické atd.), se<br />
kterými se osoby se schizofrenií potýkají.<br />
Prvním cílem praktické části práce bylo zjistit, jaké dopady (sociální, rodinné,<br />
pracovní, zdravotní a ekonomické) má schizofrenie na život klientů.<br />
Druhým cílem praktické části práce bylo zjistit, jak se klienti se schizofrenií<br />
vyrovnávají s problémy, které toto onemocnění přináší.<br />
Z výzkumu vyplývá, že lidé s duševním onemocnění schizofrenie se dokáží<br />
dobře vyrovnat s dílčími dopady, která tato nemoc přináší. Nemocní měli vždy podporu<br />
rodiny, přesto vyrovnat se s diagnózou schizofrenie, je pro ně velmi těžké. Trvá to<br />
několik let.<br />
Z provedeného výzkumu vyplývá, že čtyři respondenti nejsou schopni<br />
navázat trvalý vztah. Všem respondentům v době ataky nemoci vždy pomohla rodina.<br />
Vyloučení ze společnosti pociťují tři respondenti z 6 a osamostatnit se doposud povedlo<br />
dvěma respondentům. Pomoc s komunikací na úřadech potřebují tři nemocní. Všichni<br />
respondenti mají změněnou pracovní schopnost. Čtyři nemocní zažili finanční problémy<br />
a dva respondenti vůbec nerozhodují o svých financích.<br />
Výsledky této práce budou nabídnuty odborné veřejnosti, Fokusu Vysočina<br />
Pelhřimov a Dennímu stacionáři Lada o.s.. Mohou posloužit k rozšíření povědomí o této<br />
nemoci u laické veřejnosti.<br />
- 71 -
7. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ<br />
1. BAUDIŠ, Pavel a Jan LIBIGER. Psychiatrie a etika. 1. vyd. Praha: Galén, c2002,<br />
156 s. ISBN 80-726-2104-1.<br />
2. BENSON, Nigel C. Psychiatrie. Vyd. 1. Ilustrace Piero,. Praha: Portál, 2010, 175 s.<br />
Seznamte se--. ISBN 978-80-7367-671-1.<br />
3. BOUČEK, Jaroslav a Vladimír PIDRMAN. Psychofarmaka v medicíně. Vyd. 1.<br />
Praha: Grada, 2005, 286 s. ISBN 80-247-1136-2.<br />
4. Centrum LADA os.s.: Historie Centra LADA, o.s. Centrum LADA o.s. [online].<br />
1.4.2007, 9. dubna 2012 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z:<br />
http://www.centrumlada.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=600149&id=53&p1=52<br />
5. COHEN, Robert M. Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi. Vyd. 1. Praha:<br />
Portál, 2002, 190 s. ISBN 80-717-8497-4.<br />
6. ČEŠKOVÁ, Eva a Hana KUČEROVÁ. Psychopatologie a psychiatrie: pro<br />
psychology a speciální pedagogy. Vyd. 1. Editor Mojmír Svoboda. Praha: Portál,<br />
2006, 317 s. ISBN 80-7367-154-9.<br />
7. DÖRNER, Klaus a Ursula PLOG. Bláznit je lidské: učebnice psychiatrie a<br />
psychoterapie. Vyd. 1. Překlad Jan Lorenc. Praha: Grada, 1999, 353 s. Psyché<br />
(Grada Publishing). ISBN 80-716-9628-5.<br />
8. FAUST, Volker. SCHIZOPHRENE ICH-STÖRUNGEN. Psychosoziale Gesundheit<br />
von Angst bis Zwang [online]. 6. května 2007, 6. května 2007 [cit. 2012-04-08].<br />
Dostupné z: http://www.psychosozialegesundheit.net/psychiatrie/schizophrenesich.html<br />
9. Fokus Vysočina. Fokus Vysočina [online]. 2010, 9. dubna 2012 [cit. 2012-04-08].<br />
Dostupné z: http://www.fokusvysocina.cz/pages.aspx?p=9<br />
10. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha:<br />
Portál, 2005, 407 s. ISBN 80-736-7040-2.<br />
11. HORÁČEK, Jiří. Psychotické stavy v klinické praxi: základní metody a aplikace. 1.<br />
vyd. Praha: Academia Medica Pragensis - Amepra, 2003, 263 s. ISBN 80-866-9401-<br />
1.<br />
- 72 -
12. JAROLÍMEK, Martin. Česká psychiatrie a lidský přístup. In: Blog.aktuálně.cz<br />
[online]. 25. 05. 2010, 16. dubna 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:<br />
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-jarolimek.php?itemid=9915#more<br />
13. KALINA, Kamil. Jak žít s psychózou. Vyd. 1. Editor Cyril Höschl, Jan Libiger,<br />
Jaromír Švestka. Praha: Portál, 2001, 247 s. ISBN 80-717-8563-6.<br />
14. KAŠPÁRKOVÁ, Eva. Životní styl u pacientů se schizofrenií. České Budějovice,<br />
11.5.2008. 71 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita. Vedoucí práce Václav<br />
Šnorek.<br />
15. KUČEROVÁ, Helena. Schizofrenie v kazuistikách. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 106<br />
s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4720-456.<br />
16. MAHROVÁ, Gabriela a Martina VENGLÁŘOVÁ. Sociální práce s lidmi s<br />
duševním onemocněním. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 168 s. Sestra. ISBN 978-802-<br />
4721-385.<br />
17. MALÁ, Eva. Schizofrenie v dětství a adolescenci. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 194 s.<br />
ISBN 80-247-0737-3.<br />
18. MALÁ, Eva a Pavel PAVLOVSKÝ. Psychiatrie: [učebnice pro zdravotní sestry a<br />
další pomáhající profese]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 143 s. ISBN 80-717-8700-0.<br />
19. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 287 s.<br />
ISBN 80-717-8549-0.<br />
20. NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie organizace. Vyd. 1. Praha: Grada,<br />
2005, 225 s. ISBN 80-247-0577-X.<br />
21. NECHANSKÁ, Blanka. Psychiatrická péče v psychiatrických lůžkových zařízeních<br />
v roce 2010. UZIS ČR [online]. Praha, 23.8.2011, 8. dubna 2012 [cit. 2012-04-08].<br />
Dostupné z: http://www.uzis.cz/rychle-informace/psychiatricka-pecepsychiatrickych-luzkovych-zarizenich-roce-2010<br />
22. ONDRIÁŠOVÁ, Mária. Psychiatria. Vyd. 1. Martin: Osveta, 2005, 117 s. ISBN 80-<br />
806-3199-9.<br />
23. PAVLOVSKÝ, Pavel. Soudní psychiatrie a psychologie. 3., rozš. a aktualiz. vyd.<br />
Praha: Grada, 2009, 226 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4726-182.<br />
- 73 -
24. PETERKOVÁ, Michaela. Léčba schizofrenie. Schizofrenie [online]. 2008, 9. dubna<br />
2012 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z:<br />
http://www.schizofrenie.psychoweb.cz/schizofrenie-uvod/lecba-schizofrenie<br />
25. Postupy v léčbě psychických poruch. 1. vyd. Editor Dagmar Seifertová, Ján Praško,<br />
Cyril Höschl. Praha: Academia Medica Pragensis, 2004, 479 s. ISBN 80-866-9406-<br />
2.<br />
26. PRAŠKO, Ján. Léčíme se s psychózou: co byste měli vědět o schizofrenii a jiných<br />
psychózách : příručka pro nemocné a jejich rodiny. 1. vyd. Praha: Medical Tribune<br />
Group, c2005, 96 s. ISBN 80-239-5482-2.<br />
27. PRAŠKO, Ján. Psychotická porucha a její léčba: příručka pro nemocné a jejich<br />
rodiny. Praha: Maxdorf, c2001. ISBN 80-859-1265-1.<br />
28. Psychiatrie. 2. dopl. a opr. vyd. Editor Cyril Höschl, Jan Libiger, Jaromír Švestka.<br />
Praha: TIGIS, 2004, 883 s. ISBN 80-900-1307-4.<br />
29. Psychiatrie v medicíně a medicína v psychiatrii. 1. vyd. Editor Pavel Doubek, Irena<br />
Zrzavecká, Jiří Raboch. Praha: Galén, c2002, 296 s. ISBN 80-726-2162-9.<br />
30. Psychologie dnes. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, roč. 17, č. 6. ISSN 1212-9607.<br />
31. RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ. Psychiatrie /: [minimum pro praxi]. Vyd. 3.<br />
V Praze: Triton, 2003, 211 s. Levou zadní, sv. 98. ISBN 80-7254-423-3.<br />
32. Sociální služby. MPSV.CZ [online]. 11. února 2012, 11. února 2012 [cit. 2012-02-<br />
11]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/9<br />
33. Sociální zabezpečení 2011: státní sociální podpora, sociální péče, sociální služby,<br />
pomoc v hmotné nouzi, životní a existenční minimum. 1. vyd. Ladislav Burdek.<br />
Ostrava: Sagit, 2011, 288 s. ÚZ, 811. ISBN 978-80-7208-830-0.<br />
34. STYX, Petr. O psychiatrii: jak žít a jednat s duševně nemocnými lidmi. Vyd. 1.<br />
Brno: Computer Press, 2003, 178 s. ISBN 80-722-6828-7.<br />
35. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 3., rozš. a<br />
přeprac. Praha: Portál, 2004, 870 s. ISBN 80-717-8802-3.<br />
36. VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Praktický slovník medicíny. 9., aktualiz. vyd.<br />
Praha: Maxdorf, c2008, 518 s. ISBN 978-80-7345-159-2.<br />
- 74 -
37. WEIMEROVÁ, Monika. Dobrá psychiatrie. www.dobrapsychiatrie.cz [online]. 15.<br />
ledna 2012 [cit. 2012-01-15]. Dostupné z:<br />
http://www.dobrapsychiatrie.cz/psychozy/psychoza-a-rodina<br />
38. Zdravotnické noviny: ZDN. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2011, č. 9. ISSN 1214-76-<br />
64. Dostupné z: http://www.zdn.cz/archiv/priloha-lekarske-<br />
listy/?id=3797&year=2011. Příloha: Lékařské listy.<br />
39. Zdravotní pojištění, zdravotní péče. 1. vyd. Ladislav Burdek. Ostrava: Sagit, 2011,<br />
320 s. ÚZ, 800. ISBN 978-80-7208-817-1.<br />
40. Zdravotní služby k 1.4.2012. 1. vyd. Ladislav Burdek. Ostrava: Sagit, 2012, 112 s.<br />
UZ, 864. ISBN 978-80-7208-885-0<br />
41. ZVOLSKÝ, Petr. Obecná psychiatrie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1997, 192 s. ISBN<br />
80-7184-494-2.<br />
42. ZVOLSKÝ, Petr a Jiří RABOCH. Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Galén, c2001, 622 s.<br />
ISBN 80-246-0390-X.<br />
- 75 -
9. PŘÍLOHY<br />
Příloha č.1<br />
Rezoluce č.119<br />
Zásady ochrany duševně nemocných<br />
(Principles for the Protectíon of Persons with Mental Ilness)<br />
Přijato rezolucí Generálního shromáždění OSN číslo 46/119 dne 17. prosince<br />
1991 Generální shromáždění, si uvědomuje ustanovení Obecné deklarace lidských práv,<br />
Mezinárodní dohody o občanských a politických právech, mezinárodní dohody o<br />
ekonomických, sociálních a kulturních právech a dalších relevantních dokumentů, jako<br />
je Deklarace práv postižených a Zásady ochrany všech osob před omezováním osobní<br />
svobody a vězněním.<br />
Připomíná svou rezoluci 33/53 ze 14. prosince 1978, v niž požaduje od Komise<br />
pro lidská práva, aby přikázala Subkomisi pro prevenci diskriminace a ochranu menšin<br />
provést prioritní šetření týkající se otázek ochrany těch, kdo jsou omezováni kvůli<br />
duševní poruše a navrhnout pravidla.<br />
Připomíná dále svou rezoluci 45/92 ze 14. prosince 1990, v níž přivítalo pokrok,<br />
který dosáhla pracovní skupina Komise pro lidská práva při zpracování návrhu zásad<br />
ochrany práv duševně nemocných, a zlepšení péče o duševní zdraví na základě návrhu<br />
poskytnutého Komisi pro lidská práva Subkomisí pro prevenci diskriminace a ochranu<br />
menšin.<br />
Odvolává se na rezoluci Komise pro lidská práva 1991/46 z 5. března 1991,<br />
kterou komise přijala návrh zásad doporučený pracovní skupinou a rozhodla se jej<br />
společně se zprávou pracovní skupiny předložit Generálnímu shromáždění<br />
prostřednictvím Ekonomické a sociální rady.<br />
- 76 -
Odvolává se dále na rezoluci Ekonomické a sociální rady 1991/29 ze 31. března 1991, v<br />
níž se Rada rozhodla předat návrh zásad a zprávu pracovní skupiny Generálnímu<br />
shromáždění.<br />
Odvolává se dále na doporučení, které Komise pro lidská práva ve své rezoluci<br />
1991/46 a Ekonomická a sociální rada v rezoluci 1991/29 daly Generálnímu<br />
shromáždění k přijetí návrhu zásad, a sice, aby jejich úplný text byl co nejvíce<br />
rozšiřován, aby se zásady staly doprovodným textem obou mezinárodních dohod o<br />
lidských právech a byly šířeny společně s nimi.<br />
Odvolává se na poznámku Generálního sekretáře, doplněk obsahující text zásad a úvod<br />
k tomuto textu.<br />
1. Přijímá Zásady ochrany osob trpících duševní poruchou a zlepšování péče o duševně<br />
nemocné ve zněni, které je doplněním této rezoluce.<br />
2. Požaduje, aby Generální sekretář zařadil text Zásad společně s úvodem do příštího<br />
vydání publikace nazvané "Lidská práva: Soubor mezinárodních dokumentů".<br />
3. Požaduje, aby Generální sekretář umožnil, co nejširší publikaci textu Zásad a zajistil,<br />
aby jejich text včetně úvodu byl publikován jako doprovodný dokument mezinárodních<br />
dohod o lidských právech.<br />
DOPLNĚK<br />
Zásady ochrany osob trpících duševní poruchou a zlepšování péče o duševní zdraví<br />
Uplatnění<br />
Tyto Zásady musí být uplatňovány bez ohledu na postižení, rasu, barvu, pohlaví, jazyk,<br />
náboženství, politické či jiné názory, národnostní, etnický čí sociální původ, první nebo<br />
sociální status, věk nebo majetkové poměry.<br />
Definice<br />
V těchto Zásadách:<br />
(a) "Zástupce" znamená právní nebo jiný kvalifikovaný reprezentant.<br />
(b) Nezávislá autorita" znamená oprávněná a nezávislá autorita definovaná místními<br />
zákony.
(c) "Péče o duševní zdraví" obsahuje analýzu a diagnózu duševního stavu osoby, léčení,<br />
ošetřování a rehabilitaci duševně nemocného nebo osoby, u niž je duševní nemoc<br />
předpokládána.<br />
(d) "Zařízení péče o duševní zdraví" znamená každé zařízení nebo oddělení každého<br />
zařízení, jehož primárním účelem je poskytovat péči o duševní zdraví.<br />
(e) "Pracovník péče o duševní zdraví" znamená lékař, klinický psycholog, sestra,<br />
sociální pracovník nebo jiná náležitě vycvičená a vzdělaná osoba se specifickými<br />
dovednostmi vztahujícími se k péči o duševní zdraví.<br />
(f) "Pacientem" je míněna každá osoba konzumující péči o duševní zdraví, do této<br />
skupiny jsou zahrnuty všechny osoby přijaté do zařízení péče o duševní zdraví.<br />
(g) "Osobní zástupce" je osoba zákonem pověřená hájit určité zájmy pacienta nebo ho<br />
zastupovat při výkonu některých jeho práv, patří sem rodič nebo opatrovník nezletilého,<br />
pokud jej místní zákon nedefinuje jinak.<br />
(h) "Dohledem" je míněna instituce založená v souladu se zásadou 17 za účelem<br />
dohledu na nedobrovolné přijetí a držení pacienta v zařízení péče o duševní zdraví.<br />
Obecné ustanovení<br />
Výkon práv stanovených dále následujícími Zásadami může být omezen pouze<br />
způsobem určeným zákonem a to v případě, že je nutné chránit zdraví či bezpečnost<br />
příslušné osoby nebo jiných osob čí chránit veřejnou bezpečnost, pořádek, zdraví,<br />
mravy nebo základní práva a svobody ostatních.<br />
Zásada 1<br />
Základní svobody a práva<br />
1. Každý má právo ne nejlepší dostupnou péči o duševní zdraví. Tato péče je součástí<br />
systému zdravotní a sociální péče. Osoby trpící duševní poruchou či osoby za trpící<br />
duševní poruchou považované musí být léčeny s lidskostí a ohledem na lidskou<br />
důstojnost.
2. Osoby trpící duševní poruchou či osoby za trpící duševní poruchou považované<br />
mají právo na ochranu před ekonomickým, sexuálním či jiným vykořisťováním,<br />
fyzickým či jiným zneužíváním a ponižující léčbou.<br />
3. Nikdo nesmí být diskriminován na základě duševní poruchy. "Diskriminací" se<br />
rozumí každé rozlišování, vylučování nebo upřednostňování, které má za následek<br />
anulování nebo narušení rovného využívání práv. Zvláštní opatření sloužící výhradně k<br />
zajištění práv osob s duševní poruchou nemohou být považována za diskriminační.<br />
Diskriminace nezahrnuje rozlišování, vylučování čí upřednostňování, které je uplatněno<br />
v souladu s těmito Zásadami a je nutné k ochraně práv íidí trpících duševní poruchou<br />
nebo jiných osob.<br />
4. Každý člověk trpící duševní poruchou má právo využívat všechna občanská,<br />
politická, ekonomická, sociální a kulturní práva uznaná Všeobecnou deklarací lidských<br />
práv. Mezinárodní úmluvou o ekonomických, sociálních a kulturních právech.<br />
Mezinárodní úmluvou o občanských a politických právech a dalšími relevantními<br />
dokumenty jako jsou Deklarace práv zdravotně postižených a Zásady ochrany<br />
uvězněných.<br />
5. Každé rozhodnutí, které omezuje něčí právní způsobilost z důvodu duševní poruchy<br />
nebo které v souvislosti s takovým omezením způsobilosti určuje osobního zástupce<br />
může být učiněno pouze na základě spravedlivého líčení nezávislého a nestranného<br />
tribunálu vymezeného místním právem. Osoba, jejíž způsobilost je předmětem sporu,<br />
musí mít právo nechat se zastupovat právním zástupcem. Pokud si osoba, jejíž<br />
způsobilost je předmětem sporu, sama takové zastupování nezajistí, musí jí být<br />
poskytnuto bezplatně v potřebném rozsahu. Právní zástupce nemůže v témže řízení<br />
zastupovat zařízení péče o duševní zdraví čí zaměstnance takového zařízení, nemůže též<br />
zastupovat rodinného příslušníka osoby, jejíž způsobilost je předmětem sporu, aniž by<br />
se soud nepřesvědčil, že nedochází ke konfliktu zájmů. Rozhodnutí týkající se omezení<br />
právní způsobilosti a určení osobního zástupce musí být pravidelně revidována v<br />
přiměřených intervalech stanovených místním právem. Osoba, jejíž právní způsobilost<br />
je předmětem sporu, její osobní zástupce (pokud existuje) a další zainteresované osoby<br />
mají právo odvolat se k vyššímu soudu proti každému takovému rozhodnutí.
6. Pokud soud či jiný oprávněný tribunál shledá, že osoba trpící duševní poruchou není<br />
schopná zvládat své záležitosti, musí být učiněna taková opatření, která s ohledem na<br />
stav příslušné osoby zajistí ochranu jejích zájmů.<br />
Zásada 2<br />
Ochrana menšin<br />
Zvláštní pozornost je třeba věnovat souvislostem těchto Zásad a místních zákonů na<br />
ochranu menšin a jejich práv. Citlivé jsou zejména situace, kdy je nutné jmenovat<br />
osobním zástupcem někoho jiného než rodinného příslušníka.<br />
Zásada 3<br />
Život v komunitě<br />
Každý člověk s duševní poruchou má právo žít a pracovat v komunitě, nakolik je to<br />
možné.<br />
Zásada 4<br />
Stanovení duševní poruchy<br />
1. Rozhodnutí, že osoba trpí duševní poruchou musí být v souladu s mezinárodně<br />
uznávanými lékařskými standardy.<br />
2. Duševní porucha nesmí být stanovena na základě politického, ekonomického či<br />
sociálního statusu nebo příslušnosti ke kulturní, rasové či náboženské skupině nebo z<br />
jakéhokoliv jiného důvodu, který nesouvisí přímo se zdravotním stavem.<br />
3. Konflikt v rodině či zaměstnání či nekonformita k morálním, sociálním, kulturním<br />
politickým či náboženským hodnotám převažujícím v okolní společnosti nemohou být<br />
rozhodujícím faktorem při stanovení diagnosy duševní poruchy.
4. V minulosti prodělaná psychiatrická léčba či hospitalizace nepotvrzuje sama o sobě,<br />
že se jedná o duševní poruchu.<br />
5. Žádná osoba či instituce nepřiřkne nikomu psychiatrickou diagnózu či ho jinak<br />
neoznačí za osobu s duševní poruchou z jiných důvodů než přísně souvisejících s<br />
duševním zdravím.<br />
Zásada 5<br />
Lékařské vyšetření<br />
Nikdo nesmí být nucen podrobit se lékařskému vyšetření, jehož účelem je určit, zda<br />
osoba trpí duševní poruchou či nikoliv, jiným způsobem, než jaký je určen místním<br />
právem.<br />
Zásada 6<br />
Důvěrnost<br />
Všechny osoby, jichž se tyto Zásady dotýkají, mají právo na to, aby se s informacemi,<br />
které se jich týkají, zacházelo jako s důvěrnými.<br />
Zásada 7<br />
Role komunity kultury<br />
1. Každý pacient má právo na léčbu a péči v komunitě, v níž žije, pokud je to možné.<br />
2. Pokud se léčba odehrává v zařízení péče o duševní zdraví, má pacient právo léčit se<br />
blízko svého domova, rodiny a přátel, pokud je to možné. Má také právo na co<br />
nejčasnější návrat do komunity.<br />
3. Každý pacient má právo na léčbu, která je v souladu s jeho kulturním zázemím.
Zásada 8<br />
Standardy péče<br />
1. Každý pacient má právo na takovou zdravotní a sociální péči, která odpovídá jeho<br />
zdravotním potřebám. Je oprávněn dostávat takovou standardní léčbu a péči jako ostatní<br />
nemocné osoby.<br />
2. Každý pacient musí být chráněn před poškozením, včetně neodůvodněné medikace,<br />
zneužití jinými pacienty, personálem nebo jinými osobami, či jiných událostí, které by<br />
měly za následek duševní či tělesné obtíže.<br />
Zásada 9<br />
Léčba<br />
1. Každý pacient má právo na léčbu v co nejméně omezujícím prostředí a<br />
způsobem, který je co nejméně omezující a obtěžující a který je v souladu s<br />
pacientovými zdravotními potřebami a s potřebou chránit fyzickou bezpečnost ostatních<br />
osob.<br />
2. Léčba a péče je každému pacientovi poskytována na základě individuálně<br />
stanoveného plánu, který je s pacientem diskutován, pravidelně kontrolován a v případě<br />
potřeby upravován. Léčba a péče je poskytována kvalifikovaným profesionálním<br />
personálem.<br />
3. Péče o duševní zdraví musí být vždy poskytována v souladu s vhodnými<br />
etickými standardy pro pracovníky v oblasti péče o duševní zdraví včetně mezinárodně<br />
platných standardů jako jsou Zásady lékařské etiky, které jsou platné pro zdravotnický<br />
personál, zejména lékaře. Je nutno dodržovat Zásady ochrany vězňů a zadržovaných<br />
osob před mučením a jiným krutým, nelidským či ponižujícím léčením či trestáním<br />
přijaté Generálním shromážděním OSN. Znalostí a dovedností v oblastí duševního<br />
zdraví nesmí být nikdy zneužíváno.<br />
4. Léčba každého pacienta musí směřovat k ochraně a posílení jeho osobní<br />
nezávislosti.
Zásada 10<br />
Medikace<br />
1. Medikace musí sledovat výhradně zdravotní potřeby pacienta. Může být pacientovi<br />
podávána pouze z léčebných nebo diagnostických důvodů, nesmí být používána jako<br />
trest nebo k usnadnění práce ostatním osobám. S ohledem k ustanovení paragrafu 15<br />
dále uvedeného článku 11 může lékař předepisovat pouze léky se známými a<br />
vyzkoušenými účinky.<br />
2. Léky může předepisovat pouze odborník v oblasti péče o duševní zdraví (lékař),<br />
který je k tomu oprávněn a každé podání léků musí být zaznamenáno v pacientově<br />
dokumentaci.<br />
Zásada 11<br />
Souhlas s léčbou<br />
1. Nikomu nelze podávat léčbu bez jeho informovaného souhlasu, výjimky jsou<br />
uvedeny v článcích 6, 7, 8, 13 a 15 této zásady.<br />
2. Informovaný souhlas je dobrovolný souhlas, získaný bez výhrůžek či nevhodného<br />
lákání. Pacient jej dává poté, co obdrží přiměřené a pochopitelné informace takovou<br />
formou a v takovém jazyce, které jsou pro něj srozumitelné:<br />
a) Diagnostické zhodnocení.<br />
b) Účel, způsob, pravděpodobné trvání a předpokládaný efekt navrhované léčby.<br />
c) Alternativní možnosti léčby včetně těch méně zatěžujících.<br />
d) Možné bolesti nebo nepříjemné pocity, rizika a možné vedlejší nežádoucí účinky<br />
navrhované léčby.<br />
3. Pacient může k poskytnutí informovaného souhlasu vyžadovat přítomnost osoby či<br />
osob dle svého výběru.
4. Pacient má právo odmítnout nebo pozastavit léčbu mimo výjimek stanovených<br />
články 6, 7, 8, 13 a 15 této zásady. Pacientovi musí být vysvětleny důsledky odmítnutí<br />
nebo zastavení léčby.<br />
5. Pacient nikdy nesmí být žádán nebo přemlouván, aby se vzdal práva na<br />
informovaný souhlas. Pokud se zdá, že to pacient chce učinit, musí mu být vysvětleno,<br />
že bez jeho informovaného souhlasu není možno léčbu poskytnout.<br />
6. Mimo výjimky popsané v článcích 7, 8, 12, 13, 14 a 15 této zásady je možné<br />
poskytnout pacientovi léčbu podle stanoveného léčebného plánu bez jeho<br />
informovaného souhlasu, pokud jsou splněny následující podmínky.<br />
a) Pacient je v té době nedobrovolně hospitalizován.<br />
b) Nezávislá autorita seznámená se všemi potřebnými informacemi včetně informací<br />
specifikovaných v článku 2 této zásady je přesvědčena, že v příslušném čase není<br />
pacient schopen dát, či odmítnout informovaný souhlas k navrhovanému léčebnému<br />
plánu, nebo, pokud tak stanoví místní právo, že pacient bezdůvodně odmítá léčbu, která<br />
je třeba pro jeho vlastní bezpečnost či bezpečnost jiných osob.<br />
c) Nezávislá autorita je přesvědčena, že navrhovaný léčebný ptán léčby je v nejlepším<br />
souladu s pacientovými zdravotními potřebami.<br />
7. Výše uvedený článek 6 se netýká pacientů s osobním zástupcem, kterého zákon<br />
opravňuje vydávat informovaný souhlas za pacienta. Mimo výjimky popsané v článcích<br />
12, 13, 14 a 15 této zásady nemůže být těmto pacientů podávána léčba bez<br />
informovaného souhlasu osobního zástupce, který souhlas vydal po seznámení se s<br />
informacemi stanovenými v článku 2 této zásady.<br />
8. Kromě výjimek stanovených články 12, 13, 14 a 15 této zásady může být léčen<br />
pacient bez svého informovaného souhlasu, pokud kvalifikovaný a oprávněný psychiatr<br />
rozhodne, že je to nezbytné k zabránění okamžitého nebo bezprostředné hrozícího<br />
poškození pacienta nebo jiných osob. Taková léčba musí být přísně omezena na dobu<br />
nezbytně nutnou k splnění tohoto účelu.<br />
9. l když je nařízena léčba bez pacienta informovaného souhlasu, stejně musí být<br />
vynaloženo veškeré úsilí, aby byl pacient informován o podstatě léčby a možných<br />
alternativách a aby se co nejvíce podílel na vytváření léčebného plánu.
10. Jakákoliv léčba musí být neprodleně zaznamenána v pacientových záznamech, ať již<br />
jde o nedobrovolnou nebo dobrovolnou léčbu.<br />
11. Fyzické omezení nebo nedobrovolná izolace pacienta mohou být použity pouze jako<br />
součást oficiálně schváleného postupu v zařízeni péče o duševní zdraví a to výhradně v<br />
případech, kdy je to jediný dostupný prostředek k zabránění okamžitého nebo<br />
bezprostředně hrozícího poškození pacienta nebo jiných osob. Musí být přísně omezeno<br />
na dobu nezbytně nutnou k splnění tohoto účelu. Všechny případy fyzického omezení<br />
nebo nedobrovolné izolace, jejich důvody, forma a trvání musí být zaznamenány v<br />
pacientových zdravotních záznamech. Pacient, který je fyzicky omezen nebo izolován,<br />
musí být umístěn v lidských podmínkách a musí o něj pečovat a důkladné a pravidelně<br />
na něj dohlížet kvalifikovaný personál. Osobní zástupce, pokud pacient nějakého má,<br />
musí být bezprostředně uvědomen, že pacient byl fyzicky omezen či nedobrovolně<br />
izolován.<br />
12. Sterilizace nesmí být prováděna jako léčba duševní poruchy.<br />
13. Větší chirurgické zákroky mohou být duševně nemocným osobám provedeny pouze<br />
v případech, které vymezuje místní právo, a to tehdy, když jde o nejlepší řešení<br />
pacientových zdravotních potřeb a když pacient poskytl informovaný souhlas a nebo,<br />
když pacient není schopen poskytnout informovaný souhlas, když je procedura<br />
schválena po nezávislém posouzení.<br />
14. Psychochirurgicky a dalšími radikálními a nevratnými metodami nesmějí být léčeni<br />
pacienti nedobrovolně hospitalizovaní v zařízení péče o duševní zdraví. Pokud to místní<br />
právo vůbec povoluje, mohou být tyto metody použity pouze v případě, že pacient<br />
poskytl informovaný souhlas nezávislý orgán se ujistil, že jde o skutečný informovaný<br />
souhlas a že léčebný postup nejlépe odpovídá pacientovým zdravotním potřebám.<br />
15. Klinické pokusy a experimentální léčba nesmí být nikdy prováděny bez pacientova<br />
informovaného souhlasu. Výjimečně může být zařazen do klinického pokusu nebo<br />
může dostávat experimentální léčbu pacient, který není schopen informovaného<br />
souhlasu, pokud s tím souhlasí kompetentní nezávislý orgán zřízený specificky k účelu<br />
dohlížet na klinický pokus či experimentální léčbu.
16. V případech uvedených v článcích 6, 7, 8, 13, 14 a 15 této zásady má pacient, jeho<br />
osobní zástupce či jiná zainteresovaná osoba právo odvolat se k soudní nebo jiné<br />
nezávislá autoritě, která oprávněnost léčby přezkoumá.<br />
Zásada 12<br />
Seznámení s právy<br />
1. V zařízení péče o duševní zdraví musí být pacient co nejdříve po přijetí informován<br />
způsobem a jazykem, kterému rozumí o všech svých právech stanovených těmito<br />
zásadami a místním právem. Informace musí obsahovat vysvětlení těchto práv a<br />
způsobů, jak jich využít.<br />
2. Pokud nastane taková situace, že pacient není schopen těmto informacím rozumět,<br />
musí být informace o jeho právech sdělena jeho osobnímu zástupci, pokud je určen a<br />
pokud je dosažitelný, a také osobě nebo osobám, které jsou schopné a chtějí hájit zájmy<br />
pacienta.<br />
3. Pokud je toho pacient schopen, má právo určit osobu, která bude informována<br />
místo něj a která také bude hájit jeho zájmy proti vedení zařízení.<br />
Zásada 13<br />
Práva a podmínky v zařízeních péče o duševní zdraví<br />
1. Každý pacient hospitalizovaný v zařízení péče o duševní zdraví má právo, aby bylo<br />
respektovány zejména:<br />
a) Jeho obecná občanská práva.<br />
b) Soukromí.<br />
c) Svoboda komunikace, čímž se rozumí možnost volně komunikovat s dalšími<br />
osobami v zařízení; svoboda odesílat a přijímat necenzurované soukromé zprávy;<br />
svoboda přijímat v soukromí návštěvy svého poradce či osobního zástupce a všechny<br />
ostatní návštěvy v přiměřeném čase; svobodný přístup k poštovním a telefonním<br />
službám, k novinám rozhlasu a televizi.
d) Svoboda vyznání a viry<br />
2. Prostředí a podmínky v zařízení péče o duševní zdraví mají co možná podobné těm,<br />
v nichž žijí zdraví lidé téhož věku, a mají zahrnovat zejména:<br />
a) Vybavení pro rekreaci a zábavu.<br />
b) Vybavení pro vzdělávání.<br />
c) Možnost zakoupit či získat předměty denní potřeby, prostředky k rekreaci a<br />
komunikaci.<br />
d) Zařízení a možnost ho využívat, které umožní pacientovi pracovní zařazení<br />
přiměřené jeho sociálnímu a kulturnímu zázemí, zařízení pro vhodnou pracovní<br />
rehabilitaci, které by podporovalo reintegraci do společnosti. Tyto prostředky by měly<br />
zahrnovat pracovní poradenství, pracovní trénink a umísťovací službu schopnou<br />
ochránit pacientovo pracovní místo v komunitě nebo mu sehnat jiné.<br />
3. Za žádných okolností nesmí být pacient přinucen pracovat. V rámci možností<br />
daných potřebami pacienta a podmínkami zařízení by měli mít možnost vybrat si práci,<br />
kterou chce vykonávat.<br />
4. Práce pacientů zařízení péče o duševní zdraví nesmí být vykořisťována. Každá<br />
pacient má právo na takovou odměnu za svou práci, jakou by za stejnou práci podle<br />
místního práva a zvyků dostal kdokoliv jiný. Každý pacient má za všech okolností<br />
právo na spravedlivý podíl na zisku, který zařízení péče o duševní zdraví za jeho práci<br />
získalo.<br />
Zásada 14<br />
Prostředky pro zařízení péče o duševní zdraví<br />
1. Zařízení péče o duševní zdraví má právo na stejnou úroveň prostředků jako jiná<br />
zdravotnická zařízení, zejména pak na:
a) Kvalifikovaný zdravotnický a další potřebný personál v dostatečném počtu a s<br />
prostorem umožňujícím poskytnout všem pacientům soukromí a programy vhodné<br />
aktivní léčby.<br />
b) Diagnostické a léčebné vybavení. ^s<br />
c) Vhodnou profesionální péči.<br />
d) Odpovídající, pravidelnou a všestrannou léčbu, včetně dodávek léků.<br />
2. Každé zařízení péče o duševní zdraví musí podléhat s dostatečnou častostí dohledu<br />
odpovědné autority, který zajistí, že podmínky, léčba a péče o pacienty vyhovují těmto<br />
zásadám.<br />
Zásada 15<br />
Zásady přijetí k hospitalizaci<br />
1 Potřebuje-li osoba léčbu v zařízení péče pro duševní zdraví, musí být učiněno vše,<br />
aby se předešlo nedobrovolné hospitalizaci.<br />
2. Přístup do zařízení péče o duševní zdraví musí být zajištěn stejným způsobem jako<br />
do jakéhokoliv jiného léčebného zařízení.<br />
3. Každý pacient, který není hospitalizován nedobrovolně, má právo kdykoliv opustit<br />
zařízení péče o duševní zdraví, ledaže jsou naplněny podmínky stanovené v následující<br />
zásadě 16 pro jeho zadrženi jako nedobrovolného pacienta. O tomto svém právu musí<br />
být informován.<br />
Zásada 16<br />
Nedobrovolné přijetí<br />
1. Osoba (a) může být přijata nedobrovolně k hospitalizaci do zařízení péče o duševní<br />
zdraví nebo (b) může být nedobrovolně zadržena v zařízení péče o duševní zdraví, kam<br />
byla předtím přijata jako dobrovolný pacient, tehdy a pouze tehdy, když o tom rozhodne
zákonem oprávněný lékař - psychiatr v souladu s výše uvedenou zásadou 4 a tento lékař<br />
usoudí:<br />
a) Že v důsledku duševní poruchy s vážnou pravděpodobností hrozí okamžité či<br />
bezprostřední nebezpečí poškození pacienta nebo jiných osob nebo<br />
b) Že u vážně duševně nemocné osoby, jejíž úsudek je narušen, by neuskutečnění<br />
hospitalizace vedlo k závažnému poškození jejího zdravotního stavu nebo by<br />
znemožnilo potřebnou léčbu, kterou je možno provádět pouze u hospitalizovaných<br />
pacientů- Je třeba dodržet zásadu nejméně omezující možnosti.<br />
V případech zmíněných v pododstavci (b) musí být co nejdříve konzultován druhý<br />
nezávislý lékař - psychiatr. Pokud tento odborník nedá souhlas, nesmí se nedobrovolné<br />
přijetí či zadrženi pacient v zařízení péče o duševní zdraví uskutečnit.<br />
2. Místní právo musí stanovit délku krátkého prvního období, na něž může být osoba<br />
nedobrovolně přijata či zadržena k pozorování čí předběžné léčbě, přičemž rozhodnutí o<br />
nedobrovolném přijetí či zadržení je ponecháno dozorčímu orgánu. Důvody přijetí musí<br />
být neprodleně sděleny pacientovi. Skutečnost, že osoba byla nedobrovolně<br />
hospitalizována a důvody tohoto rozhodnutí musí být také okamžitě a podrobně sděleny<br />
dozorčímu orgánu, pacientovu osobnímu zástupci, pokud existuje, a také, pokud proti<br />
tomu pacient nemá námitky, jeho rodině.<br />
3. Zařízení péče o duševní zdraví může přijímat nedobrovolně hospitalizované pacienty<br />
pouze v případě, zeje k tomu určeno odpovědným orgánem stanoveným místním<br />
právem.<br />
Zásada 17<br />
Dozorčí orgán<br />
1. Dozorčí orgán musí být soudní či jiný nezávislý a nestranný orgán ustanovený<br />
místním právem a pracující podle pravidel stanovených místním právem. Tento orgán
musí při svém rozhodování využívat pohled jednoho či několika kvalifikovaných a<br />
nezávislých lékařů -psychiatrů a brát v úvahu jejich doporučení.<br />
2. Prvotní posouzení dozorčím orgánem, jak požaduje odstavec 2 výše uvedené<br />
zásady 16, týkající se rozhodnutí, že pacient má být nedobrovolně přijat či zadržen, se<br />
musí uskutečnit v co nejkratší době od tohoto rozhodnutí a musí proběhnout podle<br />
jednoduchých a rychlých pravidel stanovených místním právem.<br />
3. Dozorčí orgán musí pravidelně kontrolovat případy nedobrovolně<br />
hospitalizovaných pacientů v rozumných intervalech definovaných místním právem.<br />
4. Nedobrovolný pacient se může obracet na dozorčí orgán se žádostí o propuštění či<br />
status dobrovolného pacienta v rozumných intervalech stanovených místním právem.<br />
5. Při každém posouzení musí dozorčí orgán zvážit, zda jsou naplněna kritéria pro<br />
nedobrovolnou hospitalizaci stanovená v odstavci jedna výše uvedené zásady 16. Pokud<br />
nejsou, musí být status nedobrovolného pacienta zrušen.<br />
6. Kdykoliv lékař - psychiatr zodpovědný za pacienta shledá, že důvody k jeho<br />
dalšímu zadržení jako nedobrovolného pacienta již nejsou oprávněné, musí nařídit jeho<br />
propuštění.<br />
7. Pacient, jeho osobní zástupce nebo jiná zainteresovaná osoba mají právo odvolat se<br />
k vyššímu soudu proti rozhodnutí, že pacient je nedobrovolně přijat či zadržen v<br />
zařízení péče o duševní zdraví.<br />
Zásada 18<br />
Procedurální pojistky<br />
Pacient je oprávněn vybrat si a určit poradce, který ho bude zastupovat včetně<br />
zastupování při podávání stížnosti a odvolání. Pokud si pacient takovou službu nemůže<br />
dovolit, musí mu být poskytnuta bezplatné, případně uhradí jen takovou část nákladů,<br />
kterou si může dovolit.<br />
Pacient je také oprávněn, pokud je to třeba, mít tlumočníka. Pokud si pacient takovou<br />
službu nemůže dovolit, musí mu být poskytnuta bezplatně, případné uhradí jen takovou<br />
část nákladů, kterou si může dovolit.
Pacient a jeho právní zástupce mají právo při kterémkoliv řízení požadovat či<br />
předkládat nezávislou zprávu o pacientově duševním zdraví či další zprávy ústní i<br />
písemné či další relevantní a přípustné důkazy.<br />
Kopie pacientova zdravotního záznamu, zpráv a dokumentů, které jsou v řízení<br />
předkládány, musí být poskytnuty pacientovi a jeho právnímu zástupci, s výjimkou<br />
zvláštních případů, kdy je rozhodnuto, že by určitá informace mohla vážně poškodit<br />
pacientovo zdraví nebo ohrozit bezpečí jiných osob. Místní právo může stanovit, že<br />
dokumenty nemusí být předávány pacientovi, ale jeho osobnímu zástupci nebo<br />
právnímu zástupci. Když je část dokumentu před pacientem zatajena, musí být pacient<br />
či jeho právní zástupce, pokud existuje, informován o tomto zatajení a jeho důvodech a<br />
musí s tím být seznámen orgán soudního dohledu.<br />
Pacient, jeho osobní zástupce a jeho právní zástupce mají právo osobně se účastnit<br />
každého jednání.<br />
Pokud pacient, jeho osobní zástupce či právní zástupce požadují, aby se jednání<br />
účastnila určitá osoba, musí být tato osoba k jednání připuštěna, pokud není rozhodnuto,<br />
že by přítomnost této osoby mohla závažně poškodit pacientovo zdraví nebo ohrozit<br />
bezpečnost dalších osob. Každé rozhodnutí o tom, zda jednání či jeho část bude veřejné<br />
či neveřejné a zda může být veřejně komentováno, musí být založeno plně na přání<br />
pacienta, a tak, aby bylo chráněno soukromí pacienta a dalších osob, aby se předešlo<br />
závažnému poškození pacientova zdraví a aby nebylo ohroženo bezpečí dalších osob.<br />
Rozhodnutí vzešlé z jednání a jeho zdůvodnění musí být písemné. Kopie musí být<br />
předána pacientovi, jeho osobnímu zástupci a právnímu zástupci. Při rozhodování, zda<br />
toto rozhodnutí či jeho část mají být veřejně publikovány je třeba se řídit přáním<br />
pacienta, tak, aby bylo chráněno soukromí pacienta a dalších osob, aby se předešlo<br />
závažnému poškození pacientova zdraví a aby nebylo ohroženo bezpečí dalších osob.<br />
Zásada 19<br />
Přístup k informacím
Pacient (což v této zásadě znamená i bývalý pacient) musí být oprávněn k přístupu k<br />
informacím, jež jsou obsaženy v jeho osobních a zdravotních záznamech pořízených v<br />
zařízení péče o duševní zdraví. Toto právo může podléhat omezením, která mají<br />
zabránit vážnému poškozeni pacientova zdraví nebo ohrožení bezpečnosti jiných osob.<br />
Místní právo může stanovit, že tyto informace nemusí být pacientovi poskytnuty, musí<br />
však být poskytnuty jeho osobnímu zástupci nebo právnímu zástupci. Když jsou nějaké<br />
informace před pacientem zatajeny, musí být pacient či jeho právní zástupce, pokud<br />
existuje, informován o tomto zatajení a jeho důvodech a musí s tím být seznámen orgán<br />
soudního dohledu. Všechny písemné poznámky pacienta, jeho osobního zástupce nebo<br />
právního zástupce musí být, pokud o to požádají, zaprotokolovány.<br />
Zásada 20<br />
Pachatelé trestných činů<br />
1. Tato zásada se vztahuje na osoby odsouzené za trestný čin a vykonávající trest<br />
ve vězení a na osoby ve vyšetřovací vazbě, u nichž byla zjištěna duševní porucha nebo<br />
je na takovou poruchu podezření.<br />
2. Všechny tyto osoby musí dostávat nejlepší možnou péči o duševní zdraví, jak<br />
stanoví dříve uvedená zásada 1. Všechny z uvedených zásad se na tyto osoby vztahují v<br />
co nevětším rozsahu a pouze s takovými obměnami či výjimkami, které jsou vzhledem<br />
k okolnostem nezbytné. Žádná z obměn či výjimek nesmí omezovat práva osoby<br />
vymezená zákony uvedenými v článku 5 zásady 1.<br />
3. Místní právo může dát oprávnění soudu nebo jinému kompetentnímu orgánu<br />
jednajícímu na základě kompetentního a nezávislého lékařského doporučení nařídit<br />
přijetí takové osoby do zařízeni péče o duševně nemocné.<br />
4. Léčba těchto osob, u nichž byla shledána duševní porucha, musí za všech okolností<br />
odpovídat výše uvedené zásadě 11.<br />
Zásada 21<br />
Stížnosti
Každý pacient a bývalý pacient má právo stěžovat si způsobem upraveným místním<br />
právem.<br />
Zásada 22<br />
Sledování a prostředky provádění<br />
Státy mají povinnost zajistit, aby byly uváděny v činnost mechanismy, které zajistí<br />
soulad s těmito zásadami, mechanismy pro kontroly zařízení péče o duševní zdraví, pro<br />
podávání vyšetřování a řešení stížností, pro instituce provádějící disciplinární či soudní<br />
řízení u případů profesionálního pochybení nebo porušení práv pacientů.<br />
Zásada 23<br />
Provádění<br />
1. Státy mají uvádět tyto Zásady do praxe prostřednictvím vhodné legislativy, soudní<br />
administrativy, vzdělávání a dalších prostředků a tento proces v pravidelných<br />
intervalech kontrolovat.<br />
2. Státy zajistí vhodnými a aktivními prostředky, aby tyto Zásady byly široce známé.<br />
Zásada 24<br />
Vztah zásad k zařízením péče o duševní zdraví<br />
Tyto zásady se vztahují na všechny osoby přijaté do zařízení péče o duševně nemocné.<br />
Zásada 25<br />
Ochrana existujících práv
Nelze rušit či omezit žádná existující práva pacientů včetně práv uznaných<br />
mezinárodním či místním právem na základě toho, že tyto Zákony takové právo<br />
nevymezují nebo jej vymezují v menším rozsahu.
Příloha č. 2<br />
Seznam psychiatrických oddělení a zařízení v roce 2010 v ČR<br />
Název zdravotnického zařízení<br />
Nemocnice Milosrdných sester<br />
sv. Karla Boromejského<br />
Hl. m. Praha Praha 1 dětská a dorostová psychiatrie - AT - návykové nemoci<br />
VFN Psychiatrická klinika Hl. m. Praha Praha 2 psychiatrie<br />
VFN Oddělení pro léčbu závislostí Hl. m. Praha Praha 2 AT - návykové nemoci<br />
Fakultní Thomayerova nemocnice spol. Hl. m. Praha Praha 4 dětská a dorostová<br />
psychiatrie<br />
Fakultní nemocnice v Motole Hl. m. Praha Praha 5 dětská a dorostová psychiatrie<br />
Ústřední vojenská nemocnice Praha Hl. m. Praha Praha 6 psychiatrie<br />
Psychiatrické centrum Praha Hl. m. Praha Praha 8 psychiatrie<br />
Nemocnice České Budějovice, a.s. Jihočeský České Budějovice psychiatrie<br />
Nemocnice Tábor, a.s. Jihočeský Tábor psychiatrie<br />
FN Plzeň - Lochotín Plzeňský Plzeň - město psychiatrie<br />
Klatovská nemocnice, a.s. Plzeňský Klatovy psychiatrie<br />
NEMOS PLUS s.r.o. Karlovarský Karlovy Vary psychiatrie<br />
Městská nemocnice v Litoměřicích Ústecký Litoměřice psychiatrie<br />
KZ, a.s. - Nemocnice Most, o.z. Ústecký Most psychiatrie<br />
Fakultní nemocnice Hradec Králové Královéhradecký Hradec Králové psychiatrie<br />
Oblastní nemocnice Náchod a.s. Královéhradecký Náchod psychiatrie<br />
Oblastní nemocnice Jičín a.s. Královéhradecký Jičín psychiatrie<br />
Pardubická krajská nemocnice, a.s. Pardubický Pardubice psychiatrie<br />
Svitavská nemocnice, a.s. Pardubický Svitavy psychiatrie<br />
Nemocnice Znojmo, p.o. Jihomoravský Znojmo psychiatrie<br />
VS ČR Vazeb. věz. Brno - Nemocnice Jihomoravský Brno - město psychiatrie<br />
Vojenská nemocnice Brno Jihomoravský Brno - město psychiatrie
Fakultní nemocnice Brno Jihomoravský Brno - město psychiatrie, psychiatrie - JIP<br />
Fakultní nemocnice Olomouc Olomoucký Olomouc psychiatrie<br />
Vojenská nemocnice Olomoucký Olomouc<br />
Fakultní nemocnice Ostrava Moravskoslezský Ostrava - město psychiatrie<br />
Nemocnice s poliklinikou Havířov, p.o. Moravskoslezský Karviná psychiatrie<br />
CNS-Centrum Třinec s.r.o. Moravskoslezský Frýdenk-Místek psychiatrie<br />
Psychiatrie AT - návykové nemoci<br />
Seznam psychiatrických léčeben v ČR 2010<br />
Psychiatrická léčebna Bohnice Kraj Okres<br />
181 02 Praha 8, Ústavní 91 PHA Praha 8<br />
Tel.: 284016111, 284016120 Fax: 284016595<br />
Email: podatelna@plbohnice.cz<br />
Psychiatrická léčebna<br />
293 06 Kosmonosy, Lípy 15 STC Mladá Boleslav<br />
Tel.: 326715711 Fax: 326724119<br />
Email: dana.kolarova@plkosmonosy.cz<br />
Sanatorium TOPAS s.r.o., Škvorec<br />
250 83 Škvorec, Masarykovo nám. 13 STC Praha-východ<br />
Tel.: 281980068-70 Fax: 281981095<br />
Email: kancelar@sanatorium-topas.cz<br />
Psychiatrická léčebna Červený Dvůr<br />
381 01 Český Krumlov 1 JHC Český Krumlov<br />
Tel.: 380739131 Fax: 380739131<br />
Email: reditel@cervenydvur.cz<br />
Psychiatrická léčebna<br />
387 42 Lnáře 211 JHC Strakonice
Tel.: 383495101 Fax: 383495089<br />
Email: info@lnare.com<br />
Písecká zdravotní, a.s., PL "U Honzíčka"<br />
397 01 Písek, U Honzíčka JHC Písek<br />
Tel.: 382212925, 382212389 Fax: 382212389<br />
Email: u.honzicka@volny.cz<br />
Psychiatrická léčebna<br />
334 41 Dobřany, Ústavní 2 PLZ Plzeň-jih<br />
Tel.: 377813111 Fax: 377972520<br />
Email: pldobrany@pld.cz<br />
Psychiatrická léčebna<br />
411 85 Horní Beřkovice 1 UST Litoměřice<br />
Tel.: 416808111 Fax: 416873525<br />
Email: plhberkovice@plhberkovice.cz<br />
Psychiatrická léčebna Petrohrad, p.o. Kraj Okres<br />
439 85 Petrohrad 1 UST Louny<br />
Tel.: 415236111 Fax: 415236199<br />
Email: pl.petrohrad@telecom.cz<br />
Léčebna návykových nemocí<br />
503 15 Nechanice, Vaňhalova 224 HRA Hradec Králové<br />
Tel.: 495800951, 495800952 Fax: 495441105<br />
Email: fnhk@fnhk.cz<br />
Psychiatrická léčebna<br />
580 23 Havlíčkův Brod, Rozkošská 2322 VYS Havlíčkův Brod
Tel.: 569478111 Fax: 569421842<br />
Email: jmariskova@plhb.cz<br />
Psychiatrická léčebna<br />
586 24 Jihlava, Brněnská 54 VYS Jihlava<br />
Tel.: 567552111 Fax: 567310008<br />
Email: plj@plj.cz<br />
Psychiatrická léčebna<br />
618 32 Brno, Húskova 2 JHM Brno-město<br />
Tel.: 548123111 Fax: 548216444<br />
Email: sekretariat@plbrno.cz<br />
Psychiatrická léčebna<br />
790 69 Bílá Voda 301 OLO Jeseník<br />
Tel.: 584413208 Fax: 584414160<br />
Email: kontakt@olu.cz; jerabek@olu.cz<br />
Psychiatrická léčebna<br />
785 01 Šternberk, Olomoucká 173/1848 OLO Olomouc<br />
Tel.: 585085111 Fax: 585012879<br />
Email: plstbk@plstbk.cz<br />
Psychiatrická léčebna v Kroměříži<br />
767 40 Kroměříž, Havlíčkova 1265/46 ZLI Kroměříž<br />
Tel.: 573314111 Fax: 573330630<br />
Email: plkm@plkm.cz<br />
Psychiatrická léčebna Kraj Okres<br />
746 01 Opava, Olomoucká 88 MSK Opava
Tel.: 553695111 Fax: 553713443<br />
Email: plopa.hlb@coms.cz<br />
Dětská psychiatrická léčebna<br />
391 61 Opařany 121 JHC Tábor<br />
Tel.: 381287011, 381204211 Fax: 381204210<br />
Email: dploparany@dploparany.cz<br />
Dětská psychiatrická léčebna<br />
440 01 Louny, Čeňka Zemana 431 UST Louny<br />
Tel.: 415655636 Fax: 415655626<br />
Email: dpl.louny@tiscali.cz<br />
Dětská psychiatrická léčebna<br />
595 01 Velká Bíteš, U Stadionu 285 VYS Žďár nad Sázavou<br />
Tel.: 566531431 Fax: 566531434<br />
Email: dplvb@iol.cz
Příloha č.3<br />
Záznamový arch pro polořízený rozhovor<br />
Identifikační otázky<br />
- Pohlaví.<br />
- Věk.<br />
- Rodinný stav.<br />
- Vzdělání<br />
- Jaké máte vzdělání?<br />
- Zkouše/la jste se po zaléčení ještě dále vzdělávat?<br />
- Měl/a jste nějaké problémy v oblasti vzdělání?<br />
- Jak jste tyto problémy řešil/a?<br />
Zdravotní stav<br />
- Jaký je váš současný zdravotní stav?<br />
- Jak často máte běžná virová onemocnění (kašel, rýma, chřipka, aj.)?<br />
- Máte problém s poruchami příjmu potravy?<br />
- Jak řešíte problémy se svým zdravotním stavem?<br />
Respondent a onemocnění<br />
- V kolika letech jste onemocněl/a?<br />
- Jak jste přišel/a na to, že něco s Vámi není v pořádku?<br />
- Jaká byla Vaše reakce na to, když jste se dozvěděl, že máte diagnózu<br />
schizofrenii?<br />
- Změnila Vás nějak tato nemoc?<br />
- Jak Vás změnila?<br />
- Jaké dopady měla nemoc na Váš život?<br />
- Jak probíhalo či probíhá Vaše léčení?
- Jaké jste měl/a příznaky (halucinace, bludy, třes, neklid, úzkost, jiné…)?<br />
- Zažil/a jste nežádoucí účinky léčby?<br />
a) zvýšená chuť k jídlu……. b) hubnutí…….<br />
c) alergie……. d) větší únava…….<br />
e) ospalost……. f) nespavost…….<br />
g) neklid……. h) svalová ztuhlost…….<br />
ch) napětí……. i) slabost…..<br />
j) neobvyklé pohyby……. k) třes…….<br />
l) malátnost ……. m) bolest hlavy…….<br />
n) pocit rozrušení……. o) úzkosti…….<br />
p) světloplachost……. g) jiné…….<br />
r) přibírání na váze…….<br />
- Pokud ano, jak jste tuto situaci řešil/a?<br />
- Zažil/a jste někdy znovuoživení Vašich zdravotních problémů?<br />
- Byl/a jste hospitalizována?<br />
- Kolikrát?<br />
- Můžete mi popsat jak vaše hospitalizace probíhala?<br />
Rodinné zázemí a sociální kontakty<br />
- Bydlíte sám/a?<br />
- Máte nějaké obtíže s bydlením?<br />
- Jak se k Vám chovala rodina, když se dozvěděli, že jste nemocní?<br />
- Měl/a jste někdy pocit vyloučení ze společnosti kvůli této nemoci?<br />
- Měl/a Vaše rodina někdy pocit vyloučení ze společnosti?<br />
- Udržel/a jste si kontakt s přáteli?<br />
- Jaké máte vztahy s ostatními lidmi?<br />
Zaměstnání a koníčky<br />
- Pracoval/a jste před nemocí?
- Zkoušel/a jste po zaléčení pracovat?<br />
- Jak jste tyto problémy řešil/a?<br />
- Baví Vás pracovat?<br />
- Jaké máte koníčky/zájmy?<br />
- Jaké koníčky jste měl/a než jste onemocněl/a?<br />
- Objevili se nějaké obtíže se realizací Vašich koníčků?<br />
Socioekonomická stránka<br />
- Jak se Vám daří vyřizovat záležitosti na úřadech?<br />
- Jaký pobíráte důchod?<br />
- Můžete mi popsat Vaši finanční situaci?<br />
- Setkal(a) jste se s finančními problémy po dg. nemoci?<br />
- Půjčujete si od někoho peníze?