thesis - Theses

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 

Zdravotně sociální fakulta 

Zdravotně sociální problematika klientů se schizofrenií 

v Kraji Vysočina 

bakalářská práce 

Autor práce: Alena Moravcová 

Studijní program: Rehabilitace 

Studijní obor: Rehabilitační – psychosociální péče o postižené děti, dospělé a 

seniory 

Vedoucí práce: Mgr. Lenka Maťhová 

Datum odevzdání práce: 4. května 2012

Abstrakt 

Cílem teoretické části práce je popsat diagnostiku, formy a příznaky, průběh a 

prognózu, léčbu a fáze léčby schizofrenie, zdravotní a sociální služby pro lidi 

s duševním onemocněním schizofrenie. Popsány budou problémy sociální, osobní, 

klinické atd.), se kterými se osoby se schizofrenií potýkají. 

Prvním cílem praktické části práce je zjistit, jaké dopady (rodinné, sociální, 

pracovní, zdravotní a ekonomické) má schizofrenie na život klientů. Druhým cílem 

praktické části práce je zjistit, jak se klienti se schizofrenií vyrovnávají s problémy, 

které toto onemocnění přináší. 

Ke zpracování praktické části bakalářské práce jsem zvolila kvalitativní 

výzkum. Ke sběru dat jsem použila metodu dotazování a techniku polořízeného 

rozhovoru. Rozhovor byl proveden se šesti respondenty. Z toho byli čtyři respondenti 

z Fokusu Vysočina Pelhřimov a dva respondenti z Denního stacionáře Lada Pacov o.s.. 

Vlastní výzkum byl proveden na přelomu března a dubna roku 2011. 

Výzkum ukázal, že pět respondentů není schopno navázat trvalý vztah. Všem 

respondentům v době ataky nemoci vždy pomohla rodina. Vyloučení ze společnosti 

pociťují tři respondenti a osamostatnit se doposud povedlo dvěma respondentům. 

Pomoc s komunikací na úřadech potřebují tři respondenti. Všichni respondenti mají 

změněnou pracovní schopnost. Čtyři nemocní zažili finanční problémy a dva 

respondenti vůbec nerozhodují o svých financích. 

Výsledky této práce budou nabídnuty laické i odborné veřejnosti, Fokusu 

Vysočina Pelhřimov a Dennímu stacionáři Lada Padov o.s.. Mohou posloužit 

k rozšíření povědomí o této nemoci.

Abstract 

The aim of the theoretical part of this thesis is to describe diagnosing, forms and 

symptoms, progress and prognosis, therapy and its parts of schizophrenia; health and 

social services for people suffering from schizophrenia mental disturbance. In the thesis 

I will describe social, clinical, personal and other problems that people with 

schizophrenia have to face. 

The first goal of the practical part of this thesis is to find out what impact 

schizophrenia has on clients family, their social and working life as well as health and 

economical situation. The second goal is to find out how the clients with schizophrenia 

actually deal with problems brought by the illness. 

I have used the qualitative research method for practical part of my bachelors 

thesis. Research data were collected by survey and semi-structured interviews. 

Interviews were carried out with six respondents. Four of them were from Fokus 

Vysočina Pelhřimov and two respondents were from Day Care Centre Lada Pacov o.s.. 

The research itself was carried out in March/April 2011. 

The research showed that five respondents are not able to have a long-term 

relationship. All respondents were supported by their families during the illness attacks. 

Three respondents felt exluded from the society and only two respondents managed to 

become self - dependent so far. Three respondents need help when communicating with 

office authorities. All respondents have a reduced capacity to work. Four of them have 

had financial problems in the past and two of them do not handle their finances at all. 

The outcome of this thesis will be offered to both specialists and general public, 

Fokus Vysočina Pelhřimov and Day Care Centre Lada Pacov o.s.. It can help to raise 

public awareness of this mental illness.

Prohlášení 

Prohlašuji, že svoji bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně pouze 

s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. 

Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím 

se zveřejněním své bakalářské práce, a to – v nezkrácené podobě – v úpravě vzniklé 

vypuštěním vyznačených částí archivovaných fakultou – elektronickou cestou ve 

veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých 

Budějovicích na jejich internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského 

práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž 

elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. 

zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby 

kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s 

databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem 

vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. 

V Českých Budějovicích dne 4.5.2012 ....................................................... 

Alena Moravcová

Poděkování 

Tímto bych ráda poděkovala Mgr. Lence Maťhové za odborné vedení, cenné 

rady a trpělivost při zpracování bakalářské práce. Mé poděkování také patří celému 

vedení i respondentům Fokusu Vysočina Pelhřimov a Dennímu centru Lada, o. s. za 

jejich pomoc při realizaci výzkumu. 

Také děkuji svým rodičům a příteli za velkou podporu v mém studiu.

Obsah 

Úvod ............................................................................................................................ - 9 - 

1. SOUČASNÝ STAV .............................................................................................. - 10 - 

1.1 Schizofrenie .................................................................................................... - 10 - 

1.1.1 Psychopatologické změny ....................................................................... - 11 - 

1.1.2 Vlivy vyvolávající schizofrenii ................................................................ - 11 - 

1.1.3 Příznaky .................................................................................................. - 13 - 

1.1.3.1 Příznaky obecně ................................................................................. - 13 - 

1.1.3.2 Pozitivní a negativní příznaky ............................................................ - 13 - 

1.2 Formy schizofrenie ........................................................................................ - 16 - 

1.2.1 Simplexní schizofrenie ............................................................................. - 16 - 

1.2.2 Paranoidní schizofrenie ........................................................................... - 16 - 

1.2.3 Hebefrenní schizofrenie ........................................................................... - 16 - 

1.2.4 Katatonní schizofrenie ............................................................................. - 17 - 

1.2.5 Reziduální schizofrenie ............................................................................ - 17 - 

1.2.6 Nediferiencovaná schizofrenie ................................................................ - 17 - 

1.2.7 Postschizofrenní deprese ......................................................................... - 18 - 

1.2.8 Jiná schizofrenie ...................................................................................... - 18 - 

1.3 Diagnostika schizofrenie ................................................................................ - 18 - 

1.3.1 Klinická diagnostika ................................................................................ - 18 - 

1.3.2 Operencionalizovaná diagnostika ........................................................... - 19 - 

1.3.3 Diferenciální diagnóza ............................................................................. - 19 - 

1.4 Průběh a prognóza ......................................................................................... - 20 - 

1.5 Léčba ............................................................................................................... - 21 - 

1.5.1 Fáze léčby ................................................................................................. - 22 - 

1.5.2 Rodina a léčba .......................................................................................... - 23 - 

1.5.3 Nežádoucí účinky antipsychotik .............................................................. - 25 - 

1.6 Dopady schizofrenie ....................................................................................... - 28 - 

1.6.1 Osobní dopady schizofrenie ..................................................................... - 28 - 

1.6.2 Rodinné dopady schizofrenie ................................................................... - 29 - 

- 6 -

1.6.3 Sociální dopady schizofrenie ................................................................... - 29 - 

1.6.4 Pracovní dopady schizofrenie .................................................................. - 30 - 

1.6.5 Ekonomické dopady ................................................................................. - 30 - 

1.7 Zdravotnické služby ...................................................................................... - 30 - 

1.8 Sociální služby ................................................................................................ - 31 - 

2. CÍLE A HYPOTÉZY ............................................................................................. - 34 - 

2.1 Cíl práce .......................................................................................................... - 34 - 

2.2 Hypotézy ......................................................................................................... - 34 - 

2.3 Operancializace pojmů .................................................................................. - 35 - 

3. METODIKA .......................................................................................................... - 36 - 

3.1 Metody a techniky sběru dat ......................................................................... - 36 - 

3.2 Charakteristika výzkumného souboru ........................................................ - 36 - 

3.3 Realizace výzkumu ........................................................................................ - 37 - 

3.2.1 Fokus Vysočina Pelhřimov ...................................................................... - 38 - 

3.2.2 Centrum denních služeb Lada o.s. – ....................................................... - 38 - 

4. VÝSLEDKY .......................................................................................................... - 39 - 

4.1 Výsledky rozhovorů respondentů z Fokusu Vysočina Pelhřimov ............. - 39 - 

4.2 Výsledky případových studií respondentů s Občanského sdružení Lada - 56 - 

4.3 Shrnutí výsledků ............................................................................................ - 64 - 

5. DISKUZE .............................................................................................................. - 66 - 

6. ZÁVĚR .................................................................................................................. - 71 - 

7. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ....................................................................... - 72 - 

9. PŘÍLOHY .............................................................................................................. - 76 - 

- 7 -

Seznam použitých zkratek 

Č. 

Tzv. 

Viz. 

- 8 -

Úvod 

Téma Zdravotně sociální problematika klientů se schizofrenií v Kraji Vysočina 

jsem si vybrala, protože v mém blízkém okolí žije člověk s duševním onemocněním 

schizofrenie. Snažím se pochopit jeho problémy a být dotyčnému oporou. Proto jsem 

snažila dozvědět o této nemoci co nejvíce. 

Schizofrenie je závažné psychotické onemocnění s prevalencí 1 – 1,5 % 

v populaci. Tato nemoc se vyskytuje ve všech kulturách a na všech kontinentech. 

Člověk s tímto duševním onemocněním bývá stigmatizován a výrazně se zhoršuje jeho 

kvalita života. Schizofrenie má dopady na všechny oblasti života. Tato nemoc se 

nevyhýbá ani slavným osobnostem jako je John Forbes Nash Jr., který obdržel nobelovu 

cenu. Jeho životní příběh můžeme vidět i ve filmu Čistá duše. Ve filmu jsou dobře 

vidět pozitivní příznaky nemoci a jejich obrovský zásah do života člověka. 


prognózu, léčbu a fáze léčby schizofrenie, zdravotní a sociální služby pro klienty s 

duševním onemocněním. Popsány budou problémy (sociální, osobní, klinické atd.), se 

kterými se osoby se schizofrenií potýkají. 

Prvním cílem praktické části práce je zjistit, jaké dopady (sociální, rodinné, 

pracovní, zdravotní a ekonomické) má schizofrenie na život klientů. 

Druhým cílem praktické části práce je zjistit, jak se klienti se schizofrenií 

vyrovnávají s problémy, které toto onemocnění přináší. 

Vlastní výzkum byl proveden s klienty Fokusu Vysočina Pelhřimov a Denního 

centra Lada Pacov, o.s. na přelomu března a dubna v roce 2011. Bakalářskou práci jsem 

nedokončila v roce 2011 z důvodu přerušení studia. 

Pro účel svého výzkumu používám slovo klient, které označuje člověka 

s duševním onemocněním schizofrenie, který využívá zdravotní nebo sociální služby. 

- 9 -

1. SOUČASNÝ STAV 

1.1 Schizofrenie 

Schizofrenie je závažné psychotické onemocnění, které významně narušuje 

schopnost nemocného srozumitelně se chovat a jednat v souladu s okolnostmi (42). 

Jedním z charakteristických jevů je pocit, že jsou v myšlení, jednání a cítění ovlivněny 

vnějšími kontrolovanými silami (8). Vztah nemocného ke skutečnosti se mění (42). 

Je ovlivněno vnímání, myšlení. City dosahují takové intenzity, že člověk 

s duševním onemocněním schizofrenie špatně nebo vůbec nedokáže odlišit, co je 

skutečné a co ne (26). Takový člověk se odcizuje ostatním lidem. Schizofrenie vede ke 

změnám osobnosti, postihuje pracovní schopnost a snižuje kvalitu života (28). Je to 

vleklé onemocnění se sklonem k chronicitě (42). 

Název schizofrenie v roce 1911 použil prvně v odborné literatuře švýcarský 

psychiatr Eugen Bleuer. Před ním už ji popsal německý psychiatr Emil Kraeplin pod 

názvem „ dementia praecox“, což znamená předčasné zhloupnutí. Pokládal tuto nemoc 

za endogenní, z neznámých příčin vznikající. Kraeplin považoval selhání rozumových 

schopností a s ním spojeného chátrání osobnosti již v mladém věku až do celkového 

úpadku, za charakteristický společný rys několika v té době popisovaných onemocnění 

(42). 

Schizofrenií je označována skupina onemocnění, které jsou součástí lidstva od 

nepaměti. Toto onemocnění bylo rozšířeno ve všech historický epochách. Postupně se 

měnili vnější projevy onemocnění, hlavně obsah bludů, halucinací a způsobu, jakým na 

ně nemocný reaguje. Příznaky měli i lidé slavných jmen jako Isaac Newton, švédský 

přírodovědec Emanuel Swedeborg nebo anglický malíř a básník Villiam Blake (28). 

Tato nemoc se stejně často vyskytuje v různých kulturách a kontinentech. 

Prevalence nemoci je asi 1 % až 1,5 % v populaci, to znamená, že onemocní jeden 

člověk ze sta. Více postihuje mladší věk a to mezi 16 – 25 lety častěji muže a ženy mezi 

25 – 30 rokem života, může ovšem propuknout i mnohem později (26). 

- 10 -

1.1.1 Psychopatologické změny 

U této nemoci se na mozku mohou nacházet morfologické změny. Mezi 

nespecifickými patologickými změnami se objevují tyto nálezy: rozšíření postranních 

mozkových komor, rozšíření korových rýh a korová atrofie. Také se vyskytuje rozšíření 

třetí komory mozkové, snížení objemu temporálního laloku, gyrus temporali superior, 

hippocampu, amygdaly a gyrus parahippocampalis. (25) 

U schizofrenie dochází k poruchám myšlení. Může se týkat formální stránky 

jako jsou zárazy, magické nebo nesouvislé myšlení, vyskytují se také bludy. Mezi další 

psychopatologické změny patří poruchy emotivity, vnímání, poruchy osobnosti, 

volného konání (hypobúlie, abúlie) (22). 

1.1.2 Vlivy vyvolávající schizofrenii 

I přes intenzivní výzkum, není známá jasná konečná příčina, která by jasně 

vysvětlila vznik této nemoci (42). Dodnes je zvažována řada teorií o vniku schizofrenie 

– teorie zátěže a dispozice, virová, genetická, rodinná, dopaminová a další (27). Nyní 

víme, že neexistuje jediná hlavní příčina tohoto onemocnění. Jde o společné působení 

faktorů biologických a psychosociálních (42). Hlavními příznakem biologických 

faktorů je dědičnost. Víme, že se dědí řada vlastností a povahových rysů, ale i různé 

choroby (27). V populaci je prevalence přes 1%, ale u rodičů, kde je jeden z nich 

nemocný schizofrenií, se pravděpodobnost, že dítě onemocní také, zvyšuje na 12 %. 

Jsou-li nemocní oba rodiče tak u dítěte je pravděpodobnost 40 %, u jednovaječných 

dvojčat až 47 % (25). Výzkum dvojvaječných dvojčat dokázal, že se dědí dispozice 

k nemoci, ale ne nemoc jako taková (27). Intenzivní výzkumy prokázaly, že neexistuje 

specifický gen, který by způsoboval schizofrenii. Na rozvoji onemocnění se podílí 

mnoho různých, ale nevýznamných genů (29). 

Mezi biologické faktory patří dopaminová teorie. Zabývá se zvýšením 

dopaminu na synapsích (25). Zjistilo se, že u lidí nemocných schizofrenií je 

nerovnováha v souhře dopaminového a serotoninového systému. Při nadbytku 

- 11 -

dopaminu se aktivizují nervové buňky a v mozku je přenášeno velmi mnoho informací. 

Mozek má problém tyto informace zpracovat a to vede k halucinacím. Dochází ke 

změněnému vnímání sebe a okolního světa. Mezi další přenašeče patří serotonin, 

ovlivňuje cyklus spánku a bdění, příjem potravy, agresivitu, emoce (27). Při velkém 

množství dopaminu a nerovnováhy dopaminu a serotoninu vznikají nejrůznější 

psychické příznaky. V poslední době se pozornost soustředila místo dopaminu na 

synapsích, na denzitu postsynaptických receptorů D2 a na dopaminový deficit 

v prefrontální kůře (25). 

K vzniku virové teorie vedlo zjištění, že onemocní-li matka infekcí během 

těhotenství nebo dojde k poporodním komplikacím, tak u těchto dětí častěji projeví 

schizofrenie (26). Ale ani tyto informace nedokázaly uspokojivě vysvětlit vznik 

schizofrenie (27). 

Mezi psychosociální faktor patří rodina. Základní je vztah mezi matkou a 

dítětem, který může být dvojznačný. Vztah může být vzájemně závislý s nadměrně 

ochraňující matkou, nebo vzájemně odcizený s příliš kritizující matkou. Matku většinou 

charakterizuje agresivní, dominantní, přitom však nejisté chování (27). Rodiny 

schizofreniků jsou popsány tak, že nemají jasně definované sexuální a generační 

hranice, poskytují málo ochrany a emoční vřelosti. Ke všemu cizímu mají nedůvěru. 

V rodinách se také vyskytují emoční boje. Rodiče bývají mnohem více svázáni se svou 

původní rodinou než s rodinou, kterou založili. Často se v rodinách nalézají patologické 

vazby rodič – dítě (17). 

Teorie zátěže a dispozice říká, že se na vzniku schizofrenie podílí kombinace a 

vzájemného působení sociálních a biologických faktorů. Ty pak vytvářejí dispozici 

k onemocnění. Ta je vytvořena nadměrnou citlivostí (hypersenzitivita) (27) a dědičnou 

nebo získanou vlohou, vedoucí k selhání adaptivních funkcí duševního života pod 

vlivem zátěže (25). 

- 12 -

1.1.3 Příznaky 

1.1.3.1 Příznaky obecně 

Málokdy dochází k onemocnění náhle a nečekaně. Tomu může předcházet 

období i několika let, kdy se tito lidé postupně uzavírají a přerušují sociální kontakty 

(27). Tato nemoc se vyznačuje se poruchami myšlení, vnímání a nepřiměřenou, 

oploštělou efektivitou (16). Nemocní jsou nedůvěřiví a úzkostní. Může vznikat 

nespavost, poruchy přijmu potravy (14). Lidé s duševním onemocněním schizofrenie 

bývá narušen filtr třídění informací. Běžné události z okolí mohou vnímat tak, že vše 

má pro ně zvláštní význam a důležitost. Mají pocit, že se vše vztahuje k nim osobně 

(16). Postupně se mohou vyvinout bludná přesvědčení a časté pocity pronásledování 

(27). Člověku s duševním onemocněním schizofrenie se může zdát, že mu nějaká síla 

odnímá myšlenky. Bývají přítomny bludy nejrůznějšího obsahu (perzekuční, 

vztahovačné, erotomanické, religiózní, extrapotenční, hypochondrické,…). Vnímání 

bývá často narušeno halucinacemi sluchovými (hlasy), zrakovými. Méně se vyskytují 

chuťové, čichové a tělesné halucinace. Lidé s duševním onemocněním schizofrenie se 

často domnívají, že jejich nejniternější pocity, myšlenky, činy jsou známy nebo sdíleny 

s ostatními lidmi ze svého okolí (16). Někdy se objevují náboženské i mimozemské 

zážitky, které někdy probíhají jako extáze s mimosmyslovým vnímáním. Jiné prožívání 

mění realitu, často se nemocní dokážou slušně orientovat v přítomnosti, navenek se 

dokáží přizpůsobit a psychotické prožívání se objevuje jen občas, zlomkovitě. Chování 

a jednání u člověka s duševním onemocněním schizofrenie je hluboce ovlivněno 

psychotickými prožitky a jeho vnitřním světem. Jeho vnitřní prožitky jsou silnější než 

reálné. Lidé s duševním onemocněním schizofrenie jim zcela uvěří a naopak přestanou 

věřit svému okolí (27). 

1.1.3.2 Pozitivní a negativní příznaky 

Mezi pozitivní příznaky schizofrenie patří halucinace, poruchy myšlení - bludy, 

dezorganizace řeči, dezorganizované chování nebo katatonní projevy (18). 

- 13 -

Halucinace jsou falešné smyslové vjemy. Vznikají díky zkreslenému vnímání 

reality bez zjevné příčiny. Můžou se projevit u všech pěti smyslů, ale nejčastější jsou 

sluchové (22). Ty bývají náhradou vztahů. Podle Pepla jsou halucinace rozděleny na 

sedm vývojových fází. Na počátku nemoci se hlasy projevují mírně. Člověk s duševním 

onemocnění schizofrenie si přivolává někoho, s kým by mohl hovořit. To mu přináší 

úlevu a jeho komunikace s okolím upadá. S častými reálnými hlasy, přestává být 

možnost s nimi hovořit. Okolí si všímá nastalých změn a kritizuje je. Tato situace 

vyvolává úzkost a dochází k navrácení se k hlasům. Ty však nejsou již příjemné a 

uspokojující, ale stávají se vyčítavé, jsou více konkrétní a poté zcela kontrolují daného 

člověka. Ten se snaží hlasy utišit a uzavírá s nimi kompromis. Díky tomu přestává být 

člověk s duševním onemocněním schizofrenie odpovědný za své chování. Hlasy mohou 

být vtíravé, terorizující, vyhrožující, vyčítavé, příkazové (34). Nejčastěji se setkáváme 

z halucinacemi intrapsychickými. Při těchto halucinacích má nemocný pocit, že mu 

myšlenky někdo odnímá, ozvučuje, zveřejňuje, komentuje nebo vnucuje (27). 

Při optických halucinacích můžeme vidět různé tvary, barvy, osoby a celé 

barvité scény (27). Nejčastěji se objevují osoby, které vnikají k člověku s duševní 

nemocí schizofrenie do bytu, přehrabují se ve věcech, pozorují ho. Tato halucinace 

většinou nahání pacientům hrůzu (42). Halucinace čichové a chuťové se většinou 

projevují spolu (27). Člověk cítí různé pachy jako spálená guma, umělá hmota, pekelná 

síra, otrávený plyn. Jídlo má podivnou chuť a tak obsahuje jed, který mu tam dali jeho 

nepřátelé (42). Při halucinacích tělesných má nemocný zvláštní pocity po těle. Objevuje 

se pálení, elektrizování, změny tělesných orgánů, různých dotyků (27). Při pohybu 

končetin, polohy těla, mluvidel nemocný věří, že tyto pohyby způsobuje někdo cizí. 

Například mu vkládá slova do úst (42). 

U formálních poruch myšlení ztrácí pacient schopnost rozlišovat podstatné od 

nepodstatného. Myšlení dělá nesouvislý, nelogický dojem. Může se objevit záraz 

(myšlenka zmizí), rozpad myšlenek, myšlenkový přeskok nebo používání slov může 

být dvojsmyslné (v jednom slově obsaženy dvě myšlenky). Objevují se i novotvary. 

Mezi poruchy myšlenkového obsahu patří bludné ideje, výtvory a představy. Mezi 

nejčastější formy bludných představ patří pronásledování, ovlivňování a vztahovačnost. 

- 14 -

Při porozumění bludu, by jsme si měli položit otázku, jak moc se zhroutila kontrola 

prožívání. Proto by jsme měli zjistit jak moc tento blud tuto ztrátu kompenzuje (7). 

Bludy můžeme rozdělit do několika skupin podle obsahu a převažující patické nálady. 

Bludy megalomanické se projevují manickou, hypomanickou a veselou náladou. 

V těchto bludech považuje své schopnosti za bezmezné. Týká se to tělesných, 

duševních schopností a vlastností. Například je přesvědčen, že je vznešeného původu 

(originární blud). Další typ bludu se nazývá úkorný nebo mikromanický. Vyznačují se 

úzkostnou depresivní náladou. Je zde značné pesimistické hodnocení svých tělesných, 

duševních projevů a postojů. Například má člověk s duševním onemocním schizofrenie 

pocit, že zavinil neštěstí své rodiny, nebo že je nemocen. Obviňuje se z věcí, které 

neudělal, a z vlastností, které nemá. Může mít i pocit, že zničil celé lidstvo. Třetí 

skupinou jsou bludy perzekuční nebo o pronásledování. Tyto bludy se podmiňují 

vztahovačností a podezřívavostí. Například se vyznačují vztahovačností poznámek 

druhých nebo nějaké události, které se daného člověka netýkají (41). 

Mezi pozitivní příznaky patří také dezorganizace řeči (18). Vyznačuje se 

nedostatečným využitím řeči. Objevují se neologismy, zvláštní intonace, dikce, 

nesouvislosti a zárazy. Toto může vést až k rozpadu řeči (42). 

Dezorganizované chování nebo katatonní projevy patří do pozitivních příznaků 

(18). Dělí se na produktivní nebo stuporózní formu. Produktivní forma se vyznačuje 

zvýšeným počtem mimických a pantomimických pohybů, často stereotypních, dále je 

výrazná mimika a gestikulace. Stuporózní forma se vyznačuje útlumem. Může se 

projevit pouze zmenšenou pohyblivostí nebo až úplnou strnulostí trvající i týdny. Může 

také nastat takzvaná vosková ohebnost, vyznačuje se nadměrnou pasivitou vnuceným 

nastavení těla, které je často velmi nepohodlné. Takový člověk v nich setrvává velmi 

dlouho (42). Dalšími projevy jsou negativismus, mutismus (18). 

Mezi negativní příznaky patří oslabení až ztráta vůle. Věci, které člověka dříve 

bavili a věnoval se jim, tak nyní o ně nemá zájem. Uzavírá se a stahuje do sebe. Někdy 

přestává mluvit, pít a jíst. Dalším příznakem je postupné snížení a ochuzení citového 

prožívání (27) tzv. otupení a oploštění emocí (18). Člověk s duševním onemocněním 

schizofrenie se chová jakoby se ho nic nedotýkalo a vše mu bylo jedno. Také se 

- 15 -

objevují poruchy nálady. Pocity pronásledování a stavy vnitřní nejistoty doprovází 

úzkost. Ta vyvolá pocity méněcennosti, beznaděje a strach, že nemocný se už nikdy 

neuzdraví. To může vést až k sebevraždě. Někdy se tyto pocity mohou objevit i opačně, 

takže je přítomna veselá nálada s velkým sebevědomím (27). Postupně člověk 

s duševním onemocněním ztrácí vztahy s okolím a vzniká výrazná sociální izolace (18). 

1.2 Formy schizofrenie 

1.2.1 Simplexní schizofrenie 

Poměrně málo objevující se forma charakterizována oploštěním emotivity, 

prohlubujícím se autismem, sníženou vůlí, chudostí myšlení (23), vztahovačností, 

nápadnou leností a sociální nepřizpůsobivostí (35). Takto nemocní jedinci ztrácejí 

zájem o své okolí. koníčky, povinnosti (23). Izolují se (35). Čas tráví poleháváním, 

potulováním se, mají zájem pouze o jídlo a kouření (23). Přestávají o sebe dbát, 

nezvládají běžné požadavky života. Jejich myšlení se může zhoršit až na úroveň 

demence (35). 

1.2.2 Paranoidní schizofrenie 

V klinickém obrazu se objevuje blud s paranoidním obsahem a halucinace, 

nejčastěji sluchové, které dávají pacientovi příkazy a hrozí (35). Časté jsou také 

intrapsychické a tělové halucinace (6). Člověk je vztahovačný, patologicky podezíraví, 

má pocit ohrožení, pronásledování a že ho chce někdo zničit. Občas se objeví 

patologická žárlivost. Projevuje hypobulie, emoční otupělost, nenápadnost. V chování 

se objevuje agresivita zaměřená proti domnělým nepřátelům (35). 

1.2.3 Hebefrenní schizofrenie 

Tato forma vzniká v adolescenčním nebo raném věku.V počátcích bývá obtížné 

ji odlišit od bouřlivé puberty (31). Zasahuje do rozvoje osobnosti v době, kdy se vytváří 

- 16 -

a stabilizuje identita jedince, proto mívá špatnou prognózu. Hebefrenní schizofrenie se 

jeví jako prohloubená, protahovaná puberta s podivným způsobem uvažování. Projevuje 

se šaškováním, klackovitým chováním (35), dezorganizovaným myšlením, bizarní 

zdobivostí, pseudofilozováním, grimasováním a nepřiléhavým chováním (31). Zrakové 

halucinace jsou nejčastější (6). 

1.2.4 Katatonní schizofrenie 

Katatonní schizofrenie se projevuje poruchami chování (31) a motoriky (35). 

Dělíme ji na produktivní a stuporózní formu (35). Produktivní forma se vyznačuje 

neobvyklími pohyby, impulzivními činy, vzrušeností, povelovým automatismem (31). 

Nemocný může stále opakovat určité věty, slova i pohyby. Neproduktivní (stuporózní) 

forma se projevuje celkovým zpomalením nebo útlumem celé motoriky a ztrátou vůle. 

Pacient se přestane mluvit, hýbat se a dlouho vydrží v jedné i nepohodlné poloze. 

Nemocný se chová jako loutka a bývá negativistický. Halucinace mu zakazují jíst, 

mluvit, jednat. Pacient se může stát velmi nevyzpytatelný, protože nevíme k čemu jej 

halucinace vyzvou. Katatonní schizofrenie se dnešní době stala vzácnou (35). 

1.2.5 Reziduální schizofrenie 

Reziduální schizofrenie se označuje za chronický stav schizofrenie. Po vymizení 

pozitivních příznaků zůstávají převážně ty negativní (31). Mezi projevy patří oploštělá 

emotivita, podivínství spojené často s lenošností, nemotivovanou toulavostí, 

zanedbáváním sebe i okolí. Vznikají často nové deformované vztahy. V řeči a myšlení 

se objevují podivnosti (28). 

1.2.6 Nediferiencovaná schizofrenie 

Nediferenciovaná schizofrenie splňuje všechny kriteria schizofrenie, zahrnuje 

však velké množství příznaků více forem a tak nelze určit typ schizofrenie (28). 

- 17 -

1.2.7 Postschizofrenní deprese 

Jako postschizofrenní depresi označujeme případ, kdy pacient měl v posledním 

roce jasné příznaky schizofrenie a současně v posledních dvou týdnech měl příznaky 

deprese (23). 

1.2.8 Jiná schizofrenie 

Například sem zahrnujeme cenestopatickou Hubertovou schizofrenii. Tato 

schizofrenie se vyznačuje hypochondrickým stesky. Pacient bývá dlouhodobě 

vyšetřován avšak není objeven žádný somatický ani laboratorní nález (31). Až 

bizarnost a výklad vzniků stesků, například bolest v útrobách mi způsobil soused 

nebezpečnými paprsky, vede ke správné diagnóze (23). 

1.3 Diagnostika schizofrenie 

V diagnostice provádíme klinické vyšetření duševního stavu a zjišťujeme 

anamnestické údaje. Diagnostika lze pouze stanovit jen analýzou chování a prožívání. 

Dodnes neexistuje testová nebo laboratorní metoda, která by lépe stanovila diagnózu. 

Používají se psychologické testovací metody zahrnující i metody zobrazovací a 

neuropsychologické testy. Metody biochemické a neurofyziologické mají spíš 

doplňkovou úlohu (11). 

1.3.1 Klinická diagnostika 

U klinické diagnostiky lékař sbírá údaje o prožívání a chování člověka. Tyto 

údaje se snaží doplnit svým vlastním pozorováním. Údaje potom vyhodnocuje, zvažuje 

jejich psychopatologický význam a závažnost dle kontextu. Je k tomu potřeba mít určité 

zkušenosti a cvik. Symptomy schizofrenie mají různou váhu a ta se mění podle 

- 18 -

kontextu. Kontext znamená, že se zváží životní situace člověka s duševním 

onemocněním schizofrenie, jeho postoje a přítomnost příznaků. Diagnostická vodítka 

podle MKN jsou tříděny do několika skupin. Za prvé to je slyšení vlastních myšlenek, 

vkládání, odnímání a vysílání myšlenek. Za druhé sem patří kontrolovací, ovlivňovací 

bludy, specifické myšlenky, cítění, jednání, prožitky pasivity, které se týkají pohybů 

těla a údů. Do třetí skupiny zahrnujeme halucinované hlasy. Ve čtvrté se vyskytují 

bludy, které jsou v naší kultuře nepatřičné nebo nepřijatelné. Z těchto skupin by 

minimálně měl být přítomen jeden jasný příznak nebo dva méně zřetelné. Pak se může 

určit diagnóza schizofrenie F20. Ostatní příznaky jako jsou zárazy, negativní příznaky, 

katatonní jednání, změny chování a jiné, slouží jako diagnostické vodítko k určení 

druhu schizofrenie. Příznaky by měli trvat alespoň jeden měsíc (28). 

1.3.2 Operencionalizovaná diagnostika 

Je standardizované vyšetření duševního stavu dané jasnými pojmy a pravidly. 

Diagnostika se tím stává spolehlivější. Používají se kritéria diagnostického a 

statistického manuálu (DSM4), která jsou mezinárodním standardem. Tyto kritéria se 

dělí na čtyři skupiny. Mezi charakteristické skupiny patří bludy, halucinace, negativní 

symptomy, dezorganizovaná řeč a jednání, katatonní symptomy. Během jednoho měsíce 

by se měly objevit dva z těchto příznaků. Další kritériem je sociální a pracovní chování. 

Za třetí by měly souvislé známky nemoci přetrvávat šest měsíců. V tomto období měly 

přítomny po jeden měsíc příznaky z prvního kritéria. Ve čtvrtém kritériu se lékař snaží 

vyloučit ostatní nemoci jako je manická, depresivní a smíšená epizoda (28). 

1.3.3 Diferenciální diagnóza 

Před konečným určení diagnózy schizofrenie se musí vyloučit ostatní 

psychotické stavy jako toxické psychózy, různé poruchy a organické etiologie (25). 

Používají se k tomu detailní anamnézy, laboratorních testů, somatické vyšetření i za 

použití zobrazovacích metod (11). Pokud se objeví mozkové onemocnění, jiné 

- 19 -

somatické onemocnění nebo užívání psychoaktivních látek bývá diagnóza schizofrenie 

vyloučena (25). Odlišit schizofrenii od ostatních psychóz, jako je depresivní, 

manicko/bipolární, schizoafektivní, schizotypní porucha, nám pomáhá klinická 

vyšetření a anamnéza (11). 

1.4 Průběh a prognóza 

Onemocnění schizofrenie má nejčastěji počátek během dospívání a rané 

dospělosti. Toto onemocnění se začíná rozvíjet postupně s prodromálními příznaky. 

Příznaky prodromální se objevují před vlastním onemocněním (27). Toto období se 

vyznačuje různými nápadnostmi, jako jsou povahové změny, změny zájmů, úzkostnost, 

hloubavost, nespavost, vztahovačnost. Tyto náznaky se mohou projevit už v dětském 

období. Začátek onemocnění se projeví buď náhle nebo plíživě (25). U plíživého 

průběhu může dojít před vypuknutím choroby k zhoršení výkonu například 

v zaměstnání, ve studiu, v péči o sebe sama. Člověk s duševním onemocnění 

schizofrenie se izoluje od společnosti, jeví se jako citově otupělý, nebo naopak se chová 

dráždivě a nápadně (35). Toto období trvá tři až pět let (27). Po tomto období následuje 

krystalizační fáze (progredientní stadium) (42). Tato fáze se vyznačuje celkovým 

neklidem, úzkostí a nejistotou. Je zde významný pocit, že je něco v nepořádku. Děje se 

něco divného a ohrožujícího. Toto si člověk s duševním onemocněním schizofrenie 

nedokáže vysvětlit. Nevyzná se a nerozumí světu. Mívá pocity změny jeho osobnosti. 

Tyto pocity vedou k tomu, aby se nadměrně pozoroval. Všechny změny vzbuzují u 

nemocného strach a úzkost. Začínají se objevovat halucinace, které pacient vnímá jako 

reálné informace. Následuje vysvětlení situace a vznik bludu. Pocit, že konečně 

pochopil situaci, vede k úlevě. Toto všechno vede k bludnému uvažování, např. 

nemocný sice vidí chodce, ale myslí si, že ho pronásleduje. Vše má skrytý smysl, 

nepotřebuje žádné důkazy on prostě ví, že to tak je (35). Po zaléčení následuje stádium 

stabilizace. Říká se, že třetina nemocných se po první atace zcela uzdraví, u druhé 

- 20 -

třetiny probíhá onemocnění v atakách a relapsech, a poslední třetina se dostává do 

chronického stádia (27). 

Vznik atak není náhodný. Většinou je ovlivněn stresem vyvolaného 

bezvýchodnou situací, ztrátou bližního, virózou, nadměrnou kritikou aj. U ataky se 

znovu rozvijí příznaky psychózy, to vede k medikamentózní léčbě nebo hospitalizaci. 

Každá ataka je velkou zátěží jak pro nemocného a i pro jeho okolí. Lepší je se relapsům 

(znovunávrácení nemoci) vyhýbat. Po relapsu dochází ke změně v psychice a fungování 

v různých oblastech života pacienta (27). Chronický průběh vyvolává nepříznivé změny 

jako je úbytek adaptačních schopností, které můžou vést až k postupnému úpadku 

osobnosti (35). 

S bilancováním nemoci, kdy člověk ztratil přátele, zaměstnání, školu, nemocný 

má komplexy méněcennosti a strach z nálepky duševně nemocného, se objevují 

sebevražedné pokusy. Až 10 % lidí s duševně onemocněním schizofrenie spáchá 

sebevraždu v prvním roce po stanovení diagnózy (27). Lidé s duševním onemocnění 

schizofrenie mají celkově vyšší úmrtnost v důsledku somatických komplikací a různých 

nehod. Až 50 % zneužívá alkohol a tři čtvrtiny intenzivně kouří. Toto vše zvyšuje 

morbiditu, ale i má vliv na metabolismus antipsychotik (25). 

Onemocnění s náhlým začátkem s přítomností pozitivních příznaků má 

příznivější prognózu. Na nemocného také lépe působí pokud studují, mají práci, 

partnera a rodinu. Také je důležité zachovat si své záliby, původní životní styl a dobrá 

spolupráce nemocného, rodiny a lékařů. Méně příznivá prognóza se vyznačuje plíživým 

začátkem a přítomností negativních příznaků (27). 

1.5 Léčba 

Léčba schizofrenie vyžaduje komplexní přístup (11). Při začátku léčby by měl 

lékař navázat dobrý terapeutický vztah a stanovit individuální plán. Důležitá je 

spolupráce pacienta, jeho rodiny a terapeutického týmu (25). Léčba se zaměřuje na 

farmakoterapii s antipsychotiky (11), psychosociální intervenci a pomoc v oblastech 

jako jsou vztahy, bydlení a finance. Konečným cílem léčby je snížení mortality, 

- 21 -

morbidity, snížení závažnosti a frekvence opakovaní epizod. Komplexní a kontinuální 

péče je potřeba po celý život (6). 

1.5.1 Fáze léčby 

Cílem akutní fáze léčby je odstranit pozitivní příznaky (6) a stabilizovat stav 

(25). Během prvních dvou týdnů se nasazují antipsychotika. Začíná se nízkou a dobře 

tolerovanou dávkou, která se postupně zvyšuje. Postupně by se měl člověk s duševním 

onemocněním schizofrenie dostat na dobře tolerovanou dávku, to je taková, která 

pacienta nevystavuje dlouhodobě nežádoucím účinkům (25). Efekt terapie lze posoudit 

po 4 – 8 týdnech. Pokud nejsou antipsychotika účinná měla by se zaměnit za jiná. 

V psychosociální intervenci se snažíme o minilizaci stresu, jasnou komunikaci, 

toleranci, podporu a strukturované prostředí. Pacient by měl být informován o léčbě. 

Navazují se vztahy s rodinou a terapeutickým týmem (6). 

Po 4 – 8 týdnech začíná fáze stabilizace. Cílem této fáze je snaha udržet získané 

zlepšení. Pacient se většinou vrací domů z hospitalizace (31) a pokouší se adaptovat na 

své rodinné a sociální prostředí (6). Stále přetrvávají negativní příznaky a kognitivní 

deficit. Tyto příznaky ustupují jen pomalu, doba trvání je asi 6 – 12 měsíců. 

U některých pacientů mohou mírně přetrvat. V tomto období je velká náchylnost 

k relapsu (25). Důležité pro nemocného je stanovit si dosažitelné cíle. Mělo by se 

přihlížet k větší zranitelnosti a křehkosti stavu. Pokud se pacient při dané medikaci 

zlepšil, měli by jsme ve stejné dávce pokračovat a monitorovat jeho stav (6). 

V udržovací (25) neboli stabilní fázi se snažíme o prevenci relapsu, dosažení 

remise a její udržení . Dlouhodobá remise je zaměřena na další zlepšení s možností 

uzdravení. V psychosociální intervenci je důležitá rodina, která se snaží nemocného 

pracovně zapojit. Lze využít i chráněné zaměstnání (6). Léčba antipsychotiky se 

považuje za dlouhodobou, ale po první atace by měla trvat minimálně dva roky. Při 

rozhodování o vysazení antipsychotik je důležité zvážit rizika s tím spojená. Je důležité 

probrat s nemocným jeho životní plány a zátěž spojenou s nimi. Také by jsme měli 

přihlížet k vývoji nemoci a opakovaným relapsům. Počet relapsů se zvyšuje počtem 

- 22 -

prodělaných epizod (25). Člověku s duševním onemocněním schizofrenie, který nemá 

žádné příznaky, můžeme zkusit pozvolně snižovat dávku antipsychotik (11). 

1.5.2 Rodina a léčba 

Na počátku onemocnění si rodina neuvědomuje, že je jeden její člen nemocný. 

Člověk s duševním onemocněním se uzavírá, odmítá kontakt se světem a chová se 

jinak, divně. Rodina nechápe, proč se tak chová, co se změnilo. Toto chování vzbuzuje 

u rodiny pocit ohrožení a nejistoty. Z toho vyplývá chování rodiny k nemocnému a jeho 

odmítání. Většinou je nenapadne, že by se mohlo jednat o duševní nemoc, nebo si to 

myslet nechtějí. 

Rodina není schopna porozumět nemocnému a ani ho pochopit. Je bezradná a někdy 

jsou u ní vyvolány pocity odporu, ohrožení i obav. Snaží se nemocného izolovat. 

Velkou roli zde hraje neznalost a informovanost o této nemoci. A to posiluje bezradnost 

a bezvýchodnost situace (35). 

Postoje a chování rodiny se změní, potom co se dozví, že daný člen rodiny je 

nemocný a co má za diagnózu. Potvrzení diagnózy působí na rodinu jako zátěž, s níž se 

musí vyrovnat. Reakce rodiny má svou dynamiku a lze jí rozdělit na několik fází podle 

zpracování této zátěže (35). 

a) Fáze popření skutečnosti je bezprostřední reakce rodiny na duševní chorobu 

jednoho jejího člena. Vyznačuje se krátkým prožitkem hrůzy, spojený 

s pocity bezmoci a úzkosti. Jako prvotní obranou reakcí je popření popřípadě 

bagatelizace. Rodinní příslušníci se chovají, jako by se nic nedělo. 

O problémech nemocného se nemluví, protože pro ně nemoc vlastně 

neexistuje. Odmítá se a zakrývá skutečnost. Pro rodinu je to méně zatěžující, 

než aby se byli schopni s nemocí rychle smířit. Rodina se snaží nemoc před 

okolím zatajit a z toho důvodu, že je sociální stigmatem (35). 

- 23 -

) Fáze hledání příčiny, respektivě viny za vznik nemoci. Tato fáze se 

vyznačuje postupným přijetím skutečnosti a jejím zpracováním. Fáze 

popírání nevydrží dlouho, protože nemocný svým chováním přinutí ostatní 

členy rodiny přiznat, že trpí duševním onemocněním. Jako jeden z mnoha 

projevů přijetí skutečnosti je hledání příčiny, kdo za to může. Rodina hledá 

jak u sebe tak v okolí různé viníky, řeší otázku, proč k této situaci došlo. 

Rodiče se často obviňují, že za to mohou oni. V tomto období je běžnou 

reakcí hněv, zlost a zklamání (35). Hledání viny je nepraktické a nesmyslné. 

Škodí rodině i pacientovi (27). 

c) Fáze hledání pomoci a léčby. V této fázi dojde ke zpracovávání problému. 

Rodina začne hledat pomoc a různé druhy léčení, které by vedli ke zlepšení 

situace. Laik bývá přesvědčen, že existuje možnost úplného vyléčení. 

Předsudky rodiny mohou ovlivnit vztah k terapii. Mohou léčbu odmítat, 

hlavně jedná-li se o hospitalizaci. Toto je vnímáno jako hanba rodiny. Pokud 

není léčení rychlé a efektivní, jak očekávají. Začnou hledat i jinou pomoc. 

Pokud jejich snaha nemá dostatečný výsledek dochází k rezignaci, že se nedá 

nic dělat. Tato bezmocnost představuje pro příbuzného velkou psychickou 

zátěž. To všechno vede ke zvýšené únavě a následné rezignaci rodinných 

příslušníků ke spolupráci při léčbě (35). 

d) Poslední fáze se vyznačuje náhledem na situaci a jejím přijetím. Pokud se 

rodině podaří překonat všechny zátěže, pak je zde možnost dosáhnout 

realistického postoje. Tento postoj je dobrý základ další spolupráce a vede ke 

správné podpoře duševně nemocného. Rodina má náhled na situaci. Nyní je 

schopna přijmout dosažitelné východisko. Když rodina tuto fázi zvládne, 

vede to k pozitivnímu výsledku. Následuje nové uspořádání vztahů mezi 

členy rodiny. Rodina se přizpůsobí takovému způsobu života, jenž je pro 

všechny včetně nemocného přijatelný. Bohužel však v některých případech 

rodina tuto zátěž nezvládá, rozpadá se a pak je na řadě ústavní péče (35). 

- 24 -

Rodiny pečující o člověka s duševním onemocním schizofrenie to zvládají, aniž by 

měly nějaké potíže. Členové rodiny hůře snáší je-li nemocný pasivní například dívá-li se 

na televizi, poslouchá hudbu a spí. U rodičů, takto nemocných dětí, se rozvine 

chronický zármutek. Tito rodiče se i méně rozvádějí, na rozdíl od rodičů, kteří ztratili 

dítě. Rodiče schizofreniků prožívají smutek méně intenzivněji, za to se vždy vše rozjitří 

při relapsu nemocného (5). Rodina by měla získat podporu i pro sebe nejen pro 

nemocného. Členové rodiny mají svůj život a potřeby, a nemohou se stále věnovat 

nemocnému. Existují různé psychoterapie a svépomocné skupiny a bylo by dobré, 

kdyby rodina něco z toho navštěvovala (35). 

Vztahy v rodině mají vliv na průběh schizofrenie. Dobré fungování rodiny a její 

zapojení do léčby snižuje výskyt relapsů až o 20 %. Proto jsou rodiny zapojeni do 

psychoedukace. Probíhají i ve skupinách. Rodiny se sejdou u odborníka a dozvídají se 

informace o nemoci, prognóze, léčbě. Členové rodiny sami zjišťují své komunikační 

zlozvyky a trénují vhodnější komunikaci. Jsou informování, jak řešit svízelné situace a 

jak mají poskytnout emoční podporu (25). 

Během léčby farmaky a psychoterapie je potřeba, aby do léčby byli zapojeni i 

ostatní příslušníci rodiny. Proto by měla být běžná rodinná psychoterapie. Je snaha, aby 

se v rodině vytvořilo ,,příznivé klima“ bez prudkých emocí a výčitek, hádek a 

mentorování až se nemocný vrátí (27). 

1.5.3 Nežádoucí účinky antipsychotik 

Antipsychotika jsou léky, kterými se hlavně léčí psychotické příznaky (3), jako 

jsou halucinace, bludy, zklidňují nebo oživují motoriku, pomáhají proti úzkosti, 

depresivním nebo mánickým náladám (24). 

Antipsychotika dělíme do dvou skupin. Jsou to antipsychotika první a druhé 

generace. Mezi první generaci (neuroleptika) patří například haloperidol, thiridazin, 

perfenazin. Do druhé generace nazývané jako atypická psychotika patří např. risperidon, 

alanzapin, ziprasidon a jiné (3). V rámci klinického zkoušení, které je dnes striktně 

- 25 -

stanoveno, se za zlatý standart považuje prokazatelná účinnost ve srovnání s placebem 

v randamizovaných studiích (38). 

Klasická antipsychotika první generace byla hlavně účinná u léčby halucinací, 

bludů a formálních poruch myšlení. Arntipsychotika druhé generace mají širší účinek. 

Jsou učinná při léčbě nebo korekci všech tří skupin příznaků schizofrenie. Negativní 

příznaky se vyznačují tím, že standardní psychické funkce jsou snížené či vymizelé. U 

pozitivních příznaků se schizofrenie vyjadřuje nadměrnou psychickou funkcí, 

změněným vnímáním, chováním a jiným jednáním, dříve již zmíněném. U kognitivních 

příznaků dochází například disorganizaci myšlení, omezení nebo stažení intelektových i 

jiných kognitivních schopností (3). 

Mezi vedlejší motorické účinky antipsychotik první generace patří akatizie, 

dystonie, parkinsonizmus, tardivní dyskinezie. Mezi dalšími vedlejšími účinky jsou 

amenorea, galaktose, gynekomastie, hyperprolaktinemie, posturální hypotenze, sedace, 

přírustek hmotnosti, reflexní tachykardie, sexuální poruchy, poruchy akomodace, 

zhoršení glaukomu, tachykardie, sucho v ústech, zácpa, zbytnění prostaty, retence 

moče, retrográdní ejakulace, poruchy pozornosti, soustředění, kognitivní poruchy, 

bradypsychismus (3). 

Antipsychotika druhé generace jsou nejen lépe snášena, ale i mají větší spektrum 

účinnosti. Antipsychotika druhé generace mají mnohem menší extrapyramidové 

příznaky (25) a psychomotorický útlum (3). Atypická antipsychotika můžeme rozdělit 

do tří skupin podle mechanismu účinku (25). 

a) V první skupině se nalézají selektivní antagonisté dopaminových receptorů (25). 

Do této skupiny patří amisulprid a sulpirid. Amisulprid se indikuje u 

schizofrenie s pozitivními, negativními a depresivními příznaky. Mezi 

nežádoucími účinky se může vyskytnout zvýšená hladina prolaktinu nebo 

extrapyramidové příznaky. Extrapyramidové reakce ovlivňuje výše dávky (3). 

Sulpirid patří mezi nejpoužívanější antipsychotikum v interní medicíně. Používá 

se při léčbě schizofrenie, akutní depresivní poruchy, ale i při léčbě 

dyspeptických problémů a vředové gastroduodenální chorobě. Nežádoucí účinky 

jsou obdobné jako u amisulpridu (3). 

- 26 -

) U druhé skupiny se používá zkratka SDA, to znamená, že to jsou antagonisté 

serotoninových a dopaminových receptorů (25). Mezi ně patří risperidon, 

ziprasidon, a také sertindol, který však u nás a i ve většině jiných zemí není 

k dispozici. Risperidon se používá při léčbě schizofrenie, u poruch chování při 

demenci a schizoafektivních poruch. Mezi nežádoucími účinky se mohou 

vyskytnout kardiovaskulární komplikace jako jsou hypotenze, závratě, synkopy, 

tachykardie. Mezi dalšími vedlejšími příznaky se vyskytuje dyspepsie, 

obstipace, nauzea, zvýšení hmotnosti a prolaktinu. U psychických vedlejších 

účinků jsou nejčastější insomnie, agitovanost, zvýšení úzkosti (3). 

Druhým lékem této skupiny, který se vyskytuje u nás je ziprasidon. Používá se 

k léčbě schizofreních psychóz, a to kognitivních, afektivních, pozitivních i 

negativních příznaků. Tento přípravek je velmi dobře snášen. Z vedlejších 

příznaků se vyskytuje agitovanost, insomnie, někdy nauzea, hypotenze, závratě 

(3). 

c) Třetí skupině se říká MARTA, to znamená, že to jsou antagonisté 

multireceptorů. Patří sem klozapin, olanzapin, quetiapin a zopein. 

Klozapin byl uveden do praxe již v roce 1972 a stal se prototypem 2. generace 

antipsychotik (25). Měl by se podávat tehdy, pokud jsme již vyzkoušeli 2 - 3 

jiná antipsychotika. Mezi vedlejšími příznaky se může vyskytnout sedace, 

hypotenze, zvýšení tělesné hmotnosti, obstipace, retence moči, poruchy oční 

akodomace. Někdy se objevují závratě, tachykardie a sexuální poruchy, poruchy 

srdečního rytmu a hypersalivace (3). 

Mezi dalšími léky této skupiny patří olanzapin. Tento lék je určen pro 

schizofrenní psychózy a schizoafektivní nebo bipolární poruchy. Mezi 

nežádoucí účinky můžeme hlavně zařadit sedaci, zvýšení hmotnosti. Občas se 

také vyskytuje hypotenze, závratě, sucho v ústech, porucha oční akodomace a 

obstipace (3). 

- 27 -

Dalším lékem v této řadě je quetiapin. Při léčbě schizofrenních pacientů koriguje 

afektivní, pozitivní, negativní a i kognitivní příznaky. Mezi vedlejšími účinky 

nalezneme zvýšení tělesné hmotnosti, sedaci, hypotenzi, tachykardii a závratě 

(3). 

Posledním antipsychotikem této řady je zotepin (3), který byl objeven u nás ve 

Výzkumném ústavu farmacie a biochemie v Praze. Mezi nežádoucí příznaky 

tohoto léku patří suchost sliznic, tachykardie, zvýšení hmotnosti, sedace, 

hypotenze a výjimečné při vyšších dávkách epileptické záchvaty (25). 

Některé z těchto uvedených léků jako je olanzapin, ziprasidon a risperidon se mohou 

použít v podobě injekčního preparátu k akutní aplikaci. Risperidon se může podávat i 

v tekuté formě. Olanzapin je zase zpracován na rychle rozpustné tablety (11). 

1.6 Dopady schizofrenie 

Tato nemoc mění prožívání člověka k sobě samému a i ve vztahu k okolí. Mění 

se základní kvality duševního života jako je vnímání, myšlení, city, chování (26). Toto 

onemocnění se vyznačuje vysokou mírou pracovní neschopnosti a trvalou invaliditou, 

má také dopad na rodiny nemocných (25). 

1.6.1 Osobní dopady schizofrenie 

Z kognitivních dovedností se zhoršuje kapacita paměti, pozornost a snižuje se i 

schopnost řešení problémů (25). Stává se, že člověk s duševním onemocněním 

schizofrenie má pocit, že necítí nic. Neumí se radovat, když se mu něco povede. Ztratil 

pocit štěstí. Lidé s duševním onemocněním schizofrenie někdy pociťují prázdnotu. 

Rychleji se unaví a tím se snižuje jejich výkonnost (26). Můžou pociťovat smutek, 

netečnost, podezíravost. Občas mohou slyšet hlasy (13). Tato nemoc má vliv na 

sexualitu a intimní život (37), toto se odráží v navazování sexuálních vztahů. Tyto 

- 28 -

problémy by neměl nemocný odsouvat. Sexuální problémy sama o sobě tato nemoc 

neprodukuje (30). 

1.6.2 Rodinné dopady schizofrenie 

Propukne-li psychóza u jednoho člena rodiny, tak často dochází k obviňování 

sebe i okolí. Také rodina obviňuje pacienta, že způsobil krizi v rodině. Rodina by si 

měla uvědomit, že nemoc se týká pouze pacienta, a její léčení patří do rukou odborníků. 

Rodina může pouze napomáhat k léčení. Vzniklá krize se ale týká všech členů v rodině. 

Odborníci mohou krizi osvětlit, ale nemohou ji léčit. Krizi si musí řešit rodina sama 

(13). 

1.6.3 Sociální dopady schizofrenie 

V partnerském vztahu bývají tito lidé sociálně staženější. Také jsou méně aktivní 

a mají méně společenských kontaktů než jejich vrstevníci. Člověk s duševním 

onemocněním schizofrenie si často vztah přeje, ale není schopný ho navázat. Částečně 

také proto, že nemoc propukne v období, kdy by se měly partnerské vztahy utvářet (37). 

Nyní existuje program, kde se nacvičují základní dovednosti, jako je vnímání sociální 

situace, neverbální komunikace, aktivní naslouchání, empatie. Člověk s duševním 

onemocněním schizofrenie si také vyzkouší jak projevit přiměřeně negativní emoce, 

zahájení, udržení a ukončení rozhovorů (25). Schizofrenie má vyšší prevalenci u nižších 

společenských vrstev, částečně to je dáno tím, že se snížily možnosti k získání a 

uplatnění vyšší kvalifikace. Takový člověk se neumí správně zařadit do společenské 

vrstvy, která by odpovídala jeho premorbidnímu stavu (31). Člověk s duševním 

onemocněním schizofrenie nese i břímě sociálního hodnocení své choroby. Stává se, že 

tuto nemoc považuje za trest. Tato nemoc se stává určitým stigmatem, předsudkem, 

pohodlnou zkratkou určenou k hodnocení konkrétního člověka. Otázka duševního 

zdraví je již dlouho otevřená. Proto roku 1992 byla přijata Organizací spojených národů 

- 29 -

ezoluce č. 119. Tato rezoluce je určena ke zlepšení péče o lidi duševně nemocné (1) 

(Příloha č.1). 

1.6.4 Pracovní dopady schizofrenie 

Práce patří mezi základní lidské potřeby (37). Prací dochází k socializaci 

člověka. Rozvíjí se sociální iterakce a schopnost určité činnosti (20). V akutní fázi 

nemoci je člověk s duševním onemocněním schizofrenie práceneschopný. Psychóza 

může vést k trvalé invalidizaci, ale neznamená to, že by nemohli vůbec pracovat. Pokud 

se ničemu nevěnuje hrozí pocit nudy, neužitečnosti, nenaplněnosti a dochází 

k zhoršování psychického stavu (37). Existují programy, kde snaží nacvičit pracovní 

dovednosti. Obvykle se k tomu používají chráněné dílny (11). Aby se zlepšovala 

psychika člověka s duševním onemocněním schizofrenie, tak je dobré se věnovat práci, 

u které jsou výsledky hned vidět. Jedná o manuální práce, při kterých vzniká něco 

užitečného a hezkého. Nejvhodnější povolání jsou zahradník, krejčí, zedník, tesař, 

kadeřník a jim podobné (37). 

1.6.5 Ekonomické dopady 

Schizofrenie je třetí nejdražší onemocnění. Nejedná se pouze o drahé léky, ale i 

to, že onemocnění zasáhne člověka v produktivním věku. Člověk s duševním 

onemocnění schizofrenie, vůbec nenastoupí do práce a netvoří ekonomické hodnoty. Je 

často závislý na rodičích a pobírá invalidní důchod. Pokud nemá rodiče ocitá se na ulici 

jako bezdomovec (12). 

1.7 Zdravotnické služby 

Zdravotnické služby lze poskytovat ústavně i ambulantně (39). V každém okrese 

nalezneme, jako ambulantní službu, minimálně jednoho psychiatra. Většinou se jedná o 

soukromá zdravotnická zařízení (13). 

- 30 -

Do lůžkových služeb patří psychiatrické léčebny a psychiatrické oddělení 

nemocnic. Tyto instituce jsou řízené státem (13). K roku 2010 byla psychiatrická 

lůžková péče zajištěna na 31 oddělení nemocnic, ve 20 psychiatrických léčebnách a ve 

3 jiných lůžkových zařízeních (Příloha č. 2). Průměrně pro onemocnění schizofrenie se 

vyžadovala délka hospitalizace více jak 100 dnů (21). 

Zdravotní péči můžeme rozdělit podle naléhavosti jejího poskytnutí. Patří sem 

neodkladná péče, jejímž úkolem je zamezit stavům, které bezprostředně ohrožují život. 

Další péče je akutní. Tato péče se snaží odvrátit zhoršení akutního stavu, a volí postup, 

při kterém by člověk s duševním onemocněním neměl ohrožovat sebe nebo své okolí. 

Také sem patří nezbytná a plánovaná péče (40) . 

Zdravotní péči lze ještě rozdělit podle účelu poskytnutí a to na: preventivní, 

diagnostickou, dispenzární, léčebnou, posudkovou, léčebně rehabilitační a 

ošetřovatelskou péči (40). 

1.8 Sociální služby 

Mezi sociální služby patří sociální poradenství, služby sociální prevence a 

služby sociální péče (33). Cílem sociálních služeb je podporovat vlastní rozvoj uživatele 

a jeho soběstačnost. Snahou je, aby si udržel svůj životní styl a vrátil se do domácího 

prostředí. Mezi základní činnosti sociálních služeb patří pomoc s péčí o vlastní osobu, 

pomoc z domácností, s ubytováním, poskytnutím informací, zprostředkování kontaktu 

se společenským prostředím aj. (32). 

Sociální poradenství se dělí na základní a odborné. Součástí všech druhů sociální 

služeb je základní poradenství (32). 

V ČR se vyskytují služby sociální péče, které mohou využít i lidé s duševním 

onemocněním schizofrenie. Mezi ně patří podpora samostatného bydlení, denní 

stacionáře, týdenní stacionáře, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení (33) . 

Podpora samostatného bydlení je terénní služba, která zajišťuje pomoc při chodu 

domácnosti, zprostředkovává kontakty se společenským prostředím, pomáhá při 

- 31 -

uplatnění práv a oprávněných zájmů jedince. Zabývá se sociálně terapeutickou, 

výchovnou, vzdělávací a aktivizační činností (33). 

Denní a týdenní stacionáře pomáhají při zvládání běžných úkonů péče o vlastní 

osobu, pomáhají při osobní hygieně, poskytují stravu a bydlení nebo jej zajišťují. Mezi 

jejich aktivity patří výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Zprostředkovávají 

kontakt s okolním prostředím, pomáhají při prosazování práv a zájmů. Věnují se 

terapeutické činnosti. Tyto činnosti jsou za úplatu (32). 

Domovy se zvláštním režimem jsou určeny pro osoby, které mají sníženou 

soběstačnost. Režim v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto 

osob (33). 

Chráněné bydlení patří mezi dlouhodobé pobytové služby a je za úplatu. 

Chráněné bydlení může být individuální nebo skupinové. Osoba, která využívá tuto 

formu bydlení, má k dispozici podle potřeby osobního asistenta. Služba zajišťuje 

ubytování, poskytnutí stravy. Dále nabízí pomoc při zajištění chodu domácnosti. Tato 

služba zprostředkovává kontakt se společenským prostředím a pomoc při prosazování 

práv a zájmů. Mezi služby chráněného bydlení také patří terapeutické, vzdělávací, 

výchovné a aktivizační činnosti (32). 

Služby sociální prevence se snaží zabránit sociálnímu vyloučení osob. Mezi 

služby, které mohou duševně nemocní využívat, patří: služby následné péče, sociálně 

terapeutické dílny, terapeutické komunity, sociální rehabilitace aj. (33). 

Služby následné péče mohou být pobytové nebo ambulantní. Vyznačují se 

sociálně terapeutickou činností, zprostředkováním kontaktů s okolím. Nabízí také 

pomoc při uplatňování práv a obstarávání osobních záležitostí (33). 

Sociálně terapeutické dílny jsou určeny pro osoby se sníženou soběstačností, 

kteří nejsou konkurence schopni na otevřeném, ale i chráněném trhu práce. 

Prostřednictvím sociálně pracovní terapie se snaží o zdokonalování pracovní terapie 

(33). 

Terapeutické komunity nabízejí pobytové služby i na přechodnou dobu, pro 

osoby duševně nemocné, kteří se chtějí začlenit do běžného života (33). 

- 32 -

Sociální rehabilitace může být poskytnuta pomocí ambulantní, terénních, pobytových 

služeb. Sociální rehabilitace se vyznačuje specifickými činnostmi, které vedou 

k nezávislosti, samostatnosti a soběstačnosti osob (33). 

- 33 -

2. CÍLE A HYPOTÉZY 

2.1 Cíl práce 


prognózu, léčbu a fáze léčby schizofrenie, zdravotní a sociální služby pro 

klienty/pacienty s duševním onemocněním. Popsány budou problémy (sociální, osobní, 

klinické atd.), se kterými se osoby se schizofrenií potýkají. 

Prvním cílem praktické části práce je zjistit, jaké dopady (sociální, rodinné, 


Druhým cílem praktické části práce je zjistit, jak se klienti se schizofrenií 


2.2 Hypotézy 

Hypotéza nebyla stanovena, protože byl zvolen kvalitativní výzkum. Pro tento 

účel byly stanoveny tyto výzkumné otázky (VO). 

HVO1: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů? 

DVO1: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v osobní oblasti? 

DVO2: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v rodinné oblasti? 

DVO3: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v sociální oblasti. 

DVO4: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v zdravotní oblasti? 

DVO5: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v pracovní oblasti? 

DVO6: Jaké dopady má schizofrenie na život klientů v ekonomické oblasti? 

HVO2: Jak se klienti vyrovnávají s nemocí schizofrenie a problémy, které toto 

onemocnění přináší? 

- 34 -

2.3 Operancializace pojmů 

Schizofrenie – závažné duševní onemocnění, při němž dochází k poruchám vnímání, 

myšlení, jednání a cítění (36) 

Klient – subjekt, který využívá sociální služby (19) 

Dopad - je určitá činnost, vztah nebo stav, ve kterém je člověk s duševním 

onemocněním schizofrenie znevýhodněn 

Dopady na osobní oblast – do této oblasti zahrnuji péči o sebe, vztah k sobě a nemoci, 

navázání trvalého vztahu 

Dopady na rodinnou oblast – zahrnuje vztahy mezi rodinou a člověkem s duševním 

onemocněním schizofrenie a opačně 

Dopady na sociální oblast – vedení plnohodnotného samostatného života, udržování a 

získávání přátel, komunikace se svým okolím, výrazné omezení alkoholu a zákaz drog, 

komunikace s úřady 

Dopady na pracovní oblast – vzdělání, získání a udržení práce, pracovní schopnost 

Dopady na zdravotní oblast – vedlejší účinky léků a pravidelná medikamentace, jiné 

výrazné příznaky nemoci, jiné diagnózy spojené se schizofrenií, měnění léků 

Dopady na ekonomickou oblast – platební schopnost, finanční závislost na rodině, 

půjčování peněz 

- 35 -

3. METODIKA 

3.1 Metody a techniky sběru dat 

Ke sběru dat jsem použila kvalitativní výzkum. Kvalitativním výzkumem se 

nedosahuje výsledků statistickými metodami, ale vyprávěním, nasloucháním a kladením 

otázek (10). 

Použila jsem metodu dotazování – techniku polořízeného rozhovoru. Rozhovor 

je rozdělen na sedm částí., mezi které patří: identifikační otázky, vzdělání, zdravotní 

stav, klient a onemocnění, rodinné zázemí a sociální kontakty, zaměstnání a záliby, 

socioekonomická stránka. 

Začínala jsem vždy identifikačními otázkami, které zahrnují pohlaví, věk, 

rodinný stav a počet dětí. Za druhé následovaly otázky na vzdělání. Současný zdravotní 

stav je třetí okruh otázek. Ve čtvrtém okruhu otázek jsem se ptala na klienta a 

onemocnění, které zahrnují otázky od vývoje nemoci, negativních příznaků až po 

vyrovnávání se s nemocí. Pátý okruh se týká vztahů v rodině a vztahů s okolním 

světem. Udržení zaměstnání a koníčků zahrnuje šestý okruh otázek. Na 

socioekonomickou stránku jsem se ptala naposledy. Ne vždy jsem dodržela pořadí 

otázek, protože respondent se často sám rozpovídal a tím odpovídal na otázky 

v přeházeném pořadí. 

Odpovědi respondentů byly zapsány na záznamový arch (Příloha č.3). Získaná 

data jsem zpracovala formou případové studie. Záznamové archy mám uloženy 

v soukromém archivu. 

3.2 Charakteristika výzkumného souboru 

Základní soubor tvořilo 25 klientů z chráněných dílnách Fokusu Vysočina 

Pelhřimov. Výběrový soubor tvořilo 7 lidí s duševním onemocněním schizofrenie. 

Z toho 2 klienti odmítli rozhovor. Jeden klient byl vyřazen, protože nesplňoval 

kritérium věku. Cílový soubor byl vybrán, abych měla stejný počet žen i mužů, a 

- 36 -

splňovali kritérium věku mladé, střední a starší dospělosti. Bohužel mnoho uživatelů 

nebylo ochotno účastnit se výzkumu, tak jsem cílový soubor doplnila o dva uživatele 

s Občanského sdružení Lada, kteří byli ochotni vést se mnou rozhovor a splňovali 

kritérium věku a diagnózy. 

Z Fokusu Vysočina Pelhřimov cílový soubor tvoří 2 ženy ve věku 25 a 36 let, a 

2 muži ve věku 23, 35 let. Do tohoto cílového souboru byli zařazení muž a žena ve věku 

44 a 45 let z Občanského sdružení Lada. 

Kritérium pro výběr cílového souboru byl souhlas respondentů se zapojením do 

výzkumu, diagnóza schizofrenie, ochota spolupracovat a splnění věkové kvóty. Věková 

kvóta byla zvolena z důvodu ukázání vývoje nemoci v a schopnosti člověka s duševním 

onemocněním schizofrenie vyrovnat se v průběhu času. 

Všichni respondenti byli na začátku informováni, jak bude výzkum probíhat. 

Byli ujištěni, nikde nebudou uvedeny jejich jména nebo iniciály z důvodu zachování 

anonymity. 

3.3 Realizace výzkumu 

V akademickém roce 2010/2011 jsem začala sbírat podklady pro svoji 

bakalářskou práci studiem literatury. V listopadu a začátkem prosince 2010 jsem 

sestavovala okruhy k polořízenému rozhovoru. 

Pro účely mého výzkumu jsem obrátila na Fokus Vysočina, na organizaci 

v Pelhřimově, kde jsem trávila odbornou praxi. Po seznámení s pracovníky, jsem je 

poprosila o pomoc s realizací výzkumu. 

Druhou praxi jsem trávila v Občanském sdružení Lada v Pacově o.s., kde jsem 

seznámila s klienty, kteří měli diagnózu schizofrenie. 

Vlastní výzkum jsem prováděla na přelomu března a dubna roku 2011. Vlastní 

výzkum probíhal u respondentů z Fokusu Vysočina Pelhřimov u mě doma, týkalo se to 

4 respondentů. Tuto variantu jsem zvolila jako poslední možnost z důvodu zajištění 

soukromí a klidu vzhledem povaze otázek. Nabízela jsem i jiné varianty, kde bychom se 

mohli sejít a provést rozhovory, ale respondenti se nikde necítili dostatečně bezpečně. 

- 37 -

V chráněných dílnách jsme nenašli žádné klidné místo a na veřejných místech měli 

obavy, aby nás někdo neslyšel. Vlastní rozhovor trval mezi 40 až 60 minut. 

S respondenty z Občanského sdružení Lada jsem prováděla výzkum v uzavřené 

odpočinkové místnosti dne 5. dubna 2011, kde byl klid a nikdo nás nerušil. Výzkum 

jednoho respondenta probíhal cca 40 - 60 minut. 

3.2.1 Fokus Vysočina Pelhřimov 

Fokus v Pelhřimově byl založen roku 1995. Posláním Fokusu Vysočina 

Pelhřimov je podporovat lidi s duševním onemocněním nebo s jiným handicapem. 

Snaží se prosazovat myšlenku, že člověk s duševním onemocněním potřebuje nejen 

lékařskou péči, ale i mnohostrannou podporu při zvládání života. Snaží se o posílení 

jejich samostatnosti a sebedůvěry. Fokus Vysočina nabízí individuální pomoc klientům 

v jejich přirozeném prostředí. Fokus Vysočina Pelhřimov se dělí oddělení: komunitní 

tým, chráněné bydlení, tým podpory zaměstnávání, sociálně terapeutická dílna a 

chráněné dílny (9). 

3.2.2 Centrum denních služeb Lada o.s. 

Stacionář Lada je určen pro dospělé osoby s mentálním a kombinovaným 

postižením. Centrum vzniklo s iniciativy rodičů, aby tito lidé měli určité zázemí a mohli 

rozvíjet své schopnosti. Centrum zahájilo provoz v roce 2002. Denní stacionář nabízí 

individuální pomoc a podporu při zvládání běžného života. Denní centru podporuje 

osoby s mentálním a kombinovaným postižením v seberealizaci, v samostatnosti, 

soběstačnosti, uspokojování svých potřeb a v posilování sebevědomí. Také rozvíjejí 

jejich znalosti, dovednosti, sociální a pracovní návyky (4). 

- 38 -

4. VÝSLEDKY 

4.1 Výsledky rozhovorů respondentů z Fokusu Vysočina Pelhřimov 

Případová studie 1 

Identifikační otázky 

Pohlaví: žena 

Věk: 25 

Rodinný stav: svobodná, bezdětná, bez přítele 

Vzdělání 

Respondentka vystudovala střední školu zakončenou maturitou. V té době neměla 

diagnózu schizofrenie a tak neměla žádné větší problémy se studováním. Bavily jí 

jazyky, které bez problémů úspěšně studovala. 

Poté nastoupila na vyšší odbornou školu se zaměřením na cestovní ruch, kde se již 

objevily první problémy se soustředěním. Na praxi v cizině zažila první ataku, byla však 

schopna přicestovat do Prahy k babičce, která ji odvezla k lékaři. 

Respondentka uvádí: ,,Mám tyto problémy studiem: nemohu udržet tolik potřebnou 

pozornost, soustředěnost, jsem často unavená a vyčerpaná. Hůř si zapamatovávám 

studium. Tyto problémy neřeším, prostě jsem opustila školu.“ 

Po zaléčení začala navštěvovat Fokus Vysočina Pelhřimov, kde pracuje v chráněných 

dílnách. Cca po 4 letech nemoci se pokusila navštěvovat kurz esperanta, ale asi po půl 

roce kurzu zanechala. 

Respondenta uvedla: ,,Nedaří se mi zapamatovat slovíčka, tak rychle jako dříve. 

Musela jsem tomu více věnovat, což pro mě bylo hodně náročné.“ 

Zdravotní stav 

- 39 -

Na otázku jaký je Váš současný zdravotní stav, odpověděla respondentka: ,,Můj 

zdravotní stav je stabilizovaný“. 

Běžná virová onemocnění se u respondentky objevují sezóně, tak jednou, dvakrát do 

roka. Respondentka nemá žádné problémy s poruchami příjmu potravy. Snaží se jíst 

pravidelně a udržovat si hmotnost. 

Svůj zdravotní stav řeší pouze se svým lékařem. Léky užívá pravidelně. Běžná 

onemocnění konzultuje se svým praktickým lékařem. 

Respondent a onemocnění 

Respondentka první ataku měla v 21 letech. V té době byla v Řecku na praxi. Objevily 

se u ní sluchové halucinace, které jí přikazovaly, co má dělat. Pod jejich vlivem zrušila 

letenku domů. 

Respondentka uvádí: ,,Naštěstí jsem měla silný pocit, že když se vrátím domu, že mě 

hlasy přestanou pronásledovat. Svěřila jsem kolegyním, které mi zajistily místenku 

v autobuse do Prahy. Celou cestu jsem hlasy neslyšela. V Praze jsem navštívila babičku, 

kde jsem přestala mluvit. Hlas mi to nařídil. Babička nevěděla, co se mi stalo a odvezla 

mě k lékaři.“ 

Respondentka byla prvně hospitalizována v Bohnicích a poté převezena do ústavu v 

Jihlavě. Hospitalizován byla jednou, 6 týdnů. Respondentce se v ústavě nelíbilo, ale 

dodržovala denní režim. Velmi jí chyběla rodina. 

Respondentka uvedla: ,,Když jsem dozvěděla, že mám tuto nemoc, tak jsem si pod tím 

neuměla nic představit. Nevěděla jsem, co tato nemoc obnáší a jak mi změní život. 

Postupem času jsem přišla na to, jak moc mě tato nemoc změnila.“ 

Respondentka se cítí hodně unavená, často je vyčerpaná, připadá si ustrašenější, má 

strach se seznamováním s lidmi. 

- 40 -

Mezi dopady nemoci uvedla: ,,Musela jsem ukončit studium na VOŠ. Nyní nemohu mít 

zaměstnání na plný úvazek, ani jiné zaměstnání na míň hodin. Necítím se na to.“ 

Postrádá průbojnost a otevřenost při jednání s lidmi. Není schopna navázat vztah. Chybí 

jí samostatnost při zabezpečení svých potřeb. O vše se jí starají rodiče. 

Po propuštění z hospitalizace docházela na psychoterapeutické sezení. Nyní navštěvuje 

1 měsíčně svého psychiatra a užívá pravidelně léky. 

Mezi příznaky nemoci respondentka uvedla: ,,Zažila jsem halucinace, bludy, neklid, 

úzkost, strach, vztahovačnost, přestala jsem věřit lidem. Hlas mi přikázal, abych 

nemluvila, tak jsem nemluvila.“ 

Respondentka zažila tyto nežádoucí účinky léčby: alergii (vyrážka), ospalost, neklid, 

větší únavu, napětí, třes, úzkosti, zvětšování tělesné hmotnosti, pocity rozrušení, tiky do 

nohy, nesoustředěnost. Také má pocit pomalejšího metabolismu. 

S těmito příznaky se svěřila svému lékaři. Nejvíce jí vadí ospalost a únava. Lékař tyto 

problémy neřeší, protože jsou dobře pokryty pozitivní příznaky. 

Na otázku jestli zažila znovuoživení svých zdravotních problémů, odpověděla 

respondentka, že ne. Pouze někdy má pocity sledování a vztahovačnosti. 

Rodinné zázemí a sociální kontakty 

Respondentka bydlí u rodičů. Dříve byla zařazena v chráněném bydlení Fokusu 

Vysočina Pelhřimov. Respondentka uvedla, že bydlela v jedné místnosti, kterou 

neuklízela, nevařila a prádlo j. O nic se nezajímala, pouze spala a chodila pracovat na 

pět hodin do chráněných dílen. 

Respondentka mi řekla: ,,Rodina, potom co se dozvěděli, že jsem nemocná, se ke mně 

chová beze změny. Jen v domácích povinnostech mě šetří.“ 

- 41 -

Respondentka pociťuje vyloučení ze společnosti. Připadá si jiná, divná, má pocit, že se 

lidé kolem ní přetvařují. Na otázku jestli vyloučení ze společnosti kvůli této nemoci 

pociťuje i její rodina, odpověděla: ,,Nevím, nikdy jsme se o tom nebavily.“ 

Kontakt s přáteli si udržela, ale zůstalo jich méně. S ostatními lidmi se snaží vycházet, 

ale pociťuje již uvedené vyloučení ze společnosti. 

Zaměstnání a koníčky 

Respondentka před nemocí neměla trvalé zaměstnání, vydělávala si pouze příležitostně 

na brigádách. Po zaléčení začala pracovat v chráněných dílnách na 5 hodin. Cítí se 

hodně unavená. Ani lékař ji nepomohl tento problém vyřešit. V dílnách je spokojená a 

práce ji baví. 

Respondentka přiznavá: ,,Svým koníčků se moc nevěnuji, jsem příliš unavená, ale 

chodím do kina, cestují nebo se věnuji našemu pejskovi. Když jsem byla zdravá, tak jsem 

ráda navštěvovala diskotéky, stýkala se s kamarády, četla jsem. Nyní mi dělá problémy 

najít si nové kamarády. Stydím se a tak nemám s kým navštěvovat společensky kulturní 

akce.“ 

Socioekonomická stránka 

Respondentka uvádí: ,,Při vyřizování různých záležitostí na úřadech mi musí někdo 

pomáhat. Pociťuji trému a strach, že nezvládnu vše potřebné vysvětlit a zařídit.“ 

Nyní pobírá invalidní důchod 2. stupně a mzdu ze zaměstnání v chráněných dílnách. Co 

se týká financí, tak respondentku podporují rodiče. Peníze si půjčuje od rodičů, pokud si 

přeje koupit dražší věc. S finančními problémy se setkala po obdržení důchodu, který ji 

byl špatně vypočítán. Později se na tento omyl přišlo a zbývající část důchodu ji byla 

doplacena. Od té doby je více finančně samostatnější. 

- 42 -

Shrnutí 

Respondentka žena ve věku 25 let, 1 hospitalizovaná, od 21 let nemocná, nyní ve 

psychickém stavu stabilizovaném. Pracuje ve chráněních dílnách Fokusu Vysočina 

Pelhřimov. Pobírá 2. stupeň invalidní důchodu. Vztahy s okolím navazuje opatrně, stydí 

se a má pomalejší tempo řeči. 

Schizofrenie měla tyto dopady na život respondentky: 

Osobní oblast: navázání trvalého vztahu s opačným pohlavím 

Sociální oblast: dopad na osamostatnění respondenta, pomoc s komunikací na úřadech, 

pociťuje vyloučení ze společnosti, nemoci pít alkohol 

Pracovní oblast: neuplatnění v oboru, odkládání a určitá lenost se dál vzdělávat, 

změněná pracovní schopnost 

Zdravotní oblast: nežádoucí účinky léčby, pravidelné braní léků, vliv na soustředění, 

únava, pomalejší tempo řeči a problém uchopit a vyjádřit myšlenky 

Ekonomická oblast: finanční problémy, finanční nesamostatnost 

Tato respondentka se vyrovnala s nemocí tak, že ji akceptovala, snaží se dodržovat 

všechny pokyny lékaře. Věří, že bude docházet pouze ke zlepšení nemoci. Problémy, 

které tato nemoc přinesla, řešila postupně s pomocí rodičů, svého lékaře a organizace 

Fokus Vysočina Pelhřimov. 


Identifikační údaje 

Pohlaví: muž 

Věk: 23 

Rodinný stav: svobodný, bezdětný, bez přítelkyně 

- 43 -

Vzdělání 

Respondent vystudoval dřevařskou průmyslovou školu. Školu dokončil bez větších 

potíží, i přesto, že v 17 onemocněl. Studium se mu prodloužilo o rok. V 17 letech byl 

hospitalizován dvakrát v Havlíčkově Brodě a mezi hospitalizacemi brigádně pracoval. 

Poté pokračoval ve studiu na dřevařské průmyslové škole, kterou úspěšně zakončil 

maturitou. Do budoucna by se rád přihlásil na Vyšší odbornou školu ve Volyni obor 

dřevostavby. 


Respondent uvedl: ,,Momentálně se cítím dobře,“ řekl bych, ,,můj zdravotní stav je 

stabilizovaný.“ 

Jiná onemocnění, jako poruchy příjmu potravy, nebo běžná virová onemocnění nemá a 

ani se u něj nevyskytují. Cítí se až na psychické onemocnění zdráv. 


Respondent onemocněl v 17 letech. Od svých cca 15 let skoro každý den pil alkohol a 

kouřil měkkou drogu konopí. Respondent uvedl: ,,Zjistil jsem, že nejsem v pořádku 

teprve tehdy, když moje přítelkyně během třech dní otěhotněla, potratila a rozešla se 

mnou. Absolutně jsem se ztratil. Nechápal jsem, co se děje. Přišel jsem domů a měl jsem 

hrozný vztek.“ 

V té době si respondent psal deníky. Rodiče si je přečetly a odvezly ho do léčebny 

v Havlíčkově Brodě. 

Respondent uvádí: ,,Teprve v léčebně jsem si uvědomil, že nejsem v pořádku. Do té 

doby jsem si vůbec neuvědomoval, že skutečná realita je jiná, než realita ve které žiji.“ 

- 44 -

Respondent uvedl tuto reakci na diagnózu schizofrenie: ,,Nevěděl jsem, co to je a 

neuvědomoval jsem si, co je to za nemoc.“ Poté následovalo velké zlehčování, které trvá 

dodnes. 

Respondent uvádí: ,, Díky nemoci, mám nižší sebevědomí a pronásleduje mě strach 

z ustání nemoci.“ 

Přesto pravidelně konzumuje alkohol a příležitostně kouří konopí. 

Dopady nemoci na život respondenta bylo hlavně prodloužení doby studia, touha, ale 

neuskutečnění studia na VOŠ, projevení agrese doma, rodiče mají ze syna strach, chtějí, 

aby se odstěhoval. Diagnóza respondenta je paranoidní schizofrenie. To znamená, že 

respondent byl agresivní na základě bludů a halucinací. Každodenní aplikace léků, a 

jejich vedlejší účinky, považuje respondent za velmi nepříjemné. Jako důležitý dopad 

nemoci jsou čtyři pokusy o suicidium. 

V některých případech byl respondent hospitalizován agresivní, po zklidnění injekčně 

aplikovanými léky, byl zbytek hospitalizací již klidný. 

Respondent poznamenal: ,,Při první hospitalizaci, jsem se seznámil se starším pánem, 

který mu vše ukázal, zasvětil mě do denního provozu. Denní režim mi nevadí a nemám 

s ním žádné větší problémy.“ 

Respondent uvádí: ,,Celkem jsem byl hospitalizován pětkrát v léčebně Jihlavě a třikrát 

v Havlíčkově Brodě. Z toho čtyřikrát jsem se pokusil si vzít život. Dál o tom nechci 

mluvit.“ 

Mezi příznaky nemoci respondent řadí: halucinace, bludy, úzkost, agresi, hyperaktivitu, 

vztahovačnost, strach z lidí a nedůvěru. 

U respondenta se vyskytla jako vedlejší příznak léků opuchlost a bolest kloubů. Tyto 

problémy respondent řešil navštívením lékaře a změnou léku. 

- 45 -

Respondent uvedl, že osmkrát zažil zhoršení zdravotního stavu, z toho čtyřikrát se 

pokusil o sebevraždu, protože neviděl jiné řešení nemoci. Respondent měl 

postschizofrenní deprese a vždy byl hospitalizován. Respondent si nyní přeje žít 

samostatný, plnohodnotný život, s co nejmenšími omezeními. 


,,Bydlím u rodičů, ale mám domluveno, že od příštího týdne bude bydlet u kamarádky,“ 

říká respondent, ,,sám do pronájmu jít nemůžu, nemám na to peníze.“ 

Když se rodina dozvěděla o respondentově nemoci, velice těžko to nesla a neposkytla 

mu žádné úlevy. „Mám pocit, že se ke mě chovají hůře než předtím,“ říká respondent, 

„asi za to může moje agrese.“ 

Pocit vyloučení ze společnosti kvůli této nemoci nikdy nezažil a kontakt s přáteli si 

udržel. Řekl jim vše o své nemoci a hospitalizaci. Každý jeho kamarád se s tím 

vyrovnal po svém a nyní toto téma zlehčují a žertují spolu. Vztahy s ostatními lidmi 

nemá problém udržet. Kontakty navazuje přirozeně, beze strachu. 


Před nemocí studoval a pracoval brigádně pouze o prázdninách. Mezi první a druhou 

hospitalizací v 17 letech pracoval jako truhlář, nebo pomocný pracovník na stavbách. 

Po druhé hospitalizaci dostudoval školu. Nyní pracuje v chráněných dílnách pět hodin 

denně a chodí vypomáhat na stavby. 

Respondent uvádí: ,,Bez práce se nudím. Musím si neustále hledat brigády na víkendy. 

Jinak se z toho zblázním. Se zvládáním práce žádné problémy nemám.“ 

- 46 -

Mezi jeho zájmy patří poslouchání hudby metal, rybaření a posezení s přáteli. 

Respondent uvádí: ,,Moje zájmy se vůbec nezměnily a z jejich realizací nemám vůbec 

žádné problémy.“ 


Respondent uvádí: „Záležitosti na úřadech si vyřizuji sám. Občas mě někdo 

doprovodí.“ 

Pobírá 3. stupeň invalidního důchodu. Respondent mi řekl: ,,S důchodem a se mzdou 

z chráněných dílen, nemám problém vyjít. Ale až se příští týden odstěhuji, tak se bojím, 

že mi budou chybět peníze.“ 

Po diagnostice nemoci, dříve než dostal důchod, měl finanční problémy. Z této situace 

mu pomohli rodiče, kteří ho zcela zaopatřily. Peníze si zásadně nepůjčuje. 

Shrnutí 

Muž 23 let, 8 hospitalizovaný, od 17 let nemocný, nyní ve psychickém stavu 

stabilizovaném. Pracuje ve chráněních dílnách Fokusu Vysočina Pelhřimov a pobírá 

plný invalidní důchod. Vztahy s okolím navazuje bez problémů. U respondenta je 

význačný velký třes rukou. 

Schizofrenie měla tyto dopady na život respondenta: 

Osobní oblast: snížení sebevědomí, neustálý strach z nemoci, 4 pokusy o suiciidum 

Rodinná oblast: zhoršení vztahů v rodině, špatné vyrovnávání se synovou nemocí, 

strach ze synovi agresivity 

Sociální oblast: dopad na osamostatnění respondenta 

Pracovní oblast: neuplatnění v oboru, odkládání a určitá lenost se dál vzdělávat 

Zdravotní oblast: nežádoucí účinky léčby, zákaz alkoholu, pravidelné braní léků, třes 

rukou 

Ekonomická oblast: finanční problémy, finanční nesamostatnost 

- 47 -

U tohoto respondenta dochází k určité stabilitě a vyrovnání se s nemocí až po pěti 

letech. Nyní se cítí v pořádku, i přes čtyři pokusy o suiciidum. Tvrdí, že je vyrovnán se 

situací a snaží se žít produktivní, ničím neomezovaný život, nijak se neomezuje, co se 

týká konzumace alkoholu a kouření konopí. Problémy bral, tak jak přicházely a 

postupně s rodinou se je snažil řešit. 




Věk: 36 

Rodinný stav: ovdovělá s dcerou a s přítelem 

Vzdělání 

Respodentka vystudovala střední zemědělskou školu, kterou zakončila maturitní 

zkouškou. Respondentka uvedla: ,,Po tom co mi bylo, lépe jsem začala navštěvovat kurz 

esperanta a kurz pletení z pedigu. Problémy se vzděláním jsem žádné neměla.“ Kurz 

esperanta ji baví a žádné větší problémy se studiem nemá. 


Současný zdravotní stav respondentky je stabilizovaný, bez větších výkyvů. Běžná 

virová onemocnění se u respondentky objevují pouze sezóně, jednou nebo dvakrát do 

roka. Poruchy příjmu potravy nemá. Respondentka uvedla: „Pokaždé, když se zhorší 

můj psychický stav, začnou mě bolet záda. Tento problém řeším vždy se svým obvodním 

lékařem, nebo léky na bolest.“ 


Respondentka uvedla: ,,První ataku jsem dostala ve 29 letech. Pocity, že nejsem 

v pořádku, jsem zažívala nějaký čas předtím. Rok předtím jsem měla pocit, že mě chtějí 

- 48 -

vyhodit z práce, že si o mě ostatní zaměstnanci povídají. Byla jsem hodně unavená a 

nemohla jsem spát. V práci si začínali všímat mé vyčerpanosti.“ 

Při první atace nemoci měla sluchové halucinace a bludy o tom, že jí propustí z práce. 

Respondentka k tomu uvedla: ,, Moje bludy měly reálný základ, protože po zaléčení mě 

propustili. Jsem přesvědčená, že jsem pracovala dobře a chyby jsem nedělala. Mám 

neustále obavy, že se něco stane.“ 

V 29 letech byla jednou hospitalizovaná na 8 týdnů v léčebně Jihlavě, kde se 

dozvěděla, že má tuto nemoc. Respondentka mě upozornila: ,,Byla jsem z toho velmi 

nešťastná. Po vrácení domů jsem nebyla schopná cokoli dělat. Žila jsem v posteli, 

dokonce jsem tam i jedla. Taky jsem pořád spala.“ 

Jejímu manželovi v té době našli rakovinu, na kterou zemřel. O dceru se v té době 

postarali rodiče. Nakonec začala navštěvovat Fokus Vysočina Pelhřimov. 

Respondentka uvádí: ,,Tuto nemoc beru jako zkušenost. Díky ní si mnohem víc vážím 

života. Mám radost z každého dne, kdy se cítím dobře.“ 

Dopady nemoci na její život uvádí: ,, V době nemoci jsem nebyla dostatečnou oporou 

svému manželovi a také jsem se nedokázala postarat sama o sebe. Jednu věc se jsem 

naučila, a to odpočívat.“ 

Hospitalizace probíhala v klidu, ale v ústavu se jí nelíbilo. Respondentka uvádí: 

,,Nechápala jsem, proč nemůžu mít u sebe své věci. Nakonec jsem si zvykla. Hodně mě 

bavila práce v keramické dílně.“ 

Respondentka měla tyto příznaky: halucinace – nutkavé hlasy, bludy, úzkosti, neustálý 

strach, že se něco stane, únava, nesoustředěnost. 

- 49 -

Jako vedlejší účinky léčby zmiňuje malátnost. Se svým psychiatrem tento problém 

neřešila. 

Znovuoživení nemoci nezažila. Respondentka mě upozornila: ,,Někdy se cítím velmi 

vyčerpaná a unavená, proto se stane, že prospím třeba dva dny v celku.“ 


Respondentka bydlí v domku sama s dcerou (16 let), o kterou se již dokáže sama 

postarat. Přítele má, ale pouze se navštěvují. 

Když se respondentka a poté celá rodina dozvěděla o její nemoci, tak se celá rodina 

semkla a vzájemně se podporovala. Rodiče respondentky se postarali o dceru. Manžel, 

ač byl sám vážně nemocný rakovinou, respondentku velmi podporoval a staral se o ni. 

Když zemřel vypomohli ji rodiče. 

Pocit vyloučení ze společnosti respondentka, ani její rodina nezažila. Respondentka má 

názor: ,,Kdo chce, ten se baví a kdo nechce, ať si trhne.“ Vztahy s přáteli si po nemoci 

udržela, ale někteří známí se s ní přestali stýkat, což ji nevadí. S ostatními lidmi vychází 

dobře a kontakty navazuje bez problémů. 


Před nemocí a při začátku nemoci pracovala respondetka jako laborantka. Poté, co 

onemocněla s ní byl rozvázán pracovní poměr. Po čase strávený doma nastoupila do 

chráněných dílen Fokusu Vysočina Pelhřimov, kde pracuje 5 let. Práci ze začátku 

nezvládala, usínala při ní. Postupně si navykla na pracovní režim a nyní již nemá žádné 

problémy, až na občasnou únavu. Pracuje ráda v keramické dílně. 

Před nemocí měla respondentka tyto zájmy: zahrádka, pletení, ruční práce s dcerou, 

čtení. Nyní se věnuje pouze zahrádce a občas čte časopisy. 

- 50 -

Obtíže při realizaci svých koníčků respondentka zažila. Uvádí určitou lenost, nechuť, 

zvýšenou únavu, úzkost. 


Respondentka říká: ,,Sama si zařizuji, co je potřeba, takže i věci na úřadě.“ 

Pobírá 3. stupeň invalidního důchodu. Její finanční situace je uspokojivá. K plnému 

invalidnímu důchodu si přivydělává v chráněných dílnách. S finančními problémy se 

setkala, když jí zemřel manžel. Naštěstí prý měla našetřeno, a tak se jí období od smrti 

manžela do přiznání důchodu podařilo překlenout. Peníze si nikdy nepůjčuje, ani 

nepůjčovala. 

Shrnutí 

Respondentka ve věku 36 let, 1 hospitalizovanou, od 29 let nemocnou, nyní 

v psychickém stavu stabilizovaném. Pracuje v chráněný dílnách Fokus Vysočina 

Pelhřimov. Pobírá plný invalidní důchod. Vztahy s okolím navazuje bez problémů. 


Osobní oblast: neschopnost péče o sebe samu, více si váží života 

Rodinná oblast: neschopnost postarat se o dceru, nedostatečná podpora umírajícího 

manžela 

Pracovní oblast: neuplatnění v oboru, neschopnost práce na plný úvazek, změněná 

pracovní schopnost 

Zdravotní oblast: nežádoucí účinky léčby, bolesti zad následují poté, co se cítí 

psychicky špatně, častá únava a vyčerpanost 

Ekonomická oblast: finanční problémy 

Respondentka se s nemocí již vyrovnala. Na začátku nemoci byla velmi nešťastná, ale 

naučila se s schizofrenií žít. Začala ji brát jako zkušenost z které se má poučit. Přiznává, 

že už nikdy nebude tak výkonná jako zdravý člověk, ale přesto snaží žít naplno. Naučila 

se odpočívat a tzv. ,,vychutnat si život“. 

- 51 -




Věk: 35 


Vzdělání 

Respondent vystudoval střední odbornou školu, obor prodavač. Studium zakončil 

maturitní zkouškou. Kromě této školy se jinému vzdělávání nevěnoval. Problémy se 

studiem neměl. 


Současný zdravotní stav respondenta je stabilizovaný. Běžná onemocnění jako je kašel, 

rýma se respondentovi vyhýbají. Respondent uvádí: ,,Nemám žádné poruchy příjmu 

potravy. Jediné s čím jsem často nemocný jsou záněty ledvin.“ Své zdravotní problémy 

se snaží řešit preventivně. Pravidelně navštěvuje svého psychiatra, bere léky, snaží se 

dodržovat denní režim a dává si pozor, aby neprochladl. 


Respondent onemocněl ve 22 letech, odmítnul uvést, co se s ním dělo, než byl 

hospitalizovaný. Pouze mi řekl, že ho policisté odvezli do léčebny Bohnice. V té době 

bydlel a pracoval v Praze. Respondent uvedl:,, Toulal jsem se po Praze, vůbec jsem si 

neuvědomoval, kde jsem a co dělám. Skutečná realita šla mimo mě. I když jsem byl již 

nějaký čas v léčebně, tak jsem si vůbec neuvědomoval kde jsem, a že jsem nemocný. Po 

nějakém čase začaly zabírat léky a já měl pocit vystřízlivění. V té době jsem si uvědomil 

svoji nemoc.“ 

- 52 -

Respondent po sdělení diagnózy sestřičkou uvádí: ,,Vůbec jsem nechápal, že jsem tak 

vážně nemocný, jak uvádí sestřička. Nevěřil jsem tomu. Cítil jsem se dobře. Brzy jsem 

byl hospitalizován po druhé, kdy jsem naopak nemoc považoval za velmi vážnou a vše 

vnímal mnohem hůře, než byla realita.“ 

Nemoc respondenta změnila, uvědomil si, že nemůže žít jako dříve. Začal si vážit dní, 

kdy je mu dobře a může chodit do práce nebo se věnovat svým zálibám. Naučil se 

odpočívat a nesnaží se být takový detailista. Váží si rodiny, hlavně otce, který se o něj 

zpočátku staral a podporoval ho. 

Za velký dopad nemoci považuje to, že nemá tzv. ,,váhu slova“. Vadí mu, že ho 

nejbližší rodina ignoruje. Myslí tím určitou nevšímavost, nevědí o čem se s ním mají 

bavit. 

Respondent mi sdělil tyto příznaky nemoci: nespavost, religiózní bludy a halucinace, 

neklid, úzkost, pocit, že ho někdo pronásleduje, vztahovačnost. 

Respondent uvádí: ,,Zažil jsem tyto nežádoucí účinky léčby, jako je zvýšená chuť k jídlu, 

alergie, ospalost, neklid, únavu, napětí, malátnost, pocit rozrušení, světloplachost, 

slabost, třes, úzkosti a neustálé přibírání na váze. Tyto problémy jsem řešil se svým 

lékařem.“ 

Respondent je nemocný 13 let a za tu dobu vystřídal více medikamentů. Nyní je 

spokojen s lékem, který má pouze jeden vedlejší účinek, a to je zvýšená chuť k jídlu. 

Respondent zažil asi 9 znovuoživení nemoci, z toho byl 7 hospitalizovaný. Problém 

řešil vždy se svým psychiatrem. Kromě první hospitalizace, kde byl 3 týdny v léčebně 

Bohnice a poté převezen na 6 týdnů do léčebny Jihlava, byl vždy v léčebně Jihlavě. 

Respondent uvádí, že se mu v léčebně nelíbí. Má pocit, že se nesmí vyjádřit, neboť bývá 

špatně pochopen. S denním režimem nemá problémy, vždy si postupně zvykne. 

- 53 -


Respondent bydlí sám a je plně soběstačný. Po první hospitalizaci bydlel u otce, který o 

něj pečoval. 

Chování rodiny k respondentovi bylo různorodé. Otec, který je rozvedený, vše přijal a 

snažil synovi pomoci. Bratr, který má vlastní rodinu, nemoc akceptoval, ale jeho 

manželka se s touto situací neuměla smířit a tak se k respondentovi chovala necitlivě. 

Vzdálenější příbuzenstvo, jako jsou tety, mají tendenci respondenta ignorovat, mají 

z něho strach. Respondent uvádí, že jim nedal příčinu, aby se ho báli. 

Vyloučení ze společnosti pociťoval hlavně na začátku nemoci. Jeho rodina tento pocit 

neměla. Respondent uvádí: ,, Kontakt s přáteli jsem si udržel. S některými jsem se 

přestal vídat, ale to považuji za přirozený vývoj vztahů v životě. Někteří se oženili, 

založili rodiny, přestěhovali a tak. Akorát mě mrz, že se s jedním kamarádem 

nestýkáme. Nevím proč.“ 

S ostatními lidmi vychází dobře. Vztahy navazuje přirozeně, umí se bránit a stát si za 

svým názorem. 


Respondent uvádí: ,,Před nemocí jsem pracoval jako prodavač. Po zaléčení nemoci 

jsem zkoušel pracovat na plný úvazek, ale dlouhodobě to bylo neúnosné. Byl jsem příliš 

vyčerpaný a nemoc se znovuoživila.“ 

Po 3 hospitalizaci zažádal o invalidní důchod a začal navštěvovat Fokus Vysočina 

Pelhřimov. Později začal pracovat v chráněných dílnách 5 hodin denně a je zde velmi 

spokojený. Cítí-li se dobře, chodí o víkendu vypomáhat do vinárny. Pracovat ho baví, 

ale nemá rád stereotyp. 

Mezi jeho zájmy patří poslouchání hudby, čtení a sledování filmů. Jeho záliby jsou 

stejné před nemocí i po nemoci. Při realizaci zálib má někdy problém se soustředěností, 

cítí se roztěkaně. 

- 54 -


Záležitosti na úřadech si vyřizuje sám. Pobírá 2. stupeň invalidního důchodu a má 

pravidelný příjem z chráněných dílen, kde pracuje. S penězi vyjde, ale mnoho finanční 

prostředků navíc mu nezbývá. Finanční problémy měl v roce 2000 až 2001 než mu 

přiznali invalidní důchod. V té době se o něj postaral otec. Peníze si půjčuje pouze od 

otce a to do částky 500 Kč, kterou je schopen o příští výplatě vrátit. 

Shrnutí 

Respondent 35 let, 9 došlo k znovuoživení nemoci, z toho 7 hospitalizovaný, od 22 let 

nemocný, nyní ve psychickém stavu stabilizovaném. Pracuje v chráněných dílnách 

Fokusu Vysočina Pelhřimov. Pobírá 2. stupeň invalidního důchodu. Kontakt s okolím 

navazuje bez problémů. 


Osobní oblast: více si váží sám sebe, více domýšlí důsledky problémů, neschopnost 

navázat trvalý vztah a založit rodinu 

Rodinná oblast: určité stigma v rodině, rozmazlování otcem, ignorování ostatními 

členy rodiny 

Sociální oblast: žádné problémy 

Pracovní oblast: nemůže pracovat na plný úvazek, budování kariéry, změněná 


Zdravotní oblast: mnoho vedlejších účinků léčby, střídání léků, neustálé 

znovuoživování nemoci – hodně hospitalizací, vliv na soustředění, pravidelné braní léků 

Ekonomická oblast: finanční problémy, půjčky 

Respondent uvádí: ,,S nemocí jsem po 13 letech stále nevyrovnal. Je velice těžké s ní žít. 

Neustále musím hlídat zátěž, kterou postupuji. Často jsem hospitalizován, ale v ústavu 

se mi nelíbí. Mám pocit, že se točím v bludném kruhu. Vše se snažím brát jako 

- 55 -

zkušenost, ale mám pocit trestu. Změnil jsem přístup k životu a začal si vážit sám sebe. 

Snažím se plnohodnotně prožít dny, kdy je mi lépe.“ 

4.2 Výsledky případových studií respondentů s Občanského sdružení Lada 




Věk: 45 

Rodinný stav: svobodná, bezdětná, bez přítele 

Vzdělání 

Respondentka studovala na středním odborném učilišti, obor zahradnice. Studium 

nedokončila a před nemocí ani po onemocnění se již nezkoušela vzdělávat. Měla 

problémy se soustředěností, udržením pozornosti, zapamatováním si učiva. Tyto 

problémy nijak neřešila 


Respondentka uvádí: ,,Cítím se dobře. Kašel a rýmu mívám 6 nebo 7 do roka, vždy když 

se zhorší můj psychický stav.“ Jako problém se zažíváním uvádí silné průjmy. Nijak je 

neřeší a při ostatních onemocněních navštěvuje obvodního lékaře. 


Respondentka onemocněla ve 22 letech. Uvádí: ,,Měla jsem vztek a tak jsem zaútočila 

na své rodiče. Vyhrožovala jsem jim, že někoho podříznu.“ Ohrožovala jak sebe, tak 

- 56 -

okolí. Rodiče zavolali lékaře, který respondentku hospitalizoval. Byla ji 

diagnostikována paranoidní schizofrenie. 

Teprve po sdělení lékařů si uvědomila svoji nemoc. Respondentka uvedla: ,,Už si 

nepamatuji, jak jsem reagovala, když jsem se dozvěděla, že mám tuto diagnózu. Nijak si 

neuvědomuji, že by mě tato nemoc nějak změnila.“ 

Respondentka žije ve své realitě, je vztahovačná, někdy má bludy nebo halucinace, 

protože zapomíná brát pravidelně léky. Neuvědomuje si jaké dopady měla tato nemoc 

na její život, ale stěžuje si: „Musím brát prášky. Lidi se na mě divně dívají a někteří mi 

chtějí ublížit.“ Pokud má takový stav, bývá agresivní. Je schopna ohrožovat své okolí 

nebo sebe, je neklidná a roztěkaná. Na nic se nesoustředí a má myšlenkové zárazy. 

Pravidelně navštěvuje svého psychiatra, tuto službu jí zajišťuje Občanské sdružení Lada 

Pacov. Léčení respondentky probíhalo nárazově, vždy když začala být agresivní, tak 

byla ambulantně ošetřena. Poté co začala respondentka navštěvovat Občanské sdružení 

Lada, tak se pravidelná návštěva lékaře a správné užívání léků, stalo pravidlem. 

Hospitalizovaná byla asi 3 a to v léčebně Jihlavě. Problémy s hospitalizací si 

nepamatuje. 

Respondentka mi nepřímo přiznala tyto příznaky nemoci: halucinace, bludy, třes, 

neklid, úzkost, vztahovačnost, agresi. 

Mezi nežádoucí účinky léčby zařazuje: zvýšenou chuť k jídlu, alergii, ospalost, neklid, 

únavu, nespavost, napětí, malátnost, pocit rozrušení, třes, bolest hlavy, úzkosti, zvýšení 

hmotnosti. Tyto problémy nijak neřeší. 

U této respondentky dochází k znovuoživování nemoci, na základě vysazování 

medikace. Klientka nechápe, jakým způsobem je nemocná a vše bere jako přirozenou 

věc. 

- 57 -


Respondentka bydlí s maminkou, protože sama by se nezaopatřila. Potom co se rodina 

dozvěděla, jak je respondentka nemocná, tak se semkla a o dceru se stará dodnes. Nyní 

už má pouze maminku. Respondentka ani její rodina nemá pocit vyloučení ze 

společnosti. 

Dále uvádí: ,,Nikoho nepovažuji za svého kamaráda, ale chtěla bych si najít přítele, 

abych nebyla sama. S ostatními vycházím dobře.“ Kontakty navazuje bez problémů a je 

velmi upovídaná. 

Pravidelně dochází do Denního stacionáře Lada Padov o.s., kde má vztahy s ostatními 

uživateli a personálem, přesto je nepovažuje za přátele. 


Respondentka říká: ,,Před nemocí a po první hospitalizaci jsem pracovala jako 

uklízečka. Po hospitalizaci jsem pociťovala velkou únavu, vyčerpání a nechuť cokoli 

dělat.“ 

Tyto problémy řešila výpovědí a zažádáním o invalidní důchod. Zaměstnání ji nebavilo. 

Mezi své zájmy uvádí počítání jednoduchých příkladů, vyšívání a práce s dřevem. 

Jako koníček před nemocí uvádí: ,,Ráda jsem navštěvovala místní zábavy a tancovala.“ 


Záležitosti na úřadech vyřizuje s maminkou, nebo s někým z Denního centra Lada 

Padov o.s.. Pobírá 3. stupeň invalidního důchodu a jiný příjem nemá. O její finance se 

stará maminka, která ji dá každý den určitou hotovost, protože by sama celý důchod 

hned utratila. Respondentka neví jestli její rodina zažila nějaké finanční problémy. 

Nemá přehled o hospodaření se svými penězi. Někdy si půjčuje peníze od maminky, ale 

jak vysoké částky, to respondentka neuvedla. 

- 58 -

Shrnutí 

Respondentka 45 let, 3 hospitalizovaná, od 22 let nemocná, nyní se cítí vyrovnaně a 

klidně. Navštěvuje pravidelně Denní stacionář Lada Padov o.s.. Pobírá plný invalidní 

důchod. Kontakt s okolím navazuje bez problémů. Je na ní patrná roztěkanost a 

nesoustředenost. 


Osobní oblast: není schopna navázat trvalý vztah s opačným pohlavím, 

Rodinná oblast: celý život o ni pečuje rodina 

Sociální oblast: má pocit, že nemá přátele a domnívá se, že se jí lidé vysmívají, 

dopad na osamostatnění respondenta, pomoc s komunikací na úřadech 

Pracovní oblast: nemůže pracovat na plný úvazek, změněná pracovní schopnost 

Zdravotní oblast: mnoho vedlejších účinků léčby, střídání léků, neustálé 

znovuoživování nemoci, vliv na soustředění, nepravidelné braní léků, roztěkanost, 

agrese 

Ekonomická oblast: nesamostatnost v rozhodování ve finanční oblasti 

Respondentka uvádí, že ji nemoc nezměnila. Bere tuto nemoc jako součást sebe samé. 

Vůbec se nenaučila rozeznávat rozdíly, kdy má příznaky nemoci, a kdy prožívá 

skutečnou realitu. Pokud pravidelně užívá léky, tak se cítí lépe. Je méně roztěkaná, více 

soustředěná a není agresivní. Dobře navazuje sociální kontakty a nemá pozitivní 

příznaky nemoci. 

K vyrovnání s nemocí u této klientky nedochází, je spokojená, s tím co má. 

- 59 -




Věk: 44 


Vzdělání 

Respondent studoval Střední odborné učiliště v Kamenici na Lipou. Nejdříve studoval 

obor živočišná výroba, a poté přešel na obor opravář strojů. Ani jeden z oborů 

nedokončil. 

V 17 letech onemocněl a projevily se u něj pozitivní i negativní příznaky schizofrenie. 

Měl problémy se soustředěností a pamětí. Problémy se studiem řešil doučováním. Nyní 

se respondent snaží číst odbornou literaturu o přírodě a historii. 


Současný zdravotní stav respondenta je stabilizovaný. Když jsem se zeptala 

respondenta, jak často má běžná virová onemocnění, tak odpověděl: ,,Vůbec nestůňu, 

jsem zdravý, ale co mě trápí je ta porucha příjmu potravy, často totiž zvracím, tak 3, 4 

do měsíce.“ Tento problém nijak neřeší. 


Respondent si uvědomil, že není v pořádku o prázdninách u lékaře, kam ho poslali 

rodiče. Na první průběh ataky schizofrenie si již moc nepamatuje, bylo mu 17 let.¨ 

Respondent byl třikrát hospitalizován v léčebně Jihlava. Hospitalizace probíhala 

v klidu. ,,Denní režim mi nevadil,“ uvádí respondent, ,,po čase jsem si zvykl. Nevěděl 

- 60 -

jsem, proč jsem hospitalizovaný. Po čase jsem se začal cítit lépe. Kamarádka, která mě 

navštívila mi sdělila mou diagnózu.“ 

Respondent uvádí: ,,O této nemoci jsem nikdy neslyšel a nevěděl jsem, co obnáší. Ani 

jsem si moc neuvědomoval, co se mnou děje. Po sdělení diagnózy jsem pociťoval 

určitou úlevu, že vím, co mi je.“Po hospitalizaci respondent prožil postschizofrenní 

depresi. 

Respondent uvádí: ,,Tato nemoc mě nijak nezměnila, cítím se pořád stejný.“ 

Mezi dopady na svůj život uvádí: ,,Mrzí mě, že nemám žádnou školu. Taky jsem pořád 

sám, bez přítelkyně. Taky bych si přál svojí rodinu, ale co je to platný, když ji neuživím 

a s žádnou nemohu zůstat. Taky jsem často unavený.“ 

Mezi příznaky nemoci zařazuje: halucinace, bludy, úzkost, agresi, nesoustředěnost, 

zhoršení paměti. 

Respondent zažil za 27 let nemoci tyto vedlejší účinky léčby: zvýšená chuť k jídlu, 

alergii, ospalost, únavu, nespavost, neobvyklé pohyby, malátnost, světloplachost, 

slabost, třes, bolest hlavy, úzkosti, zvýšení hmotnosti, brnění v končetinách. Tyto 

problémy řeší se svým psychiatrem, změnou léků. 

Znovuoživení nemoci zažil 3, vždy byl hospitalizovaný a pokaždé ho odvezli rodiče. 

Respondent uvádí: ,,Začal jsem být agresivní a tak jsem potřeboval zklidnit. Díky těmto 

hospitalizacím jsem se naučil částečně rozeznávat příznaky nemoci. Od té doby beru 

pravidelně léky.“ 


Respondent bydlí s rodiči a tvrdí: ,,Sám bych bydlet nezvládl. Rodiče mají statek, tak se 

jim snažím pomáhat s prací.“ 

- 61 -

Respondent nemá pocit, že by se k němu rodina chovala jinak, poté co se dozvěděli, že 

je nemocný. Jeho rodina nikdy neměla pocit vyloučení ze společnosti, ale sám 

vyloučení pociťuje. 

Kontakt s přáteli si udržel, ale myslí si: ,, Mám jich velmi málo. Za své přátele považuji 

lidi z Denního stacionáře Lada. Vztahy se svým okolím nepovažuji za dobré. Mám pocit, 

že se mi ostatní vysmívají.“ 


Před nemocí nepracoval, ale po zaléčení začal pracovat na pile. Po určitém čase, nebyl 

schopen práci vykonávat, a proto si zažádal o invalidní důchod. 

Mezi své záliby uvádí četbu, zahradu, hudbu – hraje na harmoniku a akordeon, 

vyřezává ze dřeva. Těmto zálibám se věnuje celý život. 

Jako obtíž s realizací svých zájmů uvádí horší soustředění, paměť, únavu a vyčerpanost. 


Záležitosti na úřadech vyřizuje s rodiči. Jak vyzvedávat důchod na poště mu vysvětlili 

rodiče a od té doby tam chodí sám. 

Respondent pobírá 3. stupeň invalidního důchodu. O jeho finance se starají rodiče, kteří 

mu dají každý den určitou hotovost. Celý život se o respondenta pečují rodiče, nikdy se 

neosamostatnil. Peníze si půjčuje do výše 100 Kč. 

Shrnutí 

Respondent 44 let, 3 hospitalizovaný, od 17 let nemocný, nyní v psychickém stavu 

stabilizovaném. Pravidelně navštěvuje Denní stacionář Lada Padov o.s.. Pobírá plný 

invalidní důchod. Kontakt s okolím navazuje pomaleji. 

- 62 -


Osobní oblast: není schopen mít trvalý vztah s opačným pohlavím, dopad na 

osamostatnění respondenta 

Rodinná oblast: rodiče o respondenta celý život pečují 

Sociální oblast: málo přátel, pocit vyloučení ze společnosti, pomoc s komunikací na 

úřadech 

Pracovní oblast: neschopnost dokončit studium, nezvládnutí pracovní činnosti, 

nezaměstnanost 

Zdravotní oblast: vedlejší účinky léků, střídání a užívání medikamentů, agrese, 

nesoustředěnost, horší paměť, průjmy 

Ekonomická oblast: nesamostatnost 

Respondent uvádí, že si na nemoc nezvykl a nevyrovnal se s ní. Je pro něho těžké 

vyrovnat se s tím, že má horší paměť a je nesamostatný. Také mu velmi vadí, že není 

schopen si najít partnerku. Je však zajímavé, že pokus o osamostatnění od rodičů za 

celý svůj život nezkusil. Stěžuje si, že nemůže chodit do práce, pomáhat rodičům, a 

málo pamatuje. 

- 63 -

Případ. 

studie 

1 

2 

3 

4 

5 

6 

4.3 Shrnutí výsledků 

Tab. Č. 1. Dopady na život respondentů 

Osobní 

oblast 

neschopnost navázat 

trvalý vztah 

snížení sebevědomí, 

neustálý strach 

z nemoci, 4 pokusy o 

suiciidum, 


trvalý vztah 

více si váží života, 

problémy s péčí o 

sebe samu 

více si váží sám sebe, 

domýšlí problémy do 

důsledků, 


trvalý vztah a založit 

rodinu 


trvalý vztah, 


trvalý vztah, 

Rodinná 

oblast 

zhoršení vztahů, 

špatné vyrovnání 

se synovou 

nemocí 

neschopnost 

klientky postarat 

se o své blízké 

stigma v rodině, 

rozmazlování 

otcem 

celý život o ni 

pečuje rodina 

celý život o něj 

pečuje rodina 

Sociální 

oblast 

osamostatnění 

respondenta, 

pomoc s komunikací 

na úřadech, 

pociťuje vyloučení ze 

společnosti, 

nemocí pít alkohol 


respondenta, 

sám komunikuje 

s úřady, 

nemoci pít alkohol 

(denně pije) 

sama komunikuje s 

úřady 

sám komunikuje s 

úřady 

bez přátel, má pocit, 

že okolní lidé se ji 

vysmívají, 


respondenta, 

pomoc s komunikací 

na úřadech 

málo přátel, pocit 

vyloučení ze 

společnosti, 


respondenta, pomoc 

s komunikací na 

úřadech 

- 64 - 

Pracovní 

oblast 

neuplatnění v oboru, 

problémy se 

vzděláním, změněná 


neuplatnění v oboru, 

problém dál se 

vzdělávat 

změněná pracovní 

schopnost, 

neuplatnění v oboru 


schopnost, 

neuplatnění v oboru 


schopnost 

nedokončení studia, 


schopnost 

Zdravotní 

oblast 

pravidelné braní léků, 

nežádoucí účinky 

léčby, vliv na 

soustředění, větší 

únava 


léčby, pravidelné 

braní léků, třes 


léčby, 

bolesti zad 


léčby, střídání léků, 

časté hospitalizace 


léčby, nepravidelná 

konzumace léků, 

roztěkanost, agrese 


léčby, střídání léků, 

horší paměť, průjmy, 

agrese 

Ekonomická 

oblast 

finanční problémy, 

finanční 

nesamostatnost 

finanční problémy, 

finanční 


finanční problémy 

finanční problémy 


nesamostatnost

Komentář: 

Mým.cílem bylo zjistit jaké dopady má schizofrenie na život člověka. Dopady 

schizofrenie sem si rozdělila na situace v osobním, rodinném, sociálním, pracovním, 

zdravotním a ekonomickém životě. Tabulka ukazuje, že čtyři respondenti nejsou 

schopni navázat trvalý vztah. Všem respondentům v době ataky nemoci vždy pomohla 

rodina. Vyloučení ze společnosti pociťují tři respondenti z 6 a osamostatnit se doposud 

povedlo dvěma respondentům. Pomoc s komunikací na úřadech potřebují tři nemocní. 

Všichni respondenti mají změněnou pracovní schopnost. Čtyři nemocní zažili finanční 

problémy a dva respondenti vůbec nerozhodují o svých financích. 

Tab. č. 2 Angažovanost v řešení dopadů v osobní, rodinné, sociální, pracovní, 

zdravotní a ekonomické oblasti 

Případová 

studie 

1 

Osobní 

oblast 

Rodinná 

oblast 

Sociální 

oblast 

nezabývá nezabývá Rodina 

Fokus 

Vysočina 

Pelhřimov 

2 nezabývá nezabývá Přátelé 

3 Sama Sama 

Rodina 

- 65 - 

Pracovní 

oblast 

Chráněné 

dílny 

Chráněné 

dílny 

Sám 

Sama Chráněné 

dílny 

4 nezabývá nezabývá Sám Chráněné 

dílny 

Zdravotní 

oblast 

Ekonomická 

Oblast 

Psychiatr Rodina 

Důchod 

Mzda 

z chráněných dílen 

nezabývá Rodina 

Důchod 

Mzda 


Obvodní lékař Sama 

Důchodu 

Mzda 


Psychiatr 

Obvodní lékař 

Sám 

Rodina 

Důchod 

Mzda 


5 nezabývá Rodina Rodina nezabývá Denní stacionář Rodina 

Denní 

stacionář 

Důchodu 

6 nezabývá Rodina Rodina nezabývá Psychiatr Rodina 

Důchod 

Legenda: nezabývá – respondent neřeší dopady v této oblasti

5. DISKUZE 

V praktické části mé bakalářské práce jsem zkoumala dopady nemoci 

schizofrenie na život respondentů. Snažila jsem se zjistit, jak se s těmito problémy 

vyrovnávají, a jak zvládli akceptovat tuto nemoc. S respondenty jsem se seznámila 

v rámci své odborné praxe. Z počátku si respondenti udržovali odstup. Pro některé 

z nich bylo velmi těžké se mnou komunikovat o svých problémech. 

a) Identifikační otázky 

Mezi identifikační údaje jsem zařadila pohlaví, věk, rodinný stav a počet dětí. K 

výzkumu jsem si vybrala 3 muže a 3 ženy, aby přibližně splňovali věkové kritérium 

odstupu 10 let. Chtěla jsem podchytit různý dopady této nemoci. U rodinných vztahů 

jsem si všímala, jestli je respondent schopen navázat trvalý vztah s opačným pohlavím. 

Jako jeden výsledek z výzkumu mi vyšlo, že z 6 respondentů, pouze 1 respondentka má 

1 dítě a byla vdaná. 

b) Vzdělání 

Dále z výzkumu vyplynulo, že 3 respondenti č. 1, 5, 6 na základě nemoci 

nedostudovali. V 1 případě jde o VOŠ a ve 2 případech jde o učiliště. Dva respondenti 

č. 3 a 4 dostudovali před vypuknutím nemoci a respondent č. 2 po zaléčení nemoci 

dostudoval SOŠ. Z rozhovorů vyplynulo, že všech šest respondentů by se chtělo dál 

vzdělávat, ale cítí se často vyčerpaní, nesoustředění a pociťují zhoršení paměti. 

c) Zdravotní stav 

Svůj zdravotní stav momentálně považuje všech 6 respondentů za stabilizovaný. 

Jako určité omezení respondenti vnímají požívání léků. Jedna respondentka bere léky 

nepravidelně, ostatní respondenti dodržují medikaci. Z výzkumu vyplynulo, že všichni 

respondenti zažily vedlejší účinky léčby. Čtyři respondenti řešili tento problém se svým 

lékařem. 

- 66 -

d) Klient a onemocnění 

Benson uvádí: ,,1/3 pacientů se nakonec zcela vyléčí, 1/3 nemocných se sice 

uzdraví, ale dochází u nich k opakovaným relapsům a 1/3 nemocných se nevyléčí 

vůbec“ (2). Neznám názor lékaře, tak nemohu posoudit, jestli jsou respondenti vyléčeni, 

ale z výzkumu vyplynulo, že dvě respondentky č.1 a 3 byly hospitalizovány jednou, 2 

respondenti č. 4 a 5 třikrát a zbývající dva respondenti č. 4 a 2 osmkrát a sedmkrát. Až 

na jednoho respondenta č. 2 všichni přiznávají, že se cítí častěji unavení a vyčerpaní. 

Také bych chtěla upozornit, že respondenti považují za problém, že nemohou 

konzumovat alkohol. Pět respondentů se omezuje a pijí pouze ve výjimečných 

případech a to malé množství. Jeden respondent č.2 však konzumuje alkohol každý den 

a občas kouří i marihuanu. Vzhledem k vzniku jeho nemoci toto považuji za 

nezodpovědné. 

e) Rodinné zázemí a sociální kontakty 

O všechny respondenty v době propuknutí nemoci pečovala rodina. Pouze dva 

respondenti č. 3, 4 se po zaléčení dokázali osamostatnit a bez cizí pomoci o sebe 

pečovat. Velmi mě zaujala kauzuistika z knihy Schizofrenie v kauzuistikách, kde člověk 

s duševním onemocněním schizofrenie se o sebe dokázal postarat, i když pravidelně 

nebral léky. Nějaký čas bydlel v jeskyni, kterou si docela pohodlně zařídil. Na rozdíl od 

čtyř respondentů č. 1, 2, 5, 6 z mého výzkumu, kteří se o osamostatnění ani nepokusili, i 

když by si to přáli. 

Respondenti č. 2 a 6 uvádějí, že by nezvládli financování samostatného bydlení. 

Nakonec z rozhovoru vyplynulo, že se jim maminka o všechno postará, tak proč by se 

stěhovali. Myslím, že to je celkový problém mladých lidí v dnešní době, nejen 

nemocných. Čtyři respondenti č. 1, 2, 3, 4 si také udrželi kontakt se svými přáteli. 

Čtyři respondenti č. 1, 4, 5, 6 pociťují určité stigma z toho, že jsou nemocní. 

Každý to však vnímá úplně z jiného úhlu. Nejstarší respondentka č. 5 pociťuje určitý 

výsměch od okolí. Nejstarší respondent č. 6 si myslí, že díky nemoci není schopen najít 

přátele. Podle něj je to důvod, proč se s ním nikdo nebaví a má pocit ,,úšklebků“. 

Nejmladší respondentka č. 1 zase vnímá, že je jiná. Nerozumí si s ostatními. Já bych 

- 67 -

k tomu přidala i určitou plachost. Cítí se označená a divná. Respondent č. 4 mě 

upozornil, že jako stigma vnímá, že v rodině nemá tzv. ,,váhu slova“. Považuje za 

chybu i to, že ho otec v době po nemoci rozmazloval, dělal vše za něj. Jeho vzdálenější 

rodina má problém akceptovat jeho nemoc. Respondenta to velmi mrzí. Domnívám se, 

že nejlepší přístup byl ostatních respondentů byl, kdy se svému okolí svěřili a nechali na 

okolí, jak se s tím vyrovná. Oni akceptovali pouze odpověď. Také se mi líbí, že vnitřně 

se nepovažují za podivíny, ale jsou vyrovnáni sami se sebou. 

f) Zaměstnání a koníčky 

Z výzkumu vyplynulo, že po atace nemoci zkoušeli tři respondenti č. 4, 5, 6 

pracovat na plný úvazek. Bohužel uvádí, že práce na plný úvazek byla neúnosná. 

Zbývající tři respondenti č. 1, 2, 3 po zaléčení nastoupili rovnou do chráněných dílen. I 

tak uvádí, že bylo pro ně obtížné znovu získat pracovní návyky. Toto se shoduje 

s knihou Léčíme se s psychózou, kde uvádí, že v chráněných dílnách dochází k nácviku 

pracovních návyků. Je zde mnohem méně stresových faktorů, které lidem s duševním 

onemocněním schizofrenie nedělají dobře (26). Všechny respondenty baví, když mohou 

pracovat. Pouze respondent č. 4 uvedl, že nemá rád stereotyp. 

Respondenti č. 2, 4, 6 uvádí, že jejich záliby jsou stejné jako v době před 

nemocí. Respondentky č. 1, 5 se přestaly věnovat některým svým zájmům. Všimla jsem 

si, že tyto záliby jsou spojeny se společenským životem. Tři respondenti 2, 4, 6, 

zajímavé, že to jsou muži, s provozováním svých zálib neměli žádný problém. Věnují se 

jim pořád stejně. Poslední respodentka č. 3 ztratila zájem o ruční práce, kterým se před 

nemocí hodně věnovala. 

g) Socioekonomická stránka 

Čtyři respondenti č. 2, 3, 5, 6 pobírají 3. stupeň invalidního důchodu a dvěma 

respondentům č. 1, 4 je přiznán 2. stupeň invalidního důchodu. Dva respondenti č. 5 a 6 

pobírající plný invalidní důchod a o svých penězích nerozhodují. Jejich rodiče jim vždy 

dají určitou část peněz na nezbytné výlohy. Ostatní respondenti nakládají se svými 

penězi podle svého uvážení. Všichni respondenti zažili v době nemoci finanční 

- 68 -

problémy. Pouze jedna respondentka č. 3 překlenula své finanční problémy sama. Měla 

našetřené peníze. Ostatní respondenty podporovala finančně rodina. Je zajímavé, že 

pokud si respondenti půjčují, tak je to v rámci několika stovek. 

Vyrovnání se s nemocí 

Výzkumná otázka jak se respondent vyrovnává s nemocí nebyla snadná. 

Souhlasím, že nemoc zasáhla respondenty v mladém věku. V době kdy se navazují 

trvalé vztahy s opačným pohlavím a popřípadě dochází k osamostatnění respondenta. Je 

zajímavé, že ženy se s tímto problémem lépe vyrovnaly. Nemoc se snaží brát, jako 

životní událost, s kterou se musí poprat a uvědomují si, že tuto událost nelze změnit. 

Dívají se vpřed. Každá se s touto nemocí vyrovnala jinak. 

Dva respondenti č. 4. a 6 uvedli, že se s nemocí doposud nevyrovnali. 

Respondent č. 2 tvrdí, že tuto situaci zvládl, ale vzhledem k jeho čtyřem pokusům o 

sebevraždu a neakceptaci omezení alkoholu, zákazu drog, bych řekla, že je vyrovnán 

s nemocí pouze na povrchu. Sám uvádí, že z ní má neustálý strach, ale omezovat se 

v životě ničím nechce. 

35 muž, který žije s touto nemocí již 13 let, říká, že se s touto nemocí stále 

nevyrovnal. Působil vždy přirozeně a vyrovnaně. Měl vždy vše promyšleno a snažil si 

brát z života jen to nejlepší. Někdy mu bylo lépe, někdy hůře, ale působil vždy 

připraveně. Velmi mě zaskočilo, když mi řekl: ,,Mám pocit trestu, neustále se točím 

v bludném kruhu.“ Toto shoduje s tím, co uvádí Baudiš: ,,Deprese, obsedantně úzkostná 

porucha a schizofrenie jsou stále ještě mnohými v hloubi duše považované za trest či 

vyšší mocí napřažený prst ukazující na člověka, který si chorobu zavinil svou špatnou 

péčí o dar duše.“(1) 

Do té doby nepůsobil, tak odevzdaně. Přišel mi jako bojovník, který se lehce 

nevzdává. Přesto jeho časté zhoršování stavu a mnoho hospitalizací pravděpodobně 

nevede k pozitivnímu myšlení. Je pak velmi těžké věřit tomu, že by se mohl uzdravit. 

Poslední z mužů respondent č. 6 tvrdí, že si na nemoc nezvykl a nevyrovnal se 

s ní. Dává ji za vinu, že si nemůže najít partnerku, nezaložil rodinu, neosamostatnil se, 

- 69 -

že má málo přátel. Rád by pracoval, ale vždy se na něco vymluvil. Hlavně mu vadí, že 

nedostudoval, protože má horší paměť. Přijde mi, že tento muž se neustále na něco 

vymlouvá, ale v životě nepodniknul nic, aby se trochu osamostatnil. Tento muž působí 

příjemně, je zachovalý a dobře se s ním komunikuje. Je nepravděpodobné, že by se 

nějaké ženě nelíbil. Přesto trvalý vztah není schopen navázat. Mám z něho pocit, že je 

se vším takto spokojen. Rodiče mu zařídily docela pohodlný život a on ho nechce 

měnit. 

Domnívám se, že ženy se vyrovnávají s touto nemocí lépe. Respondentkam č. 1 

je nejmladší, a byla hospitalizována jenom jednou. Nemoc akceptovala a smířila se s ní. 

Myslí, že už se nikdy nebude opakovat. Doufá, že nyní bude jenom docházet ke 

zlepšení zdravotního stavu. Působí vyrovnaně, někdy trochu odevzdaně. Pečlivě 

dodržuje pokyny lékaře. Za čtyři roku nedošlo k zhoršení nemoci, tak se na vše dívá 

pozitivně. 

Druhá respondentka byla velmi nešťastná, když se dozvěděla, že je takto 

nemocná. K její nemoci se přidružily i závažné rodinné problémy, přesto všechno 

zvládla. Líbí se mi, že tuto nemoc bere jako zkušenost, s které se má poučit. Také 

přijala i tu situaci, že už nikdy nebude tak výkonná jako zdravý člověk. Přesto bojuje a 

snaží se žít naplno. 

Poslední nejstarší respondentka č. 5 uvádí, že se s nemocí nemusela vyrovnávat. 

Ona ji bere jako součást samu sebe a nedokáže rozeznat příznaky nemoci. Jak uvádí 

Kučerová léčení takového pacienta je velmi složité (15), kasuistika číslo 1 z Kučerové 

je podobná kazuistice respondentky. Tyto kasuistiky se shodují v tom, že ve svých 

prožitcích nemocní nespatřují nic podivného. Neberou-li pravidelně léky bývají 

agresivní ke svému okolí. Respondentka má však štěstí, že navštěvuje denní stacionář 

Lada, kde jeho pracovníci dohlédnou, aby si léky aspoň ráno vzala. 

Všichni respondenti řešili problémy, které přinesla tato nemoc se svojí rodinou. 

Také jim pomohly organizace jako je Fokus Vysočina a Denní centrum Lada o.s.. 

Z provedeného výzkumu lze vyvodit následující hypotézu, kterou je nutno ověřit 

na větším počtu respondentů. 

H1: Lidé nemocní schizofrenií zažili alespoň jeden nežádoucí účinek léčby. 

- 70 -

6. ZÁVĚR 

Téma Zdravotně sociální problematika klientů se schizofrenií v Kraji Vysočina 

jsem si vybrala, protože v mém blízkém okolí žije člověk s duševním onemocněním 

schizofrenie. Snažím se pochopit jeho problémy a být dotyčnému oporou. Proto jsem 

snažila dozvědět o této nemoci co nejvíce. 

Cílem teoretické části práce bylo popsat diagnostiku, formy a příznaky, průběh a 

prognózu, léčbu a fáze léčby schizofrenie, zdravotní a sociální služby pro klienty s 

duševním onemocněním. Byly popsány problémy (sociální, osobní, klinické atd.), se 

kterými se osoby se schizofrenií potýkají. 

Prvním cílem praktické části práce bylo zjistit, jaké dopady (sociální, rodinné, 


Druhým cílem praktické části práce bylo zjistit, jak se klienti se schizofrenií 


Z výzkumu vyplývá, že lidé s duševním onemocnění schizofrenie se dokáží 

dobře vyrovnat s dílčími dopady, která tato nemoc přináší. Nemocní měli vždy podporu 

rodiny, přesto vyrovnat se s diagnózou schizofrenie, je pro ně velmi těžké. Trvá to 

několik let. 

Z provedeného výzkumu vyplývá, že čtyři respondenti nejsou schopni 

navázat trvalý vztah. Všem respondentům v době ataky nemoci vždy pomohla rodina. 

Vyloučení ze společnosti pociťují tři respondenti z 6 a osamostatnit se doposud povedlo 

dvěma respondentům. Pomoc s komunikací na úřadech potřebují tři nemocní. Všichni 

respondenti mají změněnou pracovní schopnost. Čtyři nemocní zažili finanční problémy 

a dva respondenti vůbec nerozhodují o svých financích. 

Výsledky této práce budou nabídnuty odborné veřejnosti, Fokusu Vysočina 

Pelhřimov a Dennímu stacionáři Lada o.s.. Mohou posloužit k rozšíření povědomí o této 

nemoci u laické veřejnosti. 

- 71 -

7. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 

1. BAUDIŠ, Pavel a Jan LIBIGER. Psychiatrie a etika. 1. vyd. Praha: Galén, c2002, 

156 s. ISBN 80-726-2104-1. 

2. BENSON, Nigel C. Psychiatrie. Vyd. 1. Ilustrace Piero,. Praha: Portál, 2010, 175 s. 

Seznamte se--. ISBN 978-80-7367-671-1. 

3. BOUČEK, Jaroslav a Vladimír PIDRMAN. Psychofarmaka v medicíně. Vyd. 1. 

Praha: Grada, 2005, 286 s. ISBN 80-247-1136-2. 

4. Centrum LADA os.s.: Historie Centra LADA, o.s. Centrum LADA o.s. [online]. 

1.4.2007, 9. dubna 2012 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: 

http://www.centrumlada.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=600149&id=53&p1=52 

5. COHEN, Robert M. Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi. Vyd. 1. Praha: 

Portál, 2002, 190 s. ISBN 80-717-8497-4. 

6. ČEŠKOVÁ, Eva a Hana KUČEROVÁ. Psychopatologie a psychiatrie: pro 

psychology a speciální pedagogy. Vyd. 1. Editor Mojmír Svoboda. Praha: Portál, 

2006, 317 s. ISBN 80-7367-154-9. 

7. DÖRNER, Klaus a Ursula PLOG. Bláznit je lidské: učebnice psychiatrie a 

psychoterapie. Vyd. 1. Překlad Jan Lorenc. Praha: Grada, 1999, 353 s. Psyché 

(Grada Publishing). ISBN 80-716-9628-5. 

8. FAUST, Volker. SCHIZOPHRENE ICH-STÖRUNGEN. Psychosoziale Gesundheit 

von Angst bis Zwang [online]. 6. května 2007, 6. května 2007 [cit. 2012-04-08]. 

Dostupné z: http://www.psychosozialegesundheit.net/psychiatrie/schizophrenesich.html 

9. Fokus Vysočina. Fokus Vysočina [online]. 2010, 9. dubna 2012 [cit. 2012-04-08]. 

Dostupné z: http://www.fokusvysocina.cz/pages.aspx?p=9 

10. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: 

Portál, 2005, 407 s. ISBN 80-736-7040-2. 

11. HORÁČEK, Jiří. Psychotické stavy v klinické praxi: základní metody a aplikace. 1. 

vyd. Praha: Academia Medica Pragensis - Amepra, 2003, 263 s. ISBN 80-866-9401- 

1. 

- 72 -

12. JAROLÍMEK, Martin. Česká psychiatrie a lidský přístup. In: Blog.aktuálně.cz 

[online]. 25. 05. 2010, 16. dubna 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: 

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-jarolimek.php?itemid=9915#more 

13. KALINA, Kamil. Jak žít s psychózou. Vyd. 1. Editor Cyril Höschl, Jan Libiger, 

Jaromír Švestka. Praha: Portál, 2001, 247 s. ISBN 80-717-8563-6. 

14. KAŠPÁRKOVÁ, Eva. Životní styl u pacientů se schizofrenií. České Budějovice, 

11.5.2008. 71 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita. Vedoucí práce Václav 

Šnorek. 

15. KUČEROVÁ, Helena. Schizofrenie v kazuistikách. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 106 

s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4720-456. 

16. MAHROVÁ, Gabriela a Martina VENGLÁŘOVÁ. Sociální práce s lidmi s 

duševním onemocněním. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 168 s. Sestra. ISBN 978-802- 

4721-385. 

17. MALÁ, Eva. Schizofrenie v dětství a adolescenci. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 194 s. 

ISBN 80-247-0737-3. 

18. MALÁ, Eva a Pavel PAVLOVSKÝ. Psychiatrie: [učebnice pro zdravotní sestry a 

další pomáhající profese]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 143 s. ISBN 80-717-8700-0. 

19. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 287 s. 

ISBN 80-717-8549-0. 

20. NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie organizace. Vyd. 1. Praha: Grada, 

2005, 225 s. ISBN 80-247-0577-X. 

21. NECHANSKÁ, Blanka. Psychiatrická péče v psychiatrických lůžkových zařízeních 

v roce 2010. UZIS ČR [online]. Praha, 23.8.2011, 8. dubna 2012 [cit. 2012-04-08]. 

Dostupné z: http://www.uzis.cz/rychle-informace/psychiatricka-pecepsychiatrickych-luzkovych-zarizenich-roce-2010 

22. ONDRIÁŠOVÁ, Mária. Psychiatria. Vyd. 1. Martin: Osveta, 2005, 117 s. ISBN 80- 

806-3199-9. 

23. PAVLOVSKÝ, Pavel. Soudní psychiatrie a psychologie. 3., rozš. a aktualiz. vyd. 

Praha: Grada, 2009, 226 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4726-182. 

- 73 -

24. PETERKOVÁ, Michaela. Léčba schizofrenie. Schizofrenie [online]. 2008, 9. dubna 

2012 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: 

http://www.schizofrenie.psychoweb.cz/schizofrenie-uvod/lecba-schizofrenie 

25. Postupy v léčbě psychických poruch. 1. vyd. Editor Dagmar Seifertová, Ján Praško, 

Cyril Höschl. Praha: Academia Medica Pragensis, 2004, 479 s. ISBN 80-866-9406- 

2. 

26. PRAŠKO, Ján. Léčíme se s psychózou: co byste měli vědět o schizofrenii a jiných 

psychózách : příručka pro nemocné a jejich rodiny. 1. vyd. Praha: Medical Tribune 

Group, c2005, 96 s. ISBN 80-239-5482-2. 

27. PRAŠKO, Ján. Psychotická porucha a její léčba: příručka pro nemocné a jejich 

rodiny. Praha: Maxdorf, c2001. ISBN 80-859-1265-1. 

28. Psychiatrie. 2. dopl. a opr. vyd. Editor Cyril Höschl, Jan Libiger, Jaromír Švestka. 

Praha: TIGIS, 2004, 883 s. ISBN 80-900-1307-4. 

29. Psychiatrie v medicíně a medicína v psychiatrii. 1. vyd. Editor Pavel Doubek, Irena 

Zrzavecká, Jiří Raboch. Praha: Galén, c2002, 296 s. ISBN 80-726-2162-9. 

30. Psychologie dnes. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, roč. 17, č. 6. ISSN 1212-9607. 

31. RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ. Psychiatrie /: [minimum pro praxi]. Vyd. 3. 

V Praze: Triton, 2003, 211 s. Levou zadní, sv. 98. ISBN 80-7254-423-3. 

32. Sociální služby. MPSV.CZ [online]. 11. února 2012, 11. února 2012 [cit. 2012-02- 

11]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/9 

33. Sociální zabezpečení 2011: státní sociální podpora, sociální péče, sociální služby, 

pomoc v hmotné nouzi, životní a existenční minimum. 1. vyd. Ladislav Burdek. 

Ostrava: Sagit, 2011, 288 s. ÚZ, 811. ISBN 978-80-7208-830-0. 

34. STYX, Petr. O psychiatrii: jak žít a jednat s duševně nemocnými lidmi. Vyd. 1. 

Brno: Computer Press, 2003, 178 s. ISBN 80-722-6828-7. 

35. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 3., rozš. a 

přeprac. Praha: Portál, 2004, 870 s. ISBN 80-717-8802-3. 

36. VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Praktický slovník medicíny. 9., aktualiz. vyd. 

Praha: Maxdorf, c2008, 518 s. ISBN 978-80-7345-159-2. 

- 74 -

37. WEIMEROVÁ, Monika. Dobrá psychiatrie. www.dobrapsychiatrie.cz [online]. 15. 

ledna 2012 [cit. 2012-01-15]. Dostupné z: 

http://www.dobrapsychiatrie.cz/psychozy/psychoza-a-rodina 

38. Zdravotnické noviny: ZDN. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2011, č. 9. ISSN 1214-76- 

64. Dostupné z: http://www.zdn.cz/archiv/priloha-lekarske- 

listy/?id=3797&year=2011. Příloha: Lékařské listy. 

39. Zdravotní pojištění, zdravotní péče. 1. vyd. Ladislav Burdek. Ostrava: Sagit, 2011, 

320 s. ÚZ, 800. ISBN 978-80-7208-817-1. 

40. Zdravotní služby k 1.4.2012. 1. vyd. Ladislav Burdek. Ostrava: Sagit, 2012, 112 s. 

UZ, 864. ISBN 978-80-7208-885-0 

41. ZVOLSKÝ, Petr. Obecná psychiatrie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1997, 192 s. ISBN 

80-7184-494-2. 

42. ZVOLSKÝ, Petr a Jiří RABOCH. Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Galén, c2001, 622 s. 

ISBN 80-246-0390-X. 

- 75 -

9. PŘÍLOHY 

Příloha č.1 

Rezoluce č.119 

Zásady ochrany duševně nemocných 

(Principles for the Protectíon of Persons with Mental Ilness) 

Přijato rezolucí Generálního shromáždění OSN číslo 46/119 dne 17. prosince 

1991 Generální shromáždění, si uvědomuje ustanovení Obecné deklarace lidských práv, 

Mezinárodní dohody o občanských a politických právech, mezinárodní dohody o 

ekonomických, sociálních a kulturních právech a dalších relevantních dokumentů, jako 

je Deklarace práv postižených a Zásady ochrany všech osob před omezováním osobní 

svobody a vězněním. 

Připomíná svou rezoluci 33/53 ze 14. prosince 1978, v niž požaduje od Komise 

pro lidská práva, aby přikázala Subkomisi pro prevenci diskriminace a ochranu menšin 

provést prioritní šetření týkající se otázek ochrany těch, kdo jsou omezováni kvůli 

duševní poruše a navrhnout pravidla. 

Připomíná dále svou rezoluci 45/92 ze 14. prosince 1990, v níž přivítalo pokrok, 

který dosáhla pracovní skupina Komise pro lidská práva při zpracování návrhu zásad 

ochrany práv duševně nemocných, a zlepšení péče o duševní zdraví na základě návrhu 

poskytnutého Komisi pro lidská práva Subkomisí pro prevenci diskriminace a ochranu 

menšin. 

Odvolává se na rezoluci Komise pro lidská práva 1991/46 z 5. března 1991, 

kterou komise přijala návrh zásad doporučený pracovní skupinou a rozhodla se jej 

společně se zprávou pracovní skupiny předložit Generálnímu shromáždění 

prostřednictvím Ekonomické a sociální rady. 

- 76 -

Odvolává se dále na rezoluci Ekonomické a sociální rady 1991/29 ze 31. března 1991, v 

níž se Rada rozhodla předat návrh zásad a zprávu pracovní skupiny Generálnímu 

shromáždění. 

Odvolává se dále na doporučení, které Komise pro lidská práva ve své rezoluci 

1991/46 a Ekonomická a sociální rada v rezoluci 1991/29 daly Generálnímu 

shromáždění k přijetí návrhu zásad, a sice, aby jejich úplný text byl co nejvíce 

rozšiřován, aby se zásady staly doprovodným textem obou mezinárodních dohod o 

lidských právech a byly šířeny společně s nimi. 

Odvolává se na poznámku Generálního sekretáře, doplněk obsahující text zásad a úvod 

k tomuto textu. 

1. Přijímá Zásady ochrany osob trpících duševní poruchou a zlepšování péče o duševně 

nemocné ve zněni, které je doplněním této rezoluce. 

2. Požaduje, aby Generální sekretář zařadil text Zásad společně s úvodem do příštího 

vydání publikace nazvané "Lidská práva: Soubor mezinárodních dokumentů". 

3. Požaduje, aby Generální sekretář umožnil, co nejširší publikaci textu Zásad a zajistil, 

aby jejich text včetně úvodu byl publikován jako doprovodný dokument mezinárodních 

dohod o lidských právech. 

DOPLNĚK 

Zásady ochrany osob trpících duševní poruchou a zlepšování péče o duševní zdraví 

Uplatnění 

Tyto Zásady musí být uplatňovány bez ohledu na postižení, rasu, barvu, pohlaví, jazyk, 

náboženství, politické či jiné názory, národnostní, etnický čí sociální původ, první nebo 

sociální status, věk nebo majetkové poměry. 

Definice 

V těchto Zásadách: 

(a) "Zástupce" znamená právní nebo jiný kvalifikovaný reprezentant. 

(b) Nezávislá autorita" znamená oprávněná a nezávislá autorita definovaná místními 

zákony.

(c) "Péče o duševní zdraví" obsahuje analýzu a diagnózu duševního stavu osoby, léčení, 

ošetřování a rehabilitaci duševně nemocného nebo osoby, u niž je duševní nemoc 

předpokládána. 

(d) "Zařízení péče o duševní zdraví" znamená každé zařízení nebo oddělení každého 

zařízení, jehož primárním účelem je poskytovat péči o duševní zdraví. 

(e) "Pracovník péče o duševní zdraví" znamená lékař, klinický psycholog, sestra, 

sociální pracovník nebo jiná náležitě vycvičená a vzdělaná osoba se specifickými 

dovednostmi vztahujícími se k péči o duševní zdraví. 

(f) "Pacientem" je míněna každá osoba konzumující péči o duševní zdraví, do této 

skupiny jsou zahrnuty všechny osoby přijaté do zařízení péče o duševní zdraví. 

(g) "Osobní zástupce" je osoba zákonem pověřená hájit určité zájmy pacienta nebo ho 

zastupovat při výkonu některých jeho práv, patří sem rodič nebo opatrovník nezletilého, 

pokud jej místní zákon nedefinuje jinak. 

(h) "Dohledem" je míněna instituce založená v souladu se zásadou 17 za účelem 

dohledu na nedobrovolné přijetí a držení pacienta v zařízení péče o duševní zdraví. 

Obecné ustanovení 

Výkon práv stanovených dále následujícími Zásadami může být omezen pouze 

způsobem určeným zákonem a to v případě, že je nutné chránit zdraví či bezpečnost 

příslušné osoby nebo jiných osob čí chránit veřejnou bezpečnost, pořádek, zdraví, 

mravy nebo základní práva a svobody ostatních. 

Zásada 1 

Základní svobody a práva 

1. Každý má právo ne nejlepší dostupnou péči o duševní zdraví. Tato péče je součástí 

systému zdravotní a sociální péče. Osoby trpící duševní poruchou či osoby za trpící 

duševní poruchou považované musí být léčeny s lidskostí a ohledem na lidskou 

důstojnost.

2. Osoby trpící duševní poruchou či osoby za trpící duševní poruchou považované 

mají právo na ochranu před ekonomickým, sexuálním či jiným vykořisťováním, 

fyzickým či jiným zneužíváním a ponižující léčbou. 

3. Nikdo nesmí být diskriminován na základě duševní poruchy. "Diskriminací" se 

rozumí každé rozlišování, vylučování nebo upřednostňování, které má za následek 

anulování nebo narušení rovného využívání práv. Zvláštní opatření sloužící výhradně k 

zajištění práv osob s duševní poruchou nemohou být považována za diskriminační. 

Diskriminace nezahrnuje rozlišování, vylučování čí upřednostňování, které je uplatněno 

v souladu s těmito Zásadami a je nutné k ochraně práv íidí trpících duševní poruchou 

nebo jiných osob. 

4. Každý člověk trpící duševní poruchou má právo využívat všechna občanská, 

politická, ekonomická, sociální a kulturní práva uznaná Všeobecnou deklarací lidských 

práv. Mezinárodní úmluvou o ekonomických, sociálních a kulturních právech. 

Mezinárodní úmluvou o občanských a politických právech a dalšími relevantními 

dokumenty jako jsou Deklarace práv zdravotně postižených a Zásady ochrany 

uvězněných. 

5. Každé rozhodnutí, které omezuje něčí právní způsobilost z důvodu duševní poruchy 

nebo které v souvislosti s takovým omezením způsobilosti určuje osobního zástupce 

může být učiněno pouze na základě spravedlivého líčení nezávislého a nestranného 

tribunálu vymezeného místním právem. Osoba, jejíž způsobilost je předmětem sporu, 

musí mít právo nechat se zastupovat právním zástupcem. Pokud si osoba, jejíž 

způsobilost je předmětem sporu, sama takové zastupování nezajistí, musí jí být 

poskytnuto bezplatně v potřebném rozsahu. Právní zástupce nemůže v témže řízení 

zastupovat zařízení péče o duševní zdraví čí zaměstnance takového zařízení, nemůže též 

zastupovat rodinného příslušníka osoby, jejíž způsobilost je předmětem sporu, aniž by 

se soud nepřesvědčil, že nedochází ke konfliktu zájmů. Rozhodnutí týkající se omezení 

právní způsobilosti a určení osobního zástupce musí být pravidelně revidována v 

přiměřených intervalech stanovených místním právem. Osoba, jejíž právní způsobilost 

je předmětem sporu, její osobní zástupce (pokud existuje) a další zainteresované osoby 

mají právo odvolat se k vyššímu soudu proti každému takovému rozhodnutí.

6. Pokud soud či jiný oprávněný tribunál shledá, že osoba trpící duševní poruchou není 

schopná zvládat své záležitosti, musí být učiněna taková opatření, která s ohledem na 

stav příslušné osoby zajistí ochranu jejích zájmů. 

Zásada 2 

Ochrana menšin 

Zvláštní pozornost je třeba věnovat souvislostem těchto Zásad a místních zákonů na 

ochranu menšin a jejich práv. Citlivé jsou zejména situace, kdy je nutné jmenovat 

osobním zástupcem někoho jiného než rodinného příslušníka. 

Zásada 3 

Život v komunitě 

Každý člověk s duševní poruchou má právo žít a pracovat v komunitě, nakolik je to 

možné. 

Zásada 4 

Stanovení duševní poruchy 

1. Rozhodnutí, že osoba trpí duševní poruchou musí být v souladu s mezinárodně 

uznávanými lékařskými standardy. 

2. Duševní porucha nesmí být stanovena na základě politického, ekonomického či 

sociálního statusu nebo příslušnosti ke kulturní, rasové či náboženské skupině nebo z 

jakéhokoliv jiného důvodu, který nesouvisí přímo se zdravotním stavem. 

3. Konflikt v rodině či zaměstnání či nekonformita k morálním, sociálním, kulturním 

politickým či náboženským hodnotám převažujícím v okolní společnosti nemohou být 

rozhodujícím faktorem při stanovení diagnosy duševní poruchy.

4. V minulosti prodělaná psychiatrická léčba či hospitalizace nepotvrzuje sama o sobě, 

že se jedná o duševní poruchu. 

5. Žádná osoba či instituce nepřiřkne nikomu psychiatrickou diagnózu či ho jinak 

neoznačí za osobu s duševní poruchou z jiných důvodů než přísně souvisejících s 

duševním zdravím. 

Zásada 5 

Lékařské vyšetření 

Nikdo nesmí být nucen podrobit se lékařskému vyšetření, jehož účelem je určit, zda 

osoba trpí duševní poruchou či nikoliv, jiným způsobem, než jaký je určen místním 

právem. 

Zásada 6 

Důvěrnost 

Všechny osoby, jichž se tyto Zásady dotýkají, mají právo na to, aby se s informacemi, 

které se jich týkají, zacházelo jako s důvěrnými. 

Zásada 7 

Role komunity kultury 

1. Každý pacient má právo na léčbu a péči v komunitě, v níž žije, pokud je to možné. 

2. Pokud se léčba odehrává v zařízení péče o duševní zdraví, má pacient právo léčit se 

blízko svého domova, rodiny a přátel, pokud je to možné. Má také právo na co 

nejčasnější návrat do komunity. 

3. Každý pacient má právo na léčbu, která je v souladu s jeho kulturním zázemím.

Zásada 8 

Standardy péče 

1. Každý pacient má právo na takovou zdravotní a sociální péči, která odpovídá jeho 

zdravotním potřebám. Je oprávněn dostávat takovou standardní léčbu a péči jako ostatní 

nemocné osoby. 

2. Každý pacient musí být chráněn před poškozením, včetně neodůvodněné medikace, 

zneužití jinými pacienty, personálem nebo jinými osobami, či jiných událostí, které by 

měly za následek duševní či tělesné obtíže. 

Zásada 9 

Léčba 

1. Každý pacient má právo na léčbu v co nejméně omezujícím prostředí a 

způsobem, který je co nejméně omezující a obtěžující a který je v souladu s 

pacientovými zdravotními potřebami a s potřebou chránit fyzickou bezpečnost ostatních 

osob. 

2. Léčba a péče je každému pacientovi poskytována na základě individuálně 

stanoveného plánu, který je s pacientem diskutován, pravidelně kontrolován a v případě 

potřeby upravován. Léčba a péče je poskytována kvalifikovaným profesionálním 

personálem. 

3. Péče o duševní zdraví musí být vždy poskytována v souladu s vhodnými 

etickými standardy pro pracovníky v oblasti péče o duševní zdraví včetně mezinárodně 

platných standardů jako jsou Zásady lékařské etiky, které jsou platné pro zdravotnický 

personál, zejména lékaře. Je nutno dodržovat Zásady ochrany vězňů a zadržovaných 

osob před mučením a jiným krutým, nelidským či ponižujícím léčením či trestáním 

přijaté Generálním shromážděním OSN. Znalostí a dovedností v oblastí duševního 

zdraví nesmí být nikdy zneužíváno. 

4. Léčba každého pacienta musí směřovat k ochraně a posílení jeho osobní 

nezávislosti.

Zásada 10 

Medikace 

1. Medikace musí sledovat výhradně zdravotní potřeby pacienta. Může být pacientovi 

podávána pouze z léčebných nebo diagnostických důvodů, nesmí být používána jako 

trest nebo k usnadnění práce ostatním osobám. S ohledem k ustanovení paragrafu 15 

dále uvedeného článku 11 může lékař předepisovat pouze léky se známými a 

vyzkoušenými účinky. 

2. Léky může předepisovat pouze odborník v oblasti péče o duševní zdraví (lékař), 

který je k tomu oprávněn a každé podání léků musí být zaznamenáno v pacientově 

dokumentaci. 

Zásada 11 

Souhlas s léčbou 

1. Nikomu nelze podávat léčbu bez jeho informovaného souhlasu, výjimky jsou 

uvedeny v článcích 6, 7, 8, 13 a 15 této zásady. 

2. Informovaný souhlas je dobrovolný souhlas, získaný bez výhrůžek či nevhodného 

lákání. Pacient jej dává poté, co obdrží přiměřené a pochopitelné informace takovou 

formou a v takovém jazyce, které jsou pro něj srozumitelné: 

a) Diagnostické zhodnocení. 

b) Účel, způsob, pravděpodobné trvání a předpokládaný efekt navrhované léčby. 

c) Alternativní možnosti léčby včetně těch méně zatěžujících. 

d) Možné bolesti nebo nepříjemné pocity, rizika a možné vedlejší nežádoucí účinky 

navrhované léčby. 

3. Pacient může k poskytnutí informovaného souhlasu vyžadovat přítomnost osoby či 

osob dle svého výběru.

4. Pacient má právo odmítnout nebo pozastavit léčbu mimo výjimek stanovených 

články 6, 7, 8, 13 a 15 této zásady. Pacientovi musí být vysvětleny důsledky odmítnutí 

nebo zastavení léčby. 

5. Pacient nikdy nesmí být žádán nebo přemlouván, aby se vzdal práva na 

informovaný souhlas. Pokud se zdá, že to pacient chce učinit, musí mu být vysvětleno, 

že bez jeho informovaného souhlasu není možno léčbu poskytnout. 

6. Mimo výjimky popsané v článcích 7, 8, 12, 13, 14 a 15 této zásady je možné 

poskytnout pacientovi léčbu podle stanoveného léčebného plánu bez jeho 

informovaného souhlasu, pokud jsou splněny následující podmínky. 

a) Pacient je v té době nedobrovolně hospitalizován. 

b) Nezávislá autorita seznámená se všemi potřebnými informacemi včetně informací 

specifikovaných v článku 2 této zásady je přesvědčena, že v příslušném čase není 

pacient schopen dát, či odmítnout informovaný souhlas k navrhovanému léčebnému 

plánu, nebo, pokud tak stanoví místní právo, že pacient bezdůvodně odmítá léčbu, která 

je třeba pro jeho vlastní bezpečnost či bezpečnost jiných osob. 

c) Nezávislá autorita je přesvědčena, že navrhovaný léčebný ptán léčby je v nejlepším 

souladu s pacientovými zdravotními potřebami. 

7. Výše uvedený článek 6 se netýká pacientů s osobním zástupcem, kterého zákon 

opravňuje vydávat informovaný souhlas za pacienta. Mimo výjimky popsané v článcích 

12, 13, 14 a 15 této zásady nemůže být těmto pacientů podávána léčba bez 

informovaného souhlasu osobního zástupce, který souhlas vydal po seznámení se s 

informacemi stanovenými v článku 2 této zásady. 

8. Kromě výjimek stanovených články 12, 13, 14 a 15 této zásady může být léčen 

pacient bez svého informovaného souhlasu, pokud kvalifikovaný a oprávněný psychiatr 

rozhodne, že je to nezbytné k zabránění okamžitého nebo bezprostředné hrozícího 

poškození pacienta nebo jiných osob. Taková léčba musí být přísně omezena na dobu 

nezbytně nutnou k splnění tohoto účelu. 

9. l když je nařízena léčba bez pacienta informovaného souhlasu, stejně musí být 

vynaloženo veškeré úsilí, aby byl pacient informován o podstatě léčby a možných 

alternativách a aby se co nejvíce podílel na vytváření léčebného plánu.

10. Jakákoliv léčba musí být neprodleně zaznamenána v pacientových záznamech, ať již 

jde o nedobrovolnou nebo dobrovolnou léčbu. 

11. Fyzické omezení nebo nedobrovolná izolace pacienta mohou být použity pouze jako 

součást oficiálně schváleného postupu v zařízeni péče o duševní zdraví a to výhradně v 

případech, kdy je to jediný dostupný prostředek k zabránění okamžitého nebo 

bezprostředně hrozícího poškození pacienta nebo jiných osob. Musí být přísně omezeno 

na dobu nezbytně nutnou k splnění tohoto účelu. Všechny případy fyzického omezení 

nebo nedobrovolné izolace, jejich důvody, forma a trvání musí být zaznamenány v 

pacientových zdravotních záznamech. Pacient, který je fyzicky omezen nebo izolován, 

musí být umístěn v lidských podmínkách a musí o něj pečovat a důkladné a pravidelně 

na něj dohlížet kvalifikovaný personál. Osobní zástupce, pokud pacient nějakého má, 

musí být bezprostředně uvědomen, že pacient byl fyzicky omezen či nedobrovolně 

izolován. 

12. Sterilizace nesmí být prováděna jako léčba duševní poruchy. 

13. Větší chirurgické zákroky mohou být duševně nemocným osobám provedeny pouze 

v případech, které vymezuje místní právo, a to tehdy, když jde o nejlepší řešení 

pacientových zdravotních potřeb a když pacient poskytl informovaný souhlas a nebo, 

když pacient není schopen poskytnout informovaný souhlas, když je procedura 

schválena po nezávislém posouzení. 

14. Psychochirurgicky a dalšími radikálními a nevratnými metodami nesmějí být léčeni 

pacienti nedobrovolně hospitalizovaní v zařízení péče o duševní zdraví. Pokud to místní 

právo vůbec povoluje, mohou být tyto metody použity pouze v případě, že pacient 

poskytl informovaný souhlas nezávislý orgán se ujistil, že jde o skutečný informovaný 

souhlas a že léčebný postup nejlépe odpovídá pacientovým zdravotním potřebám. 

15. Klinické pokusy a experimentální léčba nesmí být nikdy prováděny bez pacientova 

informovaného souhlasu. Výjimečně může být zařazen do klinického pokusu nebo 

může dostávat experimentální léčbu pacient, který není schopen informovaného 

souhlasu, pokud s tím souhlasí kompetentní nezávislý orgán zřízený specificky k účelu 

dohlížet na klinický pokus či experimentální léčbu.

16. V případech uvedených v článcích 6, 7, 8, 13, 14 a 15 této zásady má pacient, jeho 

osobní zástupce či jiná zainteresovaná osoba právo odvolat se k soudní nebo jiné 

nezávislá autoritě, která oprávněnost léčby přezkoumá. 

Zásada 12 

Seznámení s právy 

1. V zařízení péče o duševní zdraví musí být pacient co nejdříve po přijetí informován 

způsobem a jazykem, kterému rozumí o všech svých právech stanovených těmito 

zásadami a místním právem. Informace musí obsahovat vysvětlení těchto práv a 

způsobů, jak jich využít. 

2. Pokud nastane taková situace, že pacient není schopen těmto informacím rozumět, 

musí být informace o jeho právech sdělena jeho osobnímu zástupci, pokud je určen a 

pokud je dosažitelný, a také osobě nebo osobám, které jsou schopné a chtějí hájit zájmy 

pacienta. 

3. Pokud je toho pacient schopen, má právo určit osobu, která bude informována 

místo něj a která také bude hájit jeho zájmy proti vedení zařízení. 

Zásada 13 

Práva a podmínky v zařízeních péče o duševní zdraví 

1. Každý pacient hospitalizovaný v zařízení péče o duševní zdraví má právo, aby bylo 

respektovány zejména: 

a) Jeho obecná občanská práva. 

b) Soukromí. 

c) Svoboda komunikace, čímž se rozumí možnost volně komunikovat s dalšími 

osobami v zařízení; svoboda odesílat a přijímat necenzurované soukromé zprávy; 

svoboda přijímat v soukromí návštěvy svého poradce či osobního zástupce a všechny 

ostatní návštěvy v přiměřeném čase; svobodný přístup k poštovním a telefonním 

službám, k novinám rozhlasu a televizi.

d) Svoboda vyznání a viry 

2. Prostředí a podmínky v zařízení péče o duševní zdraví mají co možná podobné těm, 

v nichž žijí zdraví lidé téhož věku, a mají zahrnovat zejména: 

a) Vybavení pro rekreaci a zábavu. 

b) Vybavení pro vzdělávání. 

c) Možnost zakoupit či získat předměty denní potřeby, prostředky k rekreaci a 

komunikaci. 

d) Zařízení a možnost ho využívat, které umožní pacientovi pracovní zařazení 

přiměřené jeho sociálnímu a kulturnímu zázemí, zařízení pro vhodnou pracovní 

rehabilitaci, které by podporovalo reintegraci do společnosti. Tyto prostředky by měly 

zahrnovat pracovní poradenství, pracovní trénink a umísťovací službu schopnou 

ochránit pacientovo pracovní místo v komunitě nebo mu sehnat jiné. 

3. Za žádných okolností nesmí být pacient přinucen pracovat. V rámci možností 

daných potřebami pacienta a podmínkami zařízení by měli mít možnost vybrat si práci, 

kterou chce vykonávat. 

4. Práce pacientů zařízení péče o duševní zdraví nesmí být vykořisťována. Každá 

pacient má právo na takovou odměnu za svou práci, jakou by za stejnou práci podle 

místního práva a zvyků dostal kdokoliv jiný. Každý pacient má za všech okolností 

právo na spravedlivý podíl na zisku, který zařízení péče o duševní zdraví za jeho práci 

získalo. 

Zásada 14 

Prostředky pro zařízení péče o duševní zdraví 

1. Zařízení péče o duševní zdraví má právo na stejnou úroveň prostředků jako jiná 

zdravotnická zařízení, zejména pak na:

a) Kvalifikovaný zdravotnický a další potřebný personál v dostatečném počtu a s 

prostorem umožňujícím poskytnout všem pacientům soukromí a programy vhodné 

aktivní léčby. 

b) Diagnostické a léčebné vybavení. ^s 

c) Vhodnou profesionální péči. 

d) Odpovídající, pravidelnou a všestrannou léčbu, včetně dodávek léků. 

2. Každé zařízení péče o duševní zdraví musí podléhat s dostatečnou častostí dohledu 

odpovědné autority, který zajistí, že podmínky, léčba a péče o pacienty vyhovují těmto 

zásadám. 

Zásada 15 

Zásady přijetí k hospitalizaci 

1 Potřebuje-li osoba léčbu v zařízení péče pro duševní zdraví, musí být učiněno vše, 

aby se předešlo nedobrovolné hospitalizaci. 

2. Přístup do zařízení péče o duševní zdraví musí být zajištěn stejným způsobem jako 

do jakéhokoliv jiného léčebného zařízení. 

3. Každý pacient, který není hospitalizován nedobrovolně, má právo kdykoliv opustit 

zařízení péče o duševní zdraví, ledaže jsou naplněny podmínky stanovené v následující 

zásadě 16 pro jeho zadrženi jako nedobrovolného pacienta. O tomto svém právu musí 

být informován. 

Zásada 16 

Nedobrovolné přijetí 

1. Osoba (a) může být přijata nedobrovolně k hospitalizaci do zařízení péče o duševní 

zdraví nebo (b) může být nedobrovolně zadržena v zařízení péče o duševní zdraví, kam 

byla předtím přijata jako dobrovolný pacient, tehdy a pouze tehdy, když o tom rozhodne

zákonem oprávněný lékař - psychiatr v souladu s výše uvedenou zásadou 4 a tento lékař 

usoudí: 

a) Že v důsledku duševní poruchy s vážnou pravděpodobností hrozí okamžité či 

bezprostřední nebezpečí poškození pacienta nebo jiných osob nebo 

b) Že u vážně duševně nemocné osoby, jejíž úsudek je narušen, by neuskutečnění 

hospitalizace vedlo k závažnému poškození jejího zdravotního stavu nebo by 

znemožnilo potřebnou léčbu, kterou je možno provádět pouze u hospitalizovaných 

pacientů- Je třeba dodržet zásadu nejméně omezující možnosti. 

V případech zmíněných v pododstavci (b) musí být co nejdříve konzultován druhý 

nezávislý lékař - psychiatr. Pokud tento odborník nedá souhlas, nesmí se nedobrovolné 

přijetí či zadrženi pacient v zařízení péče o duševní zdraví uskutečnit. 

2. Místní právo musí stanovit délku krátkého prvního období, na něž může být osoba 

nedobrovolně přijata či zadržena k pozorování čí předběžné léčbě, přičemž rozhodnutí o 

nedobrovolném přijetí či zadržení je ponecháno dozorčímu orgánu. Důvody přijetí musí 

být neprodleně sděleny pacientovi. Skutečnost, že osoba byla nedobrovolně 

hospitalizována a důvody tohoto rozhodnutí musí být také okamžitě a podrobně sděleny 

dozorčímu orgánu, pacientovu osobnímu zástupci, pokud existuje, a také, pokud proti 

tomu pacient nemá námitky, jeho rodině. 

3. Zařízení péče o duševní zdraví může přijímat nedobrovolně hospitalizované pacienty 

pouze v případě, zeje k tomu určeno odpovědným orgánem stanoveným místním 

právem. 

Zásada 17 

Dozorčí orgán 

1. Dozorčí orgán musí být soudní či jiný nezávislý a nestranný orgán ustanovený 

místním právem a pracující podle pravidel stanovených místním právem. Tento orgán

musí při svém rozhodování využívat pohled jednoho či několika kvalifikovaných a 

nezávislých lékařů -psychiatrů a brát v úvahu jejich doporučení. 

2. Prvotní posouzení dozorčím orgánem, jak požaduje odstavec 2 výše uvedené 

zásady 16, týkající se rozhodnutí, že pacient má být nedobrovolně přijat či zadržen, se 

musí uskutečnit v co nejkratší době od tohoto rozhodnutí a musí proběhnout podle 

jednoduchých a rychlých pravidel stanovených místním právem. 

3. Dozorčí orgán musí pravidelně kontrolovat případy nedobrovolně 

hospitalizovaných pacientů v rozumných intervalech definovaných místním právem. 

4. Nedobrovolný pacient se může obracet na dozorčí orgán se žádostí o propuštění či 

status dobrovolného pacienta v rozumných intervalech stanovených místním právem. 

5. Při každém posouzení musí dozorčí orgán zvážit, zda jsou naplněna kritéria pro 

nedobrovolnou hospitalizaci stanovená v odstavci jedna výše uvedené zásady 16. Pokud 

nejsou, musí být status nedobrovolného pacienta zrušen. 

6. Kdykoliv lékař - psychiatr zodpovědný za pacienta shledá, že důvody k jeho 

dalšímu zadržení jako nedobrovolného pacienta již nejsou oprávněné, musí nařídit jeho 

propuštění. 

7. Pacient, jeho osobní zástupce nebo jiná zainteresovaná osoba mají právo odvolat se 

k vyššímu soudu proti rozhodnutí, že pacient je nedobrovolně přijat či zadržen v 

zařízení péče o duševní zdraví. 

Zásada 18 

Procedurální pojistky 

Pacient je oprávněn vybrat si a určit poradce, který ho bude zastupovat včetně 

zastupování při podávání stížnosti a odvolání. Pokud si pacient takovou službu nemůže 

dovolit, musí mu být poskytnuta bezplatné, případně uhradí jen takovou část nákladů, 

kterou si může dovolit. 

Pacient je také oprávněn, pokud je to třeba, mít tlumočníka. Pokud si pacient takovou 

službu nemůže dovolit, musí mu být poskytnuta bezplatně, případné uhradí jen takovou 

část nákladů, kterou si může dovolit.

Pacient a jeho právní zástupce mají právo při kterémkoliv řízení požadovat či 

předkládat nezávislou zprávu o pacientově duševním zdraví či další zprávy ústní i 

písemné či další relevantní a přípustné důkazy. 

Kopie pacientova zdravotního záznamu, zpráv a dokumentů, které jsou v řízení 

předkládány, musí být poskytnuty pacientovi a jeho právnímu zástupci, s výjimkou 

zvláštních případů, kdy je rozhodnuto, že by určitá informace mohla vážně poškodit 

pacientovo zdraví nebo ohrozit bezpečí jiných osob. Místní právo může stanovit, že 

dokumenty nemusí být předávány pacientovi, ale jeho osobnímu zástupci nebo 

právnímu zástupci. Když je část dokumentu před pacientem zatajena, musí být pacient 

či jeho právní zástupce, pokud existuje, informován o tomto zatajení a jeho důvodech a 

musí s tím být seznámen orgán soudního dohledu. 

Pacient, jeho osobní zástupce a jeho právní zástupce mají právo osobně se účastnit 

každého jednání. 

Pokud pacient, jeho osobní zástupce či právní zástupce požadují, aby se jednání 

účastnila určitá osoba, musí být tato osoba k jednání připuštěna, pokud není rozhodnuto, 

že by přítomnost této osoby mohla závažně poškodit pacientovo zdraví nebo ohrozit 

bezpečnost dalších osob. Každé rozhodnutí o tom, zda jednání či jeho část bude veřejné 

či neveřejné a zda může být veřejně komentováno, musí být založeno plně na přání 

pacienta, a tak, aby bylo chráněno soukromí pacienta a dalších osob, aby se předešlo 

závažnému poškození pacientova zdraví a aby nebylo ohroženo bezpečí dalších osob. 

Rozhodnutí vzešlé z jednání a jeho zdůvodnění musí být písemné. Kopie musí být 

předána pacientovi, jeho osobnímu zástupci a právnímu zástupci. Při rozhodování, zda 

toto rozhodnutí či jeho část mají být veřejně publikovány je třeba se řídit přáním 

pacienta, tak, aby bylo chráněno soukromí pacienta a dalších osob, aby se předešlo 

závažnému poškození pacientova zdraví a aby nebylo ohroženo bezpečí dalších osob. 

Zásada 19 

Přístup k informacím

Pacient (což v této zásadě znamená i bývalý pacient) musí být oprávněn k přístupu k 

informacím, jež jsou obsaženy v jeho osobních a zdravotních záznamech pořízených v 

zařízení péče o duševní zdraví. Toto právo může podléhat omezením, která mají 

zabránit vážnému poškozeni pacientova zdraví nebo ohrožení bezpečnosti jiných osob. 

Místní právo může stanovit, že tyto informace nemusí být pacientovi poskytnuty, musí 

však být poskytnuty jeho osobnímu zástupci nebo právnímu zástupci. Když jsou nějaké 

informace před pacientem zatajeny, musí být pacient či jeho právní zástupce, pokud 

existuje, informován o tomto zatajení a jeho důvodech a musí s tím být seznámen orgán 

soudního dohledu. Všechny písemné poznámky pacienta, jeho osobního zástupce nebo 

právního zástupce musí být, pokud o to požádají, zaprotokolovány. 

Zásada 20 

Pachatelé trestných činů 

1. Tato zásada se vztahuje na osoby odsouzené za trestný čin a vykonávající trest 

ve vězení a na osoby ve vyšetřovací vazbě, u nichž byla zjištěna duševní porucha nebo 

je na takovou poruchu podezření. 

2. Všechny tyto osoby musí dostávat nejlepší možnou péči o duševní zdraví, jak 

stanoví dříve uvedená zásada 1. Všechny z uvedených zásad se na tyto osoby vztahují v 

co nevětším rozsahu a pouze s takovými obměnami či výjimkami, které jsou vzhledem 

k okolnostem nezbytné. Žádná z obměn či výjimek nesmí omezovat práva osoby 

vymezená zákony uvedenými v článku 5 zásady 1. 

3. Místní právo může dát oprávnění soudu nebo jinému kompetentnímu orgánu 

jednajícímu na základě kompetentního a nezávislého lékařského doporučení nařídit 

přijetí takové osoby do zařízeni péče o duševně nemocné. 

4. Léčba těchto osob, u nichž byla shledána duševní porucha, musí za všech okolností 

odpovídat výše uvedené zásadě 11. 

Zásada 21 

Stížnosti

Každý pacient a bývalý pacient má právo stěžovat si způsobem upraveným místním 

právem. 

Zásada 22 

Sledování a prostředky provádění 

Státy mají povinnost zajistit, aby byly uváděny v činnost mechanismy, které zajistí 

soulad s těmito zásadami, mechanismy pro kontroly zařízení péče o duševní zdraví, pro 

podávání vyšetřování a řešení stížností, pro instituce provádějící disciplinární či soudní 

řízení u případů profesionálního pochybení nebo porušení práv pacientů. 

Zásada 23 

Provádění 

1. Státy mají uvádět tyto Zásady do praxe prostřednictvím vhodné legislativy, soudní 

administrativy, vzdělávání a dalších prostředků a tento proces v pravidelných 

intervalech kontrolovat. 

2. Státy zajistí vhodnými a aktivními prostředky, aby tyto Zásady byly široce známé. 

Zásada 24 

Vztah zásad k zařízením péče o duševní zdraví 

Tyto zásady se vztahují na všechny osoby přijaté do zařízení péče o duševně nemocné. 

Zásada 25 

Ochrana existujících práv

Nelze rušit či omezit žádná existující práva pacientů včetně práv uznaných 

mezinárodním či místním právem na základě toho, že tyto Zákony takové právo 

nevymezují nebo jej vymezují v menším rozsahu.

Příloha č. 2 

Seznam psychiatrických oddělení a zařízení v roce 2010 v ČR 

Název zdravotnického zařízení 

Nemocnice Milosrdných sester 

sv. Karla Boromejského 

Hl. m. Praha Praha 1 dětská a dorostová psychiatrie - AT - návykové nemoci 

VFN Psychiatrická klinika Hl. m. Praha Praha 2 psychiatrie 

VFN Oddělení pro léčbu závislostí Hl. m. Praha Praha 2 AT - návykové nemoci 

Fakultní Thomayerova nemocnice spol. Hl. m. Praha Praha 4 dětská a dorostová 

psychiatrie 

Fakultní nemocnice v Motole Hl. m. Praha Praha 5 dětská a dorostová psychiatrie 

Ústřední vojenská nemocnice Praha Hl. m. Praha Praha 6 psychiatrie 

Psychiatrické centrum Praha Hl. m. Praha Praha 8 psychiatrie 

Nemocnice České Budějovice, a.s. Jihočeský České Budějovice psychiatrie 

Nemocnice Tábor, a.s. Jihočeský Tábor psychiatrie 

FN Plzeň - Lochotín Plzeňský Plzeň - město psychiatrie 

Klatovská nemocnice, a.s. Plzeňský Klatovy psychiatrie 

NEMOS PLUS s.r.o. Karlovarský Karlovy Vary psychiatrie 

Městská nemocnice v Litoměřicích Ústecký Litoměřice psychiatrie 

KZ, a.s. - Nemocnice Most, o.z. Ústecký Most psychiatrie 

Fakultní nemocnice Hradec Králové Královéhradecký Hradec Králové psychiatrie 

Oblastní nemocnice Náchod a.s. Královéhradecký Náchod psychiatrie 

Oblastní nemocnice Jičín a.s. Královéhradecký Jičín psychiatrie 

Pardubická krajská nemocnice, a.s. Pardubický Pardubice psychiatrie 

Svitavská nemocnice, a.s. Pardubický Svitavy psychiatrie 

Nemocnice Znojmo, p.o. Jihomoravský Znojmo psychiatrie 

VS ČR Vazeb. věz. Brno - Nemocnice Jihomoravský Brno - město psychiatrie 

Vojenská nemocnice Brno Jihomoravský Brno - město psychiatrie

Fakultní nemocnice Brno Jihomoravský Brno - město psychiatrie, psychiatrie - JIP 

Fakultní nemocnice Olomouc Olomoucký Olomouc psychiatrie 

Vojenská nemocnice Olomoucký Olomouc 

Fakultní nemocnice Ostrava Moravskoslezský Ostrava - město psychiatrie 

Nemocnice s poliklinikou Havířov, p.o. Moravskoslezský Karviná psychiatrie 

CNS-Centrum Třinec s.r.o. Moravskoslezský Frýdenk-Místek psychiatrie 

Psychiatrie AT - návykové nemoci 

Seznam psychiatrických léčeben v ČR 2010 

Psychiatrická léčebna Bohnice Kraj Okres 

181 02 Praha 8, Ústavní 91 PHA Praha 8 

Tel.: 284016111, 284016120 Fax: 284016595 

Email: podatelna@plbohnice.cz 

Psychiatrická léčebna 

293 06 Kosmonosy, Lípy 15 STC Mladá Boleslav 

Tel.: 326715711 Fax: 326724119 

Email: dana.kolarova@plkosmonosy.cz 

Sanatorium TOPAS s.r.o., Škvorec 

250 83 Škvorec, Masarykovo nám. 13 STC Praha-východ 

Tel.: 281980068-70 Fax: 281981095 

Email: kancelar@sanatorium-topas.cz 

Psychiatrická léčebna Červený Dvůr 

381 01 Český Krumlov 1 JHC Český Krumlov 

Tel.: 380739131 Fax: 380739131 

Email: reditel@cervenydvur.cz 


387 42 Lnáře 211 JHC Strakonice

Tel.: 383495101 Fax: 383495089 

Email: info@lnare.com 

Písecká zdravotní, a.s., PL "U Honzíčka" 

397 01 Písek, U Honzíčka JHC Písek 

Tel.: 382212925, 382212389 Fax: 382212389 

Email: u.honzicka@volny.cz 


334 41 Dobřany, Ústavní 2 PLZ Plzeň-jih 

Tel.: 377813111 Fax: 377972520 

Email: pldobrany@pld.cz 


411 85 Horní Beřkovice 1 UST Litoměřice 

Tel.: 416808111 Fax: 416873525 

Email: plhberkovice@plhberkovice.cz 

Psychiatrická léčebna Petrohrad, p.o. Kraj Okres 

439 85 Petrohrad 1 UST Louny 

Tel.: 415236111 Fax: 415236199 

Email: pl.petrohrad@telecom.cz 

Léčebna návykových nemocí 

503 15 Nechanice, Vaňhalova 224 HRA Hradec Králové 

Tel.: 495800951, 495800952 Fax: 495441105 

Email: fnhk@fnhk.cz 


580 23 Havlíčkův Brod, Rozkošská 2322 VYS Havlíčkův Brod

Tel.: 569478111 Fax: 569421842 

Email: jmariskova@plhb.cz 


586 24 Jihlava, Brněnská 54 VYS Jihlava 

Tel.: 567552111 Fax: 567310008 

Email: plj@plj.cz 


618 32 Brno, Húskova 2 JHM Brno-město 

Tel.: 548123111 Fax: 548216444 

Email: sekretariat@plbrno.cz 


790 69 Bílá Voda 301 OLO Jeseník 

Tel.: 584413208 Fax: 584414160 

Email: kontakt@olu.cz; jerabek@olu.cz 


785 01 Šternberk, Olomoucká 173/1848 OLO Olomouc 

Tel.: 585085111 Fax: 585012879 

Email: plstbk@plstbk.cz 

Psychiatrická léčebna v Kroměříži 

767 40 Kroměříž, Havlíčkova 1265/46 ZLI Kroměříž 

Tel.: 573314111 Fax: 573330630 

Email: plkm@plkm.cz 

Psychiatrická léčebna Kraj Okres 

746 01 Opava, Olomoucká 88 MSK Opava

Tel.: 553695111 Fax: 553713443 

Email: plopa.hlb@coms.cz 

Dětská psychiatrická léčebna 

391 61 Opařany 121 JHC Tábor 

Tel.: 381287011, 381204211 Fax: 381204210 

Email: dploparany@dploparany.cz 


440 01 Louny, Čeňka Zemana 431 UST Louny 

Tel.: 415655636 Fax: 415655626 

Email: dpl.louny@tiscali.cz 


595 01 Velká Bíteš, U Stadionu 285 VYS Žďár nad Sázavou 

Tel.: 566531431 Fax: 566531434 

Email: dplvb@iol.cz

Příloha č.3 

Záznamový arch pro polořízený rozhovor 


- Pohlaví. 

- Věk. 

- Rodinný stav. 

- Vzdělání 

- Jaké máte vzdělání? 

- Zkouše/la jste se po zaléčení ještě dále vzdělávat? 

- Měl/a jste nějaké problémy v oblasti vzdělání? 

- Jak jste tyto problémy řešil/a? 


- Jaký je váš současný zdravotní stav? 

- Jak často máte běžná virová onemocnění (kašel, rýma, chřipka, aj.)? 

- Máte problém s poruchami příjmu potravy? 

- Jak řešíte problémy se svým zdravotním stavem? 


- V kolika letech jste onemocněl/a? 

- Jak jste přišel/a na to, že něco s Vámi není v pořádku? 

- Jaká byla Vaše reakce na to, když jste se dozvěděl, že máte diagnózu 

schizofrenii? 

- Změnila Vás nějak tato nemoc? 

- Jak Vás změnila? 

- Jaké dopady měla nemoc na Váš život? 

- Jak probíhalo či probíhá Vaše léčení?

- Jaké jste měl/a příznaky (halucinace, bludy, třes, neklid, úzkost, jiné…)? 

- Zažil/a jste nežádoucí účinky léčby? 

a) zvýšená chuť k jídlu……. b) hubnutí……. 

c) alergie……. d) větší únava……. 

e) ospalost……. f) nespavost……. 

g) neklid……. h) svalová ztuhlost……. 

ch) napětí……. i) slabost….. 

j) neobvyklé pohyby……. k) třes……. 

l) malátnost ……. m) bolest hlavy……. 

n) pocit rozrušení……. o) úzkosti……. 

p) světloplachost……. g) jiné……. 

r) přibírání na váze……. 

- Pokud ano, jak jste tuto situaci řešil/a? 

- Zažil/a jste někdy znovuoživení Vašich zdravotních problémů? 

- Byl/a jste hospitalizována? 

- Kolikrát? 

- Můžete mi popsat jak vaše hospitalizace probíhala? 


- Bydlíte sám/a? 

- Máte nějaké obtíže s bydlením? 

- Jak se k Vám chovala rodina, když se dozvěděli, že jste nemocní? 

- Měl/a jste někdy pocit vyloučení ze společnosti kvůli této nemoci? 

- Měl/a Vaše rodina někdy pocit vyloučení ze společnosti? 

- Udržel/a jste si kontakt s přáteli? 

- Jaké máte vztahy s ostatními lidmi? 


- Pracoval/a jste před nemocí?

- Zkoušel/a jste po zaléčení pracovat? 

- Jak jste tyto problémy řešil/a? 

- Baví Vás pracovat? 

- Jaké máte koníčky/zájmy? 

- Jaké koníčky jste měl/a než jste onemocněl/a? 

- Objevili se nějaké obtíže se realizací Vašich koníčků? 


- Jak se Vám daří vyřizovat záležitosti na úřadech? 

- Jaký pobíráte důchod? 

- Můžete mi popsat Vaši finanční situaci? 

- Setkal(a) jste se s finančními problémy po dg. nemoci? 

- Půjčujete si od někoho peníze?

thesis - Theses

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?