sbornÃk abstrakt - Solen

Pediatrie 

PRO PRAXI 

Suppl. C 

2009 

www.solen.cz 

ISSN 1803-5892 

Ročník 10. 

KONGRES PEDIATRŮ A DĚTSKÝCH SESTER 

XXVII. dny praktické a nemocniční pediatrie 

29.–30. května 2009 

Regionální centrum Olomouc 

Česká pediatrická společnost ČLS JEP, 

Dětská klinika LF UP a FN Olomouc, 

Spolek lékařů ČLS JEP Olomouc, Sdružení Šance

Zkrácená informace o léčivém přípravku 

Název přípravku: Synfl orix injekční suspenze v předplněné injekční 

stříkačce. Pneumokoková polysacharidová konjugovaná vakcína (adsorbovaná). 

Složení: 1 dávka (0,5 ml) obsahuje pneumococcale polysaccharidum 

serotypus 1 (1 μg), 4 (3 μg), 5 (1 μg), 6B (1 μg), 7F (1 μg), 

9V (1 μg), 14 (1 μg), 23F (1 μg) konjugované na protein D (odvozený 

z kmenů netypovatelného Haemophilus influenzae) jako proteinový nosič 

(9–16 μg), 18C (3 μg) konjugovaný na tetanický toxoid jako proteinový 

nosič (5–10 μg) a 19F (3 μg) konjugovaný na difterický toxoid jako proteinový 

nosič (3–6 μg) – adsorbováno na fosforečnan hlinitý (0,5 mg Al 3+ ). 

Terapeutické indikace: Aktivní imunizace proti invazivním onemocněním 

a akutní otitis media způsobeným Streptococcus pneumoniae 

u kojenců a dětí ve věku od 6 týdnů do 2 let. Dávkování a způsob 

podání: Vakcína se podává intramuskulární injekcí, a to přednostně do 

anterolaterální části stehna u kojenců nebo do deltového svalu ramene 

u malých dětí. Základní očkovací schéma u kojenců od 6 týdnů do 6 měsíců 

věku: tři 0,5 ml dávky s intervalem nejméně 1 měsíc mezi jednotlivými 

dávkami, doporučená posilovací dávka s minimálně 6měsíčním odstupem 

od poslední dávky, přednostně mezi 12. až 15. měsícem věku dítěte. Očkovací 

schéma u dříve neočkovaných 

starších 

kojenců a dětí ve věku 

7–11 měsíců: dvě 

0,5 ml dávky s intervalem nejméně 1 měsíc mezi dávkami. Třetí dávku se 

doporučuje podat v druhém roce života s minimálně 2měsíčním odstupem 

mezi dávkami. Očkovací schéma u dříve neočkovaných dětí ve věku 12–23 

měsíců: dvě 0,5 ml dávky s intervalem nejméně 2 měsíce mezi dávkami. 

Potřeba posilovací dávky po tomto očkovacím schématu nebyla stanovena. 

Očkovací schéma Synflorixu musí být v souladu s oficiálními doporučeními. 

Doporučuje se, aby jedinci, kterým je podána první dávka Synflorixu, dokončili 

celé očkovací schéma Synflorixem. Synflorix nesmí být v žádném případě 

aplikován intravaskulárně nebo intradermálně, údaje o subkutánním 

podání nejsou k dispozici. Kontraindikace: Hypersenzitivita na účinné 

látky nebo na kteroukoli pomocnou látku a nebo na kterýkoli proteinový 

nosič tohoto přípravku. Aplikace vakcíny Synflorix musí být odložena u osob 

trpících závažným akutním horečnatým onemocněním. Přítomnost mírné 

infekce, např. nachlazení, by ale neměla být příčinou oddálení očkování. 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití: Po aplikaci této 

vakcíny pro případ vzácně se vyskytující anafylaktické reakce musí být 

okamžitě k dispozici odpovídající lékařská péče a dohled. Možné riziko apnoe 

a nutnost monitorování dýchání po dobu 48–72 hodin by se měly zvážit 

při podávání základního očkovacího schématu těžce nedonošeným dětem 

(narozené v ≤ 28. týdnu těhotenství) a to zvláště těm, které mají v předchozí 

anamnéze respirační nezralost. Prospěch očkování je u této skupiny 

dětí vysoký a vakcinace by se neměla odmítat ani oddalovat. Synflorix musí 

Dopřejte mu více ochrany 

S novou vakcínou Synflorix 

nyní můžete děti lépe chránit před otitis media 

a invazivními pneumokokovými onemocněními 

díky většímu pokrytí sérotypů oproti jiné dostupné vakcíně 1–3 

Pneumokoková polysacharidová 

konjugovaná vakcína (adsorbovaná) 

Inovativní vakcína nové generace 

být podáván opatrně osobám s trombocytopenií nebo s jakoukoli poruchou 

koagulace, protože po intramuskulárním podání může u těchto osob dojít 

ke krvácení. Je třeba se též řídit oficiálními doporučeními k očkování proti 

difterii, tetanu a Haemophilus influenzae typu b. Ochrana proti pneumokokovým 

serotypům, které nejsou ve vakcíně obsaženy, nebo proti netypovatelnému 

Haemophilus influenzae nebyla dostatečně prokázána. Synflorix 

neposkytuje ochranu proti jiným mikroorganismům. Synfl orix nemusí 

chránit všechny očkované jedince proti invazivnímu pneumokokovému 

onemocnění nebo otitis media způsobenými serotypy obsaženými v této 

vakcíně. Ochrana proti otitis media způsobené pneumokokovými serotypy 

obsaženými v této vakcíně může být podstatně nižší než ochrana proti invazivním 

onemocněním. Celková ochrana proti otitis media může být 

omezena tím, že mezi původce otitis media patří kromě serotypů Streptococcus 

pneumonie obsažených ve vakcíně i další mikroorganismy. Děti by 

měly dostat vakcínu Synflorix podle očkovacího schématu odpovídajícímu 

věku dítěte v době zahájení očkování. Data o bezpečnosti a imunogenicitě 

nejsou u dětí nad 2 roky věku zatím k dispozici. Imunitní odpověď vyvolaná 

podáním dvou dávek Synflorixu u dětí ve věku 12–23 měsíců je srovnatelná 

s odpovědí vyvolanou podaním tří dávek u kojenců. U dětí se zvýšeným 

rizikem pneumokokových infekcí (jako jsou děti se srpkovitou anemií, 

asplenií, infekcí HIV, chronickým onemocněním nebo imunokompromitované 

děti, maligním onemocněním, nefrotickým syndromem) a u dětí 

s nedostatečnou imunitní odpovědí, ať už díky imunosupresivní terapii, 

genetické poruše, infekci HIV nebo z jiných příčin, může být odpověď na 

očkování snížená a očkování nemusí poskytnout optimální ochranu. Údaje 

o bezpečnosti, imunogenicitě a doporučení k podání 23valentní pneumokokové 

polysacharidové vakcíny u těchto skupin najdete v Souhrnu údajů 

o přípravku. Profylaktické podání antipyretik před nebo bezprostředně po 

aplikaci vakcíny může snížit incidenci a intenzitu horečnatých reakcí po 

očkování. Údaje však nasvědčují, že profylaktické podání paracetamolu 

může snižovat imunitní odpověď na Synflorix. Klinický význam tohoto pozorování, 

stejně jako vliv jiných antipyretik na imunitní odpověď na Synflorix, 

není znám. Profylaktické podání antipyretik se doporučuje u všech dětí, 

kterým je Synflorix podán současně s vakcínami s celobuněčnou pertusovou 

složkou vzhledem k vyšší frekvenci febrilních křečí a u dětí s křečemi nebo 

s anamnézou febrilních křečí. Antipyretická léčba by měla být zahájena 

v souladu s místními terapeutickými doporučeními. Interakce s jinými 

léčivými přípravky a jiné formy interakce: Synflorix může být 

podán současně s některou z následujících monovalentních nebo kombinovaných 

vakcín [včetně DTPa-HBV-IPV/Hib a DTPw-HBV/Hib]: vakcínou 

proti difterii-tetanu-pertusi s acelulární pertusovou složkou (DTPa), vakcínou 

proti hepatitidě B (HBV), inaktivovanou vakcínou proti dětské obrně (IPV), 

vakcínou proti Haemophilus influenzae typu b (Hib), vakcínou proti difteriitetanu-pertusi 

s celobuněčnou pertusovou složkou (DTPw), vakcínou proti 

spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR), vakcínou proti planým neštovicím 

(V), konjugovanou vakcínou proti meningokokům serotypu C (CRM 197 

a TT konjugáty), perorální vakcínou proti dětské obrně (OPV) a perorální 

vakcínou proti rotavirům. Injekce jednotlivých vakcín musí být aplikovány 

do různých míst. U pacientů podstupujících imunosupresivní terapii nemusí 

být po očkování dosaženo odpovídající imunitní odpovědi. Těhotenství 

a kojení: Synflorix není určen k očkování dospělých. Nežádoucí účinky: 

Nejčastější nežádoucí účinky byly zarudnutí v místě vpichu a podrážděnost. 

Většina těchto reakcí netrvala dlouho a byla mírného až středního 

stupně. Po podání posilovací dávky Synflorixu byla pozorována vyšší reaktogenita 

než po dávkách základního očkování. Reaktogenita byla vyšší u dětí, 

kterým byla současně podána vakcína s celobuněčnou pertusovou složkou. 

Incidence místních a celkových nežádoucích účinků hlášených do čtyř dnů 

byla po každé podané dávce ve stejném rozmezí jako po očkování 7-valentním 

Prevenarem. Dále se vyskytovaly: ospalost, křeče (febrilní nebo nefebrilní), 

apnoe u těžce nedonošených dětí (narozených v ≤ 28. týdnu těhotenství), 

neobvyklý pláč, podrážděnost, průjem, zvracení, vyrážka, kopřivka, 

nechutenství, bolest, zarudnutí, otok, indurace, podlitina nebo krvácení 

v místě vpichu, alergické reakce (jako alergická dermatitida, atopická 

dermatitida, ekzém). Inkompatibility: Synflorix nesmí být mísen s žádnými 

dalšími léčivými přípravky. Doba použitelnosti: 3 roky. Zvláštní 

opatření pro uchovávání: Uchovávejte v chladničce 

(2 °C až 8 °C), chraňte před mrazem a světlem. Přítomnost jemně bílého 

sedimentu a čirého bezbarvého supernatantu v předplněné stříkačce není 

známkou znehodnocení vakcíny. Obsah stříkačky musí být před aplikací 

dobře protřepán a vizuálně zkontrolován na přítomnost cizorodých částic 

a/nebo na změnu vzhledu. Jestliže svým vzhledem nevyhovuje, je třeba ji 

vyřadit. Vakcínu aplikujte po dosažení pokojové teploty. Druh obalu 

a velikost balení: 0,5 ml suspenze v předplněné injekční stříkačce 

(sklo typu I) s pístovou zátkou (butylpryž) s jehlami nebo bez jehel. Balení 

obsahuje 1 nebo 10 předplněných injekčních stříkaček. DRŽITEL ROZ- 

HODNUTÍ O REGISTRACI: GlaxoSmithKline Biologicals s.a., Rue de 

l´Institut 89, B-1330 Rixensart, Belgie. REGISTRAČNÍ ČÍSLA: 

EU/1/09/508/001-009. DATUM PRVNÍ REGISTRACE: 

30. březen 2009. DATUM REVIZE TEXTU: 30. březen 2009. 

Tento registrovaný léčivý přípravek je vázán na lékařský předpis a není 

hrazen z veřejného zdravotního pojištění. Úplnou informaci o přípravku 

najdete v Souhrnu údajů o přípravku nebo se obraťte na adresu společnosti 

GlaxoSmithKline s.r.o., Na Pankráci 17/1685, 140 21 Praha 4, 

tel.: 222 001 111, fax: 222 001 444, www.gsk.cz. Verze SPC platná ke 

dni vydání materiálu (15. 5. 2009). 

Reference: 1. Synflorix SPC, 2009. 2. GAVI Pneumoadip GSP2 

report; http://www.vaccineamc.org/files/TTP_Codebook.pdf 

(accessed 20. 1. 2009). 3. Prevenar ® SPC, 2009. 

PQS01160409

Organizace 

3 

POŘADATEL 

Česká pediatrická společnost ČLS JEP, Dětská klinika LF UP a FN Olomouc, 

Spolek lékařů ČLS JEP Olomouc, Sdružení Šance 

PREZIDENT 

prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc. 

PROGRAMOVÝ VÝBOR 

prof. MUDr. Zdeněk Doležel, CSc., 

Světlana Kašubová, 

MUDr. Vladimír Němec, 

doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc., 

MUDr. Jarmila Seifertová, 

MUDr. Jaroslav Wiedermann, CSc., 

doc. MUDr. Jiřina Zapletalová, Ph.D. 

ORGANIZÁTOR 

SOLEN, s.r.o. 

Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc 

kontaktní osoba: 

Ing. Karla Břečková 

tel.: 582 397 457 

mob.: 777 714 677 

e-mail: breckova@solen.cz 

programové zajištění: 

Mgr. Iva Daňková 

tel.: 582 397 407 

mob.: 777 557 411 

e-mail: dankova@solen.cz 

Olomouc 29. – 30. 5. 2009 

REGIONÁLNÍ CENTRUM OLOMOUC 

Účast je v rámci celoživotního postgraduálního vzdělávání dle Stavovského předpisu č. 16 ČLK ohodnocena 11 kredity pro lékaře a 8 kredity pro sestry. 

PEDIATRIE PRO PRAXI – KONGRES PEDIATRŮ A DĚTSKÝCH SESTER 

Citační zkratka: Pediatr.pro Praxi; 10 (Suppl. C). ISSN 1803-5892 

Grafické zpracování a sazba: Jan Sedláček, tel.: +420 724 984 451 

Časopis je indexován v Bibliographia Medica Čechoslovaca a v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČR 

29. – 30. 5. 2009 | KONGRES PEDIATRŮ A DĚTSKÝCH SESTER – XXVII. DNY PRAKTICKÉ A NEMOCNIČNÍ PEDIATRIE

4 

Program kongresu 

LÉKAŘSKÁ SEKCE (Sál Pegasus) – pátek 29. května 

7.30–9.00 Registrace 

9.00–9.40 Slavnostní zahájení – prezident kongresu V. Mihál 

• Vystoupení žesťové harmonie KEA Olomouc 

• Předání medaile rektora UP prof. V. Špičákovi k příležitosti jeho významného životního jubilea 

• Křest novinky nakladatelství Grada publishing – Pediatrie 

• Pelikánova přednáška: Celiakie v roce 2009 – J. Nevoral 

9.40–11.15 ÚRAZY DĚTÍ, TRAUMATOLOGIE / Předsedající: J. Wiedermann, I. Čižmář 

• Úrazy u dětí a dospívajících hospitalizovaných na DK v Olomouci – J. Wiedermann, V. Smolka, E. Klásková 

• Úskalí dětské traumatologie – M. Homza 

• Kraniocerebrální poranění u dětí a dospívajících – D. Krahulík – interaktivní přednáška 

• Neuroendokrinní dysfunkce u dětí a dospívajících po úrazu mozku – J. Zapletalová, D. Alexijevič, V. Smolka, J. Wiedermann, D. Krahulík 

• Úrazy hlavy u dětí – kazuistiky – M. Hudečková 

11.15–11.45 Přestávka 

11.45–12.45 VÝŽIVA– NEZBYTNÝ PŘEDPOKLAD ZDRAVÍ DÍTĚTE / Předsedající: P. Frühauf 

• Poučení z mateřského mléka – P. Frühauf – interaktivní přednáška 

• Stále podceňovaná výživa u dětí nad 1 rok – E. Majorová 

• Je mateřské mléko zdrojem živých mikroorganizmů? – V. Rada 

12.45–13.15 Sympozium Nutricia 

• Upravovat či neupravovat – včera špatně, dnes dobře, a co zítra? – M. Fuchs 

13.15–14.30 Oběd 

14.30–15.00 Sympozium Hipp 

• Přídavky do kojeneckých formulí a jejich význam – P. Frühauf 

15.00–16.30 MINIKURZ PEDOPSYCHIATRIE / Předsedající: J. Praško 

• Úzkost v mnoha podobách – L. Stárková 

• Smutek a truchlení u dítěte – I. Dudová 

• ADHD a úzkost – P. Theiner 

• Osobní zkušenost maminky s ADHD u jejího dítěte 


16.45–18.30 PODVEČERNÍ BLOK FIREMNÍCH SYMPOZIÍ 

• Sympozium Wyeth: Účinná prevence pneumokokových onemocnění – Z. Vančíková 

• Sympozium Medicom Int.: Lékový profil erdosteinu – P. Pohunek 

• Sympozium MediClinic: MediClinic – alternativa pro lékaře – M. Hofman 

• Sympozium PRO.MED.CS: Rinosinusitidy v dětském věku – samočisticí schopnost nosní sliznice – I. Šlapák 

• Sympozium MSD: Otázky HPV infekce a očkování v gynekologické praxi – T. Hanáková 

SESTERSKÁ SEKCE (Sál Centaurus) – pátek 29. května 

Druhý den možnost vstupu na lékařskou sekci. 

9.30–11.00 HEMATOONKOLOGIE / Předsedající: E. Hůlková 

• Anémie – D. Pospíšilová 

• Toxické poškození kůže po podání vysokodávkovaného MTX u pacienta s ALL – J. Grejcarová 

• Šance – E. Hůlková 

• Komplikovaná léčba dítěte s hemangiomem – kazuistiky – L. Frélichová 

• Problematika léčby pacienta s dg. histiocytosis – P. Valounová 

• Malignity v dětském věku – léčba na Klinice dětské onkologie LF MU a FN Brno – J. Šenková, R. Preislerová 

• Léčba bolesti u dětského onkologického pacienta – E. Blatná 


11.15–13.15 DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ / Předsedající: M. Turečková 

• Sympozium MSD: Otázky HPV infekce a očkování v gynekologické praxi – T. Hanáková 

• Celoživotní vzdělávání sester v současné praxi – E. Zacharová 

• Možnosti specializačního vzdělávání sester v ošetřovatelské péči v pediatrii – J. Fendrychová 

• Zdravotnický asistent v praxi: ano–ne? – R. Hernová 

• Příprava nelékařských zdravotnických pracovníků z pohledu studentů – J. Marounková 

• Nový kreditní systém ve vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků – J. Kameníčková 

• Možnosti vzdělávání na FZV v Olomouci – H. Švecová 

13.15–14.30 Oběd 

KONGRES PEDIATRŮ A DĚTSKÝCH SESTER – XXVII. DNY PRAKTICKÉ A NEMOCNIČNÍ PEDIATRIE | 29. – 30. 5. 2009

6 

Program kongresu 

14.30–16.15 INTENZIVNÍ PÉČE V PEDIATRII / Předsedající: J. Kameníčková 

• Sympozium GlaxoSmithKline – Novinky v očkování proti pneumokokovým infekcím a HPV – T. Mrkvan 

• Výměna tracheostomické kanyly – Z. Bantová 

• Bazální stimulace – S. Guštárová 

• Polytrauma u dětí – G. Pulitová, P. Kynstlerová 

• Syndrom třeseného dítěte – J. Kameníčková 


16.30–17.30 VARIA / Předsedající: S. Kašubová 

• Fyziologie binokulárního vidění – M. Houžvičková 

• Uspokojení potřeb dítěte v jeslích – L. Klabouchová, A. Machová 

• Zdravotní péče o děti-cizince v České republice – D. Nováková 

• Rotavirové infekce u dětí – P. Dvořáková 

20.00 Společenský večer 

LÉKAŘSKÁ i SESTERSKÁ SEKCE (Sál Pegasus) – sobota 30. května 

7.45–8.15 Odborná snídaně s firmou NOVO NORDISK (probíhá v suterénu v Grand restaurantu Apetit) 

• Co může udělat pediatr pro včasný záchyt dítěte s poruchou růstu – interaktivní workshop – J. Zapletalová 

8.30–10.30 INFEKTOLOGIE / Předsedající: D. Sedláček 

• Neuroinfekce dětského věku v ordinaci praktického pediatra – V. Štruncová, D. Sedláček – interaktivní přednáška 

• Svrab u personálu a pacientů zdravotnických zařízení v ČR – K. Zitek, Č. Beneš, H. Šrámová 

• Poznatky z výskytu VHA v r. 2008 – J. Kleinerová 

• Antibiotika v primární pediatrické péči – V. Jindrák, J. Marek, P. Urbášková, V. Marešová 

• Pertuse – dočkáme se znovu epidemie? – D. Sedláček, V. Štruncová 


11.00–11.45 Sympozium GlaxoSmithKline 

• Novinky v očkování proti pneumokokovým infekcím a HPV – T. Mrkvan, P. Popely 

11.45–13.20 POCHYBENÍ V PRAXI – OPRAVENÉ DIAGNÓZY – BLOK KAZUISTIK / Předsedající: J. Seifertová, V. Němec 

• Rizika a následky nepoznané gonadální dysgeneze – V. Bajčiová, L. Tomášiková, J. Skotáková, P. Zerhau, B. Habanec, J. Štěrba 

• Nerozpoznaná porucha srdečního rytmu a komplikace u kojence – J. Kobr, K. Pizingerová, L. Šašek, J. Femuth, Š. Fikrlová, 

P. Jehlička, P. Honomichl 

• Nechybujme v komunikaci – J. Seifertová 

• Kvadruplegie na kolečkových bruslích – J. Gut 

• Potřebujeme k vyslovení podezření na závažnou endokrinopatii složité vyšetřovací metody? – I. Plášilová, V. Němec, M. Kršek 

• Achalázie jícnu – O. Pozler, J. Andr, L. Janeček, I. Tachecí 

• Errare humanum est – Z. Doležel 

Vyhlášení výsledků soutěže o nejlepší kazuistiku publikovanou v Pediatrii pro praxi v roce 2008 a předání finanční 

prémie 30 000 Kč jejímu autorovi. 

13.20–13.40 Sympozium Ferring Pharmaceuticals 

• Noční pomočování v ambulanci – kazuistiky – I. Novotná 

13.40–14.45 Oběd 

14.45–16.30 LABORATORNÍ A ZOBRAZOVACÍ VYŠETŘENÍ / Předsedající: V. Mihál, P. Schneiderka, P. Bánovčin 

• Problematika biochemických referenčních hodnot v pediatrii – P. Schneiderka, T. Adam, D. Novotný 

• Klinické obrazy a metabolické výsledky u dětí s nutričním deficitem vitaminu B 12 – V. Smolka, E. Hlídková, V. Bekárek, D. Friedecký, T. Adam 

• Hodnocení lipidových parametrů v pediatrické praxi – J. Hyjánek, D. Novotný 

• Diagnostický a terapeutický význam odpovědi organizmu na akutní fázi zánětu – V. Mihál, D. Pospíšilová, M. Hajdúch 

• Praktické využití molekulární genetiky v hematologii – D. Pospíšilová, V. Divoký, M. Jarošová, V. Mihál – interaktivní přednáška 

• Využitie bronchoskopie v detskom veku – S. Nosáľ, P. Bánovčin 

16.30 Losování ankety společnosti SOLEN 

16.45 Závěr programu 

Pořadatel si vyhrazuje právo změny programu. 


Poradenské centrum Výživa dětí 

Chybí Vám dostatek času pro edukaci Vašich pacientů v oblasti zdravé výživy 

a správného životního stylu? 

Využijte služeb Poradenského centra Výživa dětí, které se zabývá výživovým 

poradenstvím pro děti od 3 do 18 let. Bezplatné konzultační služby jsou 

k dispozici jak rodičům, tak zdravotnickým pracovníkům. 

K dispozici je zájemcům: 

 

 

 

a zpracují individuální doporučení pro odstranění zjištěných chyb a nedostatků

8 

Abstrakta 

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ 

Sál Pegasus – pátek / 29. 5. 2009 / 9.00–9.40 

K nedožitým devadesátinám 

docenta Pelikána – druhého 

přednosty Dětské kliniky 

v Olomouci 

doc. MUDr. Lubomír PELIKÁN, CSc., pediatr, 

vysokoškolský učitel 

* 23.05.1919 - Zábřeh 

† 06.06.1983 – Olomouc 

Místa působení: Znojmo, Brno, Olomouc 

Životopis: Absolvent Lékařské fakulty 

Masarykovy univerzity v Brně (1947). Působil ve 

znojemské nemocnici jako sekundární lékař. Od 

roku 1949 byl asistentem, později odborným 

asistentem (1950) Dětské kliniky Lékařské fakulty 

Univerzity Palackého v Olomouci. Po nuceném 

odchodu prof. Antonína Moresa nastoupil v letech 

1959–1963 na místo přednosty Dětské kliniky 

LF UP a FN v Olomouci. V roce 1962 získal titul 

CSc. a o dva roky později (1964) se habilitoval. 

Účastnil se práce gastroenterologické skupiny 

v Olomouci vedené prof. Kojeckým. V roce 

1966 dostal Cenu Československé pediatrie. Byl 

jedním z našich prvních pediatrů, který zavedl 

dětské enterobiopsie, a jejich počet i hodnocení 

patří k prioritám československé pediatrie. 

Dílo: Autor publikace O bezlepkové dietě. 

Publikoval v odborných časopisech. Autor naučného 

filmu o střevní biopsii, za který získal na festivalu 

zdravotních filmů (1974) stříbrnou medaili. 

Ačkoliv byl doc. Lubomír Pelikán sám osudem 

mnohokrát zkroušen (doba normalizace), zůstal 

vždy člověkem čestným, přátelským, úsměvným 

a plným pohody. S optimismem sobě vlastním 

překážky překonával a s plným nasazením vždy 

pracoval ve prospěch malých pacientů. 

Obrázek. doc. MUDr. Lubomír Pelikán, CSc., 

pediatr, vysokoškolský učitel 

Celiakie v roce 2009 

prof. MUDr. Jiří Nevoral, CSc. 

Pediatrická klinika UK 2.LF a FN Motol, Praha 

Celiakie (celiakální sprue, glutensenzitivní 

enteropatie, netropická sprue) je celoživotní 

autoimunitní onemocnění postihující děti i dospělé. 

Imunitní reakce je příčinou charakteristické 

léze sliznice tenkého střeva, která vede 

k malabsorpci živin. Onemocnění se vyskytuje 

u geneticky predisponovaných jedinců, kteří 

ve stravě přijímají prolaminy, tj. v alkoholu rozpustné 

bílkoviny bohaté na glutamin a prolin, 

které jsou přítomny v pšenici, žitu a ječmenu. 

Důsledkem je malabsorpce živin, která, trváli 

dostatečně dlouho, způsobuje výraznou 

malnutrici. 

Během posledních 15 let se dramaticky 

změnil pohled na celiakii, což bylo způsobeno 

zavedením nových sérologických testů 

s vysokou specificitou i senzitivitou - protilátky 

proti endomyziu a protilátky proti tkáňové 

transglutamináze. Prevalence onemocnění se 

dříve udávala 1:1000–1:3000, v současné době 

je 1:100–1:300, což je více než 12krát tolik 

při srovnání s prevalencí, která byla hodnocena 

na podkladě klinických příznaků a starších 

skríninkových dat. Odhad prevalence v ČR je 

1:200–1:250, tj. asi 40 000–50 000 nemocných 

s celiakií v celkové populaci ČR. Evidováno je 

však pouhých 10 %. 

Klasický klinický obraz celiakie tradovaný 

v pediatrických učebnicích se v posledních desetiletích 

významně změnil, ubývá typických 

průběhů s manifestací v kojeneckém resp. 

batolecím věku. Zlepšená diagnostika detekuje 

naopak řadu mimostřevních a tichých 

forem onemocnění s různými přidruženými 

onemocněními, které zasluhují stejnou pozornost. 

Skrínink celiakie je proto třeba provádět 

„za pacientem“ v rizikových skupinách 

především u pacientů s mimostřevní symptomatologií, 

tj. u rizikových onemocnění 

a rizikových skupin, podezřelých symptomů, 

u autoimunitních onemocnění sdružených 

s celiakií a u komplikací celiakie. Na celiakii by 

měli diferenciálně diagnosticky myslet praktičtí 

lékaři pro děti a dorost, praktičtí lékaři 

pro dospělé, nemocniční pediatři a internisti, 

dermatologové, endokrinologové, diabetologové, 

gastroenterologové, hepatologové, 

alergologové a imunologové, hematologové 

a gynekologové. 

Celiakie je časté autoimunitní onemocnění, 

které je jedinečné ve skutečnosti, že je lze 

úspěšně léčit pouze dietou. Onemocnění je 

proměnlivé ve svých klinických projevech a je 

diagnostikováno, pokud na něj lékař myslí. Jen 

tak lze nalézt onemocnění, které často zůstává 

nerozpoznáno. 


8 

Abstrakta 

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ 

Sál Pegasus – pátek / 29. 5. 2009 / 9.00–9.40 

K nedožitým devadesátinám 

docenta Pelikána – druhého 

přednosty Dětské kliniky 

v Olomouci 

doc. MUDr. Lubomír PELIKÁN, CSc., pediatr, 

vysokoškolský učitel 

* 23.05.1919 - Zábřeh 

† 06.06.1983 – Olomouc 

Místa působení: Znojmo, Brno, Olomouc 

Životopis: Absolvent Lékařské fakulty 

Masarykovy univerzity v Brně (1947). Působil ve 

znojemské nemocnici jako sekundární lékař. Od 

roku 1949 byl asistentem, později odborným 

asistentem (1950) Dětské kliniky Lékařské fakulty 

Univerzity Palackého v Olomouci. Po nuceném 

odchodu prof. Antonína Moresa nastoupil v letech 

1959–1963 na místo přednosty Dětské kliniky 

LF UP a FN v Olomouci. V roce 1962 získal titul 

CSc. a o dva roky později (1964) se habilitoval. 

Účastnil se práce gastroenterologické skupiny 

v Olomouci vedené prof. Kojeckým. V roce 

1966 dostal Cenu Československé pediatrie. Byl 

jedním z našich prvních pediatrů, který zavedl 

dětské enterobiopsie, a jejich počet i hodnocení 

patří k prioritám československé pediatrie. 

Dílo: Autor publikace O bezlepkové dietě. 

Publikoval v odborných časopisech. Autor naučného 

filmu o střevní biopsii, za který získal na festivalu 

zdravotních filmů (1974) stříbrnou medaili. 

Ačkoliv byl doc. Lubomír Pelikán sám osudem 

mnohokrát zkroušen (doba normalizace), zůstal 

vždy člověkem čestným, přátelským, úsměvným 

a plným pohody. S optimismem sobě vlastním 

překážky překonával a s plným nasazením vždy 

pracoval ve prospěch malých pacientů. 

Obrázek. doc. MUDr. Lubomír Pelikán, CSc., 

pediatr, vysokoškolský učitel 

Celiakie v roce 2009 

prof. MUDr. Jiří Nevoral, CSc. 

Pediatrická klinika UK 2.LF a FN Motol, Praha 

Celiakie (celiakální sprue, glutensenzitivní 

enteropatie, netropická sprue) je celoživotní 

autoimunitní onemocnění postihující děti i dospělé. 

Imunitní reakce je příčinou charakteristické 

léze sliznice tenkého střeva, která vede 

k malabsorpci živin. Onemocnění se vyskytuje 

u geneticky predisponovaných jedinců, kteří 

ve stravě přijímají prolaminy, tj. v alkoholu rozpustné 

bílkoviny bohaté na glutamin a prolin, 

které jsou přítomny v pšenici, žitu a ječmenu. 

Důsledkem je malabsorpce živin, která, trváli 

dostatečně dlouho, způsobuje výraznou 

malnutrici. 

Během posledních 15 let se dramaticky 

změnil pohled na celiakii, což bylo způsobeno 

zavedením nových sérologických testů 

s vysokou specificitou i senzitivitou - protilátky 

proti endomyziu a protilátky proti tkáňové 

transglutamináze. Prevalence onemocnění se 

dříve udávala 1:1000–1:3000, v současné době 

je 1:100–1:300, což je více než 12krát tolik 

při srovnání s prevalencí, která byla hodnocena 

na podkladě klinických příznaků a starších 

skríninkových dat. Odhad prevalence v ČR je 

1:200–1:250, tj. asi 40 000–50 000 nemocných 

s celiakií v celkové populaci ČR. Evidováno je 

však pouhých 10 %. 

Klasický klinický obraz celiakie tradovaný 

v pediatrických učebnicích se v posledních desetiletích 

významně změnil, ubývá typických 

průběhů s manifestací v kojeneckém resp. 

batolecím věku. Zlepšená diagnostika detekuje 

naopak řadu mimostřevních a tichých 

forem onemocnění s různými přidruženými 

onemocněními, které zasluhují stejnou pozornost. 

Skrínink celiakie je proto třeba provádět 

„za pacientem“ v rizikových skupinách 

především u pacientů s mimostřevní symptomatologií, 

tj. u rizikových onemocnění 

a rizikových skupin, podezřelých symptomů, 

u autoimunitních onemocnění sdružených 

s celiakií a u komplikací celiakie. Na celiakii by 

měli diferenciálně diagnosticky myslet praktičtí 

lékaři pro děti a dorost, praktičtí lékaři 

pro dospělé, nemocniční pediatři a internisti, 

dermatologové, endokrinologové, diabetologové, 

gastroenterologové, hepatologové, 

alergologové a imunologové, hematologové 

a gynekologové. 

Celiakie je časté autoimunitní onemocnění, 

které je jedinečné ve skutečnosti, že je lze 

úspěšně léčit pouze dietou. Onemocnění je 

proměnlivé ve svých klinických projevech a je 

diagnostikováno, pokud na něj lékař myslí. Jen 

tak lze nalézt onemocnění, které často zůstává 

nerozpoznáno. 


10 

Abstrakta 

ÚRAZY DĚTÍ, TRAUMATOLOGIE 

Předsedající: J. Wiedermann, I. Čižmář – LÉKAŘSKÁ SEKCE (Sál Pegasus) – pátek / 29. 5. 2009 / 9.40–11.15 

Úrazy u dětí a dospívajících 

hospitalizovaných na Dětské 

klinice a JIRP FN Olomouc 

MUDr. Jaroslav Wiedermann, CSc., 

MUDr. Vratislav Smolka, 

MUDr. Eva Klásková 

Dětská klinika FN Olomouc 

Úrazy jsou nejčastější příčinou úmrtí u dětí 

a dospívajících. V roce 2007 zemřelo na následky 

vnějších příčin 101 dětí do 15 let (18 %). S věkem 

podíl vnějších příčin na úmrtnosti výrazně roste, 

u 15–19letých dosahuje 72 %. Dva až tři tisíce dětí 

ročně zůstanou doživotně postiženy (především 

při TBI – Traumatic Brain Injury). 

Tři stupně traumatologické péče: 

1. Základní traumatologická péče je realizována 

na chirurgických, traumatologických či 

ortopedických pracovištích ambulantního 

či lůžkového typu. 

2. Specializovaná traumatologická péče je realizována 

v lůžkových zařízeních s dostupným 

týmem odborníků chirurgických oborů, 

zázemím intenzivní péče a návazností péče 

následné (rehabilitace). 

3. Nejvyšší péče je poskytována v traumacentru 

a popáleninovém centru, je vymezena 

Triáží a seznamem diagnóz – dle Věstníku 

č. 6/2008. 

Úrazové diagnózy a stavy u dětí vyžadující 

péči v traumacentru: 

1. Polytrauma. 

2. Závažná poranění dětí do 15 let a adolescentů 

vyžadujících komplexní léčbu. 

3. Kraniocerebrální poranění s přetrvávající 

poruchou vědomí a/nebo závažnou neurologickou 

symptomatologií. 

4. Závažná poranění hrudních, nitrobřišních 

a retroperitoneálních orgánů, zvláště při 

sdruženém poranění, které u dětí vyžaduje 

vysoce specializovanou komplexní péči. 

5. Závažné maxilofaciální poranění. 

6. Závažné zlomeniny. 

Následky dětských úrazů: 

reverzibilní – ireverzibilní: 

a) somatické 

b) neurologické 

c) neuroendokrinní dysfunkce 

d) následky v psychické oblasti – v kognitivní, 

afektivní, behaviorální sféře (postupná manifestace, 

nemusí být dávány do souvislosti s TBI). 

Úrazy na DK FN OLOMOUC 2006–2008: 

1 023 pacientů = 8,9 % všech hospitalizovaných. 

Na JIRP DK: 147 pacientů = 8,6 % 

přijatých na JIRP. 65 % chlapců, 4 pacienti 

zemřeli (maligní edém, utonutí, strangulace, 

motohavárie). 7 % přijatých pro úraz bylo 

v době úrazu pod vlivem alkoholu či léků. 

U 13 pacientů difúzní axonální postižení, 4 

pacienti – transverzální míšní léze. Etiologie: 

pády (35 %), dopravní úrazy (35 %). 64 % pacientů 

– TBI, 15 % – poranění hrudních orgánů, 

11 % břišních orgánů, 12,5 % zlomeniny a 7,5 % 

– jiný typ poranění. U 25 % pacientů šlo o polytrauma. 

Závěry: 

1) Zvyšující se incidence úrazů. 

2) Zvýšené nároky na chronickou intenzivní 

a resuscitační péči. 

3) Cave! posttraumatické následky v psychické 

oblasti a neuroendokrinní dysfunkce. 

4) Preventivní opatření, edukace, finanční podpora. 

Úskalí dětské traumatologie 

MUDr. Miroslav Homza 

Traumatologické oddělení FN Olomouc 

Každý rok zemře v ČR v důsledku úrazů 

přibližně 250 až 300 dětí. Péče o kriticky poraněné 

dítě je dlouhodobý proces, který začíná 

první pomocí na místě nehody, následně 

pokračuje přednemocniční neodkladnou 

péčí. Dítě je směrováno na specializované 

pracoviště dětského traumatologického 

centra. V časných fázích má péče multidisciplinární 

charakter spočívající v zajištění 

vitálních funkcí s paralelně probíhajícím 

diagnostickým i terapeutickým procesem. 

Léčba poranění, která si vyžádají operaci – 

výkony neodkladné i odložitelné, probíhá 

fázovitě. Kriticky ohrožený dětský pacient 

po překonání období ohrožení a selhávání 

vitálních funkcí postupně přechází do fáze 

stabilizace, rekonstrukčních výkonů a rehabilitace. 

Přednáška poukazuje na hlavní zásady 

a úskalí diagnosticko-terapeutického procesu 

na klinickém materiálu. 

Hlavní zásadou pro praxi je směrování kriticky 

poraněného dítěte na specializované centrum 

dětské traumatologie. 

Kraniocerebrální poranění 

u dětí a dospívajících 

MUDr. David Krahulík 

Neurochirurgická klinika FN Olomouc 

a LF UP Olomouc 

V přednášce autor přehledně informuje o typech 

kraniocerebrálních poranění v závislosti na 

věku, druhu poranění a tíži poranění. Jednotlivé 

skupiny jsou probírány od anatomické příčiny 

vzniku až po následnou neurochirurgickou léčbu. 

V závěru přednášky je zařazena problematika 

indikace a provedení ICP monitorace při poranění 

mozku. 

Neuroendokrinní dysfunkce u dětí 

a dospívajících po úrazu mozku 

doc. MUDr. Jiřina Zapletalová, Ph.D. 1 , 

MUDr. Darina Aleksijević 1 , 

MUDr. Vratislav Smolka 1 , 

MUDr. Jaroslav Wiedermann, CSc. 1 , 

MUDr. Eva Klásková 1 , 

MUDr. David Krahulík 2 

1 

Dětská klinika LF UP a FN Olomouc, 

2 

Neurochirurgická klinika LF UP 

a FN Olomouc 

Úvod: Neuroendokrinní dysfunkce je popisována 

u 25–60 % dospělých po úrazech mozku. 

U dětí jsou uváděna pouze kazuistická sdělení 

o postraumatickém hypopituitarizmu. 

Cíl: Retrospektivně zhodnotit tělesný vývoj 

a endokrinní funkce u dětí po úrazu mozku. 

Pacienti a metoda: U 40 pacientů (23 

chlapců) po kraniocerebrálním traumatu byl 

zhodnocen tělesný růst, stupeň pubertálního 

vývoje a kostní věk. Bylo provedeno základní 

laboratorní vyšetření k posouzení endokrinních 

funkcí: TSH, fT4, IGF1, PRL, ranní kortizol, FSH, 

LH, estradiol (u dívek), testosteron (u chlapců). 

V případě patologického klinického a/nebo 

laboratorního nálezu byly provedeny dynamické 

testy. 

Výsledky: Věk pacientů v době úrazu byl 

6,7 (4,7–14,1) roku (medián a rozptyl), 75 % z nich 

bylo v době úrazu prepubertálních. V době vyšetření 

byla průměrná délka doby od úrazu 29 

(26–36) měsíců. Glasgow coma scale (GCS) bylo 

v rozmezí 3–12/15 (u 11 pacientů < 8/15). U 10 % 

pacientů byl v akutní postraumatické fázi přítomen 

tranzitorní diabetes insipidus a u 10 % 


Abstrakta 

11 

SIADH. V době námi prováděného vyšetření 

jsme diagnostikovali: 

• deficit růstového hormonu u 2 pacientů 

(u jednoho kombinovaný s deficitem TSH), 

• předčasnou pubertu u dvou chlapců ve 

věku 7 a 8,3 roku, 

• hypogonadotropní hypogonadizmus u jedné 

dívky, který byl maskován užíváním hormonální 

antikoncepce. 

Všichni pacienti s hormonální poruchou 

měli GCS > 8/15. MRI mozku neprokázala morfologické 

změny hypofýzy u žádného z pacientů 

se zjištěnou hormonální poruchou. 

Závěr: Neuroendokrinní dysfunkce jako 

pozdní následek kraniocerebrálního traumatu 

byla nalezena u 12,5 %. 

Současně prováděné prospektivní sledování 

tělesného vývoje a hormonálních funkcí u pacientů 

po úrazu mozku bude vést ke zjištění 

frekvence a doby nástupu neuroendokrinní poruchy 

a její závislosti na typu úrazu a na průběhu 

akutní posttraumatické fáze. Budou identifikovány 

případné rizikové faktory, které mohou predisponovat 

k rozvoji hormonální poruchy a tím 

negativně ovlivnit nejen fázi rekonvalescence, 

ale i dlouhodobý tělesný vývoj. 

Podpořeno výzkumným projektem 

IGA NR-9245-3 

Úrazy hlavy u dětí – kazuistiky 

MUDr. Monika Hudečková 

Dětské oddělení Nemocnice ve Frýdku – 

Místku p.o. 

Kazuistika č. 1 

Sedmnáctiletý chlapec, mechanizmus úrazu 

– zasažen projíždějícím vlakem. 

Dg. komoce mozková, fisura kalvy, součástí 

1x CT dokumentace. 

Terapie konzervativní. 


Pětapůlletá dívka, mechanizmus úrazu – pád 

ze schodů. 

Dg. komoce mozková, fisura kalvy, subdurální 

hematom, součástí 2x CT dokumentace. 



Dvouletá dívka, mechanizmus úrazu – pád 

z poschoďové postele. 

Dg. epidurální hematom, fraktura kalvy, součástí 

1x rtg, 2x CT dokumentace. 

Terapie chirurgická. 


Čtrnáctiletý chlapec, mechanizmus úrazu 

– pád z kola. 

Dg. komoce mozková, následně kontuze 

mozku, edém mozku, součástí 3x CT dokumentace. 


Shrnutí: 

• Mechanizmus úrazu a jeho intenzita není 

rozhodující pro závažnost poranění. 

• Rtg lbi je často negativní. 

• Klinický nález i u těžkých poranění může být 

alespoň zpočátku negativní. 

VÝŽIVA– NEZBYTNÝ PŘEDPOKLAD ZDRAVÍ DÍTĚTE 

Předsedající: P. Frühauf – LÉKAŘSKÁ SEKCE (Sál Pegasus) – pátek / 29. 5. 2009 / 11.45–12.45 

Poučení z mateřského mléka 

MUDr. Pavel Frühauf, CSc. 

Klinika dětského a dorostového lékařství 

1. LF UK a VFN Praha 

Mléčná žláza a její produkt – mléko – se 

vyvinula z imunitního systému a tento původ 

vysvětluje, proč některé složky mléka mají zároveň 

roli ve výživě i obranyschopnosti. Proto 

se obranná strategie mléka rozvinula bez indukce 

zánětu – některé jeho součásti, např. 

laktoferin, působí aktivně proti zánětu. Takže 

i přestože jsou rozvíjeny obranné schopnosti 

tkání, není porušen apetit cestou zvýšení proinflamatorních 

cytokinů a následným zvýšením 

leptinu. 

Bioaktivní komponenty mateřského mléka 

představují spojení nutričních a imunologických 

vlastností, které se uplatňují paralelně, tj. 

kromě energetického zisku jsou významné svou 

ochrannou funkcí. 

Mezi bioaktivní komponenty patří i taurin, 

nukleotidy a oligosacharidy, které je možno přidávat 

podle direktivy EU pro složení mléčné kojenecké 

výživy do kojeneckých formulí a přiblížit 

tak jejich složení mateřskému mléku. 

Následky nesprávnej výživy 

MUDr. Elena Majorová, 

Detská fakultná nemocnice, 

II. Klinika detí a dorastu, Košice 

Kým v roku 1856 vývoj dieťaťa ovplyvňovali 

faktory ako nedostatočná hygiéna, cholera, 

kvalita vody, tuberkulóza, preľudnenie, hlad, 

chudobná strava na živiny, mortalita dojčiat, 

v roku 2006 sú to hlavne faktory ako sedavý 

spôsob života, fajčenie, cestovanie, kardiovaskulárne 

ochorenia, astma. Je známe, že nesprávna 

výživa v prvých dvoch rokoch života 

má nielen krátkodobé následky, ale aj oveľa 

dôležitejšie dlhodobé následky. Tieto môžu 

byť často nezvratné a môžu viesť ku zníženej 

intelligencií, redukcií produktivity, znižovať telesnú 

silu. Deficit mikronutrientov ako železo, 

jód, zinok môžu spomaliť vývoj centrálneho 

nervového systému. Skoré zavedenie neupraveného 

kravského mlieka do jedálnička dojčiat, 

jeho nadmerné používanie batoľatami spolu so 

stravou neobsahujúcou dostatočné množstvo 

železa je hlavným faktorom anémie v tomto 

veku. Deficit n-3 mastných kyselín alebo nesprávný 

pomer n-3 a n-6 mastných kyselín 

vedie v CNS k zníženej transportnej kapacite 

glukózy, k poruche myelinizácie, ovplyvňuje 

neurosenzorický vývoj a v dlhodobom kontexte 

ovplyvňuje metabolické programovanie. 

Skoré zavedenie (??? ako 4 mesiace veku) viac 

ako 4 potravín do jedálníčka dieťaťa je spojené 

so zvýšeným výskytom atopickej dermatitídy. 

Obezita predstavuje nielen závažný medicínsky, 

ale aj socioekonomický problém. Predpokladá 

sa, že v Anglicku v roku 2050 bude obéznych 

viac ako 60 % mužov, 50 % žien a 25 % detí 

a mladistvých. V krajinách s rýchlym ekonomickým 

rastom sa stretávame s tzv. nutričným 

paradoxom, a to s malnutríciou, obezitou a deficitom 

mikronutrientov súčasne. Tento fakt 

vedie k prehodnoteniu súčasných poznatkov 

o optimálnej výžive v skorom detskom veku 

a jej dôsledkoch v dospelosti. Dôležitosť výlučného 

dojčenia v prvých mesiacoch života 


12 

Abstrakta 

a pokračovanie upravenými fortifikovanými 

mliekami počas ranného vývoja dieťaťa si vyžaduje 

zvýšenú pozornosť nielen odborníkov, 

ale aj širokej verejnosti. 

Je mateřské mléko přirozeným 

zdrojem probiotických bakterií? 

Prof. Ing. Vojtěch Rada, CSc. 

Katedra mikrobiologie, výživy a dietetiky, 

FAPPZ, ČZU Praha 

V poslední době se ve vědecké literatuře 

objevily zprávy o výskytu bakterií mléčného 

kvašení a bifidobakterií v mateřském mléce 

(MM). Martín a kol. testovali výskyt bakterií 

mléčného kvašení v mateřském mléce a stěrech 

z povrchu kůže matky a ústní dutiny kojenců. 

Jako hlavní druh nacházeli Lactobacillus 

gasseri. Další práce informují o výskytu bifidobakterií 

v mateřském mléce, přičemž vyslovují 

hypotézu, že mateřské mléko je přirozeným 

zdrojem bifidobakterií. Tomuto tvrzení však 

zcela nenapovídá proměnlivý výskyt pozitivních 

vzorků. Zatímco vzorky od matek z japonského 

venkova obsahovaly bifidobakterie ve 

100 % případů, vzorky z Dánska a Švédska měly 

počty těchto bakterií výrazně menší a často 

byly i zcela negativní. Cílem práce bylo proto 

ověřit hypotézu některých autorů, že MM je 

primárním zdrojem bifidobakterií. Celkem bylo 

testováno 18 vzorků MM od dárkyň, jejichž děti 

neměly přítomné bifidobakterie ve stolici (skupina 

BIF-), a dále 43 vzorků od dárkyň, jejichž 

děti měly naopak bohaté zastoupení těchto 

bakterií ve stolici (skupina BIF+). Přítomnost 

bakterií ve stolici byla testována kultivačně 

a pomocí FISH, v MM byla přítomnost bifidobakterií 

prokázána pomocí detekce fruktoso-6- 

fosfát fosfoketolázy, což je enzym specifický pro 

rod Bifidobacterium. Kojenci bez bifidobakterií 

měli jako hlavní bakteriální skupinu ve stolici 

klostridie. Zatímco přítomnost bifidobakterií 

byla spolehlivě prokázána jak pomocí kultivačních 

metod, tak pomocí FISH, počty klostridií 

lze ve stolici spolehlivě prokázat pouze pomocí 

FISH, použita byla sonda specifická pro skupinu 

Cl. butyricum. Bifidobakterie byly nalezeny 

pouze ve vzorcích mlék skupiny BIF+. Celkem 

bylo pozitivních 35 % vzorků. Naprostá absence 

bifidobakterií u BIF- skupiny jasně naznačuje, že 

mateřské mléko není primárním (endogenním) 

zdrojem bifidobakterií pro kojence. Neexistuje 

ani žádné uspokojivé vysvětlení, jakou cestou 

by se měly bifidobakterie, popř. bakterie 

mléčného kvašení do MM dostat. MM uvnitř 

mléčné žlázy je (u zdravých jedinců) sterilní, 

jako je tomu i u ostatních savců. Přirozeným 

místem výskytu bifidobakterií je trávicí trakt, 

včetně ústní dutiny. Bifidobakterie jsou v MM 

tedy s největší pravděpodobností přítomny 

jako sekundární kontaminace, přičemž jako 

hlavní zdroj se jeví sám kojenec, v případě, že 

má plně vyvinutou střevní flóru s obsahem 

bifidobakterií. 

SYMPOZIUM NUTRICIA 

LÉKAŘSKÁ SEKCE (Sál Pegasus) – pátek / 29. 5. 2009 / 12.45–13.15 

Upravovat či neupravovat – včera 

špatně, dnes dobře, a co zítra? 

MUDr. Martin Fuchs 

Alergologické oddělení, 

Nemocnice na Bulovce, Praha 

Abstrakt nedodán. 

SYMPOZIUM HIPP 


Přídavky do kojeneckých formulí 

(poučení z mateřského mléka 2) 

MUDr. Pavel Frühauf, CSc. 

Klinika dětského a dorostového lékařství 

1. LF UK a VFN Praha 

Direktiva EU pro počáteční a pokračovací 

kojeneckou výživu vyžaduje, aby obsah kyseliny 

dokosahexaenové představoval nejméně 0,2 % 

celkového obsahu mastných kyselin. 

Toto doporučení se odvíjí od prací, které 

tvrdí, že aktivita endogenní syntézy LC-PUFA 

kojence nemusí být dostatečná k zabezpečení 

dostatečného množství LC-PUFA. 

Dalším diskutovaným přídavkem je dodávka 

probiotických bakterií. Kromě osidlování dítěte 

v průběhu přirozeně vedeného porodu je uváděno, 

že mateřské mléko je zdrojem bakterií, 

které mají vliv na imunitní odpověď, nejedná 

se tedy o kontaminaci z kůže prsu. 


Čtyři jednou ranou 

Všechny děti, které mají být očkovány proti MMR, 

mohou být nyní efektivně chráněny bez 2 vpichů 

navíc před 4 častými dětskými infekčními nemocemi. 

2× 

ZKRÁCENÁ INFORMACE O PŘÍPRAVKU Priorix-Tetra 

Název přípravku: Priorix-Tetra inj. stříkačka, prášek pro přípravu injekčního roztoku s rozpouštědlem.Vakcína proti spalničkám, 

příušnicím, zarděnkám a planým neštovicím (živá). Kvalitativní a kvantitativní složení: Jedna dávka rekonstituované vakcíny 

(0,5 ml) obsahuje: Virus morbillorum vivum attenuatum 1 (kmen Schwarz) ne méně než 10 3,0 CCID 50, Virus parotitidis vivum anuatum 1 

(kmen RIT 4385, odvozený z kmene Jeryl Lynn) ne méně než 10 4,4 CCID 50, Virus rubellae vivum attenuatum 2 (kmen Wistar RA 27/3) ne méně než 10 3,0 CCID 50, Virus varicellae vivum 

attenuatum 2 (kmen OKA) ne méně než 10 3,3 PFU. Pomocná látka: Sorbitol 14 miligramů. Indikace: Vakcína Priorix-Tetra je určena k aktivní imunizaci dětí od 11. měsíce života 

do 12 let včetně proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám a planým neštovicím. Dávkování a způsob podání: Kojencům a dětem ve věku od 11 měsíců do 12 let by měly být 

podány 2 dávky (každá po 0,5 ml) vakcíny Priorix-Tetra. Mezi podáním obou dávek se doporučuje dodržet interval mezi 6 týdny a 3 měsíci. Za žádných okolností nesmí být interval 

mezi dávkami kratší než 4 týdny. Priorix-Tetra je určen pro subkutánní aplikaci, přednostně se podává do oblasti deltového svalu. Kontraindikace: Podobně jako u jiných vakcín 

musí být aplikace vakcíny Priorix-Tetra u osob trpících akutním závažným horečnatým onemocněním odložena. Přecitlivělost na léčivé látky nebo na jakékoliv pomocné látky nebo 

na neomycin. Přecitlivělost po předchozí aplikaci vakcín proti příušnicím, spalničkám, zarděnkám a/nebo planým neštovicím. Pacienti s primárním nebo sekundárním imunodefi citem. 

Zvláštní upozornění: Stejně jako u všech injekčních vakcín musí být i po aplikaci této vakcíny pro vzácný případ rozvoje anafylaktického šoku okamžitě k dispozici odpovídající 

lékařská péče a dohled. Očkované osoby se musí po dobu 6 týdnů po aplikaci každé dávky vakcíny vyvarovat užívání salicylátů. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné 

formy interakce: Vakcínu Priorix-Tetra lze současně aplikovat (ale do různých míst) s jakoukoli z následujících monovalentních nebo kombinovaných vakcín [včetně hexavalentních 

vakcín (DTPa-HBV-IPV/Hib)]: vakcína proti difterii, tetanu a pertusi (acelulární komponenta) (DTPa), vakcína proti Haemophilus infl uenzae typu b (Hib), inaktivovaná vakcína proti 

poliomyelitidě (IPV) a vakcína proti hepatitidě B (HBV). Očkování jedinců, kterým byly podány lidské gamaglobuliny nebo krevní transfúze, by se mělo odložit nejméně o 3 měsíce. 

Těhotenství a kojení: Aplikace vakcíny Priorix-Tetra těhotným ženám je kontraindikována a je je třeba se vyhnout otěhotnění v období 3 měsíců po očkování. Nežádoucí 

účinky: Bolest, otok a zarudnutí v místě vpichu, horečka ≥ 37,5 °C až ≤ 39 °C měřeno axilárně, alergické reakce. Inkompatibility: Priorix Tetra nesmí být mísen s žádnými dalšími 

léčivými přípravky. Doba použitelnosti: 18 měsíců. Zvláštní opatření pro uchovávání: Uchovávejte a přepravujte v chladu (2 °C – 8 °C) a v původním obalu, aby byl přípravek 

chráněn před světlem. Držitel rozhodnutí o registraci: GlaxoSmithKline s.r.o., Na Pankráci 17/1685, 140 21 Praha 4, Česká republika. Registrační číslo (a): 59/499/07-C. 

Datum první registrace/prodloužení registrace: 8. 8. 2007. Datum revize textu: 8. 8. 2007 

Tento registrovaný léčivý přípravek je vázán na lékařský předpis a není hrazen z veřejného zdravotního pojištění. 

Úplnou informaci o přípravku najdete v Souhrnu údajů o přípravku nebo se obraťte na adresu společnosti GlaxoSmithKline. 

Verze SPC platná ke dni vydání materiálu (15. 5. 2009). 

GlaxoSmithKline s.r.o., Na Pankráci 17/1685, 140 21 Praha 4, tel.: 222 001 111, fax: 222 001 444, www.gsk.cz 

PQP01020309

14 

Abstrakta 

MINIKURZ PEDOPSYCHIATRIE 

Předsedající: J. Praško – LÉKAŘSKÁ SEKCE (Sál Pegasus) – pátek / 29. 5. 2009 / 15.00–16.30 

Úzkost v mnoha podobách 

doc. MUDr. Libuše Stárková, CSc. 

Soukromá psychiatrická ambulance 

a Psychiatrická klinika FN Olomouc 

Úzkost je nepříjemný emoční stav, pocit nejasného 

ohrožení, který nemá na rozdíl od strachu 

žádný konkrétní objekt. Jak strach, tak úzkost 

jsou zcela normálními fenomény. Představují 

soubor reakcí (psychických a tělesných), které 

mají evoluční základ a sloužily původně k ochraně 

před nebezpečím. Stresová reakce, která 

startuje v okamžiku, kdy vnímáme nebezpečí, 

aktivuje autonomní nervovou soustavu. Tělesné 

příznaky, které zahrnují například zrychlené dýchání, 

ale i bolesti břicha, zvracení, průjmy, jsou 

běžnou doprovodnou reakcí těla. Somatické 

projevy mohou být u dětí tím jediným, co nás 

o jejich nepohodě, strachu a úzkosti informuje. 

Dítě nedokáže popsat, čeho se bojí, z čeho má 

strach, nechápe a nedokáže posoudit souvislosti, 

což odpovídá jeho přirozenému vývoji (kognitivní 

nezralosti). Na nás, rodičích, a všech lidem 

kolem pak záleží, abychom vnímali a správně 

vyhodnotili potíže, které dítě pociťuje. Úzkostné 

potíže, které uvádějí adolescenti, mají samozřejmě 

již srozumitelnější klinický rámec. 

Dovedeme si představit úzkost, kterou dítě 

prožívá v rámci separační úzkostné poruchy. 

Strach z odloučení od matky, obavy o matčin 

život, obavy o svůj život, to vše vyplňuje mysl 

dítěte a vyvolává extrémní nepříjemné prožitky. 

Rozumíme pak tomu, že se dítě snaží připoutat 

k matce, která představuje bezpečí. Zesílení tohoto 

vztahu, tedy zvýšení závislosti na matce 

nebo nejbližších osobách, signalizuje často nejen 

separační úzkostnou poruchu, ale v přenesené 

podobě i další úzkostné poruchy u dětí. 

Je přirozené, že se snažíme z každé nepříjemné 

situace v životě uniknout nebo se jí snažíme 

vyhnout. Vyhýbavé chování dítěte se může manifestovat 

v podobě záškoláctví. To znamená, že 

tzv. školní fobie, termín, dřív často užívaný, vůbec 

nemusí vyjadřovat strach ze školy, ale může být 

důsledkem závažnější úzkostné poruchy. 

Je velmi těžké odlišit normální úzkost dítěte 

od úzkosti patologické. Úzkost by měla být 

patologickou tehdy, jestliže je její intenzita větší, 

než je u dětí obvyklá, objevuje se častěji nebo 

déle než obvykle, a především, ochromuje–li dítě 

v jeho běžném fungování. Dítě hledá bezpečí 

a stává se chorobně závislé na matce, zdržuje se 

doma, odmítá vycestovat mimo domov, v noci se 

budí a chodí k matce do postele, odmítá chodit 

do školy. Může trpět zvracením, může mít časté 

průjmy, nucení na močení atd. 

Jednotlivé úzkostné poruchy zatím nejsou 

v dětské a adolescentní psychiatrii vymezeny do 

specifických entit jako u dospělých. Výjimkou je 

jen separační úzkostná porucha. Zdá se však, že se 

v dětství a adolescenci vyskytují víceméně stejné 

úzkostné poruchy jako u dospělých. Můžeme se 

setkat s obrazem generalizované úzkostné nebo 

panické úzkostné poruchy, stejně jako s obrazem 

obsedantně kompulzivní nebo posttraumatické 

poruchy. Vývojová ( kognitivní) nezralost dítěte 

jen modifikuje klinický obraz nemoci. Rovněž 

přibližování terapeutických přístupů (kognitivně 

behaviorální terapie, farmakoterapie) dokumentuje 

blízkost úzkostných poruch dětí a dospělých. 

Souhrn pro praxi: 

1. Děti mohou prožívat úzkost stejně 

intenzivně a dlouhodobě jako dospělí. 

2. Úzkost může mít v klinickém obrazu řadu 

podob. 

3. Úzkost může být vyjádřena jen somatickými 

příznaky. 

4. Typické klinické signály úzkosti – zvýšená 

závislost na matce, rodině, vyhýbavé chování 

(např. absence ve školní docházce, snížení 

zájmu o společné hry s vrstevníky, aktivity 

mimo domov atd.). 

5. Léčba zahrnuje psychoterapii, event. 

farmakoterapii s cílem redukovat úzkost 

a odstranit udržovací faktory. 

Smutek a truchlení dítěte 

MUDr. Iva Dudová 

Univerzita Karlova v Praze, 2. LF a FN Motol, 

Dětská psychiatrická klinika 

Vyrovnat se se ztrátou někoho blízkého je 

pro děti v dnešní době obtížnější než v dřívějším 

tradičním rodinném společenství. Umírání a smrt 

samy o sobě nejsou pro děti tak náročné, jako 

jsou pro ně ohrožující pocity izolace a vyloučení 

z rodinného dění. Děti se učí od dospělých, jak 

mají se smrtí zacházet, jak se s úmrtím blízkého 

člověka vyrovnat. I když je téma smrti tabu nebo 

dospělí netruchlí otevřeně, dítě prožívá žal. 

Kromě samotné ztráty tedy zažívá ještě bolestnou 

emoční vzdálenost od rodičů a sourozenců, kteří 

své pocity a smutek ukrývají. Dítě se tak naučí 

vnímat smrt jako něco nepřirozeného a špatného 

a truchlení jako něco, co se má potlačit. Otevřené 

vyjadřování smutku a truchlení má uvolňující 

a léčivý vliv, umožňuje dětem truchlit také. I tak 

mohou mít děti veliké pocity nejistoty a zranitelnosti. 

V době truchlení proto zvýšeně potřebují 

ujišťování, náklonnost a útěchu. 

Reakce na ztrátu blízkého člověka a průběh 

procesu truchlení ovlivňuje u dětí stupeň vývoje, 

na kterém se nacházejí. Přednáška se bude zabývat 

dětským vývojem chápání smrti až k vyspělému 

konceptu. Blíže ozřejmí fáze procesu truchlení 

u dětí, které dle Carra zahrnují šok, popření, touhu 

a hledání, zármutek, hněv, úzkost, vinu a smlouvání 

a konečné přijetí. Upozorní na rizikové chování 

související s jednotlivými fázemi a možnost rozvoje 

psychických poruch. Na závěr přinese kazuistiku 

adolescentní pacientky s odloženým truchlením. 

Co pomáhá, když děti truchlí: 

- být lidský, vnímavý 

- mít znalost o truchlení 

- znát různé techniky a intervence 

- jednat v kooperaci s rodinou a ostatními 

kolegy. 

ADHD a úzkost 

MUDr. Pavel Theiner, Ph.D. 

Psychiatrická klinika FN Brno 

Hyperkinetická porucha (ADHD) je dnes chápána 

jako neurovývojová porucha s výraznou genetickou 

komponentou, jejíž heritabilita je asi 0,75. 

Klasická katecholaminová hypotéza ze 70. let byla 

ve světle nových poznatků jen modifikována, ale 

v podstatě stále platí. Říká, že při ADHD je relativní 

nadbytek dopaminu v bazálních gangliích a nedostatek 

v prefrontální kůře. Dopaminové okruhy 

jsou dále modifikovány noradrenergními a serotonergními 

projekcemi z dalších oblastí mozku. 

V klinickém obraze se pak tyto deficity projevují 

motorickou hyperaktivitou, impulzivitou a poruchou 

pozornosti. ADHD bylo v minulosti chápáno 

jako součást syndromu lehké mozkové dysfunkce 

(LMD), a tedy je u nás vždy chápáno jako psychiatrická 

porucha se zřejmým organickým postižením 


Abstrakta 

15 

mozku. Toto „organické“ postižení, byť diskrétní, 

dokladují moderní zobrazovací metody. 

I v minulosti bylo ADHD chápáno jako vysoce 

komorbidní porucha. Typicky jsou při ADHD často 

přítomny další neurovývojové poruchy – specifické 

poruchy školních dovedností (dyslexie, dysortografie, 

dyskalkulie), specifická porucha motorické 

funkce („syndrom neohrabaného dítěte“), neorganická 

noční enuréza, tiková porucha a někdy 

obsedantně kompulzivní porucha. Přítomnost 

komorbidních úzkostných poruch byla také popisována 

od počátku konceptu ADHD. V poslední 

době se komorbidním úzkostem a depresi při 

ADHD věnuje zvýšená pozornost, také v souvislosti 

s moderními terapeutickými možnostmi. 

Podle Jensena a kol. (1999) se úzkostné a depresivní 

poruchy vyskytují až u 38 % dětí s ADHD. 

Barkley (2006) z opačného pohledu udává, že 

mezi dětmi trpícími úzkostnými poruchami má 

až 30 % zároveň ADHD. Zatímco v mladším věku 

je u dětí s ADHD typická separační úzkostná porucha, 

později přibývá především generalizovaná 

úzkostná porucha. I subsyndromální příznaky úzkosti 

u dětí s ADHD predikují rozvoj „plné“ úzkostné 

poruchy v budoucnu. Přítomnost úzkostných 

příznaků také modifikuje samotný obraz ADHD. 

Tyto děti jsou méně impulzivní, mají horší výkon 

vinou zhoršené pracovní paměti a mají výrazně 

nižší sebevědomí než děti s „čistým“ ADHD 

(Barkley, 2006; Tannock, 2000). 

Terapie dětí s ADHD a úzkostí vyžaduje specifické 

terapeutické přístupy, které musí být zaměřeny 

na obě poruchy. Týká se to psychoterapie, rodinné 

terapie i farmakoterapie. Tato léčba pro svou 

komplexitu musí být řízena dětským psychiatrem, 

ale podílí se na ní i další odborníci, včetně praktických 

lékařů pro děti a dorost. Farmakoterapie 

využívá léčbu stimulanty, která je vysoce účinná 

a bezpečná a je ověřena více jak 60 lety praxe. 

Novou alternativou je léčba atomoxetinem, který 

představuje nestimulační látku příbuznou antidepresivům 

(selektivní inhibitor zpětného vychytávání 

noradrenalinu). Atomoxetin díky své příbuznosti 

s antidepresivy dobře pokrývá spektrum ADHD 

s úzkostnými a depresivními komorbiditami. 

Pro praxi platí, že je-li dítě hyperaktivní, je 

velká pravděpodobnost, že u něj budou přítomny 

ještě další psychiatrické poruchy, které 

mohou více než samotné ADHD výrazně zhoršovat 

kvalitu života. Každé dítě s podezřením na 

ADHD by mělo být proto odesláno k vyšetření 

pedopsychiatrovi. I když pediatři mohou proskribovat 

stimulanty k léčbě ADHD, komplexní 

terapii by měl vždy řídit dětský psychiatr. 

PODVEČERNÍ BLOK FIREMNÍCH SYMPOZIÍ 


Sympozium Wyeth 

Účinná prevence 

pneumokokových onemocnění 

MUDr. Zuzana Vančíková, CSc. 

Pediatrická klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha 

Onemocnění vyvolaná Streptococcus pneumoniae 

patří celosvětově k jedněm z nejčastějších 

smrtelných infekčních onemocnění, a to i v rozvinutých 

zemích. Pneumokok je nejčastějším 

vyvolavatelem komunitní pneumonie, meningitidy 

a bakteriémie u dětí i dospělých. Invazivní 

pneumokoková onemocnění nejvíce postihují 

kojence a batolata, osoby starší 65 let a oslabené 

jedince. Úmrtnost se pohybuje od 0,5–30 %. 

Řadě těchto nemocí a jejich komplikacím 

může být zabráněno. Možnosti spočívají jednak 

v úpravě režimu zejména v rizikovém období 

zvýšeného výskytu respiračních infektů, dále 

v podpoře imunity kojením, včasné diagnostice 

rizikových faktorů a jejich řešení, v očkování 

a správné a racionální indikaci antibiotik. 

V současnosti jsou k dispozici pneumokokové 

vakcíny pro všechny věkové kategorie a rizikové 

skupiny. Účinnost 7valentní konjugované vakcíny 

(určené pro děti od 2 měsíců do 5 let) v prevenci 

invazivních onemocnění vakcinačními sérotypy 

přesahuje 97 %, v prevenci hospitalizací dětí do 

2 let pro pneumokokovou pneumonii dosahuje 

65 %, pro pneumonii bez rozdílu vyvolavatele 

39 %. Výskyt pneumokokových otitid způsobených 

vakcinačními sérotypy poklesl po plošném 

očkování o 57 %. Pokles pneumokokových onemocnění 

byl pozorován také ve věkové skupině 

nad 65 let díky tzv. herd efektu. 

Nově byla letos uvedena na trh konjugovaná 

10valentní vakcína určená pro děti od 2 do 24 

měsíců a v brzké době se chystá uvedení konjugované 

vakcíny 13valentní. Pro pacienty nad 

5 let je k dispozici 23valentní nekonjugovaná 

polysacharidová vakcína. 

WHO vzhledem k celosvětové závažnosti 

pneumokokových onemocnění doporučuje 

plošnou vakcinaci dětí se zvláštním důrazem 

na rozvojové země. 

Sympozium Medicom Int. 

Lékový profil erdosteinu 

prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc. 

Pediatrická klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha 

Onemocnění dýchacích cest jsou jednou 

z nejčastějších problematik, s níž pacienti navštěvují 

ordinace praktických lékařů. Z etiologického 

pohledu jsou nejčastější virové infekce dýchacích 

cest, u protrahovaných stavů ale často hrozí i bakteriální 

superinfekce. Bakteriální infekce dýchacích 

cest jsou především problémem nemocných primárně 

oslabených nebo jedinců s již přítomným 

chronickým onemocněním, jakým je například 

chronická obstrukční plicní nemoc. U jasných bakteriálních 

infekcí je samozřejmě na místě cílené 

použití antibiotik. Ta musí být vždy správně indikovaná 

a racionálně volená. V situacích, kde předpokládáme 

riziko bakteriální superinfekce nebo kde 

chceme potencovat účinek již indikované antibioterapie, 

je možno využít zajímavých vlastností 

erdosteinu. Erdostein (N-karboxymethylthioacetyl 

homocystein) výhodně kombinuje mukolytickou 

i antibakteriální aktivitu, což právě v těchto 

situacích může být pro léčebný účinek výhodné. 

Výhodné je jeho pomalé uvolňování z vazby na 

plazmatické bílkoviny a postupná biotransformace, 

což významně prodlužuje jeho účinek. Na rozdíl 

od jiných mukolytik snižuje erdostein navíc i adhezi 

bakterií ke sliznici a redukuje tak bakteriální kolonizaci 

dýchacích cest. Prokázána byla i potenciace 

účinku některých antibiotik. Některé studie navíc 

prokázaly i zajímavý účinek antioxidační a protizánětlivý. 

Tyto výhodně kombinované vlastnosti je 

tak možno využít jak u akutních, tak u chronických 

onemocnění dýchacích cest dětí i dospělých. 

Sympozium MediClinic 

MediClinic – alternativa pro lékaře 

MUDr. Martin Hofman 

MediClinic, Praha 

Zmapování situace na poli primární lékařské péče 

v ČR – věkové rozložení dle druhu praxe a kraje. 

Představení projektu privátní ambulantní sítě 

MediClinic – vybudování sítě ambulancí, systémové 

řešení. 


16 

Abstrakta 

Sympozium PRO.MED.CS 

Rinosinusitidy v dětském věku – 

samočisticí schopnost nosní sliznice 

prof. MUDr. Ivo Šlapák, CSc. 

Klinika dětské ORL, LF MU a FN Brno 

Vývoj PND: Ethmoidy: dobře vyvinuty po narození, 

rychle rostou během 1.–4. roku, rtg v 1 roce, 

kompletně vyvinuté po 12. roce. Čelistní dutiny: rtg 

v 5 měsících, dvojfázový růst, kompletně vyvinuté 

ve 22–24 letech. Klínové dutiny: vývoj po 5. roce, 

kompletně vytvořené mezi 12.–15. rokem. Čelní 

dutiny: vývoj po 4. roce, kompletně po 15. roce. 

Rinosinusitidy: Akutní – příznaky trvají 3 

dny až 3 týdny. Subakutní – stejné příznaky jako 

u akutní, doba trvání od 3 týdnů do 3 měsíců. 

Recidivující – 3/půl roku nebo 4/rok. Chronická 

– týž syndrom trvá 3 měsíce a déle. 

Fáze zánětu: Časná fáze – cévní reakce – 

hodiny. Pozdní fáze – buněčné reakce, zpočátku 

sekreční, pak proliferační. Kongesce sliznice, pak 

granulocyty a ostatní buňky. 

Poškození mukociliárního transportu: 

Virový zánět: Ničí ciliární epitel. Hyperplastické 

změny. Akutní virová infekce působí buněčnou 

nekrózu, která je vhodným prostředím 

pro bakteriální superinfekci. Chronická infekce 

vzniká poškozením mukociliárního systému 

(těžká akutní infekce, nedostatečná drenáž 

sinusů, snížená pohyblivost řasinek). Sliznice 

nosu a PND má vysokou regenerační schopnost 

a většina zánětlivých změn je reverzibilní 

při dostatečné ventilaci a mukociliárním 

transportu. 

Recidivující rýmy u dětí: adenotomie, 

imunostimulacia (Bronchovaxom, Ribomunyl), 

odstranit domácí živé hračky (pes, kočka, morče), 

Vincentka, mořská voda ve spreji, pevné nervy. 

Co dělat? Co nedělat? Rtg PND jen u komplikací 

a k vyloučení cysty při recidivách, adenotomie 

bez omezení věku, punkce maxilární 

dutiny v posledních 5 letech pouze 1x. 

Chronická rinosinusitida: Dlouhodobá 

konzervativní terapie, topické steroidy, výplachy 

nosu mořskou vodou, dlouhodobé podávání 

ATB, AT (u dětí), FESS. Kromě obvyklých nosních 

kapek lze použít pro zlepšení nosní průchodnosti 

a omezení sekrece i spreje s mořskou vodou. 

Jde o izotonickou mořskou vodu, speciálně upravenou 

tak, aby byla šetrná k nosní sliznici a k celé 

dýchací cestě. Přípravky neobsahují konzervační 

přísady ani jiné dodané chemické látky (studie: 

Efficacy of Isotonic Nasal Wash (Seawater) in the 

Treatment and Prevention of Rhinitis in Children. 

Ivo Slapak, MD; Jana Skoupá, MD; Petr Strnad, 

MD; Pavel Horník, MD Arch Otolaryngol Head 

Neck Surg. 2008;134(1):67–74). 

Sympozium MSD 

Kvadrivalentní vakcína proti HPV 

– SILGARD – v ordinaci dětského 

lékaře a gynekologa 

MUDr. Bc. Taťána Hanáková 

Gynekologická ambulance pro děti 

a dospělé, Hranice na Moravě 

„Proč se mám nechat očkovat? Co se mi 

může stát? A proč právě Silgard?“ 

To jsou nejčastější otázky maminek a jejich 

dcer v mé ordinaci. Právě na tyto otázky se snažím 

odpovědět nejen ze zkušeností našich i světových 

odborníků, ale i z vlastní praxe. 

S nebezpečím HPV infekce se setkávají již 

naše děti – dívky i chlapci – bez rozdílu, těsně 

před začátkem pohlavního života. Infekce virem 

HPV je nepříjemná, bolestivá a nebezpečná pro 

jejich budoucí život. 

V současné době máme v rukou možnost, 

jak tomu zabránit. Proto je dobré znát nejen 

příčiny, ale i následky HPV infekcí. 

Dětští lékaři mají v rukou obrovský potenciál 

a svým správným přístupem mohou mnohému 

u naší budoucí generace předejít a zabránit. 

Nejzávažnějším důsledkem je pak rakovina 

nejenom děložního čípku, kde díky výzkumu 

známe jako u jedné z mála příčinu, ale i jiné orgány 

mohou být zasaženy typem rakovinného 

bujení na podkladě virů. 

Čtyři sta nových případů rakoviny děložního 

čípku ročně je alarmující číslo pro naše dívky 

i ženy. Využijme proto příležitosti k prevenci. 

Všechny zdravotní pojišťovny přispívají na 

preventivní programy, očkování proti rakovině 

děložního čípku patří mezi ně. 

Očkování se může zahájit už v ordinacích 

dětských lékařů, dívky lze očkovat již od 9 let. 

Kvadrivalentní vakcína „Silgard“, obsahující 

ochranu proti čtyřem nejobávanějším typům 

virů, a sice 6, 11, 16, 18, je unikátní očkovací 

látkou. Dřív než se mladý organizmus s HPV 

infekcí setká, je chráněn tvorbou protilátek. 

Navíc, proočkování, byť jenom dívek, chrání 

i jejich partnery, takže výsledek v populaci přinese 

v budoucnu své ovoce. 

Proč právě tato vakcína, jaké je očkovací 

schéma a kdy s očkováním začít, se dozvíte 

v naší přednášce. 

HEMATOONKOLOGIE 

Předsedající: E. Hůlková – SESTERSKÁ SEKCE (Sál Centaurus) – pátek / 29. 5. 2009 / 9.30–11.00 

Anémie u dětí 

doc. MUDr. Dagmar Pospíšilová, Ph.D. 

Dětská klinika LF UP a FN v Olomouci 

Dětský věk je charakterizován rychlým růstem 

organizmu jako celku a postupnou diferenciací 

tkání a orgánů. Anémie může významně ovlivnit 

růst a vývoj, vzácně může ohrozit i život dítěte. 

Definice anémie 

Anémie je definována jako snížení hladiny 

hemoglobinu, zpravidla i hematokritu 

a erytrocytů v litru krve pod dolní hranici 

rozmezí fyziologických hodnot pro příslušnou 

věkovou kategorii. Vzniká v důsledku 

narušení rovnováhy mezi produkcí erytrocytů 

v krvetvorných tkáních a jejich odbouráváním. 

Normy hodnot hemoglobinu, hematokritu, počtu 

erytrocytů a středního objemu erytrocytu 

jsou pro různá věková období odlišné. K nejvýraznějším 

změnám dochází hlavně v průběhu 

prvního roku života. Znalost těchto změn je 

nezbytná pro správnou interpretaci hodnot 

krevního obrazu u dětí. 

Fyziologické zvláštnosti dětského věku 

Během prvních 6–8 týdnů života po porodu 

dochází v rámci adaptivní odpovědi organizmu na 

prostředí s vyšší tenzí kyslíku ke zpomalení erytropoézy, 

výraznému poklesu hladiny erytropoetinu 

a k hemolýze novorozeneckých erytrocytů. 

Důsledkem je postupný pokles hladiny Hb z průměrných 

180 g/l na hodnotu 110–120 g/l a fyziologická 

žloutenka. Železo uvolněné z hemoglobinu 

rozpadajících se erytrocytů je uloženo v zásobních 

orgánech. Mezi 6.–8. týdnem věku dochází opět 

k urychlení erytropoézy se zvýšením přesunu Fe 


Abstrakta 

17 

do kostní dřeně. Za fyziologických podmínek je tak 

dítě v průběhu prvního roku života schopno ztrojnásobit 

svou hmotnost bez vyčerpání zásob Fe. 

K příznakům anémie patří: bledost kůže 

a sliznic, dušnost, intolerance fyzické zátěže, 

srdeční šelest, ikterus, splenomegalie, gastrointestinální 

příznaky, neurologické příznaky, 

psychické změny, zvýšená frekvence infekcí, 

porucha růstu nebo ztráta hmotnosti. Při vyšetření 

cíleně pátráme i po známkách jiného 

celkového onemocnění (infekce, nemoci štítné 

žlázy, jater, ledvin). Základem diagnózy anémie 

je zhodnocení kompletního krevního obrazu 

včetně nátěru periferní krve. Při hodnocení 

morfologie erytrocytů v nátěru periferní krve 

pátráme po přítomnosti sférocytů, schistocytů, 

terčovitých erytrocytů, srpkovitých erytrocytů, 

hypochromázie, anizocytózy. Dle nálezu v krevním 

obraze jsou indikována další vyšetření. 

Pokud provedená vyšetření nevedou ke stanovení 

jasné diagnózy, měl by další vyšetření 

indikovat dětský hematolog. Je třeba velmi racionálně 

zvážit speciální vyšetření, která jsou často 

finančně i technicky náročná a při neuvážené indikaci 

zbytečně zatěžují dětského pacienta. Pro 

volbu správného léčebného postupu je zásadní 

správné zařazení a určení příčiny anémie. 

Toxické poškození kůže 

po podání vysokodávkovaného 

MTX u pacienta s ALL 

Jaroslava Grejcarová 

Bc. Romana Sedláčková 

Dětská klinika, oddělení dětské hematoonkologie, 

Plzeň 

V kazuistickém sdělení pomocí doložených 

fotografií popíšeme ošetřovatelskou péči u pacienta 

s ALL zařazeného do vysokého rizika. 

Hlavní komplikací léčby bylo fatální nevylučování 

vysokodávkovaného MTX v určených 

intervalech. U pacienta došlo k toxickému poškození 

kůže a sliznic. 

Cílem sdělení je zhodnocení našich možností 

a předání zkušeností v daném případě. 

Šance 

Eva Hůlková 


Nemoci krvetvorby patří k diagnózám ohrožujícím 

život. Rodinu, která se dozví, že jejich 

dítě onemocní leukémií, zasáhne pocit bezmocnosti 

a beznaděje. Podpora přichází v podobě 

intenzivní lékařské péče a naději přináší každý 

dílčí úspěch. Je to naděje oprávněná, protože 

dnešní úroveň léčby zaručí téměř 87 dětem ze 

100 překonání základního onemocnění. 

Vyléčení je cílem, kterému se podřizuje vše. 

Dítě podstupuje minimálně osmiměsíční léčbu. 

Jeho organizmus je zatěžován chemoterapií a ozařováním. 

V těchto chvílích očekává pomoc dospělých 

– rodičů, lékařů, sester. A pomoc přichází 

rovněž od Sdružení Šance, které usiluje o lepší 

podmínky pro hospitalizované děti, podporuje jejich 

rodiny a humanizuje antileukemickou léčbu. 

Za 17 let své činnosti Sdružení Šance vybudovalo 

pomalu a postupně příjemné a na léčbu 

pacientů pozitivně působící prostředí. Víme, že 

nemůžeme zbavit děti bolesti a traumat, které 

prožívají. Ale můžeme jim vytvořit takové prostředí, 

které je veselé a barevné, plné zvířátek 

a známých dětských pohádkových postaviček, 

které napomáhají léčbě tím, že snižují psychickou 

zátěž dětských pacientů. 

Je to prostě „Náš malý velký svět“. 

Komplikovaná léčba dítěte 

s hemangiomem – kazuistiky 

Ludmila Frelichová, Jana Vlčková 

Hemangiom je diagnóza více či méně významná, 

v mnohých případech se nijak nezasahuje 

do jeho průběhu, protože se většinou 

postupem času vstřebá, jindy dokáže velmi znepříjemnit 

život dítěte a jeho rodičů. Dvě krátké 

kazuistiky bychom vám rády představily. 

1. kazuistika 

Dítě s hemangiomatózou v oblasti rtu a krku, 

dosahující až k parafaryngu, sice bez jasného 

útlaku dýchacích cest, ale s příznakem stridoru 

při námaze – pláči a krmení. Po nasazení léčby 

kortikoidy se lokální nález i dýchací potíže zlepšily, 

ale vzhledem ke zhoršenému kardiologickému 

nálezu bylo nutné jejich dávku redukovat. 

Dítě je stále sledováno v hematologické poradně 

a při každém výraznějším infektu dýchacích cest 

je nutná léčba s inhalacemi při hospitalizaci. 

2. kazuistika 

Dítě narozené ve 29. týdnu, s rozsáhlým hemangiomem 

na přední straně hrudníku, už na 

novorozeneckém oddělení nasazena systémová 

léčba kortikoidy. Jejím účinkem se hemangiom 

částečně zmenšil, ale docházelo k erozi a následnému 

krvácení, k bakteriálnímu osídlení narušených 

ploch s nutností parenterální ATB léčby. Během 

hospitalizace docházelo k opakovanému krvácení 

z křehkého povrchu hemangiomu s nutností 

substituce erytrocytů. Stav se nezlepšil ani po 

hloubkové koagulaci plastickým chirurgem. Další 

komplikace nastaly s respiračním infektem dítěte, 

byla nutná sedace pro ataky neklidu a kašle, při 

kterých docházelo ke krvácení z hemangiomu, při 

jedné došlo k apnoické pauze, hypotonii a vzhledem 

k nárůstu pCO 2 v ABR je nutná UPV na JIRP. 

Rozvinula se sepse s bronchopneumonií, oběhová 

nestabilita s nutností podpory katecholaminy. 

Pozvolně se stav zlepšil, byla možná extubace. 

I lokální nález na hemangiomu byl lepší, nekrvácel, 

hojil se. Vzhledem k proběhlým komplikacím 

byla sledována regrese psychomotorického stavu 

dítěte, nezvládalo krmení z lahvičky, bylo nutné dokrmovat 

sondou, později i v domácím prostředí. 

Problematika léčby pacienta 

s dg. LCH (histiocytosis) 

Petra Valounová, DiS. 

Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno 

Tato ošetřovatelská kazuistika u dítěte s LCH 

(histiocytózou z Langerhansových buněk) je 

zaměřená na problematiku spojenou s léčbou 

základní diagnózy, ale i přidružených diagnóz na 

onkologickém oddělení. Je shrnutím rok a půl trvající 

léčby u holčičky s histiocytózou vycházející 

z Langerhanesových buněk. Dívenka od třetího 

dne po porodu až po rok a půl věku prošla všemi 

čtyřmi stadii histiocytózy. Nyní se nachází ve 

čtvrtém stadiu nemoci a prochází již druhým 

blokem chemoterapie dle protokolu LCH-S-2005. 

Nachází se ve fázi progrese základního onemocnění, 

poškození organizmu je již multisystémové, 

nynější stav je zatím stabilizován. 

Malignity v dětském věku 

– léčba na Klinice dětské onkologie 

LF MU a FN Brno 

Jana Šenková, DiS., Lenka Preislerová, DiS. 

Klinika dětské onkologie FN Brno 

Malignita v dětském věku je vzácné onemocnění, 

avšak na druhém místě v příčinách 

dětských úmrtí. Přednáška popisuje Kliniku 

dětské onkologie v Brně, její vznik a rozdělení 

jednotlivých oddělení. Součástí prezentace jsou 

statistické ukazatele – počty pacientů, křivky 

přežití a incidence onkologických onemocnění 

dle jednotlivých krajů Moravy a Slezska, jako 

spádové oblasti Kliniky dětské onkologie. Klinika 

dětské onkologie provádí diagnostiku, diferenciální 

diagnostiku a komplexní terapii nádorových 

onemocnění (včetně transplantací kostní dřeně) 

ve věku 0–19 let. Zabývá se i léčbou mladých 

dospělých s typem dětské malignity. V Brně je 

tak v posledních letech každoročně diagnostikováno 

cca 150 dětí se zhoubnými nádory. 


18 

Abstrakta 

Léčba bolesti u dětského 

onkologického pacienta 

Bc. Eva Blatná 


Bolest je vždy nepříjemná senzorická a emocionální 

zkušenost spojená s akutním nebo 

potenciálním poškozením tkáně. Každý z nás ji 

definuje subjektivně, na základě svých dřívějších 

zkušeností. U onkologických onemocnění se bolest 

objevuje v souvislosti se základním onemocněním 

(lokalizace, často první důvod k návštěvě 

lékaře), diagnostickými procedurami (odběry krve, 

kostní dřeně, lumbální punkce, zavádění flexil, 

jehel do venózních portů), léčebnými procedurami 

(zahrnují chirurgické zákroky různého rozsahu, 

bolesti dutiny ústní – mukozitidy po aplikacích 

chemoterapie, neuropatie), bolest související 

s jinou etiologií nevztahující se k nádoru (infekce) 

a téměř vždy je přítomna i v konečných stadiích 

onemocnění. Dítě v závislosti na věku projevuje 

bolest různými způsoby. Nejmenší děti neverbálně 

(pláč, grimasy), větší dítě verbálně, můžeme 

ji poznat podle objektivních ukazatelů (tepová, 

dechová frekvence, hledání úlevové polohy). 

Dlouho se předpokládalo, že dítě pociťuje bolest 

méně než dospělý a že si ji zřejmě nezapamatuje. 

Dnes je snaha o to, aby dítě bolest prožívalo 

co nejméně. Pacientem kontrolovaná analgezie 

(PCA) je aplikace analgetika (na naší klinice používáme 

Morphin) samotným pacientem pomocí 

infuzní pumpy podle aktuální bolesti v lékařem 

určeném rozmezí. Výhodou je obcházení často 

složité infrastruktury (rodiče – ošetřovatelský 

personál – lékař), kterým musí pacient věrohodně 

sdělit pocity bolesti, aby dosáhl úlevy při 

běžném režimu analgoterapie. Tento způsob 

využíváme hlavně u pacientů s mukozitidou, 

kdy se intenzita bolesti během dne hodně mění. 

Metoda je bezpečná (pacient může zvyšovat 

dávku jen tak dlouho, jak mu to dovolí stav jeho 

vědomí, protože nejdřív nastoupí somnolence 

a až po dalším zvýšení dávky dochází k depresi 

dechového centra – pacient si aplikaci bolusů 

řídí výlučně sám). Vlastním podáním léků získá 

větší nezávislost. Hodnocení bolesti a její tišení 

je nedílnou součástí komplexní péče o děti na 

naší klinice. Umožňuje nám sledovat, jak úspěšná 

je zavedená analgoterapie, monitorovat průlomové 

bolesti, je podnětem ke změně a zásahu. 

Důležité je bolest u dítěte nepodceňovat, nebát 

se využít všech dostupných možností, aby 

se zajistil co nejvyšší možný komfort vzhledem 

k dané situaci. 

DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH 

ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ 

Předsedající: M. Turečková – SESTERSKÁ SEKCE (Sál Centaurus) – pátek / 29. 5. 2009 / 11.15–13.15 

Sympozium MSD 

Otázky HPV infekce a očkování 

v gynekologické praxi 

MUDr. Bc. Taťána Hanáková 

Gynekologická ambulance pro děti 

a dospělé, Hranice na Moravě 

„Proč se mám nechat očkovat? Co se mi 

může stát? A proč právě Silgard?“ 

To jsou nejčastější otázky maminek a jejich 

dcer v mé ordinaci. Právě na tyto otázky se snažím 

odpovědět nejen ze zkušeností našich i světových 

odborníků, ale i z vlastní praxe. 

S nebezpečím HPV infekce se setkávají již 

naše děti – dívky i chlapci – bez rozdílu, těsně 

před začátkem pohlavního života. Infekce virem 

HPV je nepříjemná, bolestivá a nebezpečná pro 

jejich budoucí život. 

V současné době máme v rukou možnost, 

jak tomu zabránit. Proto je dobré znát nejen 

příčiny, ale i následky HPV infekcí. 

Dětští lékaři mají v rukou obrovský potenciál 

a svým správným přístupem mohou mnohému 

u naší budoucí generace předejít a zabránit. 

Nejzávažnějším důsledkem je pak rakovina 

nejenom děložního čípku, kde díky výzkumu 

známe jako u jedné z mála příčinu, ale i jiné orgány 

mohou být zasaženy typem rakovinného 

bujení na podkladě virů. 

Čtyři sta nových případů rakoviny děložního 

čípku ročně je alarmující číslo pro naše dívky 

i ženy. Využijme proto příležitosti k prevenci. 

Všechny zdravotní pojišťovny přispívají na 

preventivní programy, očkování proti rakovině 

děložního čípku patří mezi ně. 

Očkování se může zahájit už v ordinacích 

dětských lékařů, dívky lze očkovat již od 9 let. 

Kvadrivalentní vakcína „Silgard“, obsahující 

ochranu proti čtyřem nejobávanějším typům 

virů, a sice 6, 11, 16, 18, je unikátní očkovací 

látkou. Dřív než se mladý organizmus s HPV 

infekcí setká, je chráněn tvorbou protilátek. 

Navíc, proočkování, byť jenom dívek, chrání 

i jejich partnery, takže výsledek v populaci přinese 

v budoucnu své ovoce. 

Proč právě tato vakcína, jaké je očkovací 

schéma a kdy s očkováním začít, se dozvíte 

v naší přednášce. 

Celoživotní vzdělávání sester 

v současné společnosti 

PaedDr. et Mgr. Eva Zacharová, Ph.D. 

Ostravská univerzita v Ostravě, 

Fakulta zdravotnických studií 

Moderní trendy současné společnosti aktivně 

ovlivňují i dění ve zdravotnictví. Požadavky 

Evropské unie, nové legislativní změny, různorodost 

ošetřovatelského procesu, to vše přináší 

nové a kvalitativně vyšší nároky na připravenost 

zdravotnických pracovníků. Celoživotní 

vzdělání umožňuje sestrám získávat nejnovější 

poznatky, dovednosti a informace, které jim 

pomohou zvládat dynamické změny našeho 

zdravotnictví. Důležitou úlohu ve vzdělávání 

zdravotníků sehrává výuka psychologie a z ní 

vycházející sociální interakce jako prostředek 

vytvářející vzájemný vztah mezi zdravotníkem 

a nemocným. 

Možnosti specializačního 

vzdělávání sester v ošetřovatelské 

péči v pediatrii 

Mgr. Jaroslava Fendrychová 

Katedra ARIPP, NCO NZO Brno 

Účelem příspěvku je seznámit sestry s organizací 

a průběhem specializačního vzdělávání 

v oboru Ošetřovatelská péče v pediatrii. V úvodu 

je zmíněn způsob zařazování uchazečů do 

studia a možnosti odkladu studia. Dále jsou 

popsány průběžné podmínky studia, včetně 

jeho pravděpodobné délky a ukončení, a možnosti 

započtení předchozího studia nebo jeho 

části. V příspěvku jsou také zmíněna jednotlivá 

akreditovaná pracoviště pro teoretickou i prak- 


Abstrakta 

19 

tickou výuku a způsoby, jak se na tato pracoviště 

k odborné praxi přihlásit. Nedílnou součástí 

příspěvku jsou i podrobná grafická znázornění 

jednotlivých zaměření oboru, jehož výuka je 

členěna do základního, odborného a speciálních 

modulů. 

Zdravotnický asistent v praxi: ano – ne? 

Mgr. Renata Hernová, Ph.D. 

SZŠ a VOŠz Olomouc 

Přednáška se věnuje aktuálnímu tématu 

– zapojení zdravotnického asistenta do praxe 

ve zdravotnickém zařízení. První absolventi 

nového oboru maturovali v červnu 2008. 

V přednášce se autorka zamýšlí nad uplatněním 

a odbornými kompetencemi zdravotnických 

asistentů v praxi. Také seznamuje veřejnost 

s obsahem a výstupem vzdělávacího oboru 

zdravotnický asistent. 

Příprava nelékařských 

zdravotnických pracovníků 

z pohledu studentů 

Mgr. Jana Marounková 

Pracoviště dětské medicíny FN Brno 

Úvod: Poskytování kvalitní ošetřovatelské 

péče souvisí velmi úzce s kvalitou přípravy nelékařských 

zdravotnických pracovníků. Svoje 

nezastupitelné místo v tomto systému přípravy 

mají zdravotnická pracoviště, kde se uskutečňuje 

praktická část přípravy. 

Příprava NLZP z pohledu studentů: 

V prezentaci je uvedeno vyhodnocení dotazníkové 

akce spokojenosti studentů s probíhající 

praxí ve Fakultní nemocnici Brno. 

Studenti zde měli možnost vyjádřit se pomocí 

hodnotící škály ke spokojenosti k průběhu 

praxe, ale i ke vztahům lékařů a sester ke 

studentům. 

Dotazník zjišťuje, jaké jsou překážky na 

straně zdravotnického zařízení při realizace 

praxe, a hledá návrhy na zlepšení výuky praktických 

dovedností. 

Nedílnou součástí zjišťování byla i skutečnost, 

na koho se obrací studenti se svými 

problémy ve zdravotnickém zařízení a jak 

hodnotí jednotlivá pracoviště, kde probíhá 

praktická výuka, která pracoviště byla pro 

ně v průběhu praxe přínosem a proč, a naproti 

tomu pracoviště s malým přínosem 

a proč. 

Osobní postřehy, připomínky a nápady 

studentů ohledně přípravy na budoucí povolání 

byly prvním krokem při jednání se školami 

o zajišťování praktického vyučování. 

Závěr: Cílem dotazníkového šetření bylo 

budování povědomí sester zdravotnického 

zařízení o jejich podílu na výchově a vzdělávání 

svých budoucích kolegyň. Zjištěné 

skutečnosti mohou být i v dalších zařízeních 

a jejich společné řešení může výrazně 

přispět ke zkvalitnění přípravy a ve svém 

důsledku i ke zlepšení poskytované ošetřovatelské 

péče. 

Nový kreditní systém ve vzdělávání 

nelékařských zdravotnických 

pracovníků 

Mgr. Jana Kameníčková 


Dnem 29. 8. 2008 vstoupila v platnost vyhláška 

č. 321/2008 Sb., kterou se stanoví kreditní 

systém pro vydání osvědčení k výkonu 

zdravotnického povolání bez přímého vedení 

nebo odborného dohledu zdravotnických 

pracovníků, která mění do té doby platnou 

vyhlášku č. 423/2004 Sb. Vše se děje na základě 

novelizovaného zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských 

zdravotnických povoláních, který 

mnohem více zdůrazňuje povinnost celoživotního 

vzdělávání pro nelékařské zdravotnické 

pracovníky. 

Novelizovaná vyhláška přináší mimo jiné 

přesnější definici i rozšíření forem celoživotního 

vzdělávání, a to zejména o e-learningové formy. 

Došlo například i k posílení počtu kreditů při 

pasivní účasti zdravotnických pracovníků na 

různých vzdělávacích akcích. Za účast na vzdělávacích 

akcích, které se konají v jiném státě, než 

ze kterého je zdravotnický pracovník, se počet 

kreditů zvyšuje o 30 %. Při kombinaci více druhů 

účastí na jednotlivých formách celoživotního 

vzdělávání se kredity sčítají. 

Možnosti vzdělávání nelékařů na 

FZV UP v Olomouci 

Bc. Hana Ševčíková 

Ústav ošetřovatelství 

Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého 

v Olomouci 

Příspěvek seznámí posluchače s možnostmi 

kvalifikačního i specializačního vzdělávání zdravotníků 

– nelékařů na Fakultě zdravotnických 

věd UP v Olomouci. Budou představeny akreditované 

studijní obory, podmínky pro přijetí k jejich 

studiu, průběh přijímacího řízení, podmínky 

pro úspěšné ukončení studia. Posluchači budou 

také seznámeni s webovými stránkami fakulty 

a základní orientaci v nich. 

INTENZIVNÍ PÉČE V PEDIATRII 

Předsedající: J. Kameníčková – SESTERSKÁ SEKCE (Sál Centaurus) – pátek / 29. 5. 2009 / 14.30–16.15 

Sympozium GlaxoSmithKline 

Novinky v očkování proti 

pneumokokovým infekcím a HPV 

RNDr. Tomáš Mrkvan, Ph.D., 

MUDr. Pavel Popely 

GlaxoSmithKline, Praha 

Bakterie S. pneumoniae je jednou z hlavních 

příčin život ohrožujících onemocnění, 

jako jsou pneumonie, meningitida a sepse, 

může však způsobovat i méně závažná, ale 

velmi častá neinvazivní onemocnění, jako 

jsou onemocnění dýchacího traktu, včetně 

zánětů středního ucha. V ČR je od roku 2008 

prováděna surveillance invazivních pneumokokových 

onemocnění – do hlásícího systému 

jsou zapojeni kliničtí lékaři, mikrobiologové 

a epidemiologové. Invazivní pneumokoková 

onemocnění postihují nejčastěji kojence 

a děti do věku 5 let a také seniory starší 65 let. 

Výskyt těchto onemocnění je u nás srovnatelný 

s dalšími evropskými zeměmi. Přes poměrně 

širokou škálu terapeutických možností se 

ukazuje, že účinnější je jednoznačně prevence. 

Nová desetivalentní konjugovaná vakcína 

nabízí ochranu proti invazivním pneumokokovým 

onemocněním a zánětům středního 

ucha způsobeným bakterií Streptococcus pneumoniae 

u kojenců a malých dětí od 6 týdnů 

do věku 2 let. Vakcína pokrývá i sérotypy 1, 5 


20 

Abstrakta 

a 7F, proti kterým se až dosud nebylo možné 

chránit očkováním. Právě tyto sérotypy jsou 

celosvětově, ale i v Evropě příčinou značného 

počtu závažných invazivních onemocnění 

v dětském věku. Navíc se předpokládá, že by 

desetivalentní vakcína mohla pomoci zabránit 

až 51,5 % zánětů středního ucha způsobeným 

S. pneumoniae, tzn. že každé druhé dítě naočkované 

touto vakcínou by mohlo být chráněno 

před pneumokokovou otitidou. 

HPV infekce je příčinou prakticky 100 % případů 

cervikálního karcinomu. Očkování proti 

HPV je významnou možností k vylepšení preventivních 

opatření a je ideálním doplňkem 

k současné verzi onkologické prevence, protože 

vyplňuje slabé místo cervikálního screeningu – 

detekci adenokarcinomů. Současné HPV vakcíny 

nabízejí ochranu proti dvěma nejčastějším onkogenním 

HPV typům 16 a 18. Potenciálně se jeví 

možnost zkřížené ochrany i proti dalším nevakcínovým 

typům HPV. Tím by se efekt vakcinace 

výrazně zvýšil. Rozdíl v délce a šířce ochrany 

proti cervikálnímu karcinomu jednotlivých HPV 

vakcín bude klíčovým parametrem v hodnocení 

vakcín, zejména v případě zavedení plošného 

očkování. V současné situaci očkování na žádost 

fyzické osoby volbu provádí zájemce o očkování 

po poučení lékaře. Cílem je prezentovat aktuální 

data HPV vakcín. 

Výměna tracheostomické kanyly 

Bc. Zuzana Bantová, DiS. 

Dětská klinika JIRP, FN Olomouc 

Praktická ukázka výměny tracheostomické 

kanyly (TSK) u dítěte. Autorka se zabývá indikací, 

přípravou pomůcek na výměnu TSK, přípravou 

sestry a pacienta na výkon, vlastním provedením 

výkonu, péčí o TSK. Pro praktickou ukázku byli 

vybráni dva pacienti z dětské kliniky JIRP. 

Bazální stimulace 

Simona Guštárová, DiS. 

Dětská klinika, JIRP FN Olomouc 

Ve své přednášce chci přiblížit koncept bazální 

stimulace, jeho techniky, využití v praxi 

a integraci příbuzných do péče. 

Koncept bazální stimulace podporuje 

v nejzákladnější (bazální) rovině lidské vnímání 

a komunikaci. Napomáhá k rozvoji vlastní 

identity klienta, k jeho orientaci na svém těle. 

Má široké spektrum využití, nejčastěji v neonatologické 

péči – předčasně narozené děti, 

vrozené intelektové nebo somatické postižení, 

akutní či chronické onemocnění, úrazy mozku, 

demence. 

Chtěla bych se podělit o naše zkušenosti 

s využitím technik bazální stimulace u klientů 

na naší jednotce JIRP: druhy poskytované 

stimulace, reakce klienta na iniciální dotek, 

získávání autobiografické anamnézy, pomůcky 

bazální stimulace a jejich využití v praxi, poukázání 

na chyby zdravotnického personálu 

při poskytování péče – Desatero bazální stimulace 

v praxi. 

Polytrauma u dětí 

Gabriela Pulitová, Pavla Kynslerová 


Dětské trauma je jednou z nejčastějších příčin 

přijetí na JIRP k intenzivní nebo resuscitační 

péči. Polytrauma je i bohužel častou příčinou 

smrti. Hlavním cílem léčby je zajistit přežití 

dítěte a umožnit mu návrat do života v plné 

kvalitě. Úkolem zdravotnického týmu je zajištění 

pacienta, správná diagnostika, včasná léčba 

a sledování pacienta. V přednášce popisujeme 

zajištění dítěte s polytraumatem, diagnostiku, 

léčbu a jeho sledování. 

Syndrom třeseného dítěte 

Mgr. Jana Kameníčková 

Ústav ošetřovatelství, 

Fakulta zdravotnických věd UP v Olomouci 

Syndrom třeseného dítěte neboli Shaken 

baby syndrome (SBS) poprvé popsal v roce 1972 

John Caffey. Do SBS zahrnoval subdurální a nebo 

subarachnoidální krvácení, krvácení do retiny 

a malé nebo žádné vnější známky kraniálního 

traumatu u kojenců. Rok předtím Guthkelch 

popsal, jak silou vyvolaná hyperextenze krku 

může způsobit vznik subdurálního hematomu 

v důsledku traumatizace přemosťujících žil. 

Syndrom třeseného dítěte je tedy definovanou 

jednotkou, která spadá do specifické formy 

fyzického týrání dítěte. SBS je svým vznikem vázán 

na nešetrné zacházení s extrémními otřesy, 

prudkými pohyby a urychlenou rotaci hlavy 

dítěte, přičemž nezáleží na tom, za jakou část 

těla dítěte je cloumáno a třeseno – zda za nohy, 

ruce, hrudník či ramena. 

Následky tohoto syndromu bývají trvalé 

a mohou být až fatální. K trvalým následkům 

zpravidla patří různý stupeň tělesného, smyslového, 

mentálního či kombinovaného postižení 

dítěte, jako například mentální retardace, poruchy 

řeči nebo učení, ale i epileptické záchvaty, 

ztráta sluchu, slepota. 

V prevenci SBS sehrávají nejdůležitější roli 

zdravotníci, zejména pak v rámci návštěvní služby 

sestry a porodní asistentky, které by měly 

být schopné identifikovat socio-ekonomické 

a zdravotní rizikové faktory, které předcházejí 

vzniku SBS ať už ze strany dítěte (iritující ataky 

neklidu dítěte) či ze strany pečujícího (neadekvátní 

reakce). Na základě vyhodnocení těchto 

faktorů pak mohou sestry cíleně a účinně věnovat 

zvýšenou pozornost a podporu ohroženým 

dětem a rodinám. 

VARIA 

Předsedající: S. Kašubová – SESTERSKÁ SEKCE (Sál Centaurus) – pátek / 29. 5. 2009 / 16.30–17.30 

Fyziologie binokulárního vidění 

Marie Houžvičková 

Oční klinika, FN Olomouc 

Agenda: 

- definice základních pojmů – JBV, fovea, 

horopter, Panumův prostor, fyziolog. diplopie, 

NRK, ARK 

- vývoj binokulárních reflexů – od narození do 

6 let 

- jednoduché binokulární vidění a jeho formy 

+ vyšetření na troposkopu 

- podmínky jednoduchého binokulárního 

vidění – složky senzorické, motorické 

- patologie jednoduchého binokulárního 

vidění – amblyopie, útlum, ARK 

- diskuze 

- závěr 

Uspokojování potřeb dítěte 

v jeslích 

Bc. Lea Klabouchová 

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity 

v Českých Budějovicích 


Abstrakta 

21 

Mgr. Alena Machová 

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity 

v Českých Budějovicích 

Autorky seznamují s výsledky kvalitativního 

výzkumu prováděného v zařízení jesle se 

zaměřením na kvalitu uspokojování potřeb 

dětí. Neuspokojení základních potřeb může 

u dítěte významně narušit jeho celkový vývoj. 

Na uspokojování potřeb u dětí do 3 let věku 

se podílejí zejména rodiče. Řada psychologů 

a pediatrů nesouhlasí s umisťováním dětí do 

jeslí vzhledem k vystavování dětí separační 

úzkosti. Nyní navštěvuje jesle asi 1 % dětí 

do 3 let věku. Od 1. 1. 2008 byla uzákoněna 

vícerychlostní rodičovská dovolená. Rodič 

si může zvolit, jak dlouho bude s dítětem 

doma. Očekává se, že jesle budou opět více 

využívány. 

Ke zpracování výzkumného šetření byl 

použit kvalitativní výzkum. Byly použity metody 

a techniky sběru dat: obsahová analýza 

dokumentů, strukturované přímé pozorování 

a metoda rozhovoru. K analýze bylo využito dokumentace 

pozorovaných dětí navštěvujících 

jesle. Pro pozorování byl vytvořen záznamový 

arch, do kterého byly zaznamenávány potřeby 

u každého pozorovaného dítěte v průběhu 

pobytu v jeslích. Sledovali jsme uspokojování 

biologických potřeb (výživy, spánku, vyprazdňování, 

hygieny a čistoty, pohybu a aktivity 

a potřeby kyslíku) a psychických potřeb (potřeba 

bezpečí a jistoty, lásky a sounáležitosti, 

uznání a sebeúcty, seberealizace a sebeaktualizace) 

dětí v jeslích. 

Výzkumný vzorek tvořilo 8 dětí (4 ve věku 

18–24 měsíců a 4 ve věku 25–36 měsíců). Hlavním 

kritériem výběru bylo, aby děti navštěvovaly jesle 

denně. Výzkumné šetření bylo doplněno rozhovorem 

se sestrami a rodiči dětí. 

Výsledky ukázaly, že z biologických potřeb 

je částečně uspokojena pouze potřeba 

příjmu tekutin. Jako možná příčina se jeví 

provádění výzkumu v zimních měsících, kdy 

děti obecně mají menší pocit žízně. Potřeby 

výživy, spánku, vyprazdňování, hygieny a čistoty 

byly uspokojeny v plné míře. Potřeby 

bezpečí a jistoty a lásky a sounáležitosti byly 

uspokojeny částečně u dětí, které navštěvovaly 

jesle krátkou dobu. Naopak potřeby uznání 

a sebeúcty, seberealizace a sebeaktualizace 

byly uspokojeny v plné míře. Sestry se plně 

věnují zaměstnávání dětí. 

Závěrem lze konstatovat, že potřeby dětí 

navštěvujících jesle jsou ve většině případů 

uspokojeny velmi dobře. Je třeba zdůraznit 

významnou úlohu dětských sester, které poskytují 

profesionální ošetřovatelskou péči. 

V současné době se vedou diskuze nad budoucností 

jeslí, jejich financováním a spravováním. 

Domníváme se, že pokud se rodiče 

z různých důvodů nemohou postarat o své dítě 

do 3 let věku, jsou jesle dobrou alternativou 

poskytované péče. Je zde zajištěna perfektní 

ošetřovatelská péče týmem kvalifikovaných 

dětských sester. 

Zdravotní péče o děti – cizince v ČR 

Mgr. Dita Nováková, DiS., 

Gabriela Sedláková 

Katedra ošetřovatelství, Zdravotně sociální 

fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice 

Péče o zdravotní stav cizinců představuje 

celosvětově závažný problém. Pozornost je věnována 

především výskytu infekčních a parazitárních 

onemocnění, ale nesmí se zapomínat 

ani na péči preventivní, výuku zdravého života 

a hygienických návyků, stejně tak jako na speciální 

školení zdravotnických pracovníků. 

Zdravotní péči o cizince upravuje množství 

právních předpisů, z nichž velká část je mezinárodních. 

Právo člověka na ochranu zdraví 

je zakotveno v Ústavě ČR a Listině základních 

práv a svobod. V oblasti péče o dítě-cizince 

je významná Úmluva o ochraně práv dítěte 

a evropská Úmluva o výkonu práv dětí. Vedle 

práv však mají cizinci v oblasti zdravotní péče 

i povinnosti, především povinnost pobývat 

v ČR řádně zdravotně pojištěn. Právní nárok 

na veřejné zdravotní pojištění vzniká ze zákona 

dětem, které mají v ČR trvalý pobyt, byl 

jim udělen azyl a dětem občana/ů některého 

ze států Evropské unie, který je na území ČR 

zaměstnán, podniká, nebo má trvalý pobyt. 

Ti, kdo nesplňují podmínky účasti na veřejném 

zdravotním pojištění, musí uzavřít soukromé 

zdravotní pojištění. Pokud cizinec nemá uzavřeno 

zdravotní pojištění, vyžaduje se úhrada 

v hotovosti, a to včetně dětí. 

V souvislosti se zdravotní péčí o děti-cizince 

proběhl výzkum zabývající se povědomím vietnamských 

dětí a jejich rodičů o péči poskytované 

praktickými lékaři pro děti a dorost, především 

v oblasti preventivní péče. Pro výzkum byla 

použita metoda dotazníku. Výzkumný soubor 

tvořilo 668 dětí ve věkovém rozmezí od 3 do 

18 let včetně a jejich rodičů z řad vietnamského 

etnika ze všech krajů ČR. 

Cílem práce bylo zjistit, zda jsou vietnamští 

respondenti informovaní o péči, kterou 

poskytují praktičtí lékaři pro děti a dorost, a to 

především v oblasti preventivní péče a očkování. 

Pro výzkum byly stanoveny dvě hypotézy. 

H 1 

: Vietnamští rodiče nejsou informováni o péči 

poskytované v ordinacích praktického lékaře 

pro děti a dorost. H 2 : Vietnamské děti nechodí 

na preventivní prohlídky. Obě stanovené hypotézy 

se nepotvrdily. Respondenti se domnívají, 

že jsou informováni o službách poskytovaných 

v ordinacích praktického lékaře pro děti a dorost, 

a zároveň uváděli, že rozumí pokynům, které jsou 

jim dávány ze strany sester jak v oblasti léčby, tak 

i v oblasti preventivní péče. Respondenti dále 

uváděli, že jejich děti absolvují preventivní prohlídky 

a procházejí pravidelným očkováním. 

Závěrem lze říci, že zdravotní péče o děticizince 

(vietnamské děti) je, dle hodnocení 

respondentů, v ČR v oblasti preventivní péče na 

vysoké úrovni. Sestry pracující s dětmi a jejich 

rodiči využívají v rámci své ošetřovatelské praxe 

(především v oblasti komunikace a přístupu) 

při péči o děti z vietnamského etnika takové 

metody, které podporují spolupráci a umožňují 

poskytovat dětem-cizincům stejnou péči, jaká 

je poskytována dětem z majority. 

Rotavirové infekce u dětí 

Pavla Dvořáková, DiS. 


Jde o virové onemocnění zažívacího traktu. 

Rotaviry způsobují těžké průjmy zvláště u malých 

dětí a jsou mnohem rozšířenější, a přitom 

stejně vážný problém jako salmonela. 

Nejvíce případů rotavirové infekce je v zimním 

období a na jaře, ale vyskytují se po celý rok. 

Přenáší se nejčastěji z ruky do úst při kontaktu se 

stolicí infikované osoby. Typickými příznaky jsou 

bolesti břicha, horečka a zvracení. 

Důležitý je potom dietní režim, vhodná jsou 

probiotika a hlavně dostatek tekutin k léčbě. 

Vzhledem k rozšířenosti a rychlé nákaze 

onemocnění by byla vhodná prevence očkováním. 

V současné době jsou u nás registrovány 

dvě očkovací látky, ale nejsou hrazeny zdravotními 

pojišťovnami. Jejich cena se pohybuje 

kolem 1500 Kč. 


22 

Abstrakta 

ODBORNÁ SNÍDANĚ S FIRMOU NOVO NORDISK 

LÉKAŘSKÁ SEKCE I SESTERSKÁ SEKCE (Grand restaurant) – sobota / 30. 5. 2009 / 7.45–8.15 

Co může udělat pediatr pro včasný 

záchyt dítěte s poruchou růstu 

doc. MUDr. Jiřina Zapletalová, Ph.D. 

Dětská klinika LF UP a FN Olomouc 

Tělesný růst je nejcitlivější dlouhodobý ukazatel 

zdraví dítěte. 

Sledování a posouzení tělesné délky/výšky 

a růstové rychlosti má za cíl: porovnat zjištěná 

data s populační normou (percentilový graf 

tělesné délky/výšky) a s růstovým genetickým 

potenciálem (výška rodičů), zhodnotit stabilitu 

pozice dítěte v percentilové síti, při podezření 

na růstovou poruchu doplnit o základní 

vyšetření. 

Včasný záchyt růstové poruchy umožňuje 

praktickému lékaři pro děti a dorost vyřešit 

řadu konkrétních případů ve vlastní ambulanci, 

ale závažné stavy si vyžadují spolupráci se 

specializovanými ordinacemi. Pro vyloučení 

patologické příčiny růstového selhání je nutné 

opětné posouzení osobní, rodinné a sociální 

anamnézy, základní biochemický a hormonální 

screening a podrobné klinické vyšetření včetně 

posouzení tělesné proporcionality a event. 

přítomnosti dysmorfických rysů. 

O kterých dětech si můžeme dovolit říci, 

že jsou „malé, ale zdravé“, a které musíme co 

nejdříve odeslat ke specialistovi? 

Zkuste si s námi pomocí interaktivních metod 

zvolit nejlepší diagnostický přístup u různých 

pacientů s růstovou poruchou, se kterými 

se běžně setkáváme v našich ordinacích. 

INFEKTOLOGIE 

Předsedající: D. Sedláček – LÉKAŘSKÁ SEKCE I SESTERSKÁ SEKCE (Sál Pegasus) – sobota / 30. 5. 2009 / 8.30–10.30 

Neuroinfekce dětského věku 

v ordinaci praktického pediatra 

MUDr. Věra Štruncová, 

doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc. 

Infekční klinika LF UK a FN Plzeň 

Zánětlivá onemocnění CNS i dnes, v době 

dostatečných diagnostických a léčebných 

možností, jsou stále závažnými onemocněními 

s možností trvalých následků, vzácné nejsou ani 

letální průběhy. 

Diagnostický postup je založen na anamnestických 

údajích, době trvání potíží, klinickém 

a neurologickém nálezu včetně vyšetření stavu 

vědomí pomocí Glasgow coma score. 

Neuroinfekce lze obecně rozdělit na záněty 

bakteriální hnisavé a nehnisavé – meningitidy, 

a záněty virové – encefalitidy, meningoencefalitidy 

a encefalomyelitidy. 

Každý vznik a průběh onemocnění je závislý 

na infekční dávce, imunitním systému, věku nemocného 

a době trvání potíží. 

Bakteriální hnisavé meningitidy se vyskytují 

nejčastěji v zimě a v jarních měsících – zvl. při 

změně počasí – prudkém oteplení. Onemocní 

častěji děti ve věku 0–5 let. Nejčastějšími původci 

bakteriálních hnisavých meningitid jsou 

Streptococcus pneumoniae, Neisseria meningitidis, 

Haemophilus influenzae (HIB). U novorozenců 

pak Streptococcus beta hemolyticus 

sk. B, E. coli, Listeria monocytogenes. Díky očkování 

proti HIB dochází ke snižování počtu 

nemocných s hemofilovou meningitidou. Pro 

primární hnisavé meningitidy je typický akutní 

začátek, krátká anamnéza v trvání 1–2 dnů. 

Dominujícími příznaky jsou: horečka, bolesti 

hlavy, zvracení, váznoucí šíje nebo vyklenutá 

fontanela u kojenců. U meningokokových 

meningitid se až v 66 % vyskytují petechie. 

U sekundárních meningitid předchází otitida, 

sinusitida, pneumonie a úrazy. U novorozenců 

bývají klinické příznaky zrádné – nespecifické, 

spíše celkové, jako např. tachykardie, dyspnoe, 

cyanóza, nízká až subnormální teplota je častější 

než horečka, kardiální instabilita, křeče, 

pulzující fontanela. Výjimečné postavení mají 

invazivní meningokoková onemocnění (IMO). 

Diagnostika meningokokové meningitidy není 

problémem, ale rozpoznání septické formy na 

začátku onemocnění ještě před rozvojem šoku 

a DIC je obtížné. Proto byly vypracovány standardy 

přednemocniční, nemocniční i intenzivní 

péče, vznikly internetové stránky www. 

fnplzen.cz/meningokok, ve věstníku MZČR 

byl zveřejněn metodický pokyn. Prevencí hnisavých 

meningitid je léčba hnisavých otitid 

a sinusitid antibiotiky. Vakcinace proti některým 

původcům je možná. Chemoprofylaxe 

není všeobecně doporučována, výjimkou jsou 

kontakty s IMO. 

Z bakteriálních nehnisavých zánětů se 

setkáváme většinou jen s neuroborreliózou 

– Banwartovým syndromem (serózní meningitida, 

paréza n. VII, radikuloneuritida) 

nebo jen s izolovanou parézou. Tato onemocnění 

mají po antibiotické léčbě dobrou 

prognózu. 

Z virových zánětů je v ČR nejčastěji diagnostikována 

klíšťová encefalitida, enterovirová 

meningitida a vzácně herpetická nekrotická 

encefalitida vyvolaná viry HSV 1 a 2. 

Onemocnění mají akutní začátek (delší než 

2 dny), většinou chřipkové potíže, často dvoufázový 

průběh a klinické příznaky dle lokalizace 

postižení. 

Léčba virových zánětů je symptomatická, 

s výjimkou herpetických, kde včasné zahájení 

léčby redukuje smrtnost a následky. 

Závěr: doporučení pro praxi 

1. Rozpoznání závažného stavu dítěte, záznam 

o T, TK, P, D, GCS v dokumentaci. 

2. Odběr biologického materiálu, dostatečné 

zajištění nemocného s IMO – kanyla, infuze 

náhradní roztoky, kyslík, aplikace ATB. 

3. Přesun RZP na pracoviště, které poskytne 

optimální odbornou péči. 

Podpořeno VZ FN v Plzni 

MSM 0021620819819 


24 

Abstrakta 

Výskyt svrabu u pacientů 

a personálu zdravotnických 

zařízení 

MUDr. Kamil Zitek, MUDr. Čestmír Beneš, 

MUDr. Helena Šrámová 

Centrum epidemiologie a mikrobiologie, 

Státní zdravotní ústav Praha 

Svrab je svědivá dermatóza vyvolaná parazitickým 

roztočem Sarcoptes scabiei variatio 

hominis, která představuje stále aktuální a častý 

zdravotní problém. Dlouhodobé sledování epidemiologické 

situace (čtyři epidemické vlny ve 

20. století) potvrzuje třicetiletý cyklus, pro který 

není stále uspokojivé vysvětlení. 

Metody 

V souladu se standardní metodikou se diagnostika 

svrabu opírá o pět kritérií: subjektivní 

pocity pacienta (svědění v typickou dobu), objektivní 

kožní nález, pozitivní epidemiologickou 

anamnézu (současný výskyt klinických příznaků 

u více členů rodiny nebo kolektivu), laboratorní 

průkaz původce a ústup klinických příznaků po 

specifické terapii (ex iuvantibus). 

Dermatology diagnostikované případy 

svrabu z celé republiky jsou centrálně hlášeny 

hygienickou službou do systému Epidat (Státní 

zdravotní ústav, Praha). 

Výsledky 

Českou republiku postihly dvě poslední 

doložené epidemické vlny svrabu s vrcholem 

v roce 1970 (15 069 hlášených onemocnění = 

specifická nemocnost 153 na 100 000 obyvatel) 

a 1993 (14 104 hlášených onemocnění = 

spec. nemocnost 136/100 000 obyvatel). První 

dvě epidemie svrabu proběhly během 1. a 2. 

světové války. Specifická nemocnost u svrabu 

je nejvyšší u 15–24letých osob. Uplatňuje se 

zde faktor tzv. aktivního svrabu úzce související 

s pohlavní aktivitou. (Ve sledovaném 

souboru byl zdrojem nákazy u 60 % dospělých 

sexuální partner. Při infekci pohlavními chorobami 

dochází i k nákaze svrabem, což potvrzuje 

téměř shodný trend hlášené nemocnosti 

svrabem a čerstvé syfilis v letech 1965–1999, 

kdy jde v populaci o společný způsob přenosu.) 

Průběh nemocnosti věkové skupiny 

do 14 let věku je překvapivě obdobný, děti 

jsou nejcitlivějšími jedinci, u nichž dochází 

k rychlé promořenosti nákazou. Trend onemocnění 

u těchto věkových skupin po roce 

1993 prudce a trvale klesá. Naopak u osob 

starších 65 let nemocnost v posledních letech 

pomalu a plynule narůstá. Skupinové epidemie 

(86) jsou opakovaně hlášeny v zařízeních, 

jako jsou geriopsychiatrická oddělení nebo 

léčebny dlouhodobě nemocných, domovy 

seniorů, nemocniční oddělení, ústavy sociální 

péče nebo charitativní zařízení. U starých lidí 

postižených nákazou mluvíme o tzv. pasivním 

svrabu. Vyskytuje se u hospitalizovaných 

dlouhodobě ležících osob, mentálně retardovaných 

a přestárlých, u kterých se jedná 

o nozokomiální charakter svrabu. Postižený 

personál zdravotnických zařízení je v procesu 

šíření velice často zdrojem pro další, zejména 

imobilní pacienty, zároveň však i vnímavým 

jedincem s vyšším rizikem infekce. Analýza 

hlášených případů ukázala 13% podíl zdravotníků 

na této nákaze. Největšímu riziku je 

vystaven střední zdravotnický personál (62 %), 

nižší zdravotnický personál (21 %), pomocný 

personál (13 %) a nejméně lékaři (4 %). Svrab 

jako profesionální nákaza (nemoc z povolání) 

se vyskytuje téměř výlučně ve zdravotnictví. 

Zcela ojedinělý je výskyt svrabu ve školství, 

veřejné správě, službách či zemědělství. Ve 

zdravotnictví svrab od roku 1995 až do současnosti 

představuje vůbec nejčastější nemoc 

z povolání. Dříve to byla virová hepatitida. 

Všechny tyto skutečnosti dokládají autoři prostřednictvím 

grafů. 

Závěry 

Cyklický výskyt svrabu je vysvětlován 

odborníky teoriemi davové přecitlivělosti 

(herd-hypersensitivity), poklesem imunity 

u populace, přelidňováním, zvýšeným turismem 

a migrací obyvatelstva, snížením 

lékařské bdělosti v rámci epidemiologické 

prevence a represe nebo úvahami o sociální 

a hygienické úrovni obyvatelstva. Svrab představuje 

zvýšené riziko pro mladou populaci 

(aktivní svrab) a populaci seniorů (pasivní 

svrab). Vysokou profesionální nemocnost pak 

u středního zdravotnického personálu, který 

vykonává ošetřovatelskou nebo pečovatelskou 

službu hlavně u imobilních, mentálně 

retardovaných nebo imunokomprimovaných 

pacientů, zvláště pak v lůžkových zařízeních 

různého typu. Je třeba důsledně dodržovat 

represivní protiepidemická opatření v populaci: 

povinné hlášení nemocných, současné 

léčení postižených a jejich kontaktů, častou 

výměnu osobního a ložního prádla, jeho 

vyváření a zejména žehlení během léčby 

nemocných svrabem a desinsekce matrací. 

Preventivně se pak soustředit na příjmovou 

diagnózu pacienta se svědivou dermatitidou, 

důsledně vyhledávat nemocné a jejich kontakty 

pravidelnými prohlídkami v rizikových 

zařízeních, u zdravotnických pracovníků s vysoce 

rizikovou zátěží používat jednorázové 

rukavice a preventivně u nich aplikovat lokální 

antiskabiézní masti. 

Virová hepatitida A – epidemie 

v roce 2008 v České republice 

MUDr. Jana Kleinerová, Ph.D. 

Infekční oddělení, o.z. Nemocnice Prostějov, 

SMN a.s. 

Onemocnění virovou hepatitidou A patří 

mezi povinně hlášené infekční onemocnění. 

Od poslední velké epidemie virové hepatitidy 

A v roce 1979, kdy v bývalém Československu 

onemocnělo asi 35 000 obyvatel, docházelo 

postupně ke snižování výskytu virové hepatitidy 

A, v posledních letech s výrazným poklesem, 

jen v roce 2005 bylo hlášeno 322 případů. 

Rok 2008 znamenal v počtu nízkého onemocnění 

virové hepatitidy A průlom. Během roku 

bylo hlášeno celkově 1616 onemocnění 

virovou hepatitidou A, ne všechny kraje ČR 

byly postiženy stejnou mírou. Onemocnění 

se zpočátku vyskytlo mezi populací narkomanů, 

krátce nato i v další rizikové skupině 

– bezdomovců – a poté se šířilo dále ve vnímavé 

populaci ve všech věkových skupinách. 

Nejvíce postiženou skupinou obyvatel byla 

věková skupina mezi 20.–40. rokem, převažoval 

více výskyt u mužů. Nejvíce onemocnění 

zaznamenala Praha – celkově hlášeno 878 

případů – tj. 54,3 % všech hlášených případů 

v ČR, dále Středočeský kraj s 206 případy – tj. 

12,7 % a následoval Olomoucký kraj se 147 

případy – tj. 9,1 %, dále Moravskoslezský kraj 

s 76 případy, v ostatních krajích kolísal počet 

hlášených případů od 11 do 47. Na infekčním 

oddělení v Prostějově bylo z počtu 147 případů 

v Olomouckém kraji hospitalizováno 

celkem 126 pacientů s dg. virová hepatitida A, 

byl opakovaně zaznamenán i rodinný výskyt, 

průběh virové hepatitidy byl od mírného až po 

velmi těžký. Očkování proti virové hepatitidě 

u kontaktů mnohdy proběhlo pozdě a nezabránilo 

vzniku onemocnění. 

Antibiotika v primární 

pediatrické péči 

V. Jindrák, J. Marek, 

P. Urbášková, V. Marešová 



„Nezajímá mě, co se šušká, 

ale to, co 

platí.” 

„Moc mě nezajímá, co se šušká, ale spíše to, 

co platí. Proto oceňuji veřejný příslib Zdravotní 

pojišťovny MÉDIA, že uhradí veškerou péči 

za svoje klienty i lékařům, kteří s pojišťovnou 

zatím nemají uzavřenou smlouvu. 

A to v nadstandardních cenách a v krátkém časovém 

horizontu — do 20 dnů od předání podkladů 

na portál pojišťovny. Líbí se mi vstřícná komunikace 

s pojišťovnou a osobně smlouvu rozhodně uzavřu. 

Když přihlédnu k těmto faktům a k tomu, 

že se mi líbí jejich přístup k prevenci a očkování 

našich pacientů, tak mohu všem svým kolegům 

i pacientům novou zdravotní pojišťovnu s důvěrou 

doporučit.“ 

 

 

 

 

 

MUDr. Jan Jelínek, praktický lékař 

www.lepsipojistovna.cz

26 

Abstrakta 

Pertuse – dočkáme se opět 

epidemie? 

doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc., 

MUDr. Věra Štruncová 

Infekční klinika FN a LF UK v Plzni 

Pertuse, dávivý, černý kašel (MKN 10: A370) 

je onemocnění, o němž máme zprávy již ze 

středověku. Odhaduje se, že ročně ve světě 

onemocní až 50 mil. osob, z nichž až 300 

tisíc nemoci podlehne. Až 90 % případů onemocnění 

se odehraje v rozvojových zemích. 

Původce nese jméno objevitele (J. Bordet, r. 

1900). Bordetella pertussis je aerobní gramnegativní 

kokobacil, který vyvolává onemocnění 

výlučně u lidí. V patogeneze onemocnění 

se uplatňuje několik toxinů, které rozhodují 

o kolonizaci, adhezi i klinickém průběhu. 

Přestože jsou od poloviny 20. století k dispozici 

účinné očkovací látky (zprvu buněčná 

a od roku 1981 i acelulární), s onemocněním 

se můžeme setkávat stále, a to i u nás (v roce 

2008 bylo hlášeno více než 200 případů; 

některé jsou importované). Klasické průběhy 

pertuse (stadium katarální, paroxysmální, 

rekonvalescentní, s výraznou leukocytózou 

a lymfocytózou a případnými komplikacemi) 

dnes v rozvinutých zemích uvidíme jen 

výjimečně (např. u kojence, který nebyl z nějakého 

důvodu očkován). Stále častěji se však 

objevují atypické průběhy s mírnou klinickou 

symptomatologií, s dlouho trvajícím kašlem, 

postihující zejména adolescenty a dospělé 

osoby. Vysvětlení se nabízí ve slábnutí specifické 

imunitní odpovědi po několika letech 

od dokončené vakcinace spolu s individuální 

imunologickou reaktivitou konkrétního 

jedince. V terapii, pokud možno časné, se 

uplatňují zejména makrolidová antibiotika 

a symptomatická terapie. Onemocnění podléhá 

hlášení. 

Poselství: 

1. Klasická pertuse kojenců a batolat se díky 

vakcinační politice stala v řadě rozvinutých 

zemí, včetně naší, minulostí. 

2. Mnohem reálnější je kontakt PLDD nebo 

PL s nemocným s atypickým průběhem 

onemocnění, u něhož je v počáteční fázi 

diagnóza obtížná, ne-li nemožná. 

3. Nepoznané atypicky probíhající onemocnění 

znamená hrozbu pro nedostatečně 

očkované či neočkované jedince. 

4. Kultivační vyšetření správně odebraného 

laryngeálního výtěru, sérologická vyšetření, 

event. RT-PCR jsou standardní metody, 

umožňující potvrdit diagnózu. 

5. Zařazení diagnózy pertuse do diferenciálně 

diagnostického schématu syndromu 

dávivého kašle, důsledná surveillance 

doplněná o přeočkování jedinců se 

slábnoucí imunitní odpovědí a adekvátní 

léčba potvrzených případů onemocnění 

jsou spolehlivou cestou k vyhledání 

a eliminaci, byť atypicky probíhajících 

onemocnění. 

Podpora: výzkumné záměry LF UK v Plzni 

MSM0021620819 a MSM0021620812. 

SYMPOZIUM GLAXOSMITHKLINE 

LÉKAŘSKÁ SEKCE I SESTERSKÁ SEKCE (Sál Pegasus) – sobota / 30. 5. 2009 / 11.00–11.45 

Novinky v očkování proti 

pneumokokovým infekcím a HPV 

RNDr. Tomáš Mrkvan, Ph.D., 

MUDr. Pavel Popely 

GlaxoSmithKline, Praha 

Bakterie S. pneumoniae je jednou z hlavních 

příčin život ohrožujících onemocnění, jako jsou 

pneumonie, meningitida a sepse, může však 

způsobovat i méně závažná, ale velmi častá neinvazivní 

onemocnění, jako jsou onemocnění 

dýchacího traktu, včetně zánětů středního ucha. 

V ČR je od roku 2008 prováděna surveillance invazivních 

pneumokokových onemocnění – do 

hlásícího systému jsou zapojeni kliničtí lékaři, 

mikrobiologové a epidemiologové. Invazivní 

pneumokoková onemocnění postihují nejčastěji 

kojence a děti do věku 5 let a také seniory 

starší 65 let. Výskyt těchto onemocnění je u nás 

srovnatelný s dalšími evropskými zeměmi. Přes 

poměrně širokou škálu terapeutických možností 

se ukazuje, že účinnější je jednoznačně 

prevence. Nová desetivalentní konjugovaná 

vakcína nabízí ochranu proti invazivním pneumokokovým 

onemocněním a zánětům středního 

ucha způsobeným bakterií Streptococcus 

pneumoniae u kojenců a malých dětí od 6 týdnů 

do věku 2 let. Vakcína pokrývá i sérotypy 1, 5 

a 7F, proti kterým se až dosud nebylo možné 

chránit očkováním. Právě tyto sérotypy jsou 

celosvětově, ale i v Evropě příčinou značného 

počtu závažných invazivních onemocnění 

v dětském věku. Navíc se předpokládá, že by 

desetivalentní vakcína mohla pomoci zabránit 

až 51,5 % zánětů středního ucha způsobeným 

S. pneumoniae, tzn. že každé druhé dítě naočkované 

touto vakcínou by mohlo být chráněno 

před pneumokokovou otitidou. 

HPV infekce je příčinou prakticky 100 % případů 

cervikálního karcinomu. Očkování proti 

HPV je významnou možností k vylepšení preventivních 

opatření a je ideálním doplňkem 

k současné verzi onkologické prevence, protože 

vyplňuje slabé místo cervikálního screeningu – 

detekci adenokarcinomů. Současné HPV vakcíny 

nabízejí ochranu proti dvěma nejčastějším onkogenním 

HPV typům 16 a 18. Potenciálně se jeví 

možnost zkřížené ochrany i proti dalším nevakcínovým 

typům HPV. Tím by se efekt vakcinace 

výrazně zvýšil. Rozdíl v délce a šířce ochrany 

proti cervikálnímu karcinomu jednotlivých HPV 

vakcín bude klíčovým parametrem v hodnocení 

vakcín, zejména v případě zavedení plošného 

očkování. V současné situaci očkování na žádost 

fyzické osoby volbu provádí sám zájemce o očkování 

po poučení lékaře. Cílem je prezentovat 

aktuální data HPV vakcín. 


Dlouhodobá ochrana proti 

cervikálnímu karcinomu. 1, 2 * 

• Vysoké hladiny protilátek díky adjuvantnímu 

systému 04 (AS04). 2,3,4 

• Až 100% účinnost přetrvávající zatím 

6,4 roku. 1,3* 

ZKRÁCENÝ SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 

NÁZEV PŘÍPRAVKU: Cervarix injekční suspenze v předplněné injekční stříkačce. Vakcína proti lidskému papilomaviru [typy 16, 18] (rekombinantní, adjuvovaná, adsorbovaná). KLINICKÉ ÚDAJE Složení: 1 dávka (0,5 ml) obsahuje: Papillomaviri humani typ 16 L1 protein 

20 mikrogramů a typ 18 L1 protein 20 mikrogramů ve formě neinfekčních, viru podobných částic (VLP, virus-like particles) adjuvovaný na AS04 obsahující: 3-O-deacyl-4’-monofosforyl-lipid A (MPL) 50 mikrogramů adsorbovaný na hydroxid hlinitý, hydratovaný (Al(OH) 3 

) 

celkem 0,5 miligramu Al 3+ . Indikace: Cervarix je vakcína určená k prevenci vysokého stupně premaligních cervikálních lézí a cervikálního karcinomu, které jsou kauzálně spojeny s lidským papilomavirem (HPV) typu 16 a 18. Indikace je založena na prokázané účinnosti 

Cervarixu u žen ve věku 15 až 25 let a na prokázané imunogenicitě této vakcíny u dívek a žen ve věku 10 až 25 let. Použití Cervarixu musí být v souladu s oficiálními doporučeními. Dávkování a způsob podání: Doporučené očkovací schéma je 0., 1., 6. měsíc. Potřeba podání 

posilovací dávky nebyla stanovena. Doporučuje se, aby osoby, které dostanou jako první dávku Cervarix, dokončily 3dávkové očkovací schéma rovněž vakcínou Cervarix. Cervarix je určen k intramuskulární aplikaci do oblasti deltového svalu. Cervarix nesmí být v žádném 

případě aplikován intravaskulárně nebo intradermálně. Údaje o subkutánním podání Cervarixu nejsou k dispozici. Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoliv pomocnou látku. Aplikace vakcíny Cervarix musí být odložena u osob trpících akutním vážným 

horečnatým onemocněním. Přítomnost lehké infekce, jako je nachlazení, není kontraindikací pro imunizaci. Zvláštní upozornění a opatření pro použití: Stejně jako u všech injekčních vakcín musí být i po aplikaci této vakcíny pro případ vzácně se vyskytující anafylaktické 

reakce okamžitě k dispozici odpovídající lékařská péče a dohled. Stejně jako u jiných vakcín aplikovaných intramuskulárně musí být i Cervarix podáván opatrně osobám s trombocytopenií nebo s jakoukoli poruchou koagulace, protože po intramuskulárním podání může 

u takových osob dojít ke krvácení. Stejně jako u jiných vakcín nemusí být u všech očkovaných jedinců dosaženo ochranné imunitní odpovědi. Cervarix chrání proti nemoci způsobené HPV typu 16 a 18. Karcinom děložního čípku však mohou způsobit i jiné onkogenní typy 

HPV, proto zůstává rutinní cervikální screening kriticky důležitý a mělo by se v něm pokračovat podle místních doporučení. Očkování nenahrazuje pravidelný cervikální screening ani bezpečnostní opatření proti expozici HPV a sexuálně přenosným nemocem. Neprokázalo se, 

že by Cervarix měl terapeutický efekt. Vakcína proto není určena k léčbě cervikálního karcinomu, cervikální intraepiteliální neoplasie (CIN) nebo jakýchkoliv jiných zjištěných lézí souvisejících s HPV. Cervarix nechrání ženy před lézemi souvisejícími s HPV, pokud již byly 

v době očkování infikovány HPV-16 nebo HPV-18. Interakce: O současném podání vakcíny Cervarix a jiných vakcín nebyly získány žádné údaje. Není důkaz, že by použití hormonální antikoncepce mělo vliv na účinnost Cervarixu. Podobně jako u jiných vakcín lze očekávat, že 

u pacientů podstupujících imunosupresivní léčbu nemusí být po očkování dosaženo odpovídající imunitní odpovědi. Těhotenství a kojení: Speciální studie zabývající se vakcinací těhotných žen nebyly provedeny. Očkování vakcínou Cervarix během kojení by se mělo provádět 

jen tehdy, pokud možné výhody očkování převáží možná rizika. Nežádoucí účinky: Nejčastějším nežádoucím účinkem pozorovaným po podání vakcíny byla bolest v místě vpichu, která se vyskytla v 78 % všech dávek. Většina těchto reakcí, které netrvaly dlouho, měla mírný 

až střední průběh. Dále se vyskytovaly: reakce v místě vpichu včetně bolesti, zarudnutí, otoku; únava, bolest hlavy, gastrointestinální symptomy včetně nauzey, zvracení, průjmu a bolesti břicha, svědění/pruritus, vyrážka, kopřivka, myalgie, arthralgie. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

Inkompatibility: Cervarix nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky. Doba použitelnosti: 3 roky. Zvláštní opatření pro uchovávání: Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C). Chraňte před mrazem. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. 

Při uchovávání lahvičky s vakcínou se může vytvořit jemný bílý sediment a čirý bezbarvý supernatant. To však není známkou znehodnocení vakcíny. Vakcína musí být před aplikací řádně protřepána. Před aplikací musí být obsah lahvičky před i po protřepání vizuálně zkontrolován, 

zda neobsahuje jakékoli cizí částice a/nebo jestli nemá změněný vzhled. Je-li patrná jakákoliv změna vzhledu, je třeba vakcínu vyřadit. Druh obalu a velikost balení: 0,5 ml suspenze v předplněné injekční stříkačce (sklo typu I) s pístovou zátkou (butylpryž), s jehlami nebo bez 

jehel, o velikosti balení 1 a 10. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI: GlaxoSmithKline Biologicals s.a., Rue de l‘Institut 89, B-1330 Rixensart, Belgie. REGISTRAČNÍ ČÍSLO: EU/1/07/419/001-009. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ 

PRODLOUŽENÍ REGISTRACE: 20. 9. 2007. DATUM REVIZE TEXTU: 26. 11. 2008. 

Přípravek je vázán na lékařský předpis a není hrazen z veřejného zdravotního pojištění. Úplnou informaci pro předepisování najdete v Souhrnu údajů o přípravku nebo se obraťte na adresu společnosti GlaxoSmithKline s.r.o., Na Pankráci 17/1685, 140 21 Praha 4, 

tel.: 222 001 111, fax: 222 001 444, www.gsk.cz. Verze SPC platná ke dni vydání materiálu (15. 5. 2009). 

PQC01060309 

REFERENCE 

1. Gall SA et al. Substantial impact on precancerous lesions and HPV infections through 5.5 years in women vaccinated with the HPV-16/18 VLP AS04 candidate vaccine. 

Presented at the 2007 meeting of the AACR, Los Angeles, CA, April 14-18, 2007. Abstract 4900. 2. Harper DM et al. Sustained effi cacy up to 4,5 years of a bivalent L1 viruslike 

particle vaccine against human papillomavirus types 16 and 18: follow-up from a randomised control trial. Lancet 2006; 367: 1247–1255. 3. Souhrn údajů o přípravku 

Cervarix. 4. Giannini SL et al. Enhanced humoral and memory B cellular immunity using HPV16/18 L1 VLP vaccine formulated with the MPL/aluminium salt combination 

(AS04) compared to aluminium salt only. Vaccine 2006; 24: 5937–5949. 

* Dlouhodobé sledování pokračuje. 

www.cervikalnikarcinom.cz

28 

Abstrakta 

POCHYBENÍ V PRAXI – OPRAVENÉ DIAGNÓZY 

– BLOK KAZUISTIK 

Předsedající: J. Seifertová, V. Němec – LÉKAŘSKÁ SEKCE I SESTERSKÁ SEKCE (Sál Pegasus) – sobota / 30. 5. 2009 / 11.45–13.20 

Rizika a následky pozdní 

diagnostiky gonadální dysgeneze 

MUDr. Viera Bajčiová, CSc. 1 , 

doc. MUDr. Jarmila Skotáková, CSc. 2 , 

Mgr. Lenka Tomášiková 3 , 

MUDr. Pavel Zerhau 4 , 

MUDr. Ingrid Rejdová, CSc. 5 , 

prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, Ph.D. 1 

1 


2 

Klinika dětské radiologie FN Brno 

3 

Oddělení lékařské genetiky FN Brno 

4 

Klinika dětské chirurgie a ortopedie FN Brno 

5. 

Gynekologicko-porodnická klinika FN Brno 

Úvod 

Poruchy sexuálního vývoje představují celý 

komplex kongenitálních anomálií definovaných 

poruchami vývoje chromozomálního, gonadálního 

nebo anatomického pohlaví. Vzhledem ke 

složitosti terminologie mohou být všeobecně 

rozděleny do tří skupin podle společných patofyziologických 

mechanizmů – hypervirilizační 

syndromy, hypovirilizační syndromy a gonadální 

dysgeneze. 

Skupinou s vysokým rizikem vzniku germinálních 

nádorů jsou pacienti s dysgenezou 

gonád. Gonadální dysgeneze může zůstat dlouho 

nepoznaná a často je prvním příznakem až 

opožděná puberta a primární amenorrhoea. 

Klinické příznaky 

Čistá forma gonadální dysgeneze 46,XY 

(Swyerův syndrom) je charakterizována ženským 

fenotypem, opožděnou pubertou, infertilitou, 

štíhlou eunuchoidní postavou, primární amenorrheou, 

dysgenetickými gonádami, malou 

infantilní dělohou, hypovirilizmem, zvýšenými 

hladinami gonadotropních hormonů. Dívka je 

považována za zdravou až do období puberty. 

Příznaky nádoru u dysgenetických gonád 

nejsou nijak specifické. Většinou jsou zjištěny 

až v lokálně pokročilém stadiu jako hmatná nádorová 

masa. Primární amenorrhea často ujde 

pozornosti lékaře i rodičů. 

Vlastní soubor pacientů 

Prezentujeme soubor 65 dívek ve věkovém 

rozmezí 1–18 let přijatých na KDO s diagnózou 

nádoru ovaria. U 6 dívek (9 % souboru) byly zjištěny 

poruchy sexuálního vývoje – 1 x Turnerův 

syndrom, 1 x CAIS, 4 x gonadální dysgeneze 

46,XY (Swyerův syndrom). Věk v čase diagnózy 

13 až 18 let, medián 16 let. U 2 dívek při genetickém 

vyšetření rodiny byla potvrzena stejná anomálie 

u sestry (1 x CAIS, 1x Swyerův syndrom). 

U 3 dívek byl diagnostikován smíšený germinální 

nádor, 2 dívky měly dysgerminom a 1 dívka 

gonadoblastom. Všechny dívky absolvovaly gonadektomii. 

Adjuvantní chemoterapie byla indikována 

dle histologie a rozsahu onemocnění. 

Zemřela pouze jedna dívka na sekundární AML 

v 1. kompletní remisi smíšeného GCT. Ostatní 

dívky žijí v 1. CR. 

Závěr 

Gonadální dysgeneze patří mezi vzácné 

vrozené malformace. Často je klinicky němá 

až do období puberty. V tomto období již ve 

vysokém procentu hrozí maligní transformace 

a růst nádoru. Příznakům předčasné puberty 

v dětském věku je věnována výrazně větší pozornost 

než opožděné pubertě, která se často 

hodnotí pouze jako fyziologická variace normy. 

Opomenutí sledování stavu puberty u PLDD 

a rozpoznání odchylek od normy může mít pro 

pacientky s nepoznanou gonadální dysgenezí 

závažné, někdy až fatální následky. 

Nerozpoznaná porucha srdečního 

rytmu a komplikace u kojence 

d o c . M U D r. J i ř í Ko b r, Ph . D. , 

MUDr. Kateřina Pizingerová, Ph.D., 

MUDr. Lumír Šašek, MUDr. Jiří Fremuth, 

MUDr. Šárka Fikrlová, MUDr. Petr Jehlička, 

MUDr. Petr Honomichl, MUDr. Václav Lád 

Dětská klinika FN Plzeň 

Čtyřtýdenní novorozenec byl přijat na JIRP 

Dětské kliniky LF UK a FN v Plzni pro kardiogenní 

šok. Novorozenec s příznaky syndromu 

nízkého srdečního výdeje a respiračního 

selhání byl plně zajištěn v okresní nemocnici 

a transportován na JIRP LZS systémem „na 

sebe“. Před transportem byla zjištěna masivní 

aspirace žaludečního obsahu a objasněna 

příčina rozvoje šokového stavu – prolongovaná 

supraventrikulární tachykardie s dobrou 

reakcí na adenosin. V průběhu několika hodin 

dochází k rozvoji syndromu multiorgánového 

selhání s rozvojem akutního respiratory dystres 

syndromu, syndromu nízkého srdečního 

výdeje, projevy diseminované intravaskulární 

koagulopatie, akutním selháním ledvin, akutním 

selháním jater. Dysrytmie byla úspěšně 

kontrolována kombinací antiarytmik (digoxin 

+ sotalol), krvácivé projevy ustaly po substituci 

krevních derivátů (zamrazená plazma, 

antitrombin III), akutní selhání ledvin řešeno 

eliminací (CRRT-CAPD 4 dny) a selhání jater 

eliminací, substitucí K-vitaminu a větvených 

aminokyselin. Při ECHO kardiografickém vyšetření 

pouze filiformní FoA, jinak srdce bez 

strukturálních změn. Postupně dochází ke 

kompletní úpravě funkce postižených orgánů 

i systémů, nekonvenční UPV byla elektivně 

ukončena po 11 dnech bez reziduálního nálezu 

na plicích. Na EEG nebyla vytvořena organizace 

pozadí záznamu, bez ložiskových změn, normální 

topický neurologický nález. Holterovská 

monitorace bez recidivy SVT. Závěr: Pacient 

přežil MODS bez reziduálního nálezu nebo 

poruchy psychomotorického vývoje. 

Nechybujme v komunikaci 

MUDr. Jarmila Seifertová 

Ordinace PLDD Kladno 

Narodil se malý Pepíček, všichni zapíjeli dalšího 

pokračovatele rodu a nositele jména. 

RA: otec 35 let, minimální rozštěp S páteře, 

jinak zdráv, matka 29 let – astma bronchiale, jinak 

zdráva, sourozenci žádní. 

OA: Donošený, nekříšený, nekojený, prospíval, 

nemocnost malá. Od půl roku věku při 

preventivních prohlídkách žertujeme s maminkou, 

že blonďatý kudrnatý Pepíček má pěknou 

„buchtičku“ a malý penis a maminka konstatuje, 

že to po tatínkovi není. Prospívá normálně. 

NO: V roce věku pro atypické rozložení tuku 

na břiše a hypogenitalizmus odesílám dítě do 

endokrinologické poradny. Čtyři měsíce jsem 

Pepíčka neviděla. Specialista endokrinolog mi 

telefonuje, že Pepíček je karyotyp XX a rodiče 

že jsou informováni. Do ordinace přichází 

matka zcela zdrcená za účelem očkování. Má 

jedinou informaci a to, že se pohlaví plasticky 

upravuje dle genetiky. Svět se rodičům před 3 


Abstrakta 

29 

měsíci zhroutil! Prodali rozestavěný dům, přestali 

se stýkat s přáteli a příbuznými, nechodili do 

dětského baby clubu. 

Rychle napravuji chybu v komunikaci a nabízím 

rodičům vyšetření na pražském pracovišti 

a to hned telefonicky domlouvám. 

Závěr: karyotyp XX, dovyšetřen FISH metodou/fluorescence 

in situ hybridizace/: přítomnost 

lokusu SRY na chromozomu X nalezena, 

zodpovědný za fenotypicky mužský vzhled. 

Chlapec bude v budoucnosti pravděpodobně 

neplodný. 

Pochybení vidím ve formě sdělení informace 

rodičům specialistou, dlouhé prodlevě v dalším 

návrhu následného řešení. Pochybení je 

i v komunikaci mezi specialistou a praktickým 

lékařem. 

Kvadruplegie 

na kolečkových bruslích 

MUDr. Josef Gut 

Dětské oddělení, Nemocnice Česká Lípa 

Prezentován je případ 16leté dívky, která 

byla po půlnoci nalezena uprostřed silnice za 

obcí několik kilometrů vzdálené od bydliště 

bezvládně ležící s poruchou hybnosti končetin 

a poruchou vědomí. Na hlavě, na trupu ani 

na končetinách nebyly nalezeny traumatické 

změny, dívka měla obuté kolečkové brusle. 

Při příjezdu RZP na krátkou dobu otevřela 

oči, nemluvila a následně upadla do poruchy 

vědomí, kterou lékař hodnotil jako GCS 

5, proto se rozhodl dívku intubovat a transportovat 

na anesteziologicko-resuscitační 

oddělení. Po přijetí bylo provedeno akutní 

CT vyšetření CNS, které neprokázalo traumatické 

změny. Screening drog byl negativní. Po 

několikahodinovém pobytu se dívka probírá, 

je extubována a komunikuje. Má částečnou 

amnézii na událost, pamatuje si pouze, že jela 

po silnici jako obvykle na kolečkových bruslích 

(denně najezdí až 20 km), mechanizmus pádu 

si nepamatuje. Neurologickým vyšetřením 

konstatována kvadruparéza až kvadruplegie 

s poruchou čití od C1- C2. Vysloveno podezření 

na kontuzní syndrom krční páteře 

a dívka byla přeložena na dětskou JIP. Zde 

byla dívka komunikující s trvající poruchou 

hybnosti všech 4 končetin. Doplněním anamnestických 

údajů bylo zjištěno, že dívka byla 

opakovaně hospitalizována pro kolapsové 

stavy i ve spojení s požitím alkoholu, kouří 20 

cigaret denně a užívá perorální antikoncepci. 

V provedených vyšetřeních nebyla zjištěna 

koagulopatie ani trombofilní stav. Doplněné 

CT vyšetření C páteře, rtg plic, echokardiografie 

i dopplerovské vyšetření karotid také 

neodhalilo patologii. V laboratorních vyšetření 

byla nalezena pouze středně zvýšená 

FW bez jiných zánětlivých markerů. Po 36 

hodinách neměnného neurologického stavu 

neurolog indikoval MRI vyšetření krční páteře, 

které však také neodhalilo patologickou lézi. 

Opakovaná neurologická vyšetření zkušenými 

neurology shledávala atypickou chabou kolísavou 

kvadruparézu až plegii se zachovalými 

kmenovými reflexy nejasné etiologie. Během 

pobytu na JIP ležela klidně na lůžku, chvílemi 

sledovala TV, komunikovala s personálem, 

na nic si nestěžovala. Ve večerních hodinách 

bylo zastiženo několik nevyjasněných atak 

přechodné poruchy vědomí bez předchozích 

varovných příznaků. 

Po 48 hodinách (o půlnoci) zpoza pacientčiny 

hlavy bylo pozorováno, že se dívka poškrábala 

zcela volně a briskně levou rukou na nose. Ráno jí 

byla vysvětlena pozorovaná situace a byla vyzvána 

k tomu, aby se posadila a následně postavila, 

což zvolna dívka provádí a odchází posléze na 

standardní oddělení. Po psychiatrickém vyšetření 

byla propuštěna za 2 dny domů. Událost 

nevysvětluje ani nekomentuje. 

Epitaf: Po 15 měsících byla dívka nalezena 

po pádu z balkónu 7. patra činžovního domu. 

Jeden a půlhodinová resuscitace byla neúspěšně 

ukončena. 

Potřebujeme k vyslovení podezření 

na závažnou endokrinopatii složité 

vyšetřovací metody? 

MUDr. Ivana Plášilová 1 , 

MUDr. Vladimír Němec, Ph.D. 2 , 

prof. MUDr. M. Kršek, CSc. 3 

1 

Endokrinologická ambulance Pardubice, 

FN Hradec Králové, 

Pardubická krajská nemocnice, a.s. 

2 

Pardubická krajská nemocnice, a.s. 

3 

Univerzita Karlova v Praze, 1. LF a VFN 

Praha 

Jeden nevlídný podzimní den přišel do ordinace 

na vyšetření obézní téměř sedmnáctiletý 

chlapec v doprovodu svého otce, kterého trápilo, 

že syn dříve patřil mezi vrstevníky k štíhlým 

a vysokým a nyní je téměř nejmenší a obézní. 

Mladý muž měřil 167 cm (4,4 perc.) a vážil 

97 kg (nad 99. perc.), při objektivním vyšetření 

bylo kromě obezity nápadné menší volum 

testes 12/12 ml při stadiu puberty dle Tannera 

P5,G5 a závažná systémová hypertenze 

180–190/120–130 mm Hg. Po zjištění chybějících 

auxologických dat se potvrdila slova otce, 

výrazná patologie růstové křivky a pokles výšky 

po desátém roce života z 80. na 4. percentil 

provázený vzestupem hmotnosti. 

Laboratorně hladiny FSH 0,2 U/l, LH 0,2 U/l, 

testosteron 0,57 ng/ml, fT4 14,l pmol/l, TSH 1,2 

mU/l, ranní kortizol 762 nmol/l, IGFl 430 ng/ml, 

ACTH 37 pg/ml. Co spojuje obezitu, hypogonádní 

stav, patologii růstové křivky a hypertenzi, 

ukázalo následující vyšetření. Odpady volného 

močového kortizolu 1336 nmol/den svědčí pro 

nadprodukci kortizolu a supresní 8 mg dexamethazonový 

test potvrzuje ACTH dependentní 

formu Cushingova sy /pokles sérového kortizolu 

z 972 na 273 nmol/l/. Zobrazovací vyšetření mozku 

prokázalo jako zdroj nadprodukce kortizolu 

adenom v oblasti hypofýzy. 

Tento příběh je ponaučením, že je třeba 

dodržovat základní vyšetřovací postupy, i když 

se cítíme někdy v ambulancích více výživovými 

poradci než lékaři. Zejména hodnocení auxologických 

dat a měření TK v rámci preventivních 

prohlídek může odlišit endokrinně podmíněnou 

obezitu od obezity způsobené nadměrným příjmem 

potravy. I v tomto případě podcenění růstové 

diagnózy ze strany obvodního lékaře vedlo 

k několikaletému diagnostickému prodlení. 

Achalázie jícnu 

O. Pozler, J. Andr, L. Janeček, I. Tachecí 


Errare humanum est 

prof. MUDr. Zdeněk Doležel, CSc., MUDr. Dana 

Dostálková, MUDr. Jiří Štarha, Ph.D. 

II. dětská klinika LF MU a FN Brno 

Klinická chyba je obvykle definována jako 

neúmyslný nebo nezamýšlený čin nebo takový 

postup, kterým není dosažen zamýšlený výsledek. 

Lze tedy i nesprávné/nepřesné/opožděné 

stanovení diagnózy označit jako chybu? Zcela 

jednoznačně ano, pokud je nesprávně interpretován 

nález při klinickém vyšetření pacienta 

nebo parametry laboratorní, zavádějící však může 

být také nepřiměřené přesvědčení, že nálezy 

získané i velmi sofistikovanou přístrojovou technikou 

jsou zcela bezchybné. Ve srovnání s medicínou 

dospělého věku je obvykle uváděno, že 

v pediatrii je stanovení nesprávného/nepřesného 

diagnostického závěru snadnější proto, že: a) 

na dítě je nezbytné pohlížet s respektováním 

vývojového hlediska (např. infekce u novorozenců 

mají zcela jiný průběh než u starších dětí), 

b) děti jsou značně závislé na svém okolí (např. 


30 

Abstrakta 

ošetřování, podávání léků, poučení, ochrana), c) 

je jiná epidemiologie onemocnění (např. údaje 

incidence anebo prevalence hypertenze), d) 

jsou jiné demografické charakteristiky chorob 

(např. porodní trauma novorozence či screening 

metabolických vad). K diagnostické chybě 

mohou vést také nedostatečné mechanizmy 

systémového charakteru (např. kolizní transport 

biologických vzorků, záměna dat v laboratoři), 

může se však jednat i o chybu jednotlivce 

(neochota, neomylnost, pocit sebeuspokojení, 

zatajování, únava). 

Na modelu dvou klinických případů je 

uveden rozhodovací diagnostický proces, 

kdy u prvního nemocného byl nepřiléhavě 

interpretován závěr jednoho z pomocných 

vyšetření, což v konečném důsledku vedlo 

k nesprávnému léčebnému postupu a rozvoji 

závažného klinického stavu. Naproti tomu 

u druhého nemocného bylo na základě jeho 

neobvyklých klinických a laboratorních nálezů 

vysloveno podezření na velmi vzácné 

onemocnění. Ve snaze nalézt přesvědčivý diagnostický 

závěr bylo následně využito všech 

dostupných vyšetření, která i přes větší časovou 

prodlevu umožnila stanovení definitivní 

diagnózy. 

Prevence chyb: I. je nezbytné o nich otevřeně 

hovořit a podrobně je analyzovat, II. nepostradatelnou 

a posilující úlohu sehrává komunikace, 

III. kvalita zdravotnické dokumentace 

vyžaduje stálou pozornost, IV. je vhodným preventivním 

opatřením registrace vážných chyb 

bez identifikace lékaře a pacienta?, V. jaké místo 

v předcházení chybám sehrávají doporučené 

postupy/standardy? 

SYMPOZIUM FERRING PHARMACEUTICALS 

LÉKAŘSKÁ SEKCE I SESTERSKÁ SEKCE (Sál Pegasus) – sobota / 30. 5. 2009 / 13.20–13.40 

Noční pomočování v ambulanci – 

kazuistiky 

I. Novotná 


LABORATORNÍ A ZOBRAZOVACÍ VYŠETŘENÍ 

Předsedající: V. Mihál, P. Schneiderka, P. Bánovčin – LÉKAŘSKÁ SEKCE I SESTERSKÁ SEKCE (Sál Pegasus) – sobota / 30. 5. 2009 / 14.45–16.30 

Problematika biochemických 

referenčních hodnot v pediatrii 

doc. MUDr. Petr Schneiderka, CSc., 

doc. MUDr. Tomáš Adam, Ph.D., 

Ing. Dalibor Novotný, Ph.D., 

Oddělení klinické biochemie FN Olomouc 

Nejobvyklejším postupem při interpretaci 

biochemických laboratorních nálezů je statické 

srovnávání s příslušným deklarovaným (referenčním) 

rozmezím nebo rozhodovacím limitem. 

Určení referenčního rozmezí jednotlivých biochemických 

analytů patří i v dospělé populaci 

k nelehkým úkolům. Problémy spočívají zejména 

ve výběru reprezentativního souboru „zdravých“ 

jedinců a definování možných ovlivnitelných 

i neovlivnitelných faktorů (věk, pohlaví, rasa, 

výška a hmotnost, životní prostředí a geografické 

vlivy atp.) působících na dotyčná vyšetření. 

Navíc, distribuce většiny biochemických analytů 

v populaci má jen zřídka normální (gaussovský) 

charakter. Stručně zmiňujeme základní postupy 

tvorby rozmezí referenčních hodnot. 

Problematika referenčních hodnot se dále 

komplikuje v dětském věku, kdy se fyziologické 

hodnoty biochemických parametrů různě 

rychle mění v závislosti na fázích růstu a dospívání. 

Zvláště u novorozenců a malých dětí 

se výrazně uplatňují metabolické odlišnosti, 

jako jsou relativně větší podíl vody v organizmu 

(hlavně formou extracelulární tekutiny), 

vyšší hematokrit, nižší glomerulární filtrace, 

nižší obsah lipidů a dusíkatých katabolitů, malé 

zásoby glykogenu v játrech, nezralost některých 

jaterních enzymových a transportních 

systémů apod. 

Výsledkem je dodnes přetrvávající nedostatek 

spolehlivých referenčních rozmezí 

řady biochemických vyšetření v dětském 

věku. V posledních letech se však i tato problematika 

stává předmětem řešení formou 

rozsáhlých výzkumných projektů. Dříve než 

budou známy jejich výsledky, je nutno pro 

potřeby interpretace klást důraz na individuální 

výsledky laboratorních vyšetření, jejich 

dynamiku a sledování trendů a nezapomínat 

přitom na rozhodující význam preanalytické 

fáze, včetně způsobů odběru a druhů biologických 

materiálů. 

Klinické obrazy a metabolické 

výsledky u dětí s nutričním 

deficitem vitaminu B 12 

MUDr. Vratislav Smolka 1 , 

MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D.3, 

Ing. Vojta Bekárek 2 , 

RNDr. Eva Hlídková 2 , 

MUDr. Miriam Adamovičová3, 

MUDr. Oksana Tkachyk 1 , 

doc. RNDr. Tomáš Adam 2 

1 


2 

Laboratoř dědičných metabolických poruch, 

OKBL, FN Olomouc 

3 Dětská klinika, 1. LF UK Praha 

Vitamin B 12 (Cbl) je nezbytnou součástí 

různých metabolických procesů a má zásadní 

vliv na hematopoézu a funkci nervové 

soustavy. Důsledkem deficitu Cbl je rozvoj 


Abstrakta 

31 

megalo-blastické anémie a velmi nepříznivě 

ovlivněné zrání nervového systému u dětí 

v kojeneckém věku, což se klinicky projevuje 

neprospíváním, hypotonií, letargií, dyskinézemi, 

poruchou psychomotorického vývoje a křečovými 

stavy. Morfologické změny nervové 

soustavy se objevují už v prvních 6 měsících 

věku, kdy myelinizace mozku je nejaktivnější. 

Při vyšetření jsou popisovány atrofie mozku, 

opoždění myelinizace a abnormální evokované 

potenciály. Příčiny deficitu vitaminu B 12 u dětí 

se dají rozdělit do 3 skupin: 1. nízký příjem ve 

stravě, 2. vrozené poruchy vstřebávání a 3. poruchy 

transportu. Nejběžnější příčinou deficitu 

vitaminu B 12 u kojených dětí je jeho nedostatek 

u jejich matek. Intracelulární potřeba vitaminu 

B 12 v novorozeneckém a kojeneckém věku je 

větší než u dospělých. U těhotných a kojících 

žen, kromě nejběžnější nutriční karence, která 

je většinou spojena s dietními experimenty, 

mohou být příčinou jeho nedostatku různé 

nemoci zažívacího traktu. Klinické symptomy 

a biochemické nálezy u kojenců s deficitem vitaminu 

B 12 z nutriční karence především u kojících 

matek vegetariánek velmi dobře reagují na 

substituční léčbu kobalaminem. Dlouhodobé 

výsledky kojenců s nedostatkem vitaminu B 12 

však nejsou příliš povzbudivé, i když počáteční 

odpověď na léčbu je velmi příznivá. Kojenci, 

u kterých byl rozpoznán nedostatek vitaminu 

v mladším věku, se po léčbě vyvíjeli normálně, 

na rozdíl od pacientů s později diagnostikovaným 

deficitem. 

Prezentujeme klinické obrazy a metabolické 

výsledky 41 dětí s nutričním deficitem Cbl. Těžký 

nedostatek byl zjištěn u 16 dětí (67±16 ng/l), 

lehký u 25 dětí (177±49 ng/l). Pouze 6 matek 

sledovaných dětí byly vegetariánky. 

Hodnocení lipidových parametrů 

v pediatrické praxi 

MUDr. Jiří Hyjánek 1 , 

MUDr. Dalibor Pastucha, Ph.D. 2 , 

RNDr. Dalibor Novotný, Ph.D. 3 

1 

Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny 

LF UP a FN Olomouc 

2 

Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 

LF UP a FN Olomouc 

3 

Oddělení klinické biochemie LF a UP Olomouc 

Tabulka Normální hodnoty lipoproteinů u dětí (mmol/l) 

Koncentrace Celkový chol. LDL chol. HDL chol. Triglyceridy 

Fyziologická do 4,4 do 2,9 nad 1,2 1,0 

Hraniční 4,4–5,0 2,9–3,4 1,0–1,2 1,0–1,7 

Patologická nad 5 nad 3,4 pod 1,0 nad 1,7 

Ateroskleróza je proces polygenní, ovlivněný 

genetickými a environmentálními faktory. 

Tento proces začíná již u dětí a hyperlipidemie 

jsou jedním z nejrizikovějších faktorů procesu 

aterogeneze. Některé typy poruchy metabolizmu 

lipidů jsou monogenní a jsou při splnění 

přísných kritérií indikované k farmakoterapii již 

v dětském věku. 

Klasifikace primárních hyperlipoproteinémií 

v dětství: 

1. hypercholesterolemie (polygenní, monogenní) 

– izolovaná elevace celkového a LDL 

cholesterolu 

2. kombinovaná hyperlipidemie – současná 

elevace cholesterolu a triglyceridů 

3. hyperglyceridemie – izolovaná elevace 

triglyceridů. 

Farmakoterapii zahajujeme při LDL chol. 

nad 4,9 mmol/l (u pacientů s dalšími rizikovými 

faktory v anamnéze nad 4,1 mmol/l) 

u chlapců nad 10 roků a dívek po menarché, 

zejména u pacientů s podezřením nebo prokázanou 

familiární monogenní hyperlipidemii. 

Mírnou hypercholesterolemii (LDL chol. do 

4,1 mmol/l) se snažíme korigovat dietními 

a režimovými opatřeními, popřípadě podáváním 

potravinových doplňků (např. omega- 

3-mastné kyseliny). 

Na pracovišti byly srovnávány parametry 

biochemické a fyzikální u dvou skupin dětí 

a mladistvých s hyperlipidemií. První skupina 

byli pacienti léčení nefarmakologicky, tedy dietně 

a režimově, a druhá skupina obsahovala 

pacienty léčené také farmakologicky. 

V druhé skupině pacientů bylo zaznamenáno 

signifikantní zlepšení lipidových a fyzikálních 

parametrů. Signifikantně nejlepších výsledků 

bylo dosaženo u pacientů léčených atorvastatinem 

v přísném indikačním schématu. 

Doporučení pro vyhledávání dětí s rizikem 

předčasné aterosklerózy: 

1. Včasné zjištění rizikových faktorů, zaměření 

se na pozitivní rodinnou anamnézu (první 

vyšetření v 5 letech při pozitivní RA). 

2. Správná interpretace laboratorních 

výsledků vedoucí ke správně stanovené 

diagnóze. 

3. Sledování dalších rizikových faktorů aterogeneze 

a jejich prevence. 

4. Komunikace s rodinou. 

5. Edukace rodiny o dietních a režimových 

opatřeních, zvyšování compliance. 

6. Zahájení farmakoterapie v indikovaných 

případech ve spolupráci s dětským lipidologem. 

Diagnostický a terapeutický 

význam odpovědi organizmu na 

akutní fázi zánětu 

prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc., 

doc. MUDr. Dagmar Pospíšilová, CSc., 

doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D. 


Diagnostika závažné bakteriální infekce (ZBI) 

u dětí je obtížná. Iniciální klinické příznaky jsou 

zpravidla stejné jako u dětí s méně závažnou 

infekcí. Včasná diagnóza dovoluje zahájit adekvátní 

léčbu a významně zlepšuje prognózu 

dítěte (morbiditu i mortalitu). 

V posledních třech dekádách bylo vynaloženo 

nemalé úsilí vyčlenit děti s vysokou 

pravděpodobností ZBI s odlišným léčebným 

postupem. Autoři se ve svém sdělení věnují 

věkovým skupinám dětí, varovným klinickým 

příznakům (toxický vzhled, filadelfské 

kritéria nízkého rizika ZBI) a laboratorním 

známkám zánětu (CRP, prokalcitonin, krevní 

obraz, vyšetření moče) z pohledu medicíny 

založené na důkazu. Diskutují všechny 

významné faktory vyžadující individuální 

přístup k dítěti (tabulka) a formulují klinická 

doporučení pro pediatrickou praxi na základě 

síly důkazů. 

Tabulka: Faktory vyžadující individuální 

přístup 

• Toxický vzhled (YOS) 

• Recentní imunizace v průběhu 48 hodin 

• Chybějící očkování vzhledem k věku dítěte 

• Imunodeficit v anamnéze 

• Chronická onemocnění v anamnéze 

• Recentní léčba antibiotiky 

• Petechialní vyrážka 

• Křeče při probíhající infekci 

• Pobyt dítěte ve vzdálených geografických 

lokalitách 

• Klinická dehydratace 

• Pochybná/nepředvídatelná následná péče 

o dítě 

• Nemožnost telefonické konzultace 


32 

Abstrakta 

Praktické využití molekulární 

genetiky v hematologii 

doc. MUDr. Dagmar Pospíšilová, Ph.D. 1 , 

doc. MUDr. Vladimír Divoký, CSc. 2 , 

prof. RNDr. Marie Jarošová, CSc. 3 , 

prof. MUDr. Vladimár Mihál, CSc. 4 , 

1 


2 

Katedra biologie LF UP v Olomouci 

3 

Hemato-onkologická klinika LF UP 

a FN v Olomouci 

4 


Moderní pediatrie je dnes stejně jako 

ostatní specializace rychle se vyvíjející obor, 

pokroky v diagnostice a léčbě jsou obrovské 

a stále narůstají. Jedním z oborů, který umožňuje 

nejen přesné stanovení diagnózy, ale 

také odhalení podstaty celé řady nemocí, je 

molekulární biologie. Nové molekulárně-genetické 

poznatky jsou stále častěji využívány 

pro stanovení prognózy, léčebné odpovědi 

u jednotlivých chorob. Umožňují i rozvoj genové 

léčby. 

Jedním z nejdůležitějších cílů je také prenatální 

diagnostika a genetické poradenství. V případech, 

kdy se v rodině narodilo jedno dítě se závažným 

onemocněním a další těhotenství je v tomto smyslu 

vysoce rizikové, umožňuje včasné rozpoznání 

defektů na molekulární úrovni nabídnout rodině 

při další graviditě prenatální diagnostiku a dát tak 

šanci narození zdravého dítěte. 

Při DNA analýze (geny) nebo RNA analýze 

(exprese genetické informace v buňkách) jsou 

využívány následující postupy: 

• Izolace DNA 

• Gelová elektroforéza 

• Transfer nukleových kyselin a proteinů pro 

hybridizaci: southern blot (DNA), northern 

blot (RNA), western blot (proteiny) 

• Hybridizace nukleových kyselin 

• PCR metody 

• Sekvenování 

Hematologie byla prvním odvětvím medicíny, 

které používalo metod molekulární biologie, 

a to především při diagnostice hemoglobinopatií. 

Mutace globinových genů jsou populačně specifické, 

odrážejí historický vývoj populačních skupin 

a napovídají hodně o migraci obyvatelstva v řádu 

mnoha staletí. Později se rychle rozvíjela i molekulární 

diagnostika leukémií. Na příkladu diagnostiky 

a léčby hemoblastóz je možno velmi dobře ukázat 

význam použití molekulárních analýz, které 

vedly k velkým pokrokům a zlepšení výsledků 

léčby dětí s akutní lymfoblastickou i myeloidní 

leukémií. Detekce specifických genetických změn 

je nezávislým prognostickým faktorem, vedla 

ke stratifikaci pacientů dle nálezů fúzních genů. 

Detekce minimální reziduální nemoci v různých 

fázích léčby umožňuje individuální přístup k léčbě. 

V poslední době jsou získávány nové poznatky 

v oblasti diagnostiky vrozených anémií, hemofilie 

a jiných vrozených poruch koagulace. 

Využitie bronchoskopie 

v detskom veku 

S. Nosáľ, P. Bánovčin 



34 

Orientační plánek 


Orientační plánek 

35 


36 

Poznámky 


Poznámky 

37 


38 

Poděkování 

POŘADATELÉ 

• Česká pediatrická společnost 

ČLS JEP 

• Dětská klinika LF UP a FN Olomouc 

• Spolek lékařů ČLS JEP Olomouc 

• Sdružení Šance 

KONGRES PEDIATRŮ 

A DĚTSKÝCH SESTER 

XXVII. dny praktické a nemocniční pediatrie 

29.–30. května 2009 

Regionální centrum Olomouc, Jeremenkova 40b, Olomouc 

GENERÁLNÍ PARTNER 

HLAVNÍ PARTNEŘI 

PARTNEŘI 

AGS - Sport s.r.o. 

APOGEPHA Arzneimittel GmbH 

ASP CZECH s.r.o. 

Astellas Pharma s.r.o. 

Beiersdorf spol. s r.o. 

BIOVIT IMPEX CO.ČR, s.r.o. 

Ceumed s.r.o. 

ČESKÝ VÝBOR PRO UNICEF 

Danone a.s. 

Ferrosan Czech s.r.o. 

GOLDIM spol. s r.o. 

HAMÉ, a.s. 

HERO CZECH s.r.o. 

inPHARM spol. s r.o. 

IVT Imuno s.r.o. 

Johnson & Johnson, s.r.o. 

LIFTEC CZ spol. s r.o. 

MARK DISTRI, spol. s r.o. 

MEDAC, spol. s r.o. 

MEDIAL spol. s r.o. 

MÉDIA zdravotní pojišťovna 

Mediclinic a.s. 

Medicom International s.r.o. 

MERCK spol. s r.o. 

Merck Sharp & Dohme IDEA,Inc. 

MHP - Medical Home Products s.r.o. 

Montrose Pharma s.r.o. 

NANNY - monitor dechu 

Nestlé Česko s.r.o. 

Novartis Vaccines and Diagnostics s.r.o. 

Novo Nordisk s.r.o. 

Orion Oyj, organizační složka 

Pharma Agency, s.r.o. 

PRO.MED.CS Praha a.s. 

QUENT s.r.o. 

QUICKSEAL INTERNATIONAL, s.r.o. 

SPIRIG Eastern a.s. 

Taktika, s.r.o. 

Unifarma, s.r.o. 

VALOSUN a.s. 

Wyeth Whitehall Czech s.r.o. 

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI 

POŘADATELÉ DĚKUJÍ UVEDENÝM FIRMÁM ZA SPOLUÚČAST NA FINANČNÍM ZAJIŠTĚNÍ KONGRESU 


Mléčná kojenecká 

výživa HiPP Plus 

s probiotiky HiPP® 

- inspirováno mateřským mlékem 

VĚDECKY OVĚŘENO 

VEDECKY OVERENÉ 

- probiotika HiPP® posilují imunitní systém Vašeho 

miminka a podporují zažívání 

- počáteční mléčná kojenecká výživa HiPP 1 Plus 

a HiPP HA1 Plus obsahuje nenasycené LCP mastné 

kyseliny, které podporují zdravý vývoj mozku 

Kompletní sortiment HiPP koupíte v lékárnách (lékárník Vám požadované výrobky 

objedná) a vybraný sortiment v řetězcích Billa (Delvita), dm drogerie, Schlecker (Droxi), 

Globus, Hypernova, Interspar, Rossmann, Kaufland a Tesco. 

Infolinka (po-pá 8-14): +420 724 139 949 

e-mail: hipp@hipp.cz; www.hipp.cz, www.hipp-babysanft.cz

25 

% kojenců s atopickou dermatitidou 

20 

15 

10 

5 

0 

HA výživa 

bez prebiotické 

směsi 

Nutrilon HA 

s prebiotickou 

směsí 

IMMUNOFORTIS® 

p < 0,05 

Snížení výskytu AD díky zvýšenému účinku HA formule 

s prebiotickou směsí

sbornÃ­k abstrakt - Solen

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

sbornÃk abstrakt - Solen