MKN-10 InstrukÄnÃ pÅÃruÄka (aktualizovanÃ¡ verze k 1.1.2013)

MEZINÁRODNÍ 

KLASIFIKACE 

NEMOCÍ 

Instrukční příručka 

Mezinárodní statistická klasifikace nemocí 

a přidružených zdravotních problémů 

- Instrukční příručka 

10. revize 

aktualizovaná verze k 1.1. 2013 

Praha 2012

Podle anglického originálu International Statistical Classification of Diseases 

and Related Health Problems, Tenth Revision, Volume 2, Instruction manual, 

second edition vydaného Světovou zdravotnickou organizací (WHO) 

v Ženevě, zpracoval a vydal Ústav zdravotnických informací a statistiky České 

republiky ČR. 

Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních 

problémů - 10. decennální revize 

1. díl - Tabelární část - seznam třímístných položek a jejich čtyřmístných 

podpoložek, speciální tabelační seznamy nemocnosti a úmrtnosti, 

Nařízení k používání klasifikace 

2. díl - Instrukční příručka 

3. díl - Abecední seznam 

MKN-10 byla schválena na 43. zasedání Světového zdravotnického 

shromáždění (World Health Assembly WHA.43.24) v roce 1990, kdy bylo 

rovněž přijato doporučení Mezinárodní konference pro 10. revizi klasifikace, 

konanou 26. září – 2. října 1989 v Ženevě týkající se ustavení pravidelné 

aktualizace v rámci 10letého cyklu revizí. Toto doporučení bylo uvedeno 

v účinnost na ročním zasedání WHO spolupracujících center pro skupinu 

(rodinu) mezinárodních klasifikací v Tokiu, v Japonsku r. 1996 a později byl 

ustanoven formální mechanizmus řízení procesu aktualizace, podle kterého 

jsou tzv. „malé“ změny prováděny každý rok, zatímco „velké změny“ jednou za 

tři roky. 

Pro více informací o tomto procesu aktualizací a souhrnný seznam aktualizací 

doposud uskutečněných viz http://www.who.int/classifications/. Změny 

provedené v budoucnu budou rovněž uveřejněny na této internetové stránce. 

Toto druhé vydání MKN-10 obsahuje i opravy 1. dílu, které byly vydány jako 

dodatek ke 3. dílu prvního vydání a dále úpravy, které vešly v platnost v letech 

1998 až 2003. 

České vydání obsahuje navíc také změny, které vešly v platnost po uveřejnění 

anglického originálu 2.vydání MKN-10 v roce 2004, tzn. změny, které vešly 

v platnost mezi roky 2004−2013 (platné k 1.1.2013). 

© World Health Organization, 2008 

Czech Edition Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 

Praha, 2012 

ISBN 978-80-7280-846-5

OBSAH 

OBSAH....................................................................................................................................... 3 

1. ÚVOD ................................................................................................................................ 7 

2. POPIS MEZINÁRODNÍ STATISTICKÉ KLASIFIKACE NEMOCÍ 

A PŘIDRUŽENÝCH ZDRAVOTNÍCH PROBLÉMŮ ......................................................... 9 

2.1 ÚČEL A POUŽITÍ.......................................................................................................... 9 

2.2 POJETÍ SKUPINY (RODINY) KLASIFIKACÍ NEMOCÍ A ZDRAVOTNÍCH PROBLÉMŮ ......... 10 

2.2.1 Klasifikace související s diagnózou................................................................. 13 

2.2.2 Klasifikace nesouvisející s diagnózou............................................................. 15 

2.2.3 Informační podpora primární zdravotní péči.................................................. 18 

2.2.4 Mezinárodní nomenklatura nemocí................................................................. 19 

2.2.5 Úloha WHO .................................................................................................... 20 

2.3 OBECNÉ PRINCIPY KLASIFIKACE NEMOCÍ.................................................................. 20 

2.4 ZÁKLADNÍ STRUKTURA A PRINCIPY KLASIFIKACE MKN .......................................... 21 

2.4.1 Díly.................................................................................................................. 22 

2.4.2 Kapitoly........................................................................................................... 23 

2.4.3 Skupiny (bloky) položek................................................................................... 24 

2.4.4 Třímístné položky ............................................................................................ 24 

2.4.5 Čtyřmístné podpoložky.................................................................................... 24 

2.4.6 Doplňkové další třídění pro použití na úrovni pátého nebo dalšího místa...... 25 

2.4.7 Použití „U“ kódů ............................................................................................ 25 

3. JAK UŽÍVAT MKN....................................................................................................... 27 

3.1 JAK POUŽÍVAT PRVNÍ DÍL.......................................................................................... 27 

3.1.1 Úvod................................................................................................................ 27 

3.1.2 Použití tabelárního seznamu patřičných termínů a čtyřmístných podpoložek28 

3.1.3 Dva kódy pro stejný stav ................................................................................. 29 

3.1.4 Dohody používané v Tabelární části............................................................... 32 

3.1.5 Skupiny se společnými charakteristikami........................................................ 35 

3.2 JAK UŽÍVAT TŘETÍ DÍL............................................................................................... 36 

3.2.1 Sestavení Abecedního seznamu ....................................................................... 36 

3.2.2 Struktura ......................................................................................................... 36 

3.2.3 Kódová čísla.................................................................................................... 37 

3.2.4 Dohody............................................................................................................ 37 

3.3 ZÁKLADNÍ POKYNY PRO KÓDOVÁNÍ ......................................................................... 37 

4. PRAVIDLA A POKYNY PRO KÓDOVÁNÍ ÚMRTNOSTI A NEMOCNOSTI .... 39 

4.1 ÚMRTNOST: POKYNY PRO CERTIFIKACI A POKYNY PRO KÓDOVÁNÍ .......................... 39 

4.1.1 Příčiny smrti.................................................................................................... 39 

4.1.2 Základní příčina smrti..................................................................................... 39 

4.1.3 Mezinárodní formulář pro Lékařské potvrzení o příčině smrti ....................... 40 

4.1.4 Postupy pro výběr základní příčiny smrti pro tabelaci úmrtnosti ................... 42 

4.1.5 Pravidla pro výběr „vyvolávající příčiny” ..................................................... 42

4.1.6 Několik vysvětlivek k pravidlům výběru .......................................................... 45 

4.1.7 Příklady (aplikace) Obecné zásady a pravidel výběru.................................... 46 

4.1.8 Modifikace vybrané příčiny............................................................................. 54 

4.1.9 Modifikační pravidla....................................................................................... 55 

4.1.10 Příklady modifikačních pravidel ..................................................................... 56 

4.1.11 Poznámky ke kódování základní příčiny smrti ................................................ 63 

4.1.12 Souhrn vazeb podle kódového čísla ................................................................ 83 

4.2 POZNÁMKY K INTERPRETACI ZÁZNAMŮ PŘÍČIN SMRTI.............................................. 90 

4.2.1 Předpoklad zprostředkující příčiny................................................................. 91 

4.2.2 Přípustné a nepřípustné posloupnosti pro výběr základní příčiny 

smrti ve statistice úmrtnosti ........................................................................... 91 

4.2.3 Vliv trvání na klasifikaci ................................................................................. 97 

4.2.4 Následky.......................................................................................................... 98 

4.2.5 Soulad mezi pohlavím nemocného a diagnózou.............................................. 99 

4.2.6 Komplikace chirurgické a lékařské péče....................................................... 100 

4.2.7 Maligní novotvary......................................................................................... 101 

4.2.8 Zahrnutí užití mnohočetných typů látek ........................................................ 122 

4.2.9 Revmatická horečka s postižením srdce ........................................................ 123 

4.2.10 Vrozené vady, deformace a chromozomální abnormality ............................. 123 

4.2.11 Povaha poranění........................................................................................... 124 

4.2.12 Otravy léky, léčivy, návykovými a biologickými látkami............................... 125 

4.2.13 Vnější příčiny ................................................................................................ 129 

4.2.14 Výrazy naznačující nejistou diagnózu........................................................... 129 

4.2.15 Virus lidské imunodeficience (HIV) .............................................................. 131 

4.2.16 Smrt matky z mateřské (porodnické) příčiny................................................. 131 

4.3 PERINATÁLNÍ ÚMRTNOST: SMĚRNICE PRO CERTIFIKACI A PRAVIDLA KÓDOVÁNÍ .... 132 

4.3.1 Certifikace perinatálních úmrtí..................................................................... 132 

4.3.2 Konstatování příčin smrti.............................................................................. 133 

4.3.3 Tabelace perinatální úmrtnosti podle příčiny............................................... 137 

4.3.4 Kódování příčin smrti ................................................................................... 137 

4.3.5 Pravidla kódování......................................................................................... 138 

4.4 MORBIDITA (NEMOCNOST) ..................................................................................... 140 

4.4.1 Směrnice pro záznam diagnostických informací pro účely analýzy nemocnosti 

podle jednoho stavu........................................................................................................ 141 

4.4.2 Směrnice pro kódování „hlavního stavu” a „jiných (ostatních) stavů” ....... 144 

4.4.3 Pravidla pro opakovaný výběr (přehodnocení) při nesprávném záznamu 

hlavního stavu .............................................................................................. 150 

4.4.4 Poznámky k jednotlivým kapitolám............................................................... 156 

5. STATISTICKÁ PREZENTACE................................................................................. 169 

5.1 ÚVOD ..................................................................................................................... 169 

5.2 ZDROJ DAT ............................................................................................................. 169 

5.3 ÚROVEŇ DETAILŮ V TABELOVÁNÍ PŘÍČIN ............................................................... 169 

5.4 DOPORUČENÉ ZVLÁŠTNÍ SEZNAMY PRO TABELACI ÚMRTNOSTI .............................. 170 

5.4.1 Zkrácené seznamy ......................................................................................... 170 

5.4.2 Vybrané seznamy........................................................................................... 170 

5.4.3 Použití předčíslí k identifikaci seznamů úmrtnosti........................................ 171 

5.4.4 Místně upravené seznamy ............................................................................. 171 

5.5 ZVLÁŠTNÍ SEZNAM PRO TABELACI NEMOCNOSTI .................................................... 171

5.5.1 Popis ............................................................................................................. 171 

5.5.2 Úpravy zvláštního seznamu pro tabelaci nemocnosti podle národních 

požadavků 172 

5.6 DOPORUČENÍ KE STATISTICKÝM TABULKÁM PRO MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ........... 172 

5.6.1 Statistické tabulky ......................................................................................... 172 

5.6.2 Tabulky příčin smrti ...................................................................................... 173 

5.7 STANDARDY A POŽADAVKY, VZTAHUJÍCÍ SE K FETÁLNÍ, PERINATÁLNÍ, NEONATÁLNÍ 

A KOJENECKÉ ÚMRTNOSTI ................................................................................................... 174 

5.7.1 Definice......................................................................................................... 174 

5.7.2 Kritéria pro hlášení....................................................................................... 176 

5.7.3 Statistiky pro mezinárodní srovnání.............................................................. 176 

5.7.4 Prezentace příčin perinatální úmrtnosti ....................................................... 178 

5.8 STANDARDY A POŽADAVKY SOUVISEJÍCÍ S MATEŘSKOU ÚMRTNOSTÍ ..................... 179 

5.8.1 Definice......................................................................................................... 179 

5.8.2 Hlášení na mezinárodní úrovni..................................................................... 180 

5.8.3 Publikace mateřské úmrtnosti ....................................................................... 180 

5.8.4 Jmenovatele u mateřské úmrtnosti ................................................................ 181 

5.9 PODÍL ÚMRTÍ KLASIFIKOVANÝCH JAKO NEPŘESNĚ URČENÁ PŘÍČINA SMRTI............ 182 

5.10 NEMOCNOST........................................................................................................... 182 

5.11 NEZBYTNÁ OPATRNOST PŘI VÝSKYTU MEZISOUČTŮ V TABELAČNÍCH SEZNAMECH 182 

5.12 PROBLÉMY MALÝCH POPULACÍ............................................................................... 182 

5.13 „PRÁZDNÁ MÍSTA” A POLOŽKY S MALOU FREKVENCÍ ............................................. 183 

5.14 SOUHRN DOPORUČENÍ ............................................................................................ 184 

6. DĚJINY VÝVOJE MKN ............................................................................................. 187 

6.1 RANÁ HISTORIE ...................................................................................................... 187 

6.2 PŘIJETÍ MEZINÁRODNÍHO SEZNAMU PŘÍČIN SMRTI ................................................. 188 

6.3 PÁTÁ DECENNÁLNÍ REVIZNÍ KONFERENCE.............................................................. 190 

6.4 DŘÍVĚJŠÍ KLASIFIKACE NEMOCÍ PRO STATISTIKY NEMOCNOSTI .............................. 192 

6.5 VÝBOR SPOJENÝCH STÁTŮ PRO SDRUŽENÉ PŘÍČINY SMRTI..................................... 193 

6.6 ŠESTÁ REVIZE MEZINÁRODNÍCH SEZNAMŮ ............................................................. 194 

6.7 SEDMÁ A OSMÁ REVIZE .......................................................................................... 196 

6.8 DEVÁTÁ REVIZE ..................................................................................................... 196 

6.9 PŘÍPRAVY NA DESÁTOU REVIZI............................................................................... 197 

7. PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 199 

7.1 SEZNAM STAVŮ, KTERÉ BY MĚLY BÝT POVAŽOVÁNY ZA PŘÍMÝ NÁSLEDEK 

LÉKAŘSKÉHO VÝKONU......................................................................................................... 199 

7.2 SEZNAM STAVŮ NEPRAVDĚPODOBNÝCH PŘÍČIN SMRTI ........................................... 204 

7.3 PŘÍPUSTNÉ POSLOUPNOSTI PRO DIABETES JAKO NÁSLEDEK JINÉHO STAVU............. 211 

7.4 POSUZOVÁNÍ PRIORITY POVAHY PORANĚNÍ ............................................................ 212 

POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................................... 217 

ZKRATKY, UVEDENÉ V 1. DÍLU MKN-10 .................................................................... 221

MKN-10 2. díl 

6

1 Úvod 

1. ÚVOD 

Tento díl Desáté revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí 

a přidružených zdravotních problémů (MKN-10) obsahuje pravidla pro záznam 

a kódování a mnoho nového materiálu o praktických aspektech používání 

klasifikace, a také nástin historického pozadí klasifikace. Je předkládán jako 

samostatný svazek pro usnadnění současné práce s klasifikací (1. dílem) (27) 

a s návodem k jejímu použití. Podrobné instrukce k používání Abecedního 

seznamu jsou obsaženy v úvodu ke 3. dílu. 

Tato příručka obsahuje základní popis MKN spolu s praktickými instrukcemi 

pro kodéry úmrtnosti a nemocnosti, a dále návody pro prezentaci 

a interpretaci dat. Není určena k detailnímu nácviku používání MKN. Uvedený 

materiál je nutno doplnit formálními instruktážemi, které umožní rozsáhlá 

praktická cvičení na ukázkových záznamech a diskuse problematiky. 

Jestliže při použití MKN vzniknou problémy, které nelze vyřešit buď na místě, 

nebo s pomocí národních statistických úřadů, lze požádat o radu 

spolupracující centra Světové zdravotnické organizace (World Health 

Organisation – WHO) pro skupiny mezinárodních klasifikací (viz 1. díl). 

7


8

2. Popis Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů 

2. POPIS MEZINÁRODNÍ STATISTICKÉ 

KLASIFIKACE NEMOCÍ A PŘIDRUŽENÝCH 

ZDRAVOTNÍCH PROBLÉMŮ 

2.1 Účel a použití 

Klasifikaci nemocí lze definovat jako soustavu položek, do kterých se zařazují 

nozologické jednotky podle stanovených kritérií. Účelem MKN je umožnit 

systematické zaznamenávání analýz, výklad a srovnání dat o úmrtnosti 

a nemocnosti, shromážděných v různých zemích nebo oblastech a 

v rozdílných dobách. MKN se používá k převodu diagnóz nemocí a jiných 

zdravotních problémů ze slovní podoby do alfanumerického kódu, což 

umožňuje snadné uložení, vyhledávání a analýzu dat. 

V praxi se stala MKN mezinárodní standardní klasifikací diagnóz pro všechny 

účely obecně epidemiologické a četné účely řízení zdravotnictví. Mezi ně se 

zahrnují i rozbory celkového zdravotního stavu populačních skupin 

a monitorování incidence a prevalence nemocí a jiných zdravotních problémů 

ve vztahu k jiným proměnným, jako jsou charakteristiky a podmínky 

postižených jednotlivců. MKN není určená ani vhodná k rozlišování klinických 

nozologických jednotek. MKN má rovněž některá omezení v užití pro 

zkoumání finančních hledisek, jako je účtování nebo rozmístění finančních 

zdrojů. 

MKN lze použít pro klasifikaci nemocí a jiných zdravotních problémů 

zaznamenaných na mnoha druzích záznamů o zdravotním stavu a úmrtí. Její 

původní použití bylo klasifikovat příčiny smrti tak, jak byly zapsány 

v záznamech o úmrtí. Později byla rozšířena, aby obsahovala i diagnózy 

nemocnosti. Je však nutno poznamenat, že ačkoliv MKN byla určena hlavně 

pro klasifikaci nemocí a poranění s přesnou diagnózou, nelze touto cestou 

zařadit každý problém nebo příčinu styku se zdravotnickými službami. 

V důsledku toho se MKN (viz díl 1, kapitoly XVIII a XXI) zabývá různými druhy 

znaků, příznaků, abnormálních nálezů, potíží a společenských podmínek, 

které mohou být uvedeny namísto diagnózy ve zdravotních záznamech. Lze je 

rovněž použít při zařazování údajů zapsaných jako „diagnóza”, „důvod přijetí”, 

„ošetřované stavy” a „důvod porady”, které se objevují v četných různých 

druzích zdravotních záznamů, sloužících jako zdroj statistických a jiných 

informací o zdravotní situaci. 

9


2.2 Pojetí skupiny (rodiny) klasifikací nemocí 

a zdravotních problémů 

MKN se hodí pro mnoho různých aplikací, ale neslouží všem potřebám 

různých uživatelů. Neposkytuje dostatečně podrobné detaily pro některé obory 

a někdy mohou chybět informace o různých příznacích a okolnostech 

zdravotních obtíží. MKN také není vhodná ke klasifikaci funkční schopnosti 

a zdravotního postižení jako aspektu zdraví a nepokrývá plně všechny 

zdravotní výkony nebo důvody pro styk se zdravotní péčí. 

Závěry a výsledky Mezinárodní konference MKN-10 v roce 1989 poskytly 

základ pro vývoj skupiny (rodiny) klasifikací nemocí (viz 1. díl, Zpráva 

Mezinárodní konference pro 10. revizi, oddíl 6). V posledních letech užíváním 

MKN a vývojem příbuzných WHO klasifikací bylo pojetí skupiny (rodiny) dále 

rozvíjeno. V současné době skupina (rodina) označuje soubor integrovaných 

klasifikací, které sdílejí podobné charakteristiky a mohou být užity samostatně 

nebo společně poskytovat informace o různých aspektech zdraví a systému 

zdravotní péče. Například MKN jako referenční klasifikace je užívána zejména 

k zachycení informací o mortalitě a morbiditě. Přídatné aspekty zdravotních 

oblastí, funkční schopnosti a disability byly nyní jednotně klasifikovány 

v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). 

Obecně se skupina mezinárodních klasifikací WHO (WHO Family of 

International Classifications, tj. WHO–FIC) snaží poskytovat koncepční rámec 

informacím, které se týkají zdraví a zdravotnického managementu. Tímto 

způsobem zakládají společný jazyk ke zdokonalení komunikace a možnosti 

srovnávání dat napříč obory zdravotní péče a zdravotními službami v různých 

zemích a dobách. WHO a WHO-FIC síť se snaží budovat skupinu (rodinu) 

klasifikací tak, že je založena na platných vědeckých a taxonomických 

principech, odpovídá současné kultuře a je mezinárodně použitelná 

a zachycuje vícedimenzionální aspekty zdraví, takže vyhovuje potřebám jejích 

různých uživatelů. 

WHO skupina (rodina) mezinárodních klasifikací (WHO-FIC) slouží jako rámec 

mezinárodních standardů k vytvoření systému zdravotních informací. Schéma 

1 představuje typy klasifikací ve WHO-FIC. 

10


Schéma 1: Schematické znázornění WHO-FIC 

Související klasifikace 

Referenční klasifikace 

Odvozené klasifikace 

Mezinárodní klasifikace 

primární péče (ICPC) 

Mezinárodní 

klasifikace nemocí 

(MKN) 


nemocí pro onkologii 

Třetí vydání (MKN-O-3) 


vnějších příčin poranění 

(ICECI) 

MKN-10 klasifikace 

poruch duševních 

a poruch chování 

Anatomická, terapeutická, 

chemická (ATC) klasifikace 

systému s definováním 

denních dávek (DDD) 

Mezinárodní 

klasifikace 

funkčních 

schopností, 

disability a zdraví 

(MKF) 

Aplikace Mezinárodní 

klasifikace nemocí pro 

stomatologii, Třetí vydání 

(MKN-DA) 

ISO 9999 Technické 

pomůcky pro osoby se 

zdravotním postižením – 

klasifikace 

a terminologie 

Mezinárodní 

klasifikace 

zdravotních 

intervencí (ICHI) 

(v přípravě) 

Aplikace Mezinárodní 

klasifikace nemocí pro 

neurologii (MKN-10-NA) 


funkčních schopností, 

vad a zdraví, verze pro 

děti a dorost (MKF-DD) 

11


Referenční klasifikace 

Jsou to klasifikace, které se dotýkají hlavních parametrů zdravotního systému, 

jako je úmrtí, nemoc, funkční schopnosti, disabilita, zdraví a zdravotní 

intervence. WHO referenční klasifikace jsou výsledkem mezinárodního 

ujednání. Dosáhly širokého přijetí a oficiálního souhlasu pro použití a jsou 

schváleny a doporučeny jako základní směrnice pro vykazování údajů 

o zdraví. Mohou být použity jako model pro vývoj nebo revizi jiných klasifikací 

s ohledem na obojí strukturu a charakter a definici tříd. 

V současné době jsou dvě referenční klasifikace WHO-FIC: MKN jako 

referenční klasifikace k zachycení informace o mortalitě nebo morbiditě a MKF 

k zachycení informace o různých oblastech lidské funkční schopnosti 

a disability (jejich omezení). WHO dále prozkoumává možnost nahrazení 

dřívější Mezinárodní klasifikace výkonů v medicíně (viz níže pod Klasifikace 

nesouvisející s diagnózou – 2.2.2) novou Mezinárodní klasifikací zdravotních 

intervencí (ICHI). Tento proces bude probíhat v rámci několika stadií 

konzultací, pilotních testů a schvalování řídících orgánů WHO. 

Odvozené klasifikace 

Odvozené klasifikace vycházejí z referenčních klasifikací. Odvozené 

klasifikace mohou být vytvořeny buď převzetím struktury a tříd referenční 

klasifikace, s doplněním podrobností, které v referenční klasifikaci nejsou 

zahrnuty, nebo mohou být připraveny přeskupením či spojením položek 

z jedné nebo více referenčních klasifikací. Odvozené klasifikace jsou často 

přizpůsobené pro užití na národní a mezinárodní úrovni. 

Do WHO-FIC odvozených klasifikací jsou zahrnuty odborné adaptace MKF 

a MKN, jako je Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii (MKN-O-3), 

Aplikace mezinárodní klasifikace nemocí pro stomatologii, třetí vydání (MKN- 

DA), MKN-10 klasifikace duševních poruch a poruch chování a Aplikace 

mezinárodní klasifikace nemocí pro neurologii (MKN-10-NA) (viz níže pod 

Klasifikace související s diagnózou – 2.2.1). 

Související klasifikace 

Související klasifikace jsou ty, které používají odkazy (částečně) na referenční 

klasifikace nebo ty, které jsou spojeny s referenční klasifikací jenom na 

specifických úrovních struktury. Postupy pro udržování, aktualizování a revize 

statistických klasifikací skupiny podporují řešení problémů souladu mezi 

souvisejícími klasifikacemi a nabízí příležitosti pro rostoucí harmonizaci 

v čase. Do WHO-FIC souvisejících klasifikací patří: Mezinárodní klasifikace 

primární péče (ICPC-2), Mezinárodní klasifikace vnějších příčin poranění 

12


(ICECI), Technické pomůcky pro osoby s disabilitami (funkčními poruchami): 

klasifikace a terminologie (ISO 9999) a Anatomická, terapeutická, chemická 

klasifikace s definovanými denními dávkami (ATC/DDD). 

2.2.1 Klasifikace související s diagnózou 

Zvláštní tabelační seznamy 

Zvláštní tabelační seznamy jsou odvozeny přímo z ústřední klasifikace 

k použití při prezentaci dat a k usnadnění analýzy zdravotního stavu a trendů 

na mezinárodní, národní a nižší úrovni. Zvláštní tabelační seznamy 

doporučené pro mezinárodní srovnávání a publikace jsou obsaženy v 1. dílu 

(27). Z pěti takových seznamů jsou čtyři pro úmrtnost a jeden pro nemocnost 

(podrobnosti viz v oddíle 5.4 a 5.5) této publikace. 

Úpravy podle specializace 

Úpravy podle specializace přinášejí obvykle současně v jednom uceleném 

svazku skupiny položek MKN, které jsou důležité pro určitou odbornost. 

Čtyřmístné podpoložky jsou ponechány, často se však dosahuje větších 

podrobností prostřednictvím pětimístných, někdy šestimístných podpoložek 

a existuje též Abecední seznam odpovídajících pojmů. V jiných úpravách 

mohou existovat výkladové slovníčky obsahující definice jednotlivých položek 

a podpoložek v rámci oboru. 

Úpravy byly často tvořeny mezinárodními skupinami odborníků, ale národní 

skupiny často publikovaly vlastní úpravy, které byly později použity v jiných 

zemích. Následující výčet obsahuje některé z hlavních dosavadních úprav 

podle odborností. 

Onkologie 

Třetí vydání Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii (MKN-O) 1 , 

publikované WHO v roce 2000 je určeno pro použití v registrech novotvarů, 

v patologických odděleních a jiných odděleních specializovaných na novotvary 

(1). MKN-O je dvouosá klasifikace s kódovacími systémy jak pro topografii, tak 

pro morfologii. Topografický kód používá pro většinu novotvarů stejné 

třímístné a čtyřmístné položky užité v MKN-10 pro zhoubné novotvary 

1 

MKN-0-3 ČV byla v České republice vydána jako samostatná publikace v roce 

2004 (29). 

13


(položky C00–C80). MKN-O takto umožňuje větší přesnost lokalizace pro 

nezhoubné novotvary než MKN-10. 

Morfologický kód pro novotvary je identický s kódem v „Systematized 

nomenclature of medicine” (SNOMED) (2), která je odvozena z „Manual of 

tumor nomenclature and coding” (MOTNAC) (3) vydaného v roce 1968 a ze 

„Systematized nomenclature of pathology” (SNOP) (4). Morfologický kód je 

pětimístný. První čtyři místa určují histologický typ, páté místo chování 

novotvaru (maligní, in situ, benigní atd.). Morfologický kód je také v 1. dílu 

anglického originálu MKN-10 a je rovněž přiřazen k závažným položkám 

v Abecedním seznamu MKN-10 (3. díl) (28). K dispozici jsou tabulky pro 

převod kódů MKN-O-3 na kódy MKN-10. 

Dermatologie 

Britská dermatologická společnost publikovala v roce 1978 „Mezinárodní 

seznam kódování pro dermatologii“ slučitelný s MKN ve znění deváté revize. 

Společnost publikovala úpravu MKN-10 pro dermatologii pod záštitou 

Mezinárodního svazu dermatologických společností (International League of 

Dermatological Societies). 

Stomatologie − zubní lékařství 

Třetí vydání „Aplikace mezinárodní klasifikace nemocí pro stomatologii“ (MKN- 

DA), vycházející z MKN-10, bylo vydáno WHO v roce 1995. Jsou v něm 

položky MKN nemocí nebo stavů, které se vyskytují, projevují nebo mají 

souvislost s dutinou ústní a přilehlými strukturami. Prostřednictvím pátého 

místa poskytuje větší podrobnosti než MKN-10, ale numerický systém je 

uspořádán tak, že vztah mezi kódem MKN-DA a kódem MKN, ze kterého je 

odvozen, je bezprostředně zřejmý. Údaje z položek MKN-DA mohou tak být 

snadno začleněny do MKN. 

Neurologie 

V roce 1997 publikovala WHO úpravu MKN-10 pro neurologii (MKN-NA), která 

zachovává klasifikační a kódovací systémy MKN-10, ale je dále rozčleněna na 

úrovni pátého a dalšího místa tak, aby nervové nemoci mohly být klasifikovány 

s větší přesností. 

Revmatologie a ortopedie 

Mezinárodní liga revmatologických společností pracuje na revizi „Aplikace 

mezinárodní klasifikace nemocí pro revmatologii a ortopedii“ (MKN-R & O), 

která zahrnuje „Mezinárodní klasifikaci svalově kosterních poruch“ (ICMSD), 

aby byly slučitelné s MKN-10. MKN-R & O umožňuje detailní specifikaci stavů 

použitím přídatných míst, která jsou určena pro zvláštní podrobnosti, zatímco 

je zachována slučitelnost s MKN-10. ICMSD je určena k objasnění 

14


a standardizaci používání termínů a je podpořena rejstříkem souborných 

označení skupin stavů, jako jsou např. zánětlivé polyartropatie. 

Pediatrie 

Pod záštitou Mezinárodní pediatrické společnosti publikovala Britská 

pediatrická společnost (BPA) aplikaci MKN-10 na pediatrii, která pro možnost 

větší specificity využívá pětimístný kód. Využívá podobné principy, které 

připravila BPA pro MKN-8 a MKN-9. 

Duševní poruchy 

MKN-10 „Klasifikace poruch duševních a poruch chování: klinické popisy 

a diagnostická pravidla“. Tento díl publikovaný v roce 1992 poskytuje pro 

každou položku MKN-10 v kapitole V (Poruchy duševní a poruchy chování) 

všeobecný popis a diagnostická pravidla, diferenciálně diagnostické 

poznámky, seznam synonym a pojmy, které do dané položky nepatří (5). Tam, 

kde se požaduje více detailů, poskytují pravidla podpoložky na úrovni pátého 

a šestého místa 2 . Druhá publikace, která má vztah ke kapitole V „Diagnostická 

kritéria pro výzkum“, byla publikována v roce 1993. 

Verze této klasifikace pro použití v primární zdravotní péči a další verze byly 

vytvořeny tak, aby je bylo možno použít pro přeřazení položek duševních 

poruch v dětství do víceosého systému, který by umožnil simultánní stanovení 

klinického stavu, příslušných faktorů prostředí a stupně postižení, 

souvisejícího s nemocí. 

2.2.2 Klasifikace nesouvisející s diagnózou 

Výkony (procedury) v lékařství 

V roce 1978 byla WHO publikována ve dvou dílech „Mezinárodní klasifikace 

výkonů v lékařství” (ICPM) (6). Obsahuje lékařské výkony diagnostické, 

preventivní, terapeutické, operační, radiologické, laboratorní výkony a seznam 

léků. Klasifikace byla přijata některými zeměmi, zatímco jiné jí použily jako 

základ pro vytvoření svých vlastních národních klasifikací chirurgických 

operací 3 . 

2 

3 

U nás vyšel překlad vydaný Psychiatrickým centrem Praha v roce 1992 „Duševní 

poruchy a poruchy chování”. 

V ČR je vytvořen Seznam zdravotních výkonů (31) 

15


Vedoucí WHO spolupracujících center pro klasifikaci nemocí (WHO 

Collaborating Centers for Classification of Diseases) zjistili, že proces 

konzultací, který bylo nutné zavést před dokončením a publikováním, nebyl 

přiměřený pro tak širokou a rychle se vyvíjející oblast. Proto doporučili, že by 

se neměla provádět žádná revize ICPM v souvislosti s desátou revizí MKN. 

V roce 1987 požadoval Výbor expertů pro Mezinárodní klasifikaci nemocí na 

WHO, aby uvážila aktualizaci alespoň kostry ICPM pro operační výkony 

(Kapitola 5) pro desátou revizi. Jako odpověď na tuto žádost a potřeby 

vyjádřené řadou zemí připravil Sekretariát tabelační seznamy výkonů. 

Vedoucí spolupracujících center na setkání v roce 1989 připustili, že seznam 

by mohl posloužit jako vodítko pro publikování národních statistik 

o operačních výkonech, a že by mohl též usnadnit porovnávání mezi zeměmi. 

Seznamu by se mohlo též použít jako základu pro tvorbu srovnatelných 

národních klasifikací operačních výkonů. 

Práce na seznamu bude pokračovat, ale jakákoliv publikace bude následovat 

až po vydání MKN-10. Mezitím se zkoumají i jiné přístupy k řešení tohoto 

úkolu. Některé z nich mají společné charakteristiky, jako je stálé pole určitých 

položek (orgán, postup, přístup, atd.), možnost automatické aktualizace 

a pružnost v možnosti použití pro více než jeden účel. 

Mezinárodní klasifikace funkčních schopností (disability) 

a zdraví (MKF) 

Mezinárodní klasifikace funkčních schopností (disability) a zdraví byla 

publikována WHO ve všech šesti oficiálních jazycích WHO v roce 2001, po 

jejím oficiálním odsouhlasení v rámci 24. Světového zdravotnického 

shromáždění dne 22. května 2001. Později byla přeložena do více než 

25 jazyků. 

MKF klasifikuje zdraví a stavy související se zdravím ve dvou částech. Část 1 

klasifikuje funkční schopnost a její poruchy (disabilitu). Část 2 obsahuje 

faktory týkající se životního prostředí a osobnostní, související faktory. 

Funkční schopnost a disabilita v části 1 jsou popsány z pohledu organizmu, 

jedince a společnosti a formulovány ve dvou složkách: (1) tělesné funkce 

a struktury a (2) aktivity a participace. Vzhledem k tomu, že se funkční 

schopnost jedince a disabilita objevují v širším kontextu, MKF zahrnuje také 

seznam faktorů prostředí. 

MKF nahrazuje Mezinárodní klasifikaci poruch, disabilit a handicapů (ICIDH). 

V důsledku toho byly staré termíny a definice ICIDH nahrazeny následujícími 

novými MKF termíny a definicemi: 

16 

Funkční schopnost (functioning) je obecný termín pro tělesné funkce, 

tělesné struktury, aktivity a participaci (účast). Označuje pozitivní aspekty


interakce mezi jedincem (s určitým zdravotním problémem) a souvisejícími 

faktory (faktory životního prostředí a osobnostní faktory). 

Disabilita je „zastřešující” termín pro poruchy, omezení aktivit a participace 

(účast). To označuje negativní aspekty interakce mezi jedincem (se 

zdravotním problémem) a individuálními souvisejícími faktory (faktory 

životního prostředí a osobnostními faktory). 

Tělesné funkce jsou fyziologické funkce tělesných systémů (zahrnující 

psychologické funkce). 

Tělesné struktury jsou anatomické části těla jako jsou orgány, končetiny 

a jejich části. 

Poruchy (impairments) jsou problémy tělesných funkcí nebo struktur jako 

významná deviace nebo ztráta. 

Aktivita je vykonávání činností a aktivit jedincem. 

Omezení aktivity jsou potíže jedince, které může mít při provádění aktivit. 

Účast (participace) je zapojení v životní situaci. 

Omezení účasti (participace) jsou problémy jedince majícího zkušenost se 

zapojením v životních situacích. 

Faktory životního prostředí tvoří fyzikální, sociální a subjektivní životní 

prostředí, ve kterém lidé žijí a prožívají svůj život. 

MKF užívá alfanumerický systém, ve kterém jsou písmena b, s, d a e užita 

k označení tělesných funkcí, tělesných struktur, aktivit a participace a faktorů 

životního prostředí. Po písmenech následuje číselný kód, který začíná číslem 

kapitoly (jedna číslice), následuje druhá úroveň (dvě číslice) a třetí a čtvrtá 

úroveň (každá jednu číslici). MKF položky jsou „vnořené“ tak, že širší položky 

definují zahrnutí více detailních podpoložek základní položky. Každý jedinec 

může mít řadu kódů na každé úrovni. Mohou být samostatné nebo související. 

MKF kódy jsou kompletní jen s přítomností označení (kvalifikátorů), které 

udávají úroveň zdraví (např. závážnost problému). Kvalifikátory jsou kódovány 

jedním, dvěma nebo více čísly po tečce (nebo oddělovači). Užití každého 

kódu by mělo být doprovázeno nejméně jedním kvalifikátorem. Bez nich 

nemají kódy základní význam. První kvalifikátor pro tělesné funkce a struktury, 

kvalifikátor pro aktivitu a participaci (kapacitu a skutečné provádění aktivit) 

a první kvalifikátor pro faktory životního prostředí − všechny popisují rozsah 

problémů u příslušných komponent. 

MKF vykládá pojmy „zdraví” a „disabilita” v novém světle. Uznává, že každý 

člověk se může setkat se ztrátou zdraví a mít určitou disabilitu. Není to nic 

ojedinělého co se stává pouze menšině populace. MKF tak rozšiřuje 

17


zkušenost disability a připouští ji jako univerzální lidskou zkušenost. 

Přenesením pozornosti z příčiny k dopadům, srovnává všechny zdravotní 

obtíže na stejnou úroveň a umožňuje jejich srovnání pomocí společných 

měřítek - zdravím a disabilitou. Dále MFK bere v potaz sociální aspekty 

disability a nevidí ji jen jako „medicínskou” nebo „biologickou” dysfunkci. 

Zohledněním všech souvisejících faktorů, ve kterých jsou zahrnuty i faktory 

životního prostředí, MKF umožňuje zaznamenávat vliv životního prostředí na 

fungování jedince. 

MKF je systémem WHO pro hodnocení zdraví a disability na obou úrovních, 

individuální a populační úrovni. Zatímco MKN klasifikuje nemoci a příčiny 

smrti, MKF klasifikuje okruhy zdraví. MKN a MKF tvoří dva největší stavební 

základy WHO Family mezinárodních klasifikací. Společně poskytují výjimečně 

široký, nicméně přesný nástroj k zachycení plného obrazu zdravotního stavu. 

2.2.3 Informační podpora primární zdravotní péči 

Jednou z výzev globální strategie „Zdraví pro všechny do roku 2000” je zajistit 

informační podporu primární zdravotní péči (Primary Health Care - PHC). 

V zemích, kde jsou k dispozici jen neúplné informace nebo údaje nízké kvality, 

je zapotřebí přijmout různé postupy k doplnění nebo náhradě konvenčního 

užití MKN. 

Různé země experimentovaly od konce roku 1970 se shromažďováním 

informací neodborníky. Laické zprávy byly později rozvinuty do širší koncepce 

nazvané „nekonvenční metody”. Tyto metody, které zahrnují rozmanité 

přístupy, se v různých zemích rozvinuly jako prostředek pro získání informací 

o zdravotním stavu tam, kde konvenční metody (censy, šetření, statistiky 

celkové nebo ústavní nemocnosti a úmrtnosti) byly shledány nedostatečnými. 

Jeden z těchto přístupů, „informace založená na komunitě”, zahrnuje účast 

obce v definování, shromažďování a využívání zdravotnických dat. Stupeň 

účasti komunity sahá od pouhé účasti při sběru dat až po projektování, 

analýzu a využití informací. Zkušenost z různých zemí ukázala, že tento 

přístup je něco více, než pouhý teoretický rámec. Mezinárodní konference pro 

desátou revizi MKN (viz Díl 1.) (26) poznamenává ve své zprávě: 

Konference byla informována o zkušenostech zemí při vývoji a aplikaci zdravotnických 

informací založených na komunitě 4 , které zahrnují zdravotní problémy a potřeby, 

4 

V originálu „community - based” 

18


relevantní rizikové faktory a prostředky (zdroje). Konference podpořila koncepci 

rozvoje nekonvenčních metod na úrovni komunity jako metodu vyplňování 

informačních mezer v jednotlivých zemích a posilování jejich informačních systémů. 

Zdůraznila, že takové metody nebo systémy by měly být lokálně vyvinuty jak pro 

vyspělé, tak pro rozvojové země, a že vzhledem k faktorům, jako jsou profil 

nemocnosti, právě tak jako jazykové a kulturní odlišnosti, by nemělo docházet 

k pokusům o přenos do jiných oblastí nebo zemí. 

Povzbuzena výsledky těchto přístupů v řadě zemí, Konference souhlasila, aby 

WHO pokračovala v řízení vývoje lokálních schémat a podporovala vývoj 

metodologie. 

2.2.4 Mezinárodní nomenklatura nemocí 

V roce 1970 začala, za přispění svých členských organizací, Rada pro 

mezinárodní organizace lékařských věd (Council for International 

Organizations of Medical Sciences − CIOMS) přípravu Mezinárodní 

nomenklatury nemocí (MNN, International Nomenclature of Diseases - IND) 

a během let 1972−1974 bylo vydáno pět svazků provizorní nomenklatury. Brzy 

se však ukázalo, že k sestavení takovéto nomenklatury, pokud by měla být 

opravdu mezinárodní, by bylo třeba daleko širších konzultací, než bylo možné 

zajistit pouze členy CIOMS. V roce 1975 se stala MNN (IND) společným 

projektem CIOMS a WHO, vedeným Technickým řídícím výborem ze zástupců 

obou organizací. 

Hlavním cílem MNN je připravit pro každou nozologickou jednotku jediný 

doporučený název. Hlavními kritérii pro výběr tohoto názvu je, že by měl být 

specifický (vhodný pouze pro jednu nemoc), jednoznačný, maximálně 

sebepopisný a jednoduchý a (všude kde je to možné) založen na příčině. 

Nicméně, mnoho běžně užívaných názvů, které zcela nesplňují shora 

uvedená kritéria, je zachováno jako synonyma, za předpokladu, že nejsou 

nevhodná, zavádějící nebo v rozporu s doporučeními mezinárodních 

organizací specialistů. Eponymní termíny jsou vypouštěny, protože nejsou 

sebepopisné, ale mnoho z těchto termínů je tak rozšířeno (např.: Hodgkinova 

nemoc, Parkinsonova choroba a Addisonova nemoc), že musí být zachovány. 

Každá nemoc nebo syndrom, pro které je název doporučen, je definována 

jednoznačně a tak krátce, jak je to jen možné. Po každé definici jsou uvedeny 

seznamy synonym. Tyto rozsáhlé seznamy jsou, je-li třeba, doplňovány 

vysvětlivkami, proč některá synonyma byla vyloučena nebo proč údajné 

synonymum není skutečným synonymem. 

MNN je zamýšlena jako doplňková k MKN. Rozdíly mezi nomenklaturou 

a klasifikací jsou vysvětleny v kapitole v 2.3. Pokud to je možné, dává se 

terminologii MNN v MKN přednost. 

19


Díly MNN publikované do roku 1992 (8) jsou: 

Infekční nemoci (Bakteriální nemoci − 1985, Mykózy − 1982, Virové nemoci − 

1983, Parazitární nemoci − 1987); Nemoci dolní části dýchacího ústrojí 

(1979); Nemoci trávicí soustavy (1990); Srdeční a cévní nemoci (1989); 

Poruchy výměny látek, výživy a žláz s vnitřní sekrecí (1991); Nemoci ledvin, 

dolního močového ústrojí a mužské pohlavní soustavy (1992); Nemoci ženské 

pohlavní soustavy (1992). 

2.2.5 Úloha WHO 

Většina z výše popsaných klasifikací je výsledkem velmi těsné spolupráce 

mezi nestátními organizacemi, jinými úřadovnami, odděleními a jednotkami 

WHO a jednotkou odpovědnou za MKN a MKF, která přijala koordinační úlohu 

a poskytuje vedení a rady. 

WHO podporuje vývoj úprav, které zvyšují jak užitečnost MKN a MKF, tak 

srovnatelnost zdravotnických statistik. Úloha WHO ve vývoji nových klasifikací, 

úprav a glosářů je poskytovat kooperativní vedení a působit jako základna, 

která poskytuje odborné rady, vedení a podporu, je-li třeba. Každý zájemce 

o přípravu adaptace MKN-10 nebo MKF by měl konzultovat WHO, jakmile se 

dospělo k jasnému rozhodnutí o účelu adaptace. Koordinovaným postupem 

k vývoji různých složek skupiny (rodiny) se tak bude možno vyvarovat 

zbytečné duplicitě. 

2.3 Obecné principy klasifikace nemocí 

Jak prohlásil William Farr v roce 1856 (9): 

„Klasifikace je metoda generalizace. Lze proto s výhodou používat několika klasifikací; 

a lékař, patolog nebo právník může, každý ze svého pohledu, oprávněně klasifikovat 

choroby a příčiny smrti způsobem, o němž si myslí, že je nejlépe uzpůsoben k tomu, 

aby usnadnil jeho šetření a poskytl souhrnné výsledky.“ 

Statistická klasifikace nemocí musí být omezena na limitovaný počet 

vzájemně se vylučujících položek schopných obsáhnout celý rozsah 

chorobných stavů. Položky musí být vybrány tak, aby usnadnily statistické 

sledování chorobných jevů. Určitá nozologická jednotka, která má zvláštní 

význam pro veřejné zdravotnictví, nebo která se vyskytuje hojně, by měla mít 

svou zvláštní položku. Jinak budou skupiny samostatných, ale příbuzných 

chorobných stavů sdruženy a označeny jako jedna položka. V seznamu 

položek musí mít každá nemoc nebo chorobný stav dobře definované místo. 

Následně budou vymezeny zbytkové (reziduální) položky pro jiné a smíšené 

20


stavy, které nemohou být umístěny do více specifických položek. Do 

reziduálních položek by se mělo zařazovat co nejméně stavů. 

Je to prvek vytváření skupin, který odlišuje statistickou klasifikaci od 

nomenklatury, která musí mít oddělené názvy pro každý známý chorobný 

stav. Pojmy klasifikace a nomenklatury jsou přesto blízce příbuzné, protože 

nomenklatura je často uspořádána systematicky. 

Statistická klasifikace může vzít v úvahu rozdílné úrovně podrobností, má-li 

hierarchickou strukturu s podpoložkami. Statistická klasifikace nemocí musí 

zachovat schopnost jak identifikovat určité nozologické jednotky, tak i umožnit 

statistickou prezentaci dat pro větší skupiny k získání užitečné a srozumitelné 

informace. 

Tytéž hlavní principy se mohou aplikovat na klasifikaci jiných zdravotních 

problémů a příčin kontaktu se službami zdravotní péče, které jsou rovněž 

zařazeny do MKN. 

MKN byla vyvinuta jako spíše praktická, než čistě teoretická klasifikace, kde 

jsou četné kompromisy mezi klasifikacemi založenými na etiologii, anatomické 

lokalizaci, okolnostech nástupu nemoci atd. Jsou v ní také úpravy 

k uspokojení různých druhů statistických aplikací, pro něž je MKN určena, jako 

jsou např. úmrtnost, nemocnost, sociální zabezpečení a jiné druhy 

zdravotnických statistik a přehledů. 

2.4 Základní struktura a principy klasifikace 

MKN 

MKN klasifikace má různé osy třídění. Struktura byla vyvinuta z té, kterou 

navrhl William Farr v dávných dobách mezinárodních diskusí o klasifikační 

struktuře. Jeho návrh byl ten, že pro všechny praktické epidemiologické účely 

by se měla statistická data o nemocech seskupovat následujícím způsobem: 

epidemické nemoci 

základní nebo celkové nemoci 

lokální nemoci uspořádané podle lokalizace 

vývojové poruchy 

poranění 

Toto schéma lze nalézt v kapitolách MKN-10. Obstálo ve zkoušce času 

a, i když v některých ohledech bez jasných pravidel, je stále považováno za 

užitečnější strukturu pro hlavní epidemiologické účely, než každá jiná ze 

zkoušených alternativ. 

21


První dvojice a poslední dvojice skupin uvedených výše zahrnují „zvláštní 

skupiny”, které soustřeďují dohromady stavy, které by se daly obtížně 

uspořádat pro epidemiologické studie, pokud by byly roztroušeny, například 

v klasifikaci uspořádané hlavně podle anatomické lokalizace. Zbývající 

skupina „lokální nemoci uspořádané podle lokalizace” obsahuje kapitoly MKN 

pro každou z hlavních tělesných soustav. 

Rozdíly mezi kapitolami „zvláštních skupin” a kapitolami „tělesných soustav” 

mají praktické důsledky pro pochopení struktury klasifikace, pro zařazování do 

ní a pochopení statistik na ní založených. Mělo by být připomenuto, že 

obvykle jsou stavy primárně zařazeny do jedné z kapitol „zvláštních skupin”. 

Tam, kde existuje určitá pochybnost, kam by měl být stav zařazen, měly by 

mít přednost kapitoly „zvláštních skupin”. 

Základní MKN je jeden kódovaný seznam třímístných položek, z nichž každá 

může být dále členěna až na deset čtyřmístných podpoložek. Namísto čistě 

číselného kódovacího systému předchozích revizí, používá desátá revize 

alfanumerický kód s písmenem na prvním místě a číslicí na druhém, třetím 

a čtvrtém místě. Čtvrtý znak následuje po desetinné tečce. Možný počet kódů 

má proto rozsah od A00.0 do Z99.9. Použití písmena U viz 2.4.7. 

2.4.1 Díly 

MKN-10 se skládá ze tří dílů. Díl 1. obsahuje hlavní klasifikaci – Tabelární 

část; díl 2. poskytuje instrukce pro uživatele MKN; a díl 3. je Abecední seznam 

ke klasifikaci. 

Většinu prvního dílu tvoří klasifikace, obsahující třímístné a čtyřmístné 

položky, včetně patřičných a nepatřičných termínů. Pro hlášení do databáze 

úmrtností WHO a pro hlavní mezinárodní srovnání je nařízeno používání 

třímístných položek, tvořících tzv. hlavní klasifikaci (core classification). Tato 

hlavní klasifikace rovněž vyjmenovává názvy kapitol a bloků (skupin). 

Tabelární seznam, který dává plný přehled na úrovni čtyřmístných položek je 

rozdělen do 22 kapitol. 

Díl 1. anglického originálu obsahuje rovněž následující: 

Morfologie novotvarů. Klasifikace morfologie novotvarů (26) se může 

používat, je-li třeba, jako dodatkový kód pro klasifikaci morfologického typu 

novotvarů, které, až na několik výjimek, jsou zařazeny do kapitoly II pouze 

podle chování a lokalizace (topografie). Morfologické kódy jsou stejné jako 

ty užité v odborné adaptaci MKN pro onkologii (MKN-O) (1). 

Zvláštní tabelární seznamy. Protože úplný čtyřmístný seznam MKN 

a rovněž i třímístný seznam jsou příliš dlouhé na to, aby byly uveřejněny 

v každé statistické tabulce, užívá většina rutinních statistik tabelačních 

22


seznamů, které zdůrazňují některé jednotlivé stavy a seskupují jiné. 

Integrální částí MKN jsou čtyři speciální seznamy pro tabelaci mortality. 

Seznamy 1 a 2 jsou určeny pro celkovou úmrtnost a seznamy 3 a 4 pro 

kojeneckou a dětskou úmrtnost (věk 0-4 roky). Existuje rovněž speciální 

tabelární seznam pro nemocnost. Všechny tyto seznamy jsou uvedeny v 1. 

dílu (27). Směrnice pro vhodnost použití různých úrovní klasifikace 

a tabelačních seznamů jsou uvedeny v části 5. druhého dílu. 

Definice. K usnadnění mezinárodní srovnatelnosti dat byly Světovým 

zdravotnickým shromážděním přijaty definice, uvedené v 1. dílu (27). 

Nařízení k používání klasifikace. Pravidla přijatá Světovým zdravotnickým 

shromážděním stanovují formální odpovědnosti členských zemí WHO, 

které se týkají klasifikace nemocí a příčin smrti a sběru a publikování 

statistik. Jsou uvedena v 1. dílu (27). 

2.4.2 Kapitoly 

Klasifikace je rozdělena do 22 kapitol. První znak kódu MKN je písmeno 

a každé písmeno patří jednotlivé kapitole, vyjma písmene D, které je užito jak 

pro kapitolu II Novotvary, tak pro kapitolu III Nemoci krve, krvetvorných orgánů 

a některé poruchy týkající se mechanizmu imunity a písmene H, které je užito 

jak v kapitole VII Nemoci oka a očních adnex, tak v kapitole VIII Nemoci ucha 

a bradavkového výběžku. Více než jedno písmeno na prvním místě svých 

kódů využívají čtyři kapitoly (kapitoly I, II, XIX a XX). 

Každá kapitola obsahuje dostatek třímístných položek k pokrytí svého obsahu, 

nejsou však využity všechny kódy, které jsou k dispozici, aby byl prostor pro 

budoucí revizi a rozšíření. 

Kapitoly I-XVII se týkají nemocí a jiných chorobných stavů a kapitola XIX 

poranění, otrav a některých jiných následků vnějších příčin. Zbývající kapitoly 

pokrývají beze zbytku hlavní obsah, zahrnutý nyní do diagnostických dat. 

Kapitola XVIII obsahuje Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní 

nálezy, nezařazené jinde. Kapitola XX Vnější příčiny nemocnosti a úmrtnosti, 

byla tradičně používána pro klasifikaci příčin poranění a otrav, ale počínaje 

devátou revizí je vymezena rovněž pro jakoukoliv uvedenou vnější příčinu 

nemocí a jiných chorobných stavů. Kapitola XXI Faktory ovlivňující zdravotní 

stav a kontakt se zdravotnickými službami je určena pro klasifikaci údajů 

vysvětlujících důvod pro kontakt se zdravotnickými službami osoby, která není 

aktuálně nemocná nebo okolnosti, při kterých pacient přijímá péči v danou 

dobu, případně s jiným vztahem k péči jemu poskytnuté. 

23


2.4.3 Skupiny (bloky) položek 

Kapitoly jsou rozděleny do homogenních „bloků” třímístných položek. 

V kapitole I názvy skupin (bloků) odrážejí dvě osy klasifikace – způsob 

přenosu a širokou skupinu infikujících organizmů. V kapitole II je první osou 

chování novotvaru. V rámci chování se položky dále třídí hlavně podle 

lokalizace, je však k dispozici rovněž několik třímístných položek pro důležité 

morfologické typy (např. leukemie, lymfomy, melanomy, mezoteliomy, 

Kaposiho sarkom). Rozsah položek je dán v kulaté závorce za každým 

názvem skupiny (bloku). 

2.4.4 Třímístné položky 

Uvnitř každé skupiny (bloku) jsou některé z třímístných položek vybrány pro 

jeden stav, protože tento stav je buď četný, závažný nebo ovlivnitelný 

zdravotní intervencí, zatímco jiné třímístné položky jsou určeny pro skupiny 

nemocí s nějakou společnou charakteristikou. Obvykle je zde též kategorie 

pro „jiné” stavy, které by se měly zařadit, což umožňuje zahrnout mnoho 

odlišných vzácnějších, ale i „neurčených” stavů. 

2.4.5 Čtyřmístné podpoložky 

Ačkoliv nejsou povinné pro hlášení na mezinárodní úrovni, je většina 

třímístných položek dále rozdělena pomocí čtvrtého místa. Číselný znak po 

desetinné tečce připouští až deset podpoložek. Tam, kde třímístná položka 

není dále dělena, doporučuje se, aby se použilo písmeno „X” k vyplnění 

čtvrtého místa tak, aby kódy měly standardní délku pro zpracovaní dat. 

Označuje-li třímístná položka jednotlivou nemoc, čtyřmístné podpoložky se 

užívají jakýmkoliv co nejvhodnějším způsobem, např. k rozlišení rozdílných 

lokalizací či druhů. Označuje-li třímístná položka skupinu stavů, čtyřmístné 

podpoložky jsou užívány k identifikování jednotlivých nemocí. 

Čtvrté místo .8 je obvykle použito pro „jiné” stavy patřící do třímístné položky 

a .9 se většinou používá k vyjádření názvu téhož smyslu jako má název 

třímístné položky, ovšem bez připojení jakékoliv další informace. 

Pokud jsou stejné čtyřmístné podpoložky použity u více třímístných položek, 

jsou vypsány pouze jednou na začátku dané skupiny diagnóz. Poznámka 

u každé relevantní položky určuje, kde je možno nalézt podrobnosti. Například 

položky O03–O06 pro různé typy potratů mají společné čtvrté místo vztahující 

se na přidružené komplikace (viz díl 1. (27)). 

24


2.4.6 Doplňkové další třídění pro použití na úrovni 

pátého nebo dalšího místa 

Na úrovni pátého a dalšího místa jsou obyčejně další klasifikace podle osy 

rozdílné od té užité v případě čtvrtého místa. Nalézají se v: 

Kapitole XIII - podpoložky podle anatomické lokalizace 

Kapitole XIX - podpoložky k určení otevřených a zavřených zlomenin 

i nitrolebních, nitrohrudních a nitrobřišních poranění s nebo bez otevřené 

rány 

Kapitole XX - dodatkový kód k určení místa události a typu aktivity v době 

události. 

2.4.7 Použití „U“ kódů 

Z kódů U00–U49 přidělených novým nemocem nejisté etiologie byl použit kód 

U04 (SARS). Z kódů U50–U99, které mohou být použity ve výzkumech, 

(například zkouší-li se možnosti alternativního podtřídění pro zvláštní projekt), 

byly použity kódy U82–U85 (Rezistence na antimikrobiální a protinádorové 

léky). 

25


26

3. Jak užívat MKN 

3. JAK UŽÍVAT MKN 

Tato kapitola obsahuje praktické informace, které má znát každý uživatel 

k plnému využití této klasifikace. Znalost a porozumění účelu a struktuře MKN- 

10 je pro statistiky, analytiky zdravotnických informací a pro kodéry zásadní 

důležitosti. Přesné a důsledné užití MKN-10 závisí na správné aplikaci všech 

tří dílů. 

3.1 Jak používat první díl 

3.1.1 Úvod 

První díl MKN-10 obsahuje vlastní klasifikaci. Určuje skupiny, do kterých mají 

být umísťovány diagnózy, čímž je usnadněno jejich třídění a sčítání pro 

statistické účely. Dále poskytuje uživatelům statistik definice obsahu položek, 

podpoložek a termínů tabelačních seznamů, které mohou nalézt ve 

statistických tabulkách. 

Ačkoli je teoreticky možné dosáhnout správného kódování při použití 

samotného prvního dílu, může to být zdlouhavé a někdy vést i k chybnému 

zakódování. Abecední seznam ve třetím svazku je průvodcem po klasifikaci. 

Úvod k seznamu poskytuje důležité informace o jeho vzájemném vztahu 

s prvním dílem. 

Většinou statistické využití MKN zahrnuje výběr jednotlivého stavu z potvrzení 

o úmrtí nebo zdravotního záznamu, kde je uvedeno stavů více. Pravidla pro 

tento výběr ve vztahu k mortalitě a morbiditě je obsažena ve čtvrté kapitole 

tohoto svazku. 

Detailní popis Tabelární části je uveden v kapitole 2.4. 

27


3.1.2 Použití tabelárního seznamu patřičných termínů 

a čtyřmístných podpoložek 

Termíny, které sem patří (Inclusion terms), dále „patřičné” 

Uvnitř tří a čtyřmístných rubrik 5 je obvykle výčet řady dalších diagnostických 

termínů. Ty jsou známy jako patřičné termíny a jsou uvedeny za titulem jako 

příklady diagnostických výroků, které mají být klasifikovány v této rubrice. 

Mohou označovat různé stavy nebo mohou být synonymy. Nejedná se 

o subklasifikaci této rubriky. 

Patřičné termíny jsou uváděny především jako vodítko k obsahu rubriky. 

Mnohé z uvedených pojmů se vztahují k význačným i běžným termínům 

patřícím do rubriky. Jiné jsou hraniční stavy nebo lokality uvedené k rozlišení 

hranice mezi dvěma podpoložkami. Výčty patřičných termínů však nejsou 

vyčerpávající a další alternativní názvy diagnostických jednotek jsou uvedeny 

v Abecedním seznamu, který má být použit jako první při kódování určité 

diagnózy. 

Někdy je nutné číst patřičné termíny ve spojení s názvy. To se obvykle stává, 

pokud patřičné termíny tvoří výčet lokalizací nebo farmaceutických produktů, 

kde je třeba znát příslušné výrazy z názvu (rubriky) např. maligní novotvar 

(čeho)…, poranění (čeho)…, otrava (čím)… 

Obecné diagnostické popisy, společné řadě položek nebo všem podpoložkám 

ve třímístné položce, nacházíme jako poznámky uvedené „Patří sem:” hned 

za názvem kapitoly, bloku nebo položky. 

Termíny, které sem nepatří (Exclusion terms), dále 

„nepatřičné“ 

Určité rubriky obsahují seznam stavů, kterým předchází nadpis „Nepatří 

sem:”. Jde o pojmy které, i když název rubriky napovídá jejich zahrnutí zde, 

mají být zařazeny jinde. Příkladem je onemocnění A46 Růže–Eryzipel, kam 

nepatří eryzipel poporodní a puerperální. V závorce pak následuje kód, kam 

má být v rámci klasifikace nepatřičný stav správně zařazen (v tomto případě 

O86.8, pozn. RČV). 

5 

V souvislosti s MKN pojem „rubrika” označuje třímístnou položku nebo čtyřmístnou 

podpoložku 

28


Obecné označení nepatřičných stavů pro skupinu položek nebo všechny 

podpoložky v rámci celé třímístné položky jsou uvedeny pod záhlavím 

„Nepatří sem:” bezprostředně za názvem kapitoly, bloku nebo položky. 

Poznámky 

Vedle patřičných a nepatřičných termínů jsou v kapitole V. Poruchy duševní 

a poruchy chování (F00–F99) uvedeny poznámky k upřesnění obsahu 

jednotlivých rubrik. Tato pomůcka je použita, protože terminologie duševních 

poruch se různí, zejména mezi zeměmi, takže stejný název může značit zcela 

jiný stav. Tyto poznámky nejsou určeny pro kodéry. 

Podobné typy definic jsou uvedeny i jinde v MKN-10, např. v kapitole XXI, 

a slouží k vyjasnění obsahu rubriky. 

3.1.3 Dva kódy pro stejný stav 

Systém „křížků a hvězdiček” 

MKN-9 zavedla systém, který v MKN-10 pokračuje. V tomto systému jsou dva 

kódy pro jeden stav obsahující jak informaci o hlavní, základní příčině, tak 

o projevech (manifestaci) v rámci konkrétního orgánu nebo lokalizace, které 

jsou klinickým problémem samy o sobě. 

Primární kód patří základnímu onemocnění a je označen křížkem (+), 

alternativní kód pro manifestaci stavu je označen hvězdičkou (*). Tento princip 

dvojího kódování byl přijat proto, že kódování pouze základního onemocnění 

bylo často nedostatečné pro statistické účely ve vztahu k určitým 

specializacím, kde bylo žádoucí mít stav zakódován v kapitole příslušné 

projevu, pokud ten byl důvodem lékařské péče. 

Protože systém křížků a hvězdiček umožňuje dvě alternativní klasifikace, pro 

statistické účely je stanoveno, že diagnóza s křížkem je primární a musí tak 

být užita vždy. Pro kódování nesmí být kód s hvězdičkou nikdy použit 

samostatně. Nicméně, pro kódování morbidity může být pořadí kódů 

s křížkem a s hvězdičkou obrácené, pokud je péče poskytována primárně pro 

danou manifestaci nemoci. Pro tradiční klasifikaci a prezentaci dat pro 

mortalitu a další aspekty zdravotní péče se používá kód s křížkem. 

Kódy s hvězdičkou se objevují jako třímístné položky. Existují samostatné 

položky pro stejné stavy, kdy konkrétní nemoc není specifikována jako 

základní. Např. G20 a G21 jsou formy parkinsonizmu, které nejsou projevem 

chorob jinde uvedených, zatímco položka G22* je určena pro parkinsonizmus 

u chorob zařazených jinde. Odpovídající kódy s křížkem jsou uvedeny 

29


u položek s hvězdičkou např. pro Syfilitický parkinsonizmus pod G22* je 

rovněž uveden kód A52.1+. 

Některé křížkové kódy se objevují ve zvláštních křížkových položkách. Častěji 

však křížkový kód pro dvouprvkovou diagnózu a neoznačený kód pro 

jednoprvkový stav mohou být odvozeny od stejné položky nebo podpoložky. 

Oblast, ve které funguje systém křížků a hvězdiček, je omezena, v celé 

klasifikaci je 83 zvláštních položek s hvězdičkou a jsou uvedeny vždy na 

začátku příslušné kapitoly. 

Rubriky, kde se objevuje stav označený křížkem, mohou mít tři možné formy: 

(i) Jestliže je jak symbol křížku, tak alternativní kód s hvězdičkou uveden 

v nadpisu položky, potom všechny stavy zahrnuté do této položky 

podléhají duální klasifikaci a mají stejný alternativní kód. Např.: 

A17.0+ 

Tuberkulózní meningitida (G01*) 

Tuberkulóza plen (mozkových) (míšních) 

Tuberkulózní leptomeningitida 

(ii) Kód se symbolem křížku je uveden v nadpisu položky, ale alternativní kód 

s hvězdičkou nikoliv. V takovém případě všechny stavy zahrnuté do této 

položky podléhají duální klasifikaci, ale mají různý alternativní kód, který je 

uveden u jednotlivých položek. Např.: 

A18.0+ Tuberkulóza kostí a kloubů 

Tuberkulóza: 

. kyčle (M01.1*) 

. kolena (M01.1*) 

. páteře (M49.0*) 

atd. 

30


(iii) Pokud se v nadpisu neobjeví ani symbol křížku ani alternativní kód, je 

rubrika jako celek mimo podvojnou klasifikaci, jednotlivé stavy které do ní 

spadají však mohou podvojné klasifikaci podléhat. Pokud tomu tak je, jsou 

stavy samostatně označeny těmito symboly s udáním alternativních kódů. 

Např.: 

A54.8 Jiné gonokokové infekce 

Gonokokový (-á): 

. mozkový absces + (G07*) 

. endokarditida + (I39.8*) 

. meningitida + (G01*) 

. myokarditida + (I41.0*) 

. perikarditida + (I32.0*) 

. peritonitida + (K67.1*) 

. pneumonie + (J17.0*) 

. sepse 

. poškození kůže 

Další možnosti podvojné klasifikace 

Při určitých situacích, jiných než je systém křížků a hvězdiček, je povoleno 

použít v MKN-10 dva kódy k plnému vystižení určitého stavu. Poznámka 

v Tabelárním seznamu: „K vyznačení…lze použít dodatkový kód“; určuje 

mnohé z těchto situací. Dodatkový kód lze použít pouze pro speciální 

tabelace. 

Jsou to: 

(i) lokální infekce, zařazené podle postiženého tělesného systému v příslušné 

kapitole, je možno doplnit z kapitoly I kód určující infekční agens, neboť 

tato informace se v názvu položky neobjevuje. Pro tento účel je vymezen 

blok položek B95–B97 v kapitole I. 

(ii) nádory s funkční aktivitou. K položce kódu z kapitoly II je možné přidat 

vhodný kód z kapitoly IV k upřesnění typu funkční aktivity 

(iii) pro nádory lze k identifikaci morfologického typu novotvaru ke kódu 

z kapitoly II připojit morfologický kód ze svazku 1. (anglického originálu) 

(26), přestože není součástí hlavní MKN (27). (Pozn. RČV: v českém 

vydání jsou morfologické kódy uvedeny u jednotlivých diagnóz novotvarů 

ve 3. dílu MKN-10 ) 

(iv) položky zařazené do F00–F09 (Organické duševní poruchy včetně 

symptomatických) v kapitole V mohou být doplněny kódy z ostatních 

kapitol označující základní chorobu, úraz nebo jiné poškození mozku 

31


(v) stavy zaviněné toxickým agens mohou být doplněny kódem z kapitoly XX 

k určení tohoto agens 

(vi) pro určení úrazu, otravy nebo jiného nepříznivého účinku lze použít dva 

kódy, a to: kód z kapitoly XIX, která popisuje povahu úrazu a kód 

z kapitoly XX, kde je určena příčina. Volba, který kód má být doplňkový, 

závisí na účelu, pro který se data shromažďují (viz úvod ke kapitole XX 

1. dílu) (27). 

3.1.4 Dohody používané v Tabelární části 

Při výčtu patřičných a nepatřičných termínů v Tabelární části užívá MKN-10 

jistá pravidla vztahující se na používání závorky kulaté, závorky hranaté, 

dvojtečky, svorky, zkratky NS, NJ a slova „a” v nadpisu. Význam a použití 

výše uvedených značek si musí osvojit jak kodér, tak i každý, kdo chce 

interpretovat statistiky založené na MKN. 

Kulaté závorky ( ) 

Tyto závorky se vyskytují v 1. dílu ve čtyřech významných situacích. 

a) K připojení doplňujících slov k základnímu diagnostickému pojmu, přičemž 

tato slova mohou následovat diagnostický pojem aniž by ovlivnily kód, který 

je přiřazen slovům mimo závorky, např.: I10 Hypertenze (arteriální) 

(benigní) (esenciální) (maligní) (primární) (systémová) znamená, že I10 je 

kódem pro „Hypertenzi” jako takovou nebo blíže určenou kterýmkoliv 

z pojmů uvedených v závorkách, nebo jakoukoliv jejich kombinací. 

b) Dále se užijí u kódu nepatřičného termínu např.: 

H01.0 Blefaritida 

Nepatří sem: blefarokonjunktivitida (H10.5). 

c) Další použití je v nadpisech bloků k vyznačení kódů třímístných položek 

začleněných do tohoto bloku 

d) Poslední případ, při kterém se kulaté závorky použijí byl zapracován již 

v Deváté revizi, a váže se k systému křížků a hvězdiček. Závorek se 

použije k připojení křížkového kódu v kategorii s hvězdičkou, nebo se jimi 

vyznačí hvězdičkový kód následně u křížkového kódu. 

Hranaté závorky [ ] 

se použijí v následujících situacích: 

a) k označení synonym, alternativních výrazů, nebo vysvětlující věty, 

např.: A30 Lepra–malomocenství [Hansenova nemoc] 

32


b) při odkazu na předcházející poznámky 

např.: C00.8 Léze přesahující ret [viz poznámku 5. v úvodu kapitoly II] 

c) při odkazu na předcházející výčet dělení na čtvrtém místě 

např.: K27 Peptický vřed neurčené lokalizace [členění na 4. místě 

viz charakteristiky uvedené v položce K25]. 

Dvojtečky : 

Dvojteček se používá při výčtu patřičných a nepatřičných termínů, když 

předcházející slovo není úplný termín pro zařazení do rubriky a vyžaduje 

jedno nebo více modifikujících nebo upřesňujících slov, aby mohlo být 

zařazeno. Např.: 

K36 Jiná apendicitida 

Apendicitida: 

. chronická 

. rekurentní 

Zde lze zařadit „apendicitidu“ pouze je-li upřesněna termíny „chronická“ či 

„rekurentní“. 

Svorka 

Svorka je ve výčtu patřičných a nepatřičných termínů použita k vyjádření, že 

název před nebo po svorce sám není kompletním termínem. Jakýkoliv termín 

před svorkou musí být blíže určen jedním nebo více termíny za svorkou. 

Např.: 

A15 Tuberkulóza dýchacího ústrojí bakteriologicky 

a histologicky ověřená 

. 0 Tuberkulóza plic‚ ověřená ve sputu mikroskopicky – včetně 

ověření kultivací, případně bez kultivace 

Tuberkulózní: 

. bronchiektázie 

ověřené(-á‚-ý) ze sputa 

. fibróza plic 

mikroskopicky s nebo bez 

. pneumonie 

kultivace 

. pneumotorax 

NS (zkratka pro nespecifikovaný) − blíže neurčený 

Občas se nespecifikovaný termín zařadí do položky, která odpovídá 

specifikovanému stavu. Je to proto, že se v medicíně nejběžněji se vyskytující 

forma stavu pojmenovává názvem samotného stavu a pouze méně běžné 

typy jsou blíže specifikovány. Např.: mitrální stenóza je obecně užívaný název 

pro revmatickou mitrální stenózu. 

33


Tento implicitní předpoklad je třeba vzít v úvahu, aby se předešlo nesprávné 

klasifikaci. Pečlivé posouzení patřičných termínů (názvů) odhalí, kde se 

přihlédlo k příčině; kodéři by měli být opatrní, aby nekódovali termín jako blíže 

neurčený, pokud není zcela jasné, že není nikde dostupná informace, která by 

dovolila jeho přesnější specifikaci. 

Podobně při interpretaci statistik, vycházejících z MKN, některé stavy 

zařazené do určité kategorie nemusely být takto určeny v (zakódovaném) 

záznamu. Při srovnávání trendů v průběhu času a interpretaci statistik je 

důležité mít na vědomí, že se předpoklady mohou měnit od jedné revize MKN 

ke druhé. Např. před osmou revizí blíže neurčené „aortální aneuryzma” bylo 

hodnoceno jako syfilitické. 

NJ - nezařazeno jinde 

Pokud se použije v názvu třímístné položky, upozorňuje, že se v jiných 

částech klasifikace mohou objevit (přesněji) určené varianty zařazené položky. 

Např.: 

J16 

Zánět plic způsobený jinými infekčními organismy NJ 

Tento kód zahrnuje J16.0 Chlamydiovou pneumonii a J16.8 Pneumonii 

způsobenou jiným určeným infekčním organizmem. Mnoho dalších položek je 

uvedeno v kapitole X (např.: J09–J15) a dalších kapitolách (P23.– vrozená 

pneumonie) pro pneumonie vyvolané určeným infekčním agens. 

J18 Pneumonie, původce NS uvádí stav bez určeného původce. 

Spojka“a“ v titulu 

Spojka „a“ se používá místo a/nebo. Např.: v rubrice A18.0 Tuberkulóza kostí 

a kloubů se klasifikují případy tuberkulózy kostí, tuberkulózy kloubů 

a tuberkulózy kostí a kloubů. 

Tečka pomlčka .– 

V některých případech je čtvrté místo kódu nahrazeno pomlčkou, např.: 

G03 

Meningitida způsobená jinými a neurčenými příčinami 

Nepatří sem: meningoencefalitida (G04.–) 

meningomyelitida (G04.–) 

To naznačuje kodérovi, že čtyřmístná podpoložka existuje a má se vyhledat 

v příslušné položce. Tato konvence je použita jak v Tabelárním, tak 

v Abecedním seznamu. 

34

3.1.5 Skupiny se společnými charakteristikami 


Pro kontrolu kvality je užitečné zavést programované kontroly 

do počítačového systému. Následující skupiny položek jsou uvedeny jako 

východisko pro takové kontroly vnitřní konzistence. Jsou sestaveny na 

základě společných charakteristik. 

Skupina s hvězdičkou 

Následující položky s hvězdičkou nemají být použity samostatně, ale vždy 

jako doplněk kódu s křížkem: 

D63*, D77*, E35*, E90*, F00*, F02*, G01*, G02*, G05*, G07*, G13*, G22*, 

G26*, G32*, G46*, G53*, G55*, G59*, G63*, G73*, G94*, G99*, H03*, 

H06*, H13*, H19*, H22*, H28*, H32*, H36*, H42*, H45*, H48*, H58*, H62*, 

H67*, H75*, H82*, H94*, I32*, I39*, I41*, I43*, I52*, I68*, I79*, I98*, J17*, 

J91*, J99*, K23*, K67*, K77*, K87*, K93*, L14*, L45*, L54*, L62*, L86*, 

L99*, M01*, M03*, M07*, M09*, M14*, M36*, M49*, M63*, M68*, M73*, 

M82*, M90*, N08*, N16*, N22*, N29*, N33*, N37*, N51*, N74*, N77*, P75*. 

Skupiny omezené jedním pohlavím 

Následující položky platí pouze pro muže: 

B26.0, C60–C63, D07.4–D07.6, D17.6, D29.–, D40.–, E29.–, E89.5, F52.4, 

I86.1, L29.1, N40–N51, Q53–Q55, R86, S31.2–S31.3, Z12.5. 

Následující položky platí pouze pro ženy: 

A34, B37.3, C51–C58, C79.6, D06.–, D07.0–D07.3, D25–D28, D39.–, 

E28.–E89.4, F52.5, F53.–, I86.3, L29.2, L70.5, M80.0–M80.1, M81.0– 

M81.1, M83.0, N70–N98, N99.2–N99.3, O00–O99, P54.6, Q50–Q52, R87, 

S31.4, S37.4–S37.6, T19.2–T19.3, T83.3, Y76.–, Z01.4, Z12.4, Z30.1, 

Z30.3, Z30.5, Z31.1, Z31.2, Z32–Z36, Z39.–, Z43.7, Z87.5, Z97.5. 

Pokyny jak postupovat v případě nesouladu mezi pohlavím a (chorobným) 

stavem jsou v kapitole 4.2.5. 

Následné stavy 

Následující položky jsou určeny pro stavy, které již nejsou v aktivní fázi: 

B90–B94, E64.–, E68, G09, I69.–, O97, T90–T98, Y85–Y89. 

Pokyny pro kódování následků pro účely mortality a morbidity lze nalézt 

v kap. 4.2.5 a 4.4.2. 

35


Poruchy po výkonech 

Následující položky nemají být použity jako základní příčiny při kódování 

úmrtnosti. Pokyny pro jejich použití v případě kódování nemocnosti lze nalézt 

v kapitole 4.4.2. 

E89.–, G97.–, H59.–, H95.–, I97.–, J95.–, K91.–, M96.–, N99.–. 

3.2 Jak užívat třetí díl 

V úvodu ke třetímu dílu, tj. Abecednímu seznamu MKN-10 (28), jsou uvedeny 

pokyny k jeho užívání. Před samotným kódováním by tyto instrukce měly být 

pečlivě prostudovány. Stručný popis struktury a použití Abecedního seznamu 

je uveden níže. 

3.2.1 Sestavení Abecedního seznamu 

Svazek 3 je rozdělen do tří oddílů následovně: 

V I. oddílu jsou uvedeny všechny termíny zařaditelné do kapitol I–XIX a XXI 

s výjimkou léků a ostatních chemikálií. 

Ve II. oddílu jsou uvedeny vnější příčiny morbidity a mortality a všechny 

stavy klasifikované v kapitole XX, s výjimkou léků a ostatních chemikálií. 

Oddíl III. Tabulka léků a chemikálií, udává pro každou látku kódy pro otravy 

a nežádoucí účinky klasifikovatelné do kapitoly XIX a dále kód z kapitoly 

XX určující, zda se jednalo o otravu náhodnou, úmyslnou (sebepoškození), 

nezjištěného úmyslu, nebo jako nežádoucí účinek látky řádně podané 

a správně indikované. 

3.2.2 Struktura 

V seznamu je hlavní termín umístěn ve sloupci nejvíce vlevo. Ostatní pojmy 

modifikující a vymezující hlavní termín jsou uvedeny s různým stupněm 

odsazení v dalších řádcích. V I. oddílu tyto odsazené modifikující nebo 

upřesňující pojmy obvykle představují různé typy, lokality nebo okolnosti 

chorobného stavu ovlivňující kódování, ve II. oddílu pak označují různé typy 

nehod, včetně typu vozidla apod. Modifikující výrazy, které neovlivňují 

kódování, se objevují v závorkách za stavem. 

36

3.2.3 Kódová čísla 


Kódová čísla, která následují za termínem, označují položky a podpoložky, do 

kterých se termín má zařadit. Pokud jde o třímístný kód, předpokládá se, že 

kategorie se dále nečlení. Ve většině případů, pokud je položka dále členěna, 

je kódové číslo v Abecedním seznamu čtyřmístné. Pomlčka na čtvrtém místě 

(např.: O03.–) znamená, že kategorie je dále členěna a čtyřmístné položky lze 

nalézt v Tabelárním seznamu. Pokud položce náleží kód s křížkem 

i s hvězdičkou, jsou uvedeny oba kódy. 

3.2.4 Dohody 

Závorky ( ) 

Stejný význam jako v 1. dílu. 

NJ 

Nezařazeno jinde. 

Ukazuje, že specifické varianty uváděných stavů jsou zařazeny jinde a je 

nutné vyhledat v Abecedním seznamu více specifický termín. 

Křížový odkaz 

Křížový odkaz se používá k vyvarování se zbytečné duplicitě termínů 

v Abecedním seznamu. Slůvko „viz” znamená pro kodéra odkaz na jiný 

termín. „Viz též” ukazuje kodérovi, že jinde v Abecedním seznamu je 

obsažena další informace, která není obsažena u termínu, u kterého je 

„viz též” uvedeno. 

3.3 Základní pokyny pro kódování 

Abecední seznam obsahuje mnoho termínů, které nejsou v 1. dílu, a proto je 

nutné při kódování využít jak Abecedního seznamu, tak Tabelární části a oba 

zdroje porovnat. 

Dříve než přistoupí ke kódování musí kodér znát základní pravidla klasifikace 

a kódování a prakticky si je procvičit. 

Následující jednoduchý návod má pomoci občasnému uživateli MKN: 

1. Zjisti typ výrazu, který má být kódován a najdi vhodný oddíl v Abecedním 

seznamu (indexu). (Pokud jde o nemoc, úraz nebo jiný stav uvedený 

v kapitole I–XIX nebo XXI, podívej se do I. oddílu Abecedního seznamu. 

37


Pokud se jedná o zevní příčinu úrazu nebo jinou událost klasifikovatelnou 

do kapitoly XX, podívej se do II. oddílu). 

2. Stanov hlavní termín. U nemocí a úrazů je to nejčastěji podstatné jméno 

v názvu patologického stavu. Nicméně v Abecedním seznamu jsou 

uvedeny jako hlavní termíny i některé stavy vyjádřené adjektivem nebo 

eponymem. 

3. Čti a nech se vést jakoukoliv poznámkou uvedenou pod hlavním termínem. 

4. Čti všechny termíny uvedené v závorkách za hlavním termínem (tyto 

doplňující pojmy nemají vliv na číslo kódu), jakož i další pojmy uvedené 

pod hlavním termínem (ty mohou ovlivnit číslo kódu), dokud nejsou 

zohledněny všechny výrazy obsažené v diagnóze . 

5. Pozorně sleduj všechny křížové odkazy („viz” a „viz též”) v Abecedním 

seznamu. 

6. Ověř vhodnost vybraného kódového čísla v Tabelárním seznamu. 

Nezapomeň, že třímístný kód s pomlčkou na čtvrtém místě v Abecedním 

seznamu znamená, že existuje čtyřmístná položka, kterou najdeš v 1.dílu. 

Detailnější třídění, která se užívají v pozici dalšího místa kódu nejsou 

v Abecedním seznamu uvedena a je nutno je nalézt v 1. dílu. 

7. Nech se vést údaji o patřičných a nepatřičných termínech uvedenými pod 

vybraným kódem nebo názvem kapitoly, bloku či položky. 

8. Urči kód. 

Specifické pokyny pro výběr příčin a stavů, které mají být kódovány a pro 

kódování vybraných stavů jsou uvedeny v kapitole 4. 

38

4. Pravidla a pokyny pro kódování úmrtnosti a nemocnosti 

4. PRAVIDLA A POKYNY PRO KÓDOVÁNÍ 

ÚMRTNOSTI A NEMOCNOSTI 

Tato část pojednává o pravidlech a směrnicích přijatých Valným 

shromážděním WHO, která se týkají výběru jediné příčiny nebo stavu 

z potvrzení úmrtí a záznamů o nemoci pro rutinní statistickou tabelaci. 

Zároveň jsou uvedeny pokyny pro aplikaci pravidel a pro kódování stavu 

vybraného k tabelaci. 

4.1 Úmrtnost: pokyny pro certifikaci a pokyny 

pro kódování 

Statistiky úmrtnosti jsou jedním z hlavních zdrojů zdravotnických informací a 

v mnoha zemích jsou nejspolehlivějšími zdravotnickými údaji. 

4.1.1 Příčiny smrti 

Dvacáté Světové zdravotnické shromáždění v roce 1967 definovalo příčiny 

smrti, které by se měly objevit v lékařském potvrzení o příčinách úmrtí jako 

„všechny choroby, chorobné stavy nebo úrazy, které buď vedly ke smrti nebo 

k ní přispěly, a okolnosti nehody nebo násilí, které takové úrazy přivodily”. 

Účelem definice je zajistit zaznamenání všech relevantních informací, aby 

nedošlo k selektivnímu zaznamenávání některých stavů a k opomíjení jiných. 

Definice nezahrnuje příznaky a způsoby umírání jako jsou selhání srdeční 

nebo respirační. 

Pokud je zaznamenána pouze jedna příčina smrti, je tato vybrána pro tabelaci. 

Je-li zaznamenána více než jedna příčina smrti, je nutno provést výběr podle 

pravidel uvedených v oddílu 4.1.5. Tato pravidla jsou založena na konceptu 

základní příčiny smrti (underlying cause of death). 

4.1.2 Základní příčina smrti 

Šestá decennální mezinárodní revizní konference rozhodla, aby příčina smrti 

pro primární tabelaci byla označena jako základní příčina smrti. 

Z hlediska předcházení úmrtí je nezbytné přerušit řetězec událostí nebo ho 

v některém bodě ovlivnit terapeuticky. Ve zdravotnictví je ovšem nejúčinnější 

zabránit, aby se mohla uplatnit vyvolávající příčina. Pro tento účel byla 

39


základní příčina (smrti) definována jako (a) choroba nebo trauma, která 

iniciovala řetězec chorobných stavů přímo vedoucích ke smrti, nebo (b) 

okolnosti příhody nebo násilí, které přivodily smrtelné poranění. 

4.1.3 Mezinárodní formulář pro Lékařské potvrzení 

o příčině smrti 

Výše uvedený princip může být jednotně aplikován pomocí formuláře „Medical 

certificate” doporučeného Světovým zdravotnickým shromážděním. V České 

republice je toto potvrzení uvedeno jako součást formuláře nazvaného List o 

prohlídce zemřelého (dále jen LPZ), kde v jeho lékařské části jsou uváděny 

příčiny smrti (pozn. RČV). Prohlížející lékař, který podepisuje LPZ, je povinen 

určit, které chorobné stavy vedly bezprostředně ke smrti, a uvést všechny 

předchozí stavy, které bezprostřední příčinu smrti způsobily. 

Lékařská část LPZ je uspořádána tak, aby usnadnila výběr základní příčiny 

smrti tam, kde se uvádí více příčin. Část I tohoto formuláře slouží k 

zaznamenání stavů se vztahem k řetězci přímo vedoucímu ke smrti, a Část II 

slouží k zaznamenání stavů sice přispívajících ke smrti, ale bez vztahu k 

základnímu řetězci. 

Praktický lékař nebo jiná kvalifikovaná osoba určená k prohlídce těla 

zemřelého má povinnost užít svého klinického nálezu k vyplnění LPZ. 

Automatizované systémy sloužící k vyplňování potvrzení o úmrtí nesmí 

zahrnovat seznamy, výčty nebo jiné pomůcky pro prohlížejícího lékaře 

(vyplňujícího LPZ), neboť omezují rozsah diagnóz použitých lékařem a mohou 

nepříznivě ovlivnit přesnost a užitečnost formuláře. 

V roce 1990 přijalo 43. Světové zdravotnické shromáždění doporučení, aby v 

případě potřeby jednotlivé státy zvážily možnost zavedení dalšího řádku „d” v 

I. části potvrzení o příčinách smrti. Nicméně jednotlivé státy mohou zavést či 

pokračovat v užívání Potvrzení o úmrtí o pouhých třech řádcích, pokud 4. 

řádku není zapotřebí, nebo pokud existují právní nebo jiné překážky pro přijetí 

Potvrzení o úmrtí podle doporučeného vzoru. 

Stav zaznamenaný na nejnižším použitém řádku I. části LPZ je obvykle 

základní příčinou smrti určenou k tabelaci. Nicméně postupy popsané 

v oddílech 4.1.4 – 4.1.5 mohou vést k výběru jiného stavu jakožto základní 

příčiny smrti. K odlišení těchto dvou možností bude používán výraz 

vyvolávající předchozí příčina (vyvolávající příčina) k označení stavu 

odpovídajícímu poslednímu vyplněnému řádku I. části a výrazu základní 

příčina smrti se použije k označení příčiny vybrané pro tabelaci. 

40


MEZINÁRODNÍ FORMULÁŘ LÉKAŘSKÉHO POTVRZENÍ O PŘÍČINĚ SMRTI 

I 

Choroba nebo stav přímo 

vedoucí ke smrti *) 

(Bezprostřední příčina smrti) 

Předchozí příčiny 

Chorobné stavy, pokud existují, 

které jsou příčinou stavů výše 

uvedených. Základní příčina je 

uvedena poslední 

Příčina smrti 

(a) 

způsobeno (nebo jako následek) 

(b) 


(c) 


Přibližný 

interval mezi 

začátkem příznaků 

a smrtí 

(d) 

II 

Jiné významné stavy přispívající 

ke smrti, které však nejsou ve 

vztahu k chorobě nebo jejím 

příčinám 

*) To neznamená způsob umírání, např. zástava srdce, respirační selhání. Znamená 

chorobu, trauma nebo komplikaci, která způsobila smrt. 

Pokud je řetězec událostí vedoucích ke smrti jednostupňový, je záznam na 

řádku I (a) postačující. Pokud je vyplněno více řádků, bezprostřední příčina se 

uvede na řádku (a) a vyvolávající předchozí příčina se uvede jako poslední, 

přičemž se jakákoliv další vložená (zprostředkující) příčina uvede na řádku (b) 

nebo na řádcích (b) a (c). Níže je uveden příklad potvrzení o úmrtí se 

čtyřstupňovým řetězcem stavů přímo vedoucích ke smrti: 

(a) 

(b) 

(c) 

(d) 

Embolie do plicnice 

Patologická zlomenina 

Metastáza karcinomu ve stehenní kosti 

Karcinom prsu 

Část II slouží k zaznamenání jakéhokoliv významného stavu, který přispěl 

k fatálnímu zakončení choroby, ale nebyl ve vztahu k chorobě nebo stavu, 

který přímo způsobil smrt. 

Po výrazu „jako následek“, který se vyskytuje na potvrzení o příčinách úmrtí 

by měly být uváděny nejen bezprostřední příčina či patologický proces, ale 

41


také nepřímé příčiny, například takové, které způsobily náchylnost pro vznik 

bezprostřední příčiny poškozením tkání nebo zhoršením funkce bez ohledu na 

délku časového intervalu mezi těmito příčinami. 

Zaznamenávání přibližného intervalu (v minutách, hodinách, dnech, týdnech, 

měsících a letech) mezi nástupem každého ze stavů a datem (okamžikem) 

smrti pomáhá prohlížejícímu lékaři zkonstruovat řetězec událostí, které vedly 

ke smrti a později pomáhá kodérovi zvolit příslušný kód. 

V roce 1990 přijalo Světové zdravotnické shromáždění doporučení, aby 

jednotlivé státy zvážily možnost zařadit na Potvrzení o úmrtí dotaz na 

těhotenství současné či v posledním roce před smrtí. 

4.1.4 Postupy pro výběr základní příčiny smrti pro 

tabelaci úmrtnosti 

Pokud je uvedena pouze jedna příčina smrti, je tato použita k tabelaci podle 

pravidla jedné příčiny. 

Pokud je uvedena více než jedna příčina smrti, je prvním krokem k výběru 

základní příčiny smrti určit vyvolávající předchozí příčinu příslušnou 

nejnižšímu použitému řádku v Části I LPZ použitím Obecné zásady nebo 

Pravidel 1, 2, a 3 pro výběr. 

Za určitých okolností dovoluje MKN, aby vyvolávající příčina byla nahrazena 

jinou, která vhodněji vyjadřuje základní příčinu při tabelaci. Tak například 

existují některé položky vyhrazené pro kombinace stavů, nebo jsou určité 

nadřazené epidemiologické důvody pro upřednostnění jiných stavů z LPZ. 

Proto je při dalším postupu třeba určit, zda je nutné uplatnit jedno nebo více 

modifikujících Pravidel A až D (viz kapitola 4.1.9), která se vztahují k výše 

uvedeným situacím. Výsledné kódové číslo určené pro tabelaci je číslo 

příslušné základní příčině. 

Pokud je vyvolávající předchozí příčinou úraz nebo jiný následek působení 

vnější příčiny, klasifikovaný v kapitole XIX, měly by být jako základní příčina 

pro tabelaci vybrány okolnosti, které takové stavy způsobily, a měly by být 

kódovány v rozmezí V01–Y89. Kód pro poranění nebo jiný následek vnějších 

příčin může být uveden jako dodatkový kód. 

4.1.5 Pravidla pro výběr „vyvolávající příčiny” 

Posloupnost 

Termín „posloupnost“ se vztahuje ke dvěma nebo více stavům uvedeným na 

řádcích Části I. po sobě následujících, přičemž každý stav je přijatelnou 

42


příčinou stavu uvedeného v řádku bezprostředně nad ním, nebo ve všech 

řádcích. 

Příklad 1: I (a) Krvácení z ezofageálních varixů 

(b) Portální hypertenze 

(c) Cirhóza jater 

(d) Hepatitida B 

Pokud se na jednom řádku LPZ uvádí více než jedna příčina 

smrti, lze sestavit více než jednu posloupnost. V níže uvedeném 

příkladu lze vysledovat čtyři různé posloupnosti. 

Příklad 2: 

I (a) Kóma 

(b) Infarkt myokardu a cévní mozková příhoda 

(c) Ateroskleróza, Hypertenze 

Z toho lze odvodit následující posloupnosti: 

ateroskleróza infarkt myokardu kóma 

ateroskleróza cévní mozková příhoda kóma 

hypertenze infarkt myokardu kóma 

hypertenze cévní mozková příhoda kóma 

Pokud je na LPZ uvedena více než jedna posloupnost, je důležité určit 

vyvolávající příčinu posloupnosti uvedené jako první, jinak nemohou být řádně 

aplikována pravidla pro výběr a modifikační pravidla a výběr základní příčiny 

bude zkreslen. K určení vyvolávající příčiny prvně uvedené posloupnosti 

postupujte od bezprostřední příčiny smrti (stav uvedený jako první na nejvýše 

vyplněném řádku v Části I). Určete, zda příčina uvedená na prvním místě 

dalšího řádku mohla vyvolat bezprostřední příčinu smrti či nikoliv. Pokud ne, 

zjistěte, zda druhá příčina uvedená na tomto řádku mohla bezprostřední 

příčinu vyvolat. Pokračujte tak dlouho, dokud nenaleznete na tomto řádku 

příčinu, která mohla bezprostřední příčinu smrti způsobit. Tato příčina se bude 

dále nazývat „prozatimní vyvolávající příčina“. 

Pokud nebyla nalezena žádná příčina, která by vedla k bezprostřední příčině 

smrti, pak není na LPZ uvedena žádná posloupnost. Pokud byla prozatímní 

vyvolávající příčina nalezena na řádku ihned pod bezprostřední příčinou smrti, 

ale na nižších řádcích Části I. jsou uvedeny další příčiny, opakujte stejný 

postup i pro další řádek. Nyní postupujte od prozatímní vyvolávající příčiny 

vybrané v předchozím kroku a určete, zda příčina uvedená na prvním místě 

dalšího řádku mohla vyvolat prozatímní vyvolávající příčinu smrti či nikoliv 

Pokud ne, zjistěte, zda druhá příčina uvedená na tomto řádku mohla 

prozatímní vyvolávající příčinu způsobit. Pokračujte tak dlouho, dokud 

nenaleznete na tomto řádku příčinu, která mohla prozatímní vyvolávající 

43


příčinu způsobit. Tato příčina se nyní stane novou prozatimní vyvolávající 

příčinou. Pokud byla nalezena nová vyvolávající příčina, ale i nadále jsou na 

dalších řádcích umístěných níže uvedeny jiné příčiny, opakujte celý postup tak 

dlouho, dokud bude vždy možné určit další novou prozatímní vyvolávající 

příčinu. Pokud již není uveden v Části I. žádný stav, který by mohl způsobit 

prozatímní vyvolávající příčinu, poslední stanovená prozatímní vyvolávající 

příčina je zároveň vyvolávající příčinou první uvedené posloupnosti. 

Následující schéma ilustruje postup v případě více posloupností. Vyvolávající 

příčina první uvedené posloupnosti je znázorněna v šedé barvě ohraničené 

černým silným kroužkem. 

Obecná zásada 

Obecná zásada stanoví, že pokud je v LPZ uveden více než jeden stav, 

vybere se stav uvedený samostatně na nejnižším použitém řádku Části I 

pouze v případě, že mohl způsobit všechny stavy uvedené nad ním. 

Pravidla pro výběr 

Pravidlo 1 

Pravidlo 2 

Pokud neplatí Obecná zásada a na LPZ je uvedena posloupnost 

končící stavem uvedeným jako první, vybere se vyvolávající 

příčina této posloupnosti. Pokud je uvedena více než jedna 

posloupnost končící stavem uvedeným na prvním místě, vybere 

se vyvolávající příčina prvně jmenované posloupnosti. 

Pokud není uvedena žádná posloupnost končící stavem 

uvedeným v LPZ jako první, má se vybrat stav uvedený na 

prvním místě. 

Pravidlo 3 Pokud je stav vybraný podle Obecné zásady nebo Pravidla 1 

nebo Pravidla 2 zjevně přímým následkem jiného stavu 

uvedeného v Části I nebo II, má se vybrat tento primární stav. 

44


4.1.6 Několik vysvětlivek k pravidlům výběru 

Ve správně vyplněném LPZ bude vyvolávající předchozí příčina uvedena 

samostatně na nejnižším použitém řádku I. části, a stavy, pokud jsou nějaké, 

které vznikly jako následek této vyvolávající příčiny, budou uvedeny nad ní, 

jeden na každé řádce, ve vzestupném kauzálním pořadí. 

Příklad 3: 

Příklad 4: 

I (a) Uremie 

(b) Hydronefróza 

(c) Retence moče 

(d) Hypertrofie prostaty 

I (a) Bronchopneumonie 

(b) Chronická bronchitida 

II Chronická myokarditida 

Ve správně vyplněném LPZ bude proto Obecná zásada platit. Ale i v případě 

nesprávného vyplnění může Obecná zásada platit za předpokladu, že stav 

uvedený samostatně na nejnižším použitém řádku byl příčinou všech stavů 

uvedených nad ním, i když výše uvedené stavy nebyly uvedeny ve správném 

pořadí. 

Příklad 5: I (a) Generalizované metastázy 5 týdnů 

(b) Bronchopneumonie 

3 dny 

(c) Karcinom plic 

11 měsíců 

Obecná zásada neplatí, jestliže na nejnižším použitém řádku Části I je uveden 

více než jeden stav, nebo jestliže uvedený jediný stav nemohl být příčinou 

všech stavů uvedených nad ním. Pokyny pro přijatelnost různých posloupností 

jsou uvedeny na konci pravidel, je však nutné si uvědomit, že údaje lékaře, 

který vystavil LPZ, představují jeho kvalifikované názory na stavy vedoucí 

ke smrti a na jejich vzájemné vztahy a neměly by být brány na lehkou váhu. 

Pokud nelze použít Obecné zásady, je třeba vyžádat si objasnění od toho, kdo 

LPZ vystavil, pokud je to možné, neboť pravidla výběru nemusejí vždy vést 

k uspokojivému výběru základní příčiny. Pokud však nelze získat objasnění, je 

nutno použít pravidel pro výběr. Pravidlo 1 lze použít pouze tam, kde je 

uvedena posloupnost, která končí stavem uvedeným v LPZ na prvním místě. 

Pokud nelze takovou posloupnost nalézt, platí Pravidlo 2 a vybere se stav 

uvedený na prvním místě. 

Stav vybraný podle shora uvedených pravidel může však být zjevným 

následkem jiného stavu, který nebyl uveden ve správné příčinné souvislosti, 

např. v Části II nebo na témž řádku v Části I. Pokud je tomu tak, platí 

Pravidlo 3 a (podle něj) se vybere vyvolávající primární stav. Platí však pouze 

tehdy, není-li pochyb o příčinné souvislosti mezi oběma stavy; nestačí, že by 

45


příčinná souvislost mezi nimi mohla být přijata, pokud by ji osoba, která 

vyplnila LPZ, byla uvedla. 

4.1.7 Příklady (aplikace) Obecné zásady a pravidel 

výběru 

Obecná zásada 

Pokud je v LPZ uveden více než jeden stav, vybere se stav samostatně 

uvedený na nejnižším použitém řádku Části I pouze v případě, že mohl 

způsobit všechny stavy uvedené nad ním. 

Příklad 6: 

Příklad 7: 

Příklad 8: 

Příklad 9: 

Pravidlo 1 

46 

I (a) Absces plic 

(b) Laloková pneumonie 

Vybrat lalokovou pneumonii (J18.1). 

I (a) Selhání jater 

(b) Obstrukce žlučovodu 

(c) Karcinom hlavy pankreatu 

Vybrat karcinom hlavy pankreatu (C25.0) 

I (a) Hemoragie mozková (Krvácení do mozku) 

(b) Hypertenze 

(c) Chronická pyelonefritida 

(d) Adenom prostaty 

Vybrat adenom prostaty (D29.1) 

I (a) Traumatický šok 

(b) Mnohočetné zlomeniny 

(c) Sražení chodce nákladním automobilem (dopravní nehoda) 

Vybrat sražení chodce nákladním automobilem (V04.1) 

Pokud neplatí Obecná zásada a je uvedena posloupnost končící stavem 

uvedeným v LPZ jako první, vybere se vyvolávající příčina této 

posloupnosti. Pokud je uvedena více než jedna posloupnost končící stavem 

uvedeným na prvním místě, vybere se vyvolávající příčina prvně jmenované 

posloupnosti. 

Příklad 10: I (a) Bronchopneumonie 

(b) Infarkt mozku a hypertenzní choroba 

srdeční 

Vybrat infarkt mozku (I63.9). Jsou uvedeny dvě posloupnosti 

končící stavem uvedeným jako první, a to:


a) bronchopneumonie jako následek infarktu mozku a 

b) bronchopneumonie jako následek hypertenzní choroby 

srdeční. 

Vybere se vyvolávající příčina prvně uvedené posloupnosti. 

Příklad 11: I (a) Varixy ezofagu a městnavé selhání srdeční 

(b) Chronická revmatická choroba srdeční a cirhóza jater 

Vybrat cirhózu jater (K74.6). Posloupnost končící stavem 

uvedeným jako první jsou varixy ezofagu jako následek cirhózy 

jater. 

Příklad 12: I (a) Akutní infarkt myokardu 

(b) Aterosklerotická (ischemická) choroba srdeční 

(c) Chřipka 

Vybrat aterosklerotickou chorobu srdeční. Uvedená posloupnost 

končící stavem uvedeným jako první je infarkt myokardu jako 

následek aterosklerotické choroby srdeční. Modifikující 

Pravidlo C lze však použít také; viz příklad 45. 

Příklad 13: I (a) Perikarditida 

(b) Uremie a pneumonie 

Vybrat uremii. Jsou uvedeny dvě posloupnosti končící stavem 

uvedeným na prvním místě; perikarditida jako následek uremie 

a perikarditida jako následek pneumonie. Vybere se vyvolávající 

příčina první uvedené posloupnosti. Platí však též modifikující 

Pravidlo D; viz příklad 62. 

Příklad 14: I (a) Mozkový infarkt a hypostatická pneumonie 

(b) Hypertenze a diabetes 

(c) Ateroskleróza 

Vybrat aterosklerózu. Jsou uvedeny dvě posloupnosti končící 

stavem uvedeným jako první; mozkový infarkt jako následek 

hypertenze a aterosklerózy a mozkový infarkt jako následek 

diabetu. Vybere se vyvolávající příčina prvé posloupnosti. Platí 

však i modifikující Pravidlo C; viz příklad 46. 

Pravidlo 2 

Pokud není uvedena žádná posloupnost končící stavem uvedeným v LPZ 

jako první, má se vybrat stav uvedený na prvním místě. 

Příklad 15: I (a) Perniciózní anémie a gangréna nohy 

(b) Ateroskleróza 

47


Vybrat perniciózní anémii (D51.0). Není uvedena žádná 

posloupnost končící stavem uvedeným na prvním místě. 

Příklad 16: I (a) Revmatická a aterosklerotická choroba srdeční 

Vybrat revmatickou chorobu srdeční (I09.9). Není uvedena žádná 

posloupnost, oba stavy jsou na stejném řádku. 

Příklad 17: I (a) Cystická fibróza pankreatu 

(b) Bronchitida a bronchiektázie 

Vybrat cystickou fibrózu pankreatu (E84.9). Není uvedena žádná 

posloupnost. 

Příklad 18: I (a) Pokročilý věk a hypostatická pneumonie 

(b) Revmatoidní artritida 

Vybrat pokročilý věk. Uvádí se sice posloupnost − hypostatická 

pneumonie jako následek revmatoidní artritidy − ale tato 

posloupnost nekončí stavem uvedeným na prvém místě. Platí 

ovšem též modifikační Pravidlo A; viz příklad 33. 

Příklad 19: I (a) Burzitida a ulcerózní kolitida 

Vybrat burzitidu. Není uvedena žádná posloupnost. Platí ovšem 

též modifikační Pravidlo B. 

Příklad 20: I (a) Akutní nefritida, spála 

Pravidlo 3 

Vybrat akutní nefritidu. Není uvedena žádná posloupnost. Platí 

ovšem též Pravidlo 3; viz příklad 28. 

Pokud je stav vybraný podle Obecné zásady nebo podle Pravidla 1 nebo 

Pravidla 2 zjevně přímým následkem jiného uvedeného stavu v Části I 

nebo II, má se vybrat tento primární stav. 

Předpokládané přímé důsledky jiného stavu 

Kaposiho sarkom, Burkittův nádor a jakýkoliv jiný maligní novotvar lymfatické, 

hematopoetické nebo příbuzné tkáně klasifikovatelný pod C46.– nebo C81– 

C96 má být považován za přímý důsledek onemocnění HIV tam, kde je toto 

uvedeno. Takovou souvislost nelze předpokládat u jiných typů maligních 

novotvarů. 

Kterákoliv infekční choroba vyjma těch, které jsou uvedeny ve 4.2.2 A (a), má 

být považována za přímý důsledek uvedeného onemocnění HIV. 

48


Určité stavy by měly být posuzovány jako přímý následek lékařského zákroku, 

pokud tento zákrok byl proveden do 4 týdnů před smrtí. Seznam takových 

stavů lze najít v Příloze 7.1. 

Enterokolitida způsobená Clostridium difficile má být považována za zřejmý 

následek léčby antibiotiky. 

Určité pooperační komplikace – pneumonie (jakýkoliv typ), krvácení, 

tromboflebitida, embolie, trombóza, sepse, zástava srdce, akutní selhání 

ledvin, aspirace, atelektáza (kolaps) plic a infarkt - mohou být považovány za 

přímé důsledky operace, pokud k chirurgickému zákroku došlo v době nikoliv 

delší než 4 týdny před smrtí. 

Srdeční selhání (I50.–) a nespecifikovaná nemoc srdce (I51.9) mají být 

posuzovány jako jasný následek jiného stavu týkajícího se srdce. 

Ezofageální varixy (I85) mají být považovány za zřejmý následek onemocnění 

jater klasifikovatelného pod B18, K70.-, K73.-, K74.- a K76.-. 

Plicní edém (J81) má být považován za důsledek srdečního onemocnění 

(včetně kardiopulmonálního onemocnění); u stavů postihujících plicní 

parenchym, jako jsou infekční onemocnění, aspirace a inhalace, RDS, vysoká 

nadmořská poloha a cirkulující toxíny; dále stavy hypervolemie, jako je selhání 

ledvin a hypalbuminemie; a vrozené anomálie postihující cirkulaci krve 

v plicích jako je vrozená stenóza plicních cév. (Poznámka: výčet stavů je 

obsažen na webových stránkách WHO). 

Lobární (laloková) pneumonie, nespecifikovaná (J18.1) má být považována za 

jasný následek syndromu závislosti způsobeného užíváním alkoholu (F10.2). 

Jakákoliv pneumonie v J12–J18 by měla být považována za jasný důsledek 

stavů, které poškozují imunitní systém. Pneumonie v J15.0–15.6, J15.8– 

J15.9, J16.8, J18.0 a J18.2–J18.9 by měla být považována za jasný následek 

vysilujících nemocí (jako jsou zhoubné novotvary a podvýživa) a nemocí 

způsobujících ochrnutí (jako je mozkové krvácení nebo trombóza), stejně jako 

vážných respiračních stavů, přenosných nemocí a vážných poranění. 

Pneumonie v J15.0–15.6, J15.8–J15.9, J16.8, J18.0 a J18.2–J18.9, J69.0 

a J69.8 by měly být považovány za jasné následky stavů, které ovlivňují 

proces polykání. Pneumonie v J18.– (vyjma lobární (lalokové) pneumonie) 

uvedená spolu s imobilitou či omezenou pohyblivostí má být kódována jako 

J18.2. 

Jiné běžné sekundární stavy (jako embolizace plic, dekubity a cystitida) mají 

být považovány za následek vysilujících chorob (jako jsou malignity 

a podvýživa) a onemocnění, která jsou příčinou ochrnutí (jako je krvácení do 

mozku, nebo trombóza mozkových cév), stejně jako přenosné choroby 

a vážná poranění. Jakékoliv takové sekundární stavy nemusí být nutně 

považovány za následek stavů respiračního traktu. 

49


Níže uvedené nemoci mají být uvažovány jako následek stavů uvedených 

v seznamu „vysilujících chorob a chorob s ochrnutím“. Stavy označené „M“ 

(Může být) mají být považovány za následky stavů v seznamu „chorob 

vysilujících a chorob s ochrnutím“jen tehdy, pokud splňují základní požadavek 

pro připsání kódu, uvedený v posledním sloupci tabulky. 

Kód(y) Popis Podmíněná 

odpověď 

Bližší určení 

E86 

G81–G83 

I26.0–I26.9 

I74.2–I74.4 

I80.1–I80.3 

Ztráta objemu plazmy 

nebo extracelulární 

tekutiny 

Jiné paralytické syndromy 

Plicní embolie 

Arteriální embolie 

a trombóza končetin 

Flebitida a tromboflebitida 

dolních končetin 

I82.9 Embolie a trombóza 

neurčené žíly 

K55.0 Akutní vaskulární 

onemocnění střeva 

K56.4 Jiná neprůchodnost střeva 

K59.0 Zácpa 

L89 Dekubitální vřed 

N10–N12 Tubulo–intersticiální 

nefritida 

N17, N19 Onemocnění ledvin, akutní 

či nespecifikované 

N28.0 Ischemie a infarzace 

ledviny 

N30.0–N30.2 Cystitida, akutní, 

intersticiální a jiná 

chronická 

M 

M 

M 

M 

Tento stav v K55.0 musí 

být určen jako embolie 

Onemocnění vedoucí 

k ochrnutí či neschopnosti 

ovládání močového 

měchýře 

Tento stav v N28.0 musí 

být určen jako embolie 

renální arterie 

Stav způsobující paralýzu 

nebo neschopnost kontroly 

močového měchýře 

N30.9 Cystitida, nespecifikovaná M Stav způsobující paralýzu 



N31 

Nervově svalová 

dysfunkce močového 

měchýře, neuvedená jinde 

M 

50


N34.0–N34.2 Uretritida M Stav způsobující paralýzu 



N35.1–N35.9 Striktura uretry 

(netraumatická) 

N39.0 Infekce močového ústrojí 

neurčené lokalizace 

M 

M 







Choroby popsané nebo posouzené jako „embolické“ mohou být považovány 

za přímý důsledek žilní trombózy, flebitidy nebo tromboflebitidy, chlopňové 

srdeční vady, porodu nebo jakékoliv operace. V každém případě zde musí být 

zřejmá cesta z místa vzniku trombu až na místo embolie. Tak může žilní 

trombóza nebo tromboflebitida způsobovat plicní embolii. Tromby které se 

vytvoří na levé straně srdce (např. na mitrálních nebo aortálních chlopních) 

nebo jsou způsobeny fibrilací síní mohou embolizovat do tepen tělního oběhu. 

Podobně tromby, které se utvoří na pravostranných srdečních chlopních 

(trikuspidální a pulmonální chlopně) mohou způsobit embolii plicních tepen. 

Tromby, které se vytvoří na levé straně se mohou dostat na pravou stranu 

v případě přítomnosti mezikomorového septálního defektu. 

Embolie do arterií systémového oběhu má být považována za důsledek 

fibrilace síní. Pokud je embolizace plic prezentována jako následek fibrilace 

síní, může být přijata, i když embolizace plic není považována za jasný 

následek fibrilace síní. 

Neurčená demence (F03) a Alzheimerova choroba (G30.-) mají být 

považovány za zřejmý následek Downova syndromu (090.-). 

Demence bez zmínky o specifické příčině má být považována za následek 

stavu, který obvykle způsobuje nevratné poškození mozku. Avšak pokud je 

specifická příčina uvedena, je možné jako příčinu demence přijmout pouze ten 

stav, který může vést k trvalému nevratnému poškození mozku, i když 

poškození mozku není typickým projevem onemocnění. 

Jakékoliv onemocnění popsané jako „sekundární“ má být považováno za 

přímý důsledek nejpravděpodobnější primární příčiny uvedené na LPZ. 

Sekundární nebo nespecifikovaná anémie, podvýživa, marazmus nebo 

kachexie mohou být považovány za důsledek jakéhokoliv maligního nádoru, 

paralytického onemocnění nebo nemoci omezující schopnost postarat se 

o sebe sama, včetně demence a degenerativních onemocnění nervové 

soustavy. 

51


Jakákoliv pyelonefritida může být považována za důsledek obstrukce 

močových cest stavy jako hyperplazie prostaty nebo stenóza ureteru. 

Nefritický syndrom může být považován za důsledek jakékoliv streptokokové 

infekce (spála, streptokoková angina atd.). Akutní renální selhání má být 

považováno za následek infekce močového traktu za předpokladu, že není 

uvedeno, že by renální selhání bylo zjištěno dříve než infekce močových cest. 

Acidóza (E87.2), Jiné určené poruchy metabolizmu (E88.8), Jiné 

mononeuropatie (G58.–), Polyneuropatie, NS (G62.9), Jiné nemoci periferní 

nervové soustavy (G64), Amyotrofie neuvedená jinde v jiných primárních 

poruchách svalů (G71.8), Porucha autonomní nervové soustavy, NS (G90.9), 

Neuralgie a neuritida NS (M79.2), Iridocyklitida, NS (H20.9), Katarakta, NS 

(H26.9), Chorioretinální zánět, NS (H30.9), Sítnicové cévní uzávěry (H34), 

Retinopatie očního pozadí a sítnicové oční změny (H35.0), Jiná proliferativní 

retinopatie (H35.2), Retinální krvácení (H35.6), Onemocnění sítnice, NS 

(H35.9), Nemoc periferních cév, NS (I73.9), Ateroskleróza končetinových 

tepen (I70.2), Artritida NS (M13.9), Nefritický syndrom (N03–N05), Chronické 

onemocnění ledvin, NS (N18.–), Nespecifikované selhání ledvin (N19), 

Nespecifikovaná svráštělá ledvina (N26), Onemocnění ledviny a močovodu 

NS (N28.9), Přetrvávající proteinurie, NS (N39.1), Gangréna, nezařazená 

jinde (R02), Kóma, nespecifikované (R40.2), Jiné určené abnormální nálezy 

chemizmu krve (R79.8) pokud se jedná o acetomii, azotemii a související 

stavy mají být považovány za zřejmý následek Diabetes mellitus (E10–E14). 

Dehydratace má být považována za zřejmý důsledek jakékoliv infekční 

choroby střevní. 

Primární atelektáza u novorozence (P28.0) má být považována za zřejmý 

důsledek vrozené vady ledvin (Q60, Q61.0–Q61.1, Q61.3–Q61.9, Q62.1, 

Q62.3, Q62.4), předčasné protržení blan (P01.1) a oligohydramnium (P01.2). 

Postižení plodu a novorozence předčasným protržením blan a při 

oligohydramniu (P01.1–P01.2) má být považováno za přímý důsledek vrozené 

vady ledvin (Q60, Q61.0–Q61.1, Q61.3–Q61.9, Q62.1, Q62.3, Q62.4). 

Operace určitého orgánu má být považována za přímý důsledek jakéhokoliv 

stavu vyžadujícího chirurgické řešení (např. nádor, trauma) téhož orgánu, 

uvedeného kdekoliv v LPZ. 

Krvácení má být považováno za následek otravy či předávkování 

antikoagulancii, nikoliv však pokud při antikoagulační terapii není zmínka 

o otravě nebo předávkování. 

Mentální retardace má být považována za zřejmý následek perinatálních 

příčin pod P00–P04 (Postižení plodu a novorozence onemocněním matky a 

komplikacemi těhotenství a porodu), P05 (Pomalý růst a podvýživa plodu), 

52


P07 (Poruchy v souvislosti se zkráceným trváním těhotenství a nízkou porodní 

hmotností, nezařazené jinde), P10 (Nitrolební poranění a krvácení způsobené 

za porodu), P11.0 (Edém mozku způsobený poraněním za porodu), P11.1 

(Jiné určené poškození mozku způsobené poraněním za porodu), P11.2 

(Nespecifikované poškození mozku, způsobené poraněním za porodu), P11.9 

(Poranění centrální nervové soustavy za porodu, NS), P15.9 (poranění za 

porodu NS), P20 (Nitroděložní hypoxie), P21 (Porodní asfyxie), P35 (vrozené 

virové nemoci), P37 (jiné vrozené infekční a parazitární nemoci), P52 

(Nitrolební neúrazové krvácení plodu a novorozence), P57 (Jádrový ikterus), 

P90 (Křeče u novorozence), P91 (Jiné poruchy stavu mozku novorozence). 

Příklad 21: I (a) Kaposiho sarkom 

II AIDS 

Vybrat onemocnění HIV vedoucí ke Kaposiho sarkomu (B21.0). 

Příklad 22: I (a) Karcinom vaječníku 

II Onemocnění HIV 

Vybrat maligní novotvar vaječníku (C56). 

Příklad 23: I (a) Tuberkulóza 

II Onemocnění HIV 

Vybrat onemocnění HIV vedoucí k mykobakteriální infekci 

(B20.0). 

Příklad 24: I (a) Toxoplazmóza mozku a herpes zoster 

(b) Burkittův lymfom, onemocnění HIV 

Vybrat onemocnění HIV vedoucí k mnohočetným onemocněním 

klasifikovaným jinde (B22.7). Toxoplazmóza mozku vybraná 

podle Pravidla 2 může být považována za přímý důsledek 

onemocnění HIV. 

Příklad 25: I (a) Bronchopneumonie 

II Sekundární anémie a chronická lymfatická leukemie 

Vybrat chronickou lymfatickou leukemii (C91.1). 

Bronchopneumonie vybraná podle Obecné zásady 

(viz příklad 10) i sekundární anémie mohou být považovány za 

přímé důsledky chronické lymfatické leukemie. 

Příklad 26: I (a) Krvácení do mozku 


(c) Chronická pyelonefritida a obstrukce prostatické 

části uretry 

53


Vybrat obstrukci uretry (N40). Chronická pyelonefritida vybraná 

podle Pravidla 1 může být považována za přímý důsledek 

obstrukce prostatické části uretry. 

Příklad 27: I (a) Akutní nefritida, spála 

Vybrat spálu (A38). Akutní nefritida, vybraná podle Pravidla 2 

(viz příklad 21) může být považována za přímý důsledek spály. 

Příklad 28: I (a) Nefrektomie 

II Karcinom ledviny 

Vybrat karcinom ledviny (C64). Není pochyby o tom, že 

nefrektomie byla provedena pro maligní novotvar ledviny. 

Příklad 29: I (a) Akutní anémie 

(b) Hematemeza 

(c) Krvácení z jícnových varixů 

(d) Portální hypertenze 

II Cirhóza jater 

Vybrat cirhózu jater (K74.6). Portální hypertenze vybraná podle 

Obecné zásady může být považována za přímý důsledek jaterní 

cirhózy. 

Příklad 30: I (a) Hypostatická pneumonie, 

(b) Mozkové krvácení a karcinom prsu 

Vybrat mozkové krvácení (I61.9). Hypostatická pneumonie 

vybraná podle Pravidla 2 může být považována za přímý 

důsledek kteréhokoliv z obou ostatních uvedených stavů; vybere 

se ten, který je zmíněn dříve. 

Příklad 31: I (a) Infarkt plic 

II Levostranná pneumonektomie pro karcinom 

před 3 týdny 

Vybrat karcinom plic (C34.9). 

4.1.8 Modifikace vybrané příčiny 

Vybraná příčina smrti není nutně stavem nejvhodnějším a nejinformativnějším 

pro tabelaci. Tak například, pokud byla vybrána senilita nebo některá 

generalizovaná choroba jako hypertenze nebo ateroskleróza, je to méně 

vypovídající, než kdyby byl vybrán projev nebo důsledek stárnutí nebo 

choroby. V některých případech může být nutné přizpůsobit výběr tak, aby 

odpovídal požadavkům klasifikace tím, že umožní zakódovat dvě nebo více 

54


uvedených příčin společně jedním kódem, nebo preferencí určité příčiny 

pokud byla uvedena spolu s dalšími stavy. 

Modifikační pravidla uvedená v následujícím textu mají zlepšit použitelnost 

a přesnost údajů o úmrtnosti a má se jich použít po výběru vyvolávající 

předchozí příčiny. Vzájemně propojené procesy výběru a modifikace byly 

v zájmu lepší srozumitelnosti odděleny. 

Některá z modifikačních pravidel vyžadují další aplikaci pravidel pro výběr, což 

pro zkušené kódující nebude obtížné, je však důležité seznámit se 

s postupem výběru, modifikace a v případě potřeby opětovného výběru 

(reselekce, přehodnocení). Po aplikaci modifikačních pravidel má být znovu 

aplikováno Pravidlo 3. 

4.1.9 Modifikační pravidla 

Pravidlo A. Pokročilý věk a jiné nepřesně vymezené stavy 

Tam, kde vybraná příčina je nejasná (nepřesně vymezená) a stav 

klasifikovaný jinde je uveden na LPZ, vyberte znovu příčinu smrti, jako kdyby 

nejasný stav nebyl býval uveden, vyjma přihlédnutí k onomu stavu, pokud 

modifikuje kódování. Za nejasné jsou pokládány následující stavy: 

I46.1 (Náhlá srdeční smrt) 

I46.9 (Srdeční zástava, NS) 

I95.9 (Hypotenze, NS) 

I99 (Jiné a neurčené nemoci oběhového systému) 

J96.0 (Akutní respirační selhání) 

J96.9 (Respirační selhání, NS) 

P28.5 (Respirační selhání novorozence) 

R00–R94 nebo R96–R99 (Příznaky, znaky a abnormální klinické 

a laboratorní nálezy, nezařazené jinde). 

Pozn.: R95 (Syndrom náhlé smrti dítěte) není pokládán za nejasný stav. 

Pokud všechny ostatní stavy uvedené na LPZ jsou nejasné nebo triviální, 

příčina smrti nemá být přehodnocována, tzn., že Pravidlo A se nepoužije. 

Pravidlo B. Triviální stavy 

Tam, kde je vybranou příčinou triviální stav, nepravděpodobný jako příčina 

smrti (viz Příloha 7.2) a pokud je zároveň uveden závažnější stav (jakýkoliv 

55


stav kromě nejasného nebo jiného triviálního stavu), je třeba znovu vybrat 

základní příčinu, jako by triviální stav nebyl uveden. Pokud byla smrt 

následkem nežádoucí reakce na léčbu triviálního stavu, má se vybrat 

nežádoucí reakce. 

Jestliže triviální stav je uveden jako příčina jakéhokoliv jiného stavu, triviální 

stav nevyřazujeme, tzn. Pravidlo B se nepoužije. 

Pravidlo C. Vazba 

Tam, kde je příčina vybraná ke kódování základní příčiny smrti vázána 

v klasifikaci nebo v poznámkách na jeden nebo více ostatních stavů 

uvedených v LPZ, kóduje se kombinace. 

Tam, kde ustanovení o vazbě platí pouze pro kombinaci jednoho stavu 

vymezeného jako důsledek stavu jiného, má se kombinace kódovat jen tehdy, 

pokud je uveden správný kauzální vztah, nebo pokud ho lze odvodit aplikací 

pravidel pro výběr. 

Pokud se vyskytne konflikt ve vazbách, uplatní se vazba na stav, který by byl 

býval vybrán, kdyby původně vybraná příčina nebyla uvedena. Lze uplatnit 

jakoukoliv další vhodnou vazbu. 

Je-li k dispozici kombinace kódů vyjadřující více specifickou variantu 

vybraného stavu ve srovnání s vyvolávající předchozí příčinou, má se použít. 

Spadá-li však tento kód kombinace do jiné třímístné položky klasifikace než 

kód vyvolávající předchozí příčiny, kód kombinace musí jasně popisovat 

vyvolávající předchozí příčinu. Pro účely kódování vícečetných příčin smrti je 

nezbytné zachovat maximální podrobnost záznamu. 

Pravidlo D. Specificita 

Tam, kde vybraná příčina popisuje stav v obecných termínech a přitom je 

v LPZ uveden termín, který poskytuje přesnější informace o lokalizaci nebo 

povaze tohoto stavu, má se dát přednost informativnějšímu výrazu. Toto 

pravidlo se často uplatní tam, kde se povšechný pojem stává upřesňujícím 

adjektivem. 

4.1.10 Příklady modifikačních pravidel 

Pravidlo A. Pokročilý věk a jiné nepřesně vymezené stavy 

Tam, kde vybraná příčina je nejasná a stav klasifikovaný jinde je uveden na 

LPZ, vyberte znovu příčinu smrti, jako kdyby nejasný stav nebyl býval 

uveden, vyjma přihlédnutí k onomu stavu, pokud modifikuje kódování. Za 

nejasné jsou pokládány následující stavy: 

56

I46.1 (Náhlá srdeční smrt) 

I46.9 (Srdeční zástava, NS) 

I95.9 (Hypotenze, NS) 

I99 (Jiné a neurčené nemoci oběhového systému) 

J96.0 (Akutní respirační selhání) 

J96.9 (Respirační selhání, NS) 

P28.5 (Respirační selhání novorozence) 


R00–R94 nebo R96–R99 (Příznaky, znaky a abnormální klinické 

a laboratorní nálezy, nezařazené jinde). 

Poznámka: R95 (Syndrom náhlé smrti dítěte) není pokládán za nejasný stav. 

Pokud všechny ostatní stavy uvedené na LPZ jsou nejasné nebo triviální, 

příčina smrti nemá být přehodnocována, tzn., že Pravidlo A se nepoužije. 

Příklad 32: I (a) Pokročilý věk a hypostatická pneumonie 

(b) Revmatoidní artritida 

Kódovat revmatoidní artritidu (M06.9). Pokročilý věk vybraný 

podle Pravidla 2 (viz příklad 19) se nebere v úvahu a uplatní se 

Obecná zásada. 

Příklad 33: I (a) Anémie 

(b) Splenomegalie 

Kódovat splenomegalickou anémii (D64.8). Splenomegalie, 

vybraná podle Obecné zásady se nebere v úvahu, ale modifikuje 

kódování. 

Příklad 34: I (a) Degenerace myokardu a 

(b) Emfyzém (plic) 

(c) Pokročilý věk 

Kódovat degeneraci myokardu (I51.5). Pokročilý věk vybraný 

podle Obecné zásady se nebere v úvahu a uplatní se Pravidlo 2. 

Příklad 35: I (a) Kašel a hemateméza (zvracení krve) 

Kódovat jako hematemézu (K92.0). Kašel vybraný podle 

Pravidla 2 se nebere v úvahu. 

Příklad 36: I (a) Terminální pneumonie 

(b) Šířící se gangréna a cerebrovaskulární 

(c) infarkt mozku 

57


Kódovat infarkt mozku (I63.9). Gangréna, vybraná dle Pravidla 1 

se nebere v úvahu a uplatní se Obecná zásada. 

Pravidlo B. Triviální stavy 

(A) Tam, kde je vybranou příčinou triviální stav, nepravděpodobný jako 

příčina smrti a pokud je zároveň uveden závažnější stav (jakýkoliv stav 

kromě nejasného nebo jiného triviálního stavu), vyber znovu základní 

příčinu, jako by triviální stav nebyl uveden. 

Příklad 37: I (a) Zubní kaz 

II Diabetes mellitus 

Kódovat diabetes mellitus (E14.9). Zubní kaz vybraný podle 

Obecné zásady se nebere v úvahu. 

Příklad 38: I (a) Zarůstající nehet na prstu nohy a akutní selhání ledvin 

Kódovat akutní selhání ledvin (N17.9). Zarůstající nehet vybraný 

podle Pravidla 2 se nebere v úvahu. 

(B) Pokud je úmrtí důsledkem nežádoucí reakce na léčbu triviálního stavu, 

vybere se nežádoucí reakce. 

Příklad 39: I (a) Krvácení při operaci 

(b) Tonzilektomie 

(c) Hypertrofie tonzil 

Kódovat krvácení během chirurgického výkonu (Y60.0). Kódovat 

nežádoucí reakci péče u hypertrofických tonzil, vybranou podle 

Obecné zásady. 

(C) Jestliže triviální stav je uveden jako příčina jakéhokoliv jiného stavu, 

triviální stav nevyřazujeme (tzn., že Pravidlo B se nepoužije). 

Příklad 40: I (a) Septikémie 

(b) Impetigo 

Kódovat Impetigo (L01.0). Od triviálního stavu vybraného podle 

Obecné zásady se neodhlédne, neboť je uveden jako příčina 

jiného stavu. 

Příklad 41: I (a) Respirační tíseň 

(b) Infekce horních cest dýchacích 

Kódovat infekci horních cest dýchacích (J06.9). Od triviálního 

stavu vybraného podle Obecné zásady se neodhlédne, neboť je 

uveden jako příčina jiného stavu. 

58


Pravidlo C. Vazba 

Tam, kde je příčina vybraná ke kódování základní příčiny smrti vázána 

v klasifikaci nebo v poznámkách na jeden nebo více ostatních stavů 

uvedených v LPZ, kóduje se kombinace. 

Tam, kde ustanovení o vazbě platí pouze pro kombinaci jednoho stavu 

vymezeného jako důsledek stavu jiného, má se kombinace zakódovat jen 

tehdy, pokud se uvádí správný kauzální vztah, nebo pokud ho lze odvodit 

aplikací pravidel pro výběr. 

Pokud se vyskytne konflikt ve vazbách, uplatní se vazba na stav, který by 

byl býval vybrán, kdyby původně vybraná příčina nebyla uvedena. Lze 

uplatnit jakoukoliv další vhodnou vazbu. 

Je-li k dispozici kombinace kódů vyjadřující více specifickou variantu 

vybraného stavu ve srovnání s vyvolávající předchozí příčinou, má se použít. 

Spadá-li však tento kód kombinace do jiné třímístné položky klasifikace než 

kód vyvolávající předchozí příčiny, kód kombinace musí jasně popisovat 

vyvolávající předchozí příčinu. Pro účely kódování vícečetných příčin smrti je 

nezbytné zachovat maximální podrobnost záznamu. 

Příklad 42: I (a) Kardiomyopatie 

(b) Alkoholismus 

Kódovat alkoholickou kardiomyopatii (I42.6). 

Příklad 43: I (a) Neprůchodnost střeva 

(b) Stehenní kýla 

Kódovat stehenní kýlu s neprůchodností střeva (K41.3). 

Příklad 44: I (a) Epileptický záchvat 

(b) Chronický alkoholismus 

Kódovat chronický alkoholismus (F10.2). Zvláštní epileptické 

syndromy jsou zařazeny pod G40.5, ale tento kód kombinace 

neurčuje vyvolávající předchozí příčinu. 

Příklad 45: I (a) Blok pravého raménka a Chagasova choroba 

Kódovat Chagasovu chorobu s postižením srdce (B57.2). Blok 

pravého raménka vybraný podle Pravidla 2 se váže k Chagasově 

chorobě. 

Příklad 46: I (a) Akutní infarkt myokardu 

(b) Aterosklerotická (ischemická) choroba srdeční 

(c) Chřipka 

59


Kódovat akutní infarkt myokardu (I21.9). Aterosklerotická choroba 

srdeční vybraná podle Pravidla 1 (viz příklad 13) se váže 

k akutnímu infarktu myokardu. 

Příklad 47: I (a) Infarkt mozku a hypostatická pneumonie 

(b) Hypertenze a diabetes mellitus 


Kódovat infarkt mozku (I63.9). Ateroskleróza, vybraná podle 

Pravidla 1 (viz příklad 15) se váže k hypertenzi, která se dále 

váže k mozkovému infarktu. 

Příklad 48: I (a) Dilatace srdce a nefroskleróza 


Kódovat jako hypertenzní nemoc srdce a ledvin (I13.9). Všechny 

tři stavy se kombinují. 

Příklad 49: I (a) Mrtvice 

(b) Ateroskleróza a hypertenzní 

(c) choroba srdce 

Kódovat hypertenzní chorobu srdeční (I11.9). Ateroskleróza 

vybraná podle Pravidla 1 se váže k hypertenzní chorobě srdeční, 

protože hypertenzní choroba srdeční by byla vybrána podle 

všeobecné zásady, kdyby nebyla uvedena ateroskleróza. 

Příklad 50: I (a) Mrtvice a 

(b) Hypertenzní nemoc srdce 


Kódovat mrtvici (I64). Ateroskleróza vybraná podle Obecné 

zásady se váže k mrtvici, protože tento stav by byl vybrán podle 

Pravidla 2, kdyby ateroskleróza nebyla uvedena. 

Příklad 51: I (a) Sekundární polycytemie 

(b) Emfyzém (rozedma) plic 

(c) Chronická bronchitida 

Kódovat chronickou obstruktivní bronchitidu (J44.8). Chronická 

bronchitida vybraná podle Obecné zásady se váže k emfyzému. 

Příklad 52: I (a) Dilatace srdce 


II Atrofie ledvin 

Kódovat hypertenzní nemoc srdce a ledvin (I13.9). Všechny tyto 

stavy se kombinují. 

60


Příklad 53: I (a) Aspirační bronchopneumonie 

(b) Křeče 

(c) Tuberkulózní meningitida 

II Tuberkulóza plic 

Kódovat tuberkulózu plic (A16.2). Tuberkulózní meningitida 

vybraná podle Obecné zásady se nepoužije, pokud je uvedena 

tuberkulóza plic. 

Příklad 54: I (a) Zlomenina týlní kosti 

(b) Pád při epileptických křečích 

Kódovat epileptické křeče (G40.9). Pád, vybraný podle 

Pravidla 1, se váže k epileptickým křečím. 

Příklad 55: I (a) Zástava srdce 

II Chagasova choroba 

Kódovat Chagasovu chorobu s postižením srdce (B57.2). 

Zástava srdce vybraná podle Obecné zásady se váže 

k Chagasově chorobě. 

Příklad 56: I (a) Pneumonie způsobená Pneumocystis jirovecii (carinii) 

(b) HIV 

Vyber B20.6. HIV, vybraný podle Obecné zásady se váže s 

pneumonií způsobenou Pneumocystis jirovecii(carinii) 

Příklad 57: I (a) Respirační selhání 

(b) HIV 

Vyber B24. Respirační selhání je nepřesně vymezený stav 

a neváže se k žádné z kategorií B20–B23. 

Pravidlo D. Specificita 

Tam, kde vybraná příčina popisuje stav v obecných termínech a přitom je 

v LPZ uveden termín, který poskytuje přesnější informace o lokalizaci nebo 

povaze tohoto stavu, má se dát přednost informativnějšímu výrazu. Toto 

pravidlo se často uplatní tam, kde se povšechný pojem stává upřesňujícím 

adjektivem. 

Příklad 58: I (a) Infarkt mozku 

(b) Cévní příhoda mozková 

Kódovat infarkt mozku (I63.9). 

Příklad 59: I (a) Revmatická nemoc srdce, mitrální stenóza 

Kódovat revmatickou mitrální stenózu (I05.0). 

61


Příklad 60: I (a) Meningitida 

(b) Tuberkulóza 

Kódovat tuberkulózní meningitidu (A17.0). Stavy jsou správně 

kauzálně seřazeny. 

Příklad 61: I (a) Těžká hypertenze v těhotenství 

II Eklamptické křeče 

Kódovat eklampsii v těhotenství (O15.0). 

Příklad 62: I (a) Aneuryzma aorty 

(b) Syfilis 

Kódovat syfilitické aneuryzma aorty (A52.0). Stavy jsou uvedeny 

ve správných kauzálních vztazích. 

Příklad 63: I (a) Perikarditida 

(b) Uremie a pneumonie 

Kódovat uremickou perikarditidu (N18.5). Uremie, vybraná podle 

Pravidla 1 (viz příklad 14) modifikuje perikarditidu. 

Aplikace Pravidla 3 po modifikaci 

Po aplikaci modifikačních pravidel se znovu aplikuje Pravidlo 3. Pravidlo 3 se 

neaplikuje tehdy, pokud vyvolávající příčina vybraná aplikací modifikačních 

pravidel je správně uvedena jako následek jiného stavu, vyjma případů, kdy je 

tento jiný stav nepřesně vymezený nebo triviální. 


(b) Arteriální embolie 

(c) Oběhová nedostatečnost 

II. Zhoubný novotvar tlustého střeva 

Kódovat zhoubný novotvar tlustého střeva (C18.9). Oběhová 

nedostatečnost vybraná podle Obecné zásady je ignorována 

(Pravidlo A Senilita a jiné nepřesně určené stavy) a embolie 

tepny je vybrána jako vyvolávající příčina. Embolie tepny však 

může být považována za přímý následek zhoubného novotvaru 

tlustého střeva (atrofický stav). Pravidlo 3 se uplatní a zhoubný 

novotvar tlustého střeva (C18.9) je vybrán jako vyvolávající 

příčina smrti. 


(b) Embolie tepny 

(c) Generalizovaná ateroskleroza 

II. Zhoubný novotvar tlustého střeva 

62


Kódovat Embolii tepny (I74.9). Generalizovaná ateroskleroza, 

vybraná podle Obecné zásady, se váže s embolií tepny (Pravidlo 

C). Ačkoliv embolie tepny může být považována za přímý 

následek zhoubného novotvaru tlustého střeva (atrofický stav), je 

uvedena na tomto LPZ jako následek generalizované 

aterosklerozy. Pravidlo 3 se tedy nepoužije. 

4.1.11 Poznámky ke kódování základní příčiny smrti 

Následující poznámky často naznačují, že pokud je provizorně vybraný kód 

(uvedený v levém sloupci) přítomen spolu s některým stavem uvedeným pod 

ním, má se použít kód vytištěný tučně. Jsou dva druhy kombinace: 

„se zmínkou o” znamená, že druhý stav se může vyskytnout na LPZ 

kdekoliv; 

„je-li stav uveden jako vyvolávající předchozí příčina (něčeho)” znamená, 

že druhý stav musí být uveden ve správném kauzálním vztahu, nebo musí 

být jinak vyznačeno, že je „následkem” vyvolávající předchozí příčiny. 

A00 – B99 

A15.– 

A16.– 

A17.– 

A18.– 

Některé infekční a parazitární nemoci 

Je-li infekční nebo parazitární nemoc, vyjma onemocnění virem 

lidské imunodeficience [HIV] (B20–B24), uvedena jako 

vyvolávající předchozí příčina maligního nádoru, má se kódovat 

C00–C97. 

Tuberkulóza dýchacího ústrojí, ověřená bakteriologicky 

a histologicky 

Tuberkulóza dýchacího ústrojí, neověřená bakteriologicky nebo 

histologicky 

se zmínkou o: 

J60–J64 (Pneumokonióza), kódovat J65 

Tuberkulóza nervové soustavy 

Tuberkulóza jiných orgánů 


A15 nebo A16 (Tuberkulóza dýchacího ústrojí) má se kódovat 

A15, A16, pokud není uvedena jako jejich vyvolávající 

předchozí příčina a s udaným trváním přesahujícím trvání stavu 

pod A15.– nebo A16.– 

A39.2 Akutní meningokoková septikemie 

A39.3 Chronická meningokoková septikemie 

63


A39.4 Meningokoková septikemie, blíže neurčená 


A39.0 (Meningokoková meningitida), kódovat A39.0 

A39.1 (Waterhouseův–Friedrichsenův syndrom), 

kódovat A39.1 

A40.– 

A41.– 

A46 

A51.– 

B16 

B17 

B20–B24 

Streptokoková sepse 

Jiná sepse 

Růže (erysipel) 

Kódovat jako tyto choroby, pokud následují po povrchním 

poranění (jakýkoliv stav pod S00, S10, S20, S30, S40, S50, 

S60, S70, S80, S90, T00, T09.0, T11.0) nebo po popálenině 

1. stupně; pokud následují po vážnějším poranění, kódovat jako 

vnější příčinu poranění. 

Časná syfilis 


A52.– (Pozdní syfilis), kódovat A52.– 

Akutní hepatitida B 

Jiná akutní virová hepatitida 

pokud jsou uvedeny jako vyvolávající předchozí příčina: 

K72.1 (Chronické jaterní selhání), kódovat B18.– 

K74.0–K74.2, K74.4–K74.6 (Fibróza a cirhóza jater), 

kódovat B18.– 

Onemocnění virem lidské imunodeficience [HIV] 

Stavy označující způsob umírání, nepřesně vymezené a triviální 

stavy uvedené jako komplikace HIV infekce nemají být vázány 

ke kategoriím B20–B23, pokud k tomu není jasný pokyn 

v Abecedním seznamu. 

Stavy, které lze klasifikovat ve dvou nebo více podskupinách 

téže skupiny, mají být kódovány v podskupině .7 příslušné 

skupiny (B20 nebo B21). Je-li to žádoucí, lze ke specifikaci 

jednotlivých zaznamenaných stavů použít dalších kódů z bloku 

B20–B24. 

B22.7 Onemocnění HIV vedoucí k mnohočetným nemocem 

klasifikovaným jinde. 

Tato podskupina by se měla používat, pokud jsou v LPZ 

uvedeny položky, které lze zařadit do dvou či více kategorií 

64


z bloku B20–B22. Je-li to žádoucí, lze k specifikaci jednotlivých 

zaznamenaných stavů použít dalších kódů z bloku B20–B24. 

B95–B97 

C78-C79 

C97 

D50–D89 

E10–E14 

Bakteriální, virová a jiná infekční agens 

Nepoužívat pro kódování základní příčiny smrti. 

Sekundární zhoubné novotvary 

Nemají být používány ke kódování základní příčiny smrti. 

Pokud není známa nebo uvedena primární lokalizace, kóduje 

se jako Zhoubný novotvar bez určené lokalizace (C80.–). 

Zhoubné novotvary mnohočetných samostatných (primárních) 

lokalizací 

Nepoužívat ke kódování základní příčiny smrti. Pokud je 

uvedeno na LPZ více samostatných zhoubných novotvarů, 

vybere se základní příčina aplikací pravidel pro výběr 

a modifikačních pravidel běžným způsobem. Viz také 4.2.7 

Zhoubné novotvary. 

Nemoci krve, krvetvorných orgánů a některé poruchy týkající se 

mechanizmu imunity 

pokud je uvedena jako vyvolávající předchozí příčina: 

B20–B24 Onemocnění virem lidské imunodeficience [HIV] 

a kde LPZ uvádí, že onemocnění HIV je následek 

krevní transfuze podané při léčbě prvotního stavu, 

kódovat B20–B24 

Diabetes mellitus 


E87.2 (Acidóza) kóduje se E10–E14 

s .1 na čtvrtém místě 

E88.8 (Jiné určené poruchy metabolismu) kóduje se 

E10–E14 s .1 na čtvrtém místě 

G58.– (Jiné mononeuropatie) kóduje se E10–E14 


G62.9 (Polyneuropatie, nespecifikovaná) kóduje se 


G64 (Jiné nemoci periferní nervové soustavy) 

kóduje se E10–E14 s .4 na čtvrtém místě 

G71.8 (Jiné primární poruchy svalů) kóduje se 


65


G90.9 (Porucha autonomní nervové soustavy, NS) 


H20.9 (Iridocyklitida, NS) kóduje se E10–E14 


H26.9 (Katarakta, NS) kóduje se E10–E14 s .3 na 

čtvrtém místě 

H30.9 (Chorioretinální zánět, NS) kóduje se E10–E14 


H34 (Sítnicové cévní uzávěry) kóduje se E10–E14 


H35.0 (Retinopatie očního pozadí a sítnicové cévní 

změny) kóduje se E10-E14 s .3 na čtvrtém místě. 

H35.2 (Jiná proliferativní retinopatie) kóduje se 


H35.6 (Retinální krvácení) kóduje se E10–E14 s .3 na 


H35.9 (Onemocnění sítnice) kóduje se E10–E14 s .3 na 


I73.9 (Nemoc periferních cév, NS) kóduje se E10–E14 


I70.2 (Ateroskleróza končetinových tepen) kóduje se 


L92.1 (Necrobiosis lipoidica, NS) kóduje se E10–E14 


L97 (vřed dolní končetiny, NJ) kóduje se E10–E14 


M13.9 (Artritida, NS) kóduje se E10–E14 


N03–N05 (Nefritický syndrom) kóduje se E10–E14 


N18.– (Chronické onemocnění ledvin, NS) kóduje se 


N19 (Nespecifikované selhání ledvin) kóduje se 


N26 (Nespecifikovaná svráštělá ledvina) kóduje se 


N28.9 (Onemocnění ledviny a močovodu) kóduje se 


N39.1 (Přetrvávající proteinurie, NS) kóduje se 


66


R02 (Gangréna, nezařazená jinde) kóduje se 


R40.2 (Kóma, nespecifikované) kóduje se E10–E14 


R79.8 (Jiné určené abnormální nálezy chemizmu krve) 

pokud se jedná o acetonemii, azotemii a 

související stavy, kóduje se E10–E14 s .1 na 


Pokud jsou některé z výše vyjmenovaných stavů uvedeny 

současně, kóduje se E10–E14 s .7 na čtvrtém místě. 


E15 (Nediabetické hypoglykemické kóma: pouze 

pro hypoglykemické kóma, NS), 

kóduje se E10-E14 s .0 na čtvrtém místě 

G70.9 (Myoneurální porucha) kóduje se E10–E14 


G98 (Jiné poruchy nervové soustavy, NJ vyjma 

Charcotovy artropatie, nesyfilitické), 


G98 (Jiné poruchy nervové soustavy, NJ, 

Charcotova artropatie,nesyfilitická), 


H49.9 (Paralytický strabizmus) 


H54 (Zraková vada včetně slepoty) kóduje se 


I99 (Jiná a neurčená onemocnění oběhové soustavy) 

pokud se jedná o angiopatii, kóduje se E10–E14 


K31.8 (Jiné určené nemoci žaludku a dvanáctníku: 

pouze gastroparéza), 


L30.9 (Dermatitida, NS) 


L98.4 (Chronický vřed kůže, NJ) 


M79.2 (Neuralgie a neuritida, NS) 


M89.9 (Onemocnění kostí, NS) 

kóduje se E10-–E14 s .6 na čtvrtém místě 

67


N39.0 (Infekce močového ústrojí neurčené lokalizace) 


Jakákoliv kombinace stavů uvedených výše se kóduje jako 

E10–E14 s .7 na čtvrtém místě. 

E86 

E89.– 

F03–F09 

F10–F19 

Snížení objemu (plazmy nebo extracelulární tekutiny) 


A00–A09 (Střevní infekční nemoci), kódovat A00–A09 

Metabolické a endokrinní poruchy po (operačních a jiných) 

zákrocích nezařaditelné jinam 


Viz část 4.2.6. 

Organické duševní poruchy včetně symptomatických 

Nepoužívat, pokud je znám základní fyzický stav. 

Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním 

psychoaktivních látek 


X44–X49 (Náhodná otrava škodlivými látkami a expozice 

jejich působení), kódovat X40–X49 

X60–X69 (Úmyslné sebeotrávení škodlivými látkami 

a expozice jejich působení), kódovat X60–X69 

X85–X90 (Napadení škodlivými látkami), kódovat X85–X90 

Y10–Y19 (Otrava léky, léčivy, návykovými, chemickými 

a škodlivými látkami a expozice jejich působení), 

kódovat Y10–Y19 

Pokud je na čtvrtém místě kódu .0 (akutní intoxikace), kóduj 

X40–X49, X60–X69, X85–X90 nebo Y10–Y19. Pokud je na 

čtvrtém místě kódu .5 (psychotická porucha) se zmínkou 

o syndromu závislosti (.2), kóduj jako F10–F19 s .2 na čtvrtém 

místě. 

Pokud je na čtvrtém místě .2 (syndrom závislosti) se zmínkou o 

Odvykacím stavu s deliriem (.4), kódovat F10–F19 s .4 na 

čtvrtém místě. 


Amnezickém syndromu (.6), kódovat F10–F19 s .6 na čtvrtém 

místě. 

68



Psychotické poruše reziduální a s pozdním nástupem (.7), 

kódovat F10-F19 s .7 na čtvrtém místě. 

F10.– 


alkoholu 


E24.4 (Cushingův syndrom navozený alkoholem), 

kódovat E24.4 

G31.2 (Degenerace nervové soustavy způsobená 

alkoholem), kódovat G31.2 

G62.1 (Alkoholická polyneuropatie), kódovat G62.1 

G72.1 (Alkoholická myopatie), kódovat G72.1 

I42.6 (Alkoholická kardiomyopatie), kódovat I42.6 

K29.2 (Alkoholická gastritida), kódovat K29.2 

K70.– (Alkoholické onemocnění jater), kódovat K70.– 

K72 (Selhání jater nezařazené jinde), kódovat K70.4 

K73 (Chronický zánět jater, nezařazený jinde), 

kódovat K70.1 

K74.0 (Jaterní fibróza), kódovat jako K70.2 

K74.1 (Jaterní skleróza), kódovat jako K70.2 

K74.2 (Jaterní fibróza s jaterní sklerózou), 

kódovat jako K70.2 

K74.6 (Jiná a neurčená fibróza jater), kódovat jako 

K70.3 

K75.9 (Zánětlivá nemoc jater NS), kódovat jako K70.1 

K76.0 (Ztučnění jater, nezařazené jinde), kódovat jako 

K70.0 

K76.9 (Nemoc jater NS), kódovat jako K70.9 

K85.2 (Akutní pankreatitida vyvolaná alkoholem), 

kódovat jako K85.2 

K86.0 (Alkoholem vyvolaná chronická pankreatitida), 

kódovat K86.0 

O35.4 (Péče o matku pro (podezření) z poškození 

plodu alkoholem), kódovat O35.4 

F10.0 Akutní intoxikace alkoholem 


F10.2 (Syndrom závislosti na alkoholu), kódovat F10.2 

69


F17.– 

F70–F79 

F80.– 

F81.– 


tabáku 

Nemají být užívány pokud je znám výsledný fyzický stav. 

Mentální retardace 


Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka 

Specifické vývojové poruchy školních dovedností 


G25.5 Jiná chorea 


I00–I02 (Akutní revmatická horečka), kódovat I02.– 

I05–I09 (Chronické revmatické choroby srdeční), 

kódovat I02.– 

G81.– 

G82.– 

G83.– 

G97.– 

H54.– 

H59.– 

H90.– 

H91.– 

H95.– 

Hemiplegie 

Paraplegie a tetraplegie 

Jiné paralytické syndromy 

Nepoužívat, pokud je příčina ochrnutí známa. 

Poruchy po výkonech na nervové soustavě, nezařazené jinam 

Nepoužívat pro kódování základní příčiny smrti. Viz část 4.2.6. 

Slepota a slabozrakost 

Nepoužívat, pokud je předcházející stav znám. 

Poruchy po výkonech na oku a jeho adnexech nezařazené 

jinde 


Převodní a percepční senzorineurální nedoslýchavost či ztráta 

sluchu 

Jiná nedoslýchavost či ztráta sluchu 

Nepoužívat, pokud je znám předchozí stav. 

Onemocnění ucha a bradavkového výběžku po výkonu, 

nezařazené jinde 


70


I05.8 Jiné nemoci dvojcípé chlopně 

I05.9 Nemoci dvojcípé chlopně, blíže neurčené 

Není-li udána příčina, se zmínkou o: 

I34.– (Jiné než revmatické nemoci dvojcípé chlopně), 


I08 

Mnohočetná onemocnění chlopní 

Nemá být použito pro kódování mnohočetného onemocnění 

chlopní určeného, ale nerevmatického původu. Pokud je 

mnohočetné onemocnění chlopní nerevmatického původu 

uvedeno na stejném LPZ , má být základní příčina vybrána 

aplikací Obecné zásady nebo Pravidel 1, 2 a 3 běžným 

způsobem. 

I09.1 Revmatická onemocnění endokardu, chlopeň neurčena 

I09.9 Revmatická choroba srdeční, blíže neurčená 


I05–I08 (Chronická revmatická choroba srdeční), 

kódovat I05–I08 

I10 

Esenciální (primární) hypertenze 


I11.– (Hypertenzní choroba srdce), kódovat I11.– 

I12.– (Hypertenzní choroba ledvin), kódovat I12.– 

I13.– (Hypertenzní choroba srdce a ledvin), 


I20–I25 (Ischemická choroba srdeční), kódovat I20–I25 

I50.– (Srdeční selhání), kódovat I11.0 

I51.4–I51.9 (Komplikace a nepřesně určené nemoci srdce), 

kódovat I11.- 

I60–I69 (Cévní onemocnění mozku), kódovat I60–I69 

N00.– (Akutní nefritický syndrom), kódovat N00.– 

N01.– (Rychle postupující nefritický syndrom), 

kódovat N01.– 

N03.– (Chronický nefritický syndrom), kódovat N03.– 

N04.– (Nefrotický syndrom), kódovat N04.– 

N05.– (Blíže neurčený nefritický syndrom), 

kódovat N05.– 

N18.– (Chronická nemoc (selhání) ledvin), 


71


N19.– 

N26.– 

(Blíže neurčené selhání ledvin), kódovat I12.– 

(Blíže neurčená svraštělá ledvina), kódovat I12.– 


H35.0 (Retinopatie očního pozadí a jiné vaskulární 

změny), kódovat H35.0 

I05–I09 (Stavy klasifikovatelné jako I05–I09, ale 

neurčené jako revmatické), kódovat I34–I38 

I34–I38 (Jiné než revmatické chlopňové vady), 


I11.– 

I12.– 

I13.– 

Hypertenzní choroba srdce 






N18.– (Chronické nemoc (selhání) ledvin), 


N19 (Blíže neurčené selhání ledvin), kódovat I13.– 

N26 (Blíže neurčená svraštělá ledvina), kódovat I13.– 

Hypertenzní choroba ledvin 


I11.– (Hypertenzní choroba srdce ), kódovat I13.– 




I50.– (Srdeční selhání), kódovat I13.0 

I51.4–I51.9 (Komplikace a nepřesně určené nemoci srdce), 


Hypertenzní nemoc srdce a ledvin 



I15.0 Renovaskulární hypertenze 

Kód nemá být použit pokud je vyvolávající předchozí příčina 

známa či může být odvozena pomocí Pravidla 3. Pokud 

72


předchozí příčina není známa ani není ji možné odvodit, 

kódovat I15.0. 

I15.1 Sekundární hypertenze při jiných onemocněních ledvin 




kódovat N28.9. 

I15.2 Sekundární hypertenze při endokrinních poruchách 




kódovat E34.9. 

I15.8 Jiná sekundární hypertenze 



předcházející příčina není známa ani není ji možné odvodit, 


I15.9 Sekundární hypertenze, NS 





I20.– 

I21.– 

I23.– 

Angina pectoris 

Akutní infarkt myokardu 


I22.– (Pokračující infarkt myokardu), kódovat I22.– 

Určité běžné komplikace po infarktu myokardu 

Nepoužívat pro kódování základní příčiny smrti. Jako příslušný 

se má použít kód I21.– nebo I22.–. 

I24.– Jiné akutní ischemické choroby srdeční 

I24.0 Trombóza věnčité tepny, která nevedla k infarktu myokardu 

Nepoužívat pro kódování základní příčiny smrti. Pro účely 

stanovení příčiny smrti (za tohoto stavu) se předpokládá infarkt 

myokardu a kóduje se jako I21.– nebo I22.–. 

73


I25.– 

Chronická ischemická choroba srdeční 


I21.– (Akutní infarkt myokardu), kódovat I21.– 

I22.– (Pokračující infarkt myokardu), kódovat I22.– 

I25.2 Starý infarkt myokardu 

Kód nemá být používán ke kódování základní příčiny smrti. 

Pokud není uvedena příčina stavu, kóduje se jako Jiné formy 

chronické ischemické choroby srdeční (I25.8). 

I27.9 Cor pulmonale, blíže neurčené 


M41.– (Skolióza páteře), kódovat I27.1 

I44.– 

I45.– 

I46.– 

I47.– 

I48 

I49.– 

I50.– 

I51.4–I51.9 

Blok atrioventrikulární a levého raménka 

Jiné (převodní) poruchy vedení srdečních vzruchů 

Zástava srdce 

Záchvatovitá (paroxyzmální) tachykardie 

Míhání a kmitání (fibrilace a flutter) síní 

Jiné srdeční arytmie 

Selhání srdce 

Komplikace a nepřesně definované popisy chorob srdce 


B57.– (Chagasova choroba), kódovat B57.– 


I50.– Selhání srdce 

I51.9 Blíže neurčená choroba srdce 


I10 (Esenciální (primární) hypertenze), kódovat I11.0 

I11.– (Hypertenzní onemocnění srdce), kódovat I11.0 

I12.0 (Hypertenzní nemoc ledvin s renálním selháním), 

kódovat I13.2 

I12.9 (Hypertenzní nemoc ledvin bez renálního selhání), 


I13.0 (Hypertenzní nemoc srdce a ledvin s (městnavým) 

selháním srdce), kódovat I13.0 

I13.1 (Hypertenzní nemoc srdce a ledvin se selháním 

ledvin), kódovat I13.0 

74


I13.2 (Hypertenzní nemoc srdce a ledvin s (městnavým) 

srdečním selháními a selháním ledvin), 


I13.9 (Hypertenzní nemoc srdce a ledvin NS), 


M41.– (Skolióza páteře), kódovat I27.1 

I50.9 Blíže neurčené selhání srdce 

I51.9 Blíže neurčená choroba srdce 


J81 (Edém plic), kódovat I50.1 

I60–I69 

I65.– 

I66.– 

Cévní nemoci mozku 

Pokud jsou uvedeny jako vyvolávající předchozí příčina stavů 

pod F01–F03, kódovat F01. 

Uzávěr a zúžení přívodných mozkových tepen, které nevedou 

k infarktu mozku 

Uzávěr a zúžení mozkových tepen, které nevedou k infarktu 

mozku 

Nepoužívat pro kódování základní příčiny smrti. Pro účely 

stanovení příčiny smrti se (za tohoto stavu) předpokládá infarkt 

mozku a kóduje se I63.–. 

I67.2 Ateroskleróza mozku 


I60–I66 (Krvácení do mozku, encefalomalacie nebo 

mrtvice, uzávěr a stenóza precerebrálních a cerebrálních 

arterií) kódovat I60–I64 

pokud je uvedena jako vyvolávající předchozí příčina stavů 

uvedených pod: 

F03 (Blíže neurčená demence), kódovat F01.– 

G20 (Parkinsonova choroba), kódovat G21.4 

G21.9 (Sekundární parkinsonizmus, NS), 

kódovat G21.4 

I70.– 

Ateroskleróza 


I10–I13 (Hypertenzní choroba), kódovat I10–I13 


75


I50.– (Selhání srdce), kódovat I50.– 

I51.4 (Blíže neurčená myokarditida), kódovat I51.4 

I51.5 (Degenerace myokardu), kódovat I51.5 

I51.6 (Kardiovaskulární onemocnění, blíže neurčené), 


I51.8 (Jiné blíže neurčené onemocnění srdce), 


I60–I69 (Cévní onemocnění mozku), kódovat I60–I69 


I05–I09 (Stavy klasifikovatelné pod I05–I09, ale neurčené 

jako revmatické), kódovat I34–I38 

I34–I38 (Jiné, než revmatické vady chlopní), 


I51.9 (Nemoc srdce, blíže neurčená), kódovat I25.1 

I71–I78 (Jiné nemoci tepen, tepének a vlásečnic), 


K55.– (Vaskulární onemocnění střeva), kódovat K55.– 

N03 (Chronická nefritida), kódovat I12.– 

N26 (Neurčená svraštělá ledvina), kódovat I12.– 

I70.9 Povšechná a neurčená ateroskleróza 


R02 (Gangréna nezařazená jinde), kódovat I70.2 


F01.– (Vaskulární demence), kódovat F01.– 

F03 (Neurčená demence), kódovat F01.– 

G20 (Parkinsonova choroba), kódovat G21.4 

G21.9 (Sekundární parkinsonizmus, NS), 


I97.– 

J00 

J06.– 

Onemocnění oběhové soustavy po výkonech nezařazené jinde 


Akutní zánět nosohltanu (prosté nachlazení) 

Akutní infekce horních dýchacích cest na více místech 

a neurčených lokalizací 

pokud jsou uvedeny jako vyvolávající předchozí příčina: 

G03.8 (Meningitida), kódovat G03.8 

76


G06.0 (Intrakraniální absces a granulom), 


H65–H66 (Zánět středního ucha), kódovat H65–H66 

H70.– (Mastoiditida a příbuzné stavy), kódovat H70.– 

J09–J18 (Chřipka a pneumonie), kódovat J09–J18 

J20–J21 (Bronchitida a bronchiolitida), kódovat J20–J21 

J40–J42 (Neurčená a chronická bronchitida), 

kódovat J40–J42 

J44.– (Jiná chronická obstruktivní plicní nemoc), 

kódovat J44.– 

N00.– (Akutní nefritický syndrom), kódovat N00.– 

J18.– 

J20.– 

J40 

J41.– 

J42 

J43.– 

Pneumonie, původce NS 


R26.3 (Nepohyblivost), kódovat J18.2 

Akutní bronchitida 


J41.– (Prostá a mukopurulentní chronická 

bronchitida), kódovat J41.– 

J42 (Neurčená chronická bronchitida), kódovat J42 

J44 (Jiná chronická obstruktivní plicní nemoc), 

kódovat J44 

Bronchitida, neurčená jako akutní nebo chronická 

Prostá a mukopurulentní chronická bronchitida 

Neurčená chronická bronchitida 


J43.– (Rozedma plic), kódovat J44.– 

J44.– (Jiná chronická obstruktivní plicní nemoc), 



J45.– (Astma), kódovat J44.– (ale viz též poznámku 

při J45.–, J46, níže) 

Rozedma plic 


J40 (Bronchitida neurčená jako akutní nebo 

chronická), kódovat J44.– 

77


J41.– 

J42 

(Prostá a mukopurulentní chronická bronchitida), 


(Neurčená chronická bronchitida), kódovat J44.– 

J44.8–J44.9 Jiná a nespecifikovaná chronická obstruktivní nemoc plic 


J12–J18 (Pneumonie), kódovat J44.0 

J20–J22 (Jiné akutní infekce dolní části dýchacího 

ústrojí), kódovat J44.0 

J45.– 

J46 

J60–J64 

J81 

J95.– 

K71 

K72 

Astma 

Astmatický stav 

Pokud jsou astma a bronchitida (akutní, chronická) nebo jiná 

chronická obstruktivní plicní choroba uvedeny společně na LPZ, 

má se základní příčina vybrat podle Obecné zásady nebo 

Pravidel 1, 2 nebo 3 normálním způsobem. Se žádným 

z (uvedených) termínů se nemá zacházet jako s adjektivním 

modifikátorem jiného. 

Pneumokonióza 


A15–A16 (Tuberkulóza dýchacího ústrojí), kódovat J65 

Plicní edém 


I50.9 (Selhání srdce, blíže neurčené), kódovat I50.1 

I51.9 (Onemocnění srdce, blíže neurčené), 


Poruchy dýchací soustavy po výkonech nezařazené jinde 


Toxická onemocnění jater 


T51.– (Toxický účinek alkoholu) kódovat K70.– 

Selhání jater, nezařazené jinde 


F10.– (Poruchy duševní a poruchy chování způsobené 

užíváním alkoholu), kódovat K70.4 

78


T51.– (Toxický účinek alkoholu) kódovat K70.4 

K73 

Chronický zánět jater, nezařazený jinde 





K74.0 Jaterní fibróza 





K74.1 Jaterní skleróza 





K74.2 Jaterní fibróza s jaterní sklerózou 





K74.6 Jiná a neurčená cirhóza jater 





K75.9 Zánětlivá nemoc jater, NS 





K76.0 Ztučnění (steatóza) jater, nezařazená jinde 


79





K76.9 Nemoc jater, NS 





K85.9 Akutní pankreatitida, NS 




K91.– 

L89.– 

M41.– 

M96.– 

N00.– 

N18.– 

Poruchy trávicí soustavy po výkonech nezařazené jinde 


Dekubitální vřed a proleženina 


L89.– (Dekubitální vřed a proleženina) pokročilejšího 

stadia, kódovat L89.– se čtvrtým místem 

označujícím pokročilejší stádium 

Skolióza 


I27.9 (Kardiopulmonální onemocnění blíže neurčené), 


I50.– (Selhání srdce), kódovat I27.1 

I51.9 (Onemocnění srdce, blíže neurčené), 


Onemocnění svalové a kosterní soustavy po výkonech, 

nezařazená jinde 


Akutní nefritický syndrom 

pokud je uveden jako vyvolávající předchozí příčina: 

N03.– (Chronický nefritický syndrom), kódovat N03.– 

Chronická nemoc ledvin 

80



N18.– (Chronická nemoc ledvin) pokročilejšího stadia, 

kódovat N18.– se čtvrtým místem označujícím toto 

pokročilejší stadium 

N19 

N26 

N46 

N97.– 

N99.– 

O08.– 

O30.– 

O32.– 

Neurčené selhání ledvin 

Neurčená svraštělá ledvina 


I10 (Esenciální /primární/ hypertenze), kódovat I12.– 

I11.– (Hypertenzní choroba srdce), kódovat I13.– 


Mužská neplodnost 

Ženská neplodnost 

Nepoužívat, pokud je vyvolávající příčina známa. 

Poruchy močové a pohlavní soustavy po výkonech, nezařazené 

jinde 


Komplikace po potratu, ektopickém (mimoděložním) těhotenství 

a mola hydatidosa 

Nepoužívat pro kódování základní příčiny smrti. Má se použít 

kategorií O00–O07. 

Vícečetné těhotenství 

Nepoužívat pro kódování základní příčiny smrti, uvádí-li se 

přesněji určená komplikace. 

Péče o matku pro zjištěnou nebo domnělou patologickou 

polohu plodu 


O33.– (Péče o matku pro zjištěný nebo domnělý 

nepoměr mezi plodem a pánví), kódovat O33.– 

O33.9 Péče o matku pro nepoměr mezi plodem a pánví, blíže 

neurčený 


O33.0–O33.3 (Nepoměr způsobený abnormalitou pánve 

matky), kódovat O33.0–O33.3 

81


O64.– 

O80–O84 

P07.– 

P08.– 

Poruchy mechanizmu porodu způsobené nesprávnou polohou 

a naléháním plodu 


O65.– (Poruchy mechanizmu porodu způsobené 

abnormalitou pánve matky), kódovat O65.– 

Porod (Způsob porodu) 

Nepoužívat pro kódování základní příčiny smrti. Pokud není 

uvedena jiná příčina smrti matky, kódovat jako Neurčené 

komplikace porodu (O75.9). 

Poruchy v souvislosti se zkráceným trváním těhotenství 

a nízkou porodní hmotností, nezařazené jinde 

Poruchy související s prodlouženým těhotenstvím a vysokou 

porodní hmotností 

Nepoužívat, pokud je uvedena jakákoliv jiná příčina perinatální 

smrti. Toto neplatí pokud jediná jiná uvedená příčina perinatální 

úmrtnosti je respirační selhání novorozence (P28.5). 

P70.3–P72.0 Přechodné poruchy endokrinní a přeměny látek specifické pro 

plod a novorozence 


uvedena jiná perinatální příčina, kódovat jako Stavy vzniklé 

v perinatálním období, NS (P96.9). 

P72.2–P74 

R69.– 

Přechodné poruchy endokrinní a přeměny látek specifické pro 

plod a novorozence 


uvedena jiná perinatální příčina, kódovat jako Stavy vzniklé 

v perinatálním období, NS (P96.9). 

Neznámé a neurčené příčiny nemocnosti 

Nepoužívat pro kódování základní příčiny smrti. Použít R95– 

R99. 

R57.2 Septický šok 

R65.0 Syndrom systémové zánětové odpovědi infekčního původu bez 

orgánového selhání 

R65.1 Syndrom systémové zánětové odpovědi infekčního původu 

s orgánovým selháním 

Nemají být použity jako základní příčina smrti. Kóduje se 

vyvolávající infekční nemoc (A00-B99). Pokud není uvedena 

82


žádná vyvolávající infekční nemoc, kódovat jako neurčenou 

sepsi (A41.9). 

S00–T98 

T79.– 

V01–X59 

Y90–Y98 

Z00–Z99 

Poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin 

Nepoužívat pro kódování základní příčiny smrti vyjma jako 

doplňkového kódu k příslušné kategorii ve V01–Y89. 

Jestliže porucha (denzity) hustoty kosti je uvedena na stejném 

řádku nebo jako vyvolávající předchozí příčina zlomeniny, 

zlomenina by měla být hodnocena jako patologická, kódovat 

M80.– 

Některé časné komplikace poranění, neuvedené jinde 

Neužívat, pokud je známa povaha předchozího poranění. 

Nehody 


A35 (Tetanus), kódovat A35 

pokud je důsledkem: 

G40–G41 (Epilepsie), kódovat G40–G41 

Doplňkové faktory týkající se příčin nemocnosti a úmrtnosti 

zařazených jinde 


Faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými 

službami 


4.1.12 Souhrn vazeb podle kódového čísla 

Pokud je vybraná příčina uvedena v 1. sloupci Tabulky 1 a jedna nebo více 

příčin uvedených ve druhém sloupci jsou uvedeny kdekoli na LPZ, má se 

kódovat jak je naznačeno ve čtvrtém sloupci. 

Je-li vybraná příčina uvedena v prvém sloupci a na LPZ se vyskytuje jako 

příčina jedné z chorob uvedených ve třetím sloupci, má se kódovat jak je 

naznačeno ve čtvrtém sloupci. 

83


Tabulka 1. Souhrn vazeb podle kódového čísla 

Vybraná příčina Se zmínkou o 

Jako příčina 

Výsledný 

návazný kód 

A00–B19 

B25–B99 C00–C97 C00-C97 

A15.–, A16.– J60–J64 J65 

A17.–, A18.– A15.–, A16.– A15.–, A16.– 

A39.2–A39.4 A39.0, A39.1 A39.0, A39.1 

A51.– A52.– A52.– 

B16, B17 K72.1 B18.– 

K74.0–K74.2, K74.4–K74.6 B18.– 

D50–D89 B20–B24 B20–B24 

E10–E14 E15 E10–E14 (E1x.0) 

E87.2 E10–E14 (E1x.1) 

E88.8 E10–E14 (E1x.1) 

G58 

E10–E14 (E1x.4) 

G62.9 E10–E14 (E1x.4) 

G64 





G98 (vyjma Charcotovy E10–E14 (E1x.4) 

artropatie, nesyfilitické) 

G98 (Charcotova artropatie, E10–E14 (E1x.6) 

nesyfilitická) 

H20.9 E10–E14 (E1x.3) 



H34 







H54 


I73.9 E10–E14 (E1x.5) 

I70.2 E10–E14 (E1x.5) 

I99 


K31.8 E10–E14 (E1x.4) 

L30.9 E10–E14 (E1x.6) 


L97 



M13.9 E10–E14 (E1x.6) 

84


Vybraná příčina Se zmínkou o Jako příčina 

Výsledný 




N03–N05 


N18.– 


N19 


N26 


N28.9 E10–E14 (E1x.2) 



R02 


R40.2 E10–E14 (E1x.0) 

R79.8 E10–E14 (E1x.1) 

E86 A00–A09 A00–A09 

F10–F19 X40–X49 X40–X49 



F10–F19 Y10–Y19 Y10–Y19 

F10–F19 (F1x.5) F10–F19 (F1x.2) F10–F19 (F1x.2) 

F10–F19 (F1x.2) F10–F19 (F1x.4) F10–F19 (F1x.4) 

F10–F19 (F1x.6) 




F10 E24.4 E24.4 

G31.2 G31.2 

G62.1 G62.1 

G72.1 G72.1 

I42.6 I42.6 

K29.2 K29.2 

K70.– 

K70.– 

K72 K70.4 

K73 K70.1 

K74.0 K70.2 

K74.1 K70.2 

K74.2 K70.2 

K74.6 K70.3 

K75.9 K70.1 

K76.0 K70.0 

K76.9 K70.9 

K85.2 K85.2 

K86.0 K86.0 

O35.4 O35.4 

F10.0 F10.2 F10.2 

G25.5 I00–I02 I02.– 

I05–I09 

I02.– 

85



Výsledný 


I05.8 

I05.9 

(neurčené 

příčiny) I34.– I34.– 

I09.1 

I09.9 I05–I08 I05–I08 

I10 I11.– I11.– 

I12.– 

I12.– 

I13.– 

I13.– 

I20–I25 

I20–I25 

I50.– I11.0 

I51.4–I51.9 

I11.– 

I60–I69 

I60–I69 

N00.– 

N00.– 

N01.– 

N01.– 

N03–N05 

N03–N05 

N18.– 

I12.– 

N19 

I12.– 

I10 N26 I12.– 

H35.0 H35.0 

I05–I09 

(neurčeno jako revmatické) I34–I38 

I34–I38 

I34–I38 

I11.– I12.– I13.– 

I13.– 

I13.– 

I20–I25 

I20–I25 

N18.– 

I13.– 

N19 

I13.– 

N26 

I13.– 

I12.– I11.– I13.– 

I13.– 

I13.– 

I20–I25 

I20–I25 

I50.– I13.0 

I51.4–I51.9 

I13.– 

I13.– I20–I25 I20–I25 

I20.– 

I24.– I21.– I21.– 

I25.– I22.– I22.– 

I21.– I22.– I22.– 

I27.9 M41.– I27.1 

I44–I50 B57.– B57.– 

I51.4–I51.9 I20–I25 I20–I25 

86



Výsledný 


I50.– I10 I11.0 

I51.9 I11.- I11.0 

I12.0 I13.2 

I12.9 I13.0 

I13.0 I13.0 

I13.1 I13.0 

I13.2 I13.2 

I13.9 I13.0 

M41.– I27.1 

I50.9 

I51.9 J81 I50.1 

I67.2 I60–I66 I60–I64 

F03 

F01.– 

G20 G21.4 

G21.9 G21.4 

I70.– I10–I13 I10–I13 

I20–I25 

I20–I25 

I50.– 

I50.– 

I51.4 I51.4 

I51.5 I51.5 

I51.6 I51.6 

I51.8 I51.8 

I60–I69 

I60–I69 

I05–I09 

(neurčeno jako revmatické) I34–I38 

I34–I38 

I34–I38 

I51.9 I51.9 

I71–I78 

I71–I78 

K55.– 

K55.– 

N03 

I12.– 

N26 

I12.– 

I70.9 R02 I70.2 

F01.– 

F01.– 

F03 

F01.– 

G20 G21.4 

G21.9 G21.4 

J00 

J06.– G03.8 G03.8 

G06.0 G06.0 

H65–H66 

H70.– 

J09–J18 

J20–J21 

H65–H66 

H70.– 

J09–J18 

J20–J21 

87



Výsledný 


J40–J42 

J40–J42 

J44.– 

J44.– 

N00.– 

N00.– 

J18.– R26.3 J18.2 

J20.– J41.– J41.– 

J42 

J42 

J44.– 

J44.– 

J40 

J41.– J43.– J44.– 

J42 J44.– J44.– 

J45.– 

J44.– 

J43.– J40 J44.– 

J41.– 

J44.– 

J42 

J44.– 

J44.8–J44.9 J12–J18 J44.0 

J20–J22 J44.0 

J60–J64 A15.– J65 

A16.– 

J65 

J81 I50.9 I50.1 

I51.9 I50.1 

K71 T51.– K70.– 

K72 F10.– K70.4 

T51.– K70.4 

K73 F10.– K70.1 

T51.– K70.1 

K74.0 F10.– K70.2 

T51.– K70.2 


T51.– K70.2 


T51.– K70.2 


T51.– K70.3 


T51.– K70.1 


T51.– K70.0 


T51.– K70.9 


M41.– I27.9 I27.1 

I50.– I27.1 

I51.9 I27.1 

88



Výsledný 


N00.– N03.– N03.– 

N18.– 

N19 

N26 I10 I12.– 

I11.– 

I13.– 

I12.– 

I12.– 

O32.– O33.– O33.– 

O33.9 O33.0–O33.3 O33.0–O33.3 

O64.– O65.– O65.– 

V01–X59 A35 A35 

Tabulka 2. Souhrn kódů, jichž se nemá používat ke kódování základní příčiny 

smrti 6 

Kódy, jichž se nemá používat ke kódování základní příčiny 

smrti (Kódovat položky uvedené v závorce; pokud není 

žádný kód uveden, kódovat R99) 

Nepoužívat, 

pokud je známa 

základní příčina 

B95–B97 

F03–F09 

C78-C79 (kóodovat C80.-) F70–F79 

C97 (kódovat C00-C76, C81-C96) G81.– 

E89.– 

G82.– 

F10.0 (kódovat X45, X65, X85, nebo Y15) G83.– 

F11.0 (kódovat X42, X62, X85 nebo Y12) H54.– 

F12.0 (kódovat X42, X62, X85 nebo Y12) H90–H91 

F13.0 (kódovat X41, X61, X85 nebo Y11) I15.– 

F14.0 (kódovat X42, X62, X85 nebo Y12) N46 

F15.0 (kódovat X41, X61, X85 nebo Y11) N97.– 

F16.0 (kódovat X42, X62, X85 nebo Y12) O30.– 

F17.0 (kódovat X49, X69, X89 nebo Y19) P07.– 

F18.0 (kódovat X46, X66, X89 nebo Y16) P08.– 

6 

Kromě kódů s hvězdičkou (viz oddíl 3.1.3) 

89


Kódy, jichž se nemá používat ke kódování základní příčiny 

smrti (Kódovat položky uvedené v závorce; pokud není 

žádný kód uveden, kódovat R99) 

F19.0 (kódovat X40–X49, X60–X69, X85–X90 

nebo Y10–Y19) 

G97.– 

H59.– 

H95.– 

I23.– (kódovat I21 nebo I22) 

I24.0 (kódovat I21 nebo I22) 

I25.2 (kódovat I25.8) 

I65.– (kódovat I63) 

I66.– (kódovat I63) 

I97.– 

J95.– 

K91.– 

M96.– 

N99.– 

O08.– (kódovat O00–O07) 

O80–O84 (kódovat O75.9) 

P70.3– 

P72.0 (kódovat P96.9) 

P72.2–P74 (kódovat P96.9) 

R57.2 (kódovat A41.9) 

R65.0-R65.1 (kódovat A41.9) 

R69.– (kódovat R95-R99) 

S00–T98 (kódovat A41.V01–Y89) 

Y90–Y98 

Z00–Z99 

Nepoužívat, 

pokud je známa 

základní příčina 

T79.– 

4.2 Poznámky k interpretaci záznamů příčin 

smrti 

Předchozí pravidla obvykle dovolí určit základní příčinu smrti pro použití 

v primární tabelaci úmrtnosti. Každá země může pocítit potřebu tato pravidla 

rozšířit v závislosti na úplnosti a kvalitě vyplňování LPZ. Informace v tomto 

oddíle mají napomoci k formulaci takovýchto dodatečných instrukcí. 

90


4.2.1 Předpoklad zprostředkující příčiny 

Často je v LPZ jedna příčina označena jako následek jiné, ale prvá není 

přímým důsledkem druhé. Tak například může být hematemeza uvedena jako 

následek cirhózy jater, namísto toho, aby byla uvedena jako poslední stav 

v posloupnosti cirhóza jater portální hypertenze prasklé ezofageální 

varixy hematemeza. Předpoklad zprostředkující příčiny v Části I je 

přípustný k přijetí posloupnosti, která je v LPZ uvedena, nesmí ho však být 

použito k modifikaci kódování. 

Příklad 1: I (a) Krvácení do mozku 

(b) Chronická nefritida 

Kódovat chronickou nefritidu (N03.9). Je nutné předpokládat 

hypertenzi jako příčinu vloženou mezi krvácení do mozku 

a základní příčinu, chronickou nefritidu. 

Příklad 2: I (a) Mentální retardace 

(b) Předčasné odloučení placenty 

Kódovat jako předčasné odloučení placenty s poškozením plodu 

a novorozence (P02.1). Je nutné předpokládat porodní trauma, 

anoxii nebo hypoxii jako příčinu vloženou mezi mentální retardaci 

a základní příčinu, předčasné odloučení placenty. 

4.2.2 Přípustné a nepřípustné posloupnosti pro výběr 

základní příčiny smrti ve statistice úmrtnosti 

Tato část vyjmenovává posloupnosti příčin smrti, které by měly být přijaty či 

zamítnuty během výběru základní příčiny smrti. V předchozích verzích MKN 

byl užit výraz „vysoce nepravděpodobný“ pro označení kauzálního vztahu, 

který nebyl přípustný při aplikaci pravidel pro výběr. Tyto seznamy by měly 

přispět ke tvorbě co nejužitečnější statistiky úmrtnosti, proto to, zda je 

posloupnost označena jako přípustná či nepřípustná může odrážet význam 

z hlediska veřejného zdraví, nikoliv z čistě lékařského hlediska. Následující 

pokyny se uplatňují vždy, tedy ať je vztah považován z lékařského hlediska za 

správný či nikoliv. 

A. NEPŘÍPUSTNÉ POSLOUPNOSTI 

Při aplikaci Obecné zásady a pravidel pro výběr mají být následující vztahy 

posuzovány jako nepřípustné: 

91


(a) Infekční nemoci 

Následující infekční nemoci nemají být přijaty jako následek jakékoli choroby 

nebo stavu s výjimkou posloupností, kdy je infekční nemoc zmíněna jako 

důsledek nemoci HIV, maligního nádoru nebo poruchy imunitního systému. 

tyfus, paratyfus, ostatní salmonelózy, shigelóza (A01–A03) 

tuberkulóza (A15–A19) 

následky tuberkulozy (B90) 

Následující infekční a parazitární nemoci nemají být přijaty jako následek jiné 

choroby nebo stavu (ani nemoci HIV/AIDS, maligního nádoru nebo 

imunosuprese. 

cholera (A00) 

botulismus (A05.1) 

mor, tularemie, antrax, brucelóza (A20–A23) 

leptospiróza (A27) 

tetanus, záškrt, černý kašel, spála, meningokokové onemocnění 

(A33–A39) 

onemocnění původce Chlamydia psittaci (A70) 

rikettsiózy (A75–A79) 

akutní poliomyelitida (A80) 

Creutzfeldt-Jakobova nemoc (A81.0) 

subakutní sklerotizující panencefalitida (A81.1) 

vzteklina, virová encefalitida přenášená komáry, virová horečka přenášená 

klíštětem (A82–A86) 

hemoragická horečka dengue a jiné virové horečky přenášené komáry 

(A91–A92 ) 

žlutá horečka (A95) 

hemoragická horečka původce Junin, původce Machupo, horečka Lassa 

(A96.0–A96.2 ) 

ostatní virové hemoragické horečky (A98) 

pravé neštovice, opičí neštovice, spalničky a 

rubeola (B03–B06) 

akutní hepatitida B a C (B16–B17.1) 

chronická hepatitida B a C (B18.0–B18.2) 

parotitis epidemica – příušnice (B26) 

malárie, leishmanióza, Chagasova nemoc (B50–B57) 

následky akutní poliomyelitidy (B91) 

následky lepry (B92) 

následky trachomu (B94.0) 

následky virové encefalitidy (B94.0) 

92


následky virové hepatitidy (B94.1) 

další naléhavé nemoci povinně hlášené WHO (jako např.: U04 SARS, J09 

ptačí chřipka); 

(b) Zhoubný nádor 

Maligní nádor nemá být přijat jako následek jiné choroby vyjma onemocnění 

HIV. 

(c) Hemofilie 

Hemofilie (D66, D67, D68.0–D68.2) nemá být přijata jako následek jiné 

choroby. 

(d) Diabetes mellitus 

Diabetes mellitus závislý na inzulinu (E10) nemá být přijat jako následek jiné 

choroby s výjimkou onemocnění způsobujících autoimunitní destrukci β- 

buněk. 

Diabetes mellitus nezávislý na inzulinu (E11) nemá být přijat jako následek 

jiného stavu vyjma stavů způsobujících inzulinovou rezistenci. 

Jiný a neurčený diabetes mellitus (E13-E14) nemá být přijat jako důsledek 

žádného stavu vyjma onemocnění poškozujících slinivku břišní. 

Viz. Příloha 7.3 se seznamem stavů ketré mohou způsobit diabetes. 

(e) Revmatická horečka 

Revmatická horečka (I00–I02) nebo revmatické onemocnění srdce nemá být 

přijato jako následek jiné choroby, vyjma: 

spály (A38), 

streptokokové sepse (A40.0, A40.–), 

streptokokového zánětu nosohltanu (J02.0), 

akutní tonzilitidy (J03.–); 

(f) Hypertenze 

Hypertenzní stavy nemají být přijaty jako následek nádoru vyjma: 

endokrinních nádorů, 

nádorů ledvin, 

karcinoidu; 

(g) Chronická ischemická choroba srdce 

Chronická ischemická choroba srdce (I20, I25) nemá být přijata jako následek 

jakéhokoli nádoru. 

93


(h) Cerebrovaskulární onemocnění 

(1) Cerebrovaskulární onemocnění a nemoci trávicího systému 

Cerebrovaskulární onemocnění (I60–I69) nemá být přijato jako následek 

onemocnění trávicího systému (K00–K92), vyjma mozkového krvácení (I61.–) 

následkem onemocnění jater (K70–K76). 

(2) Mozkový infarkt a endokarditida 

Následující cerebrovaskulární stavy nemají být přijaty jako následek 

endokarditidy (I05–I08, I09.1, I33–I38) : 

mozkový infarkt způsobený trombózou přívodných mozkových tepen 

(I63.0), 

mozkový infarkt způsobený neurčenou okluzí přívodných mozkových tepen 

(I63.2), 

mozkový infarkt způsobený trombózou mozkových tepen (I63.3), 

mozkový infarkt způsobený neurčenou okluzí mozkových tepen (I63.5), 

mozkový infarkt způsobený nehnisavou trombózou mozkových žil (I63.6), 

jiný mozkový infarkt (I63.8), 

mozkový infarkt NS (I63.9), 

cévní mozková příhoda neurčená jako krvácení nebo infarkt (I64), 

jiná cerebrovaskulární onemocnění (I67), 

následky mrtvice neurčené jako krvácení nebo infarkt (I69.4), 

následky jiných nebo neurčených cerebrovaskulárních onemocnění (I69.8), 

okluze a stenóza přívodných mozkových tepen nevedoucí k mozkovému 

infarktu (I65) vyjma embolizace, 

okluze a stenóza mozkových tepen nevedoucí k mozkovému infarktu (I66) 

vyjma embolizace , 

následky mozkového infarktu (I69.3) vyjma embolizace 

(i) Ateroskleróza 

Jakýkoli stav popsaný (označený) jako ateroskleróza (arterioskleróza) nemá 

být přijat jako následek jakéhokoli nádoru. 

(j) Chřipka 

Chřipka (J09–J11) nemá být přijata jako následek jakékoliv jiné choroby. 

(k) Vrozené anomálie 

Vrozená anomálie (Q00–Q99) nemá být přijata jako následek jiné nemoci 

jedince, včetně nezralosti, vyjma: 

 

vrozená anomálie má být přijata jako důsledek chromozomální abnormality 

nebo vrozeného malformačního syndromu, 

94


hypoplazie plic má být přijata jako důsledek vrozené anomálie, 

(l) 

Konflikt trvání 

Stav s určeným počátkem „X“ nelze považovat za následek stavu s počátkem 

„Y“, pokud „X“ je datován dříve než „Y“ (viz také příklad v části 4.1.6). 

(m) Nehody 

Nehody (V01–X59) nemohou být následkem jiné příčiny mimo tuto kapitolu 

s výjimkou: 

jakákoliv nehoda (V01–X59) má být přijata jako následek epilepsie (G40– 

G41), 

pád (W00–W19) má být přijat jako důsledek poruchy kostní denzity (M80– 

M85), 

pád (W00–W19) má být přijat jako důsledek v souvislosti s (patologickou) 

zlomeninou způsobenou poruchou kostní denzity, 

asfyxie způsobená aspirací hlenu, krve (W80), nebo zvratků (W78) má být 

přijata jako důsledek stavu bezvědomí, 

aspirace jídla (tekutého nebo tuhého) jakéhokoli druhu (W79) má být přijata 

jako důsledek onemocnění s poruchou polykání; 

(n) Sebevražda 

Sebevražda (X60–X84) nemá být přijata jako následek jiné příčiny. 

Výše uvedený výčet není vyčerpávající, pro všechny nepřípustné 

posloupnosti, v ostatních případech se použije Obecná zásada, není-li 

uvedeno jinak. 

B. PŘÍPUSTNÉ POSLOUPNOSTI 

Při aplikaci Obecné zásady a pravidel pro výběr jsou následující vztahy 

přípustné: 

(a) Infekční nemoci jako následek jiných stavů 

Jiné infekční nemoci než ty uvedené ve 4.2.2 A (a) jsou přípustným 

následkem jiných stavů; 

(b) Infekční nemoci následkem HIV 

Následující infekční onemocnění jsou přípustným následkem onemocnění 

HIV, zhoubných novotvarů a poruch imunitního systému: 

tyfus a paratyfus, jiné salmonelózy, shigelóza (A01–A03) 

tuberkulóza (A15–A19) 

95


(c) Maligní nádor a HIV 

Maligní nádor je přípustným důsledkem onemocnění HIV. 

(d) Diabetes mellitus 

Diabetes mellitus závislý na inzulinu (E10) má být přijat jako následek 

onemocnění způsobujících autoimunitní destrukci β-buněk. 

Diabetes mellitus nezávislý na inzulinu (E11) má být přijat jako následek stavů 

způsobujících inzulinovou rezistenci. 

Jiný a neurčení diabetes mellitus (E13-E14) má být přijat jako důsledek 

onemocnění poškozujících slinivku břišní. 

Viz. Příloha 7.3 se seznamem stavů, ketré mohou způsobit diabetes. 

(e) Revmatická horečka 

Revmatická horečka (I00–I02) nebo revmatické onemocnění srdce 

(I05–I09) je přípustné jako důsledek 

spály (A38), 

streptokokové sepse (A40.0), 

streptokokového zánětu nosohltanu (J02.0) 

akutní tonzilitidy (J03.–); 

(f) Hypertenze 

Jakýkoli stav hypertenze je přípustný jako následek: 

endokrinního nádoru, 

nádoru ledviny, 

karcinoidu; 

(g) Cerebrovaskulární onemocnění 

Mozkové krvácení (I61.–) je přípustným následkem onemocnění jater 

(K70–K76) 

Embolizace způsobující: 

okluzi a stenózu přívodných mozkových tepen (I65), 

okluzi a stenózu mozkových tepen (I66), 

následky mozkového infarktu (I69.3), jsou přípustným následkem 

endokarditidy (I05–I08, I09.1, I33–I38); 

(h) Vrozené anomálie 

vrozená anomálie je přípustná jako následek chromozomální abnormality 

nebo vrozeného malformačního syndromu, 

hypoplazie plic je přípustným následkem vrozené anomálie; 

96

(i) 

Nehody 


jakákoli nehoda (V01–X59) je přípustným následkem epilepsie (G40–G41), 

pád (W00–W19) je přípustným následkem poruchy kostní denzity (M80– 

M85) 

pád (W00–W19) je přípustným následkem (patologické) zlomeniny 

způsobené poruchou kostní denzity, 

asfyxie uvedená jako následek aspirace hlenu, krve (W80) nebo zvratků 

(W78) je přípustným následkem nemoci (stavu), 

aspirace potravy (tekuté nebo tuhé) jakéhokoli druhu (W79) je přípustným 

následkem onemocnění ovlivňujícího schopnost polykání; 

(j) 

Akutní nebo terminální nemoci oběhové soustavy 

Akutní nebo terminální oběhová onemocnění uvedená jako následek 

maligního nádoru, diabetes mellitus nebo astma mají být přijata jako možný 

následek v Části I LPZ. Následující stavy patří mezi akutní a terminální 

nemoci oběhové soustavy: 

akutní a pokračující infarkt myokardu (I21–I22) 

jiné akutní ischemické choroby srdce (I24.–) 

plicní embolie (J26.–) 

akutní perikarditida (I30.–) 

akutní a subakutní endokarditida (I33.–) 

akutní myokarditida (I40.–) 

blokáda atrioventrikulární a levého raménka (I44.–) 

jiné poruchy vedení srdečních vzruchů (I45.–) 

srdeční zástava (I46.–) 

paroxyzmální tachykardie (I47.–) 

fibrilace a a flutter síní (I48.–) 

jiné srdeční arytmie (I49.–) 

selhání srdce (I50.–) 

jiné nepřesně určené nemoci srdce (I51.8) 

cévní nemoci mozku (I60–I68) vyjma I67.0–I67.5 a I67.9. 

4.2.3 Vliv trvání na klasifikaci 

Při hodnocení udávané posloupnosti přímých a předchozích příčin je nutné 

brát v úvahu interval mezi nástupem choroby a časem smrti. To platí 

v případech interpretace „přípustných a nepřípustných posloupností” 

(viz výše). 

Kategorie O95 (Smrt matky z neznámé porodnické příčiny), O96 (Smrt matky 

z kterékoliv porodnické příčiny, která nastala více než 42 dnů, ale méně než 

97


jeden rok po porodu), a O97 (Smrt matky jako následek přímých porodnických 

příčin) klasifikují smrt z porodnických příčin podle doby, která uplynula mezi 

porodnickou příhodou a smrtí matky. Kategorie O95 se má používat, jestliže 

žena zemře během těhotenství, porodu či šestinedělí, a jedinou dostupnou 

informací je, že se jedná o „smrt matky” nebo „smrt spojenou s porodem”. 

Pokud je porodnická příčina smrti určena blíže, kóduje se příslušná kategorie. 

Kategorie O96 se používá pro klasifikaci smrti z přímých nebo nepřímých 

porodnických příčin, které se objevily po více než 42 dnech, ale dříve než 

jeden rok po ukončení těhotenství. Kategorie O97 se používá pro klasifikaci 

smrti z jakékoliv přímé porodnické příčiny, k níž došlo za jeden rok nebo déle 

po skončení těhotenství. 

Stavy klasifikované jako vrozené vady, deformace a chromozomální 

abnormality (Q00–Q99), i pokud nejsou v LPZ určeny jako kongenitální, se 

mají jako takové kódovat, jestliže časový interval mezi nástupem (choroby) 

a smrtí a věk zemřelého ukazují, že stav existoval od narození. 

Klasifikace má zvláštní položky, které označují určité choroby a poranění jako 

příčiny následků nebo pozdních účinků. V mnoha případech tyto následky 

zahrnují stavy přítomné jeden rok nebo více po nástupu choroby nebo 

poranění (viz též „Následky” níže). 

4.2.4 Následky 

Určité kategorie (B90–B94, E64.–, E68, G09, I69.–, O97 a Y85–Y89) se mají 

používat pro kódování základní příčiny smrti, aby se vyjádřilo, že smrt nastala 

spíše v důsledku pozdních (reziduálních) účinků dané choroby nebo poranění 

než během jejich aktivní fáze. Stavy uváděné jako následky nebo reziduální 

účinky dané choroby nebo poranění by měly být klasifikovány v příslušné 

položce následků, bez ohledu na to, jaký časový interval uplynul mezi 

nástupem choroby nebo zranění a smrtí. U některých stavů se předpokládá, 

že smrt, k níž dochází za jeden rok či více po nástupu choroby nebo zranění 

je důsledkem následků nebo reziduálního účinku stavu, přestože žádný 

následek není výslovně zmíněn. Návod na interpretaci následků je uveden 

u většiny kategorií „Následků”v Tabelárním seznamu. 

B90 Následky tuberkulózy 

Následky zahrnují stavy blíže určené jako takové, nebo jako pozdní následky 

proběhlého onemocnění tuberkulózou, a pozůstatky tuberkulózy určené jako 

stacionární, vyléčená, inaktivní, stará nebo klidová, pokud neexistují důkazy 

pro aktivní tuberkulózu. 

98

B94.0 Následky trachomu 


Následky zahrnují pozůstatky trachomu charakterizované jako vyléčené nebo 

inaktivní a určité následky jako slepota, jizevnaté entropium a spojivkové jizvy, 

pokud neexistují důkazy aktivní infekce. 

B94.1 Následky virové encefalitidy 

Následky zahrnují stavy charakterizované jako takové, nebo jako pozdní 

následky a účinky přítomné jeden rok a více po nástupu příčinného stavu. 

B94.8 Následky jiných infekčních a parazitárních nemocí 

Následky zahrnují stavy charakterizované jako takové nebo jako pozdní 

účinky a pozůstatky těchto chorob popisované jako stacionární, vyléčené, 

vyhojené, inaktivní, staré nebo klidové, pokud neexistují projevy aktivní 

choroby. Následky rovněž zahrnují chronické stavy uváděné jako důsledky 

nebo reziduální stavy přítomné jeden rok nebo více po nástupu stavů 

zařazených do kategorií A00–B89. 

E64.3 Následky křivice 

Následky zahrnují jakýkoliv stav charakterizovaný jako rachitický nebo jako 

důsledek křivice a přítomný jeden rok nebo více po nástupu, nebo 

zhodnocený jako následek nebo pozdní důsledek křivice. 

G09 Následky zánětlivých nemocí centrální nervové soustavy 

Tato položka je vyhrazena pro kódování následků stavů, které lze klasifikovat 

v kategoriích G00.–, G03–G04, G06.– a G08. Následky zánětlivých 

onemocnění centrálního nervového systému, které jsou předmětem podvojné 

klasifikace (G01*–G02*, G05.–* a G07*) mají být kódovány v položkách 

určených pro následky základní příčiny (např. B90.0 Následky tuberkulózy 

centrálního nervového systému). Pokud neexistuje žádná položka „následků” 

určitého základního stavu, má se kódovat základní stav jako takový. 

4.2.5 Soulad mezi pohlavím nemocného a diagnózou 

Některé diagnózy jsou vázány na jedno pohlaví (viz oddíl 3.1.5). Pokud ani po 

ověření nejsou pohlaví a příčina smrti uvedené na LPZ v souladu, má se 

příčina smrti kódovat R99 (Jiné nepřesně určené a neurčené příčiny smrti). 

99


4.2.6 Komplikace chirurgické a lékařské péče 

A. Chirurgické a jiné výkony bez zmínky o příčině 

Jestliže se na LPZ objevuje operace nebo jiný lékařský výkon jako příčina 

smrti, aniž by byl uveden stav, pro který byla operace provedena nebo nálezy 

při operaci, a jestliže Abecední seznam neposkytuje přesný kód pro danou 

operaci, má se kódovat jako reziduální kategorie pro orgán nebo lokalitu 

naznačenou názvem operace (např. „nefrektomie” se má kódovat N28.9). 

Jestliže název operace nenaznačuje orgán nebo lokalitu (např. laparotomie), 

má se kódovat R99 (Jiné nepřesně určené a neurčené příčiny smrti), pokud 

není zmíněna nežádoucí terapeutická příhoda, kterou lze klasifikovat jako 

O74, O75.4 nebo Y60–Y84, nebo pooperační komplikace. Je-li uvedena 

nehoda při výkonu, má se kódovat O74, O75.4 nebo Y60–Y69. Je li uvedena 

abnormální reakce pacienta bez zmínky o nehodě v době výkonu, má se 

kódovat O74, O75.4 nebo Y83–Y84. 

Kdykoliv komplikace při výkonu nejsou zaznamenány, nebo není synonymum 

pro patřící nebo zaznamenaný stav, kóduj časné komplikace a komplikace 

mechanické T80–T88. Pozdní a funkční komplikace kóduj do příslušných 

kapitol. 

Příklad 1: I (a) Plicní embolizace 

(b) Apendektomie 

Kóduj nespecifické onemocnění apendixu (K38.9) 

Příklad 2: I (a) Propíchnutí aorty jako nehoda 

(b) Laparotomie 

Kóduj neúmyslné propíchnutí aorty při chirurgickém výkonu 

(Y60.0) 

Komplikace porodnických výkonů kóduj jako stav, který byl důvodem výkonu. 

Pokud není žádný důvod uveden, kóduj O75.4. 

Příklad 3: 

Příklad 4: 

I (a) Pooperační krvácení 

(b) Císařský řez 

(c) Prodloužená porodní činnost 

Kóduj prodloužený porod, NS (O63.9). 

I (a) Embolie plodové vody 

(b) Císařský řez 

Kóduj jako jiné komplikace porodnické operace a výkonu (O75.4). 

100


B. Lékařské pomůcky spojené s událostí způsobenou vnější 

příčinou zařazenou jinde 

Pokud úmrtí nastalo v důsledku události zahrnující lékařské pomůcky, přičemž 

tato událost byla vyvolaná vnější příčinou zařazenou jinde, nikoliv následkem 

poškození či špatné funkce pomůcky samotné, kóduje se vnější příčina. 

Příklad 5: 

Příklad 6: 

I (a) Inhalační pneumonie 

(b) Krvácení z průdušnice 

(c) Pád z postele v průběhu napojení na respirátor 

II. Připojení na respirátor po transplantaci jater 

Kóduj pád z postele (W06). Není uvedena zmínka o poškození 

respirátoru či výpadku jeho funkce. 

I (a) Plicní edém 

(b) Zastavení intraaortální balonové pumpy 

(c) Výpadek elektřiny v důsledku bouře 

(d) Prodělaný infarkt myokardu s mitrální insuficiencí 

Kóduj jako oběť přírodní katastrofické bouře (X37). Není uvedena 

zmínka o poškození balonové pumpy. 

Pokud není vnější příčina události přesně zařaditelná, kóduje se vystavení 

nespecifickému faktoru s následkem jiného nebo neurčitého poranění (X59.9). 

Příklad 7: 

I (a) Srdeční a respirační selhání 

(b) Zastavení podávání inotropních léků 

(c) Náhodné vytažení centrálního žilního katetru 

II. Chirurgický zákrok pro akutní rupturu žlučníku 

Kóduj jako vystavení nespecifickému faktoru s následkem jiného 

nebo neurčitého poranění (X59.9)., neboť náhodné vytažení 

centrálního žilního katetru není jasně zařaditelné. 

4.2.7 Maligní novotvary 

4.2.7.1 Úvod 

Kódování maligních nádorů se od kódování ostatních stavů neliší. Pravidla 

výběru a modifikační pravidla jsou aplikována jako obvykle na LPZ se 

zmínkou o maligním nádoru, a jako u všech případů kódování mortality 

využívá kodér všech informací uvedených na LPZ při výběru MKN kódu. 

Pro nádory je zvláště důležité vzít v úvahu informaci o chování, morfologii 

a lokalizaci. Pokud jsou tyto řádně popsány lékařem, není pro kodéra obtížné 

najít správný kód a typ nádoru ve 3. dílu MKN-10. Pokud ovšem záznam na 



LPZ není kompletní nebo dostatečně jasný, pomohou následující instrukce 

nalézt správný kód. 

Ukáží tentýž systém výběru a aplikace modifikačních pravidel na maligní 

nádory, jako na příčiny smrti v jiných případech. 

(a) Chování, morfologie a lokalizace 

Chování, morfologie a lokalizace musí být pro kódování nádoru brána 

v úvahu. 

Chování nádoru je způsob, jak se nádor vyvíjí v těle, tzn., jak se nádor bude 

pravděpodobně vyvíjet. 

Následující skupiny kódů se vztahují k chování: 

C00–C96 Malignita (prorůstá do okolní tkáně nebo se rozšiřuje z 

primárního místa (vzniku) a začíná růst v jiné lokalizaci) 

D00–D09 In situ (maligní, ale stále omezen na tkáň, ve které vznikl) 

D10–D36 Benigní (rostoucí na místě bez potenciálu rozsevu) 

D37–D48 Nejistého nebo neznámého chování (nerozhodnuto zda benigní 

nebo maligní) 

Morfologie popisuje typ a strukturu buněk nebo tkáně a chování nádoru. MKN 

poskytuje pro klasifikaci několik hlavních morfologických skupin, včetně 

následujících: 

Karcinomy, včetně skvamózního a adenokarcinomu 

Sarkomy a jiné nádory měkké a pojivové tkáně, včetně mezoteliomů 

Lokalizačně specifické typy, které indikují místo primárního nádoru, jako 

hepatom (C22.0) 

Lymfomy, včetně Hodgkinova lymfomu a nehodgkinských lymfomů 

Leukemie 

Ostatní morfologické skupiny, jako maligní melanom (C43.–) 

MKN kategorie uvádí lokalizaci nádoru a také rozlišuje rozdílné chování 

nádoru. Kategorie jsou: 

C00–C75 

C76 

C77–C79 

Maligní nádory, určené nebo předpokládané jako primární, 

určených lokalizací, rozdílných typů tkání, vyjma lymfoidní, 

hematopoetické a přidružené tkáně 

Maligní nádory jiné nebo nejasně určené lokalizace 

Maligní sekundární nádory, určený nebo předpokládaný rozsev 

z jiné lokalizace, bez ohledu na morfologický typ nádoru 

Poznámka: tyto kategorie (C77–C79) nemají být použity jako 

základní příčina smrti 


C80 

C81–C96 


Maligní nádory neurčené lokalizace 

Maligní nádory určené nebo předpokládané jako primární 

lymfoidní, hematopoetické a přidružené tkáně. 

(b) Užití Abecedního seznamu 

Heslo „Novotvar“ v Abecedním seznamu (3. díl) umožní určit lokalizaci a až 

pět rozdílných kódů v závislosti na chování nádoru. Přesto je důležité vyhledat 

v Abecedním seznamu morfologický typ nádoru před hledáním lokalizace pod 

heslem „Novotvar“. Záznam morfologického typu uvádí buď použitelný kód, 

nebo navede na správný záznam pod heslem „Novotvar“. 

Ne všechny kombinace předpon u složenin morfologických hesel jsou 

v Abecedním seznamu uvedeny. Na příklad heslo chondrofibrosarkom se zde 

neobjeví, ale fibrochondrosarkom ano. 

Oba termíny mají stejné předpony i když v odlišném pořadí, ale kódují se 

stejně. 

Není-li zvlášť uvedeno v seznamu, kóduj morfologické heslo končící na „óza“ 

stejně jako název nádoru, ke kterému byla přípona přidána. Příklad: kóduj 

neuroblastomatózu stejně jako neuroblastom. Ale nekóduj hemangiomatózu, 

která je v Abecedním seznamu uvedena zvlášť stejně jako hemangiom, neboť 

patří do odlišné kategorie. Velmi rozšířené metastázy karcinomu se často 

nazývají karcinomatózou. Pro detailní instrukce pro kódování metastazujících 

nádorů viz kapitolu 4.2.7.5 a 4.2.7.6. 

Pokud se objeví nespecifické heslo jako karcinom nebo sarkom s heslem 

popisujícím podrobněji histologii u této širší skupiny, kóduj lokalizaci podle 

podrobnější morfologie, s předpokladem, že nespecifické je metastatické 

(možno použít jen stejné skupiny). 

(c) Pravidla výběru 

Maligní nádor nemá automaticky přednost před ostatními příčinami smrti 

uvedenými na LPZ. Úmrtí má být připsáno malignímu novotvaru pouze tehdy, 

jestliže striktně aplikovaná pravidla výběru stanoví nádor základní příčinou 

smrti. 

Příklad 1: I (a) Cirhóza jater 

(b) Virová hepatitida 

II Hepatocelulární karcinom 

Kóduj virovou hepatitidu (B19.9). Virová hepatitida je vybraná 

podle Obecné zásady. Není zřejmým následkem 

hepatocelulárního karcinomu, který nemá být vybrán jako 

základní příčina smrti. 



Příklad 2: 

I (a) Selhání ledvin 

(b) neuropatie 

(c) Diabetes mellitus 

(d) Maligní nádor prsu 

Kóduj diabetes s ledvinovými komplikacemi (E14.2). S ohledem 

na instrukce o příčinách diabetu v části 4.2.2, maligní nádor prsu 

se nepřipouští jako příčina diabetu. Diabetes mellitus byl vybrán 

jako základní příčina smrti podle Pravidla 1. 

4.2.7.2 Předpoklad malignity 

Pokud je kdekoliv na LPZ zmínka, že nádor má metastázy, musí být kódován 

jako maligní, i když by nádor bez zmínky o metastázách byl klasifikován 

odlišně. 

Příklad 3: 

Příklad 4: 

I (a) Metastázy do mozku 

(b) Nádor plic 

Kóduj maligní nádor plic (C34.9). Bereme v úvahu, že nádor plic 

je maligní a metastazuje do mozku. Aplikujeme Obecnou zásadu. 

I (a) Metastázy hrudní stěny 

(b) Karcinom prsu in situ 

Kóduj maligní karcinom prsu (C50.9). Protože nádor prsu se 

rozšířil na hrudní stěnu není již in situ a je považován za maligní. 

Aplikuje se Obecná zásada. 

To lze také uplatnit pro jiné typy růstu, které nejsou v kapitole II, např. různé 

polypy. Pokud jsou uvedeny jako příčina metastáz nebo sekundárních nádorů, 

mají být považovány za maligní a kódovány jako maligní nádory. 

Příklad 5: I (a) Sekundární maligní nádor plic 

(b) Polyp žaludku 

Kóduj jako primární maligní nádor žaludku (C16.9). Poněvadž je 

polyp uveden jako zdroj sekundárního rozsevu považujeme ho za 

maligní. Uplatněna je Obecná zásada. 

4.2.7.3 Primární ložisko 

Pokud je maligní nádor považován za základní příčinu smrti, je důležité určit 

primární ložisko (lokalizaci). Pokud údaj na LPZ je z hlediska primární 

lokalizace nejednoznačný, je nutné získat objasnění od lékaře, který LPZ 

vyplnil. Následující instrukce v částech 4.2.7.3 – 4.2.7.9 mají být použity 

pouze pokud nelze toto objasnění získat. 



A. Primární ložisko je určeno 

(a) Nádor je určen jako primární 

Pokud je maligní nádor určen jako primární a jiné nádory jsou zmíněny, ale 

nepopsány jako primární, považujeme je jako sekundární. Považujeme je také 

za zřejmé následky nádoru určeného jako primární. 

Příklad 6: 

I (a) Karcinom měchýře z přechodních buněk 

II Karcinom z přechodních buněk, primárně v ledvině 

Karcinom z přechodních buněk v měchýři v řádku (a) I. části, 

vybraný podle Obecné zásady, není určen jako primární. Ve II. 

části je uveden primární nádor. Proto aplikujeme Pravidlo 3 

a karcinom z přechodních buněk měchýře uvedený v I (a) 

považujeme za zřejmý následek primárního nádoru ledviny 

uvedeného v Části II. Kóduj jako maligní nádor ledviny (C64). 

Toto nelze uplatnit, pokud se jedná o rozdílnou morfologii nádorů. 

Příklad 7: 

I (a) Karcinom měchýře z přechodních buněk 

II Primární osteosarkom kolena 

Karcinom měchýře z přechodních buněk v I (a) není určen jako 

primární. Použij Obecnou zásadu a vyber karcinom měchýře 

z přechodních buněk jako prozatímní základní příčinu smrti. Ve II. 

části uvedený maligní nádor je odlišné morfologie. Protože 

karcinom měchýře z přechodních buněk nemá vztah 

k osteosarkomu, Pravidlo 3 se neuplatní. Kóduj jako maligní 

nádor měchýře (C67.9). 

Další instrukce pro záznamy s více než jedním nádorem určeným jako 

primární viz část C níže. 

(b) Jiné nádory určené jako sekundární 

Sekundární maligní nádory mají být přijaty jako důsledek jiných maligních 

nádorů. Také maligní nádory na seznamu běžných lokalizací pro metastázy 

(viz část 4.2.7.5 Tabulka 3) mají být přijaty jako důsledky jiných maligních 

nádorů. 

Příklad 8: 

I (a) Sekundární nádorová ložiska v plicích, mozku a játrech 

(b) Karcinom prsu 

Karcinom prsu může mít metastázy na pleuře, v mozku a játrech. 

Uplatníme Obecnou zásadu. Vybereme maligní nádor prsu 

(C50.9) jako základní příčinu smrti. 

Maligní nádor určený jako sekundární má být považován jako zřejmý důsledek 

nádoru určeného jako primární. 



Příklad 9: 

I (a) Sekundární karcinom plic 

II Primární nádor ledviny 

Nejdříve použij Obecnou zásadu a sekundární karcinom plic urči 

jako prozatímní základní příčinu smrti. Protože ale sekundární 

nádor je obvyklým důsledkem primárního nádoru ledviny, použij 

Pravidlo 3 a vyber maligní nádor ledviny (C64) jako základní 

příčinu smrti. 

Pokud všechny lokalizace kromě jedné jsou specifikovány jako sekundární, 

považuj lokalizaci neurčenou jako sekundární za primární. Následně použij 

Pravidlo 3. 

Příklad 10: I (a) Sekundární nádorová ložiska v lymfatických uzlinách, 

obratli a peritoneu 

II Karcinom prostaty 

Všechna ložiska z Části I jsou určena jako sekundární. Jedno 

ložisko není určeno jako sekundární, jmenovitě prostata. Nejprve 

použij Pravidlo 2 a urči jako prozatímní základní příčinu smrti 

nádor lymfatických uzlin. Nyní uplatni Pravidlo 3, poněvadž 

sekundární rozsev je zřejmým důsledkem karcinomu prostaty 

uvedeného v Části II, vyber nádor prostaty (C61) jako základní 

příčinu smrti. 

(c) Nádor určený jako následek nemoci, která zvyšuje riziko malignity 

Když je maligní nádor uveden jako následek stavu obecně považovaného za 

zvyšující riziko malignity dané lokalizace, kódujeme jako primární nádor. 

Stejně postupujeme, je-li lokalizace uvedena na seznamu obvyklých míst 

metastáz (viz Tabulka 3 v části 4.2.7.5). 

Příklad 11: I (a) Karcinom ledvin a plic 

(b) Chronická hepatitida 

Kóduj neurčený maligní nádor jater (C22.9), poněvadž chronická 

hepatitida zvyšuje riziko vzniku primárního karcinomu jater. 

Příklad 12 I (a) Karcinom plic 

(b) Karcinom jater 

(c) Dlouhodobá expozice vinyl chloridu 

Kóduj neurčený maligní nádor jater (C22.9), protože vinyl chlorid 

zvyšuje riziko primárního karcinomu jater. S přihlédnutím k části 

4.2.7.5, karcinom plic považujeme jako sekundární. 

Příklad 13: I (a) Karcinom hrudní stěny 

(b) Karcinom plic 

(c) Kouření 



Kóduj maligní nádor průdušek a plic, neurčený (C34.9). Kouření 

zvyšuje riziko primárního karcinomu plic. S přihlédnutím k části 

4.2.7.5 považujeme karcinom hrudní stěny jako sekundární. 

Příklad 14: I (a) Mezoteliom pleury a lymfatických uzlin 

(b) Dlouhodobý pobyt v azbestovém prachu 

Kóduj mezoteliom pleury (C45.0). Expozice azbestu zvyšuje 

riziko mezoteliomu pleury, který považujeme za primární. Maligní 

nádor lymfatických uzlin uvažujeme jako sekundární (viz část 

4.2.7.5 D. 

Příklad 15: I (a) Maligní nádor mediastina a jater 

(b) Dlouhodobý pobyt v azbestovém prachu 

Kóduj maligní nádor mediastina (C38.3). Expozice azbestu 

zvyšuje riziko karcinomu mediastina, a nádor jater považujeme 

za sekundární. 

Pro další informace o stavech, které jsou považovány za zvyšující riziko 

malignity, odkazujeme na webovou stránku WHO o MKN-10. 

(d) Morfologie specifické lokalizace 

Abecední seznam přiřazuje některé morfologie specifickým primárním 

lokalizacím 

Příklad 16: I (a) Generalizovaný rozsev metastáz 

(b) Pseudomucinózní adenokarcinom 

Vyber pseudomucinózní karcinom s použitím Obecné zásady. 

Kóduj maligní nádor ovaria (C56), protože pseudomucinózní 

adenokarcinom neurčené lokalizace je v Abecedním seznamu 

přiřazen k ovariu. 

Pokud se objeví dvě nebo více morfologií, kóduj podle části 4.2.7.3 C. 

(e) Trvání neurčuje primární lokalizaci 

Doba trvání nemá být použita při rozhodování o primární lokalizaci, neboť 

u téhož pacienta se může vytvořit několik primárních maligních nádorů. Také 

uvedená doba trvání se může vztahovat k datu stanovení diagnózy spíše než 

k trvání nemoci. 

Příklad 17: I (a) Maligní nádor hrdla 

8 měsíců 

(b) Maligní nádor prsu 

12 let 

Stav vybraný podle Obecné zásady, nebo Pravidla 1 nebo 2 má 

být zřejmým důsledkem stavu uvedeného kdekoliv na LPZ jen 

tehdy, pokud nejsou pochybnosti o jejich vztahu. V tomto případě 

různá doba trvání nutně neznamená, že maligní nádor hrdla je 



metastatickým rozsevem z maligního nádoru prsu, neboť 

u pacienta se mohly vyvinout dvě nezávislé primární malignity. 

Proto nepoužijeme Pravidlo 3. Kóduj maligní nádor hrdla (C14.0) 

vybraný podle Obecné zásady. 

Příklad 18: I (a) Maligní nádor ledviny (7 měsíců) a prostaty (5 let) 

Jako v příkladu 17, různá doba trvání nemusí nutně určovat, že 

novější nádor je metastatickým rozsevem z nádoru déle 

trvajícího. Pravidlo 3 neuplatníme. Oba maligní nádory 

považujeme za primární. Kóduj maligní nádor ledviny (C64) 

vybraný podle Pravidla 2. 

B. Primární lokalizace neznámá 

Pokud LPZ obsahuje údaj, že primární lokalizace není známa, kóduj kategorii 

pro neurčenou lokalizaci podle příslušného morfologického typu. Např.: kóduj 

adenokarcinom C80.0, fibrosarkom C49.9 a osteosarkom C41.9. Pokud jsou 

kdekoliv v LPZ zmíněny jiné lokalizace, neber je v úvahu. 

Příklad 19: I (a) Sekundární karcinom jater 

(b) Primární lokalizace neznámá 

(c) žaludek tlusté střevo 

Na LPZ je uvedeno, že primární ložisko je neznámé. Zmíněný 

žaludek a tlusté střevo na I (c) nebereme v úvahu, kóduj 

karcinom bez udání lokalizace (C80.0). 

Příklad 20: I (a) Generalizované metastázy 

(b) Melanom 

(c) Primární lokalizace neznámá 

Kóduj maligní melanom neurčené lokalizace (C43.9). 

Není-li určen morfologický typ, kóduj neurčený maligní nádor 

(C80.9) 

Příklad 21: I (a) Metastázy v játrech 

LPZ neurčuje primární lokalizaci. Pokud je možné, mělo by být 

vyžádáno objasnění od lékaře, který záznam vyplnil. Pokud to 

není možné, kóduje se maligní novotvar neurčené lokalizace 

(C80.9). 

C. Více než jeden primární nádor 

Přítomnost více než jednoho primárního nádoru může být určena více 

způsoby, např.: 

zmínka o dvou nebo více anatomických lokalizacích 


dva nebo více rozdílné morfologické typy 


uvedením smíšeného morfologického typu, což vyjadřuje určenou lokalizaci 

a další jinou lokalizaci 

Pokud LPZ obsahuje zmínku o více než jednom maligním nádoru, má být 

certifikující lékař dotázán, aby specifikoval jeden maligní nádor jako základní 

příčinu smrti. Pokud toto objasnění není dostupné, postupujeme podle 

Pravidel výběru obvyklým způsobem. 

(a) Dvě a více rozdílné anatomické lokalizace 

Primární maligní nádor jedné lokalizace nelze přijmout jako následek 

maligního nádoru jiné lokalizace. 

Příklad 22: I (a) Karcinom žaludku 


Žaludek není na seznamu obvyklé lokalizace metastáz (viz Část 

4.2.7.5 Tabulka 3) a oba karcinomy, tj. karcinom žaludku a prsu 

považujeme za primární. Avšak, jeden primární maligní nádor 

není přijat jako následek jiného. Použijeme Pravidlo 2 a karcinom 

žaludku (C16.9) je vybrán jako základní příčina smrti. 

Příklad 23: I (a) Karcinom prostaty 

II Karcinom žaludku 

Uvedeny jsou dva rozdílné primární nádory, karcinom žaludku 

a karcinom prostaty. Užij Obecnou zásadu a vyber karcinom 

prostaty (C61), který je uveden v Části I. 

Příklad 24: I (a) Karcinom 

II Karcinom prostaty 

Užij Obecnou zásadu a vyber neurčený karcinom (C80.9) jako 

prozatímní základní příčinu smrti. Nyní aplikuj Pravidlo D. 

Specificitu, k vybrání určitějšího termínu „Karcinom prostaty“ 

(C61), uvedený v Části II. 

(b) Dvě nebo více rozdílných morfologií 

Maligní nádor určené morfologie nemá být přijat jako následek nádoru odlišné 

morfologie. 

Příklad 25: I (a) Hypernefrom 

(b) Karcinom z ovískových buněk 

Hypernefrom a karcinom z ovískových buněk jsou rozdílné 

morfologie. Proto hypernefrom nelze přijmout jako následek 

karcinomu z ovískových buněk. Použij Pravidlo 2 a vyber 

hypernefrom (C64) jako základní příčinu smrti. 



Nepovažuj pojem „rakovina“ jako specifickou morfologii. Tento pojem je často 

užíván jako synonymum „maligního nádoru“. 

Příklad 26: I (a) Rakovina jater 

(b) Maligní melanom tlustého střeva 

Nepovažuj pojmy „rakovina jater“ a „maligní melanom tlustého 

střeva“ jako rozdílné morfologie.Použij Obecnou zásadu a vyber 

maligní melanom tlustého střeva (C18.9). Rakovinu jater považuj 

za sekundární. 

Ale nádor lymfoidní, hematopoetické a příbuzné tkáně (C81–C96) se může 

vyvinout v jiný typ novotvaru lymfoidní, hematopoetické a příbuzné tkáně. 

Pokud tedy LPZ uvede posloupnost takových nádorů, tato posloupnost má být 

akceptována. 

Příklad 27: I (a) Akutní lymfocytická leukémie 

(b) Ne-Hodgkinův lymfom 

Ne-Hodgkinův lymfom se může vyvinout v akutní lymfocytickou 

leukemii. Tato posloupnost je přípustná a ne-Hodgkinův lymfom 

(C85.9) bude vybrán jako základní příčina smrti podle Obecné 

zásady. 

Akutní exacerbace nebo blastická krize (akutní) u chronické leukemie je 

považována za zřejmý důsledek chronické formy. 

Příklad 28: I (a) Akutní a chronická lymfocytická leukémie 

Akutní lymfocytická leukemie, uvedená na první řádce I (a), je 

vybrána jako prozatímní základní příčina smrti podle Pravidla 2. 

Avšak, je zřejmým důsledkem chronické lymfocytické leukemie. 

Aplikujeme Pravidlo 3 a chronickou lymfocytickou leukemii 

(C91.1) vybereme jako základní příčinu smrti. 

(c) Morfologie specifická pro určitou lokalizaci je uvedena s jinými lokalizacemi 

Některé morfologie jsou specifické pro konkrétní lokalizaci nebo typ tkáně 

(viz Abecední seznam). Maligní nádor dané lokalizace nebo tkáně nemá být 

přijat jako následek nádoru jiné lokalizace nebo tkáně. Proveď výběr podle 

běžných pravidel, je-li morfologie specifické lokalizace uvedena s maligním 

nádorem jiné lokalizace. 

Příklad 29: I (a) Hodgkinův lymfom 

(b) Karcinom močového měchýře 

Uvedené dva rozdílné morfologické typy znamenají přítomnost 

dvou rozdílných primárních nádorů. Nelze přijmout příčinný vztah 

novotvaru jedné primární lokalizace k druhé. Proto použijeme 

110


Pravidlo 2 a Hodgkinův lymfom, NS (C81.9) vybereme jako 

základní příčinu smrti. 

Příklad 30: I (a) Hematom 


Morfologie „hepatomu“ znamená primární maligní nádor jater 

a ten nelze přijmout jako následek karcinomu prsu, protože oba 

bereme v úvahu jako primární. Kóduj hepatom (C22.0) s použitím 

Pravidla 2. 

4.2.7.4 Maligní nádor přesahující ložisko 

Úvod ke kapitole II v 1. dílu (Poznámka, část 5) popisuje obsah a použití 

subkategorie .8, maligní nádory přesahující lokalizaci. Při kódování mortality 

má být kódován maligní nádor přesahující lokalizaci jen v tom případě, když je 

léze jasně popsána jako přesahující, nebo když anatomický výraz jasně 

znamená přesahující lokalizaci. Kódování přesahující lokalizaci nepoužijeme, 

pokud jde o rozsev maligního nádoru z jedné části orgánu či orgánového 

systému na jinou část stejného orgánu nebo orgánového systému. 

Příklad 31: I (a) Přesahující maligní nádor jazyka a patra úst 

Kóduj C14.8 přesahující léze rtu, ústní dutiny a faryngu. Nádor je 

popsán jako přesahující. 

Příklad 32: I (a) Maligní nádor rektosigmoidea 

Kóduj C19, maligní nádor rektosigmoideální junkce. Výraz 

„rektosigmoiodeální“ znamená přesahující lokalizace. 

Je nedostatečné, pokud jsou na LPZ vyjmenovány sousední lokalizace. 

V tomto případě vyber základní příčinu smrti použitím pravidel pro výběr 

a modifikačních pravidel běžným způsobem. 

Příklad 33: I (a) Maligní nádor tlustého střeva a žlučníku 

Zde není řečeno, že tlusté střevo a žlučník jsou přesahujícím 

novotvarem. Proto oba novotvary považujeme za dvě nezávislé 

primární lokalizace. Maligní nádor tlustého střeva (C18.9) je 

vybrán za základní příčinu smrti podle Pravidla 2, protože byl 

uveden na prvním místě. 

111


4.2.7.5 Běžné lokalizace metastáz 

A. Výčet běžných lokalit metastáz 

Ačkoli maligní buňky mohou metastazovat komkoli v těle, určitá místa jsou 

častější než jiná a musí s nimi být zacházeno odlišně. Tyto lokalizace jsou 

v následující Tabulce 3. 

Tabulka 3. Běžné lokalizace metastáz 

Kost 

Mozek 

Bránice 

Chybně určená lokalita (lokalizace zařaditelné do C76) 

Játra 

Plíce (viz zvláštní instrukce) 

Lymfatické uzliny (viz zvláštní instrukce) 

Mediastinum 

Meningy 

Peritoneum 

Pleura 

Retroperitoneum 

Mícha 

B. Běžné lokalizace metastáz: jak použít seznam 

(a) Běžná lokalizace metastáz uvedena s jinými lokalizacemi 

Je-li v LPZ uvedeno několik lokalit bez stanovení primární lokalizace, 

lokalizace uvedené v Tabulce 3 považujeme za sekundární a ty, které 

v Tabulce 3 nejsou, za primární. Vyber základní příčinu smrti běžným 

způsobem. 

Příklad 34: I (a) Karcinom mozku 


Prs není v Tabulce 3 a proto ho považujeme za primární. Mozek 

v Tabulce 3 je a považujeme ho za sekundární. Sekundární 

malignita může být samozřejmě následkem primární. Karcinom 

prsu (C50.9) je vybrán za základní příčinu smrti podle Obecné 

zásady. 

Příklad 35: I (a) Karcinom peritonea 


Peritoneum je v Tabulce 3 a proto ho považujeme za sekundární. 

Prs v Tabulce 3 není a považujeme ho za primární. Nejdříve 

použij Obecnou zásadu a urči karcinom peritonea jako prozatímní 

základní příčinu smrti. Ale (sekundární) karcinom peritonea je 

zřejmým následkem (primárního) karcinomu prsu, viz část 

4.2.7.3 A (b). Proto použij Pravidlo 3 a vyber karcinom prsu 

(C50.9) za základní příčinu smrti. 

112

Příklad 36: I (a) Karcinom jater 

(b) Karcinom tlustého střeva 

(c) Karcinom močového měchýře 


Játra jsou v Tabulce 3 a považujeme je za sekundární. Tlusté 

střevo a močový měchýř v tabulce nejsou a oba považujeme za 

primární. Ale primární nádor tlustého střeva nemůžeme 

považovat za následek karcinomu močového měchýře. Na LPZ je 

ale přijatelná vazba, jmenovitě (sekundární) karcinom jater jako 

následek (primárního) karcinomu tlustého střeva. Užij Pravidlo 1 

a vyber maligní nádor tlustého střeva (C18.9) za základní příčinu 

smrti. 

Poznámka: 

1. Nádor v lokalizaci uvedené v Tabulce 3 může být považován za primární, 

pokud je uveden jako důsledek stavu zvyšujícího riziko malignity v této 

lokalizaci, nebo tkáni, viz část 4.2.7.3 A (c). 

2. Pokud je maligní novotvar jedné z lokalizací uvedených v Tabulce 3 

jediným maligním novotvarem uvedeným na LPZ a není kvalifikován jako 

„metastatický“, je také považován za primární 

(b) Uvedení běžného místa metastáz s jinými morfologickými typy 

Pokud je nádor lokalizace uvedené v Tabulce 3 uveden spolu s nádorem 

rozdílné morfologie považuj nádor v Tabulce 3 za sekundární a nádory odlišné 

morfologie za primární. Potom vyber základní příčinu smrti podle běžných 

pravidel. 


(b) Adenokarcinom tlustého střeva 

(c) Maligní melanom stehna 

Játra jsou v Tabulce 3 a považujeme je za sekundární. Tlusté 

střevo a kůže v tabulce nejsou a oba považujeme za primární. 

Obě primární malignity mají ale rozdílnou morfologii. Následně 

karcinom tlustého střeva nelze považovat jako následek 

maligního melanomu kůže. (Sekundární) karcinom jater může být 

následkem adenokarcinomu tlustého střeva, takže na LPZ je 

uvedena posloupnost končící karcinomem jater uvedeným na I 

(a). Maligní nádor tlustého střeva je vybrán jako základní příčina 

smrti podle Pravidla 1. 

Karcinom jater nelze považovat za samostatnou morfologii, viz část 

4.2.7.3 C (b). 

113


(c) Všechny uvedené lokalizace jsou na seznamu obvyklých lokalizací metastáz 

Pokud jsou všechny uvedené lokalizace v Tabulce 3, považujeme je všechny 

za sekundární. To znamená,že není uveden primární nádor a případ bude 

kódován jako maligní nádor neurčené lokalizace (C80.9). 

Příklad 38: I (a) Karcinom mozku, žeber, pleury a peritonea 

Všechny uvedené lokalizace jsou v Tabulce 3 a považujeme je za 

sekundární, Kóduj případ jako maligní nádor neurčené lokalizace 

(C80.9). 

V případech, kdy plíce jsou uvedeny s dalšími lokalizacemi uvedenými 

v Tabulce 3 použij speciální instrukce viz část 4.2.7.5 C. 

C. Speciální instrukce: plíce 

Plíce představují zvláštní problém, neboť jsou běžnou lokalizací pro metastázy 

i pro primární maligní nádor. Nádor je považován za primární či sekundární 

v závislosti na jiných nádorech uvedených v LPZ, pokud jsou nějaké. 

(a) Plíce jako primární nádor 

Pokud jsou plíce uvedeny na LPZ jako jediné, považujeme nádor za primární 

Příklad 39: I (a) Karcinom plic 

Plíce jsou uvedeny jako jediná lokalizace a proto je považujeme 

za primární. Podle Obecné zásady je karcinom plic (C34.9) 

vybrán jako základní příčina smrti. 

Také, pokud jiné lokalizace jsou v Tabulce 3, považujeme lokalizaci v plicích 

za primární. 


(b) Karcinom plic 

Játra jsou v Tabulce 3 a proto považujeme lokalizaci v plicích za 

primární lokalizaci. Podle Obecné zásady je karcinom plic (C34.9) 

vybrán jako základní příčina smrti. 

Pokud je uveden maligní nádor bronchu nebo bronchogenní karcinom máme 

tyto nádory považovat za primární. 

Případ 41: I (a) Karcinom bronchu 


Ani bronchus, ani prs nejsou v Tabulce 3, a proto je považujeme 

oba za primární. Ani jeden z nich nemůže být považován za 

následek druhého a proto použijeme Pravidlo 2 a vybereme 

maligní nádor bronchu (C34.9) jako základní příčinu smrti. 

114


Poznámka: Nádor plic je považován za primární, pokud je uveden jako 

důsledek stavu zvyšujícího riziko plicního nádoru, viz Část 4.2.7.3 A (c). 

(b) Plíce považované za sekundární nádor 

Pokud je uveden neurčený maligní nádor plic jako následek jiného maligního 

nádoru, považujeme ho za sekundární a posloupnost je přijata. 


(b) Karcinom žaludku 

Podle Obecné zásady vybereme karcinom žaludku, protože 

(sekundární) karcinom plic je přijat jako následek karcinomu 

žaludku. 

Plíce máme za sekundární považovat vždy, když se v Části I objeví spolu 

s lokalizací, která není uvedená v Tabulce 3. 

Příklad 43: I (a) Karcinom plic a prsu 

Karcinom plic považujeme za sekundární, protože je uveden 

spolu s karcinomem prsu, který není v Tabulce 3. Použijeme 

Pravidlo 3 a sekundární karcinom plic je považován za zřejmý 

následek karcinomu prsu. Kóduj maligní nádor prsu (C50.9). 

Poznámka: Nádor plic je považován za primární pokud je uveden jako 

následek stavu zvyšujícího riziko plicního nádoru, viz Část 4.2.7.3 A (c). 

Neurčený maligní nádor plic nemá být považován za zřejmý následek 

maligního nádoru uvedeného kdekoliv v LPZ. 



Karcinom plic není uveden ani jako primární ani metastatický. 

Proto ho nemůžeme považovat za zřejmý následek karcinomu 

žaludku, uvedeného v Části II a nepoužijeme Pravidlo 3. 

Vybereme karcinom plic (C34.9) jako základní příčinu smrti podle 

Obecné zásady. 

D. Speciální instrukce: lymfatické uzliny 

Maligní nádory lymfatických uzlin neurčené jako primární, považujeme za 

sekundární. 

Příklad 45: I (a) Karcinom krčních lymfatických uzlin 

Kóduj maligní nádor neurčené lokalizace (C80.9). Karcinom 

krčních uzlin považujeme za sekundární neurčeného primárního 

maligního nádoru. 

115


4.2.7.6 Metastatický karcinom 

Novotvary určené jako metastatické jsou vždy maligní, ať primární nebo 

sekundární. Termín metastatický je ale používán dvěma způsoby: buď 

znamená druhotný novotvar pocházející z primárního kdekoliv jinde, nebo 

označuje primární novotvar, ze kterého metastázy pocházejí. 

(Poznámka: v anglické verzi je použit termín „metastatic“, který se do češtiny 

překládá jako „metastatický“. Lze však použít i termín „metastazující“.) 

(a) Maligní nádor „metastáza z“ 

Pokud je maligní nádor popsán jako „metastáza z“ určené lokalizace má být 

považován za primární. 

Příklad 46: I (a) Metastatický teratom z ovaria 

Výraz metastatického teratomu z ovaria znamená, že nádor 

vznikl v ovariu. Kóduj maligní nádor ovaria (C56). 

Toto platí také pro lokalizace uvedené na seznamu běžných lokalizací 

metastáz. 

Příklad 47: I (a) Metastatický mezoteliom z peritonea 

Metastatický mezoteliom z peritonea je primárně z peritonea 

přesto, že peritoneum je jednou z lokalizací v Tabulce 3. Kóduj 

maligní mezoteliom z peritonea (C45.1). 

(b) Maligní nádor“ metastazující do“ 

Maligní nádor popsaný jako metastazující do určené lokalizace má být vyložen 

jako sekundární nádor z určené lokalizace, ať je tato v seznamu běžných 

lokalizací metastáz, nebo ne. Kóduj maligní nádor neznámé primární 

lokalizace (C80.9), pokud není primární lokalizace uvedena. 

Příklad 48: I (a) Metastatický karcinom do rekta 

Tento výraz znamená, že rektum je sekundární lokalizace. Kóduj 

maligní nádor neznámé primární lokalizace (C80.9) jako základní 

příčinu smrti, neboť primární lokalizace není uvedena. 

Pokud je uvedená morfologie klasifikovatelná do C40–C47, C49 nebo 

C70–C72, kóduj do subkategorie neurčené lokalizace daného morfologického 

typu. 

Příklad 49: I (a) Metastatický osteosarkom do mozku 

Tento výraz ukazuje, že mozek je sekundární lokalizace. Ale 

osteosarkom je uveden v Abecedním seznamu jako maligní 

116


nádor kosti. Kóduj neurčený maligní nádor kosti (C41.9) jako 

základní příčinu smrti. 

(c) Metastáza maligního nádoru z lokalizace A do lokalizace B 

Maligní nádor popsaný jako metastazující z lokalizace A do lokalizace B má 

být vysvětlen jako primární v lokalizaci A a sekundární v lokalizaci B. 

Příklad 50: I (a) Metastáza karcinomu jater do mozku 

II Karcinom ezofagu 

Výraz metastáza z jater do mozku znamená, že malignita vznikla 

v játrech a rozšířila se do mozku. Při výběru základní příčiny smrti 

kóduj primární karcinom jater (C22.9). 

Vzhledem k tomu, že játra jsou uvedena jako primární lokalizace, pokyny 

v Části 4.2.7.5 B (a) o lokalizacích z Tabulky 3 uvedených spolu s jinými 

lokalizacemi nemají být použity. Játra jsou považována za primární lokalizaci 

přesto, že je uveden i karcinom ezofagu. 

(d) Metastatický maligní nádor je na seznamu běžných lokalizací metastáz 

Metastatický nádor je považován za sekundární, pokud je na seznamu 

běžných lokalizací pro výskyt metastáz. 

Příklad 51: I (a) Ileus 

(b) Metastatický karcinom peritonea 

(c) Sarkom uteru 

Metastatický karcinom peritonea je považován za sekundární, 

protože peritoneum je uvedeno v Tabulce 3. Sarkom uteru (C55) 

je vybrán jako základní příčina smrti podle Obecné zásady. 

Použij Pravidlo 3, pokud je aplikovatelné. 

Příklad 52: I (a) Metastatický karcinom pleury 


Karcinom pleury je popsán jako metastatický a je považován za 

sekundární. Karcinom žaludku je uveden také a je považován 

jako primární (viz Část 4.2.7.3 A (b)). Nejprve vyber podle 

Obecné zásady karcinom pleury jako prozatímní základní příčinu 

smrti. Nicméně, (sekundární) karcinom pleury je považován za 

zřejmý důsledek (primárního) karcinomu žaludku, podle Pravidla 

3. Karcinom žaludku (C16.9) je vybrán jako základní příčina smrti. 

Nádor uvedený v Tabulce 3 je považován za sekundární, i když není na LPZ 

uveden jiný nádor. Sekundární maligní nádor však nemá být vybrán jako 

základní příčina smrti. Pokud není zmíněn primární nádor, kóduj případ jako 

maligní nádor neurčené lokalizace (C80.9). 

117


Případ 53: 

I (a) Metastatický karcinom mozku 

Mozek je jedna z lokalizací v Tabulce 3 a metastatický karcinom 

mozku je považován za sekundární. Není zde uveden primární 

nádor. Proto kóduj maligní nádor neznámé primární lokalizace 

(C80.9). 

Poznámka: Nádor lokalizace uvedené v Tabulce 3 je považován za primární, 

pokud je uveden jako důsledek stavu zvyšujícího riziko malignity v uvedené 

lokalitě nebo tkáni, viz Část 4.2.7.3 A (c). 

(e) Metastatický maligní nádor, který není na seznamu běžných lokalizací 

metastáz 

Pokud lokalizace, která není na seznamu běžných lokalizací metastáz je 

určená jako „metastatická“ nebo „metastazující z“, považujeme ji za primární 

a kódujeme jako primární malignitu konkrétní lokalizace. 

Příklad 54: Karcinom děložního hrdla, metastatický 

Děložní hrdlo není v Tabulce 3 a metastatický karcinom hrdla 

děložního je proto považován za primární. Kóduj maligní nádor 

hrdla děložního (C53.9). Aplikuj pravidla pro výběr běžným 

způsobem. 

Příklad 55: I (a) Metastatický adenomkarcinom prostaty 

(b) Metastatický adenokarcinom tlustého střeva 

Prostata i tlusté střevo nejsou v Tabulce 3 a obě lokality 

považujeme za primární. Ani jeden nemůže být následkem 

druhého. Použijeme Pravidlo 2 a vybereme maligní nádor 

prostaty (C61) za základní příčinu smrti. 

(f) Metastatický karcinom plic 

Pokud je jediná malignita uvedená na LPZ metastazující nádor plic, kódujeme 

primární maligní nádor plic. 

Příklad 56: I (a) Metastatický karcinom plic 

Kóduj primární maligní nádor plic (C34.9), není uvedena jiná 

lokalizace. 

Metastazující nádor plic považujeme za primární také tehdy, když ostatní 

uvedené lokalizace nádorů na LPZ jsou v seznamu běžných lokalit pro 

metastázy. 


II Karcinom pleury, jater a mozku 

118


Metastatický karcinom plic považujeme za primární, protože 

pleura, játra a mozek jsou všechny v Tabulce 3. Vybereme 

maligní nádor plic (C34.9) jako základní příčinu smrti. 

Pokud jsou zmíněny jiné malignity, které nejsou obsaženy v seznamu 

lokalizací běžného výskytu metastáz, považujte karcinom plic za sekundární. 



Protože je uveden také karcinom žaludku, považujeme 

metastatický karcinom plic za sekundární. Použij nejdříve 

Obecnou zásadu a vyber (sekundární) karcinom plic za 

prozatímní základní příčinu. Pak aplikuj Pravidlo 3 a považuj 

(sekundární) karcinom plic za zřejmý následek karcinomu 

žaludku uvedeného v Části II. Vyber karcinom žaludku (C16.9) 

jako základní příčinu smrti. 

Poznámka: Nádor plic považujeme za primární, pokud je uveden jako 

důsledek stavu zvyšující riziko malignity v uvedené lokalitě nebo tkáni, 

viz Část 4.2.7.3 A (c). 

(g) Metastazující nádor určené morfologie 

Pokud je morfologický typ zařaditelný do C40–C47, C49, nebo C70–C72 

a uvedená lokalizace uvedená na LPZ odpovídá typu tkáně, kóduj do 

odpovídající subkategorie morfologického typu. 

Příklad 59: I (a) Metastazující osteosarkom femuru 

Kóduj jako maligní nádor dlouhé kosti dolní končetiny (C40.2). 

Pokud je morfologický typ zařaditelný do C40–C47, C49, nebo C70–C72 

a lokalizace uvedená na LPZ je odlišného typu tkáně, kóduj jako neurčenou 

lokalizaci morfologického typu. 

Příklad 60: I (a) Metastazující rabdomyosarkom 

(b) hilových lymfatických uzlin 

Kóduj jako rabdomyosarkom neurčené lokalizace (C49.9). 

4.2.7.7 Lokalizace s předponou nebo nepřesnou definicí 

Pokud je pro lokalizaci nádoru použita předpona: peri, para, pre, supra, infra 

atd, nebo je popisována jako v „oblasti“ nebo „krajině“ lokalizace, a údaj není 

dále specifikován, má být kódován následovně: 

Pro maligní nádor zařaditelný do jedné z kategorií: 

C40, C41 (kost nebo kloubní chrupavka) 

119


C43 (maligní melanom kůže) 

C44 (jiné maligní nádory kůže) 

C45 (mezoteliom) 

C46 (Kaposiho sarkom) 

C47 (periferní nervy a autonomní nervový systém) 

C49 (pojivová a měkká tkáň) 

C70 (meningy) 

C71 (mozek) 

C72 (ostatní části centrálního nervového systému) 

kóduj do odpovídajícího oddílu kategorie. 

Příklad 61: I (a) Fibrosarkom v krajině pankreatu 

Kóduj jako maligní nádor pojivové a měkké tkáně v břiše (C49.4). 

Příklad 62: I (a) Peridiafragmatický angiomyosarkom 

Kóduj jako maligní nádor pojivové a měkké tkáně v hrudníku 

(C49.3). 

Pro jiné morfologické typy kóduj odpovídající oddíl C76 (jiné a nepřesně 

určené lokalizace). 

Příklad 63: I (a) Karcinom v oblasti plic 

Kóduj maligní nádor jiné nebo nepřesně určené lokalizace 

v hrudníku (C76.1). 

Příklad 64: I (a) Paravertebrální karcinom 

Kóduj maligní nádor jiné nebo nepřesně určené lokalizace 

(C76.7). 

Příklad 65: I (a) Maligní nádor infradiafragmatický 

Kóduj maligní nádor břicha (C76.2). 

4.2.7.8 Maligní nádor neurčené lokalizace s jinými 

uvedenými stavy 

Pokud není lokalizace primárního maligního nádoru uvedena, ani podle jiných 

uvedených stavů jako perforace, obstrukce, nebo krvácení nemá být určena 

předpokládaná lokalizace. Tyto uvedené stavy mohou vzniknout v lokalizaci 

bez vztahu k nádoru, např.: obstrukce střeva může být z rozsevu ovariální 

malignity. 

Příklad 66: I (a) Obstrukce střeva 

(b) Karcinom 

120


Kóduj maligní nádor bez určení lokalizace (C80.9). 

Příklad 67: I (a) Dechová insuficience 

(b) Obstrukce trachey 

(c) Malignita 

Kóduj maligní nádor bez určení lokalizace (C80.9) 

4.2.7.9 Infekční choroby a maligní nádory 

(a) Infekce v důsledku maligních nádorů 

Vzhledem k působení chemoterapie na imunitní systém, někteří pacienti s 

rakovinou jsou náchylnější k infekčním nemocem a umírají na ně. Proto každá 

infekční choroba, mimo těch vyjmenovaných v kap. 4.2.2 A(a), uvedená ve 

vztahu ke zhoubnému bujení, má být přijatelným následkem. 

Příklad 68: I (a) Herpes zoster 

(b) Chronická lymfocytická leukemie 

Chronická lymfocytická leukemie může být příčinou infekce 

Herpes zoster. Posloupnost přijmeme a chronickou lymfocytickou 

leukemii (C91.1) vybereme jako základní příčinu smrti. 

(b) Maligní nádor vyvolaný infekcemi 

Byla zjištěna pevná etiologická vazba mezi určitými infekcemi a konkrétními 

zhoubnými nádory, např.: lidský papiloma virus (HPV) a karcinom hrdla 

děložního, nebo chronická hepatitida C a karcinom jater. Přesto uvádění 

takového rizikového faktoru v LPZ není úplné. Pro účely zdravotní statistiky 

a veřejného zdravotnictví je považováno za důležité, abychom byli schopni 

započítat všechna úmrtí na jednotlivé zhoubné nádory, ať je jejich příčina 

jakákoliv. Proto s výjimkou nemoci virem lidské imunodeficience [HIV], nejsou 

infekce, nebo napadení parazity přijímány jako příčina maligních nádorů. 

Příklad 69: I (a) Hepatocelulární karcinom 

(b) Hepatitida B 

Hepatitida B zvyšuje riziko onemocnění karcinomem jater. Ale 

považujeme za důležitější zaznamenat počet úmrtí na karcinom 

jater a posloupnost nepřijímáme. Použij Pravidlo 2 a vyber 

hepatocelulární karcinom (C22.0) jako základní příčinu smrti. 

Příklad 70: I (a) Kaposiho sarkom 

(b) HIV onemocnění 

Onemocnění HIV přijímáme jako příčinu maligního nádoru. 

Nejdříve použijeme Obecnou zásadu a vybereme HIV jako 

prozatímní příčinu smrti. Potom použijeme Pravidlo C (Vazba) ke 

121


122 

kódování nemoci HIV přecházející do Kaposiho sarkomu (B21.0) 

jako základní příčiny smrti. 

4.2.7.10 Maligní nádory a nemoci oběhové soustavy 

Následující akutní a smrtící nemoci oběhové soustavy mají být přijaty jako 

následek maligních nádorů, pokud jsou uvedeny jako následek v Části I: 

I21–I22 

I24.– 

I26.– 

I30.– 

I33.– 

I40.– 

I44.– 

I45.– 

I46.– 

I47.– 

I48.– 

I49.– 

I50.– 

I51.8 

O60–I69 

Akutní infarkt myokardu 

Jiná akutní ischemická choroba srdce 

Embolie plic 

Akutní perikarditida 

Akutní a subakutní endokarditida 

Akutní myokarditida 

Blok atrioventrikulární a blok levého raménka 

Jiné převodní poruchy 

Zástava srdce 

Paroxyzmální tachykardie 

Fibrilace a flutter předsíní 

Jiné srdeční arytmie 

Selhání srdce 

Jiné, nepřesně určené choroby srdce 

Cerebrovaskulární onemocnění s výjimkou I67.0–I675, I67.9, 

I69.– 

Následující onemocnění oběhové soustavy nemají být přijata jako následek 

maligního novotvaru: 

I00–I09 Revmatická horečka a revmatické onemocnění srdce 

I10–I15 Hypertenzní choroba (výjimkou je vztah k endokrinním 

nádorům, nádorům ledvin a karcinoidu) 

I20.– Angina pectoris 

I25.– Chronická ischemická porucha srdce 

I70.– Ateroskleróza 

4.2.8 Zahrnutí užití mnohočetných typů látek 

Pokud je stav klasifikovatelný do F10–F19 nebo F55 vybrán jako základní 

příčina, a jestliže jeden nebo více jiných stavů také zařazených do F10–F19 

nebo F55 je uvedeno v LPZ, postupujeme následovně: 

(i) Je-li jeden stav určen jako příčina smrti, kóduj tento stav 

(ii) Pokud není jeden stav určen jako hlavní příčina smrti, vyjasnění má být 

požadováno od prohlížejícího lékaře.


(iii) Pokud nelze získat objasnění, vyber základní příčinu podle následujícího 

pořadí priorit: 

1) Duševní poruchy a poruchy chování užíváním opioidů (F11) 

2) Duševní poruchy a poruchy chování užíváním kokainu (F14) 

3) Duševní poruchy a poruchy chování užíváním jiných stimulantů včetně 

kofeinu (F15) 

4) Duševní poruchy a poruchy chování užíváním syntetických narkotik 

v F19 

5) Užívání antidepresiv a neopioidních analgetik v F55 

6) Duševní poruchy a poruchy chování užíváním: 

- kanabinoidů (F12), 

- sedativ a hypnotik (F13) 

- halucinogenů (F16) 

- tabáku (F17) 

- prchavých rozpustidel (F18) 

- jiných látek než syntetických narkotik v F19 

- zneužití látek nezpůsobujících závislost jiných než antidepresiva 

a neopioidní analgetika zařazená do F55. 

7) Duševní poruchy a poruchy chování užíváním alkoholu (F10) 

Pokud je v LPZ více než jedna duševní porucha a porucha chování o stejné 

prioritě, kóduj prvně zmíněnou. 

4.2.9 Revmatická horečka s postižením srdce 

Pokud není uvedeno, že revmatický proces byl aktivní v době smrti, má se 

předpokládat aktivita v případě, že onemocnění srdce (jiné než terminální 

stavy a bakteriální endokarditida), která jsou hodnocena jako revmatická nebo 

jako důsledek revmatické horečky, jsou popsána jako akutní nebo subakutní. 

Není-li takové označení přítomno, mohou být pojmy „karditida”, 

„endokarditida”, „choroba srdce”, „myokarditida” a „pankarditida” považovány 

za akutní buď, je-li interval mezi nástupem (choroby) a smrtí kratší než jeden 

rok nebo, pokud není interval uveden, je-li věk v době smrti nižší než 15 let. 

„Perikarditida” může být považována za akutní v každém věku. 

4.2.10 Vrozené vady, deformace a chromozomální 

abnormality 

Následující stavy mohou být považovány za vrozené, pokud vedou ke smrti ve 

věku, který je uveden, za předpokladu, že nic nesvědčí pro to, že byly získány 

po narození. 

123


Do jednoho roku: aneuryzma, stenóza aorty, atrézie, atrofie mozku, cysta 

mozku, deformity, abnormální poloha orgánu, ektopie, hypoplazie orgánu, 

malformace, stenóza plicnice, vady srdečních chlopní. 

Do 4 týdnů: choroba srdce blíže neurčená, hydrocefalus blíže neurčený. 

Jestliže interval mezi nástupem (choroby) a věkem zemřelého nasvědčuje 

tomu, že stav existoval od narození, má být jakákoliv choroba považována za 

vrozenou i tehdy, není-li označena na LPZ jako vrozená. 

Na novorozeneckém nebo kojeneckém Osvědčení o úmrtí, kde je uvedena 

plicní hypoplazie s jakoukoliv zmínkou o nezralosti, předčasné zralosti (stadiu 

novorozence narozeného před 37. týdnem), nedonošenosti nebo nízké 

porodní váze, kódovat plicní nezralost (P28.0) a ne Q33.6. 

4.2.11 Povaha poranění 

Pokud je úmrtí způsobeno poraněním nebo otravou (dále je užíván pojem 

„poranění“ obecně pro oba tyto stavy) klasifikovanou v kap. XIX (S00–T98), 

kóduje se vnější příčina poranění (kap. XX, V01–Y98) jako základní příčina smrti. 

Jako doplnění k této základní příčině s kódem z kap. XX (V01–Y98) se kóduje 

také hlavní poranění (S00–T98). Pokud je na LPZ uvedeno více než jedno 

poranění, mají se použít následující pravidla. 

a) Pokud uvedené poranění zahrnuje povrchové nebo triviální poranění (jak je 

uvedeno v příloze 7.2), ať už v Části I. nebo II., vyber hlavní poranění tak, jako 

kdyby povrchové nebo triviální poranění nebylo uvedeno. 

Příklad 1: I (a) Pohmoždění ruky a zlomenina lebky 

(b) Pád z lešení 

Kódovat pád z lešení (W12) jako základní příčinu smrti. Jako hlavní 

poranění se vybere Zlomenina kostí lebky nebo obličeje‚ část NS 

(S02.9). Povrchové poranění horní končetiny, neurčené úrovně 

(T11.0) se neuvažuje. 

b) Pokud je uvedeno závažné (není povrchové ani triviální) poranění v Části I. i v 

Části II., vybere se hlavní poranění z Části I. Takto se postupuje i v případě, že 

poranění z Části II. mají vyšší postavení v seznamu Posuzování priority 

povahy poranění (viz Příloha 7.4) než poranění uvedená v Části I. 

Příklad 2: I (a) Mnohočetná nitrohrudní poranění 

(b) Řidič automobilu, kolize s autobusem 

II. Poranění mozku 

Kódovat řidič osobního automobilu zraněný při srážce s těžkým 

nákladním vozidlem nebo autobusem (V44.5) jako základní příčinu 

smrti. Jako hlavní poranění kódovat mnohočetné poranění hrudníku 

124


(S29.7). Nitrolební poranění, NS (S06.9) má sice vyšší prioritu na 

seznamu posuzování priority poranění než mnohočetné poranění 

hrudníku, ale mnohočetná poranění hrudníku jsou uvedena v Části I. 

a proto mají přednost před poraněními uvedenými v Části II. 

Pokud jsou závažná poranění uvedena pouze v Části II., vybere se hlavní 

poranění z Části II. 

c) Pokud je uvedeno více než jedno závažné poranění v dané části LPZ, vybere 

se hlavní poranění podle seznamu Posuzování priority povahy poranění (viz 

Příloha 7.4). V tomto seznamu kódy označené 1 mají nejvyšší prioritu, kódy 

označené 6 pak prioritu nejnižší. 

Příklad 3: I (a) Mnohočetná nitrohrudní poranění a poranění mozku 




smrti. Jako hlavní poranění kódovat nitrolební poranění, NS (S06.9), 

které má vyšší prioritu na seznamu Posuzování priority poranění než 

mnohočetné poranění hrudníku (S29.7). 

d) Pokud závažná poranění v příslušné části Listu mají stejné nejvyšší pořadí v 

seznamu Posuzování priority, vybere se první uvedené poranění. Nicméně se 

má preferovat specifické poranění před poraněními ze skupiny T00–T07 

(Poranění postihující více částí těla) se shodným pořadím v seznamu. 

Příklad 4: I (a) Mnohočetná poranění s rupturou aorty 




smrti. Jako hlavní poranění kódovat rupturu aorty. Mnohočetná 

poranění (T07) a ruptura aorty (S25.0) mají stejnou pozici v 

seznamu Posuzování priority, ale specifické poranění má přednost 

před poraněním kódovaným pod T00-T07. 

4.2.12 Otravy léky, léčivy, návykovými a biologickými 

látkami 

Jestliže se otrava týká kombinace různě klasifikovaných léčebných 

prostředků, má se postupovat následovně: 

A) Výběr základní příčiny smrti 

(i) je-li jedna složka kombinace určena jako nejvýznamnější látka, která 

přivodila smrt, má se kódovat tato složka 

125


126 

Příklad 1: I (a) Náhodné předávkování heroinem 

II Přítomnost diazepamu a amitriptylinu 

Kódovat jako náhodná otrava heroinem (X42). Uvedení 

předávkování heroinem samostatně na řádku a) v části I. a 

ostatních látek v části II. prohlížející lékař určil heroin za 

nejvýznamnější látku která přivodila smrt. 

Příklad 2: I (a) Otrava amfetaminem 

II Toxické hladiny heroinu a flunitrazepamu 

Kódovat náhodná otrava amfetaminem (X41). Podle umístění 

otravy amfetaminem jako jediné příčiny v Části I a uvedení 

ostatních látek jako přispívající příčiny smrti v Části II, byl určen 

amfetamin jako nejdůležitější látka vyvolávající smrt. 

Příklad 3: I (a) Otrava alkoholem 


Kódovat náhodná otrava alkoholem (X45). Podle umístění otravy 

alkoholem jako jediné příčiny v Části I a uvedení ostatních látek 

jako přispívající příčiny smrti v Části II, byl určen alkohol jako 

nejdůležitější látka vyvolávající smrt. 

Příklad 4: I (a) Otrava heroinem 


Kódovat náhodná otrava heroinem (X42). Podle umístění otravy 

heroinem jako jediné příčiny v Části I a uvedení ostatních látek 

jako přispívající příčiny smrti v Části II, byl určen heroin jako 

nejdůležitější látka vyvolávající smrt. 

(ii) Když není žádná složka kombinace určena jako nejvýznamnějšílátka, která 

přivodila smrt, mělo by být požadováno objasnění od prohlížejícího lékaře. 

(iii) Není-li toto upřesnění dostupné, kóduje se kombinace alkoholu s drogou 

jako úmrtí v důsledku drogy. Je-li uvedena kombinace více drog, kóduje se 

příslušnou položkou pro „Jiné”. 

Příklad 5: I (a) Náhodné předávkování heroinem a amfetaminem 

Kódovat náhodnou otravu jinými a neurčenými léky‚ léčivy‚ 

návykovými a biologickými látkami (X44). Žádná z látek v části I. 

není určena jako nejvýznamnější látka která přivodila smrt a pro 

kombinaci uvedených látek neexistuje samostatný specifický kód. 

Kódovat náhodná otrava heroinem (X42). Podle umístění otravy 

heroinem jako jediné příčiny v Části I a uvedení ostatních látek 

jako přispívající příčiny smrti v Části II, byl určen heroin jako 

nejdůležitější látka vyvolávající smrt.


(iv) Když je F10–F19 uvedeno na stejném LPZ jako otrava, postupuje se 

následovně: 

F10–F19 Duševní poruchy a poruchy chování způsobené 

užíváním psychoaktivních látek 


X40–X49 Náhodná otrava škodlivými látkami a expozice jejich 

působení, kóduje se X40–X49 

X60–X69 Úmyslné sebeotrávení škodlivými látkami a expozice 

jejich působení, kóduje se jako X60–X69 

X85–X90 Napadení škodlivými látkami, kóduje se X85–X90 

Y10–Y19 Otrava drogami, chemikáliemi a škodlivými látkami 

a expozice jejich působení, kóduje se Y10–Y19 

Je-li na čtvrtém místě .0 (akutní intoxikace), kóduje se jako X40–X49, X60– 

X69, X85–X90 nebo Y10–Y19. 

Viz kapitola 4.1.11, kde jsou uvedeny poznámky o kódování základní příčiny 

smrti v případě, že je na LPZ uveden kód F10–F19 spolu s jinými. 

B) Určení nejnebezpečnějších drog pro kódování povahy poškození 

K získání vypovídající statistiky o úmrtnosti v důsledku kombinace více drog je 

nanejvýše důležité, aby byla určena povaha poškození nejnebezpečnější 

drogou v doplňku k základní příčině (viz též 4.2.11) Při výběru kódu 

nejnebezpečnější drogy platí následující instrukce. 

Jestliže jedna složka kombinace je určena jako příčina smrti, kódovat povahu 

poškození touto složkou. Jestliže není jediná složka určena jako příčina smrti, 

kóduje se kombinace alkoholu s drogou jako úmrtí v důsledku drogy. Když 

Klasifikace poskytuje určité položky pro kombinaci drog, např. smíšená 

antiepileptika (T42.5), kódovat tuto položku. Jestliže není příslušná položka 

dostupná, vybere se kód povahy hlavního poškození dle následujícího pořadí 

priorit: 

1. Opioidy (T40.0–T40.2) 

Kombinace zahrnující opioidy zařaditelné do více než jedné čtyřmístné 

položky v T40.0–T40.2. Kódovat T40.2. 

2. Kokain (T40.5) 

3. Psychostimulancia s možností abúzu (zneužití) (T43.6) 

127


Patří sem: Amfetamin a deriváty. 

4. Syntetická narkotika a jiná, nespecifická narkotika (T40.3–T40.4, T40.6) 

Kombinace zahrnující syntetická narkotika zařaditelná do více než jedné 

čtyřmístné podpoložky v T40.3–T40.4. Kódovat T40.4. 

Kombinace zahrnující syntetická narkotika zařaditelná do více než jedné 

čtyřmístné podpoložky v T40.3–T40.4 s jinými a nespecifikovanými 

narkotiky zařazenými do T40.6. Kódovat T40.6. 

5. Antidepresiva (T43.0–T43.2) 

Kombinace zahrnující antidepresiva zařaditelná do více než jedné 


6. Neopioidní analgetika (T39.–) 

Kombinace zahrnující neopioidní analgetika zařaditelná do více než jedné 


7. Léky a substance neuvedené výše 

Jestliže LPZ zaznamenává více než jednu takovou látku, kóduje se první 

uvedená. 

Příklad 6: I (a) Předávkování heroinem, kokainem, diazepamem 

a amitryptilinem 

Základní příčina smrti: kódovat náhodnou otravu jinými a 

neurčenými léky‚ léčivy‚ návykovými a biologickými látkami (X44). 

Žádná z látek v Části I. není určena jako nejvýznamnější látka 

která přivodila smrt a pro kombinaci uvedených látek neexistuje 

samostatný specifický kód. 

Hlavní povaha poškození: kódovat otravu heroinem (T40.1). Dle 

výše uvedeného pořadí priorit je heroin uveden ve skupině 1, 

kokain (T40.5) je ve skupině 2, diazepam (T42.4) je ve skupině 7 

a amytriptylin (T43.0) je ve skupině 5. 

Příklad 7: I (a) Náhodná otrava alkoholem, heroinem a diazepamem 

Základní příčina smrti: kódovat náhodnou otravu jinými a 

neurčenými léky‚ léčivy‚ návykovými a biologickými látkami (X44). 

Otrava kombinací alkoholu a drog se kóduje jako úmrtí 

v důsledku drogy (viz 4.2.12 (iii)). Žádná z látek v Části I. není 

určena jako nejvýznamnější látka která přivodila smrt a pro 

kombinaci uvedených látek neexistuje samostatný specifický kód. 

128


Hlavní povaha poškození: kódovat otravu heroinem (T40.1). Dle 

výše uvedeného pořadí priorit je heroin uveden ve skupině 1 a 

diazepam (T42.4) je ve skupině 7. 

Kombinace léčivých látek s alkoholem se kóduje jako příslušné léčivé 

prostředky. 

Pokud je uvedena více než jedna droga ve skupině se stejnou prioritou, 

kóduje se první uvedená 

4.2.13 Vnější příčiny 

Kódy pro vnější příčiny (V01–Y89) se mají používat jako primární kódy pro 

kódování jediného stavu (single condition) a tabelaci základní příčiny smrti, 

jestliže lze (a pouze tehdy) patologický stav zařadit do kapitoly XIX (Poranění, 

otravy a některé jiné následky vnějších příčin). 

Jestliže je patologický stav zařazen do kapitoly I–XVIII, má se patologický stav 

jako takový kódovat jako základní příčina smrti a položek z kapitoly pro vnější 

příčiny lze použít jako doplňkových kódů, pokud je to žádoucí. 

Pokud je uveden následek vnější příčiny, aplikuje se Obecná zásada 

a pravidla pro výběr běžným způsobem a vybere se první vnější příčina, která 

působila na zesnulého. 

Příklad: 

I (a) Hypotermie 

(b) Vystavení chladu 

(c) Řidič automobilu sjel z vozovky, zřítil se z náspu a 

zůstal uvězněn v autě po 3 dny než bylo jeho tělo 

nalezeno 

Kóduje se jako řidič osobního automobilu zraněný při dopravní 

nehodě bez srážky (V48.5) 

4.2.14 Výrazy naznačující nejistou diagnózu 

Upřesňující výrazy, naznačující určité pochybnosti o přesnosti diagnózy, jako 

„zdánlivě”, „předpokládaně”, „asi” a jiné, se nemají brát v úvahu, protože 

vstupy bez takového upřesnění se liší pouze stupněm diagnostické jistoty. 

Pokud prohlížející lékař použije termín „buď“ a „nebo“ nebo podobné vyjádření 

shodného významu k určení toho, že úmrtí bylo důsledkem buď jedné nebo 

druhé příčiny, postupujte následovně: 

129


1. Jedna příčina, buď jedna nebo druhá lokalizace 

a) kóduj reziduální kategorii pro skupinu nebo tělesný systém ve kterém jsou 

uvedené lokalizace zařazeny 

Příklad 1: I (a) Rakovina ledviny nebo močového měchýře 

Kóduje se jako zhoubný novotvar močového ústrojí, NS (C68.9) 

b) pokud se jedná o lokalizace různých tělesných systémů nebo neexistuje 

žádná reziduální kategorie pro danou skupinu nebo tělesný systém, kóduje 

se reziduální kategorie uvedeného stavu nebo nemoci. 

Příklad 2: I (a) Rakovina nadledviny nebo ledviny 

Kóduje se jako zhoubný novotvar, primární lokalizace neznámá 

(C80.9), neboť nadledvina a ledvina patří do jiného tělesného 

systému. 

2. Jedna lokalizace nebo soustava, buď jeden nebo druhý stav 

a) Pokud uvedené stavy patří do různých čtyřmístných položek stejné 

třímístné kategorie, kóduje se čtyřmístná kategorie pro „nespecifikovaný“ 

stav 

Příklad 3: I (a) Aterosklerotické onemocnění srdce 

nebo koronární aneurysma 

Kóduje se jako chronická ischemická choroba srdce, 

nespecifikovaná (I25.9). 

b) Pokud uvedené stavy patří do rozdílných třímístných kategorií a existuje 

kategorie reziduální, popisující onemocnění obecně, kóduje se tato 

reziduální kategorie. 

Příklad 4: I (a) Infarkt myokardu nebo koronární aneurysma 

Kóduje se jako reziduální kategorie pro ischemickou chorobu 

srdce, NS (I25.9) 

c) Pokud uvedené stavy patří do rozdílných třímístných kategorií a neexistuje 

reziduální kategorie, která by popisovala nemoc obecně, kóduje se 

reziduální kategorie vztahující se stavu dané lokalizace / tělesné soustavy 

Příklad 5: I (a) Tuberkuloza nebo rakovina plic 

Kóduje se jako jiná onemocnění plic (J98.4). Oba stavy zahrnují 

plíce. 

Příklad 6: I (a) Mrtvice nebo infarkt myokardu 

130


Kóduje se jako jiná a neurčená onemocnění oběhové soustavy 

(I99). Oba stavy se týkají oběhové soustavy. 

3. Jeden nebo druhý stav, jedna nebo druhá lokalizace 

Pokud jsou různá onemocnění rozdílných tělesných systémů uvedena jako 

buď a nebo, kódují se jiné určené celkové příznaky a znaky (R68.8). 

Příklad 7: 

I (a) Žlučníkový záchvat nebo koronární tromboza 

Kóduje se jako jiné určené celkové příznaky a znaky (R68.8) 

4. Buď nemoc nebo poranění 

Pokud je úmrtí uvedeno jako: „buď v důsledku úrazu nebo nemoci“ kóduje se 

Jiné nepřesně určené a neurčené příčiny smrt (R99). 

Příklad 8: 

I (a) Tepenné zúžení nebo válečná zranění 

Kóduje se jako jiné nepřesně určené a neurčené příčiny smrti 

(R99) 

4.2.15 Virus lidské imunodeficience (HIV) 

Je-li krevní transfuze podána pro léčbu jakéhokoliv stavu (např. krevní 

porucha) a infikovaná krev vyvolá HIV infekci, jako základní příčina smrti se 

kóduje HIV, nikoliv stav, pro který byla transfuze podána.. 

Příklad 1: I (a) Kaposiho sarkom 1 rok 

(b) HIV 

3 roky 

(c) Krevní transfuze 

5 roků 

(d) Hemofilie 

od narození 

Kódovat HIV. 

Příklad 2: I (a) Pneumocystis jirovecii( carinii) 6 měsíců 

(b) HIV 

5 roků 

(c) Ruptura sleziny 

7 roků 

(d) Napadení – pěstní rvačka 

7 roků 

Kódovat HIV. 

4.2.16 Smrt matky z mateřské (porodnické) příčiny 

a) Často je obtížné určit smrt z příčiny mateřství, zvláště v případech 

nepřímých porodnických příčin. 

Pokud je jakákoli pochybnost o porodnické příčině smrti, na příklad pokud stav 

uvedený v Části I není porodnický, ale je zmíněno těhotenství nebo porod 

v Části II, je třeba získat doplňující informace od prohlížejícího lékaře. To je 

131


zvlášť důležité v zemích, kde je mateřská úmrtnost vysoká. Pokud se nepodaří 

získat dodatečné informace, smrt se zmínkou o těhotenství a porodu v Části I 

má být považována za porodnickou, ale ne tehdy, kdy těhotenství a porod je 

uveden jen v Části II. 

b) Při počítání mateřské úmrtnosti, určité případy nekódované v kapitole XV 

(O kódy) mají být započítány, za předpokladu, že splňují specifikaci uvedenou 

v části 4.2.16 a) pro nepřímé porodnické příčiny. Tyto případy jsou uvedeny 

v poznámce na začátku XV. kapitoly pod „Nepatří sem“. 

c) Případy smrti z porodnické příčiny, které nejsou započítány do mateřské 

úmrtnosti jsou ty, u nichž smrt proběhla po 42. dnu po porodu (viz definice 

Úmrtí matky v části 5.8.1.) 

4.3 Perinatální úmrtnost: směrnice pro 

certifikaci a pravidla kódování 

4.3.1 Certifikace perinatálních úmrtí 

Kdykoliv je to možné, má se vyplnit zvláštní Osvědčení příčin perinatálního 

úmrtí, v němž jsou příčiny uspořádány následovně: 7 

a) Hlavní choroba nebo stav plodu nebo novorozence 

b) Jiné choroby nebo stavy plodu nebo novorozence 

c) Hlavní choroba matky nebo stav ovlivňující plod nebo novorozence 

d) Jiné choroby matky nebo stavy ovlivňující plod nebo novorozence 

e) Jiné relevantní okolnosti 

Osvědčení by mělo obsahovat určující jednotlivosti s relevantními daty a časy, 

údaj o tom, zda se dítě narodilo živé nebo mrtvé, a podrobnosti z pitvy. 

K důkladnému rozboru perinatální úmrtnosti jsou, vedle informací o příčině 

smrti, nezbytné následující údaje o matce a dítěti, a to nejen v případě 

perinatálního úmrtí, ale i pro všechny živě narozené děti: 

Matka 

7 

V ČR se tento formulář nepoužívá, relevantní informace se získávají z formulářů 

„Zpráva o rodičce“ a“ Zpráva o novorozenci“ 

132


Datum narození 

Počet předchozích těhotenství: živě narozené / mrtvě narozené / potraty 

Datum a výsledek posledního předchozího těhotenství: živě narozené 

/ mrtvě narozené / potrat 

Současné těhotenství: 

první den poslední menstruační periody (menstruace), není-li znám, pak 

odhad trvání těhotenství v celých týdnech 

prenatální péče - dvě nebo více návštěv: ano / ne / neznámo 

porod: normální spontánní záhlavím / jiné (upřesnit) 

Dítě 

Porodní hmotnost v gramech 

Pohlaví: chlapec / děvče / neurčeno 

Porod jednoho dítěte / první dvojče / druhé dvojče / jiný vícečetný porod 

Jde-li o porod mrtvě narozeného dítěte, doba, kdy došlo ke smrti: před 

porodem / za porodu / neznámo. 

Jiné proměnné, které se mohou objevit na základním Osvědčení zahrnují 

podrobnosti o osobě, která vedla porod následovně: lékař / odborná porodní 

asistentka / jiná školená osoba (upřesnit) / jiná osoba (upřesnit). 

Metodika shromažďování dodatečných údajů se nutně liší podle systému 

občanské registrace v jednotlivých zemích. Tam, kde mohou být (data) 

získávána při registraci mrtvě narozeného dítěte nebo časného úmrtí 

novorozence, lze použít formuláře podobného „Osvědčení o příčině 

perinatálního úmrtí” tak, jak je uvedeno níže. Jinak je třeba sáhnout ke 

zvláštním opatřením (např. propojení záznamů o narození a úmrtí), aby se 

k příčině smrti připojily potřebné doplňující údaje. 

Tam, kde požadavky na občanskou registraci ztěžují zavedení společného 

Osvědčení pro živě a mrtvě narozené děti, lze problém řešit pomocí zvláštních 

Osvědčení pro mrtvě narozené děti resp. časná novorozenecká úmrtí, z nichž 

každé by obsahovalo doporučené schéma pro zaznamenávání příčin smrti. 

4.3.2 Konstatování příčin smrti 

Osvědčení v anglickém originále má pět oddílů pro zaznamenávání příčin 

perinatální smrti, označené (a) až (e). V oddílech (a) a (b) by měly být 

uváděny choroby nebo stavy novorozence nebo plodu z nichž ten 

nejdůležitější je v oddílu (a) a zbytek, je-li jaký, v oddílu (b). „Jediným 

nejdůležitějším” stavem se myslí ten patologický stav, který, podle mínění 

133


prohlížejícího lékaře, nejvíce přispěl ke smrti novorozence nebo plodu. 

Způsob (mechanizmus) smrti, např. selhání srdce, asfyxie nebo anoxie, 

nemají být uváděny v oddílu (a), pokud nejsou jediným známým stavem 

novorozence nebo plodu. Totéž platí pro nedonošenost (nezralost). 

V oddílech (c) a (d) se mají uvádět všechny choroby nebo stavy matky, které, 

podle mínění lékaře, měly nějaký nepříznivý vliv na novorozence nebo plod. 

Nejdůležitější z těchto (stavů) má být opět uveden v oddílu (c) a ostatní, pokud 

existují, v oddílu (d). Oddíl (e) je určen pro záznam všech ostatních okolností, 

které měly vliv na smrt (plodu či novorozence), ale nemohou být označeny 

jako nemoc nebo stav plodu či novorozence nebo matky, např. porod za 

nepřítomnosti asistenta. 

134

Formulář „Osvědčení o příčině perinatální smrti” 


135


Následující příklady ilustrují stanovení příčiny smrti v uvedených situacích. 

Příklad 1: 

Příklad 2: 

Příklad 3: 

Žena, jejíž předchozí těhotenství končila spontánními potraty ve 

12., resp. 18. týdnu, byla přijata ve 24. týdnu těhotenství s 

předčasným porodem. Došlo ke spontánnímu porodu plodu 

hmotnosti 700 g, který zemřel během prvního dne života. 

Hlavním pitevním nálezem byla „nezralost plic”. 

Příčiny perinatální smrti 

(a) Nezralost plic 

(b) 

(c) Předčasný porod z neznámé příčiny 

(d) Opakované potrácení 

(e) 

Primigravida ve věku 26 let s anamnézou pravidelných 

menstruačních cyklů byla v rutinní prenatální péči od 10. týdne 

těhotenství. Kolem 30.-32. týdne byla klinicky zjištěna retardace 

růstu plodu, která byla potvrzena ve 34. týdnu. Nebyla zjištěna 

žádná zjevná příčina kromě asymptomatické bakteriurie. Byl 

proveden císařský řez a byl porozen živý plod mužského pohlaví 

o váze 1600 g. Placenta vážila 300 g, s infarkty. Vyvinul se 

syndrom respirační tísně (RDS), který reagoval na léčbu. Dítě 

zemřelo náhle 3. dne. Autopsie prokázala plicní hyalinní 

membrány ve velkém rozsahu a masivní krvácení do mozkových 

komor. 

Příčiny perinatální smrti: 

(a) Krvácení do mozkových komor 

(b) Syndrom respirační tísně (RDS) 

Retardace růstu plodu 

(c) Nedostatečnost placenty 

(e) Bakteriurie v těhotenství 

Císařský řez 

U prokázané diabetičky, nedostatečně kontrolované během jejího 

prvního těhotenství, byla ve 32. týdnu zjištěna megaloblastická 

anémie. Porod byl indukován ve 38. týdnu. Spontánně bylo 

porozeno dítě váhy 3200 g. U dítěte došlo k hypoglykemii. 

Zemřelo druhého dne. Pitva prokázala truncus arteriosus. 


(a) Truncus arteriosus 

(b) Hypoglykemie 

(c) Diabetes 

136


Příklad 4: 

(d) Megaloblastická anémie 

(e) 

Třicetiletá matka zdravého čtyřletého chlapce prodělávala 

normální těhotenství vyjma hydramnion. Ve 36. týdnu bylo 

provedeno rentgenové vyšetření, na jehož podkladě bylo 

vysloveno podezření na anencefalii. Byl indukován porod, při 

němž byl porozen mrtvý plod o váze 1500 g. 


(a) Anencefalie 

(b) 

(c) Hydramnion 

(d) 

(e) 

4.3.3 Tabelace perinatální úmrtnosti podle příčiny 

Pro statistiku perinatální úmrtnosti odvozenou z formuláře Osvědčení 

uvedeného v průvodní dokumentaci je nejprospěšnější úplná analýza všech 

uvedených stavů v plném rozsahu a s ohledem na mnohočetnost příčin. Tam, 

kde toto nelze provést, je nutno za minimální požadavek považovat analýzu 

hlavní choroby či stavu plodu nebo novorozence /část (a)/ a hlavní stav matky 

ovlivňující plod nebo novorozence /část (c)/ s křížovou tabelací skupin těchto 

stavů. Tam, kde je třeba vybrat pouze jeden stav (např.: pokud je nutné 

zařadit časná novorozenecká úmrtí do tabulek úmrtí podle jediné příčiny pro 

všechny věkové skupiny) má se vybrat základní choroba nebo stav plodu či 

novorozence /část (a)/. 

4.3.4 Kódování příčin smrti 

Každý stav uvedený v oddílech (a), (b), (c) a (d) má být kódován samostatně. 

Stavy matky ovlivňující plod nebo novorozence uvedené v oddílech (c) a (d) 

mají být kódovány jako položky P00–P04 a těchto kódů se nemá používat pro 

oddíly (a) a (b). Stavy novorozence nebo plodu uvedené v oddílu (a) mohou 

být kódovány jako kterékoliv položky vyjma P00–P04, ale budou nejčastěji 

kódovány jako položky P05–P96 (Perinatální stavy) nebo Q00–Q99 (Vrozené 

vady). V oddílech (a) a (c) má být uvedeno pouze po jednom kódu, ale 

v oddílech (b) a (d) se má uvést tolik kódů, kolik je uvedeno stavů. 

Oddíl (e) slouží pro popis okolností jednotlivých perinatálních úmrtí a běžně 

není nutné tuto položku kódovat. Jestliže se však vyžaduje statistická analýza 

okolností uvedených v oddílu (e), některé vhodné položky se mohou 

137


vyskytnout v kapitolách XX a XXI V opačném případě má uživatel pro tuto 

informaci navrhnout svůj vlastní kódový systém. 

4.3.5 Pravidla kódování 

Pravidla výběru (používaná) pro obecnou úmrtnost neplatí pro Osvědčení 

o perinatálním úmrtí. Může se však stát, že jsou vystavena Osvědčení 

o perinatálním úmrtí, v nichž příčiny smrti nebyly uvedeny ve shodě se 

zásadami uvedenými výše. Kdykoliv je to možné, mají být taková Osvědčení 

opravena autorem; není-li to možné, mají se uplatnit následující pravidla. 

Pravidlo P1. Způsob smrti nebo nezralost uvedená v oddílu (a) 

Jestliže je v oddílu (a) uvedeno selhání srdce, asfyxie nebo anoxie (jakýkoliv 

stav v P20.–, P21.–) nebo nezralost (jakýkoliv stav v P07.–) a jiné stavy 

novorozence či plodu jsou uvedeny buď v oddílu (a) nebo oddílu (b), má se 

kódovat prvně uvedený z těchto ostatních stavů, jako by byl sám uveden 

v oddílu (a) a stav skutečně uvedený v oddílu (a), jako by byl uveden 

v oddílu (b). 

Příklad 1: Novorozenec živě narozený; smrt 4. den Posloupnost 

(a) Nezralost (P07.3) Q05.9 

(b) Spina bifida (Q05.9) P07.3 

(c) Insuficience placenty (P02.2) P02.2 

(d) 

Nezralost se kóduje na (b) a spina bifida na (a) 

Příklad 2: Novorozenec živě narozený; smrt v 50. minutě Posloupnost 

(a) Těžká porodní asfyxie (P21.0), Q03.9 

Hydrocefalus (Q03.9) 

(b) P21.0 

(c) Obstrukce porodu (P03.1) P03.1 

(d) Těžká preeklampsie (P00.0) P00.0 

Těžká porodní asfyxie se kóduje na (b) a hydrocefalus na (a). 

Pravidlo P2. Dva nebo více stavů uvedených v oddílech (a) nebo (c) 

Jsou-li dva (nebo více) stavy uvedeny v oddílu (a) nebo (c), má se kódovat 

ten z nich, který je uveden jako první, jako by byl uveden samostatně 

v oddílu (a) nebo (c), a ostatní se mají kódovat, jako by byly uvedeny 

v oddílech (b) nebo (d). 

138

Příklad 3: 


Mrtvě narozené dítě; úmrtí před nástupem porodu Posloupnost 

(a) Těžká podvýživa plodu P05.0 

Nízká hmotnost vzhledem k datu (P05.0) 

Předporodní anoxie (P20.9) 

(b) P20.9 

(c) Těžká preeklampsie (P00.0) P00.0 

Vcestné lůžko (P02.0) 

(d) P02.0 

Nízká hmotnost vzhledem k datu s podvýživou plodu se kódují na 

(a) a předporodní anoxie na (b); těžká preeklampsie se kóduje na 

(c) a vcestné lůžko na (d). 

Příklad 4: Živě narozené dítě; úmrtí 2. den Posloupnost 

(a) Traumatické subdurální krvácení (P10.0) P10.0 

Masivní vdechnutí smolky (P20.9) 

Intrauterinní (nitroděložní) anoxie (P24.0) 

(b) Hypoglykemie (P70.4) P24.0 

Prodloužené těhotenství (P08.2) P20.9 

P70.4 

P08.2 

(c) Porod kleštěmi (P03.2) P03.2 

(d) Těžká preeklampsie (P00.0) P00.0 

Traumatické subdurální krvácení se kóduje na (a) a ostatní stavy 

uvedené na (a) se kódují na (b). 

Pravidlo P3. Žádné záznamy v oddílech (a) nebo (c) 

Jestliže není žádný záznam v oddílu (a), ale stavy postihující novorozence 

nebo plod jsou zaznamenány v oddílu (b), má se kódovat prvně jmenovaný 

stav z těchto, jako by byl zaznamenán v oddílu (a). Pokud nejsou žádné 

záznamy ani v oddílu (a) ani v oddílu (b), kóduje se buď P95 (Smrt plodu 

z neurčené příčiny) v případě mrtvě narozených nebo P96.9 (Stav vzniklý 

v perinatálním období, blíže neurčený) pro časná úmrtí novorozence 

v oddílu (a). 

Podobně, pokud není žádný záznam v oddílu (c), ale jsou zaznamenány 

stavy matky v oddílu (d), kóduje se prvně uvedený z těchto stavů jako by byl 

zaznamenán v oddílu (c). Pokud nejsou žádné záznamy ani v oddílu (c) ani 

(d), doporučuje se použít umělého kódu jako např. XXX.X pro oddíl (c), aby 

se tak naznačilo, že nebyl uveden žádný stav matky. 

139


Příklad 5: Živě narozené dítě; smrt v 15. minutě Posloupnost 

(a) P10.4 

(b) Ruptura tentoria (P10.4) P22.0 

Syndrom respirační tísně (P22.0) 

(c) XXX.X 

(d) 

Ruptura tentoria je kódována na (a), XXX.X se kóduje pod (c). 

Příklad 6: Živě narozené dítě; smrt 2. dne Posloupnost 

(a) P95 

(b) 

(c) P00.0 

(d) Eklampsie (dlouhodobá esenciální 

hypertenze)(P00.0) 

Blíže neurčená perinatální příčina se kóduje pod (a); eklampsie 

se kóduje na (c). 

Pravidlo P4. Stavy jsou uvedeny v nesprávném oddílu 

Pokud jsou stavy matky (např. stavy pod P00–P04) uvedeny v oddílu (a) 

nebo (b), nebo když stav dítěte nebo plodu je uveden v oddílu (c) nebo (d), 

má se kódovat tak, jako by byly stavy uvedeny ve správných oddílech. 

Pokud je stav dítěte nebo plodu a/nebo stav matky omylem zařazen do 

oddílu (e), má být kódován jako další stav plodu v oddílu (b) nebo matky 

v oddílu (d). 

Příklad 7: Mrtvě narozené dítě; smrt po začátku porodu Posloupnost 

(a) Těžká nitroděložní hypoxie (P20.9) P20.9 

(b) Přetrvávající okcipitoposteriorní 

poloha (P03.1) 

(c) P03.1 

(d) P03.2 

(e) Obtížný porod kleštěmi (P03.2) 

Přetrvávající okcipitoposteriorní poloha je zařazena pod (c); 

obtížný porod kleštěmi pod (d). 

4.4 Morbidita (nemocnost) 

V době šesté revize MKN, přijaté v roce 1948, se objevilo velké množství 

požadavků od pracovníků veřejného zdravotnictví, organizátorů zdravotní 

péče, orgánů sociálního zabezpečení a výzkumníků různých lékařských 

oborů, aby byla vytvořena klasifikace použitelná i pro nemocnost. MKN byla 

140


proto upravena tak, aby byla vhodná pro seskupování údajů o nemocnosti při 

zachování tradičního užití. Od té doby byl aspekt nemocnosti progresivně 

rozšiřován při dalších revizích. Údaje o nemocnosti byly používány ve 

stoupající míře ve formulacích zdravotní politiky a programů, a v jejich řízení, 

sledování a hodnocení, v epidemiologii, při identifikaci rizikových skupin 

populace i v klinickém výzkumu (včetně studií výskytu chorob v různých 

socioekonomických skupinách). 

Stav, jehož se má použít pro účely analýzy nemocnosti založené na jediném 

stavu (single-condition morbidity analysis), je hlavní stav léčený nebo 

vyšetřovaný (zkoumaný) v průběhu daného případu poskytování zdravotní 

péče. Hlavní (základní) stav je definován jako stav diagnostikovaný po 

ukončení případu poskytování zdravotní péče, primárně odpovědný za 

potřebu nemocného léčit se nebo být vyšetřován. Existuje-li více než jeden 

takový stav, má se vybrat ten, který se považuje za nejvíce zodpovědný za 

největší čerpání prostředků. Pokud nebyla stanovena žádná diagnóza, má se 

jako hlavní stav vybrat hlavní příznak, patologický nález nebo obtíž. 

Kromě hlavního stavu by měl záznam, kdykoliv je to možné, obsahovat 

i samostatný seznam jiných stavů nebo obtíží, jimiž se během (příslušného) 

případu poskytování zdravotní péče bylo nutno zabývat. Jiné stavy se definují 

jako ty, které existují současně nebo se vyvinou během (příslušného) období 

poskytování zdravotní péče a ovlivňují léčbu (ošetřování) pacienta. Stavy, 

které se vztahují k dřívějšímu období, a které nemají vliv na současnou 

chorobu, se nemají zaznamenávat. 

Tím, že se rozbor omezí na jeden stav v každém z případů poskytování 

zdravotní péče, může dojít ke ztrátě některých informací. Proto se doporučuje, 

pokud je to možné, provést kódování více stavů a jejich rozbor, k doplnění 

rutinních dat. To by se mělo provést podle místních pravidel, neboť žádná 

mezinárodní pravidla nebyla pro tento účel stanovena. Zkušenost v jiných 

oblastech by však mohla být užitečná při vypracovávání místních postupů. 

4.4.1 Směrnice pro záznam diagnostických informací 

pro účely analýzy nemocnosti podle jednoho 

stavu 

Obecná ustanovení 

Ošetřující lékař odpovědný za léčbu nemocného má pro záznam vybrat hlavní 

stav, stejně jako další stavy pro každý případ poskytování zdravotní péče. 

Tato informace má být uspořádána systematicky, při použití standardní 

metodiky záznamu. Správně vyplněný záznam je nezbytně nutný pro dobrou 

141


léčbu nemocného a je cenným zdrojem epidemiologických a jiných 

statistických údajů o nemocnosti a jiných zdravotnických problémech. 

Specificita a detail 

Každé diagnostické konstatování by mělo poskytovat co nejvíce informací, 

aby bylo možno stav co nejpřesněji zařadit do odpovídající položky MKN. Níže 

uvádíme příklady takových diagnostických výrazů: 

karcinom z přechodních buněk trigona měchýře 

akutní apendicitida s perforací 

katarakta při inzulin–dependentním diabetu 

meningokoková perikarditida 

předporodní péče pro těhotenskou hypertenzi 

diplopie v důsledku alergické reakce na antihistaminikum užívané podle 

předpisu 

osteoartritida kyčle v důsledku staré zlomeniny kyčle 

fraktura krčku stehenní kosti v důsledku pádu doma 

popálenina třetího stupně dlaně ruky 

Nejisté diagnózy nebo příznaky 

Pokud nebyla na konci určitého případu poskytování zdravotní péče 

stanovena jednoznačná diagnóza, má se zaznamenat ta informace o stavu, 

který byl předmětem péče nebo vyšetřování, která dovoluje jeho co 

nejpřesnější zařazení a přináší (o něm) co nejvíce poznatků. To se má provést 

konstatováním příznaku, abnormálního patologického nálezu nebo obtíže, 

spíše než označením diagnózy jako „možné“, „pochybné“ nebo „suspektní“ 

(podezření z ...), byla-li taková diagnóza zvažována, ale nestanovena. 

Kontakt se zdravotnickými službami z důvodů jiných než 

nemoc 

Případy využití zdravotní péče nebo kontaktu se zdravotnickými službami se 

neomezují na léčbu nebo vyšetřování současné nemoci nebo poranění. 

Takové případy se mohou vyskytnout i tehdy, jestliže osoba, která 

v současnosti nemusí být nemocná, vyžaduje nebo dostává určitou péči nebo 

služby; podrobnosti souvisejících okolností se mají zaznamenávat jako „hlavní 

stav“. Jsou to například: 

sledování (monitorování) dříve léčených stavů 

imunizace (očkování) 

antikoncepční péče, předporodní a poporodní péče 

dohled na osoby v rizikových situacích z hlediska osobní nebo rodinné 

anamnézy (depistáž) 

142


vyšetřování zdravých osob, např. pro účely pojišťovnictví nebo z důvodů 

zaměstnání 

vyhledání zdravotnicky zaměřeného poradenství 

vyhledání porady osobami se sociálními problémy 

konzultace v zájmu třetí strany 

Kapitola XXI (Faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými 

službami) poskytuje široký výběr položek (Z00–Z99) pro zařazení těchto 

okolností. Odkaz na tuto kapitolu poskytne detail žádoucí pro zařazení do 

nejvhodnější příslušné položky. 

Mnohočetné stavy 

Jestliže se případ poskytování zdravotní péče týká několika navzájem 

souvisejících stavů (např. vícečetných poranění, mnohočetných následků 

dřívější nemoci nebo poranění, nebo mnohočetných stavů při onemocnění 

virem lidské imunodeficience [HIV]) má se stav, který je zjevně závažnější 

a náročnější na prostředky než ostatní, zaznamenat jako „hlavní”, zbývající 

pak jako „ostatní stavy”. Pokud žádný ze stavů nepřevažuje, lze jako „hlavní 

stav” zaznamenat výrazy jako „mnohočetné zlomeniny”, „mnohočetná 

poranění hlavy”, nebo „onemocnění HIV vedoucí k mnohočetným infekcím”, 

s následným uvedením výčtu těchto stavů. Pokud existuje více těchto stavů, 

z nichž žádný nepřevažuje, má být zaznamenán výraz jako „mnohočetná 

poranění” nebo „mnohočetná zhmoždění” samostatně. 

Stavy v důsledku vnějších příčin 

Jestliže je zaznamenán stav jako např. poranění, otrava nebo jiný následek 

vnější příčiny, je důležité popsat plně jak povahu stavu, tak okolností, které ho 

vyvolaly. Například: „zlomenina krčku stehenní kosti způsobená pádem na 

kluzkém chodníku”; „zhmoždění mozku vzniklé po ztrátě kontroly nad 

automobilem, který narazil do stromu”; „náhodná otrava – nemocný se 

omylem napil desinfekčního roztoku místo nápoje”; nebo „těžká hypotermie po 

pádu pacientky v zahradě za chladného počasí”. 

Léčba následků 

Jestliže se případ poskytování zdravotní péče týká léčby nebo vyšetřování 

reziduálního stavu (následků) nemoci, která již není přítomna, má být 

následek podrobně popsán a stanoven jeho původ, spolu s jasným údajem 

o tom, že původní choroba toho času již není přítomna. Tak například: 

„vychýlená nosní přepážka jako následek zlomeniny nosu v dětství”, 

„kontraktura Achillovy šlachy – pozdní následek poranění šlachy”, nebo 

„neplodnost v důsledku uzávěru vejcovodu prodělanou tuberkulózou”. 

143


Tam, kde jsou přítomny mnohočetné následky a léčba nebo vyšetřování není 

převážně zaměřeno na jeden z nich, je přijatelné konstatování jako „následky 

cévní mozkové příhody” nebo „následky mnohočetných zlomenin”. 

4.4.2 Směrnice pro kódování „hlavního stavu” 

a „jiných (ostatních) stavů” 

Obecná ustanovení 

„Hlavní stav” a „ostatní (jiné) stavy” příslušné (určité) epizodě poskytování 

zdravotní péče mají být zaznamenány ošetřujícím lékařem, a proto by 

kódování mělo být jasné, neboť uvedený hlavní stav by měl být přijat pro 

kódování a další zpracování, pokud není zřejmé, že shora uvedené směrnice 

nebyly dodrženy. Kdykoliv je to možné, má být záznam se zjevně 

nekonzistentním anebo nesprávně zaznamenaným hlavním stavem vrácen 

k objasnění. Pokud k objasnění nedojde, pomohou kódujícímu pravidla MB1 

až MB5 (oddíl 4.4.3) vyrovnat se s některými z častějších chyb v kódování. 

Pokyny uvedené níže jsou pro případ, že je kódujícímu nejasné, kterého kódu 

použít. 

Bylo doporučeno, aby „ostatní stavy” ve vztahu k určité epizodě zdravotní 

péče byly zaznamenávány spolu s hlavním stavem, a to i v případě analýzy 

podle jedné příčiny, neboť tato informace může napomoci při výběru 

správného MKN-kódu pro hlavní stav. 

Možnost uvedení dodatkového kódu (diagnózy) 

V níže uvedených směrnicích se někdy uvádí preferenční kód pro „hlavní stav” 

spolu s dodatkovým kódem k podání více informací. Preferenční kód označuje 

„hlavní stav” pro analýzu podle jedné příčiny a dodatkový kód může být 

zahrnut do analýzy podle více příčin. 

Kódování stavů, pro něž platí systém křížků a hvězdiček 

Pokud je to vhodné, má se používat jak křížkových, tak hvězdičkových kódů 

pro hlavní stav, neboť tyto kódy vyznačují různé přístupy k hodnocení téhož 

stavu. 

Příklad 1: Hlavní stav: Spalničková pneumonie 

Jiné stavy: — 

Lze kódovat jako spalničky komplikované pneumonií (B05.2+) 

a jako pneumonii u virových chorob zařazených jinde (J17.1*). 

144


Příklad 2: Hlavní stav: Tuberkulózní perikarditida 


Lze kódovat jako tuberkulóza jiných určených orgánů (A18.8+), 

a jako perikarditida u bakteriálních onemocnění zařazených jinde 

(I32.0*). 

Příklad 3: Hlavní stav: Artritida při Lymeské nemoci 


Lze kódovat jako Lymeskou chorobu (A69.2+) a jako artritidu při 

Lymeské nemoci (M01.2*). 

Kódovaní domnělých („suspektních”) stavů, příznaků a abnormálních 

nálezů a nechorobných stavů 

Jestliže se epizoda zdravotní péče týkala hospitalizovaného nemocného, 

kódující má být opatrný při kódování hlavního stavu v kapitolách XVIII a XXI. 

Pokud nebyla na konci epizody hospitalizace stanovena přesnější diagnóza, 

nebo pokud skutečně neexistovala kódovatelná choroba nebo poranění, jsou 

shora uvedené kódy přípustné (viz též Pravidla MB3 a MB5, oddíl 4.4.3). Tyto 

položky mohou být použity běžným způsobem pro jiné případy styku se 

zdravotnickými službami. 

Jestliže se po ukončení epizody zdravotnické péče hlavní stav nadále 

označuje jako „domnělý”, „suspektní”, „pochybný”, „sporný” apod., a neexistují 

žádné další údaje nebo vysvětlení, musí být „pochybná” diagnóza kódována 

jako by byla stanovena s jistotou. Položka Z03.– (Lékařské pozorování 

a hodnocení pro podezření na nemoci a stavy) platí pro domnělé diagnózy, 

které mohou být vyloučeny vyšetřením. 

Příklad 4: Hlavní stav: Podezření z akutní cholecystitidy 


Kódovat akutní cholecystitidu (K81.0) jako „hlavní stav”. 

Příklad 5: Hlavní stav: Přijata k vyšetření pro podezření 

z maligního novotvaru hrdla děložního 

- ten byl vyloučen 

Kódovat pozorování pro podezření z maligního novotvaru (Z03.1) 

jako „hlavní stav”. 

Příklad 6: Hlavní stav: Vyloučený infarkt myokardu 


Kódovat pozorování pro podezření z infarktu myokardu (Z03.4) 


145


Příklad 7: Hlavní stav: Těžká epistaxe 


Nemocný byl hospitalizován jeden den. Žádná vyšetření nejsou 

uvedena. 

Kóduje se jako epistaxis (R04.0). To je přijatelné, protože 

nemocný byl zjevně přijat pouze za účelem zvládnutí náhlé 

příhody. 

Kódování mnohočetných stavů 

Tam, kde jsou mnohočetné stavy zaznamenány v položce označené 

„Mnohočetné ...” a kde nepřevažuje žádný jednotlivý stav, má se použít kód 

pro položku s “Mnohočetné ...” jako preferenční kód; mohou být připojeny 

dodatkové kódy pro jednotlivé zaznamenané stavy. 

Takové kódování je vhodné zvláště pro stavy spojené s onemocněním HIV, 

pro úrazy a následky. 

Kódování kombinovaných položek 

MKN nabízí některé položky, kde mohou být jediným kódem vyjádřeny dva 

stavy nebo jeden stav a přidružený sekundární proces. Takové kombinované 

položky mají být užity pro hlavní stav, kde je zaznamenán příslušný údaj. 

Abecední seznam ukazuje, kde jsou takové kombinace poskytnuty, pomocí 

údaje „s” připojeného bezprostředně za hlavním (vedoucím) výrazem. Dva 

nebo více stavů zaznamenaných jako „hlavní stav” může být spojeno, jestliže 

jeden z nich může být považován za přívlastkové bližší určení druhého. 

Příklad 8: Hlavní stav: Selhání ledvin 

Jiné stavy: Hypertenzní choroba ledvin 

Kódovat hypertenzní chorobu ledvin se selháním ledvin (I12.0) 

jako“hlavní stav”. 

Příklad 9: Hlavní stav: Glaukom v důsledku zánětu oka 


Příklad 10: Hlavní stav: 

Jiné stavy: 

Kódovat glaukom sekundární při zánětu oka (H40.4) jako „hlavní 

stav”. 

Neprůchodnost střeva 

Levostranná tříselná kýla 

Kódovat jednostrannou nebo blíže neurčenou tříselnou kýlu, 

s neprůchodností střeva, bez gangrény (K40.3). 

146


Příklad 11: Hlavní stav: Katarakta. Inzulin–dependentní diabetes 

Jiné stavy: Hypertenze 

Obor: Oftalmologie 

Kódovat inzulin–dependentní diabetes s očními komplikacemi 

(E10.3+) a diabetickou kataraktu (H28.0*) jako „hlavní stav“. 

Příklad 12: Hlavní stav: Diabetes mellitus 2. typu 

Jiné stavy: Hypertenze 

Revmatoidní artritida 

Katarakta 

Obor: Všeobecné lékařství 

Kódovat diabetes mellitus bez komplikací (E11.9) jako „hlavní 

stav“. Povšimněte si, že v tomto příkladu nesmí být katarakta 

spojována s diabetem, neboť oba tyto stavy nejsou zaznamenány 

v rubrice „hlavní stav“. 

Kódování vnějších příčin nemocnosti 

U poranění a jiných stavů způsobených vnějšími příčinami se má kódovat jak 

povaha stavu, tak i okolnosti vnější příčiny. Preferenčním kódem má být kód 

popisující povahu stavu. Ten lze často, ale ne vždy zařadit do kapitoly XIX. 

Kód z kapitoly XX označující vnější příčinu by se použil jako dodatkový kód. 

Příklad 13: Hlavní stav: 

Jiné stavy: 


Zlomenina krčku stehenní kosti v 

důsledku klopýtnutí na nerovném 

dláždění 

Zhmoždění lokte a paže 

Kódovat zlomeninu krčku stehenní kosti (S72.0) jako „hlavní 

stav”. Kód pro vnější příčinu pád na stejné úrovni následkem 

uklouznutí, klopýtnutí nebo zakopnutí na ulici nebo silnici (W01.4) 

lze použít jako dodatkový kód. 

Jiné stavy: 

Těžká hypotermie – pacient upadl 

ve své zahradě za chladného počasí 

Pokročilý věk 

Kódovat hypotermii (T68) jako „hlavní stav”. Kód pro vnější 

příčinu vystavení nadměrnému přírodnímu chladu doma (X31.0) 

lze použít jako dodatkový kód. 

147


Příklad 15: Hlavní stav: Diplopie v důsledku alergické reakce na 

antihistaminikum podané podle předpisu 


Kódovat diplopii (H53.2) jako „hlavní stav”. Kód pro zevní příčinu 

antialergické a antiemetické léky působící nežádoucí účinky při 

terapeutickém použití (Y43.0) lze použít jako dodatkový kód. 

Příklad 16: Hlavní stav: Hemoglobinurie v důsledku tréninku na 

maratónský běh 


Kódovat hemoglobinurii v důsledku hemolýzy z jiných vnějších 

příčin (D59.6) jako „hlavní stav”. Kód vnějších příčin pro 

nadměrnou námahu a namáhavé (vyčerpávající) opakované 

pohyby při sportu (X50.3) může být použit jako dodatkový kód. 

Kódování následků určitých stavů 

V MKN je řada položek nazvaných „Následky (něčeho) ...” (B90–B94, E64.–, 

E68, G09, I69.–, O97, T90–T98, Y85–Y89), jichž se může použít pro 

vyznačení stavů již neexistujících, které jsou však příčinou současných obtíží, 

pro něž je nemocný léčen nebo vyšetřován. Preferenční kód pro „hlavní stav” 

je však kód pro povahu následků samotných, k němuž může být kód pro 

„Následky (čeho) ...” uveden jako dodatkový kód. 

Tam, kde existuje několik různých, velmi charakteristických (přesně určených) 

následků, z nichž žádný nepřevažuje co do závažnosti a čerpání prostředků 

na léčbu je přípustné, aby byla položka „Následky (čeho) ...” zaznamenána 

jako „hlavní stav”, a tento pak může být kódován v příslušné položce. Stačí, 

je-li příčinný stav popsán jako „starý”, „t.č. již nepřítomný” atd., nebo je-li 

výsledný stav popsán jako „pozdní následek (důsledek) ... (čeho) ... nebo 

„následky (čeho) ...”, aby toto pravidlo platilo. Nevyžaduje se žádný minimální 

časový interval. 

Příklad 17: Hlavní stav: Dysfázie po starém infarktu mozku 


Kódovat dysfázii (R47.0) jako „hlavní stav”. Kód pro následky 

infarktu mozku (I69.3) může být použit jako dodatkový kód. 

Příklad 18: Hlavní stav: Osteoartritida kyčelního kloubu jako 

důsledek staré fraktury kyčle po nehodě 

motorového vozidla před 10 lety 


Kódovat jiné posttraumatické koxartrózy (M16.5) jako „hlavní 

stav”. Kódy pro následky zlomeniny stehenní kosti (T93.1) 

148


a následky nehody způsobené motorovým vozidlem (Y85.0) 

mohou být použity jako dodatkové kódy. 

Příklad 19: Hlavní stav: Pozdní následky poliomyelitidy 


Kódovat následky poliomyelitidy (B91) jako „hlavní stav” neboť 

není k dispozici žádný další údaj. 

Kódování akutních a chronických stavů 

Tam, kde je hlavní stav uveden jako zároveň akutní (subakutní) a chronický, 

a MKN disponuje zvláštními položkami nebo podpoložkami pro každý z nich, 

ale nikoliv pro jejich kombinaci, použije se jako preferenční hlavní stav položka 

pro akutní stav. 

Příklad 20: Hlavní stav: Akutní a chronická cholecystitida 


Kódovat akutní cholecystitidu (K81.0) jako „hlavní stav”. Kód pro 

chronickou cholecystitidu (K81.1) může být použit jako dodatkový 

kód. 

Příklad 21: Hlavní stav: Akutní exacerbace chronické obstruktivní 

bronchitidy 


Kódovat chronickou obstruktivní chorobu plic s akutní exacerbací 

(J44.1) jako „hlavní stav”, neboť MKN disponuje kódem pro tuto 

kombinaci. 

Kódování stavů a komplikací po výkonech 

V kapitole XIX jsou k dispozici položky (T80–T88) pro určité komplikace 

chirurgických a jiných výkonů, např. infekce chirurgické rány, mechanické 

komplikace implantovaných zařízení, šok atd. Většina kapitol věnovaných 

tělesným systémům zahrnuje také položky pro stavy, které se vyskytují jednak 

jako následky určitých postupů a technik nebo jako důsledek odstranění 

orgánu, např. postmastektomický syndrom lymfatického edému, postiradiační 

hypotyreóza. Některé stavy (např. pneumonie, embolie plicnice), které mohou 

vzniknout v pooperačním období se však nepovažují za zvláštní samostatné 

jednotky, a proto se kódují obvyklým způsobem, ale může být použit též 

dodatkový kód z položek Y83–Y84 jako určení vztahu k operaci. 

Jestliže jsou pooperační stavy a komplikace uvedeny jako hlavní stav, má 

přihlédnutí k modifikujícím a upřesňujícím údajům v Abecedním seznamu 

zásadní význam pro volbu správného kódu. 

149


Příklad 22: Hlavní stav: Hypotyreóza po tyreoidektomii před 1 rokem 


Obor: Vnitřní lékařství 

Kódovat pooperační hypotyreózu (E89.0) jako „hlavní stav”. 

Příklad 23: Hlavní stav: Nadměrné krvácení po extrakci zubu 

Jiné stavy: Bolest 

Obor: Stomatologie 

Kódovat hemoragii po zákroku (T81.0) jako „hlavní stav”. 

Příklad 24: Hlavní stav: Pooperační psychóza po plastickém 

chirurgickém výkonu 


Obor: Psychiatrie 

Kódovat psychózu (F09) jako „hlavní stav” a doplnit kódem Y83.8 

(jiné určené chirurgické zákroky jako příčina abnormální reakce 

pacienta) k vyznačení stavu po zákroku. 

4.4.3 Pravidla pro opakovaný výběr (přehodnocení) 

při nesprávném záznamu hlavního stavu 

Odpovědný lékař uvádí „hlavní stav”, který má být kódován, a ten má být za 

normálních okolností přijat pro kódování podle směrnic uvedených shora 

a poznámek ke kapitolám uvedených v oddílu 4.4.4. Jisté okolnosti nebo 

dostupnost dalších údajů však mohou naznačit, že odpovědný lékař nedodržel 

při vyplňování zprávy správný postup. Jestliže nelze od něho získat objasnění, 

může se uplatnit některé z následujících pravidel a “hlavní stav” může být 

znovu vybrán (přehodnocen). 

Pravidla pro přehodnocení hlavního stavu 

Pravidlo MB1. Nevýznamný stav zaznamenaný jako „hlavní stav”, 

významnější stav uvedený jako „jiný stav” 

Tam, kde je jako „hlavní stav” uveden nevýznamný nebo dlouhodobý stav 

nebo náhodná obtíž, a významnější stav se vztahem k poskytnuté léčbě 

a/nebo k oboru, který pečoval o pacienta je naopak uveden jako „jiný stav”, 

má se posledně uvedený přehodnotit na „hlavní stav”. 

Pravidlo MB2. Několik stavů uvedených jako „hlavní stav” 

Jestliže je jako „hlavní stav” uvedeno několik stavů, které nelze kódovat 

společně, a další údaje v záznamu ukazují, že jeden z nich je „hlavním 

150


stavem”, pro který byl pacient ošetřován, má se vybrat tento stav. Jinak se 

vybere stav uvedený na prvém místě. 

Pravidlo MB3. Stav uvedený jako „hlavní stav” je příznakem rozpoznaného 

léčeného stavu 

Jestliže je příznak nebo znak (obvykle zařaditelný do kapitoly XVIII – R00- 

R99), nebo obtíž zařaditelná do kapitoly XXI (Z00-Z99), uveden jako „hlavní 

stav” a je to zjevně příznak, znak nebo obtíž rozpoznaného diagnostikovaného 

stavu uvedeného jinde a jestliže byla péče poskytnuta pro později uvedený 

stav, má se rozpoznaný stav přehodnotit jako „hlavní stav”. 

Pravidlo MB4. Přesnost 

Tam, kde diagnóza uvedená jako „hlavní stav” popisuje stav obecnými výrazy, 

a je-li výraz, který poskytuje přesnější údaje o lokalizaci nebo povaze stavu, 

uveden jinde, má se posledně jmenovaný stav přehodnotit jako „hlavní stav”. 

Pravidlo MB5. Alternativní hlavní diagnózy 

Jestliže je příznak nebo znak uveden jako „hlavní stav” s poukazem na to, že 

může být důsledkem jednoho nebo druhého stavu, má se vybrat příznak jako 

„hlavní stav”. Pokud jsou uvedeny dva nebo více stavů jako možné diagnózy 

pro „hlavní stav”, má se vybrat prvně zaznamenaný stav. 

Příklady aplikace pravidel pro opakovaný výběr 

(přehodnocení) hlavního stavu 

Pravidlo MB1. Nevýznamný stav, zaznamenaný jako „hlavní stav”, 

významnější stav uvedený jako „jiný stav” 

Tam, kde je jako „hlavní stav” uveden nevýznamný nebo dlouhodobý stav nebo 

náhodná obtíž, a významnější stav se vztahem k poskytnuté léčbě a/nebo 

k oboru, který pečoval o pacienta je naopak uveden jako „jiný stav”, má se 

posledně uvedený přehodnotit na „hlavní stav”. 

Příklad 1: Hlavní stav: Akutní sinusitida 

Jiné stavy: Karcinom endocervixu 

Hypertenze 

Nemocná hospitalizována po dobu tří týdnů 

Výkon: Totální hysterektomie 

Obor: Gynekologie 

Přehodnotit karcinom endocervixu jako „hlavní stav” a kódovat 

C53.0. 

151


Příklad 2: Hlavní stav: Revmatoidní artritida 

Jiné stavy: Diabetes mellitus 

Uskřinutá femorální kýla 

Generalizovaná ateroskleróza 

Nemocný hospitalizován po dobu 2 týdnů 

Výkon: Herniorafie 

Obor: Chirurgie 

Přehodnotit uskřinutou femorální kýlu jako „hlavní stav” a kódovat 

K41.3. 

Příklad 3: Hlavní stav: Epilepsie 

Jiné stavy: Otomykóza 

Obor: Ušní, nosní, krční / Otorhinolaryngologie 

152 

Přehodnotit otomykózu jako „hlavní stav” a kódovat B36.9+ 

a H62.2*. 

Příklad 4: Hlavní stav: Městnavé selhání srdce 

Jiné stavy: Zlomenina krčku stehenní kosti způsobená 

pádem z lůžka během hospitalizace 

Nemocný hospitalizován po dobu 4 týdnů 

Výkon: Vnitřní fixace zlomeniny 

Obor: Vnitřní lékařství po dobu 1 týdne, pak 

přeložení na ortopedii k léčbě zlomeniny 

Přehodnotit zlomeninu krčku stehenní kosti jako „hlavní stav” 

a kódovat S72.0. 

Příklad 5: Hlavní stav: Zubní kaz 

Jiné stavy: Revmatická stenóza mitralis 

Výkon: Extrakce zubů 

Obor: Stomatologie 

Vybrat zubní kaz jako „hlavní stav” a kódovat K02.9. 

Pravidlo MB1 nelze použít. Přestože zubní kaz lze považovat za 

nevýznamný stav a revmatická stenóza mitralis může být 

považována za významnější stav, nebyl posledně jmenovaný 

stav tím, který byl léčen během epizody (léčebné) péče. 

Pravidlo MB2. Několik stavů uvedených jako „hlavní stav” 

Jestliže je jako „hlavní stav” uvedeno několik stavů, které nelze kódovat 

společně, a další údaje v záznamu ukazují, že jeden z nich je „hlavním stavem”, 

pro který byl pacient ošetřován, má se vybrat tento stav. Jinak se vybere stav, 

uvedený na prvém místě. 

Poznámka: Viz též 4.4.2, kódování mnohočetných stavů a kódování 

kombinovaných položek.


Příklad 6: Hlavní stav: Katarakta 

Stafylokoková meningitida 

Ischemická choroba srdce 


Nemocný hospitalizován po dobu pěti týdnů 

Obor: Neurologie 

Vybrat stafylokokovou meningitidu jako „hlavní stav” a kódovat 

G00.3. 

Příklad 7: Hlavní stav: Chronická obstruktivní bronchitida 

Hypertrofie prostaty 

Psoriasis vulgaris (lupénka) 

Ambulantní pacient v péči dermatologa 

Vybrat psoriasis vulgaris jako „hlavní stav” a kódovat L40.0. 

Příklad 8: Hlavní stav: Stenóza mitralis 

Akutní bronchitida 

Revmatoidní artritida 


Obor: Všeobecné lékařství 

Žádné údaje o léčbě. 

Vybrat mitrální stenózu jako „hlavní stav”, neboť je uvedena jako 

první, a kódovat I05.0. 

Příklad 9: Hlavní stav: Chronická gastritida 

Metastáza maligního nádoru v axilárních 

lymfatických uzlinách 

Karcinom prsu 


Výkon: Mastektomie 

Vybrat maligní novotvar prsu jako „hlavní stav” a kódovat C50.9. 

Příklad 10: Hlavní stav: Předčasné protržení plodových blan 

Poloha koncem pánevním 

Anémie 


Výkon: Spontánní porod 

Vybrat předčasné protržení plodových blan, uvedené jako první, 

jako „hlavní stav”, a kódovat O42.9. 

153


Pravidlo MB3. Stav uvedený jako „hlavní stav” je příznakem rozpoznaného 

léčeného stavu 

Jestliže je příznak nebo znak (obvykle zařaditelný do kapitoly XVIII 

R00–R99), nebo obtíž zařaditelná do kapitoly XXI (Z00–Z99), uveden jako 

„hlavní stav” a je to zjevně příznak, znak nebo obtíž rozpoznaného 

diagnostikovaného stavu uvedeného jinde, a jestliže byla péče poskytnuta 

pro později uvedený stav, má se rozpoznaný stav přehodnotit jako „hlavní 

stav”. 


Jiné stavy: 

Léčba: 

Obor: 


Jiné stavy: 

Hematurie 

Varikózní žíly dolních končetin 

Papilomy zadní stěny močového měchýře 

Excize papilomů kauterem 

Urologie 

Vybrat jako „hlavní stav” papilomy zadní stěny močového 

měchýře a kódovat D41.4. 

Obor: 

Péče: 

Kóma 

Ischemická choroba srdeční 

Otoskleróza 

Diabetes mellitus 1. typu 

Endokrinologie 

Stanovení správné dávky inzulinu 

Přehodnotit diabetes mellitus 1.typu jako „hlavní stav” a kódovat 

E10.0. Data, která jsou k dispozici ukazují, že kóma bylo 

důsledkem diabetes mellitus a kóma se bere v úvahu, neboť 

modifikuje kódování. 

Příklad 13: Hlavní stav: Bolest břicha 

Jiné stavy: Akutní apendicitida 

Výkon: Apendektomie 

Přehodnotit akutní apendicitidu jako „hlavní stav” a kódovat 

K35.9. 

Příklad 14: Hlavní stav: Křeče při horečce 

Jiné stavy: Anémie 

Žádné informace o terapii 

Horečnaté křeče přijmout jako „hlavní stav” a kódovat R56.0. 

Pravidlo MB3 neplatí, neboť „hlavní stav”, který byl uveden, není 

příznakem dalšího zaznamenaného stavu. 

154


Pravidlo MB4. Přesnost 

Tam, kde diagnóza uvedená jako „hlavní stav” popisuje stav obecnými 

výrazy, a je-li výraz, který poskytuje přesnější údaje o lokalizaci nebo 

povaze stavu, uveden jinde, má se posledně jmenovaný stav přehodnotit 


Příklad 15: Hlavní stav: Cévní příhoda mozková 

Jiné stavy: Diabetes mellitus 

Hypertenze 

Krvácení do mozku 

Přehodnotit mozkové krvácení jako „hlavní stav” a kódovat I61.9. 

Příklad 16: Hlavní stav: Vrozená vada srdce 

Jiné stavy: Defekt komorové přepážky 

Přehodnotit defekt komorové přepážky jako „hlavní stav” 

a kódovat Q21.0. 

Příklad 17: Hlavní stav: Enteritida 

Jiné stavy: Crohnova choroba ilea 

Přehodnotit Crohnovu chorobu ilea jako „hlavní stav” a kódovat 

K50.0. 


Jiné stavy: 

Výkon: 

Dystokie 

Hydrocefalus plodu 

Tíseň plodu 

Císařský řez 

Vybrat poruchu mechanizmu porodu (zpomalený porod) 

způsobenou jinými abnormalitami plodu jako „hlavní stav” 

a kódovat O66.3. 

Pravidlo MB5. Alternativní hlavní diagnózy 

Jestliže je příznak nebo znak uveden jako „hlavní stav” s poukazem na to, 

že může být důsledkem jednoho nebo druhého stavu, má se vybrat příznak 

jako „hlavní stav”. Pokud jsou uvedeny dva nebo více stavů jako možné 

diagnózy pro „hlavní stav”, má se vybrat prvně zaznamenaný stav. 

Příklad 19: Hlavní stav: Bolesti hlavy v důsledku buď stresu a napětí 

nebo akutní sinusitidy 


Vybrat bolesti hlavy jako „hlavní stav” a kódovat R51. 

Příklad 20: Hlavní stav: Akutní cholecystitida nebo akutní pankreatitida 


155


Vybrat akutní cholecystitidu jako „hlavní stav” a kódovat K81.0. 

Příklad 21: Hlavní stav: Gastroenteritida způsobená infekcí nebo 

otravou potravinami 


Vybrat infekční gastroenteritidu jako „hlavní stav” a kódovat A09. 

4.4.4 Poznámky k jednotlivým kapitolám 

V následujícím textu je podán návod pro určité kapitoly, kde se lze setkat 

s obtížemi při volbě preferenčních kódů pro „hlavní stavy”. Předchozí obecné 

směrnice a pravidla platí pro všechny kapitoly, pokud poznámka k určité 

kapitole nestanoví jinak. 

Kapitola I: Některé infekční a parazitární choroby 

B20–B24 

Onemocnění virem lidské imunodeficience [HIV] 

Pacient s ohroženým imunitním systémem způsobeným onemocněním HIV 

může někdy vyžadovat léčbu pro více než jednu chorobu během jediné 

epizody zdravotní péče, např. pro mykobakteriální a cytomegalovou virovou 

infekci. V tomto bloku jsou k dispozici položky a podpoložky pro onemocnění 

HIV s různými následnými chorobami. Má se kódovat příslušná podpoložka 

„hlavního stavu”, jak byla vybrána ošetřujícím lékařem. 

Tam, kde bylo jako „hlavní stav” uvedeno onemocnění virem lidské 

imunodeficience (HIV) s vícečetnými průvodními chorobami, má se kódovat 

příslušná podpoložka .7 v rozmezí B20–B22. Stavy, které lze zařadit do dvou 

nebo více podpoložek téže položky, mají být kódovány jako podpoložka .7 

příslušné položky (např. B20 nebo B21). Podpoložka B22.7 se má použít 

tehdy, jestliže jsou přítomny stavy zařaditelné do dvou nebo více položek 

z rozmezí B20–B22. Je-li třeba, lze použít dodatkových kódů z bloku B20–B24 

k bližšímu určení jednotlivých zaznamenaných stavů. 

V těch ojedinělých případech, kdy přidružený stav zřetelně předchází infekci 

HIV, nemá se kombinace kódovat a mají se respektovat pravidla pro výběr. 

Příklad 1: Hlavní stav: Onemocnění HIV a Kaposiho sarkom 


Kódovat jako onemocnění HIV s projevy Kaposiho sarkomu 

(B21.0). 

156


Příklad 2: Hlavní stav: Toxoplazmóza a kryptokokóza u nemocného 

HIV pozitivního 


Kódovat jako onemocnění HIV vedoucí k mnohočetným infekcím 

(B20.7). Je-li to žádoucí, lze použít jako dodatkových kódů B20.8 

(Onemocnění HIV s jinými určenými infekčními a parazitárními 

chorobami) a B20.5 (Onemocnění HIV s projevy jiných mykóz). 

Příklad 3: Hlavní stav: Onemocnění HIV s pneumonií způsobenou 

Pneumocystis jirovecii (carinii), Burkittovým 

lymfomem a kandidózou úst 


Kódovat jako onemocnění HIV projevující se mnohočetnými 

onemocněními (B22.7). Dodatkové kódy B20.6 (Onemocnění HIV 

s pneumonií způsobenou Pneumocystis jirovecii (carinii)), B21.1 

(Onemocnění HIV s projevy Burkittova lymfomu) a B20.4 

(Onemocnění HIV s projevy kandidózy) lze použít, je-li to 

žádoucí. 

Podpoložky v rozmezí B20–B23 jsou jedinými nepovinnými čtyřmístnými kódy 

pro země užívající čtyřmístnou verzi MKN-10. Tam, kde není žádoucí použití 

těchto doplňujících podpoložek na 4. místě, mají se použít kódy z jiných částí 

klasifikace jakožto dodatkové kódy k identifikaci určitých výsledných stavů. Ve 

shora uvedeném příkladu 1 by byl „hlavní stav“ kódován jako B21 

(onemocnění HIV projevující se maligním novotvarem). Kódu C46.9 (Kaposiho 

sarkom) by se použilo jako dodatkového kódu. V příkladu 2 by byl „hlavní 

stav“ kódován B20 (onemocnění HIV projevující se infekčními a parazitárními 

chorobami). Kódy B58.9 (Toxoplazmóza, blíže neurčená) a B45.9 

(Kryptokokóza, blíže neurčená) by byly použity jako dodatkové kódy. 

Zda používat čtyřmístných podpoložek bloku B20–B23 nebo kódování více 

příčin k identifikaci určitého stavu je otázka strategického rozhodnutí, které má 

být učiněno při zavádění MKN-10. 8 

B90–B94 

Následky infekčních a parazitárních chorob 

Těchto kódů se nemá používat jako preferenčních kódů pro „hlavní stav”, je-li 

povaha reziduálního stavu uvedena. Kóduje-li se reziduální stav, lze použít 

8 

V ČR se používají čtyřmístné kódy (27) 

157


kódů z bloku B90–B94 jako případných dodatkových kódů (viz 4.4.2, 

Kódování následků určitých stavů). 

B95–B97 

Bakteriální, virové a jiné infekční činitele 

Tyto kódy se nemají používat ke kódování „hlavního stavu”. Položky jsou 

vytvořeny pro případné použití jako dodatkové kódy k identifikaci infekčního 

činitele nebo organizmu u chorob zařazených mimo kapitolu I. Infekce 

v neurčené lokalizaci způsobené těmito organizmy jsou zařazeny v kapitole I 

na jiných místech. 

Příklad 4: Hlavní stav: Akutní cystitida způsobená E. coli 


Kódovat akutní cystitidu (N30.0) jako „hlavní stav”. Kód B96.2 

(E. coli jako příčina chorob zařazených v jiných kapitolách) může 

být užit jako dodatkový kód. 

Příklad 5: Hlavní stav: Bakteriální infekce 


Kódovat bakteriální infekci, blíže neurčenou (A49.9) jako „hlavní 

stav”, nelze použít kódů z bloku B95–B97. 

Kapitola II: Novotvary 

Při kódování novotvarů je třeba respektovat poznámky v úvodu kapitoly II ve 

svazku 1 a úvod k Abecednímu seznamu (svazek 3), které se týkají přidělení 

kódů a užívání morfologických popisů. 

Novotvar, bez ohledu na to, zda primární nebo metastatický, který je 

předmětem péče v průběhu relevantní epizody poskytování zdravotní péče, se 

má zaznamenat a kódovat jako „hlavní stav”. Je-li „hlavní stav” zaznamenaný 

ošetřujícím lékařem primární novotvar, který již není přítomen (neboť byl 

odstraněn během předchozí epizody zdravotní péče), má se jako „hlavní stav” 

kódovat novotvar v sekundární lokalizaci, současná komplikace nebo 

příslušná okolnost kódovatelná v kapitole XXI Z00−Z99 (viz 4.4.1, Styk se 

zdravotnickými službami z důvodů jiných než nemoc), která byla předmětem 

léčby nebo vyšetřování během současné epizody péče. Příslušný kód 

z kapitoly XXI pro novotvar v osobní anamnéze může být použit jako 

dodatkový kód. 

Příklad 6: Hlavní stav: Karcinom prostaty 

Jiné stavy: Chronická bronchitida 

Výkon: Prostatektomie 

Kódovat maligní novotvar prostaty (C61) jako „hlavní stav”. 

158


Příklad 7: Hlavní stav: Karcinom prsu − resekovaný před dvěma lety 

Jiné stavy: Sekundární karcinom plíce 

Výkon: Bronchoskopie s biopsií 

Kódovat sekundární maligní novotvar plíce (C78.0) jako „hlavní 

stav”. Kód Z85.3 (Maligní novotvar prsu v osobní anamnéze) 

může být použit jako dodatkový kód. 

Příklad 8: Hlavní stav: Stav po excizi maligního nádoru měchýře 

Přijetí ke kontrolnímu cystoskopickému 

vyšetření 


Výkon: Cystoskopie 

Kódovat kontrolní vyšetření po chirurgickém výkonu pro maligní 

novotvar (Z08.0) jako „hlavní stav”. Kód Z85.5 (Maligní novotvar 

močového ústrojí v osobní anamnéze) může být použit jako 


C80 Maligní novotvary v neurčené lokalizaci 

C97 Maligní novotvary v mnohočetných nezávislých (primárních) 

lokalizacích 

Kódu C80 se má používat pro kódování „hlavního stavu” pouze tehdy, jestliže 

ošetřující lékař jednoznačně zaznamenal novotvar tímto způsobem. Kód C97 

se má použít, jestliže jako „hlavní stav” byly zaznamenány dva nebo více 

nezávislých primárních maligních novotvarů, z nichž žádný nepřevažuje. Může 

se použít doplňkových kódů k identifikaci jednotlivých zaznamenaných 

novotvarů. 

Příklad 9: Hlavní stav: Karcinomatóza 


Příklad 10: Hlavní stav: 

Kódovat jako maligní novotvar v neurčené lokalizaci (C80). 

Mnohočetný myelom a primární 

adenokarcinom prostaty 

Kódovat zhoubný maligní novotvar v mnohočetných nezávislých 

(primárních) lokalizacích (C97). Kódy C90.0 (Mnohočetný 

myelom) a C61 (Maligní novotvar prostaty) mohou být užity jako 

dodatkové kódy. 

159


Kapitola III: choroby krve a krvetvorných orgánů a některé 

poruchy imunitního mechanizmu 

Určité stavy, které lze zařadit do této kapitoly, mohou být důsledkem léků 

nebo jiných vnějších příčin. Kódů z kapitoly XX (V01–Y98) lze užít jako 

dodatkových kódů. 

Příklad 11: Hlavní stav: Anémie z nedostatku folátů (kyseliny listové) 

způsobená trimethoprimem 


Kódovat anémii z nedostatku kyseliny listové vyvolanou léky 

(D52.1) jako „hlavní stav”. Kódu Y41.2 (Antimalarika a léky 

účinkující na jiné krevní prvoky vyvolávající nežádoucí účinky při 

léčebném použití) lze použít jako dodatkového kódu. 

Kapitola IV: Endokrinní, nutriční a metabolické choroby 

Určité stavy, které lze zařadit do této kapitoly, mohou být důsledkem léků 

nebo jiných vnějších příčin. Kódů z kapitoly XX (V01–Y98) lze užít jako 


E10–E14 

Diabetes mellitus 

Při kódování „hlavního stavu“ má být výběr příslušné podpoložky ze seznamu 

platného pro všechny tyto položky založen na „hlavním stavu“ zaznamenaném 

ošetřujícím lékařem. Podpoložky .7 mají být použity jako kód pro „hlavní stav“ 

jedině tehdy, jestliže byly zaznamenány mnohočetné komplikace diabetu jako 

„hlavní stav“, aniž by kterákoliv z komplikací dostala přednost. Kódy pro 

jakékoliv jednotlivé zaznamenané komplikace mohou být použity jako 

dodatkové kódy. 

Příklad 12: Hlavní stav: Selhání ledvin v důsledku diabetické 

glomerulonefrózy 

Kódovat jako blíže neurčený diabetes mellitus s ledvinovými 

komplikacemi (E14.2+ a N08.3*). 

Příklad 13: Hlavní stav: Diabetes 1. typu s nefropatií, 

gangrénou a kataraktami 


Kódovat jako diabetes mellitus závislý na inzulinu 

s mnohočetnými komplikacemi (E10.7). Kódy E10.2+ a N08.3* 

(Diabetes závislý na inzulinu s nefropatií), E10.5 (Diabetes 

závislý na inzulinu s periferními oběhovými komplikacemi) 

a E10.3+ a H28.0* (Diabetes závislý na inzulinu s kataraktou) 

160


mohou být připojeny jako dodatkové kódy k identifikaci 

jednotlivých komplikací. 

E34.0 Karcinoidní syndrom 

Tohoto kódu se nemá používat jako preferenčního kódu pro „hlavní stav“, 

jestliže je zaznamenán karcinoidní tumor (karcinoid), s výjimkou případů, kdy 

epizoda zdravotnické péče byla zaměřena převážně na endokrinní syndrom 

samotný. Pokud se kóduje novotvar, lze použít kódu E34.0 jako dodatkového 

kódu k identifikaci funkční aktivity. 

E64.– Následky podvýživy a jiných nutričních karencí 

E68 Následky hyperalimentace 

Těchto kódů se nemá používat jako preferenčních kódů pro „hlavní stav“, 

jestliže je uvedena povaha reziduálního stavu. Kóduje-li se reziduální stav, 

může se kódů E64.– nebo E68 použít jako dodatkových. 

Kapitola V: Poruchy duševní a poruchy chování 

Definice položek a podpoložek v této kapitole má ošetřujícímu lékaři pomoci 

stanovit diagnostické pojmy. Nemají být používány kodéry. Kód pro „hlavní 

stav” má být přidělen na základě diagnózy uvedené ošetřujícím lékařem, a to 

i tehdy, je-li rozpor mezi zaznamenaným stavem a definicí. U některých 

položek je pokyn pro užití dodatkových kódů. 

Kapitola VI: Nemoci nervového systému 

Určité stavy, které lze zařadit do této kapitoly, mohou být důsledkem účinku 

léků nebo jiných vnějších příčin. Kódů z kapitoly XX (V01-Y98) lze užít jako 


G09 Následky zánětlivých onemocnění centrálního nervového systému 

Kódu se nemá používat jako preferenčního kódu pro „hlavní stav” jestliže je 

povaha reziduálního stavu uvedena. Při kódování reziduálního stavu může být 

kód G09 užit jako dodatkový kód. Následky položek G01*, G02*, G05* a G07* 

nemají být přiřazovány ke G09, ale spíše k položkám stanoveným pro 

následky základního stavu, např. B90–B94. Jestliže neexistuje položka pro 

následky základního stavu, kóduje se základní stav jako takový. 

161


Příklad 14: Hlavní stav: Hluchota v důsledku tuberkulózní meningitidy 

Obor: Foniatrická klinika 

Kódovat ztrátu sluchu blíže neurčenou (H91.9) jako „hlavní stav”. 

Kód B90.0 (Následky tuberkulózy centrálního nervového 

systému) může být užit jako dodatkový kód. 

Příklad 15: Hlavní stav: Epilepsie v důsledku starého abscesu mozku 


Kódovat epilepsii blíže neurčenou (G40.9) jako „hlavní stav”. Kód 

G09 (Následky zánětlivých onemocnění centrálního nervového 

systému) může být použit jako dodatkový kód. 

Příklad 16: Hlavní stav: Mírná duševní retardace po postvakcinační 

encefalitidě 

Obor: Psychiatrie 

Kódovat mírnou duševní retardaci (F70.9) jako „hlavní stav”. Kód 

G09 (Následky zánětlivých onemocnění centrálního nervového 

systému) může být použit jako dodatkový kód. 

G81–G83 

Paralytické syndromy 

Tyto kódy se nemají používat jako preferenční kódy pro „hlavní stav”, je-li 

uvedena současná příčina, vyjma případů, kdy byla epizoda zdravotní péče 

zaměřena na obrnu samotnou. Při kódování příčiny se kódy G81–G83 mohou 

použít jako dodatkové kódy. 

Příklad 17: Hlavní stav: Cévní příhoda mozková s hemiplegií 



Kódovat mrtvici, blíže neurčenou jako krvácení nebo infarkt (I64) 

jako „hlavní stav”. Kód G81.9 (Hemiplegie, blíže neurčená) může 

být použit jako dodatkový kód. 

Příklad 18: Hlavní stav: Infarkt mozku před třemi lety 

Jiné stavy: Obrna levé dolní končetiny 

Pacient podroben fyzikální terapii 

Kódovat monoplegii dolní končetiny (G83.1) jako „hlavní stav”. 

Kód I69.3 (Následky infarktu mozku) může být použit jako 


162

Kapitola VII: Nemoci oka a očních adnex 


H54.– Zraková vada včetně slepoty (binokulární nebo monokulární) 

Tento kód se nemá používat jako preferenční kód pro „hlavní stav”, jestliže je 

uvedena příčina, vyjma případů, kdy byla epizoda zdravotní péče zaměřena 

na slepotu samotnou. Při kódování příčiny může být kód H54.– použit jako 


Kapitola VIII: Nemoci ucha a bradavkového výběžku 

H90 – H91 Nedoslýchavost, ztráta sluchu 

Tyto kódy se nemají používat jako preferenční kódy pro „hlavní stav” jestliže je 


na ztrátu sluchu jako takovou. Při kódování příčiny lze použít kódů H90.– nebo 

H91.– jako dodatkových kódů. 

Kapitola IX: Choroby oběhového systému 

I15.– Sekundární hypertenze 



hlavně na hypertenzi. Při kódování příčiny může být použit kód I15.– jako 


I69.– Následky cévních onemocnění mozku 


uvedena povaha reziduálního stavu. Při kódování reziduálního stavu může být 

užit kód I69.– jako dodatkový kód. 

Kapitola XV: Těhotenství, porod a šestinedělí 

O08.– Komplikace po potratu, ektopickém (mimoděložním) těhotenství 

a mola hydatidosa 

Kód se nemá používat jako preferenční kód pro „hlavní stav”, vyjma případů, 

kdy je nová epizoda zdravotní péče poskytována výhradně pro léčbu 

komplikace, např. současné komplikace předchozího potratu. Může se použít 

jako dodatkový kód u položek O00–O02 k identifikaci přidružených komplikací 

a u položek O03–O07 k doplnění údajů o komplikaci. 

K zahrnutým termínům uvedeným v podpoložkách O08 se má přihlédnout při 

uvádění čtyřmístných podpoložek bloku O03–O07. 

163


Příklad 19: Hlavní stav: Ruptura tubárního těhotenství se šokem 


Kódovat rupturu tubárního těhotenství (O00.1) jako „hlavní stav”. 

Kód O08.3 (Šok po potratu a ektopickém těhotenství a mola 

hydatidosa) může být použit jako dodatkový kód. 

Příklad 20: Hlavní stav: Neúplný potrat s perforací dělohy 


Kódovat neúplný potrat s jinými a neurčenými komplikacemi 

(O06.3) jako „hlavní stav”. Kód O08.6 (Poškození pánevních 

orgánů a tkání po potratu a ektopickém těhotenství a mola 

hydatidosa) může být připojen jako dodatkový kód. 

Příklad 21: Hlavní stav: Diseminovaná intravaskulární koagulace 

po potratu provedeném před dvěma dny 

v jiném zařízení 


Kódovat prodloužené nebo nadměrné krvácení po potratu 

a ektopickém těhotenství a mola hydatidosa (O08.1). Nevyžaduje 

se žádný další kód, neboť potrat byl proveden během předchozí 

epizody zdravotní péče. 

O80–O84 Porod 

Použití těchto kódů k určení „hlavního stavu” se má omezit na případy, kde 

jediným uvedeným údajem je konstatování porodu nebo způsobu porodu. 

Kódy O80–O84 mohou být použity jako dodatkové kódy k označení způsobu 

nebo typu porodu tam, kde pro tento účel nebylo použito zvláštní datové 

položky nebo klasifikace výkonů. 

Příklad 22: Hlavní stav: Těhotenství 


Výkon: Porod východovými kleštěmi 

Kódovat porod východovými kleštěmi (O81.0) jako „hlavní stav”, 

neboť není k dispozici žádný jiný údaj. 

Příklad 23: Hlavní stav: Těhotenství končící porodem 

Jiné stavy: Neúspěšný pokus o porod 

Výkon: Sectio caesarea 

Kódovat neúspěšný pokus o porod blíže neurčený (O66.4) jako 

„hlavní stav”. Kód pro porod císařským řezem, blíže neurčený 

(O82.9) lze použít jako dodatkový kód. 

164


Příklad 24: Hlavní stav: Těhotenství dvoučetné končící porodem 



Kódovat dvoučetné těhotenství (O30.0) jako „hlavní stav”. Kód 

O84.0 (Vícečetné těhotenství, spontánní porod všech plodů) 

může být připojen jako dodatkový kód. 

Příklad 25: Hlavní stav: Těhotenství s porodem mrtvého plodu 

v termínu, o váze 2800 g 



Kódovat jako péči o matku pro nitroděložní smrt plodu (O36.4), 

pokud nemůže být stanovena určitá příčina smrti plodu. 

O98–O99 Choroby matky zařazené jinde, ale komplikující těhotenství, 

porod a šestinedělí 

Podpoložky, které jsou zde k dispozici, se mají použít jako kódy pro „hlavní 

stav” spíše než položky mimo kapitolu XV (O00–O99), jestliže klasifikované 

stavy byly ošetřujícím lékařem označeny jako komplikující těhotenství, 

ztěžující těhotenství, anebo jestliže byly důvodem porodnické péče. Příslušné 

kódy z jiných kapitol mohou být použity jako dodatkové kódy, aby se umožnilo 

bližší určení stavu. 


Jiné stavy: 

Obor: 

Toxoplazmóza 

Těhotenství nekončící porodem 

Ambulance pro riziková těhotenství 

Kódovat nemoci způsobené prvoky komplikující těhotenství, 

porod a šestinedělí (O98.6) jako „hlavní stav”. Kód B58.9 

(Toxoplazmóza blíže neurčená) může být použit jako dodatkový 

kód určující příslušný (patogenní) mikroorganizmus. 

Kapitola XVIII: Příznaky, znaky a abnormální klinické 

laboratorní nálezy nezařazené jinde 

Položky z této kapitoly se nemají používat jako kódy pro „hlavní stav”, jestliže 

příznak, znak nebo abnormální nález nebyl zřejmým hlavním stavem léčeným 

nebo vyšetřovaným během epizody zdravotnické péče a nebyl ve vztahu 

k ostatním stavům uvedeným ošetřujícím lékařem. Viz též Pravidlo MB3 

(4.4.3) a úvod ke kapitole XVIII v 1. dílu (27), kde lze nalézt další informace. 

165


Kapitola XIX: Poranění, otravy a některé jiné následky 

vnějších příčin 

Tam, kde je uvedeno více poranění a žádné z nich nebylo vybráno jako 

„hlavní stav”, kóduje se jedna z položek, které jsou k dispozici pro 

konstatování vícečetných poranění, a to: 

téhož typu v téže krajině těla (obvykle .7 na čtvrtém místě kódu v položkách 

S00–S99) 

různého typu v téže krajině těla (obvykle .7 na čtvrtém místě kódu 

v poslední položce každého bloku, tedy S09, S19, S29 atd.) 

téhož typu v různých krajinách těla (T00–T05). 

Je třeba si povšimnout následujících výjimek: 

u vnitřních poranění uvedených spolu s pouze povrchními poraněními 

a/nebo otevřenými ranami se kódují vnitřní poranění jako „hlavní stav” 

u zlomenin lebky a obličejových kostí s přidruženým poraněním nitrolebním 

se kóduje nitrolební poranění jako „hlavní stav” 

u nitrolebního krvácení uvedeného společně pouze s ostatními poraněními 

hlavy se kóduje nitrolební krvácení jako „hlavní stav” 

u zlomenin uvedených spolu s otevřenými poraněními pouze v téže 

lokalizaci, kóduje se zlomenina jako „hlavní stav”. 

Jestliže se použije položek pro mnohočetná poranění, lze použít kódů pro 

jakékoliv uvedené jednotlivé poranění jako dodatkových kódů. V případě 

uvedených výjimek může být přidružené poranění vedle kódu pro hlavní stav 

vyznačeno buď dodatkovým kódem nebo jednou z podpoložek, které jsou 

k dispozici pro tento účel k připojení na 5. místě kódu. 

Příklad 27: Hlavní stav: Poranění (močového) měchýře a uretry 


Kódovat mnohočetná poranění pánevních orgánů (S37.7) jako 

„hlavní stav”. Kódy S37.2 (Poranění močového měchýře) a S37.3 

(Poranění uretry) mohou být použity jako dodatkové kódy. 

Příklad 28: Hlavní stav: Otevřené nitrolební poranění s krvácením 

do mozečku 


Kódovat traumatické krvácení do mozečku (S06.8) jako „hlavní 

stav”. Otevřené nitrolební poranění může být podle potřeby 

vyznačeno připojením kódu S01.9 (Otevřené poranění hlavy 

166

T90–T98 


v neurčené části), nebo připojením podpoložky - kódu 1 

(s otevřenou ranou nitrolební) ke kódu S06.8 (S06.8.1). 

Následky poranění, otrav a jiných následků vnějších příčin 

Tyto kódy se nemají používat jako preferenční kódy pro „hlavní stav”, jestliže 

je uvedena povaha reziduálního stavu. Při kódování reziduálního stavu mohou 

být kódy T90–T98 použity jako dodatkové kódy. 

Kapitola XX: Vnější příčiny nemocnosti a úmrtnosti 

Tyto kódy se nemají používat jako kódy pro „hlavní stav”. Jsou určeny pro 

použití jako dodatkové kódy k určení vnější příčiny stavů zařazených 

v kapitole XIX (S00–T98), a mohou být použity také jako dodatkové kódy 

u stavů zařazených v kterékoliv jiné kapitole, jejichž příčina má však vnější 

povahu. 

167


168

5. Statistická prezentace 

5. STATISTICKÁ PREZENTACE 

5.1 Úvod 

Tato část seznamuje s pravidly pro tvorbu statistik určených k mezinárodnímu 

srovnání a dává pokyny pro prezentaci dat pomocí statistických tabulek na 

národní a nižší úrovni. 

Pracovníci zodpovědní za analýzu dat by se měli podílet na přípravě předpisů 

pro jejich zpracování (včetně kódování), a to nejen u diagnostických údajů, ale 

i u ostatních položek, podle nichž jsou tato data tříděna. 

5.2 Zdroj dat 

Vydání Lékařského potvrzení příčiny smrti (V České republice se jedná o List 

prohlídce zemřelého – LPZ) běžně spadá do povinností prohlížejícího lékaře. 

Lékařské potvrzení příčiny smrti má být v souladu s mezinárodními 

doporučeními (viz část 4.1.3). Administrativní zpracování má zajistit důvěrnost 

údajů z tohoto potvrzení i z jiných zdravotních záznamů. 

V případech, kde úmrtí je certifikováno koronerem 9 nebo jinou úřední osobou, 

musejí být lékařské záznamy poskytnuté prohlížejícímu uvedeny v Lékařském 

potvrzení příčiny smrti vedle ostatních nálezů. 

5.3 Úroveň detailů v tabelování příčin 

Existují standardní způsoby tvorby seznamů příčin smrti kódovaných podle 

MKN a existují formální doporučení pro tabelační seznamy dovolující 

mezinárodní srovnání (viz část 5.6). Při jiných tabelacích poskytuje 

hierarchická struktura MKN značnou pružnost pro případné vytváření skupin. 

Tří a čtyřmístné položky MKN dovolují zahrnout značné podrobnosti. Jsou 

někdy využívány k vytváření referenčních tabulek zahrnujících úplný rozsah 

9 

V ČR nejsou žádné případy úmrtí certifikovány koronerem, proto se zde tyto 

pokyny neuplatní 

169


dat, která nemusejí být publikována, ale jsou uchována v ústřední instituci, 

odkud lze na požádání čerpat informace, týkající se konkrétních diagnóz. 

Klasifikaci na této úrovni také využívají specialisté pro detailní studium 

omezeného rozsahu diagnóz. Pro tyto účely je v podrobných tabulkách možno 

přidat i další detaily na pátém nebo i šestém místě kódu, pokud kódování bylo 

provedeno (až) k doplňkovým znakům stanoveným v některých položkách 

MKN nebo v některé úpravě klasifikace podle specializace. 

Přes veškerou snahu o to, aby názvy čtyřmístných podpoložek byly 

smysluplné, stojí-li samostatně, musejí být v některých případech ještě 

spojeny s názvem třímístné položky. V takových případech je v tabulkách 

nutno uvést buď název třímístné položky nebo zvlášť přizpůsobený název 

čtyřmístné položky srozumitelný sám o sobě. Třímístných položek definujících 

nemoci, které jsou z hlediska veřejného zdravotnictví důležité, je v klasifikaci 

přes 2 000. 

Zvláštní tabelační seznamy v 1. dílu jsou určeny pro okolnosti, pro něž je 

seznam třímístných položek příliš podrobný, a jsou navrženy tak, aby 

mezinárodní srovnání významných onemocnění a skupin onemocnění nebylo 

ztíženo rozdílným seskupováním onemocnění prováděným v různých zemích. 

5.4 Doporučené zvláštní seznamy pro tabelaci 

úmrtnosti 

Zvláštní tabelační seznamy pro úmrtnost jsou uvedeny v 1. dílu. 

5.4.1 Zkrácené seznamy 

Dva zkrácené seznamy, Seznam 1 a Seznam 3, uvádějí položky pro každou 

kapitolu MKN a také ve většině kapitol identifikují položky vybraných seznamů 

spolu se zbytkovými položkami, nazvanými vždy „Zbývající...”, což obsah 

dané kapitoly činí úplným. Tím je pro mnohé publikační účely zhuštěn celý 

rozsah třímístných kategorií MKN do zvládnutelného počtu položek. 

5.4.2 Vybrané seznamy 

Dva vybrané seznamy, Seznam 2 a Seznam 4, obsahují položky v rámci 

většiny kapitol MKN, zahrnující onemocnění a vnější příčiny smrti významné 

pro monitorování a analýzu zdravotního stavu populace a pro část péče 

o zdraví související s úmrtností jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni. 

Součty pro kapitoly nejsou uvedeny a jen málo kapitol má zbytkové položky 

umožňující tyto součty vypočítat. 

170

5.4.3 Použití předčíslí k identifikaci seznamů 

úmrtnosti 


Použití předčíslí u položek zvláštních seznamů zabraňuje záměně mezi 

různými zvláštními tabelačními seznamy, ve kterých stejná onemocnění mají 

různé číselné kódy. K záměně se čtyřmístnou položkou MKN nedochází, 

protože ta začíná vždy písmenem. Jsou-li navíc používány další zvláštní 

seznamy pro národní nebo jiné zvláštní účely, je nutno užít i jiných 

identifikačních předčíslí. 

5.4.4 Místně upravené seznamy 

Uvedené čtyři zvláštní tabelační seznamy poskytují pro většinu zemí 

postačující zdroj informací o nejdůležitějších nemocech a vnějších příčinách 

smrti. Usnadňují také časová srovnání a pozorování změn relativních četností, 

např. infekčních a degenerativních onemocnění, v souvislosti s prováděním 

zdravotních programů. Umožňují také srovnávání regionálních nebo 

populačních podskupin na nižší než národní úrovni. Navíc umožňují 

smysluplné mezinárodní srovnávání příčin smrti. 

Pro účely nepředpokládající mezinárodní srovnávání je možno sestavovat 

tabelační seznamy, upravené pro lokální použití, ve kterých položky MKN jsou 

vybrány a sdruženy způsobem nejlépe odpovídajícím danému účelu. Takové 

seznamy jsou užitečné např. pro monitorování úspěšnosti místních 

zdravotních programů s ohledem na nemocnost a úmrtnost. 

Při místních adaptacích zvláštních tabelačních seznamů nebo navrhování 

nových je užitečné otestovat skutečné počty případů spadajících pod 

jednotlivé třímístné položky a pak určit, kde je vhodné seskupení do širších 

položek nebo naopak vytvoření podskupin. 

K místně navrženým seznamům jsou nutné klíče obsahující tří nebo 

čtyřmístné kódy MKN spadající do každé kategorie základní klasifikace. 

5.5 Zvláštní seznam pro tabelaci nemocnosti 

5.5.1 Popis 

Tabelační seznam pro nemocnost obsahuje 298 detailních položek. Je to 

zkrácený seznam, ve kterém každá položka je uvedena jen jednou a součty 

pro skupiny nemocí i pro kapitoly MKN lze zjistit sčítáním za sebou 

následujících položek. 

Seznam pro nemocnost je navržen jako základ pro národní seznamy i pro 

mezinárodní srovnávání. Národní seznamy mohou být vytvářeny zhušťováním 

171


nebo rozšiřováním základní klasifikace podle potřeby. Seznam je vhodný pro 

data o lůžkové péči a s vhodnou adaptací − zejména seskupením některých 

položek a rozšířením některých položek z kapitoly XVIII (Příznaky, znaky 

a abnormální klinické a laboratorní nálezy) a XXI (Faktory ovlivňující zdravotní 

stav a kontakt se zdravotnickými službami) − také pro informace z jiných 

zdrojů, např. ambulantní péče a speciálních šetření. K místně navrženým 

seznamům jsou nutné klíče, které udávají pro každou kategorii nového 

seznamu odpovídající třímístné (nebo čtyřmístné) kódy MKN. 

Seznam pro tabelaci nemocnosti zahrnuje čísla hvězdičkových kategorií, 

kterých se používá, jestliže analýza obsahuje hvězdičkový kód pro duální 

klasifikaci. Seznam může být využit pro tabelace s křížkovou i s hvězdičkovou 

bází, a proto je v každé tabulce nutno uvést, které báze se používalo. 

5.5.2 Úpravy zvláštního seznamu pro tabelaci 

nemocnosti podle národních požadavků 

Jestliže se zjistí, že vysoké četnosti některých třímístných položek MKN 

naznačují potřebu rozšíření seznamu, mohou být některé jeho položky pro 

určitý rozsah kategorií MKN rozděleny podle základní klasifikace (třímístné) 

nebo dokonce až na čtyřmístnou úroveň. Jestliže naopak doporučený seznam 

je považován za příliš podrobný nebo vzniká potřeba kratšího seznamu, lze 

provést výběr založený na národních nebo místních potřebách. V závislosti na 

„epidemiologickém profilu” země lze položky seznamu kombinovat a tím 

seznam zkrátit. 

5.6 Doporučení ke statistickým tabulkám pro 

mezinárodní srovnání 

5.6.1 Statistické tabulky 

Stupeň podrobnosti třídění podle příčin, pohlaví, věku a území bude záviset 

jednak na účelu a rozsahu statistik a jednak na praktickém omezení jejich 

tabelace. Standardní způsoby vyjádření různých charakteristik jsou uvedeny 

v následujících vzorech, které jsou vytvořeny k podpoře mezinárodní 

srovnatelnosti. Pokud bude v publikovaných tabulkách použito jiného třídění 

(např. v uspořádání věkových skupin), mělo by být převoditelné na jednu 

z doporučených kategorizací. 

172


(a) Analýzy podle MKN by měly být v souladu s jedním z těchto seznamů: 

(i) podrobný seznam třímístných položek, buď s nebo bez čtyřmístných 

podpoložek; 

(i) jeden ze speciálních tabelačních seznamů úmrtnosti; 

(ii) speciální tabelační seznam nemocnosti. 

(b) Klasifikace podle věku pro obecné účely: 

(i) do jednoho roku, po jednom roce do 4 let, pětileté věkové skupiny od 5ti let 

do 84 let, 85 let a více; 

(ii) do 1 roku, 1−4 roky, 5−14 let, 15−24 let, 25−34 let, 35−44 let, 45−54 let, 

55−64 let, 65−74 let, 75 let a více; 

(iii) do 1 roku, 1−14 let, 15−44 let, 45−64 let, 65 let a více. 

(c) Klasifikace podle oblastí (místní příslušnosti) by měla být v souladu s 

jedním z těchto dělení (podle potřeby): 

(i) každá základní civilně-administrativní jednotka; 

(ii) každé město nebo souměstí s populací 1 000 000 a více, jinak největší 

město s populací nejméně 100 000; 

(iii) národní seskupení městských oblastí s populacemi 100 000 a více; 

(iv) národní seskupení městských oblastí s populacemi méně než 100 000; 

(v) národní seskupení venkovských oblastí. 

Poznámka 1. Statistiky vztahující se k (c) by měly obsahovat použité definice 

pojmů „městský” a „venkovský”. 

Poznámka 2. V zemích, kde Lékařské potvrzení o příčině smrti je neúplné 

nebo je omezeno na některé oblasti, by měly být údaje o úmrtích bez 

Lékařského potvrzení publikovány odděleně. 

5.6.2 Tabulky příčin smrti 

Statistika příčin smrti pro definovanou oblast by měla být v souladu 

s doporučením (a)(i) 10 uvedeným výše nebo, není-li to možné, s doporučením 

10 V ČR se používají čtyřmístné kódy 

173


(a)(ii). Úmrtí by měla být tříděna podle pohlaví a věkových skupin v souladu s 

doporučením (b)(i). 

Statistika příčin smrti pro oblasti v doporučení (c) by měla být v souladu 

s doporučením (a)(ii) nebo, není-li to možné, (a)(iii). Měla by být přednostně 

tříděna podle pohlaví a věkové skupiny v souladu s doporučením (b)(ii). 

5.7 Standardy a požadavky, vztahující se k 

fetální, perinatální, neonatální a kojenecké 

úmrtnosti 

Světové zdravotnické shromáždění přijalo následující definice vztahující se jak 

ke statistikám umožňujícím mezinárodní srovnávání, tak i k požadavkům na 

hlášení údajů, ze kterých pak jsou statistiky pořizovány. 

5.7.1 Definice 

Narození živého dítěte 

Narození živého dítěte je úplné vypuzení nebo vynětí plodu z těla matčina − 

bez ohledu na délku těhotenství − jestliže plod po narození dýchá nebo 

projevuje jiné známky života, jako srdeční činnost, pulzaci pupečníku nebo 

nesporný pohyb kosterního svalstva, ať už pupečník byl či nebyl přerušen 

nebo placenta připojena. Každý plod při takovém porodu se považuje za živě 

narozené dítě. 

Fetální úmrtí (mrtvě narozený plod) 

Fetální úmrtí je úmrtí plodu, které nastalo před úplným vypuzením nebo 

vynětím z těla matčina − bez ohledu na délku těhotenství. Úmrtí je prokázáno 

tím, že po oddělení z těla matčina plod nedýchá, ani neprojevuje jinou známku 

života jako je srdeční činnost, pulzace pupečníku, nebo nesporný pohyb 

kosterních svalů. 

Porodní hmotnost 

První hmotnost plodu nebo novorozence zjištěná po narození. 

U živě narozených by měla být porodní hmotnost přednostně měřena během 

první hodiny života, dříve než dojde k významné poporodní ztrátě hmotnosti. 

Přestože statistická tabelace obsahuje 500 gramové skupiny pro porodní 

hmotnost, hmotnosti by se neměly zaznamenávat jen v těchto skupinách. 

Měla by se zaznamenávat skutečná hmotnost s takovým stupněm přesnosti, s 

jakým je měřena. 

174


Definice „nízké”, „velmi nízké” a „extrémně nízké” porodní hmotnosti nejsou 

vzájemně se vylučující kategorie. Zahrnují vše pod stanoveným limitem 

a proto se překrývají (tj. „nízká” zahrnuje i „velmi nízkou” a „extrémně nízkou” 

a “velmi nízká” zahrnuje „extrémně nízkou”). 

Nízká porodní hmotnost 

Méně než 2500 g (do 2499 g včetně) 

Velmi nízká porodní hmotnost 

Méně než 1500 g (do 1499 g včetně). 

Extrémně nízká porodní hmotnost 

Méně než 1000 g (do 999 g včetně). 

Gestační věk 

Délka těhotenství se počítá od prvního dne poslední normální menstruace. 

Gestační věk se vyjadřuje v dokončených dnech nebo dokončených týdnech 

(např. události, k nimž došlo mezi 280 až 286 dokončenými dny od prvního 

dne poslední normální menstruace se považují za události ve 40. týdnu 

těhotenství). 

Určení gestačního věku založené na datech menstruace je často zdrojem 

chyb. Při výpočtu gestačního věku od data prvního dne poslední normální 

menstruace a data porodu je nutno pamatovat, že první den je den nula a ne 

den jedna; dny 0−6 odpovídají proto „dokončenému týdnu nula”, dny 7−13 

„dokončenému týdnu jedna” a že 40. týden nynějšího těhotenství je 

synonymem s “dokončeným týdnem 39”. Není-li k dispozici datum poslední 

normální menstruace, gestační věk by se měl zakládat na nejlepším klinickém 

odhadu. Aby se předešlo nedorozumění, měly by se v tabelaci vyznačovat jak 

týdny, tak dny. 

Předčasné ukončení těhotenství (nedonošené dítě) 

Délka těhotenství je kratší než 37 dokončených týdnů (tj. méně než 259 dní). 

V termínu ukončené těhotenství (donošené dítě) 

Délka těhotenství je nejméně 37 dokončených týdnů, ale kratší než 42 

dokončených týdnů (tj. 259 až 293 dnů). 

Po termínu ukončené těhotenství (přenošené dítě) 

Délka těhotenství je nejméně 42 dokončených týdnů (tj. 294 dnů a více). 

Perinatální období 

Perinatální období začíná 22. ukončeným týdnem těhotenství (tj. 154 dnů, kdy 

porodní hmotnost je normálně 500 g) a končí sedmým dokončeným dnem po 

narození. 

175


Novorozenecké období 

Novorozenecké období začíná narozením dítěte a končí 28. dokončeným 

dnem po narození. Novorozenecká úmrtí (tj. úmrtí živě narozených v průběhu 

prvních 28 dokončených dnů života), mohou být rozdělena na časná 

novorozenecká úmrtí, která se vyskytnou do sedmého dne po narození 

a pozdní novorozenecká úmrtí, která se vyskytují v novorozeneckém období 

po sedmém dnu, ale před dokončeným 28. dnem života. 

Věk při úmrtí během prvního dne života (nultý den) by měl být zaznamenán 

v jednotkách dokončených minut nebo hodin života. Pro druhý den (den 1), 

třetí (den 2) a následující do 27 dokončených dnů života by měl být věk při 

úmrtí vyznačen ve dnech. 

5.7.2 Kritéria pro hlášení 

Právní požadavky na registraci fetálních úmrtí a živě narozených se liší mezi 

jednotlivými zeměmi a někdy dokonce i uvnitř jedné země. Přesto se 

doporučuje, aby tam, kde je to možné, byly do statistických přehledů zahrnuty 

všechny plody a děti s porodní hmotností alespoň 500 g, ať živé či mrtvé. 

Není-li k dispozici informace o porodní hmotnosti, měla by se použít 

odpovídající kritéria pro gestační věk (22 dokončených týdnů), nebo délka těla 

(25 cm od temene k patě). Kritéria pro rozhodnutí, zda se příhoda udála 

během perinatálního období, by se měla aplikovat v pořadí: 1) porodní 

hmotnost, 2) gestační věk, 3) délka temeno-pata. Doporučuje se zařadit plody 

a děti s hmotností mezi 500 a 1000 g do národních statistik jak pro vlastní 

hodnotu těchto informací, tak i proto, že jejich zařazení obvykle zlepšuje 

i úplnost záznamů v kategorii 1000 g a více. 

5.7.3 Statistiky pro mezinárodní srovnání 

Do statistik pro mezinárodní srovnání se nedoporučuje zařazovat skupinu 

narozených s extrémně nízkou porodní hmotností, neboť narušuje validitu 

srovnání. Země by si proto měly upravit postupy registrace a hlášení tak, aby 

bylo snadné určit kritéria k zařazení případů do statistik. Méně zralé plody 

a děti, které neodpovídají těmto kritériím (tj. s hmotností pod 1000 g), by se 

měly z perinatálních statistik vyloučit, pokud neexistují právní nebo jiné 

závažné důvody pro zařazení těchto případů. Tehdy musí být jejich zařazení 

výslovně uvedeno. Tam, kde porodní hmotnost, gestační věk ani délka těla 

(temeno-pata) není známa, měla by být událost do souboru spíše zařazena 

než vyřazena. Státy by měly předkládat také statistiky, ve kterých se čitatel 

i jmenovatel všech ukazatelů a indexů týká pouze plodů a dětí s porodní 

hmotností 1000 g a více (váhově specifikované ukazatele a indexy). Tam, kde 

176


porodní hmotnost není známa, může se použít odpovídající gestační věk 

(28 dokončených týdnů) nebo délka těla (35 cm od temene k patě). 

Ve statistikách fetální, perinatální, novorozenecké a kojenecké úmrtnosti by 

měl být pokud možno vždy uveden počet úmrtí způsobených vrozenými 

vadami, a to pro živě narozené i pro fetální úmrtí i ve vztahu k porodní 

hmotnosti (500−999 g a 1000 g nebo více). Novorozenecká úmrtí způsobená 

malformacemi je třeba dělit na úmrtí v časném a v pozdním novorozeneckém 

věku. Dostupnost této informace umožňuje, aby statistiky perinatální 

i kojenecké úmrtnosti byly uváděny buď včetně nebo bez úmrtí v důsledku 

malformace. 

Ukazatele a indexy 

Publikované ukazatele a indexy by měly mít vždy specifikovaný jmenovatel, 

tzn. buď živě narozené nebo narozené celkem (živě plus mrtvě narozené). 

Země by měly publikovat ukazatele a indexy, které jsou uvedeny níže, nebo 

tolik z nich, kolik jejich systém sběru dat umožňuje získat. 

Index mrtvorozenosti 

počet mrtvě narozených 

počet živě narozených 

x 1000 

Ukazatel mrtvorozenosti 

počet mrtvě narozených 


počet živě a mrtvě narozených 

Ukazatel standardní mrtvorozenosti (specifikovaný hmotností) 

počet mrtvě narozených s porodní hmotností 1 000 g a více 

počet živě a mrtvě narozených s porodní hmotností 1 000 g a více 

Ukazatel časné novorozenecké úmrtnosti 


počet zemřelých ve věku 0−6 dokončených dní 



Ukazatel standardní časné novorozenecké úmrtnosti (specifikovaný hmotností) 

počet zemřelých ve věku 0−6 dokončených dní s porodní hmot. 1000g a více 

počet živě narozených s porodní hmotností 1000 g a více 

Index perinatální úmrtnosti 

počet mrtvě narozených a zemřelých ve věku 0−6 dokončených dní 




177


Ukazatel perinatální úmrtnosti 

počet mrtvě narozených a zemřelých ve věku 0−6 dokončených dní 

počet živě a mrtvě narozených 


Perinatální úmrtnost je počet mrtvě narozených s porodní hmotností nejméně 

500 g (nebo, nelze-li porodní hmotnost zjistit, pak od 22. dokončeného týdne 

těhotenství, nebo s délkou těla temeno-pata od 25 cm) plus počet časných 

novorozeneckých úmrtí (tj. zemřelí ve věku 0 až 6 dokončených dní). Počítá 

se na 1000 živě a mrtvě narozených dětí. Protože jmenovatele u obou složek 

nejsou stejné, nemusí se ukazatel perinatální úmrtnosti nutně rovnat součtu 

ukazatele mrtvorozenosti a ukazatele časné novorozenecké úmrtnosti. 

Ukazatel standardní perinatální úmrtnosti (specifikovaný hmotností) 

počet mrtvě narozených a zemřelých ve věku 

0−6 dokončených dní s porodní hmotností 1000 g a více 

počet živě a mrtvě narozených s porodní hmotností 1000 g a více 

Ukazatel novorozenecké úmrtnosti 





Ukazatel standardní novorozenecké úmrtnosti (specifikovaný hmotností) 


s porodní hmotností 1000 g a více 

počet živě narozených s porodní hmotností 1 000 g a více 

Ukazatel kojenecké úmrtnosti 


počet zemřelých ve věku do 1 roku 



Ukazatel standardní kojenecké úmrtnosti (specifikovaný hmotností) 

počet zemřelých ve věku do 1 roku (z živě narozených) 

s porodní hmotností 1000 g a více 

počet živě narozených s porodní hmotností 1000 g a více 


5.7.4 Prezentace příčin perinatální úmrtnosti 

Pro statistiku perinatální úmrtnosti odvozenou z formulářů Osvědčení 

doporučených pro tento účel (viz odst. 4.3.1) by byla nejcennější úplná 

analýza podle více příčin všech stavů uvedených v záznamu. Nelze-li ji 

provést, je nutno přinejmenším analyzovat hlavní onemocnění nebo stav 

plodu nebo dítěte /část (a)/ a hlavní stav matky, který ovlivnil plod nebo dítě 

178


/část (c)/, spolu s křížovou tabelací skupin těchto dvou diagnóz. Je-li nutno 

vybrat jen jeden stav (např. má-li být časné neonatální úmrtí zahrnuto 

v tabulce hlavních příčin úmrtí pro všechny věkové kategorie), pak je třeba 

vybrat hlavní onemocnění nebo stav plodu nebo dítěte /část (a)/. 

Klasifikace podle věku ve speciálních statistikách kojenecké úmrtnosti 

(i) Po jednotlivých dnech během prvního týdne života (do 24 hodin, 1, 2, 3, 4, 

5, 6 dnů), 7−13 dnů, 14−20 dnů, 21−27 dnů, 28 dnů − 2 měsíce (ne 

včetně), po jednotlivých měsících života od 2 měsíců do 1 roku (2, 3, 

4, ...... 11 měsíců). 

(ii) Do 24 hodin, 1−6 dnů, 7−27 dnů, 28 dnů − 3 měsíce (ne včetně), 3−5 

měsíců, 6 měsíců – (méně než) jeden rok. 

(iii) Do 7 dnů, 7−27 dnů, 28 dnů – (méně než) jeden rok. 

Klasifikace podle věku pro časnou neonatální úmrtnost 

(i) Do jedné hodiny, 1−11 h, 12−23 h, 24−47 h, 48−71 h, 72−167 h; 

(ii) Do jedné hodiny, 1−23 h, 24−167 h. 

Klasifikace podle porodní hmotnosti pro statistiku perinatální úmrtnosti 

Podle intervalů hmotnosti po 500 g, tzn.1000−1499 g, atd. 

Klasifikace podle gestačního věku pro statistiku perinatální úmrtnosti 

Méně než 28 týdnů (


Úmrtí během těhotenství, porodu či šestinedělí 

Úmrtí během těhotenství, porodu či šestinedělí je definováno jako úmrtí ženy 

v těhotenství nebo do 42 dnů po ukončení těhotenství bez ohledu na příčinu 

smrti (porodnická i jiná než porodnická). 

Úmrtí matek by se měla rozdělovat do dvou skupin: 

Přímé mateřské úmrtí. 

Tato úmrtí vyplývají z porodnických komplikací při těhotenství, porodu 

a šestinedělí, ze zákroků, zanedbání, nepatřičné léčby nebo z řetězu příhod, 

které ze shora uvedených vyplývají. 

Nepřímé mateřské úmrtí 

Tato úmrtí vyplývají z dříve existující nemoci nebo nemoci, která se vyvinula 

během těhotenství a která se fyziologickými účinky těhotenství zhoršila, ale 

nebyla způsobena přímými porodnickými příčinami. 

Pro zlepšení kvality dat o mateřské úmrtnosti, poskytnutí alternativních metod 

sběru dat o úmrtí během těhotenství nebo spojených s těhotenstvím, 

i k podpoře registrace úmrtí z porodnických příčin v době delší než 42 dní po 

ukončení těhotenství přijalo 43. Světové zdravotnické shromáždění v roce 

1990 doporučení, aby země uvážily zařadit do Lékařského potvrzení příčině 

o úmrtí otázky na současné těhotenství a těhotenství v době do jednoho roku 

před úmrtím. 

5.8.2 Hlášení na mezinárodní úrovni 

Pro účely hlášení mateřské úmrtnosti na mezinárodní úrovni by měla být 

zahrnuta ve vypočtených indexech a ukazatelích jen úmrtí matek do 42 dnů 

po porodu; záznamy o pozdějších úmrtích matek jsou však užitečné pro 

národní analytické účely. 

5.8.3 Publikace mateřské úmrtnosti 

Publikovaná mateřská úmrtnost by vždy měla být doplněna definicí čitatele 

(počtu registrovaných úmrtí matek), který může být buď 

počet všech přímých mateřských úmrtí, nebo 

počet všech mateřských úmrtí (přímých i nepřímých). 

Pokud je počítána mateřská úmrtnost, mají být zahrnuty i případy kódované 

jinde než v kapitole XV (O kódy). To znamená, že je nutné zahrnout kategorie 

prezentované v poznámce „Nepatří sem“ na začátku kapitoly XV za 

180


předpokladu, že splňují specifikace uvedené v kap. 4.2.15 a) pro nepřímé 

porodnické příčiny. 

5.8.4 Jmenovatele u mateřské úmrtnosti 

Jmenovatele, kterých se používá při výpočtu mateřské úmrtnosti, by měly být 

určeny buď jako počet živě narozených nebo počet všech narozených (živě 

narození plus mrtvě narození). Jsou-li k dispozici oba jmenovatele, výpočty by 

měly být publikovány pro oba dva. 

Ukazatele a indexy 

Výsledky by měly být vyjádřeny jako poměr čitatele ku jmenovateli, násobené 

k (kde k může být 1000, 10 000, nebo 100 000, podle zvyklostí dané země). 

Ukazatele mateřské úmrtnosti mohou být vyjádřeny následovně: 

Ukazatel 11 mateřské úmrtnosti 

počet přímých i nepřímých mateřských úmrtí 


Index přímé mateřské úmrtnosti 

x k 

počet přímých mateřských úmrtí 

x k 


Index úmrtnosti v průběhu těhotenství, porodu a šestinedělí 

počet úmrtí v průběhu těhotenství, porodu a šestinedělí 

x k 


Index úmrtnosti v průběhu těhotenství, porodu a šestinedělí 

počet úmrtí v průběhu těhotenství, porodu a šestinedělí 


x k 

11 V podstatě se jedná o index, ale z historických důvodů byl ponechán název 

ukazatel 

181


5.9 Podíl úmrtí klasifikovaných jako nepřesně 

určená příčina smrti 

Zařazení relativně velkého počtu příčin smrti do kapitoly XVIII (Příznaky, 

znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy nezařazené jinde) naznačuje, 

že je nutno zkontrolovat nebo posoudit i kvalitu tabelovaných dat přiřazených 

specifickým příčinám zařazeným do ostatních kapitol. 

5.10 Nemocnost 

Existuje široká škála možných zdrojů údajů o nemocnosti. Nejvhodnější údaje 

pro analýzu na národní nebo regionální úrovni jsou takové, které umožňují 

výpočet výskytu nemocí, nebo alespoň těch nemocí, které jsou spojeny s 

lékařskou či nemocniční péčí. Formálně dohodnutá pravidla a definice pro 

registraci příčin nemocnosti a případný výběr jednoho stavu se týkají zejména 

údajů o případech zdravotní péče (ošetřovaná nemocnost). Pro ostatní typy 

dat je nutno ustanovit místní pravidla. 

Problém statistiky nemocnosti začíná u samotné definice „nemocnosti“. 

V tomto směru je mnoho možností ke zlepšení statistik nemocnosti. 

Mezinárodní srovnávání údajů o nemocnosti je v současné době možné jen ve 

velmi omezeném rozsahu a pro jasně určené účely. Národní nebo regionální 

informace o nemocnosti je nutno interpretovat ve vztahu k jejich zdrojům a se 

znalostí kvality dat, diagnostické spolehlivosti i demografických 

a socioekonomických charakteristik. 

5.11 Nezbytná opatrnost při výskytu mezisoučtů 

v tabelačních seznamech 

Při zpracování tabelovaných dat by mohl být opomenut fakt, že některé 

položky představují mezisoučty; např. položky u názvů bloků, názvů 

třímístných položek v seznamech se čtyřmístnými položkami MKN-10, nebo 

názvy kapitol ve zkrácených seznamech pro úmrtnost. Tyto položky je nutno 

vynechat při výpočtu součtů, jinak by některé položky byly započteny vícekrát. 

5.12 Problémy malých populací 

Velikost populace je jeden z faktorů, které je nutno brát v úvahu při 

posuzování zdravotního stavu populace na základě údajů o úmrtnosti nebo 

nemocnosti. V zemích s malou populací je roční počet událostí (onemocnění, 

úmrtí) v mnoha kategoriích zkráceného seznamu velmi malý a náhodně se 

182


mění z roku na rok. Ještě silněji se to projeví při dělení podle pohlaví a 

v jednotlivých věkových kategoriích. Tyto potíže lze omezit pomocí jednoho 

nebo několika z následujících opatření: 

použít nebo prezentovat širší skupiny položek MKN, např. kapitoly; 

slučovat data za delší období, např. vzít předchozí dva roky společně se 

současným a vytvořit „klouzavý průměr“; 

použít nejširších věkových skupin doporučených v 5.6.1 a 5.7.4. 

To, co platí o malých národních populacích, platí také obecně pro malé části 

celkové populace. Při analýze problematiky zdravotního stavu u malých 

podskupin populace je nutno brát v úvahu vliv velikosti jednotlivých podskupin 

na daný typ provedené analýzy. Tato potřeba je všeobecně uznávána při 

výběrovém šetření, ale často přehlížena při analýze zdravotních problémů 

zvláštních skupin národní populace. 

5.13 „Prázdná místa” a položky s malou frekvencí 

V jakémkoli seznamu příčin se mohou vyskytnout položky, pro které nenastal 

ani jeden případ. Je-li v tabulce mnoho řádků s prázdnými místy, má se 

v publikovaných tabulkách nebo v počítačovém výstupu zvážit možnost takové 

řádky vynechat. V případě jen občasného výskytu nějakého onemocnění lze 

rovněž vynechat příslušný řádek v tabulce, a uvést v poznámce pod čarou 

buď zmínku o absenci těchto případů, nebo počet sporadických výskytů s 

udáním místa v tabulce, kam by patřily. 

V případě velmi malého počtu případů, zejména u onemocnění, která jsou 

neočekávaná, je důležité potvrdit, že případy jsou reálné a nejde jen o chyby 

kódování nebo zpracování dat. To by mělo být součástí všeobecné kontroly 

kvality dat. 

183


5.14 Souhrn doporučení 

1. Zodpovědnost za vydání Lékařského potvrzení příčiny smrti (viz část 5.2) 

Vydání lékařského potvrzení příčiny smrti běžně spadá do povinností 

prohlížejícího lékaře. V případech, kde úmrtí je certifikováno koronerem 12 

nebo jinou úřední osobou, musejí být lékařské záznamy poskytnuté 

prohlížejícímu uvedeny v Lékařském potvrzení o úmrtí vedle ostatních 

nálezů. 

2. Formulář Lékařské potvrzení o příčině smrti (viz část 5.2, 4.1.3 a 4.3.1) 

Lékařské potvrzení příčiny smrti má být v souladu s mezinárodními 

doporučeními (viz část 4.1.3). Sběr statistik perinatální úmrtnosti má být 

v souladu s doporučeními uvedenými v části 4.3.1. 

3. Důvěrnost lékařských informací (viz část 5.2) 

Administrativní zpracování má zajistit důvěrnost údajů z Lékařského 

potvrzení o úmrtí a z jiných zdravotních záznamů. 

4. Výběr příčiny pro tabelaci úmrtnosti (viz část 4.1.1) 

Příčiny smrti pro účely Lékařského potvrzení příčiny smrti jsou všechny 

nemoci, chorobné stavy nebo úrazy mající za následek nebo přispívající ke 

smrti a okolnosti nehody nebo násilí mající za následek poranění. Pokud je 

zaznamenána pouze jedna příčina smrti, je tato vybrána pro tabelaci. Je-li 

zaznamenána více než jedna příčina smrti, je nutno provést výběr podle 

pravidel a směrnic uvedených v MKN. 

5. Užití Mezinárodní klasifikace nemocí (viz části 2.1, 2.2 a 3.3) 

Účelem MKN je umožnit systematické zaznamenávání, analýzu, 

interpretaci a porovnávání dat o úmrtnost a nemocnosti, shromážděných 

v různých zemích nebo oblastech a v rozdílných dobách. „Jádrem” 

klasifikace MKN-10 je třímístný kód, který je povinnou úrovní kódování pro 

mezinárodní hlášení (zpravodajství) o úmrtnosti pro databázi WHO a pro 

všeobecné mezinárodní srovnávání. Čtyřmístné podpoložky, i když nejsou 

povinné pro hlášení na mezinárodní úrovni, jsou doporučeny pro mnoho 

účelů a tvoří integrální součást MKN, stejně jako zvláštní tabelační 

seznamy. 

12 V ČR nejsou žádné případy úmrtí certifikovány koronerem, proto se zde tyto 

pokyny neuplatní 

184


Statistiky nemocnosti a úmrtnosti mají být kódovány podle tabelačního 

seznamu patřičných termínů a Abecedního seznamu. Čtyřmístné 

podpoložky, jsou-li publikovány, mají být ty uvedené v MKN. Každý 

doplněk nebo změna má být v publikovaných statistických přehledech 

(tabulkách) označen. 

6. Statistiky perinatální úmrtnosti (viz části 5.7.2 a 5.7.3) 

Je doporučeno, že všechny plody a děti s porodní hmotností alespoň 

500 g, ať živé či mrtvé, mají být zahrnuty do národních statistik. Není-li 

k dispozici informace o porodní hmotnosti, měla by se použít odpovídající 

kritéria pro gestační věk (22 dokončených týdnů), nebo délka těla (25 cm 

od temene k patě). Kritéria pro rozhodnutí, zda se příhoda udála během 

perinatálního období by se měla aplikovat v pořadí: 1) porodní hmotnost, 

2) gestační věk, 3) délka temeno-pata. Doporučuje se zařadit plody a děti 

s hmotností mezi 500−1000 g do národních statistik jak pro vlastní hodnotu 

těchto informací, tak i proto, že jejich zařazení obvykle zlepšuje i úplnost 

záznamů v kategorii 1000 g a více. 

Do statistik pro mezinárodní rovnání se nedoporučuje zařazovat skupinu 

narozených s extrémně nízkou porodní hmotností, neboť narušuje validitu 

srovnání. Státy by měly předkládat také statistiky, ve kterých se čitatel 

i jmenovatel všech ukazatelů a indexů týká pouze plodů a dětí s porodní 

hmotností 1000 g a více (váhově specifikované ukazatele a indexy). Tam, 

kde porodní hmotnost není známa, může se použít gestační věk (28 

dokončených týdnů) nebo délka těla (35 cm od temene k patě). 

7. Statistiky mateřské úmrtnosti (viz části 5.8.2 a 5.8.3) 

Publikované ukazatele mateřské úmrtnosti by vždy měly být doplněny 

definicí čitatele, který může být buď počet všech přímých mateřských 

úmrtí, nebo počet všech mateřských úmrtí (přímých i nepřímých). Pro 

účely mezinárodních hlášení o mateřské úmrtnosti by měla být zahrnuta ve 

vypočtených indexech a ukazatelích jen úmrtí matek do 42 dnů po porodu; 

záznamy o pozdějších úmrtích matek jsou však užitečné pro národní 

analytické účely. 

8. Statistické tabulky (viz části 5.6.1 a 5.7.4) 

Stupeň podrobnosti třídění podle příčin, pohlaví, věku a území bude 

záviset jednak na účelu a rozsahu statistik a jednak na praktickém 

omezení jejich tabelace. Standardní způsoby prezentace statistik jsou 

popsány v částech 5.6.1 a 5.7.4, což by mělo podpořit jejich mezinárodní 

srovnatelnost. 

185


9. Tabelace příčin smrti (viz části 5.6.1 a 5.6.2) 

Statistika příčin smrti pro definovanou oblast by měla být v souladu 

s doporučeními v části 5.6.1. Úmrtí by měla být přednostně tříděna podle 

pohlaví a věkové skupiny v souladu s doporučeními v části 5.6.1. Pro 

statistiku perinatální úmrtnosti by byla nejcennější úplná analýza podle 

více příčin všech stavů uvedených v záznamu. Nelze-li ji provést, je nutno 

přinejmenším analyzovat hlavní onemocnění nebo stav plodu nebo dítěte 

a hlavní stav matky, který ovlivnil plod nebo dítě, spolu s křížovou tabelací 

skupin těchto dvou diagnóz. Je-li nutno vybrat jen jeden stav, pak je třeba 

vybrat hlavní onemocnění nebo stav plodu nebo dítěte. 

186

6. Dějiny vývoje MKN 

6. DĚJINY VÝVOJE MKN 

Většina údajů v oddílech 6.1–6.3 pochází z Úvodu k 7. revizi ICD, který 

poskytuje vynikající popis časné historie klasifikace. 

6.1 Raná historie 

Sir George Knibbs, význačný australský statistik, pověřil Francoise Bossier de 

Lacroix (1706-1777), známého více pod jménem Sauvages, aby se poprvé 

pokusil systematicky klasifikovat nemoci (10). Sauvageovo souhrnné dílo bylo 

uveřejněno pod názvem Nosologia methodica. Sauvageovým současníkem 

byl velký metodolog Linnaeus (Linné, 1707-1778), jehož jedno pojednání 

neslo název Genera morborum. Na začátku 19. století byla nejužívanější 

klasifikace nemocí Williama Cullena (1710-1790) z Edinburghu, uveřejněná 

roku 1785 pod názvem Synopsis nosologiae methodicae. 

Pro praktické účely však statistické studie nemocí začaly již o století dříve 

prací Johna Graunta na Londýnských Seznamech úmrtí (London Bills of 

Mortality). Druh klasifikace, kterou tento průkopník zkoumal, vychází z jeho 

pokusu odhadnout relativní počet živě narozených dětí, které zemřely před 

dosažením věku šesti let, přestože nebyly k dispozici žádné záznamy o věku 

při úmrtí. Zahrnul do svého odhadu všechna úmrtí označená jako moučnivka, 

křeče, křivice, zoubky a červíci, potraty, úmrtí kojence, a další dva dětské 

příznaky z té doby, a přidal k nim polovinu úmrtí označených jako neštovice, 

plané neštovice, spalničky, a červi bez křečí. Přes hrubost této klasifikace byl 

jeho odhad 36 % úmrtnosti do 6 let věku velmi dobrý, jak ukázala pozdější 

data. I když tři století značně přispěla k vědecké přesnosti klasifikace nemocí, 

je stále mnoho lidí, kteří pochybují o účelnosti pokusů sestavovat statistiky 

onemocnění, dokonce i příčin smrti, protože klasifikace je obtížná. Těmto 

lidem lze citovat Majora Greenwooda: „Vědecký purista, který chce čekat, až 

bude lékařská statistika nosologicky přesná, není o nic moudřejší, než 

Horácův venkovan, který čekal, až odteče řeka” (11). 

Naštěstí pro pokrok preventivní medicíny našel Hlavní matriční úřad Anglie 

a Walesu při svém založení v roce 1837 ve svém prvním zdravotním 

statistikovi, Williamu Farrovi (1807-1883), člověka, který nejen optimálně 

využil nedokonalé existující klasifikace nemocí, ale také pracoval na zajištění 

jejich zlepšení a mezinárodní jednotnosti jejich užití. 

187


Farr se setkal s Cullenovou klasifikací už zavedenou ve veřejných službách té 

doby. Nebyla dosud revidována, takže nezahrnovala pokrok lékařské vědy, 

a nebyla podle jeho názoru vhodná pro statistické účely. V první Výroční 

zprávě Hlavního matričního úřadu (12) proto probral zásady, kterými by se 

měla řídit klasifikace nemocí, a prosazoval přijetí jednotné klasifikace takto: 

„Výhody jednotného statistického názvosloví, jakkoli nedokonalého, jsou tak zřejmé, 

že až překvapuje, že mu nebyla věnována pozornost v Seznamech úmrtí Každá 

nemoc byla v mnoha případech označena třemi nebo čtyřmi názvy, a každý název byl 

naopak použit pro stejný počet různých nemocí. Jsou používána nejasná a nevhodná 

jména, jinde jsou uváděny komplikace místo primárních onemocnění. Názvosloví je 

v této oblasti bádání stejně důležité, jako míry a váhy ve fyzikálních vědách, a mělo by 

se ustálit bez prodlení.” 

Úvahy a studie o názvosloví a statistické klasifikaci publikoval Farr 

v každoročních „Dopisech” Hlavnímu matričnímu úřadu ve Výročních 

zprávách Hlavního matričního úřadu. Užitečnost jednotné klasifikace příčin 

smrti byla uznána na prvním Mezinárodním statistickém kongresu konaném 

v Bruselu roku 1853 a tento kongres pověřil Williama Farra a Marka d'Espine 

ze Ženevy, aby připravili mezinárodně použitelnou jednotnou klasifikaci příčin 

smrti. Na příštím kongresu v Paříži roku 1855 už Farr a d'Espine předložili dva 

různé seznamy, založené na velmi odlišných principech. Farrova klasifikace 

byla uspořádána do pěti skupin: epidemické nemoci, konstituční (celkové) 

nemoci, lokální onemocnění uspořádaná podle anatomických lokalizací, 

vývojové nemoci a nemoci vzniklé jako přímý důsledek násilí. D'Espine 

klasifikoval nemoci podle jejich povahy (dnavé, herpetické, hematické, atd.). 

Kongres přijal kompromisní seznam o 139 položkách. V roce 1864 v Paříži 

byla tato klasifikace revidována na základě Farrova modelu a dále byla 

revidována v letech 1874, 1880 a 1886. Přestože tato klasifikace nebyla nikdy 

přijata všeobecně, obecné uspořádání, které navrhl Farr, včetně principu 

klasifikace onemocnění podle anatomické lokalizace, přetrvalo jako základ 

Mezinárodního seznamu příčin smrti. 

6.2 Přijetí Mezinárodního seznamu příčin smrti 

Mezinárodní statistický institut, nástupce Mezinárodního statistického 

kongresu, pověřil na své schůzi ve Vídni roku 1891 výbor, jemuž předsedal 

Jacques Bertillon (1851-1922), předseda Statistického úřadu města Paříže, 

aby připravil klasifikaci příčin smrti. Za zmínku stojí, že Bertillon byl vnukem 

Achilla Guillarda, významného botanika a statistika, který předložil usnesení 

pověřující Farra a d‘Espina přípravou jednotné klasifikace na prvním 

Mezinárodním statistickém kongresu v roce 1853. Zprávu nového výboru 

předložil Bertillon na schůzi Mezinárodního statistického institutu v Chicagu 

188


roku 1893, kde byla přijata. Klasifikace připravená Bertillonovým výborem byla 

založena na klasifikaci příčin smrti používané pařížským úřadem, která od své 

revize v roce 1885 reprezentovala syntézu anglické, německé a švýcarské 

klasifikace. Byla založena na principu zavedeném Farrem, rozlišujícím 

povšechné nemoci a nemoci lokalizované v určitém orgánu nebo anatomické 

lokalizaci. V souladu s instrukcemi vídeňského kongresu, které navrhl 

L. Guillaume, ředitel Federálního statistického úřadu Švýcarska, Bertillon 

předložil tři klasifikace: první, zkrácenou, o 44 položkách; druhou o 99 

položkách; a třetí o 161 položkách. 

Bertillonova Klasifikace příčin smrti, jak byla zpočátku nazývána, dosáhla 

obecného uznání a byla přijata v několika zemích a v mnoha městech. Poprvé 

ji použil v severní Americe Jesus E.Monjaras pro statistiku v San Luis de 

Potosi v Mexiku (13). V roce 1898 Americká asociace veřejného zdraví na své 

schůzi v Ottawě v Kanadě doporučila přijmout Bertillonovu klasifikaci pro 

matriky v Kanadě, Mexiku a ve Spojených státech amerických. Asociace dále 

doporučila, aby byla klasifikace revidována každých deset let. 

Na schůzi Mezinárodního statistického institutu v Kristianii roku 1899 předložil 

Bertillon zprávu o pokroku v klasifikaci, zahrnující i doporučení Americké 

asociace veřejného zdraví o desetiletých revizích. Mezinárodní statistický 

institut pak přijal následující usnesení (14): 

„Mezinárodní statistický institut, přesvědčený o nutnosti používat srovnatelná 

názvosloví v různých zemích: 

Zjišťuje s potěšením, že systém názvosloví předložený v roce 1893 přijaly statistické 

úřady v severní Americe, některé v jižní Americe a některé v Evropě; 

Trvá naléhavě na tom, aby tento systém názvosloví byl zásadně a bez revizí přijat 

všemi statistickými institucemi v Evropě; 

Schvaluje, alespoň v hrubých rysech, systém desetiletých revizí navržený Americkou 

asociací veřejného zdraví na jejím zasedání v Ottavě (1898); 

Vyzývá statistické úřady, které se dosud nepřipojily, aby tak bez prodlení učinily 

a přispěly ke srovnatelnosti názvosloví příčin smrti.” 

Francouzská vláda proto svolala v srpnu 1900 do Paříže první Mezinárodní 

konferenci k revizi Bertillonova nebo Mezinárodního seznamu příčin smrti. Na 

této konferenci se sešli delegáti z 26 zemí. Podrobná klasifikace příčin smrti 

obsahující 179 skupin a zkrácená klasifikace obsahující 35 skupin byly přijaty 

21.srpna 1900. Byla uznána potřeba desetiletých revizí a francouzská vláda 

byla požádána o svolání příští konference v roce 1910. Ve skutečnosti se 

příští konference konala v roce 1909 a francouzská vláda svolala i následující 

konference v letech 1920, 1929 a 1938. 

189


Bertillon byl stále hlavní silou rozvoje Mezinárodního seznamu příčin smrti 

a revize z let 1900, 1909 a 1920 byly provedeny pod jeho vedením. Jako 

generální sekretář Mezinárodní konference rozeslal koncept revize roku 1920 

více než 500 osobám se žádostí o komentář. Jeho smrt v roce 1922 

znamenala pro Mezinárodní konferenci ztrátu vedoucí osobnosti. 

Na zasedání Mezinárodního statistického institutu v roce 1923 Michel Huber, 

Bertillonův následník ve Francii, rozpoznal tento nedostatek vedení a navrhl 

usnesení, aby Mezinárodní statistický institut obnovil své postavení z roku 

1893 ve vztahu k Mezinárodní klasifikaci příčin smrti a aby spolupracoval s 

jinými mezinárodními organizacemi na přípravě dalších revizí. Zdravotnická 

organizace Společnosti národů projevila rovněž aktivní zájem o vitální 

statistiky a ustanovila Komisi statistických expertů aby studovala klasifikaci 

nemocí a příčin smrti i jiných problémů v oboru lékařské statistiky. E. Roesle, 

vedoucí Lékařské statistické služby Německého zdravotního úřadu a člen 

Komise statistických expertů, připravil monografii s výčtem rozšíření 

v rubrikách Mezinárodní klasifikace příčin smrti z roku 1920, které by bylo 

nutné pro použití této klasifikace také k tabelaci statistiky nemocnosti. Tuto 

pečlivou studii publikovala Zdravotnická organizace Společnosti národů v roce 

1928 (15). Pro koordinaci práce obou organizací byla vytvořena mezinárodní 

komise, známá jako „Smíšená komise“, se stejným počtem členů 

z Mezinárodního statistického institutu a Zdravotnické organizace Společnosti 

národů. Tato komise sestavila koncepty IV. (1929) a V. (1938) revize 

Mezinárodního seznamu příčin smrti. 

6.3 Pátá decennální revizní konference 

Pátá mezinárodní konference pro revizi Mezinárodního seznamu příčin smrti, 

stejně jako předcházející konference, byla svolána francouzskou vládou 

a konala se v Paříži v říjnu 1938. Konference schválila tři seznamy: podrobný 

seznam o 200 položkách, střední seznam o 87 položkách a zkrácený seznam 

o 44 položkách. Kromě aktualizace seznamů tak, aby byly v souladu s 

pokrokem vědy zvláště v kapitole u infekčních a parazitárních nemocí 

a změny v kapitolách o stavech v šestinedělí a o nehodách, učinila konference 

minimum změn v obsahu, počtu a rovněž i v číslování položek. Konference 

rovněž koncipovala a schválila seznamy příčin narození mrtvého plodu. 

Pokud jde o klasifikaci nemocí pro statistiky nemocnosti, Konference potvrdila 

rostoucí potřebu odpovídajících seznamů nemocí k uspokojení poptávky 

statistických požadavků velmi odlišných organizací jako jsou zdravotní 

pojišťovny, nemocnice, vojenské lékařské služby, státní zdravotní správa 

a podobné organizace. Proto bylo přijato následující usnesení (16): 

190


2. Mezinárodní seznamy nemocí 

Se zřetelem na význam sestavení mezinárodních seznamů nemocí, odpovídajících 

mezinárodním seznamům příčin smrti: 

Konference doporučuje, aby „Společný výbor” ustavený Mezinárodním statistickým 

institutem a Zdravotnickou organizací Společnosti národů jako v roce 1929 provedl 

přípravu mezinárodních seznamů nemocí v součinnosti s experty a zástupci odborně 

zainteresovaných organizací. 

Než bude tento seznam nemocí vypracován, Konference doporučuje, aby různé 

používané národní seznamy byly uvedeny, pokud je to možné, do souladu 

s podrobným Mezinárodním seznamem příčin smrti (čísla kapitol, skupin a podskupin 

podle tohoto seznamu budou uvedena v závorkách). 

Konference dále doporučila, aby vláda Spojených států pokračovala ve svých 

výzkumech statistického zpracování sdružených příčin smrti v následujícím 

usnesení (16): 

3. Lékařské potvrzení o úmrtí a výběr příčin smrti, je-li uvedena více než jedna 

příčina (sdružené příčiny) 

Konference, 

poněvadž vláda Spojených států laskavě vzala na sebe v roce 1929 výzkum způsobu 

sjednocení metod výběru hlavní příčiny smrti pro tabelaci v těch případech, kde jsou 

na Lékařském potvrzení o úmrtí uvedeny dvě nebo více příčin, 

a poněvadž četné dokončené nebo připravované průzkumy v některých zemích 

odhalují význam tohoto problému, který dosud nebyl vyřešen, 

a poněvadž, podle těchto průzkumů, mezinárodní srovnatelnost měr úmrtnosti na 

různé nemoci vyžaduje nejen vyřešení problému výběru hlavní příčiny smrti pro 

tabelaci, ale i vyřešení řady dalších otázek; 

(1) vřele děkuje vládě Spojených států za práci, kterou vykonala nebo podpořila v této 

souvislosti; 

(2) žádá vládu Spojených států, aby v příštích deseti letech ve svých výzkumech 

pokračovala ve spolupráci s jinými zeměmi a organizacemi na poněkud širší bázi, a 

(3) navrhuje, aby vláda Spojených států pro tyto budoucí výzkumy sestavila 

subkomisi, která by zahrnovala zástupce zemí a organizací, které se podílejí na 

výzkumech, prováděných v těchto souvislostech. 

191


6.4 Dřívější klasifikace nemocí pro statistiky 

nemocnosti 

V dosavadním pojednání se klasifikace nemocí objevovala téměř bezvýhradně 

ve spojení se statistikami příčin smrti. Farr však uznal, že je žádoucí: 

„rozšířit stejný systém názvosloví na nemoci, které, i když nejsou smrtící, jsou příčinou 

neschopnosti v populaci a v současnosti figurují v tabulkách nemocnosti armád, 

námořnictev, nemocnic, věznic, blázinců, veřejných institucí různých druhů 

a společností zabývajících se nemocemi i ve sčítání lidu v zemích jako je Irsko, kde se 

započítávají nemoci všech obyvatel” (9). 

Ve své Zprávě o názvosloví a statistické klasifikaci nemocí, předložené 

Druhému mezinárodnímu statistickému kongresu zahrnul proto do celkového 

seznamu nemocí většinu takových nemocí, které ovlivňují zdraví i takových 

nemocí, které jsou smrtící. Na Čtvrtém mezinárodním statistickém kongresu, 

který se konal v roce 1860 v Londýně, Florence Nightingale prosazovala přijetí 

Farrovy klasifikace nemocí pro tabelaci hospitalizační nemocnosti v článku 

Návrhy na jednotný projekt nemocničních statistik. 

Na První mezinárodní konferenci pro revizi Bertillonovy klasifikace příčin smrti 

v roce 1900 v Paříži byla přijata paralelní klasifikace nemocí pro použití ve 

statistikách chorob. Paralelní seznam byl rovněž přijat na druhé konferenci 

v roce 1909. Zvláštní položky pro nemoci nekončící smrtí byly vytvořeny 

rozdělením určitých rubrik klasifikace příčin smrti do dvou či tří skupin nemocí, 

každá z nich byla označena písmenem. Anglický překlad Druhé decennální 

revize, publikovaný Department of Commerce and Labor Spojených států 

v roce 1910 byl nazván Mezinárodní klasifikace příčin nemocí a smrti. 

Pozdější revize připojily některé z těchto skupin do podrobného 

Mezinárodního seznamu příčin smrti. Čtvrtá mezinárodní konference přijala 

klasifikaci nemocí, která se lišila od podrobného Mezinárodního seznamu 

příčin smrti pouze přidáním dalšího členění u 12 položek. Tyto mezinárodní 

klasifikace nemocí ale nebyly všeobecně přijaty, protože poskytovaly pouze 

omezené rozšíření základního seznamu příčin smrti. 

Při absenci jednotné klasifikace nemocí, která by se mohla uspokojivě 

používat pro statistiky nemocí, mnoho zemí považovalo za nutné, aby si 

připravily své vlastní seznamy. Standardní kód nemocnosti připravila 

Zdravotní rada kanadské vlády a publikovala jej v roce 1936. Hlavní část 

podpoložek tohoto kódu byla zastoupena v osmnácti kapitolách 

Mezinárodního seznamu příčin smrti, revize 1929, a tyto byly dále rozděleny 

do asi 380 položek definovaných nemocí. Kanadský delegát při Páté 

mezinárodní konferenci v roce 1938 předložil k úvaze modifikaci tohoto 

192


seznamu jako základ pro mezinárodní seznam příčin nemocí. Ačkoliv postup 

podle jeho návrhu přijat nebyl, konference přijala usnesení uvedené výše. 

Předběžné klasifikace nemocí a poranění pro použití v tabelaci statistik 

nemocnosti byly publikovány v roce 1944 jak ve Spojeném království, tak ve 

Spojených státech amerických. Obě klasifikace byly rozsáhlejší než seznam 

kanadský, ale, stejně jako tento seznam, se řídily obecným uspořádáním 

nemocí prezentovaným v Mezinárodním seznamu příčin smrti. Britskou 

klasifikaci připravil Výbor pro statistiky nemocniční morbidity Rady pro lékařský 

výzkum, který byl ustanoven v lednu 1942. Klasifikace byla nazvána 

Prozatímní klasifikace nemocí a poranění pro použití při sestavování statistik 

nemocnosti (17). Byla připravena za účelem poskytnutí schématu pro 

shromažďování a zaznamenávání statistik o pacientech, přijatých do 

nemocnic ve Spojeném království, používajících standardní klasifikaci nemocí 

a poranění a byla používána v celé zemi státními i jinými institucemi. 

O několik let dříve, v srpnu 1940 publikovali seznam nemocí a poranění pro 

tabelaci statistik nemocnosti (18) Hlavní lékař Úřadu veřejného zdravotnictví 

Spojených států a ředitel Úřadu pro sčítání lidu Spojených států. Seznam 

připravilo Oddělení metodiky veřejného zdravotnictví Úřadu veřejného zdraví 

ve spolupráci s výborem poradců jmenovaných hlavním lékařem. Příručka pro 

kódování příčin chorob podle kódu diagnózy pro tabelaci statistik nemocnosti 

byla složena ze seznamu diagnóz, Tabelárního seznamu patřičných termínů 

a Abecedního seznamu a byla publikována v roce 1944. Ve Spojených 

státech se seznam používal v různých nemocnicích, ve značném počtu 

dobrovolných nemocničních projektů pojišťoven a projektů lékařské péče a při 

odborných studiích v jiných zařízeních. 

6.5 Výbor Spojených států pro sdružené příčiny 

smrti 

V souladu s usnesením Páté mezinárodní konference ustavil americký ministr 

zahraničí v roce 1945 Výbor Spojených států pro sdružené příčiny smrti pod 

předsednictvím Lowella J. Reeda, profesora biostatistiky na Johns Hopkins 

University. Členy a poradci tohoto výboru byli zástupci vlády států Kanady, 

Spojeného království a zástupci Zdravotnické sekce Společnosti národů. 

Výbor prozkoumal trend úvah ohledně seznamů pro statistiky nemocnosti 

a úmrtnosti a rozhodl, že před zahájením prací na sdružených příčinách smrti 

by bylo prospěšné vzít v úvahu klasifikace z hlediska nemocnosti i úmrtnosti, 

poněvadž problém sdružených příčin se týká obou typů statistik. 

Výbor se rovněž zabýval částí usnesení předcházející Mezinárodní 

konference o Mezinárodním seznamu nemocí, kde se doporučuje, aby „různé 

užívané národní seznamy byly, pokud je to možné, uvedeny do souladu 

193


s podrobným Mezinárodním seznamem příčin smrti”. Uznal, že klasifikace 

nemocí a poranění těsně souvisí s klasifikací příčin smrti. Názor, že takové 

seznamy se principiálně liší vzešel z chybné víry, že Mezinárodní seznam je 

klasifikací konečných příčin, kdežto on je ve skutečnosti založen na 

chorobných stavech, které zahájily řetěz událostí končících smrtí. Výbor měl 

za to, že aby se mohla plně využít jak pro statistiky nemocnosti, tak úmrtnosti, 

musí být klasifikace nemocí pro oba účely nejen srovnatelná, ale je-li to 

možné, měl by existovat jediný seznam. 

Kromě toho narůstá počet statistických organizací, používajících lékařských 

záznamů, které zahrnují jak nemoc, tak úmrtí. Dokonce i v organizacích, které 

shromažďují pouze statistiky nemocnosti musí být kódovány případy nefatální 

i smrtelné. Proto jediný seznam velmi usnadní jejich kódovací práce. Poskytne 

rovněž společný základ pro srovnávání statistik nemocnosti a úmrtnosti. 

Byl proto ustaven podvýbor, který připravil koncept plánované Statistické 

klasifikace nemocí, úrazů a příčin smrti. Konečný návrh přijal výbor potom, co 

byl upraven na základě experimentů, které provedly různé instituce v Kanadě, 

Spojeném království a USA. 

6.6 Šestá revize mezinárodních seznamů 

Mezinárodní zdravotnická konference, která se konala v červnu a červenci 

v roce 1946 v New Yorku (19) pověřila Prozatímní komisi Světové 

zdravotnické organizace odpovědností za: 

posouzení existujícího mechanizmu a provedení přípravné práce, která je nezbytná 

v souvislosti s: 

(i) příští decennální revizí „Mezinárodních seznamů příčin smrti” (včetně seznamů 

přijatých v mezinárodní dohodě z roku 1934, týkajících se statistik příčin smrti); a 

(ii) zavedením Mezinárodních seznamů příčin nemocnosti. 

K naplnění této povinnosti, ustavila Prozatímní komise Výbor expertů pro 

přípravu šesté decennální revize Mezinárodních seznamů nemocí a příčin 

smrti. 

Tento Výbor vzal v úvahu převládající náhled na klasifikaci nemocnosti 

a úmrtnosti a posoudil a revidoval shora uvedenou navrženou klasifikaci, 

kterou připravil Výbor spojených států pro sdružené příčiny smrti. 

Výsledná klasifikace byla pod názvem Mezinárodní klasifikace nemocí, úrazů 

a příčin smrti rozeslána k připomínkám a návrhům národním centrům, 

připravujícím statistiky nemocnosti a úmrtnosti. Výbor expertů vzal v úvahu 

odpovědi, připravil revidovanou verzi zapracováním takových změn, které 

slibovaly zlepšit použitelnost a přijatelnost klasifikace. Výbor též sestavil 

seznam diagnostických termínů, které byly uvedeny pod každým názvem 

194


v klasifikaci. Kromě toho byla určena subkomise k přípravě souhrnného 

Abecedního seznamu diagnostických výroků, zařaditelných do příslušné 

položky klasifikace. 

Výbor rovněž zvážil strukturu a používání zvláštních seznamů příčin pro 

tabelaci a publikování statistik nemocnosti a úmrtnosti a studoval i další 

problémy spojené s mezinárodní srovnatelností statistik úmrtnosti, jako jsou 

formulář Lékařského potvrzení a pravidla pro klasifikaci. 

Mezinárodní konference pro šestou revizi Mezinárodních seznamů nemocí 

a příčin smrti byla svolána francouzskou vládou do Paříže od 26. do 30. dubna 

1948 podle dohody podepsané na závěr Páté revizní konference v roce 1938. 

Řízením konference byly pověřeny společně francouzské autority a WHO, 

která, dle pověření z Mezinárodní světové konference v roce 1946, provedla 

přípravné aktivity. 

Konference přijala klasifikaci, kterou připravil Výbor expertů jako Šestou revizi 

mezinárodních seznamů (20). Vzala rovněž v úvahu jiné návrhy Výboru 

expertů, pokud jde o sestavování, tabelaci a publikaci statistik nemocnosti 

a úmrtnosti. Konference schválila mezinárodní formulář Lékařského potvrzení 

příčiny smrti a přijala prvotní (základní) příčinu smrti, jako hlavní příčinu, která 

by se měla tabelovat. Schválila pravidla pro výběr prvotní (základní) příčiny 

smrti i zvláštní seznamy pro tabelaci dat nemocnosti a úmrtnosti. Doporučila 

dále, že Světové zdravotnické shromáždění by mělo přijmout pravidla článku 

21(b) Ústavy WHO k vedení členských států v sestavování statistik 

nemocnosti a úmrtnosti podle Mezinárodní statistické klasifikace. 

První Světové zdravotnické shromáždění schválilo zprávu Šesté revizní 

konference v roce 1948 a přijalo stanovy Světové zdravotnické organizace 

No.1, které byly připraveny na základě doporučení Konference. Mezinárodní 

klasifikace, včetně tabelárního seznamu patřičných termínů, definujících 

obsah položek, byla, spolu se vzorem Lékařského potvrzení příčiny smrti, 

pravidly pro klasifikaci a zvláštními seznamy pro tabelaci, začleněna do 

Příručky mezinárodní statistické klasifikace nemocí, úrazů a příčin smrti (21). 

Příručka se skládala ze dvou dílů. Druhý díl je Abecední seznam 

diagnostických termínů zařazených do příslušných položek. Šestá decennální 

revizní konference znamenala počátek nové éry v mezinárodních vitálních 

a zdravotnických statistikách. Kromě schválení obsáhlých seznamů jak pro 

nemocnost, tak pro úmrtnost a usnesení se na mezinárodních pravidlech pro 

výběr prvotní (základní) příčiny smrti, doporučila přijetí rozsáhlého programu 

mezinárodní spolupráce na poli vitálních a zdravotnických statistik. Důležitým 

článkem tohoto programu bylo doporučení, aby vlády ustavily národní výbory 

pro vitální a zdravotnické statistiky, které by koordinovaly statistické aktivity 

v zemi a sloužily ke spojení mezi národními statistickými institucemi 

a Světovou zdravotnickou organizací. Dále doporučila, aby takové národní 

výbory buď samostatně, nebo ve spolupráci s jinými národními výbory, 

195


studovaly statistické problémy významu veřejného zdravotnictví a závěry 

svých výzkumů předávaly WHO. 

6.7 Sedmá a osmá revize 

Mezinárodní konference pro sedmou revizi Mezinárodní klasifikace nemocí se 

konala v Paříži pod záštitou WHO v únoru 1955 (22). V souladu 

s doporučením Výboru expertů WHO pro zdravotnické statistiky, byla tato 

revize omezena na podstatné změny a opravy chyb a nesrovnalostí (23). 

Osmá revizní konference svolaná WHO se sešla v Ženevě od 6. do 12. června 

1965 (24). Tato revize byla radikálnější než sedmá, ale ponechala 

nezměněnou základní strukturu klasifikace a hlavní filosofii klasifikování 

nemocí podle etiologie, kdykoliv je to možné, spíše než podle jednotlivého 

projevu. 

Během let, kdy platily sedmá a osmá revize MKN, vzrostlo prudce používání 

MKN pro označování nemocničních lékařských záznamů a některé země si 

připravily národní úpravy, které jim poskytly doplňující podrobnosti, jež 

potřebovaly při používání MKN. 

6.8 Devátá revize 

Mezinárodní konference pro devátou revizi Mezinárodní klasifikace nemocí, 

svolaná WHO, se sešla v Ženevě od 30. září do 6. října 1975 (25). V diskusích 

před konferencí se původně mělo zato, že by mělo být, kromě aktualizace 

předchozí klasifikace, provedeno pouze málo změn v klasifikaci, a to zejména 

z důvodu nákladů na přizpůsobení systémů pro zpracování dat při každé revizi 

nové klasifikace. Byl tu i obrovský nárůst zájmu o MKN a musely být nalezeny 

cesty, které by mu odpovídaly, částečně modifikací samotné klasifikace 

a částečně zavedením speciálních kódovacích opatření. Množství návrhů 

zpracovaly skupiny odborníků, kteří se začali zajímat o používání MKN ve 

svých vlastních statistikách. Některé tematické oblasti v klasifikaci byly 

považovány za nevhodně uspořádané a byl vyvíjen značný tlak na větší 

podrobnost a přizpůsobení klasifikace, aby se stala relevantnější pro 

zhodnocení lékařské péče zařazováním stavů do kapitol dělených podle 

postižené části těla, spíše než podle základní celkové nemoci. Na druhém 

konci stupnice stáli zástupci ze zemí a krajin, pro něž nebyla podstatná 

detailní a propracovaná klasifikace, ale kteří přitom potřebovali klasifikaci 

založenou na MKN, aby mohli stanovit pokrok svých zemí ve zdravotnické 

péči a v kontrole nemocí. 

196


Konečné návrhy předložené a Konferencí přijaté zachovaly základní 

uspořádání MKN, třebaže s mnoha dalšími podrobnostmi na úrovni 

čtyřmístných podpoložek a některých nezávazných členění na pátém místě. 

Ve prospěch uživatelů, kteří nepožadují takové podrobnosti, položky na 

třímístné úrovni zůstaly nezměněny. 

Devátá revize obsahuje nezávaznou alternativní metodu klasifikace 

diagnostických údajů, včetně informace jak o základní celkové nemoci, tak 

o manifestaci v jednotlivém orgánu nebo místě, ve prospěch uživatelů, kteří 

vytvářejí statistiky a seznamy orientované na lékařskou péči. Tento systém 

vešel ve známost jako systém hvězdiček a křížků a je zachován v desáté 

revizi. Do deváté revize bylo zahrnuto množství jiných technických inovací, 

které směřovaly k tomu, aby vzrostla její pružnost při použití v různých 

situacích. 

29. Světové zdravotnické shromáždění s ohledem na doporučení Mezinárodní 

konference pro devátou revizi Mezinárodní klasifikace nemocí schválilo pro 

zkušební účely publikaci dodatkových klasifikací poškození a handicapů 

a výkonů v lékařství, ne však jako integrální součást Mezinárodní klasifikace 

nemocí, ale jako její doplňky. Konference učinila rovněž doporučení ohledně 

řady souvisejících technických témat: pravidla pro kódování úmrtnosti byla 

nepatrně doplněna a poprvé byla předložena pravidla pro výběr jediné příčiny 

pro tabelaci nemocnosti; definice a doporučení pro statistiky na poli perinatální 

úmrtnosti byly pozměněny a rozšířeny a bylo doporučeno Osvědčení příčin 

perinatálního úmrtí; země byly vyzvány k další práci na kódování a analýze 

mnohočetných stavů, ale nebyly doporučeny přesné metody; byly předloženy 

nové základní tabelační seznamy. 

6.9 Přípravy na desátou revizi 

Ještě před Konferencí k deváté revizi se již WHO připravovala na desátou 

revizi. Zjistilo se totiž, že velká expanze v používání MKN si 

vynutila důkladnou novou úvahu o jejím uspořádání a snahu vymyslet stabilní 

a pružnou klasifikaci, která by po mnoho příštích let nepotřebovala podstatnou 

revizi. V důsledku toho byla povolána spolupracující centra WHO pro 

klasifikaci, aby experimentovala s modely alternativních uspořádání pro MKN- 

10. 

Vyšlo také najevo, že ustanovený desetiletý interval mezi revizemi byl příliš 

krátký. Práce na revizním procesu musely být zahájeny ještě předtím, než 

byla platná verze MKN používána tak dlouho, aby mohla být důkladně 

zhodnocena, hlavně proto, že potřeba konzultovat s mnoha zeměmi 

a organizacemi činila tento proces velice zdlouhavým. Generální ředitel WHO 

proto oslovil členské země a získal jejich souhlas k odložení Desáté revizní 

197


konference, která byla původně stanovena na rok 1985 až do roku 1989 

a k odložení zavedení Desáté revize, které se mělo uskutečnit původně v roce 

1989. To poskytlo čas pro zhodnocení MKN-9 a navíc i možnost 

experimentování s alternativními modely pro uspořádání MKN, například 

prostřednictvím setkání organizovaných některými regionálními úřadovnami 

WHO a prostřednictvím výzkumu organizovaného v ústředí. 

Rozsáhlý program následné práce, která vyvrcholila v Desáté revizi MKN je 

popsán ve zprávě z Mezinárodní konference pro desátou revizi Mezinárodní 

klasifikace nemocí (26). 

198

7. Přílohy 

7. PŘÍLOHY 

7.1 Seznam stavů, které by měly být 

považovány za přímý následek lékařského 

výkonu 

Stav uvedený v seznamu má být považován za následek lékařského 

zákroku, pokud tento zákrok byl proveden do 4 týdnů před úmrtím. 

Žádný stav uvedený v seznamu nemá být považován za přímý následek 

lékařského zákroku pokud je zřejmé, že tento stav byl u pacienta přítomen 

ještě před provedením zákroku. 

Stav označený jako PJPZ (Požadována jiná příčina zákroku) má být 

považován jako zřejmý následek zákroku pouze tehdy, je-li na LPZ uveden 

jiný důvod pro provedení zákroku. 

Stav označený jako DUPZ (Doba uvedena, stav se rozvinul po zákroku) má 

být považován za přímý následek zákroku pouze je-li zcela zřejmé, že stav 

se rozvinul až po zákroku. 

Srůsty mají být považovány za přímý následek zákroku v téže lokalizaci či 

oblasti, i když je doba od zákroku delší než 4 týdny. Pokud byl zákrok 

proveden více než jeden rok před úmrtím, použijí se kódy pro následky 

zdravotních výkonů. 

Infekce 

– absces (PJPZ) 

– bakteriémie 

– fistula (PJPZ a pouze pro výkony ve stejné lokalizaci nebo oblasti) 

– plynatá sněť 

– infekce, hemolytická 

– infekce NS (DUPZ) 

– ranná infekce 

– septikémie 

– septická 

199


Krvácení, hemolýza 

– koagulopatie, konzumpční 

– DIC (disseminovaná intravaskulární koagulopatie) 

– krvácení NS 

– krvácení, gastrointestinální (PJPZ) 

– krvácení, intraabdominální (PJPZ) 

– krvácení, rektální (PJPZ) 

– krvácení z operační rány 

– krvácení, určená lokalizace (pouze pro výkony ve stejné lokalizaci nebo 

oblasti) 

– hemateméza (PJPZ) 

– hematom (PJPZ) 

– hemothorax (PJPZ) 

– hemolýza 

– meléna (PJPZ) 

Srdeční komplikace 

– zástava, srdeční 

– arytmie, NS (DUPZ) 

– asystolie 

– blokáda, srdeční (DUPZ) 

– selhání / nedostatečnost, srdeční 

– fibrilace, síňová (DUPZ) 

– fibrilace, komorová 

– infarkt (myokardu) 

– ischemie myokardu (akutní) 

– ruptura myokardu 

Cerebrovaskulární a jiné mozkové komplikace 

– apoplexie (DUPZ) 

– poškození mozku (anoxické) (DUPZ) 

200

7. Přílohy 

– embolie, mozková (DUPZ) 

– krvácení, cerebrální/intrakraniální (DUPZ) 

– infarkt, mozkový (DUPZ) 

– ischemie, mozková/cerebrovaskulární (DUPZ) 

– léze, mozková/cerebrovaskulární (DUPZ) 

– meningitida (DUPZ) 

– edém mozku (DUPZ) 

– mrtvice (DUPZ) 

– trombóza, mozková (DUPZ) 

Jiné vaskulární komplikace 

– zástava oběhu 

– embolie (arteriální) 

– embolie, tuková / vzduchová 

– embolie, plicní 

– embolie, žilní 

– selhání / nedostatečnost, oběhové(vá) 

– hypotenze 

– infarkt, plicní 

– infarkt (jakékoliv umístění) 

– uzávěr (jakékoliv umístění) 

– flebitida (jakékoliv umístění) 

– flebotrombóza (jakékoliv umístění) 

– tromboflebitida (jakékoliv umístění) 

– trombóza, arteriální 

– trombóza, venózní 

– trombóza, NS (jakékoliv umístění) 

Respirační komplikace 

– alkalóza a acidóza, respirační 

– ARDS (adult respiratory distress syndrome) 

201


– zástava dechu 

– aspirace 

– atelektáza 

– bronchitida (DUPZ) 

– výpotek, pleurální 

– empyém (PJPZ) 

– fistula, bronchopleurální nebo ezofageální (PJPZ) 

– selhání/nedostatečnost, plicní 

– selhání/nedostatečnost, respirační 

– mediastinitida 

– obstrukce horních cest dýchacích (PJPZ) 

– edém, laryngeální (PJPZ) 

– edém/hypostáza, plicní 

– pneumonie 

– pneumotorax (PJPZ) 

Gastrointestinální komplikace 

– absces, nitrobřišní (PJPZ) 

– zácpa (PJPZ) 

– dilatace, žaludeční (PJPZ) 

– porucha, oběhová, gastrointestinální (PJPZ) 

– embolie, mezenteriální (PJPZ) 

– selhání, jaterní (PJPZ) 

– fistula, biliární / střevní / rektovaginální (PJPZ) 

– ileus (PJPZ) 

– ischemie, střevní (PJPZ) 

– nekróza, gastrointestinální (PJPZ) 

– obstrukce, střevní (mechanická) (PJPZ) 

– peritonitida (PJPZ) 

– vřed, gastrointestinální (stresový) (PJPZ) 

202

7. Přílohy 

– volvulus (PJPZ) 

Renální a močové komplikace 

– anurie 

– selhání / nedostatečnost, renální 

– fistula, močového ústrojí (PJPZ) 

– infekce, močová 

– pyelonefritida (DUPZ) 

– retence moči 

– striktura uretry (PJPZ) 

– urémie 

– urosepse 

Jiné komplikace 

– adheze (pouze pro výkony ve stejné lokalizaci nebo oblasti) 

– šok, NS 

– šok, anafylaktický 

– "komplikace" NS 

– krize, tyreotoxická (DUPZ) 

– dislokace protézy 

– selhání, (multi)orgánové 

– gangréna 

– nedostatečnost anastomózy (PJPZ) 

– nekróza, tukové tkáně/rány (PJPZ) 

– syndrom, Compartment (PJPZ) 

– záchvat, epileptický (DUZP) 

– vřed, dekubitální 

203


7.2 Seznam stavů nepravděpodobných příčin 

smrti 13 

Kód 

Položka nebo podpoložka 

A31.1 Kožní mykobakteriální infekce 

A42.8 Jiné formy kožní aktinomykózy 

A60.0 Herpesvirová infekce pohlavního a močového ústrojí 

A71.0 – A71.9 Trachom 

A74.0 Chlamydiová konjunktivitida 

B00.2 Herpetická gingivostomatitida 

B00.5 Herpetické oční onemocnění 

B00.8 Herpetické panaritium 

B07 

Virové bradavice 

B08.1 Molluscum contagiosum 

B08.8 Kulhavka a slintavka 

B30.0 – B30.9 Virová konjunktivitida 

B35.0 – B35.9 Dermatofytóza 

B36.0 – B36.9 Jiné povrchové mykózy 

B85.0 – B85.4 Pediculosis − zavšivení a phthiriasis − napadení vší 

muňkou 

F45.3 – F45.9 Somatoformní poruchy 

F50.1, F50.3 – F50.9 

Poruchy přijímání jídla 

F51.0 – F51.9 Neorganické poruchy spánku 

F52.0 – F52.9 Sexuální dysfunkce, nezpůsobené organickou 

poruchou nebo nemocí 

F60.0 – F60.9 Specifické poruchy osobnosti 

F61 

Smíšené a jiné poruchy osobnosti 

F62.0 – F62.9 Přetrvávající změny osobnosti, které nelze přisoudit 

poškození nebo nemoci mozku 

F63.0 – F63.9 Nutkavé a impulzivní poruchy 

F64.0 – F64.9 Poruchy pohlavní identity 

F65.0 – F65.9 Poruchy sexuální preference 

13 viz 4.1.9 Pravidlo B 

204

7. Přílohy 

F66.0 – F66.9 Poruchy psychické a chování související se 

sexuálním vývojem a orientací 

F68.0 – F68.8 Jiné poruchy osobnosti a chování u dospělých 

F69 

Neurčená porucha osobnosti a chování u dospělých 

F80 – F89 

Poruchy psychického vývoje 

F95.0 – F65.9 Tiky 

F98.0 – F98.9 Jiné poruchy chování a emocí se začátkem obvykle 

v dětství a dospívání 

G43.0 – G43.2, G43.8 – G43.9 Migréna, kromě komplikované migrény (G43.3) 

G44.0 – G44.2 Jiné syndromy bolestí hlavy 

G45.0 – G45.9 Přechodné mozkové ischemické záchvaty 

a příbuzné syndromy 

G50.0 – G50.9 Poruchy trojklanného nervu – nervi trigemini 

G51.0 – G51.9 Poruchy lícního nervu − nervi facialis 

G54.0 – G54.9 Poruchy nervových kořenů a pletení 

G56.0 – G56.9 Mononeuropatie horní končetiny 

G57.0 – G57.9 Mononeropatie dolní končetiny 

G58.7 Mononeuritis multiplex 

H00.0 – H00.1 Hordeolum − ječné zrno a chalazion 

H01.0 – H01.9 Jiné záněty očního víčka 

H02.0 – H02.9 Nemoci slzného ústrojí 

H04.0 – H04.9 Nemoci slzného ústrojí 

H10.0 – H10.9 Zánět oční spojivky − conjunctivitis 

H11.0 – H11.9 Jiná onemocnění spojivky 

H15.0 – H15.9 Nemoci skléry 

H16.0 – H16.9 Zánět rohovky − keratitida 

H17.0 – H17.9 Rohovkové jizvy a zákaly 

H18.0 – H18.9 Jiné nemoci rohovky 

H20.0 – K20.9 Zánět duhovky a řasnatého tělesa – iridocyklitida 

H21.0 – H21.9 Jiné nemoci duhovky a řasnatého tělesa 

H25.0 – H25.9 Senilní katarakta – stařecký zákal oční čočky 

H26.0 – H26.9 Jiná katarakta 

H27.0 – H27.9 Jiná onemocnění čočky 

H30 0 – H30.9 

Záněty cévnatky a sítnice 

H31.0 – H31.9 Jiná onemocnění cévnatky 

H33.0 – H33.5 Odchlípení a trhliny sítnice 

H34.0 – H34.9 Sítnicové cévní uzávěry – okluze 

H35.0 – H35.9 Jiná onemocnění sítnice 

205


H40.0 – H40.9 Glaukom 

H43.0 – H43.9 Nemoci sklivce 

H46 

Zánět zrakového nervu − neuritis nervi optici 

H47.0 – H47.7 Jiná onemocnění zrakového nervu /2./ a zrakových 

drah 

H49.0 – H49.9 Paralytický strabizmus 

H50.0 – H50.9 Jiný strabizmus 

H51.0 – H51.9 Jiné poruchy binokulárního pohybu 

H52.0 – H52.7 Poruchy refrakce a akomodace 

H53.0 – H53.9 Poruchy vidění 

H54.0 – H54.7 Slepota a slabozrakost 

H55 

Nystagmus a jiné nepravidelné pohyby oka 

H57.0 – H57.9 Jiné nemoci oka a očních adnex 

H60.0 – H60.9 Zánět zevního ucha − otitis externa 

H61.0 – H61.9 Jiné nemoci zevního ucha 

H80.0 – H80.9 Otoskleróza 

H83.3 – H83.9 Jiné nemoci vnitřního ucha 

H90.0 – H90.8 Převodní a percepční /sensorineurální/ 

nedoslýchavost, ztráta sluchu 

H91.0 – H91.9 Jiná nedoslýchavost, ztráta sluchu 

H92.0 – H92.2 Otalgie a výtok z ucha 

H93.0 – H93.9 Jiná onemocnění ucha nezařaditelná jinam 

J00 

Akutní zánět nosohltanu − nasopharyngitis acuta 

/prosté nachlazení/ 

J06.0 – J06.9 Akutní infekce horních dýchacích cest na více 

místech a neurčených lokalizacích 

J30.0 – J30.4 Vazomotorická a alergická rýma 

J33.0 – J33.9 Nosní polypy 

J34.2 Vybočení nosní přepážky 

J35.0 – J35.9 Chronické nemoci mandlí a adenoidní tkáně 

K00.0 – K00.9 Poruchy vývoje a erupce zubů 

K01.0 – K01.1 Zaklíněné a retinované zuby 

K02.0 – K02.9 Zubní kaz 

K03.0 – K03.9 Jiné nemoci tvrdých zubních tkání 

K04.0 – K04.9 Nemoci zubní dřeně a periapikálních tkání 

K05.0 – K05.6 Zánět dásně − gingivitida a periodontální nemoci 

K06.0 – K06.9 Jiná onemocnění dásně a bezzubého alveolárního 

hřebene 

K07.0 – K07.9 Dentofaciální anomálie /včetně vad skusu/ 

206

7. Přílohy 

K08.0 – K08.9 Jiná onemocnění zubů a podpůrných tkání 

K09.0 – K09.9 Cysty krajiny ústní nezařazené jinde 

K10.0 – K10.9 Jiné nemoci čelistí 

K11.0 – K11.9 Nemoci slinných žláz 

K14.0 – K14.9 Nemoci jazyka 

L01.0 – L01.1 Impetigo (u dětí nad 1 rok věku) 

L03.0 Flegmóna − celulitida prstů ruky a nohy 

L04.0 – L04.9 Akutní zánět mízních uzlin − lymphadenitis acuta 

L05.0 – L05.9 Pilonidální cysta 

L08.0 – L08.8 Jiné místní infekce kůže a podkožního vaziva 

L20.0 – L20.9 Atopická dermatitida 

L21.0 – L21.9 Seboroická dermatitida 

L22 

Plenková /slintáková/ dermatitida 

L23.0 – L23.9 Alergická kontaktní dermatitida 

L24.0 – L24.9 Kontaktní dermatitida z podráždění 

L25.0 – L25.9 Neurčená kontaktní dermatitida 

L28.0 – L28.2 Lichen simplex chronicus a prurigo 

L29.0 – L29.9 Pruritus − svědění 

L30.0 – L30.9 Jiná dermatitida 

L41.0 – L41.9 Parapsoriáza 

L42 

Pityriasis rosea 

L43.0 – L43.9 Lichen planus 

L44.0 – L44.9 Jiné papuloskvamózní nemoci 

L55.0 – L55.1, L55.8 – L55.9 Spálení sluncem, kromě spálení sluncem třetího 

stupně (L55.2) 

L56.0 – L56.9 Jiné akutní kožní změny způsobené ultrafialovým 

zářením 

L57.0 – L57.9 Kožní změny způsobené chronickou expozicí na 

neionizující záření 

L58.0 – L58.9 Radiodermatitida 

L59.0 – L59.9 Jiná onemocnění kůže a podkožního vaziva 

v souvislosti se zářením 

L60.0 – L60.9 Onemocnění nehtů 

L63.0 – L63.9 Alopecie − plešatost – ložisková , alopecia areata 

L64.0 – L64.9 Androgenní alopecie 

L65.0 – L65.9 Jiná nejizevnatá ztráta vlasů 

L66.0 – L66.9 Jizevnatá alopecie (jizevnatá ztráta vlasů) 

L67.0 – L67.9 Abnormality barvy a střední části vlasů 

L68.0 – L68.9 Hypertrichóza 

207


L70.0 – L70.9 Acne − trudovina 

L72.0 – L72.9 Folikulární cysty kůže a podkožní tkáně 

L73.0 – L73.9 Jiná folikulární onemocnění 

L74.0 – L74.9 Onemocnění ekkrinních potních žláz 

L75.0 – L75.9 Onemocnění apokrinních potních žláz 

L80 

Vitiligo 

L81.0 – L81.9 Jiné poruchy pigmentace 

L83 

Acanthosis nigricans 

L84 

„Kuří oka” a mozoly 

L85.0 – L85.9 Jiné ztluštění epidermis 

L87.0 – L87.9 Transepidermální poruchy odlučování 

L90.0 – L90.9 Atrofická onemocnění kůže 

L91.0 – L91.9 Hypertrofická onemocnění kůže 

L92.0 – L92.9 Granulomatózní onemocnění kůže a podkožního 

vaziva 

L94.0 – L94.9 Jiná lokalizovaná onemocnění pojivové tkáně 

L98.0 − L98.3, L98.5 − L98.9 Ostatní nemoci kůže a podkožního vaziva, 

nezařazené jinde 

M20.0 – M20.6 Získané deformity prstů rukou a nohou 

M21.0 – M21.9 Jiné získané deformity končetin 

M22.0 – M22.9 Onemocnění čéšky – pately 

M23.0 – M23.9 Vnitřní poruchy kolenního kloubu 

M24.0 – M24.9 Jiné určené poruchy kloubu 

M25.0 – M25.9 Jiné poruchy kloubu nezařazené jinde 

M35.3 Revmatická polymyalgie 

M40.0 – M40.5 Kyfóza a lordóza 

M43.6 Tortikolis, neurčená 

M43.8 – M43.9 Jiné a neurčené deformující dorzopatie 

M48.0 Zúžení páteře (kromě krční oblasti) 

M53.0 – M53.9 Jiné dorzopatie, nezařazené jinde 

M54.0 – M54.9 Dorzalgie 

M60.0 – M60.9 Myozitida − zánět svalu 

M65.0 – M65.9 Zánět synoviální blány a šlachové pochvy – 

synovitida a tendosynovitida 

M66.0 – M66.5 Samovolné roztržení − ruptura – synoviální blány 

a šlachy 

M67.0 – M67.9 Jiná onemocnění synoviální blány a šlachy 

M70.0 – M70.9 Onemocnění měkké tkáně spojené s funkcí, 

namožením a zatížením 

208

7. Přílohy 

M71.0 – M71.9 Jiné burzopatie 

M75.0 – M75.9 Poškození ramene 

M76.0 – M76.9 Entézopatie dolní končetiny, kromě nohu (pod 

kotníkem) 

M77.0 – M77.9 Jiné entézopatie 

M79.0 – M79.9 Jiná onemocnění měkké tkáně, nezařazená jinde 

M95.0 – M95.9 Jiné získané deformity svalové a kosterní soustavy 

a pojivové tkáně 

M99.0 – M99.9 Biomechanická poškození, nezařazená jinde 

N39.3 Stresová inkontinence 

N46 

Mužská neplodnost 

N47 

Hypetrofie předkožky, fimóza a parafimóza 

N60.0 – N60.9 Nezhoubné dysplazie prsu 

N84.0 – N84.9 Polyp ženského pohlavního ústrojí 

N85.0 – N85.9 Jiné nezánětlivé poruchy dělohy s výjimkou cervixu 

N86 

Eroze a ektropium cervixu dělohy 

N87.0 – N87.9 Dysplazie cervixu dělohy 

N88.0 – N88.9 Jiná nezánětlivá onemocnění cervixu dělohy 

N89.0 – N89.9 Jiná nezánětlivá onemocnění pochvy 

N90.0 – N90.9 Jiná nezánětlivá onemocnění vulvy a hráze – 

perinea 

N91.0 – N91.5 Chybějící, slabá a málo častá menstruace 

N92.0 – N92.6 Nadměrná, častá a nepravidelná menstruace 

N93.0 – N93.9 Jiné abnormální děložní a poševní krvácení 

N94.0 – N94.9 Bolest a jiné stavy sdružené s ženskými pohlavními 

orgány a menstruačním cyklem 

N96 

Habituální potrácení 

N97.0 – N97.9 Ženská neplodnost 

Q10.0 – Q10.7 Vrozené vady očních víček, slzného ústrojí a očnice 

Q11.0 – Q11.9 Anoftalmus, mikroftalmus a makroftalmus 

Q12.0 – Q12.9 Vrozené vady čočky 

Q13.0 – Q13.9 Vrozené vady předního segmentu oka 

Q14.0 – Q14.9 Vrozené vady zadního segmentu oka 

Q15.0 – Q15.9 Jiné vrozené vady oka 

Q16.0 – Q16.9 Vrozené vady ucha působící poruchu sluchu 

Q17.0 – Q17.9 Jiné vrozené vady ucha 

Q18.0 – Q18.9 Jiné vrozené vady obličeje a krku 

Q38.1 Přirostlý jazyk 

Q65.0 – Q65.9 Vrozené deformity kyčle 

209


Q66.0 – Q66.9 Vrozené deformity nohou 

Q67.0 – Q67.8 Vrozené svalově–kosterní deformity hlavy, obličeje, 

páteře a hrudníku 

Q68.0 – Q68.8 Jiné vrozené svalově–kosterní deformity 

Q69.0 – Q69.9 Polydaktylie 

Q70.0 – Q70.9 Syndaktylie 

Q71.0 – Q71.9 Redukční defekty horní končetiny 

Q72.0 – Q72.9 Redukční defekty dolní končetiny 

Q73.0 – Q73.8 Redukční defekty neurčené končetiny 

Q74.0 – Q74.9 Jiné vrozené vady končetin(-y) 

Q80.0 – Q80.3, Q80.8 – Q80.9 Vrozená ichtyóza, kromě Plod harlekýn (Q80.4) 

Q81.0 Epidermolysis bullosa simplex 

Q81.2 – Q81.9 Jiné formy epidermolysis bullosa, kromě 

epidermolysis bullosa letalis (Q81.1) 

Q82.0 – Q82.9 Jiné vrozené vady kůže 

Q83.0 – Q83.9 Vrozené vady prsu 

Q84.0 – Q84.9 Jiné vrozené vady kožního krytu 

S00.0 – S00.9 Povrchní poranění hlavy 

S05.0, S05.1, S05.8 

Povrchní poranění (jakéhokoliv typu) oka a očnice 

(jakékoliv části) 

S10.0 – S10.9 Povrchní poranění krku 

S20.0 – S20.8 Povrchní poranění hrudníku 

S30.0 – S30.9 Povrchní poranění břicha, dolní části zad a pánve 

S40.0 – S40.9 Povrchní poranění ramene a paže (nadloktí) 

S50.0 – S50.9 Povrchní poranění lokte a předloktí 

S60.0 – S60.9 Povrchní poranění zápěstí a ruky 

S70.0 – S70.9 Povrchní poranění kyčle a stehna 

S80.0 – S80.9 Povrchní poranění bérce 

S90.0 – S90.9 Povrchní poranění kotníku a nohy pod ním 

T09.0 Povrchní poranění trupu, úroveň neurčena 

T11.0 Povrchní poranění horní končetiny, úroveň neurčena 

T13.0 Povrchní poranění dolní končetiny, úroveň neurčena 

T14.0 Povrchní poranění neurčené části těla 

T20.1 Popálenina prvního stupně hlavy a krku 

T21.1 Popálenina prvního stupně trupu 

T22.1 Popálenina prvního stupně ramene a horní 

končetiny, kromě zápěstí a ruky 

T23.1 Popálenina prvního stupně zápěstí a ruky 

210

7. Přílohy 

T24.1 Popálenina prvního stupně kyčelní krajiny a dolní 

končetiny, kromě kotníku a nohy pod ním 

T25.1 Popálenina prvního stupně kotníku a nohy pod ním 

7.3 Přípustné posloupnosti pro diabetes jako 

následek jiného stavu 

Typ diabetu Jako následek 

E10 B25.2 

E40–E46 

E63.9 

E64.0 

E64.9 

M35.9 

P35.0 

E11 

E12 

E24 

E40–E46 

E63.9 

E64.0 

E64.9 

M35.9 

O24.4 

P35.0 

E40–E46 

E63.9 

E64.0 

E64.9 

E13 B25.2 

B26.3 

C25 

C78.8 (pouze slinivka) 

D13.6–D13.7 

D35.0 

E05–E06 

E22.0 

E24 

E80.0–E80.2 

E83.1 

E84 

E89.1 

F10.1–F10.2 

Typ diabetu 

Jako následek 

G10 

G11.1 

G25.8 

G71.1 

K85 

K86.0–K86.1 

K86.8–K86.9 

M35.9 

O24.4 

P35.0 

Q87.1 

Q90 

Q96 

Q98 

Q99.8 

S36.2 

T37.3 

T37.5 

T38.0–T38.1 

T42.0 

T46.5 

T46.7 

T50.2 

Y41.3 

Y41.5 

Y42.0–Y42.1 

Y46.2 

Y52.5 

Y52.7 

Y54.3 

E14 B25.2 

B26.3 

C25 

C78.8 (pouze slinivka) 

D13.6–D13.7 

211


Typ diabetu 


D35.0 

E05–E06 

E22.0 

E24 

E40–E46 

E63.9 

E64.0 

E64.9 

E80.0–E80.2 

E83.1 

E84 

E89.1 

F10.1–F10.2 

G10 

G11.1 

G25.8 

G71.1 

K85 

K86.0–K86.1 

K86.8–K86.9 

M35.9 

Typ diabetu 


O24.4 

P35.0 

Q87.1 

Q90 

Q96 

Q98 

Q99.8 

S36.2 

T37.3 

T37.5 

T38.0–T38.1 

T42.0 

T46.5 

T50.2 

Y41.3 

Y41.5 

Y42.0–Y42.1 

Y46.2 

Y52.5 

Y52.7 

Y54.3 

7.4 Posuzování priority povahy poranění 

Kód 

Pořadí priority 

S00–S02.0 6 

S02.1 4 

S02.2–.8 6 

S02.9 3 

S03.0 5 

S03.1–.2 6 

S03.3 5 

S03.4–S05.6 6 

S05.7 5 

S05.8–.S06.0 6 

S06.1–.9 2 

S07.0 5 

S07.1 1 

S07.8–.9 3 

S08.0–.1 6 

S08.8 5 

Kód 


S08.9 6 

S09.0 5 

S09.1–.8 6 

S09.9 4 

S10.0–.2 6 

S11.7 5 

S11.8 6 

S11.9 3 

S12.0–.7 3 

S12.8 5 

S12.9 3 

S13.0 6 

S13.1–.2 5 

S13.3 3 

S13.4 5 

S13.6 6 

212

7. Přílohy 

Kód 


S14.0 5 

S14.1 3 

S14.2–.5 6 

S14.6 5 

S15 1 

S16 6 

S17.0 5 

S17.8 6 

S17.9 3 

S18 1 

S19.7 3 

S19.8 4 

S19.9–S21 3 

S22.0–.1 5 

S22.2–.3 6 

S22.4 5 

S22.5 2 

S22.8–.9 5 

S23.0 6 

S23.1–.2 5 

S23.3–.5 6 

S24 4 

S25.0 1 

S25.1 5 

S25.2–.4 3 

S25.5 5 

S25.7 3 

S25.8 2 

S25.9 4 

S26.0 3 

S26.8–S27.6 2 

S27.7 1 

S27.8–.9 2 

S28.0–.1 3 

S29.0 6 

S29.7 3 

S29.8 6 

S29.9 3 

S30–S31.1 6 

S31.2–.3 5 

S31.4–S32.3 6 

S32.4 5 

Kód 


S32.5 6 

S32.7–.8 5 

S33.0–.2 6 

S33.3 5 

S33.4–.6 6 

S33.7 5 

S34.0–.6 6 

S34.8 5 

S35.0–.1 3 

S35.2–.5 5 

S35.7 3 

S35.8–.9 5 

S36 3 

S37 5 

S38.0 6 

S38.1 5 

S38.2–S39.0 6 

S39.6 3 

S39.7 4 

S39.8 6 

S39.9 4 

S40–S41.7 6 

S41.8 5 

S42.0–.2 6 

S42.3 5 

S42.4 6 

S42.7 5 

S42.9 4 

S43–S44.9 6 

S45 3 

S46 6 

S47 5 

S48 3 

S49.7 5 

S49.8–S51.9 6 

S52 5 

S53–S55.0 6 

S55.1–.2 5 

S55.7 4 

S55.8–.9 1 

S56–S58 6 

S59.7 4 

213


Kód 


S59.8 6 

S59.9 5 

S60–S62.7 6 

S62.8 5 

S63–S65.0 6 

S65.1 5 

S65.2–.8 6 

S65.9 5 

S66–S68.3 6 

S68.4 5 

S68.8 6 

S68.9 1 

S69 5 

S70–S71 6 

S72.0–.2 3 

S72.3–.4 6 

S72.7 3 

S72.8 6 

S72.9 3 

S73–S74.1 6 

S74.2–.7 5 

S74.8–.9 6 

S75.0–.1 5 

S75.2 6 

S75.7 5 

S75.8 6 

S75.9 5 

S76 6 

S77.0 5 

S77.1–S78.1 6 

S78.9–S79.9 5 

S80–S81 6 

S82 5 

S83–S85.2 6 

S85.3 4 

S85.4–.5 6 

S85.7 5 

S85.8 6 

S85.9 5 

S86.0–.7 6 

S86.8 5 

S86.9–S87.0 6 

Kód 


S87.8 5 

S88.0–.1 6 

S88.9 4 

S89.7–.9 5 

S90–S95.0 6 

S95.1 3 

S95.2–S97.0 6 

S97.1 5 

S97.8–S98.4 6 

S99.7–.9 5 

T00–T01.0 6 

T01.1 5 

T01.2–T01.6 6 

T01.8 5 

T01.9 6 

T02 3 

T03.0–.8 6 

T03.9 5 

T04.0 6 

T04.1–.3 5 

T04.4 6 

T04.7 5 

T04.8 4 

T04.9 5 

T05.0–.4 6 

T05.5 3 

T05.6–.9 6 

T06.0 5 

T06.1–.2 6 

T06.3 2 

T06.4 5 

T06.5 3 

T06.8 5 

T07 1 

T08 4 

T09.0 6 

T09.1 5 

T09.2 6 

T09.3 3 

T09.4 2 

T09.5 6 

T09.6 1 

214

7. Přílohy 

Kód 


T09.8–T11.1 5 

T11.2 6 

T11.3 5 

T11.4 2 

T11.5 6 

T11.6 3 

T11.8–.9 5 

T12 3 

T13.0–.3 6 

T13.4 3 

T13.5–.6 6 

T13.8 4 

T13.9 5 

T14.0 6 

T14.1 5 

T14.2 2 

T14.3–.4 6 

T14.5 5 

T14.6 3 

T14.7 2 

T14.8–T15.8 6 

T15.9 5 

T16 6 

T17.0–.1 5 

T17.2–.4 2 

T17.5 5 

T17.8–.9 2 

T18.0–.2 6 

T18.3–.4 5 

T18.5–T19.1 6 

T19.2 5 

T19.3–.8 6 

T19.9 5 

T20.0–.2 6 

T20.3 5 

T20.4–.6 6 

T20.7 5 

T21.0–.2 6 

T21.3 5 

T21.4–.6 6 

T21.7 5 

T22.0–.2 6 

Kód 


T22.3 5 

T22.4–.6 6 

T22.7 5 

T23.0–.2 6 

T23.3 5 

T23.4–.6 6 

T23.7 5 

T24.0–.2 6 

T24.3 5 

T24.4–.6 6 

T24.7 5 

T25.0–.2 6 

T25.3 5 

T25.4–.6 6 

T25.7 5 

T26.0–.2 6 

T26.3 5 

T26.4–.6 6 

T26.7–T27.0 5 

T27.1 3 

T27.2–T28.3 5 

T28.4–.6 6 

T28.7 5 

T28.8–.9 6 

T29.0 4 

T29.1–.2 6 

T29.3 5 

T29.4–.6 6 

T29.7 5 

T30.0 3 

T30.1–.2 6 

T30.3–.4 3 

T30.5–.6 6 

T30.7 3 

T31.0–.2 5 

T31.3–.4 4 

T31.5–.6 3 

T31.7–.9 2 

T32.0–.2 5 

T32.3–.4 4 

T32.5–.6 3 

T32.7–.9 2 

215


Kód 


T33 6 

T34.0–.4 6 

T34.5 5 

T34.6–.9 6 

T35.0–.1 4 

T35.2–.5 6 

T35.6 3 

T35.7 5 

T66 6 

T67.0 3 

T67.1–.3 6 

T67.4 3 

T67.5–.6 6 

T67.8 1 

T67.9 5 

T68 3 

T69.0 1 

T69.8 4 

T69.9 2 

T70.0 6 

T70.1 4 

T70.2 3 

T70.3 5 

T70.4–.8 6 

T70.9 5 

T71 1 

T73.0 3 

T73.1 5 

T73.2 6 

T73.3 5 

Kód 


T73.8–T74 6 

T75.0 4 

T75.1 2 

T75.2–.3 6 

T75.4 3 

T75.8 6 

T90.0–.4 6 

T90.5 3 

T90.8 6 

T90.9 3 

T91.0–.1 6 

T91.2–.3 4 

T91.4 3 

T91.5–.8 6 

T91.9 1 

T92.0–.2 5 

T92.3–.8 6 

T92.9 3 

T93.0 6 

T93.1 5 

T93.2–.3 6 

T93.4 5 

T93.5–.9 6 

T94.0–.1 3 

T95.0 6 

T95.1 5 

T95.2–.3 6 

T95.8–.9 3 

T98.0–.1 1 

T98.2 6 

216

Použitá literatura 

POUŽITÁ LITERATURA 

1. International classification of diseases for oncology (ICD-O-3), 3rd ed. 

Geneva, World Health Organization, 2000. 

2. Systematized nomenclature of medicine (SNOMED). Chicago, College of 

American Pathologists, 1976. 

3. Manual of tumor nomenclature and coding (MOTNAC). New York, 

American Cancer Society, 1968. 

4. Systematized nomenclature of pathology (SNOP). Chicago, College of 

American Pathologist, 1965. 

5. The ICD-10 classification of mental and behavioural disorders: clinical 

descriptions and diagnostic guidelines. Geneva, World Health 

Organization, 1992 

6. International classification of procedures in medicine (ICPM). Vols 1 and 2. 


7. International classification of impairments, disabilities, and handicaps. 

A manual of classification relating to the consequences of disease. 


8. International Nomenclature of Diseases. Geneva, Council for International 

Organizations of Medical Sciences and World Health Organization; for 

details of individual volumes, see text. 

9. Sixteenth annual report. London, Registrar General of England and Wales, 

1856, App. p. 73. 

10. Knibbs GH. The International Classification of Disease and Causes of 

Death and its revision. Medical journal of Australia, 1929, 1:2-12. 

11. Greenwood M. Medical statistics from Graunt to Farr. Cambridge, 

Cambridge University Press, 1948. 

12. First annual report. London, Registrar General of England and Wales, 

1839, p. 99. 

13. Bertillon J. Classification of the causes of death (abstract). In: Transactions 

of the 15th International Congress on Hygiene Demography. Washington, 

1912. 

14. Bulletin of the Institute of International Statistics, 1900, 12:280. 

217


15. Roesle E. Essai d' une statistique comparative de la morbidité devant 

servir á établir les listes spéciales des causes de morbidité. Geneva, 

League of Nations Health Organization, 1928 (document C.H. 730). 

16. International list of causes of death. The Hague, International Statistical 

Institute, 1940. 

17. Medical Research Council, Committee on Hospital morbidity Statistics. 

A provisional classification of diseases and injuries for use in compiling 

morbidity statistics. London, Her Majesty's Stationery Office, 1944 (Special 

Report Series No. 248). 

18. US Public Health Service, Division of Public Health Methods. Manual for 

coding causes of illness according to a diagnosis code for tabulating 

morbidity statistics. Washington, Government Publishing Office, 1944 

(Miscellaneous Publication No. 32). 

19. Official Records of the World Health Organization, 1948, 11, 23. 

20. Official Records of the World Health Organization, 1948, 2, 110. 

21. Manual of the international statistical classification of diseases, injuries, 

and causes of death. Sixth revision. Geneva, World Health Organization, 

1949. 

22. Report of the International Conference for the Seventh Revision of the 

International Lists of Diseases and Causes of Death. Geneva, World 

Health Organization, 1955 (unpublished document WHO/HS/7 Rev. 

Conf./17 Rev.1). 

23. Third report of the Expert Comittee on Health Statistics. Geneva, World 

Health Organization, 1952 (WHO Technical Report Series, No. 53). 

24. Report of the International Conference for the Eighth Revision of the 

International Classification of Diseases. Geneva, World Health 

Organization, 1965 (unpublished document WHO/ICD9/74.4). 

25. Manual of the international statistical classification of diseases, injuries, 

and causes of death. Volume 1. Geneva, World Health Organization, 1977. 

26. International Statistical Classification of Diseases and Related Health 

Problems. Tenth Revision, -2nd ed. Volume 1. Geneva, World Health 

Organization, 2004. 

27. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních 

problémů ve znění 10. decenální revize, 1. díl – Tabelární část, česká 

verze, verze druhá, vydání první, Praha, ÚZIS ČR, 2008. 

218

Použitá literatura 

28. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních 

problémů ve znění 10. decenální revize, 3. díl - Abecední seznam, česká 

verze, verze druhá, vydání první, Praha ÚZIS ČR, 2009 

29. Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii. Třetí vydání, česká verze - 

viz (1), Praha, ÚZIS ČR, 2004. 

30. International Statistical Classification of Diseases and Related Health 

Problems. Tenth Revision, 2nd ed. Volume 3. Geneva, World Health 

Organization, 2004. 

31. Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, podle vyhlášky MZ č. 

134/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů 

219


220

ZKRATKY, UVEDENÉ V 1. DÍLU MKN-10 

Vztahuje se pouze k české verzi: 

BPA - British Paediatric Associacion 

CIOMS - Council for International Organizations of Medical Sciences 

ICD - International classification of diseases 

ICD-DA - Application of the International Classification of Diseases to 

Dentistry and Stomatology 

ICD-O - International Classification of Diseases for Oncology 

ICD-R O - Application of the International Classification of Diseases to 

Rheumatology and Orthopedics 

ICIDH - International Classification of Impairtments, Disabilities and Handicaps 

ICMSD - International Classification of Musculoskeletal Disorders 

ICPM - International Classification of Procedures in Medicine 

IND - International Nomenclature of Diseases 

LPZ – List o prohlídce zemřelého 

MKN - Mezinárodní klasifikace nemocí 

MKN-O - Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii 

MNN - Mezinárodní nomenklatura nemocí 

MOTNAC - Manual of tumor nomenclature and coding 

PHC - primary health care 

RČV - redakce české verze 

SNOMED - Systematized nomenclature of medicine 

SNOP - Systematized nomenclature of pathology 

WHO - World Health Organization 

NJ - nezařazeno jinde 

NS - blíže neurčený

MKN-10 InstrukÄnÃ­ pÅÃ­ruÄka (aktualizovanÃ¡ verze k 1.1.2013)

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

MKN-10 InstrukÄnÃ pÅÃruÄka (aktualizovanÃ¡ verze k 1.1.2013)