Tento druh zahrnuje mnoho stromů z tropických oblastí celého světa. Fíkovník (Ficus carica) představuje jediný pro naše účely důležitý druh pocházející ze subtropického klimatu. Fíkusy rostou jako plazivé rostliny, jako keře, ale také jako velmi statné stromy. Většina druhů je stálezelená. Jejich listy rostou střídavě a květy jsou kryty kalíškem, z kterého se později vyvíjí plod, takzvaný fík. Z poškozených míst rostliny vytéká mléčná míza.
Péče: Fíkusů pěstovaných jako bonsaje je celá řada: F. benjamina, F. microcarpa, F. salicifolia, F. religiosa, F. natalensis a jiné.Patří k několika málo dřevinám, které může jako bonsaje pěstovat a dále rozvíjet i začínající zájemce. Až na F. carica lze fíkusy pěstovat v bytech po celý rok. Zde by měly stát na světlém, před poledním sluncem chráněném stanovišti. Na léto je však můžeme umístit i ven. Před úpalem je chráníme postupným přivykáním na přímé slunce. Také v zimě pěstujeme fíkusy ve vytápěných místnostech při teplotách mezi 18 °C a 26 °C. Většina druhů snese stanoviště přímo nad topným tělesem. S fíkovníkem musíme v zimě zacházet jako s chladnomilnou rostlinou a umístit jej na stanoviště s teplotami okolo 10 °C. Substrát by neměl být příliš jemnozrnný, aby přebytečná voda mohla dobře odtékat. Osvědčila se směs z granulované lávy, písku a zahradnické zeminy v poměru 1:1:1. Pokud zaléváme běžnou vodou, vyměňujeme substrát jednou ročně, nejlépe na jaře. Současně s přesazováním zkracujeme také kořeny. Fíkusy reagují velmi citlivě na přemokření, sucho naproti tomu snášejí velmi dobře. Zaléváme až tehdy, když je povrch zeminy suchý, a to nejlépe odstátou vodovodní vodou. Pokud se ale přesto tvoří solné krusty na okrajích misky nebo okolo kmenové báze, zeminu jednou ročně vyměníme. Během růstu hnojíme řádně každé dva týdny. Ve zbývajících obdobích postačuje hnojení v odstupech od čtyř do šesti týdnů. Použít můžeme jak organická, tak minerální hnojiva.
Tvarování: Většinu druhů je možné upravovat v nejrůznějších stylech. U velkolistých druhů neplánujeme konečnou výšku rostliny pod 50 cm, aby nedošlo k narušení proporční rovnováhy. Drátování: I větve tlusté jako prst lze ještě upravovat drátováním. Na citlivé kůře však dráty zanechávají velmi snadno otlaky. Kromě toho je u stromových druhů přírůstek do tloušťky velmi razantní, takže dráty začínají být často těsné již po šesti týdnech a musí být odstraněny. Šetrnější je tedy u tlustších větví použít techniku napínání.
Redukční řez: Rostliny ve vývojové fázi ponecháme na místech, kde chceme mít silnější větve, vytvářet dlouhé výhony. Teprve poté začneme se zkracováním. Výhony, které se mají větvit, ale nikoli přibývat na tloušťce, např. v oblasti vrcholku koruny, zkracujeme velmi časně. Vyzrálé stromy prořezáváme po vyrašení pátého listu za prvním až druhým listem. Větší místa po zásazích zarůstají rychleji, ošetříme-li je štěpařským voskem.
Pořizování: Semena zpravidla nemíváme k dispozici. Ovšem řízkování můžeme snadno použít i bez aplikace hormonů. Mladé rostliny a sazenice nejsou v obchodech k dostání od všech druhů. Jako bonsaje v různých vývojových fázích jsou však v nabídce pravidelně.
Ukázka textu z knihy: Bonsaje, Werner M. Busch
Rebo Productions CZ, spol. s r. o.
komerční zóna Čestlice-Průhonice, Obchodní 106, Čestlice
251 70 Dobřejovice
www.rebo.cz
foto www.bonsai-dnes.cz
Rebo Productions CZ, spol. s r. o.
komerční zóna Čestlice-Průhonice, Obchodní 106, Čestlice
251 70 Dobřejovice
www.rebo.cz
foto www.bonsai-dnes.cz