(článek publikovaný v časopise Potkan)
Během podzimu a zimy můžeme pozorovat častější výskyt dýchacích potíží nejen u lidí, ale i u potkanů. Potkan domácí je v dnešní době bohužel velice citlivý a oproti jeho divokému příbuznému je více náchylný k onemocnění dýchacích cest.
Nejen z tohoto důvodu doporučuji koupi malého potkánka z kvalitních chovatelských stanic, kde dbají na zdraví svých odchovanců. Velkým rizikem (nejen z pohledu dýchacích potíží, ale např. i parazitárních infekcí) je pořízení potkana ve zverimexu. Zde se často sejdou mláďata z různých chovů a každý tento chov může mít „svoji infekci“. V daném chovu si na to již potkánci stihli vytvořit protilátky a tudíž mohou být bez klinických příznaků onemocnění nebo jsou tzv. bacilonosiči.
Ve zverimexu dojde ke smíchání jedinců z různých chovů a všichni si mohou povyměňovat „své bacily“. K propuknutí klinických příznaků nemoci pak může dojít až po koupi Vašeho vysněného potkánka .
Pro lepší představu bych to přirovnala k dětské školce, kdy se dítě dostane poprvé do kolektivu. Setká se s novými dětmi, ale také novými antigeny (např. viry, bakterie) a jen málokteré dítko po prvním týdnu ve školce neomarodí.
U potkanů si k tomu navíc představte špatnou hygienu chovu a stres, který je po přesunu do zverimexu značný.
Nejvíce náchylná k infekcím dýchacího systému jsou mláďata, nebo naopak stará zvířata, jedinci ve stresu a potkani se sníženou imunitou.
Pro lepší pochopení problému zde lehce rozeberu několik původců onemocnění dýchacích cest.
Parainfluenza (Sendai) virus – způsobuje onemocnění horních i dolních dýchacích cest a to jak u lidí, tak u jiných savců. Mezi tyto savce patří i potkan, který se teoreticky (po mutaci viru) může nakazit i od nemocného člověka.
Mycoplasma pulmonis – velmi kontroverzní bakterie, jelikož je zjišťována cca v 90% chovů potkanů. U zdravých a imunokompetentních zvířat nezpůsobuje žádné klinické příznaky. Problém nastává u zvířat se sníženou imunitou, nádorovým onemocněním apod., také v kombinaci s jinými patogeny může dojít k projevu nepříjemných klinických příznaků. Způsobuje onemocnění dýchacích cest i močopohlavního aparátu.
Streptococcus pneumoniae – bakteriální původce perakutní a akutní pneumonie (zánětu plic), postihuje především mladší jedince a průběh (bez časné terapie) je velice rychlý a fatální.
CARB (cilia-associated respiratory bacillus) – vláknitá bakterie, která kolonizuje řasinkový epitel dýchacích cest, dochází k zánětům a k tvorbě mukopurulentního (hlenohnisavého) exudátu.
Pasteurella pneumotropica – bakterie, která způsobuje záněty horních i dolních cest dýchacích. Velmi typickým klinickým příznakem v počátku onemocnění je časté „pšíkání“.
Dalšími patogeny dýchacích cest je například Corynebacterium , Klebsiella a Bordetella aj.
Ve většině případů dochází nejdříve k zánětům horních cest dýchacích (nejčastěji primární virové, později sekundární bakteriální infekce). Můžete pozorovat výtok z nosu, očí, kýchání, nebývá narušen celkový zdravotní stav, potkan má chuť k jídlu, pije a zajímá se o okolí.
Často při onemocnění dýchacích cest dochází k červenému zabarvení sekretu kolem očí a nosních dírek, kdy červenou barvu způsobuje barvivo porfyrin, které se běžně vyskytuje v sekretu harderových žláz potkanů. Při dráždění dochází k zvýšené produkci slz (nebo se potkan méně čistí), pak je porfyrin více znatelný. Hodně majitelů potkanů toto červené zabarvení vyděsí a bojí se, že dochází ke krvácení. Je to ovšem jen příznak nějakého nepohodlí Vašeho potkánka.
Záněty horních cest se mohou často rozšířit na dolní cesty dýchací, kdy dochází k ohrožení života potkana. Záněty plic u potkanů nejsou žádnou vzácností a je potřeba problém urychleně řešit u veterinárního lékaře. Potkánek je většinou apatický, již na první pohled těžce dýchá, někteří dýchají s otevřenou tlamou. Chuť k jídlu je menší nebo žádná a potkan sedí schoulený v rohu svého příbytku (někdy s nataženým krkem, aby se mu lépe dýchalo).
I zde platí pravidlo časné léčby, kdy na počátku bývá terapie antibiotiky velice úspěšná. Při zanedbání stavu může dojít až k úhynu potkana.
A jak dýchacím problémům předcházet? Velmi důležité jsou zoohygienické podmínky chovu, kvalitní krmení a voda, teplá větratelná místnost bez průvanu. Nová zvířata dávat do karantény.
V tomto období ještě více doporučuji umístit potkany dál od okna, aby při větrání nedošlo k ofouknutí Vašeho mazlíčka. Preventivně můžete svým potkanům dávat jitrocelový a echinaceový sirup, který jim většinou chutná. Pokud některé zvířátko v chovu onemocní raději navštivte veterináře a ostatní potkany bedlivě pozorujte. Nezapomínejte na fakt, že i potkan se (i když vzácně) může nakazit od člověka, proto pro jistotu omezte kontakt potkanů s nemocným členem rodiny.
Dýchací potíže nemusí ovšem způsobovat jen infekční agens, ale i alergeny, prachové částice a čpavek. Hodně potkanů, kteří mají jako podestýlku piliny, kýchá, zde pomůže jen změna podestýlky. Také nezapomínejte na časté čištění klece.
Ani dýchacím cestám se bohužel nevyhýbají nádorová onemocnění, která může odhalit např. RTG hrudníku. V těchto případech je z pravidla problém neřešitelný. Příznaky bývají intenzivní dle lokalizace a velikosti tumoru, často velice podobné jako zápal plic.
Poslední příčinou dušnosti a pokašlávání, kterou bych chtěla zmínit, jsou úrazy. Potkani jsou naštěstí mrštná zvířátka a málokdy dojde k pádu a zranění. Ale můžete nepozorností např. skřípnout potkana do dveří, kdy bývá zjišťováno krvácení do plic nebo pneumotorax. V těchto případech je nutné okamžitě navštívit veterinárního lékaře. U potkana dochází k velice náhlému výskytu klinických příznaků onemocnění dýchacích cest, kdy důležitým anamnestickým údajem je často pobíhání potkana mimo klec.
Myslím, že většina z Vás se s onemocněním dýchacích cest u potkanů již setkala, jelikož je to jeden z jejich nejčastějších zdravotních problémů. Někteří chovatelé léčí záněty horních cest právě sirupy a průduškovými čaji, což schvaluji a také doporučuji. Ovšem nezapomeňte, že hranice mezi rýmičkou a zápalem plic může být v některých případech velice tenká.
Přeji Vám a Vašim potkanům co nejméně prokýchaných a prokašlaných zimních dnů.
MVDr. Michaela Krahulová